bi
PARU
úd
A
ns
Mu te 4
OT
Un
4
he eh
Kann ART
enr in +
ELENA
ej 4
K 41
NE He nu fs
ÚT
o
124)
+
L SA)
MAMAN TE
Pt u! dr
LM EU pe, Dawn
D {pag Al an
sP TOO
JAPAN BUN
1]
EE
hu
Ja jsa
fi $
NL ji i
„a I" Kin ARTEN
Al on a
Pa pen #10
A Did
CRAN z
Hm TUEUR
Vase
ne ou
DU i
HG eine eu
Wu dati
2 A ue Mari
TA
ah
vý,
BE,
CADRE
RE RAA
Hu
RITES
OU
EAU ARRETE
M
zde al
K Hedy " Marl,
{ Brain an
EPMA
ihr ,
UK U
Páka GVVÁ M
*
i
HN tej TTL
PRT
MU n IT
M dra
AIR EMEEN
HAINE
DELL TRTICHETONETELN
Her
a ldrel dene In
ven
tt
BEL JPY PES
A vrý2V 5
ry 104 D
PRT
Ki »
M NEO
jure Et
dat]
où HUE
[LIMIT TRUE
que
AA ey »
TLC AP MANN
POPRSÍ CO CSV
NIIT)
2811
PET
wu Akelraln
OAO AI
Kia Vydra BIN ROOM
GOT IE) jn
sty
ARE H
RER) UHR)
MANS
a Hy
en
ACIDE NU
ELLE) na
random) 106
ERST
à
Nr nt ue
boa)
PR RKO
went
“uw
bep qe ar 4,
AA
h PETREM m
OU) pal jabríné “ RA Mí 194
HET EN 7
* ART lg "
ERLIUUTTETUTZIEPETONZ ER
ABLE Ming Prý à 710 9314 N
REATOOUIT ANA
LINEARE bl brdtavr At
DILKEIOHITETSEIT BIER Hi
ERO ELITE DT j
dl ba Vsí Ar
SEE
NER HU
si k
Ke. 5lýsejte
i
Pate
St be Vaé
RM TENTE NE
Durs
HN HE
nalen
věty
DIR
DEU
ptají výt hh
lau) sah QUE PAT TE EEE
APTE M
REST TEILTE AN jl
UELI NER IN, À jt
re
SAN de.
MINCE nl
DOUTE ři
Fuj
i Mt
FE
NAN
A RAA
MMA TUNNEL
FOTO
fab, to
METRE
Why
M
Mn
MAUR
DMA nr in
RIED
+01 M tar
DUT]
DIRT
rare
RS a
HU
n
PO)
1, "#1 1 EX
m
Klingen»
bye
{014 Nr
PA
VANS v
Hal, JLA BILL ita m
NÍ
RARES
NNN PORC EN)
i Inn T se
n
rn)
AVAL U) ih
as KOTA M nr jp
HU
i le gut
42 759 VAT Jde kn z
VE vw
boje Pád věd n
RATE
NIE AT
RATE A
Ara Mana old
N BERN 1
ou 4 2 A fra,
(etě FPAMINI Use
PNA NOTE
AA UE }
Mat “ir
Ha
rare
en
HN
in
Pi!
PL
i
jádry MATE
A A Ne AN
NIT
MR Lg
" CHENE
n U ae Ap sd
A PA DT 14 AU A QU GER
ds 26 RE AA MA er PME UPET
ý #1
Je kok ana dp)
DUC EU LEE
IST Ie
PO
N
CORTE Hand
hr
PRO)
MOST DOM
À 9440) jéé
ey
an
Ra
,
Hs
;
ih NEL
NA DE Pi
At TRES
Diet His
bj;
jrs
vd
t med
NHRD):
44
“
ju all CCE LETTRE
M
l
irn ran
uje
UT it
4 14
FE
byo
KARL RAT
14
Yet
AT
hin rt tej
Be
MER
TBL
DE
HS
ae
Vraie sl,
Wo
ss Mn
EIERN
tě
W
EBEN
=
Fan ji obry!
il Ein il 4.4
OUPS ue
re
x pue
U Hs
He
“ft
hf
At a i ni
n h
hy. y] prog!
_
gi =
Mí Hi
at Work
jt
M 99
p
je o (W ba
an
ton) ris
h MM ur N
11h EEE
HD
1
skinu
n re ny
pal im death
er, ur
alien ur
ar
N ERIER EEE
MP
Ars Eu HE MH ip
Dre aa: Aal Sýr. Hari
PRATER INTERNET TEN Hit
PANNE tt
PILES
que
Anl A
# i
“ala H
M
ká
by
|
A pe
la
an
nn
UNE
boby
Apt
LE PV:
JET po 3
si
In Hu
Ů MU
m Mn Věda
Hi EN st NE
un ñ
CH DIRE
Hi NA
RATE
HU WAREN
a TUE 4
wahr
j alé
4 ae!
rí a
D PTE A
KERPEN a ih af
Hits bi ur EN
kr
RAT pins
P ap a
s a
ah né
jste
Lune
MA nil je
H RE nh
Ko que nr
à 1}
je
ki ne ı
1 rie He
HEINE Krk micha
EN: ar Ad
Han Hyb
4
HE
FH var
os F4 en
Me» + MEK
oje hd Les
Bd EHER ET ar)
LRU TER
Mount
ds
ZE
PONY
ae
Fur LEIDER
Maren
ai ar WE
né A ie Atari
DST ETAT see
are
RTE
Hardidrangi
Ÿ
i HE
Pte M and vi
ES
mine
RATTE 48
1M Hit, Ů
nah
SAS
v
PURE
us? ana
IC
heuer (a
{7
DEREN EAN
Poe
Fe
eu
ESS
ein het
RES #
je
LU :
DRE np pbete ve
Pinot
;
COMTE :
"ri es Klee
i Er
un ta
Le NT
seje
*
djs
riet
+
EST LUST
haar
Ei: deje 4
rois ern HA
(io res
st (de valen ddd vy
Ga aan
Qt en
ee
ar [2
THAT
Ri
Teri
© N
ISA x
Fri ZLO OM
Kane rs LRU
COOP RTE
KA
ar
es z
fur Me proie
a EE PTE EPA
Ds
Kat = x =
LOTS OPEN
Baar Sub MAI RER L
n 4 ish
PRK ve
vé
KU +
PRES bad 24 Ur
4142 bc pers HE FE
"A LH Ý
Dar ort
stý i ARMES Es de
à visa di 14 hs? »2 . “
PECE PL ETK ir À EN ET
N PNE
P EI 60 08 Hai bys rodné D PTE EE EL EC EN by odb obe
Sa en Add boj slaví jede bb EE M V
venir se
jb bs bh
né sam:
A MIT
ee ee EL
CR PPT TEN ER a ee an,
EN A GE v 94
HSE wären py
jd čo be 169865 404 RENTE
Lac. Ie 3 sd: ATP TE rer Ir A0 V De
k ře djs Dors roles u: ANT per Pets
“ NE: £ ES ab nné Rire: aus a. DE
ÉCHOS tn "E
5 v beta? : ol
6 HR
LAN]
dass BRIAN HU £
a en es
CH Mu Cr
CAMES ja Be
PA
TA
qe
K) EE
ARRET DER od
net nes i mn
RE
’
vě
An
L
mare PR Dee
PERS
A re PRE een dd
N HE UT st i aan ed
Wil boy va s METR “im + M 2 I
dá Mt wien, ‘ v 12 A core F2 EL rt
age “ „bab à ag ee
IE LR 4
CT
Wir Ay
SE zís noc hh y in ve Er
“iur
bis 9 sh
UNE KRYT
A Prod hra
10 prásk AP PO
ara E Ve 12) DA elialusce
> balik
mi -
HB KEY
ic]
vw
a \ 7 ai
à € Vs ui #24] ČD
ERW: | iv 5
7] I + :
»|
BD AU
N Vas
1 (À .
“Bl o 1 2% N
[) i Ny
N AS
A M IS ue
À: a : EI l!
a WU ě O
RL | Bee AR | —
7 zlelsy X
à AC 1° BD
% NS
“
4
=.. MBRARY
THE NEW YORK BOTANICAL GARDEN
BRONX, NEW YORK 10458
| Sitzungsberichte
der königl. böhmischen
x
BIISCHAPT DER WISSENSCHAFTEN
SE EL ET E ee
MATHEMATISCE - NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE,
1297: | A
T. NN
ln Le AIR
en
nn
PVĚSTNÍK
fi SPOLEČNOSTI NÄUK.
TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘIRODOVĚDECKÁ,
ia
|
NAS a a ne eo en na DR a 2 D SIS NSS 2 0 nn 0 2 0 2 SISS ER ER ET Te DUR A
AAA nr
VĚSTNÍK
ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK
TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,
ROČNÍK 1897.
SE 43 TABULKAMI A 31 OBRAZCI V TEXTU.
V PRAZE 1898.
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÂUK.
V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE.
SITZUNGSBERICHTE 2%
DER KÖNIGL. BÖHMISCHEN
GEnBLLDGHAFT DER WISSENDCHAFTEN
MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE,
JAHRGANG 1897.
— a — ———
PRAG 1898.
LAG DER KÖNIGL. BÖHM, GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN.
IN COMMISSION BEI FR. ŘIVNÁČ
oeznam přednášek
konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přirodovědecké
roku 1897.
Dne 15. ledna.
Dvorní rada Prof. Dr. F. J. Studnička: Příspěvky k nauce 0 de-
terminantech mocninných a sestavných.
Prof. Dr. F. Vejdovský: Dnešní stav otázky oplození vajíčka
a kinetického dělení buněčného.
Dr. J. Barvíř: O zelenavém pyroxenickém granulitu od Adolfova.
K. Tocl: O některých formách rodu Xanthium (Tourn.) L.
Prof. K. Küpper: Poznámka o projektivném vývoji C®tr,
Prof. F. Rogel: Kombinatorní poměry součtů dělitelů mocnin.
Prof. Dr. J. Frejlach: Příspěvek k poznání nefometrických poměrů
zemí Hercynsko-Sudetských.
Dne 29. ledna.
Dr. J. Barvíř: O sferolithech prehnitu v tuze Schwarzbaëské.
Dr. A. Mrázek: O novém tvaru Myxosporidií z Limnodrila.
Prof. C. Zahálka: Pásmo I. — Perucké — křidového útvaru
v Poohří.
RUN S TIIOZ
LISP Ay
NEW Yoge
BOGOTA PIC A
TT 2 hb,
4 D Eh Fire
Verzeichnis der Vorträge,
nelche in den altzungen der malhematiseh-naturwissenschaftlichen Classe
im Jahre 1897 abgehalten wurden.
Den 15. Januar.
Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Beiträge zur Theorie der
Potenz- und Kombinations-Determinanten.
Prof. Dr. F. Vejdovsky: Der heutige Stand der Frage über die
Befruchtung des Eies und die kinetische Zellentheilung.
Dr. H. Barvíř: Über den grünlichen Granulit von Adolfsthal.
K. Tocl: Über einige Formen der Gattung Xanthium (Tourn.) L.
Prof. K. Küpper: Note zur projectiven Erzeugung der C?*+”.
Prof. F. Rogel: Kombinatorische Beziehungen zwischen den Summen
von Teilerpotenzen.
Prof. Dr. J. Frejlach: Beitrag zur Kenntniss der nephometrischen
Verhältnisse der hercynischen Sudetenländer.
Den 29. Januar.
Dr. J. Barvíř: Über Prehnit-Sphärolithe im Graphit von Schwarz-
bach.
Dr. A. Mräzek: Über eine neue Myxosporidienform aus Limnodrilus.
Prof. V. Zahälka: Die I. (Perucer) Etage der Kreideformation im
Egergebiete.
VI Corner přednášek.
Prof. F. Klapálek: Příspěvek k znalosti vývoje českých Hydro-
ptilid.
Dne 12. února.
Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: Nový důkaz poučky Bor-
chardtovy o jakosti kořenů rovnic algebraických.
Dr. J. Barvíř: O adinole a porfyritu z úpatí Holého vrchu u Psár
v okresu Jílovském.
Dne 26. února.
Dr. J. Barvíř: O šedém granulitu od Holubova.
Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: O zvláštních determinan-
tech sestavných.
Prof. Č. Zahálka: Pásmo II. — Korycanské — křidového útvaru
v Poohří.
Prof. F. Klapälek: Obojetnik kobylky zelené (Locusta viridis-
sima L.).
Dne 12. března.
Dr. J. Matiegka: O době dospělosti dívek v Čechách.
Dr. J. Barvíř: O křemenech ze serpentinů moravských.
E. Votoček: Kondensace methylfurolu s floroglueinem.
J. V. Želízko: Příspěvky k studiu bělohorských opuk u Nového
Strašecí.
Dne 26. března.
Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: Nový příspěvek k nauce
o determinantech mocninných a sestavných.
Prof. Dr. J. Palacký: Ukázky z flory Madagaskarské.
Dr. J. Barvíř: O stopách rostlinné struktury ve grafitu Schwarz-
bašském, v buližníkovitých břidlicích ze Šárky a v uhlí z dia-
basu od Řeporyj.
Verzeichnis der Vortráge. VII
Prof. F. Klapälek: Beitrag zur Entwickelungsgeschichte der böh-
mischen Hydroptiliden.
Den 12. Februar.
Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Neuer Beweis des Theorems
Borchardt’s betreffs der (Qualität der Wurzeln algebraischer
Gleichungen.
Dr. H. Barvir: Über die Adinole und den Porphyrit von Psär in
der Umgebung von Eule.
Den 26. Februar.
Dr. H. Barvíř: Über den grauen Granulit aus der Gegend von
Holubov. N
Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Uber specielle Combinations-
Determinanten.
Prof. V. Zahälka: Die II. (Korycaner) Etage der Kreideformation
im Egergebiete.
Prof. F. Klapälek: Über einen Hermaphrodit von Locusta viridis-
sima L.
Den 12. März.
Dr. H. Matiegka: Über die Pubertätszeit der Mädchen in Böhmen.
Dr. H. Barvíř: Über Quarze aus den Serpentinen Mährens.
E. Votoček: Über Condensation des Methylfurols mit Floroglucin.
J. V. Zelizko: Beitrag zur Kenntnis des Weissenberger Pläners von
Neu-Straschitz.
Den 26. März.
Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Ein neuer Beitrag zur Lehre
von Potenz- und Kombinations-Determinanten.
Prof. Dr. J. Palacký: Proben der Flora von Madagaskar.
Dr. H. Barvíř: Über Spuren pflanzlicher Struktur im Graphit von
Schwarzbach, im Kieselschiefer von Scharka und in der Kohle
aus dem Diabas von Řeporej.
VIII Seznam přednášek.
Dr. B. Katzer: O vodě veletoku Amazonského.
Dne 30. dubna.
Dr. J. Barvíř: O zlatokopných pracech u Vltavy JJZ od Jílového.
Prof. Dr. A. Hansgirg: O biologii a morfologii pelu.
VI. Staněk: O účinku sírníku ammonatého v některé sírníky těž-
kých kovů a dvou nových sírantimonanech ammonatých.
Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: Nová poučka z theorie
čísel.
Prof. G. Loria: O integrälech Eulerových.
Prof. Č. Zahálka: Pásmo III. — bělohorské — křidového útvaru
v Poohří.
Dne I4. května.
E. Rádl: Gabbro ze Studeného v okolí Jílovském.
Dne 28. května.
Prof. Dr. J. N. Woldřich: Přehled diluviální a předhistorické fauny
obratlovců z Českého masivu.
Prof. Dr. Fr. Bayer: Nový nález ještěra Polyptychodon Owen.
J. Soukup: Porfyrovitý augitický diorit z Hučic u Březnice.
E. Votoček a O. Laxa: Zjednodušený způsob redukce kysličníku
médiénatého při určování invertního cukru.
Prof. M. Lerch: Některé vzorce spadající do theorií funkcí ellipti-
ckych a Eulerových.
Dne 11. června.
Prof. Dr. J. Horbaczewski: O krystallisovaném xanthinu a guaninu.
o
Prof. K. Küpper: Primitivní a imprimitivní speciální skupiny
na 0,
p
Verzeichnis der Vortráge. EX
Dr. Fr. Katzer: Über das Wasser des unteren Amazonas.
Den 30. April.
Dr. H. Barviï. Über Goldschürfe an der Moldau SSW von Eule.
Prof. Dr. À. Hansgirg: Zur Biologie u. Morphologie des Pollens.
VL Staněk: Über die Einwirkung von Schwefelammonium auf die
Sulphide einiger Schwermetalle und über zwei neue Ammonium-
Sulphantimonite.
Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Ein neues Theorem der Zahlen-
lehre.
Prof. G. Loria: Über Euler’sche Integrale.
Prof. V. Zahälka: Die III. (Weissenberger) Etage der Kreide-
formation im Egergebiete.
Den 14. Mai.
E. Rádl: Gabbro von Studené in der Umgegend von Eule.
Den 28. Mai.
Prof. Dr. J. N. Woldrich: Übersicht der diluvialen und praehisto-
rischen Wirbelthier-Fauna aus dem böhmischen Massiv.
Prof. Dr. Fr. Bayer: Ein neuer Fund des Sauriers Polyptychodon Ow.
J. Soukup: Porphyrischer Augitdiorit von Hučic bei Březnic.
E. Votoček und O. Laxa: Neues Verfahren zur Reduction des
Kupferoxyduls bei der Invertzuckerbestimmung.
Prof. M. Lerch: Über einige Formeln aus dem Grenzgebiete der
Theorie der elliptischen Functionen und der Euler’schen Integrale.
Den 11. Juni.
Prof. Dr. J. Horbaczewski: Über krystallisirtes Xanthin und
Guanin.
Prof. K. Küpper: Die primitiven und imprimitiven Specialgruppen
auf OR,
jE
X Seznam prednäsek.
Dne 25. června.
Dr. Al. Mrázek: Archigetes appendiculatus, Ratz.
Dr. B. Němec: Cytologickä pozorování na vrcholcích rostlinných.
F. Slavík: O pyroxeno-biotitické rule rudonosné u Světlé nad
Sázavou.
Prof. Dr. V. Láska:
1. Příspěvek k integraci číselných rovnic differentiálních.
2. O hlavních rovnicích v geodesii.
Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: Nové upotřebení determi-
nantů mocninných.
Prof. A. Pleskot: O mezích kořenů rovnice toliko s reálními kořeny.
Dne 9. červenece.
Doc. Dr. L. Čelakovský: O aörotropismu houby Dictyuchus mono-
Sporus.
Dr. Jarosl. Jahn: O kambriu mezi Lohovicemi a Týřovicemi.
J. Hanuš: Kvantitativní stanovení antimonu methodou odměrnou.
J. Staněk: O síroantimoničnanu a sirociniéitanu ammonatém.
Prof. M. Lerch:
1, Nové řady pro konstantu Eulerovu.
2. Některé analogie řad Gaussových.
Fr. Rogel: Rozvinutí některých úkolů z číselné náuky v nekonečné
řady.
Dne 23. červenece.
Dr. F. K. Studnička: O histologické stavbě Chordy dorsalis a o tak
zv. chrupavce chordälni. _
Prof. Dr. A. Bělohoubek: Uëinek aminů ve chloralhydrat.
Dr. B. Katzer: Devon Amazonský a jeho vztah k jiným územím
devonským.
Verzeichnis der Vortráge. XI
Den 25. Juni.
Dr. Al. Mrázek: Archigetes appendiculatus, Ratz.
Dr. B. Němec: Cytologische Beobachtungen an den Vegetationsgipfeln
der Gewächse.
F. Slavík: Über den erzführenden Pyroxen-Biotit-Gneis von Pohled
bei Světlá a. d. Sazawa.
Prof. Dr. W. Láska:
1. Beitrag zur Integration der numerischen Differential-Glei-
chungen.
2. Über Haupteleichungen der Geodäsie.
Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Neue Anwendung der Potenz-
determinanten
Prof. Dr. A. Pleskot: Über die Grenzen der Wurzeln einer Gleichung
mit nur reellen Wurzeln.
Den 9. Juli.
Doc. Dr. L. Čelakovský: Über den Aörotropismus von Dictyuchus
Monosporus.
Dr. Jarosl. Jahn: Über das Cambrium zwischen Lohovic und
Tejřovic.
J. Hanuš: Volummetrische Bestimmung des Antimons.
J. Staněk: Úber sulfantimonsaures und sulfzinnsaures Ammonium.
Prof. M. Lerch:
1. Neue Reihendarstellungen der Euler'schen Constante.
2. Einige Analogien der Gauss’schen Reihen.
Fr. Rogel: Entwickelungen einiger zahlentheoretischer Functionen
in unendliche Reihen.
Den 23. Juli.
Dr. F. K. Studnička: Über das histologische Gewebe der Chorda
dorsalis und den sog. Chordaknorpel.
Prof. Dr. A. Bělohoubek: Einwirkung der Amine auf Chloral-
hydrat.
Dr. Fr. Katzer: Das Amazonas-Devon und seine Beziehungen zu
anderen Devongebieten der Erde.
XII
Prof.
Prof.
Prof.
Prot.
Prof.
Prof.
Prof.
Seznam přednášek.
Dne 15. října.
Dr. J. Barvíř: O některých pozoruhodných zjevech ve struk-
tuře grafitu od Černého Potoku v jižních Čechách.
A. Hofmann:
Nový nález berthieritu u Bohutína.
Cervulin z hnědého uhlí Českého.
. Zahálka: Pásmo IV. — Dřínovské — útvaru křidového
; Poohří.
Fr. Rogel: Transformace arithmetických řad.
= CDO
Dne 29, října.
Dr. J. Barvíř: Další poznámky geologické o okolí Nového
Knína.
Dne 12. listopadu.
Dr. F. Koláček: Theorie světelného pohybu v ústředích ami-
sotropických provedena cestou induktivnou.
Dr. L. Čelakovský: Van Tieghemův nový výklad dělohy
trav.
K. Andrlík a E. Votoček: O nové pryskyřičné kyselině řepové.
Dne 26. listopadu.
Dr. Al. Mrázek: O embryonálném vývoji rodu Asplanchna.
Dr. F. K. Studnička: O struktuře kutikuly a tvoření této ze spo-
jení mezibuněčných v epidermis.
Dr. J. F. Babor: Příspěvek k poznání české sladkovodní třetihorní
Prof.
fauny měkkýšů.
Gino Loria: O přeměně a vyčíslení zvláštního druhu deter-
minantů.
E. Votoček: O určování methylovaných pentos. I.
J. Hanuš: Chování se některých sírníků vůči síranu Zeleznatemu.
Verzeichnis der Vortráge. XI
Den 15. Oktober.
Prof. Dr. H. Barvíř: Über einige bemerkenswerthe Strukturer-
scheinungen im Graphit von Schwarzbach im südl. Böhmen.
Prof. A. Hofmann:
1. Ein neues Berthierit-Vorkommen von Bohutin.
2. Ein Cervulin aus der böhm. Braunkohlenformation.
Prof. V. Zahälka: Die IV. Etage der Kreideformation im Eger-
gebiet.
Prof. Fr. Rogel: Transformation arithmetischer Reihen.
Den 29. Oktober.
Prof. Dr. H. Barvif: Weitere geologische Bemerkungen über die
© Umgegend von Neu-Knin.
Den 12. November.
Prof. Dr. F. Koláček: Theorie der Fortpflanzung des Lichtes in
anisotropen Medien in inductiver Darstellung.
Prof. Dr. L. Čelakovský: Über Van Tieghem's neueste Auffassung
des Grascotyledons.
K. Andrlik und E. Vototek: Über eine neue Rübenharzsäure.
Den 26. November.
Dr. Al. Mrázek: Zur embryonalen Entwickelung der Gattung
Asplanchna.
Dr. F. K. Studnička: Über die Struktur der Cuticula und die
Bildung dieser aus den intercellularen Verbindungen in der
Epidermis.
Dr. J. F. Babor: Beitrag zur Kenntnis der tertiáren Binnenconchy-
lienfauna Böhmens.
Prof. Gino Loria: Über Transformation und Auswerthung einer be-
sonderen Art von Determinanten.
- E. Votoček: Über die Bestimmung methylirter Pentosen. I.
J. Hanuš: Über das Verhalten einiger Sulphide gegenüber dem
Eisensulphat.
XIV Seznam přednášek.
F. Schröckenstein: Poznámky o česko-saském zemětřesení v mě-
sících říjnu a listopadu 1897.
Prof. F. Klapálek: Dodatky k seznamu českých Trichopter za rok
1894 až 1897.
Dne 10. prosince.
Dr. F. K. Studnička: O zchrupavčitělých vláknech ve vazivu ně-
kterých živočichů.
Dr. K. Šulc: Studie o coccidech. II.
— ————— EE ©
Verzeichnis der Vortráge. YOU
F.Schröckenstein: Aufzeichnungen über das böhmisch-sächsische
Erdbeben im Oktober und November 1897.
Prof. F. Klapälek: Nachträge zum Verzeichnis der böhm. Tricho-
pteren für die Jahre 1894 bis 1897.
Den 10. December.
Dr. F. K. Studnička: Über verknorpelte Fasern im Bindegewebe
einiger Thiere.
Dr. K. Sule: Studien über Cocciden. II.
I
beitrag zur Theorie der Potenz- und Kombinations-
©
Determinanten.
Von Prof. Dr. F. I Studnička in Prag.
(Vorgelest den 15. Jänner 1897.)
In meinem letzten, in diesen Berichten vom J. 1896 veröffent-
lichten Aufsatze, betitelt „Uber Potenzdeterminanten und deren wich-
tigste Eigenschaften“ habe ich die allgemein gehaltene Formel (20),
nämlich
(aa aa) OA (1)
aufgestellt, wobei unter Verwendung der Binet'schen Bezeichnungs-
weise der Determinanten
ON (ar AS an) (2)
bedeutet, während von den ganzzahligen Exponenten der allgemeinen
Potenzdeterminante
A, (aa an (5)
die Bedingung zu gelten hat
ko = Mm
und das Symbol Ax,...x, eine Kombinationsdeterminante bezeichnet,
deren Zeilenelemente der Reihe
Kl 2, AKO 0ks By
entnommen sind und zwar ununterbrochen fortlaufend, mit irgend
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897. 1
2 I. F. J. Studnička:
einem Gliede beginnend, wenn dabei K, die Summe aller Kombina-
tionen m-ter Klasse bedeutet, die man aus den » Elementen
a UO Uk oa. Ai
zu bilden vermag, so dass also z. B.
K, K, K, |
(KKK) | K K
K5, K;, K,,
ist, während eine Kombinationsdeterminante, welche bei dieser Bi-
net scheu Bezeichnungsweise zwei oder mehr auf einander folgende
Zeiger der natürlichen Zahlenreihe entnommen aufweist, nothwen-
diger Weise den Werth Null besitzt, da hiedurch zwei oder mehr
Zeilen derselben als identisch sich erweisen, so z. B.
WER) K KOK 0
KR, RK)
Da nun 9, durch das bekannte alternirende Differenzenprodukt
leicht auszudrücken ist, so liefert uns Formel (1) bequem den Werth
der allgemeinen Potenzdeterminante (3), wenn man den Werth der
Kombinationsdeterminante
A K K
0:-- n
leicht zu berechnen im Stande ist, und umgekehrt, wie aus der dar-
aus resultirenden Formel
ko o W)
Ax, oa es Ó (4)
sofort zu ersehen ist.
Und diese letzte Formel bietet noch den interessanten spe-
ciellen Fall, wo
de nn 56 20510;
wo also ihre rechte Seite sich in
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. 3
a at 0%) 02) (5)
oj 0
verwandelt, während die Elemente der zugehörigen Kombinationsde-
terminante der Formel
“Rn (6)
gemäss direkt in Binomialkoëfficienten übergehen, sodass hiedurch
der wahre Werth des vorangehenden allgemein unbestimmten Aus-
druckes 0:0 gegeben erscheint.
Um nun die allgemeine Lösung des ersien Problems bequem
darstellen zu können, führen wir eine zweckmässigere Bezeichnungs-
weise der Potenzdeterminanten ein, indem wir setzen
An = (ai an amt, . „amt... ma), (7)
und demgemäss
On (ara, ar. Na),
worauf die zugehörige Kombinationsdeterminante durch
EN KK... C REV
— mn nn — = (8)
Z ní U N
gegeben erscheint, wenn in der Diagonale der betreffenden Determi-
nante, wie durch Klammern angedeutet ist, das Element
K vorzukommen hat (m, — 1) mal,
K » 2 1) » 9
Kn » » (m; = 1) 29
K » » (Mn > 1) 2
wie auf induktivem Wege leicht zu finden ist; die Relation (1) er-
hält dann auf dieser Grundlage die einfache Fassung
') Das Substitutionszeichen a,j1 wird bekanntlich statt der Worte „die
Grösse a, ersetzt durch 1“ gebraucht; der Strich / wurde von Sarrus eingeführt
k 8 D | 8
in seinen preisgekrönten „Recherches sur le Calcul des Variations“, veröffentlicht
in „Mem. des Sav. Ar.“ tome X, 1848.
1*
4 I. F. J. Studnička:
Z a er
—— nn = = —— m — (9)
m — 1 M, — 1 Mai 1
Darnach hat man also z. B.
(aa as ay) = (at ala: a)). (KKK)
Hiebei können wir speciell unterscheiden:
1. den Fall, wo die Exponenten des Ausdruckes (7) die arith-
metische Reihe
0, m, 2m, 3m, ..., mn —1).m
bilden, so dass die zugehörige Kombinationsdeterminante in der Dia-
gonale jedes Element (m — 1)-mal enthält, also statt des allgemeinen
Ausdruckes (8) gilt
Ax,. En — (VG 54000 JC 1 Ko o O er, K RAS: KO K, EN IE)
ne MT 10)
m — 1 m pe
2. den Fall, wo der besondere Werth
Ma
im vorangehenden Fall angenommen wird, also statt des Ausdruckes
(10) gilt
Ax, Sogn = (Ko = Ka- B ODO K 7669) (11)
>
3. den Fall, wo im Ausdruck (7) aligemein
O VSR (a An):
also statt des Ausdrucks (8) gilt
Was die allgemeine Lösung des zweiten, also specialisirten
Problems betrifft, so wollen wir behufs einer leichteren Darstellung
der diesbezüglichen Resultate wieder eine andere Bezeichnungsweise
der Potenzdeterminanten einführen und
2) Vergleiche: Borcxarpr „Bestimmung der symmetrischen Verbindungen
vermittelst ihrer erzeugenden Function“ Crellés J. Bd. 53. pag. 193.
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. 5
An — (a, an aje) (13)
schreiben, worauf erhalten wird
a /)1In __m, m, m, Mn yy 14
MZB Tree Di (14)
wenn mann der Kürze halber setzt
1m, Ser
PR M ED SN MUS eh
= EM OMS, = ey MS 5 (15)
K Eee MA
n—1 |
welche Potenzdeterminante wieder nach bekannter Formel durch das
zugehörige alternirende Produkt leicht zu berechnen ist.
Darnach hat man z. B.
4 £ € K |
aaa a, a.) ©131.0.8.
2 |
/ (O aa BUN
1, 3, 3°
1, 6, 62 | — 360,*)
84
3 9 |
was auch durch die direkte Auswerthung der zugehörigen Kombi-
nationsdeterminante fünften Grades
A AO ONU
| RÉAL TO 0"
LEE EN sní :
(KKK KK) = (1,4 674 11,
/ 04446 41
10.0.0010 4
freilich auf einem längeren Wege, unmittelbar erhalten wird.
Aus der allgemeinen Formel (14) folgt nun für den an erster
Stelle angeführten speciellen Fall, wo
ne)
gesetzt wird, die diesbezügliche Formel
5) In diesem Falle ist nämlich
M, —=(6—3)(8—3)(8—6)—3.5.2.
6 I. F. J. Studnička:
— = M, (16)
(aa. are)
1
s (a? am am... a”
was den speciellen Werth der Kombinationsdeterminante (10) liefert.
Darnach hat man also z. B. in dem speciellen Fall, wo
M3 mA
ist, auf kürzestem Wege
ee)
3 0 3 6 9
S KKK) = rare = 8 = ra,
was auch durch die allerdings unbequeme Auswerthung der Deter-
minante sechsten Grades
?
Er
Er
Er
er
4190, 07.00
m
16 408
OZ A =
ola
100505014
direkt erhalten wird.
Im zweiten speciellen Fall folgt nun aus der vorangehenden
Formel (16) sofort
ya
% / (Ko VERA) = TE (19
so dass darnach z. B. sich ergibt
Der D) o 09%
BED:
was die zugehörige Kombinationsdeterminante
Dyt 340
a /1 10405, 11 (8
00105
direkt bestätigt.
Theorie der Potenz- und Kombinations-D eterminanten.
=]
Im letzten speciellen Fall erhält man aus Formel (14) durch
Einsetzung des besonderen Werthes
a l (Kr. Ge n) ar / l (aaa 3 a
= a — o ——
m— 1
(Ga a cou)
= (m tn — 3), (18)
wodurch die Auswerthung der Determinante ‘m — 1)-ten Grades,
deren Elemente durch Binomialkoëfficienten dargestellt sind, nämlich
E : =(n+m—2)-ı; (19)
| Hm Nm—2; Nim—3; Nm—4; - . y N,
direkt erfolet.“)
+) Vergleiche: Srupxıcka „Notiz über einige Determinanten, in welchen Bi-
nomialkoëfficienten als Elemente auftreten“ Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss.
1879, wo daneben als Formel (2)
N; 5, Hose) jek) (nk 3); 5
me. PE 0
| No
| si (r+k—1), ,(n=-k— 2), 4
|
| yo App Mp_gs-e) Mo
angeführt erscheint, was noch zu weiteren Formeln dieser Art führt, wie z. B,
| Cho Ba 5 55009 U
(n+k—3), 9 R-k—4), z (n+ k—5) 4
no o L DO JOU
Be —=|(n+k—2), „ (n+k— 3), 9, (n nt)
Es (n+k—1;, ,(n+k—2), ;, (n+k— 3); z
| Mo Ayo Mg) M |
u. dgl., wie leicht weiter auszuführen ist.
Von derartigen Determinanten gilt die Relation
( ( (m—1 m--1)
Z : AD (4 = ); ae An “ a as),
k—m—
falls 4 diejenige Determinante dieser Art bezeichnet, welche mit dem Elemente
n, anhebt und überdies
AD —1
gesetzt wird. Darnach ist z. B.
4.410 — = (aD)? — 41046)
8 I. F. J. Studnička:
Durch Specialisirung von # kann man nun aus dieser Formel
(19) noch andere, einfachere ableiten, wie z. B. für
=
die auch anderweitig zu beschaffende Relation
12.41.0002 ON
(UE
1, 0:
| SAL; LEE |
m = à anna V ; (20)
|. |
POOR 2
welche auch ausgedrückt wird durch
m — 2"! — (m — 2), 2”? + (m — 3), 277 —. c)
Um nun einige Anwendungen unserer Formeln vorzuführen,
gehen wir von dem einfachsten Fall aus, wo nur zwei Elemente vor-
ausgesetzt werden, die wir der Kürze halber
WAY do
nennen wollen. Und da liefert unsere Formel (9) die Relation
| 1e | le (K. M
? == : rs, (22
PU m TY De
in welcher zu setzen ist
R=x2H-y,
R,=2.9,
und aus welcher sich umgekehrt ergibt, wenn wir durch das Symbol
2 eine durch cyklische Substitution hervorgegangene Summe be-
zeichnen
oder in entwickelter Form
| (+1), (+2) | | R +2), (® +8) |
| T ‚@+1) | a (» +9), a +2),
| (n + 3),, (n
| (n + 2);, (n + 3), |
Im, 1 0
— | Po Mm, l |.n
| En
M B E
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten: 9
27% TY, O0 0 |
| 1, æ+ 7, X Pr
Ta 5 ae] 0, 1,219, TÝ 0
=
©
©
„ (23)
| 0, 0, 0, 0,..., xy,
wobei die Determinante (n — 1)-ten Grades ist.
Diese Formel können wir sofort mehrfach verwenden, um spe-
cielle Resultate zu erhalten.
Ist nämlich gegeben
s+yZ=a,
DO ==
so sind bekanntlich die beiden Grössen x, y Wurzelwerthe der guadra-
tischen Gleichung
Z — az + b = O0,
welche durch die beiden Formeln
rm
Ss ir a Ved
a - FAT},
je OU
74]
gegeben erscheinen.
Daraus folgt also, dass der Formel (23) gemäss
e0R 08 OO
Sa BOS
m ae | 0 1 à à. 0]
050050
gilt, wobei diese Determinante (n — 1)-ten Grades ist.
Fasst man nun den rechts stehenden symbolischen Ausdruck als
eine Kettenbruch-Determinante auf, so kann man hiedurch, wie be-
kannt, sowohl den Zähler p, als Nenner g, des n-ten Näherungs-
werthes des eingliedrigen periodischen Kettenbruchs
10 1. F. J. Studnička:
7-2) = RR
a vě
ausdrücken, indem man daraus erhält
Da op A Ve BY a Ve)
In == VB + Ya? — 4b + (a s: Važ— 41"
(25)
was sonst nur auf einem etwas weitláufigeren Wege zu finden wáre.
Darnach hat man z. B.
130 EP)
A AZYL
als vierten Náherungswerth des Kettenbruches
Dart VAE
— Fr )= Dm
Aus derselben Formel (25) ergibt sich fůr den speciellen Fall, wo
azb+1,
nach kurzer Reduktion
Do O N
On OA A ur brri— 1"
woraus ersichtlich ist, dass fůr die hier vorkommend e Werthbe-
dingung
sich sofort ergibt
wie es ein bekanntes Kettenbruchstheorem fordert.
Aus derselben Kettenbruchdeterminante (24), n-ten Grades ge-
nommen, erhalten wir die Relation
ži Její k A 0e
welche sich mit Hilfe der Formel (23) in die einfache Identitát
Er — yt — p) =)! gg)!
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. "8
umsätzen lässt, woraus dann folgt, wenn statt x und y konjugirte
komplexe Einheiten eingeführt werden,
sin 20, sin (n + 1)o
2 FF aımZ
sin (a — 1)o, sinne | © Ta (26)
sodass die noch weiter zu verwerthende Formel
y sinžko (n—1)sin’e = Zsin (k — 1)e sin (k + 1)e
k=2
sich leicht darauf basiren lässt.
Durch dieselbe Specialisirung der Formel (23) erhalten wir,
falls die Determinante vom (n — 1)-ten Grade ist,
20080, 1; 0, WE 0 |
Il 2 COS 0, JŘ W 0 |
sinne _ 0, ji LEN A 2, 0 |
sine, “
0, 0, OO 20080,
was mit Formel (21) analog die schon von JakoB BerxouLuı (1702)
aufgestellte Relation?)
— — — (2 cos 0)" ! — (n — 2), (2 cos 0)? 5 + (n— 3), (2 cos 0)”°
— (n— 4), (2 coso" "+...
unmittelbar bietet.
5) „Mém. de Academie des Sciences“,
Bei dieser Gelegenheit werde bemerkt, dass dieselbe Kettenbruchdetermi-
nante auch zur Darstellung der Summe der n-ten Potenzen der beiden Wurzeln
verwendet werden kann, indem man hat
Rei —bArtg:
wie ich in meinem Aufsatz „Eine neue Anwendung der Kettenbruchdeterminanten“
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. 1886, gezeigt habe. Ebenso folgt daraus
27" —4A,+(@—y). 4,1 —xy.A
n—2 ?
aus welcher Rekursionsformel sich weitere Relationen deduciren lassen,
12 I. F. J. Studnička:
Wollten wir auf ähnliche Weise mit der Formel
| il oo ati
1, y", yt | = 0,.(K, ...K,)
— —-
ab em AB
verfahren und die drei Elemente
ZVE
als Wurzelwerthe einer Gleichung dritten Grades
u — au” + bu — c—=0
auffassen, sodass in unserer Kombinationsdeterminante
K=zı+y+tzza,
K, = 2y + ya + 2x = b,
Ki = ay = e,
so erhielten wir nach kurzer Umformung die Formel
125,.202.0, 0022208
a, 80 0: 8
> ya ul, a, bio W
Tea) l
I
0.0.0.0... 05
wo das Symbol 2 wieder, wie in Formel (23), eine cyklische Summe
bedeutet und die Determinante vom (n — 1)-ten Grade ist.
Darnach erhielten wir z. B. für die Kombinationsdeterminante
n-ten Grades
NG)
90
ne.
0 =. 9” 3.1198 ER 1),
U... Mesa il
da die diesbezügliche Gleichung dritten Grades
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. 13
už — bu? + 1iu— 670
die Wurzelwerthe 1, 2, 3 besitzt.
Und allgemein erhält man auf diese Weise
RO: de ( a un. Ke)
o ann A = (27)
— à D 9 i
(a, = ana, 90 An) . .. (An—1 Set An) m il
welehe Formel unter verschiedenen Gestalten sich verwendbar er-
weist, namentlich in der Theorie der symmetrischen Funktionen.
Darnach hat man also z. B.
1°.2°.8° a,
De =! 3 ? 4 = 560.
142 —4B—4 K, K. | 1660
Weiter erhalten wir unter multiplikativer Verwendung der
Formel (19) die Identität‘)
; k: n T er A,
MW A Ty: ME + Ml Ty Nab — Moto I mE |
= | MY T Vos BY- NYx MY, NYı F MY, + MY |
na He, Mi À Mio +, Maly + Mt + Me
I
welche eine konkrete Deutung zulässt, wenn die Elemente
= Lx, Uk, Zn
als Koordinaten eines orthogonalen Raumsystems fungiren.
Schliesslich wollen wir noch eine Anwendung unserer allge-
meinen Formel (9) in der Theorie der algebraischen Gleichungen
erwähnen, welche direkt zu dem bekannten Theorem führt, dass die
n Wurzeln der Gleichung
at A? Aa IN. Aix m=0, (8)
kurz bezeichnet mit
5) Ist auch zu kontrolliren durch die Identität
ní — any In = (n +2).
14 I. F. J. Studnička:
as až
Null zur Summe haben.
Es folgt nämlich zunächst daraus
a? + AR? + A ais +... + Ana + À, = 0,
a? + Aa? + Aa 8 +... + An + A1 = 0,
a A, a jE Aa + žes =- ZA + A, — 0,
in Folge dessen, wenn aus diesen » koëxistirenden Gleichungen die
(n — 1) Koëfficienten
Ay, Ak A
eliminirt werden, also
—2 AW—3
Past E Pen One Ce ROUE lt
n—2 n—3 ;
ara are
n —2 —3
Ay; a; ? a’ p Crane) 1 —();
RIA ?
u—2 n—3
a Alan ee l
wird nun diese Determinante nach den Elementen der ersten Zeile
zerlegt und jede der hiebei auftretenden Subdeterminanten nach
Formel (2) durch die zugehörige Kombinationsdeterminante ausge-
drückt, so erhalten wir, die so entstandene neue Gleichung mit der
gegebenen (28) vergleichend, die allgemeine Relation |
Kn, =
+1 = (— 1)" Am (29)
Daraus ergibt sich nun speciell
K K K, = As 9
K Ke K, — im A, ’
K, K, = = À, 9
K K P K 1 = at An 159
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. 15
und wenn in diesem Formelsystem beiderseits der Reihe nach mit
Ku, Ke Kod
1?
multiplieirt und dann addirt wird, so folgt
BGA Kn 3 A Kod A, KE A450
woraus durch Vergleichung mit der gegebenen Gleichung (28) ge-
schlossen wird, dass sie neben den schon angeführten (1— 1) Wur-
zeln auch
— Kz—la, +a +... -alza
als Wurzelwerth besitzt, sodass hiebei
ad Az Tat,
was eben zu beweisen war.
Hiezu mag noch beigefügt werden, dass diese Ableitungsme-
thode konkludent bleibt, wenn zwei oder mehrere Wurzeln gleich
wären, da sich zwar die dabei auftretenden Potenzdeterminanten an-
nulliren, ihr Verhältniss jedoch den durch die zugehörige, hier ver-
wendete Kombinationsdeterminante (29) bestimmten Werth erhält.
Wie sich diese theoretischen Elemente zu dem von Cayzey her-
vorgehobenen allgemeinen Fall, gegründet auf die Determinante ratio-
naler Funktionen n-ten Grades
plz), Pa), Patti), <-> Patti)
p(x), Polo), P3(T), ---4 PnlX,)
LOC Li) ao (Re VAC :
P Z 9) Po 3, Pa 3 Pn(Ls) ; (30)
Y
(Xn), 9, (X4), 9; (7), ooo) PX)
wo die Funktionen
Pr(Xr), (k = UND DEN)
rational und ganz sind, während sie in unserem Falle durch einfache
Potenzen von «„ vertreten erscheinen, in seiner Erörterung ver-
halten, das auseinanderzusetzen bleibe einer weiteren Entwicklung
vorbehalten. Hier mag nur, um den Zusammenhang zu markiren, auf
den bekannten Determinantensatz hingewiesen werden, wornach eine
16 I. F. J. Studnička:
Determinante, deren Elemente einer ganzen Reihe aus Binomen be-
stehen, der Summe von zwei Determinanten gleich ist, wovon die
erste statt dieser zusammengesetzten Elemente deren ersten, die
zweite hingegen deren zweiten Theil des betreffenden Binoms als Ele-
mente enthält,
ANHANG.
Bildet man das Produkt zweier Potenzdeterminanten von glei-
cher Basis, nämlich
2 0,0 U, (#4 N
0 (aazıaz2...a,» 1)
Diarra
= (atabiak: an),
so erhált man eine Determinante desselben Grades, deren Elemente
sich aus Potenzsummen der ursprünglichen Elemente zusammen-
setzen, so dass man, wenn die symbolische Bezeichnung
sea bak Has N ar (1)
zur Verwendung gelangt, sofort erhält
| 5 , SB, R SR, OKOLO Do
So 5 Sa, B ; Ira O O) Sa, P
Sa 10% 9 B L Dalo. 04 So B
0806 — 2 2 FTP act Pa ne n—1 | (2)
S 5, G Ir rent)
N? ob? « u P0 9 ne
Wird nun im speciellen Fall angenommen, dass
elle DT)
Pr — k, »
so verwandelt sich sowohl 0;, wie O in die elementare Potenzdeter-
minante
dm, —=(a;a,a;... ai),
wáhrend Formel (2) die einfache Gestalt
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. 17
SAU Shoe SU ele ne
Sn SS anal Sn
8, S ..., 8
O oh nl 2 (8)
Sn—1+ Sny Sn-t1; ..+ +x S2n—2
annimmt, wobei gleichzeitig
An = [(a, — a)(a; — a)(az — a)... (an — an 1)]? (4)
zu gelten hat.
Diese zwei Formeln bilden nun die Praemissen zur Ableitung
des bekannten Theorems BoncHapRpr's") betreffs der Qualität der
Wurzeln einer algebraischen Gleichung
KL TY ce CRE LE it T ča = 0; (B)
falls die sámmtlichen Kočíficienten
CC Een CH
reelle Zahlen vorstellen und die n Elemente
A aA 008 es On
als zugehörige Gleichungswurzeln angenommen werden.
Da nämlich alle Wurzeln in dem Produkte (4) auftreten und
dasselbe durch die symmetrische Determinante (3) ausgedrückt erscheint,
deren Elemente sich aus den Koëfficienten cz zusammensetzen, indem
5 ZA S ee de)
m me” mm th — <
m m— 2 m— 3
„E (Kn-iRy) + Kn,") (6)
7) Sieh dessen „Gesammelte Werke“, I. pag. 24.
8) Dass man statt dieser Kombinationsdeterminanten enthaltenden Formel
(6) setzen kann
» Gb 1 W 9 0005.
AA Gr 2 9 db 000 0
dec c 0
— ? 2 O
s 83 C2 1 - (7)
ne
| 00 en en |
wird nur nebenbei bemerkt, jedoch hervorgehoben, dass unsere, früher für x» | yn
anmerkungsweise mitgetheilte Formel in der allgemeinen Relation (6) enthalten ist,
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1897. 2
18 E. F. J. Studnička:
wobei natürlich für # >n sich ergibt
Kn = 0,
so wird sich die Qualität der Wurzeln zunächst in der Bezeichnung
des Produktes und mithin der Determinante manifestiren, wenn man
darin der Reihe nach
NE 2920
setzt und die daraus hervorgehende Zeichenreihe
SZ Saas Ana
wo der Buchstabe s den Begriff „signum“ ersetzt, untersucht.
Um dies auf die einfachste Weise durchführen zu können,
nehmen wir an, n sei eine gerade Zahl, was der Allgemeinheit keinen
Abbruch thut, und die Gleichung (5) besitze m Paare koujugirter
komplexer Zahlen als Wurzeln, die wir durch
U, ku, ,
Uz, ku, ,
Um, Um
ausdrücken wollen, um sie bequemer von den reellen Wurzeln a; un-
terscheiden zu können.
Wenn wir nun aus der Arithmetik komplexer Zahlen die be-
kannten Sätze zur Geltung bringen, dass
die Summe ut ku à
das Produkt u. ku :
die Summe «w.v +kuw.kv,
reell sich gestaltet, so können wir in dem Produkte (4) zweierlei Fak-
toren unterscheiden und zwar:
1. solche, die stets positiv bleiben, und
2. die negativ werden und somit auf das Zeichen von 4, Ein-
fluss nehmen.
Zu den ersteren gehören
a) Differenzen, wo Minuend und Subtrahend reell ist;
b) Differenzen, wo Minuend reell, Subtrahend jedoch komplex
ist, wobei wir jedesmal zwei Faktoren von der Form
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. - - 19
(a; — Up)( a — kup)
erhalten, deren Produkt also reell ist; und
c) Differenzen, wo sowohl Minuend. als Subtrahend komplex
ist, wobei wir jedoch wieder je zwei Faktoren von der Form
(U — ku)(U4; — kup)
vereinigen können, um ein reelles Produkt zu erhalten. Es bleiben
also nur Faktoren von der Form
Up — kup = Byt
übrig, die imaginär ausfallen, deren Quadrat also unter den zweiten
Hauptfall subsummirt wird. Und solcher Faktoren gibt es unserer
Annahme nach m, so dass der Ausdruck (4) sich in der Form
DRE I (— 183 (8)
schreiben lässt, wo P stets positiv bleibt.
Die entscheidenden negativen Faktoren sind nun verschieden-
artig in dem Produkte (4) vertheilt, so dass jedenfalls die An-
ordnung 6
An = (a; — a,)*
. (a, — a)" (a; — a,)°
(CCC) ON (u Ku)
(4 — a) us — 4,)” ...— (u — ku,)?
(Um — U4)*(um— 45)” ... (Un — kun)”
(an — a)*(an— 3)... (An — dn)
gestattet erscheint.
Leiten wir nun daraus die Reihe ab
An AAN ee An,
so sind offenbar die ersten Glieder sämmtlich positiv, bis in das
Produkt der erste negative Faktor
(4 — ku,)? =="
90 L F. J. Studnička: Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten.
eintritt, worauf die nachfolgenden 4 negativ sich so lange gestalten,
bis man zum zweiten negativen Faktor
(u — ku)” = — 8,
kommt, worauf wieder positive 7 folgen und sich negativ stellen,
sobald der dritte negative Faktor, námlich
(u, — ku,)” = — B
in das Produkt einbezogen erscheint; und dies wiederholt sich so
lange, bis alle diese negativen Faktoren in das Produkt 4 aufge-
nommen worden sind, worauf dann die nachfolgenden Glieder bis
zum Schlusse dasselbe Zeichen behalten, + in dem Falle, wo m ge-
rade, — hingegen, falls m ungerade ist.
Da nun mit jedem Einfügen eines negativen Faktors ein Zei-
chenwechsel in dem diesbezüglichen Produkte 4 verknüpft erscheint,
so werden im Ganzen so viele Zeichenwechsel sich einstellen, als »
Einheiten zählt, daher als komplexe Wurzelpaare in der zugehörigen
Gleichung enthalten sind, woraus Borchardťs Theorem sich ergibt,
das er folgendermassen stilisirt: °)
„L équation f(x) — 0 aura autant de paires de racines imagi-
naires qu'il y aura de changements de signes dans la série
EAU N
3) Ibid, pag. 24, wo jedoch p statt À gebraucht wird.
Verlag der kön. bôhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr Prag 1897.
U.
Nynější stav otázky oplození vajíčka a kinetického
dělení buněčného.
Podává F. Vejdovský v Praze.
S 8 dřevovyty.
(Předloženo dne 15. ledna 1897.)
Bádání o oplození vajíčka živočišného a kinetickém dělení buněk
učinila v posledních letech znamenitých pokroků. Kdežto dříve hlavní
zřetel brán ku chromatickým elementům jádra, podivuhodným promě-
nám jejich až do významného podélného jich rozštěpení, nastal nový
obrat ve směrech bádání, když objeven dynamický element, jenž za-
vádí vlastní dělení buněčné a jenž pod jmenem periplastu (VrspovskŸ),
centrosomu (Boveri) a arrhenoidu (HExkie) vyložen byl.
Episodou směru, jakým se nyní měla ubírati nauka o oplození
vajíčka, byl sice po objevu centrosomu pokus FoLtv zavésti záhadné
komplikace domnělým dualismem center, leč pokus ten již náleží jen
historii.
S osudy „dělícího tělíska“ v těsné souvislosti jest vřeténko, jež
sice dávno již bylo známo, o jehož však významu málo určitého bylo
prosloveno. Jakkoliv vajíčko a obyčejná buňka pletivná metazoí jsou
stejnocenné s tělem prvoků a jednobuněčných organismů rostlinných,
tož v mnohém nezdařilo se organisaci těchto posledních v úplný sou-
hlas přivésti s buňkami metazoí. Zvláště scházel důkaz přítomnosti
centrosomu u prvoků, jakož i nebylo po ruce dokladu pro vysvětlení
dvojitého jádra — makro- a mikronucleu — v těle nálevníků.
Jest tudíž na jevu snaha novějších pozorování, neobmeziti se
pouze na vajíčko a pletivnou buňku metazof, nýbrž v prvé řadě hle-
dati souhlas těchto posledních se strukturami jednobuněčných orga-
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1897. 1
2 II. F. Vejdovský:
nismů živočišných i rostlinných. Jeñ touto cestou možno trvalé dosud
protivy mezi buňkami všech typů odstraniti.
V následujícím snažím se učiniti rozbor významných prací nej-
novější doby, jež zabývají se otázkami výše naznačenými. K veškeré
literatuře nebráno zřetele, ježto se jedná hlavně o vytčení některých
základních sporů a to ohledně centrosomu a původu jeho, dále o po-
jmu t. zv. centrálného vřeténka a posléze o srovnání mikronukleů
nálevníků s centrosomy buněk metazoí.
Centrosom jednobuněčných organismů.
Objevení centrosomü*) a skutečná existence jejich v buňkách
zvířat a rostlin nebyla z počátku všeobecně přijata, ač jest jisté, že
již v starších dobách byla tato tělíska i v jiných objektech jako jsou
diatomacey, pozorována, ovšem ale bludně vykládána. (Srv. Sum:
A Contribution to the Life-History of the Diatomaceae. Proceed. of
the American Society of Microscopists. 1886. Smith viděl centrosom
u Surrirella splendida a vykládal jej za „germinal dot“ t. j. za ja-
dérko). Mnozí pochybovali vůbec o individualité centrosomu, jako
Burger (Anat. Anz. 1892) vykládaje tato tělíska za shlučené mikro-
somy protoplasmy, aneb Warasé, jenž měl centrosom za zvětšený
mikrosom, aneb konečně Eismoxp, jenž mluví při blastomerách Sire-
dona a Tritona o „pověstném“ centrosomu jakožto zhuštěné části
„attrakční koule“ a p. Když ale existence tohoto dělícího elementu
buněčného postupně skoro ve všech kineticky se dělících buňkách do-
kázána byla, uznán centrosom nyní skoro všeobecně za kinetické cen-
trum, jež působí při počátku dělení jak na jádro tak i na cytoplasmu
a tyto účinky se jeví morfologicky ve vyzařování paprsků kolem cen-
trosomu.
V buňkách zvířat i rostlin přítomnost centrosomu dokázána a vy-
sloven i postulát přítomnosti tohoto důležitého tělíska v těle jedno-
buněčných organismů, jako jsou protozoa a jednobuněčné řasy (VEs-
povský **). Naproti tomu pochyboval R. Herrwıc, že existuje centro-
*) Obyčejně se uvádí tělíska dělící jakožto samostatná organula buňky,
vedle toho pak rozeznává se i t. zv. sfera, v níž centrosom leží. Jisté však jest,
že obě části náleží k sobě a radno po příkladu SrRasBuRGERovĚ celek ten ozna-
čiti jako centrosferu.
**) Zrání, oplození a rýhování vajíčka. Praha, 1886. — Entwicklungsgesch.
Untersuchungen. Prag 1888—1892, pag. 137.
Nynější stav otázky oplození vajíčka. 3
som u Protozoi, ano právem mohl tak tvrditi po uveřejnění nekri-
tické práce RomrELOvY,“) jenž tvrdil, že u Kentrochona nebaliae
mimo hlavního a vedlejšího jádra nalezl ještě „centrosom.“ Herrwic
trvá na svých pochybnostech i přes objev Ismixawv,**) který zjistil
centrosom u Noctilucy, i přes udaje DRavERovy“**) o objevení centro-
somu u Acfinosphaerium, připouštěje pouze, že tento centrosom jest
vůbec součástí jádra.
V nejnovější době zjištěno Lauterbornem, že SmrrHův nucleolus
diatomacei jest veliký centrosom, o němž dříve již zprávu podal Borscuuı
(Untersuchungen über Bau, Kerntheilung und Bewegung der Diato-
meen von Rob. LaurerBorx. Leipzig, Engelmann 1896). Zvláště jest
to rod Surirella, kde centrosom v buňkách klidných jako veliká ku-
lička bez paprsků v cytoplasmě leží. Vzroste před dělením a kolem
ní vyzařují paprsky, jež trvají po celou dobu až po rozdělení jádra.
(Obr. 2. A. C.) Diatomacey jsou jednobuněčné rostliny a příbuzné
jednobuněčným prvokům; tudíž požadavek vyslovený mnou r. 1886.,
že i v jednobuněčných organismech centrosoma přítomno býti musí,
objevem Büurscaui-ho a LAUTERBORNA splněn. (Ovšem ale v práci po-
sléze jmenované zůstal spis můj autorovi neznámým, jakož dotvrzuje
udání, že objeviteli centrosomu byli pouze VAN BENEpDEN a BovERr,
kteří však teprvé rok po mně o nálezech svých zprávy podali.
Zhusta diskutuje se o otázce, zdali centrosoma jest permanentní
součástí cytoplasmy, či, zda-li přináleží jádru, odkud teprvé před dě-
lenim do plasmy buněčné vystupuje. V prvém smyslu vyklädalo se cen-
trosoma vůbec; leč O. Herrwie, který jádru přisoudil vůbec nadvládu
nad celou buňkou, proslovil náhled, že centrosomy rovněž jsou pří-
vlastky jádra, kamž po rozdělení vstupují a před dělením buňky vy-
stupují. Výklad tento, pro nějž HeRrwre snesl řadu dokladů, byl ne-
dávno značně podepřen pozorováním Braurra, který ve spermatocy-
tech škrkavky koňské (Ascar's megalocephala univalens) dokázal pří-
tomnost centrosomu v jádrech se nedělících. Odtud dovozoval tento
autor, že vůbec centrosomy v jádrech své prvotné sídlo mají, odkudž
sekundárně při úpravě buňky k dělení do cytoplasmy vystupují (obr. 1.)
S výklady jmenovaných autorů nesouhlasí poměry u diatomaceí,
speciálně u Surirelly. Zde nade vše jasně a v každém případu mohl
*) Kentrochona nebaliae etc. zugleich ein Beitrag zur Lehre von der
Kerntheilung und dem Centrosoma. Z. f. w. Z. 1894.
**) Ueber die Kerntheilung bei Noctiluca. Ber. Naturforsch. Gesellsch. Frei-
burg i. B. 1894.
***) Ueber die Encystirung von Actinosphaerium Eichhornii. Z. f. w. Z. 1894.
1*
4 II. F. Vejdovský:
LavrERBORN zjistiti, že centrosom za klidu buňky i jádra pouze a vždy
v plasmě buněčné, tudíž mimo jádro jest uložen. Pochod dělení jest
u Surirelly poměrně velmi dlouhý, takže odpadá i námitka BRAvERovA
dle níž centrosom v rýhujících se blastomerách proto do jader ne-
vstupuje, že dělení rychle za sebou následuje. (Ostatně nemá zpráva
Braurrova toho významu, jak by se jí při prvém pohledu přičítati
mohl; shledal centrosom v jádru hlavním pouze v jediném exempláři
škrkavky, kdežto u ostatních ležel centrosom vždy jen v plasmě bu-
něčné, mimo jádro.
Jest tudíž pravděpodobné, že prvotné uložení centrosomu jest
v cytoplasmě a jen výminečně vniká (jak ?) dělící tělísko do jádra.
Obr. 1. Dělení chámových buněk škrkavky koňské. (Ascaris megalocephala), v nichž
centrosfera uložena uvnitř cytoplasmy. c centrosom (centrosfera) » nucleolus
(Dle BRAvERA).
O původu centrosomu.
Dokázal jsem po prvé 1886, že centrosom vniká do vajíčka
spermatem. "Tento fakt byl teprvé po řadě let potvrzen různými
autory; Frek (Ueber die Reifung und Befruchtung des Axolotleies.
Z. f. w. Z. Bd. 56.) dokázal tak u axolotha, HrxkrNe u mnohých
hmyzü (Untersuchungen über die ersten Entwicklungsvorgänge in den
Eiern der Insecten. I. II. III. Z. f. w. Z. Bd. 49, 51, 54), Juum
u Styelopsis (Structure et developpement de glandes sexuelles, ovo-
géněse, spermatogéněse et fécondation chez Styelopsis grossularia.
Bull. scientif. de la France et de la Belgique. T. 35.), Ruckerr u Co-
pepodü (Zur Befruchtung von Cyclops strenuus. Anat. Anzeiger Bd.
X.), Foor u dešťovky Allolobophora foetida (Preliminary Nate on the
Nynější stav otázky oplození vajíčka. 5
Maturation and Fertilization of the egg of Allolobophora foetida. Journ.
of Morph. Vol. IX.), Korscaerr u Ophryotrocha puerilis (Ueber Kern-
theilung, Eireifung u. Befruchtung bei Ophryotrocha. Z. f. w. Z. Bd.
66.), Sosorra u myši (Die Befruchtung und Furchung des Eies der
Maus. Arch. f. Mikr. Anat. Bd. 45.), hlavně však Wıusox a Marruews,
Boverr a Hr a nejnověji (1896) R. Herrwie u ježovek.
Řadu těchto autorů uvedl jsem co nejúplněji, abych dovodil, že
vSickni souhlasí ve výkladu, že jedině sperma přenáší dynamické
centrum do vajíčka, v němž při zrání, bývalý zde centrosom úplně za-
niká a nahražuje se centrosomem spermovým. Připomenouti jen
dlužno, že sídlo centrosomu v dospělém chámu jest t. zv. krček čili
střední čásť vlákna. Sperma vniká „hlavičkou“ do vajíčka a vleče za
sebou centrosom; pak ale uvnitř žloutku otáčí se jádro chámové
o 180° a centrosom obrácen tedy ku středu, kdežto jádro směřuje
k periferii vajíčka. Zprávy mé zůstaly téměř nepovšimnuty, ano byly
zcela potlačeny známým sdělením Forovým, dle něhož není pouze
centrum spermové, nýbrž existuje i centrum vaječné (ovocentrum a
spermocentrum), kteréž při spájení jader rovněž se snoubí v pochodu,
jejž For nazval „quadrille des centres.“
Působení zprávy Forovy a zdánlivá dokonalost methody, s jakou
byla práce jeho vykonána, bylo tak rychlé a mocné, že v knihách,
jež si vzaly za úkol celý úkon oplození vylíčiti (O. HeRrwic, BrRGH),
brán zřetel pouze ku sdělení Forovu, kdežto údaje jiných autorů i po-
kus vyvrátiti názory FoLovy docela mlčením opomíjeny.
Neméně zvláštním jest, že po zprávě Forově v zápětí i Gur-
GNARD pro Lilium Martagon a Conkun pro Crepidulu, přídožaberního
to plže, tedy na předmětech vzdálených od vajíčka ježovek (For)
kadrilu centrovou dokázati se snažili. Vsickni ti autorové považují
ženský centrosom za stejnocenný s mužským, jež proběhnuvše jisté
dráhy kolem jádra, splývají po páru mužský se ženským v aequatoru
jádra rýhovacího. Zajisté neuvážili, jaké složité procesy u dálším
působení sil ve vajíčku předpokládá celý pochod „kadrilly“ a jak ne-
smyslnou jest celá ta komplikace domnělého spájení centrosomů muž-
ských a ženských. Nemaje v úmyslu další výtky činiti jmenovaným
autorům, připomínám, že roku 1895 skoro současně ukázali Boverr
(Ueber das Verhalten der Centrosomen bei der Befruchtung des See-
igel-Eies. Verhandl. phys. med. Gesellsch. Würzburg. Bd. XXIX. 1.),
jakož i E. B. Wizsox a A. Marruews (Maturation, Fertilization and
Polarity in the Echinoderm Egg. Journal of Morphology Vol. X. 1.)
na vajíčcích ježovek, tedy na objektech, s nimiž i For pracoval, že
6 II. F. Vejdovský:
pozorování tohoto autora jsou nesprávná a celý výklad jeho o ka-
drille jest bludným. Přiložené obrazy v pojednání amerických
badatelů a slovný výklad celého procesu dosvědčují, že oplození va-
jiéka ježovek jest v podstatě totéž, jako u Rhynchelmis.
Možno tedy právem předpokládati, že z těchže příčin neosvědčí
se ani kadrilla center v zárodečném vaku lilie (GurGxaRp) ani v oplo-
zeném vajíčku Crepiduly (Coxkurv). V posledním případě tím spíše,
že nejnovější autorové, kteří zkoumali oplození měkkýše Physa fon-
tinalis, totiž Kostaneorı a Wierzesskr*) netoliko ničeho neshledali, co
by upomínalo na nějakou kadrillu, nýbrž prohlašují přímo, že ani je-
diný obraz Conkuınöv nestačí k oprávnění tohoto výkladu.
Nejnověji mluví však také R. Herrwie o ovocentrech (Ueber die
Entwicklung des unbefruchteten Seeigeleies. Separatabdruck aus:
Festschrift fůr Carl Gegenbauer. Leipzig. 1896.). Ve spisu tomto pro-
vedl autor důkaz, že vajíčko ježovek i neoplozené, má schopnost, byť
i nepatrnou, dělení. Shledal, že v těchto vajíčcích během podivuhod-
ných proměn, vyvolaných působením hlavně strychninu, objevují se
Obraz 2. Jádra rozsivky Surirella calcarata Pfitzer A. Jádro v klidu c centrosom
(centrosfera Strasgurger). B. Prvé vystoupení centrálního vřeténka esp. C. Zvět-
šení vřeténka csp.
tělíska podobná, ano shodná s centrosomy spermat, zvláště že vyvo-
lávají paprsčitost cytoplasmy. Zove je tudíž „ovocentra.“ Leč nutno
připomenouti, že nelze je stotožňovati s „ovocentrem“ Folovym, ne-
bot HeRrwre mluví o neoplozeném vajíčku, v němž řadu zvláštních
změn vyvolal působením strychninu.
*) W. Kostanzckı und A. Wırrzesskı, Ueber das Verhalten der sogen. achro-
matischen Substanzen im befruchteten Ei. Archiv f. Mikr. Anat. Bd. 47. 1896.
Nynější stav otázky oplození vajíčka. 7
Zůstává tedy i nadále v platnosti věta: Centrosoma ženské po
vypuzení polových buněk zaniká, a nahražuje se centrosomem, jež
spermatem do vajíčka vniká a stává se dynamickým elementem pro
dělení vajíčka i všech následujících buněk.
Vřeténko.
Při dělení buňky nepřímém, čili karyokinesi (též mitose) hraje
velikou úlohu vedle centrosomu vřeténko, o jehož původu dosud jsou
spory. V letech sedmdesátých věnována největší pozornost osudům
chromatických elementů jádra, méně pak vřeténku. Teprve v nové
době dbáno více otázky, jaký jest původ tohoto? V této příčině měli
jedni (Borscurr) za to, že vřeténko vzniká z jádra, jiní, zvláště v rost-
linných buňkách (SrRasBuRGER) tvrdili, že cytoplasma vniknuvsi do
jádra, účastní se tvoření vřeténka, třetí posléze určují vřeténko sou-
časně i z hmoty jaderné i buněčné. (V nejnovější době tvrdí Stras-
BURGER, Že původ vřeténka hledati dlužno v nucleolech jádra !)
U mnohých buněk nemožno pochybovati, že vřeténko vzniklo
v cytoplasm&; totiž v případech, kde vřeténko již jest vyvinuto a vzdá-
leno od jádra, jež dosud neupravilo hmotu svou k dělení. Tak jest
to na př. ve spermatocytech mloka. Podobně zjistil Isnrkava iu Noc-
tiluky.
Taktéž u Surirelly poznal LaurERBoRN, že zde již založeno vře-
ténko, jejž zove po příkladu Hermannovs „Centralspindel“ — velice
záhy, v době, kdy má jádro strukturu klidné buňky. Leč vznik a zrůz-
nění vřeténka diatomaceí jest velice zvláštní. Máť svůj původ v centro-
somu, vjehož bezprostředním sousedství se jeví jakožto malá, velmi bledá
kulička. LAuTERBORN má tudíž za to, že se centrosom rozpadá v čásť
chromatickou, kteráž jest centrem pro vyzařující paprsky protoplasmy
a čásť achromatickou, která se ve spůsobu bledé kuličky od centro-
somu odštěpí, roste (obr. 2. B. C. csp.) a dává původ vřeténku.
LavrERBORN sledoval veškeré poměry tvaru této bledé kuličky v ne-
přetržité řadě až do vývoje hotového vřeténka, takže o původu jeho
2 kuličky mimo jádro ležící nemůže býti pochybnosti. Vřeténko to má
zvláštní snůpkovitý tvar (obr. 3. 4. csp).
Podobný extranuclearný vznik, ponenáhlý růst a vztahy k cen-
trosomu jako u diatomaceí má i „centrální vřeténko,“ jež 1891. ve
spermatocytech mloka popsal Hermann (Beitrag zur Lehre von der
Entstehung der karyokinetischen Spindel. Archiv für mikrosk. Ana-
8 II. F. Vejdovský:
tomie 1891. Bd. 37.) Vlákna jeho jdou od polu k polu. Ovšem ale
jest značný rozdíl v genesi obou těchto vretenek; u mloka rozdělí se
prvotný centrosom ve 2 stejné a stejně upravené poloviny, jež od po-
čátku jsou vlákny spojené. U diatomaceí, jak víme, vznikají 2 nestej-
norodé poloviny, z nichž jedna podržuje povahu centrosomu, druhá
stává se vřeténkem, na jehož polech při definitivním vývoji vznikají
nové sekundární centrosomy, původní pak centrosom zachází. To jest
dosud ojedinělý případ, kde z vřeténka vznikají nové centrosomy a ne-
třeba zvláště vytknouti, že pozorování nová jsou v této příčině nutna,
ač možno ukázati na analogon, které jsem při oplození vajíček Rhyn-
chelmis vyložil.
Spermatem přichází do vajíčka veliká hyaliní koule, jež odpo-
vidä centrosomu vajíčka jeZovek (srovnej: Wırson a Maruews, Bo-
vert a HertwiG), líšíc se pouze svými ohromnými rozměry a vniter-
nou strukturou. Prvojádro samčí, prvotně na periferii této koule čili
periplastu ležící, vniká později do nitra koule, jemnými vlákénky
plasmatickými na stěnách její zavěšeno, a vzrostouc zde, prodlouží
se vřeténkovitě, aniž by se dělilo. Z vniterné koule však utvoří se
centrální vřeténko, na jehož polech teprvé sekundárně vznikají nová
tělíska, jež odpovídají druhotným centrosomům Surirelly.
Ani u ježovek, ani u axolotla a u všech ostatních vajíček, jichž
oplození bylo podrobně sledováno, nic analogického jako u Rhynchel-
mis sledováno nebylo; odtud to, že dosud procesům oplození Rhyn-
chelmis, jak je podávám, dosud málo pozornosti věnováno a nečiněno
pokusů srovnati je s jinými dáty. LAvrTERBORN také neuvádí tuto mou
práci, jinak by byl zajisté neukazoval na osamocení případu u Diato-
macei, kde vřeténko vzniká tak zvláštním spüsobem.
Že prvojádro mužské u Rhynchelmis vniká do budoucího cen-
trálného vřeténka, má příčinu v ohromném rozvoji tohoto posledního.
a v malých rozměrech prvojádra. Naproti tomu převládá velikost
jádra u diatomaceí a v buňkách mloka, kdežto vřeténko je nepo-
měrně nepatrné, tudíž naopak vniká toto do jádra, vlastně mezi chro-
mosomy.
Onu velikou kouli ve vajičkách Rhynchelmis nazval jsem peri-
plast, kteréžto jméno odpadá proto, že krátce před tím užito jeho v ji-
ném významu (BLocHMANN). V tomto centrosomu tedy vzniká centrálně
nové tělísko, nazvané ode mne „periplast dceřinný,“ tudíž centrosom
dceřinný. V prvých 2 blastomerech rýhujícího se vajíčka rozdělí se
opět tento dceřinný centrosom ve 2 poloviny, jež záhy se rozstupují,
Nynější stav otázky oplození vajíčka. 9
spojeny jsouce vlákénky vřeténka. Prvotný, matečný centrosom zaniká
a jeho místo zaujímá vřeténko s novými dvěmi centrosomy polárnými.
Podobně zdá se, že vznikají nová vřetenka i na vajíčkách Physy,
soudě dle vyobrazení Kosranecxéno a Wierzessxéno (Archiv f. mikr.
Anatomie 1896. Taf. XX. Fig. 37.). Taktéž Grirrin (Transact. N.-Y.
Academy of Sciences 1896) líčí u Thalassemy vznik nových vřetének
z centrosomů matečných, jež leží ve velikých „centrosferách“ to jest
„attrakčních koulích“ van Benedenových. Dle GmrrrrNa stěhují se
rozdělené centrosomy na povrch centrosfer a utvoří teprvé zde vře-
ténko, kdežto u Rhynchelmis děje se tak uvnitř koule. Musím však
poznamenati, že ono stěhování centrosomů jest z obrazů Griffinových
málo přesvědčivé.
DZ
ge SSU
P
Obr. 3. Jádro Surirelly ve stadiu řídkého klubíčka, změna tvaru vřeténka esp.
-© Dle poměrů vietének dříve známých musíme rozeznävati vře-
ténko vniterné č, centrálné a vřeténko zevní, obyčejně soudečkovité,
jehož vlákna jako plášť objímají vřeténko centrálné s chromatickými
pentlicemi. "Tyto obě vřeténka zjistil Laurersorn u některých diato-
macef, jako Nitschia, Pleurosigma atd. Avšak u Surirelly jest pouze
centrální vřeténko vyvinuto, kolem něhož se chromosomy k tvoření
„matečné hvězdice“ skupí. Zevní vřeténko schází zde vůbec, z čehož
jde na jevo, že pro dělení za stěhování se dceřinných chromosomů
k polům není tohoto zevního vřeténka zapotřebí. Někde mohou býti
10 II. F. Vejdovský:
jen polárné části jeho vyvinnty, jako zjistil Boverr ve spermatocy-
tech raka.
Centrálné vřeténko Surirelly poskytuje některé zvláštnosti, jež
dosud nikde jinde pozorovány nebyly. Předně jest to tvar jeho:
z bledé kuličky vznikají tak zvláštní formy, jež nikde u metazoí
známy nejsou; jen vřeténka mikronucleová u nálevníků prodělávají
změny, jež možno srovnávati s pochody změny tvarů u vřetének cen-
trálných u diatomaceí. Za druhé jsou to polokulovité shluky na polech
vřeténka, z něhož se pak sekundárně nové centrosomy tvoří. Nepo-
vstávají z vůkolní protoplasmy, nýbrž ze vřeténka samého.
Obr. 4. Jádro ve stavu hustého klubíčka. Starý centrosom (c) zaniká. Na centrál
ném vřeténku vznikají nové centrosomy (c').
Posléze definitivný tvar centrálného vřeténka — snůpkovitý, na
polech poněkud zduřelý a tupě utaty — jest pro Surirellu zcela osa-
mělý. Vřetenko samo jest vůči vůkolní plasmě objato blankou (obr. 4.
D. 6. esp).
Centrälné vřetenko vniká u Surirelly do jádra (obr. 5. csp)
v střed rozpoltěných chromosomů, které se kruhovitě na jeho aegua-
toru skupí (obr. 6. esp). Nic takového není známo v buňkách meta-
zoí. Jen u mloka jest malé vřeténko založeno mimo jádro a vsunuje
se později mezi chromosomy; také vřeténko Noctilucy ukazuje sou-
hlasné poměry s diatomaceemi. Dle Ismmavy (Ueber die Kerntheilung
bei Noctiluca miliaris. Ber. Naturforsch. Gesellsch. Freiburg 1894) na-
stává u individuí Noctilucy, jež se k dělení upravují, zrůznění cyto-
plasmy tak, že vzniká těsně na jádru kulovitá skupina hrubozrné
hmoty, jež representuje kinetické centrum, odpovídající „attractiv-
Nynější stav otázky oplození vajíčka. nil
ným koulím“ Vax Benepenovym.”*) Prodloužíc se, stává se tato plasma
vřeténkem centrálným, jako HERmMNANN ve spermacytech mloka popsal.
Ležíc původně na povrchu jádra, tlačí se později vřeténko do něho,
následkem čehož toto se v místě tom vyhloubí a nabývá tvaru C.
Obr. 5. Vniknuti vřeténka do jádra.
Obr. 6. Rozdělení matečné hvězdice chromosomů (chrosr). c' c' nové centrosomy.
*) O pojmu centrosomu pojednávají v poslední době velmi zevrubně Kosra-
NECKI à SıeptLeckı (Ueber das Verhältniss der Centrosomen zum Protoplasma.
Archiv f. mikr. Anatomie. 1896. Bd. 48). Obyčejně se rozeznává hyaliní sfera,
již mnozí označují dosud jmenem „attrakční koule“ (E. Vax BENEDEN) a tělísko
v ní ležící, druhdy více méně zřetelně vystupující ,centrosom.“ U Rhynchelmis
jsem označil tuto poslední jmenem „periplast,“ v ní pak ležící „centrosom,“ jme-
nem periplast dceřinný. Dle Hertwiga i koule hyaliní i centrosom má původ ve
spermatu. Centrosom může míti u různých buněk rozličnou strukturu, jevící se
buď jako hyaliní koule s vniternym sítivem, neb s tělísky (Microcentra Hrı-
DENHAIN).
12 II. F. Vejdovský:
Chromosomy uvnitř jádra soustředí se na oné straně jádra, jež jest
vřeténku nejbližší, načež nastává dělení. Dle obrazů SrEpLEckéHo (O bu-
dowie leucocytow oraz o podziale ich jader u jaszczurow. 1895) to-
tožné poměry centrosomu, jádra i vřeténka zavládají i v leukocy-
tech obvodní lymfatické vrstvy na jatrech urodel (Salamandra, Triton,
Axolotl).
Br RE rh sp)
Obr. 7. Nastávající rozdělení vřeténka, dceřinné hvězdice (dyaster), c sekundárné
centrosomy, spc zbytky vřeténka, vbf vlákna vřeténková.
Obr. 8. Rozdělení jádra ukončeno. spe oddělivší se koule z centrálného vřeténka
(t. zv. vedlejší jádro.) (Dle L.AuTERBORNa.)
Jak již řečeno, z centrálného vřeténka nevychází ani jediné vlá-
kénko, které by s2 spojovalo s chromosomy v aequatoru prsténcovitě
skupenými. Jestliže se tyto později ubírají k polům vřeténka, nutno
považovati za dokázané, že pohyb jich jest aktivny, nepodléhající ně-
Nynější stav otázky oplození vajíčka. 13
jakému působení tažných vláken, jaké u př. ve vřeténkách škrkavky
Van BENEDEN a BovERr popsali.
Samostatný pohyb chromosomů z aeguatoru k polům vřeténka
byl ostatně od mnohých badatelů přijímán; STRASBURGER považuje jej
za pravidlo u buněk rostlinných, zvláště v matečných buňkách pylo-
vých u liliovitých a vstavačovitých. Na těchto objektech možno při
stěhování se dceřinných chromosomů zjistiti netoliko trvalou konti-
nuitu 12 vláken vřeténkových, nýbrž i se přesvědčiti, že není v nich
nijakých změn tlouštky, jež by musila nastati, kdyby pomocí vláken
taženy byly chromosomy k polům vřeténka.
Podobně zastávají samostatný pohyb chromosomů BExDA ve sper-
matocytech mloka, Sara ve vajíčkách Ascaris, Ficx ve vajíčkách axo-
lotla (Z. f. w. Z. 1893).
O významu mikronucleu u nálevniků.
Že dle požadavků centrosom u mnohých prvoků skutečně byl do-
kázán, zmíněno již výše. Hlavním dokladem jsou však diatomacey.
Pouze u nálevníků vůbec nelze dokázati skutečný centrosom ; do-
mnělé centrosoma, jež RowmrEL u Kentrochona nebaliae pozoroval, při-
jato veskrze s nedůvěrou. Za to vyznačují se nálevníci zajímavou
zvláštností, že vedle jádra obyčejného č. t. zv. hlavního (macronucleus)
objevuje se ještě jedno neb více t. zv. vedlejších jader č. micronucleů.
Morfologický význam micronucleů jest dosud záhadným, v po-
vídá centrosomu obyčejných buněk a jednobuněčných organismů v prvé
řadě diatomaceí.
R. 1891 uvedl Borscauı řadu náhledů, dle nichž možno centro-
som Surirelly stotožňovati s micronucleem nálevníků. O rok později
totéž proslovil R. Herrwıs a nejpodrobněji v té věci vyslovil se 1896
LaurerBorn, ač již 1894 HErpENHAIN stanovil větu, že „macronucleus“
č. hlavní jádro nálevníků odpovídá jádru buněk metazoí. Chromatická
hmota micronucleu č. vedlejšího jádra nálevníků zmizela u metazoí,
za to však centrosomy v buňkách metazoí jsou novotvary, jež se vy-
vinuly z achromatické hmoty micronucleů.“
Vycházeje z centrosomu a jeho metamorfose u diatomaceí, uvádí
LavrERBORN řadu podobností mezi tímto a micronucleem nálevníků.
1. Jak již Burscuzx upozornil, jest značná podoba co do polohy
centrosomů k jádrům na jedné, a micronucleů k macronucleům na
14 II. F. Vejdovský:
straně druhé. Macronucleus zhusta ukazuje zářezy, v nichž leží mi-
eronucleus, zrovna tak jako v četných buňkách metazoi centrosom
v důlcích jader, jež odtud nabývají tvaru bobovitého, ledvinitého ;
zrovna tak jest u Surirelly, u leucocytů mloka a bludných buněk ne-
mertinü. (BuRGER.)
2. Centrosom a micronucleus chovají se stejně k barvivům. U mi-
cronucleů sjednocena jest hmota barvitelná i bezbarvá, u jedněch již
v klidu, u jiných teprvé během dělení, t. j. během přeměny ve vře-
ténko. Taktéž nutno přijati dvojí hmotu, chromatickou a achromatickou
v centrosomech, aspoň u Surirelly před dělením jádra rozštěpí se obě
hmoty, z achromatické vzniká centrálné vřeténko.
3. Vřeténka diatomacei a vřeténka micronucleů jsou souhlasná ;
původně malé kuličky vzrostou a změní se ve vřeténka značných roz-
měrů. Změna tvarů, jakou lze zjistiti u tvoření se vřeténka Surirelly,
známa jest dle udání Burscaus, Mavrasa a R. HerrwiGa i u micro-
nucleů nálevníků. Vlákna vřetének v obou případech táhnou se od
polu k polu a i vřeténka Surirelly i vřeténka micronucleů jsou
objata blanou.
Příbuznost tedy obou tělísek jest dokázána, jedná se pouze
o vztahy genetické mezi oběma, při čemž nutno zodpovídati tyto
otázky: Buď vyšel centrosom z micronucleu, anebo obráceně micro-
nucleus z centrosomu, anebo posléze pocházejí obojí ze společného
východiště a samostatně se pak v různých směrech vyvíjely.
HErpENHAIN odvodil centrosom metazoí prostě z micronucleu ná-
levníků, s čímž nesouhlasí ani Boverı, ani Herrwıg ani LAUTERBORN
a to z důvodu, že se micronucleus při dělení a konjugaci ciliatů ne-
construuje v macronucleus, který při tomto pochodu zanikl. Jest tedy
micronucleus zvláštní, vysoce specialisované tělísko, pouze nálevníkům
příslušící a nikde jinde v říši prvoků se nejevící. Centrosom je však
daleko rozšířený; netoliko v buňkách vyšších zvířat a rostlin, nýbrž
i v řadě jednobuněčných a nižších organismů byl dokázán. Z těchto
důvodů nelze přijati za pravděpodobné, že by se micronucleus z cen-
trosomu aneb naopak centrosom z micronucleu vyvinul.
Jest tedy pravděpodobnější, že micronecleus nálevníků a centro-
som metazoí i ostatních jednobuněčných organismů mají společný pů-
vod. Jest ovšem těžko si představiti, jakou povahu toto původní tě-
lísko mělo, uvážíme-li však poměry centrosomu k jádru na jedné
straně, a poměr mikro- k makronucleu na straně druhé, můžeme sou-
hlasiti S LAUTERBORNEM, že mohly býti buňky původně dvěma jádry
opatřeny, kterážto poslední se cestou dělení práce ponenáhlu diffe-
Nynější stav otázky oplození vajíčka. 15
rencovala a když každé z nich určitou práci fysiologickou přejalo,
vzala na se různou morfologickou strukturu, jakou dnes na centro-
somu a jádru buněk metazof, a na macronucleu a micronucleu ná-
levníků shledáváme.
Důvodem pro tento náhled jest, že micronucleus přejímá funkci
macronucleu během konjugace nálevníků. Mimo to jest u Opalin znám
pouze jediný druh jader, jež co do velikosti a zvláště do dělení cho-
vají se tak jako micronucley. Jinak existují i buňky se dvěma jádry,
jak dokazuje nedávno ScHAUDINNEM popsaná Amoeba binucleata, jež
stále má 2 jádra, dělící se současně kineticky, leč bez centrosomu!
(Ueber dei Theilung von Amoeba binucleata, Sitzber. naturf. Freunde
Berlin 1895.)
Jádrovité tělísko, jež jsem popsal v buňkách hypodermis mla-
dých gordiů, ležící pravidelně za velikým jádrem obyčejným, odpovídá
zajisté tomuto hypothetickému druhému jádru (VEJpovský, Organo-
genie der Gordiiden. Z. f. w. Z. 1894.). Dle mého líčení degeneruje
ono veliké jádro, kdežto malé „centrosoma“ setrvává zde, dosazujíc
ono prvotné. Jest známo, že mladí gordii mají v hypodermis veliká
jádra, dospělí pak zcela malá, upomínající na ona mnou za centro-
somy vykládaná.
O jaderné povaze micronucleu nikdo již dnes nepochybuje; ja-
derná povaha však centrosomu vyplývá ze srovnání obou tělísek, mimo
to jsou centrosomy známy, jež svou strukturou upomínají na jádra,
obsahujíce sítivo, v jehož uzlinách zhoustlá plasma se intensivněji
barví (ve vajíčkách ježovek Borscazr a ERLANGER).
Hypothesa o jaderné povaze centrosomu doložena jest dále ob-
jevem zvláštní amoeby (Paramoeba Filhardi), již popsal Scæaunix.
(Ueber den Zeugungskreis von Paramoeba Eilhardi n. g. n. sp. Sitzungs-
ber. preuss. Akademie d. Wiss. 1896. p. 31—41.) "Tato amoeba má
v centru svém kulovité jádro síťovité s velikým nucleolem. Těsně na
tomto jádru vystupuje i za živa druhé ostře konturované a silné
světlo lámající tělísko, dosahující velikosti jádra. Ono se nebarví, jen
pomocí železitého haematoxylinu Heidenhainova zbarví se temně střední
část jeho. Při dělení amoeby dělí se toto vedlejší jádro jako jádro
samo. Amoeba se dříve encystuje, jádro i vedlejší jádro rozdělí se na
mnoho segmentů, z nichž každý obdá se porcí cytoplasmy. Každý
segment představuje zárodek dvěma bičíky opatřený a podobný flage-
latu Cryptomonas a opatřený jádrem a vedlejším jádrem. Tyto zárodky
opět se dělí podélně, při čemž vedlejší jádro prodělá změny, jež upo-
mínají na centrálné vřeténko diatomaceí. Vedlejší jádro totiž ležící.
16 II. F. Vejdovský:
před jádrem nabude tvaru vřeténkovitého neb činkovitého; jádro se
zatím upravuje k dělení kinetickému, po rozdělení pak obteče vře-
ténko polokruhovitě.
Vedlejší jádro Paramoeby jeví tedy řadu souhlasností ve stavbě
a funkcí s centrálným vřeténkem diatomaceí.
Odvozujíce tedy centrosom metazoí z domnělého druhého jádra
buněčného můžeme u srovnání jeho S mikronucleem nálevníků a cen-
trálným vřeténkem diatomaceí upraviti následující schemata zrůznění
se druhého jádra:
1. Východiště dvojjaderná buňka (příklad Amoeba binucleata Schaudin)
Jäadro,.pENe oci Jádro druhé
2. Paramoeba Eilhardi: Jádro buněčné . . . . Vedlejší jádro
3. Diatomacey : Jádro buněčné. . . . Centrosom —- centrální
vřeténko
4. Nálevníci: Makronucleus . . . . Micronucleus
5. Buňky metazoi : Jádro buněčné. . . . Centrosom + centrální
vřeténko
Poznamenati dlužno, že odvození toto jest morfologické a nikoliv
fyletické.
Uzná-li budoucí bádání centrosom a centrálné vřeténko za stejno-
cenné s jádrem buněčným, není pochyby, že bude nutno učiniti revisi
v nynějších našich názorech o povaze oplození, ano i 0 zrání vajíčka.
Ostatní citovaná literatura.
Van BExEpEN, E. et Neyr, Nouvelles recherches sur la fécond. et la di-
vision mitosique chez l’Ascaride mégalocéphale. Bull. Acad. roy.
Belg. 1887.
Boverı, Ueber den Antheil des Spermatozoons an der Theilung des
Eies. Sitz.-Ber. der Ges. f. Morph. und Phys. München. II.
13370. ,
— Ueber das Verhalten der Centrosomen bei der Befruchtung des
Seeigeleies. Verhandl. phys. med. Gesellsch. Würzburg. 1895.
Brauer, Die Spermatogenese von Ascaris megalocephala. Arch. mikr.
Anat. 1893.
Burger, Was sind die Attractionssphaeren und ihre Centralkörper ?
Anat. Anz. 1892.
CoxkLiN, The fertilisation of the ovum. Biol. Lect. Marin biolog. Labor.
Nynější stav otázky oplození vajíčka. 7
1894.
Ersmovp, Einige Beiträge zur Kenntniss der Attractionssphären und
der Centrosomen. Anat. Anz. 1895.
For, Die Centrenquadrille. Anat. Anz. 1891.
GurexaRD, Nouvelles études sur la fécondation. Ann. sc. nat. Botan.
1, ZEME
Herrwic R., Ueber Centrosoma und Centralspindel. Sitz.- Ber Ge-
sellsch. Morph. und Phys. Můnchen. 1895.
Hırr. Notes on the Fecundation of the egg of Sphaerechinus granu-
laris ete. Auart. micr. Journ. 1895.
Warasé, Homology of the Centrosoma. Journ. of Morph. 1893.
Nákladem Král. České Společnosti Näuk. — Tiskem dr. Ed. Grégra v Praze 1897.
III.
Zelenavý pyroxenický granulit od Adolfova.
Podává dr. Jindřich Lad. Barvíř v Praze.
(Předloženo dne 15. ledna 1897).
U Adolfova nedaleko Křemže v jižních Čechách nalezl jsem
před železničním mostem na levém břehu potoka v lomu na '/, m
silný pruh bělavě zelenavého granulitu, konkordantně jdoucí s vrst-
vami granulitu bílého.
Jest to hornina jemnozrnná, v jejížto hmotě lze prostým okem
ještě vystihnouti zrnka živce a křemene, pak vtroušená červená
zrnka titanitu. Granátu neobsahuje. Rovnoběžný sloh ponejvíce není
dosti zřetelně vyvinut. Hustota činí 2'715, jakož shledal jsem na
dvou kouscích (hustotu dvou kousků normálního bílého granulitu
beze slídy, se drobnými, ale dosti četnými granätky od Adolfova
určil jsem také na 2'71).
Mikroskopem pozná se následující skladba horniny.
Hlavní součástky: nejvíce jest živcův alkalických, pak kře-
mene, pak jednoklonného zelenavě průhledného pyroxenu. Ze živců
převládá oligoklas, poněkud méně, někdy značně méně jest orthoklasu
a mikroklinu. Zelený pyroxen mívá vyvinutu hlavně štěpnosť dle
prismatu, a jen někdy upomíná zjevnou pinakoidni St&pnosti také
trochu na diallag, než nebývá pinakoidní štěpnosť tato dokonalou.
Akcessorické součástky horniny jsou: titanit, apatit, zirkon,
místem pak obecný amfibol.
Živce a křemen bývají často !/, mm velké, zrnka pyroxenová
2/,—!/, mm aneb i menší, zřídka pak do '/„ mm; zrnka titanitu
mívají asi takovou velikost jako zrnka pyroxenová, někdy však
U—/, mm. Amfibol dosahuje obyčejně kolem '/, mm délky, zřídka
přes */, mm. Apatit bývá drobnější než pyroxen, zirkon pak velmi
malý, kolem 0:02 mm.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1897. 1
2 © MIT. Jindřich Lad. Barvíř:
Křemen i živce mají čistý vzhled a uzavírají něco drobounkých
porů se čirou tekutinou a plynem. Kde však živec jest rozpukán,
mívá zvláště na štěpných trhlinách osazeno hojněji bublinek tekutiny
a trochu přihnědlého prášku, všecko to však patrně původu pozděj-
šího a tudíž známky počínající přeměny horniny. Oligoklas jest mno-
hočetně složen hlavně dle zákona albitoveho, a jen tu a tam ob-
sahuje nějakou lamelu vsunutou dle zákona periklinového. Mikroklin
v částech horniny neporušených lze rozeznati od orthoklasu jen velmi
zřídka, poněvadž obyčejně postrádá charakteristického čtverečkování;
zato hojněji nalezne se v partiích kataklasticky změněných ona
struktura jeho pomocí křížených nikolův, i lze souditi, že značná
čásť jednoduchých zrnek živcových jest mikroklin (vedle orthoklasu),
a že čtverečkování mikroklinu v našem případě vzniká hlavně teprve
tlakem. Typického perthitu (mikroperthitu) nenacházím.
Pyroxen jest zelenavě, někdy silněji zeleně průhledný, točením
nad dolejším nikolem mění barvu velmi málo. Vlastnosti optické svědčí
o soustavě jednoklonné. Dvojlom dosahuje výše kolem 0:03, délka
jest opt. positivní. Omezení má většinou nepravidelné. Některá zrnka
obsahují roztroušené drobounké pory S tekutinou a plynem jak
u křemene a živců.
Amfibol jest obecný zelený amfibol silně pleochroický a se
značnými rozdíly absorpce: mezi barvou hnědou nebo zelenou se
silnou absorpcí (pro chvění směru délce bližšího) a barvou zelenavě
žlutavou (pro chvění kolmé na směr předešlý). Délka jest opt. posi-
tivní, štěpnosť dle amfibolického prismatu dokonalá. Látka nerostu
jest čista a má velmi málo porů.
Titanit bývá allotriomorfně omezen, vyznačen jest vysokým
reliefem, velmi vysokými barvami interferenčními, neméně pak svým
pleochroismem : mezi žlutavě červenou barvou s patrnou absorpcí a tonem
velmi bledým červenavým nebo žlutavým, světlým. V obyčejném světle
upomíná některé zrnko jeho poněkud na granát. Obsahuje hojné
drobné uzavřeniny, jejichžto tvary vyniknou nejlépe, užije-li se kon-
densoru, kterýžto zmírní zjevy totalní reflexe na hranicích jejich.
Uzavřeniny ty jsou nepravidelných, často podlouhlých a zahnutých
obrysů. Na nejtenším kraji výbrusu pozná se, že jsou to ponejvíce
uzavřeniny hřemene, něco také jest pyroxenu zdejšího nebo zirkonu,
zřídka pak pory s tekutinou.
Apatit také nemívá obrysů krystalografických. Jest čirý a uza-
vírá tu i tam pory s tekutinou. Zirkon činí oblá čirá zrnka, uza-
vřenin snad prostá.
Zulenavÿ pyroxenický granulit od Adolfova. 3
Miskroskopcká struktura. V mikroskopu hornina činí do-
jem celku jednotně vzniklého, sloh její dojem slohu původního. Živce
a křemeny mají velikost dosti stejnoměrnou. Obrysy živců bývají
často jen málo vykrojeny a blíží se nemálo obrysům živců v syenitech.
Křemen má obrysy sice laločnaté, ale ne tuze vykrajované. Živec
a křemen vzájemně se neprostupují ani neuzavírají se vzájemně. To-
liko křemen činí někdy drobnou uzavřeninu v živci, jsa tuším aspoň
někdy vyloučeninou při tvoření se hmoty živcové. Zdá pak se vůbec,
že živce a křemen vyvinovaly se celkem současně, křemen že byl
vylučován tvořením se živců.
U pyroxenu a amůbolu jest také povšimnutí hodno, že nebývají
uzavřeny ani v živcích ani ve křemeni, leda velmi zřídka, ač právě
pyroxen jest značně četný a činívá skupiny zrnek. Vyjma některé
podlouhlé hranolky amfibolové jak pyroxen tak i amfibol mají tvar
ponejvíce allotriomorfní a naskytují se obyčejně v koutech mezi ně-
kolika zrny křemene a živců sevřeny. I lze tudíž souditi, že vývoj
jejich připadl do konce vývoje křemene a živců, a že vyvíjely se ze
zbytků látky, vyloučené vznikáním živcův a křemene. Tu a tam arci
tvoření se jich překáželo také patrně některému křemeni a živci ve
vývoji, že kraje poslednějšího musily pyroxen a amfibol částečně ob-
růsti. Některé zrnko pyroxenu neb amfibolu bývá posléze i celé
zuavřeno v Zivci nebo ve kfemeni, a tím svědčí o společném původu
všech těchto součástek.
Podobně i titanit jest hlavním množstvím pozdějšího vývoje
jako pyroxen, že však nezbývala asi proň obyčejně látka právě
jeho složení chemického, obsahuje proto ještě četné uzavřeniny v sobě,
klavně křemenné, kteréžto nejsou zajisté leč vyloučeniny poslední,
zbylá Si0, při tvoření se titanitu. Titanit bývá jako amfibol nezřídka
sdružen a srostlý s pyroxenem, kterýžto úkaz i sám poukazuje na
společný vznik nerostů těchto.
Apatit vyskytuje se taktéž mezi zrnky ostatních nerostů, zir-
kon pak, jsa velmi malý, bývá arci uzavřen v jiných součástkách.
Zrnka rud železných jsou velmi vzácna a drobna a bývají sdružena
buď s titanitem nebo s amfibolem.
Máme zde horninu, která pravděpodobně vznikla vývojem z jed-
notného magmatu, a součástky její vytvořovaly se skoro zároveň,
ponejvíce ani neměly příležitosti vyvinouti se idiomorfně. Klastických
součástek hornina v neporušených svých částech neobsahuje.
Některé části horniny té mají však přece strukturu poněkud
neb i značně mnoho kataklastickou, tato pak jest původu zřetelně
1*
4 II. Jindřich Lad. Barvíř:
druhotného a vznikla stlačením horniny. Podařilo se získati výbrus,
ve kterém jedna čásť nejeví kataklase, druhá -pak čásť jeví sloh silně
kataklastický a uspořádání součástek blízké slohu rovnoběžnému.
Místo pyroxenu vyskytuje se tu toliko amfibol silně pleochroický
(zeleně a hnědě), jenžto částečně patrně vznikl přeměnou pyroxenu,
a amfibol tento bývá dále rozetřen a přeměněn na biotit. Podlou-
hlejší zrnka amfibolu a lupénky biotitu jsou položeny dle možnosti
rovnoběžně ku ploše stlačení. Živce a křemen mají obrysy nápadně
laločnaté, po krajich jsou rozdrceny na drobounké úlomky. Živce
pozbyly poněkud čistého vzhledu, jsou patrně dle puklin zakaleny,
nerýhovaný živec skytá nezřídka mezi kříženými nikoly čtverečkování
mikroklinové a prozrazuje tak i jiné účinky tlaku. Křemenná zrnka
tu a tam jeví undulosní zhášení. Místem vyskytnou se však i po-
dlouhlá zrnka křemenná, která položena jsou dle plochy stlačení a
nemají zhášení vlnivého. Taková jsou aspoň nějakým počtem patrně
původu pozdějšího.
Hornina právě vypsaná jest povšimnutí hodna jakožto člen
vrstev granulitu Adolfovského hlavně
1) přítomností jednoklonného zeleného pyroxenu, výskytem ak-
cessorického titanitu a nepřítomností granátu,
2) barvou bledě zelenou a slohem, poukazujícím pravděpodobně
na vznik horniny z jednotného magmatu,
3) stlačením některých partií na sloh rovnoběžnému blízký,
kterýžto zjev svědčí o někdejším působení mocného nějakého tlaku
na místech těch.
BO TO
U blízké vsi Holubova vyskytuje se pruh šedého granulitu,
konkordantně jdoucí s vrstvením tamního bělavého granulitu. Hornina
ta má sloh zřetelněji rovnoběžný nežli granulit zelenavý, v tenkých
pak výbrusech ze příčných řezů zhotovených jeví sloh zcela zřetelně
rovnoběžný, se křemennými zrnky často ve krátké proužky sesku-
penými.
Šedý granulit od Holubova jest hornina tmavošedá, místem
světleji šedá, makroskopicky jemnozrnná, v tenkých třískách bě-
lavá a průsvitná. Součástky tmavší odrudy nejsou makroskopicky
Zelenavý pyroxenický granulit od Adolfova. D
dobře zřetelny, jen tu a tam rozeznáme zrnko akcessorického gra-
nátu. Ve světlejší odrudě lze rozeznati mimo zrnka granätovä
ještě snadno šupinky biotitové.
Hustotu tmavošedé odrůdy určil jsem na 2 kouscích souhlasně
na 2725, hustotu bledšího také na dvou kouscích souhlasně na 2680:
Jest tudíž tmavošedý granulit ten o něco těžší, šedý pak o něco
lehčí nežli granulit bělavý (hustoty 2:71).
Podstatné součástky: křemen a živce alkalické. Křemen
1, až 1}, mm velký, podlouhlá zrnka až přes '/, mm. Živce bývají
také '/, až '/„ mm velky, převládá z nich orthoklas, něco jest mi-
kroklinu, něco málo oligoklasu a velmi málo vláknitě složeného mi-
kroperthitu.
Akcesorické součástky: 1.) hlavně biotit a pyroxen. Py-
roxen jest dílem bronzit, dílem hypersthen, někde i malakolithický
pyroxen.
2.) menším množstvím: granát, černé rudy železné (hl. magne-
tit), apatit, zirkon, titanit, vzácně zrnko tmavozeleného spinelu.
Granulit světleji šedý má barevných součástek poměrně málo,
ve tmavošedé odrůdě jest jich hojněji, hlavně pak biotitu. Jest to
biotitický granulit s akcess. kosočtverečným pyroxe-
nem, hornina příbuzná podobným granulitüm saským.
K těmto přibližuje se 1 mikroskopickou strukturou, příbuznou zá-
roveň značně struktuře granulitů bělavých. Jeví pak ve
výbrusech hlavně tyto vlastnosti:
Biotit, pyroxen a rudy bývají pospolu sdruženy v temnějších
úzkých proužcích, jsouce často spolu vespolek srostly. K nim dru-
žívá se i oranát a titanit, někdy i hojnější apatit. Živce bývají
sdruženy se křemenem a činívají s tímto proužky poněkud širší nežli
jsou proužky biotitické. Kolem granätu bývá tu a tam částečný rá-
meček z jedné řady křemenných zrnek (s něco živcem) a jedné řady
s hojnějším pyroxenem (k němuž zase družívají se někdy biotit a
rudy). Ve světleji šedé odrůdě bývá hlavně jen jeden rámec kolem
granátu vyvinut, totiž rámec ze křemene s něco živcem. Někdy však
také granát sám prodlouženým nápadně lalokem obejímá malý věneček
zrnek pyroxenových, vroubící zrnko křemene; nebo granát obejímá
-zrnko vláknitě složeného mikroperthitu, obklopené křemenem ; nebo
nalezneme ve granátu posléze třeba jen nepravidelnou skupinu zrnek
křemenných a živcových.
Granát také uzavírává někdy laločnatě vytvořený tmavozelený
spinel.
6 ET. Jindřich Lad. Barvíř: Zelenavý pyroxenický granulit od Adolfova.
Titanit bývá červenavě průhledný, pleochroický, častěji kolem
\/, až '/, mm veliký, někdy vsak dosahuje zrnko jeho až 2 mm.
délky. Větráním granulit šedý obojí nabývá barvy bělavě červenavé.
Na sev.-zäpad od Adolfova nalezl jsem za železničním mostem
v ornici kus horniny, složené ze 3 až 5 cm velikých zrn zelenošedého
diallagu, snad stopu nějaké blízké gabbrovite horniny.
Nákladem Královské České Společnosti Náuk — Tiskem dr Ed. Gregra v Praze 1897.
IV.
Příspěvek k poznání nefometrických poměrů zemí
hercynsko-sudetských.
Podává Dr. Jos. Frejlach v Chrudimi.
S 3 lithogr. tabulkami.
(Předloženo dne 15, ledna 1897.)
Nefometrické poměry zemí hercynsko-sudetských, t. Čech, Moravy
a Slezska Opavského jsou velmi jednolité. Nenit ve všem tomto rozsáhlém
území, zabírajícím asi osminu plochy mocnářství rakousko-uherského,
pronikavějších růzností, jež by zřejmě ukazovaly na příčinnou spo-
jitost s variacemi šířky neb délky geografické. Z práce této vysvitne,
že země hercynsko-sudetské mají tytéž poměry jako ku př. Severní Ně-
mecko (Hamburg), Rusko (Petrohrad) neb i Švédsko (Upsala) — země ty
náležejí bezpodmínečně k typu severo- a středoevropskému. Přece
však variace fysikálně geografické a to především morfologické nejsou
tu bez patrného vlivu. Na svazích horských, v pohoří a vůbec v území
určitěji dislokovaném jest pravděpodobnost stupňů lomených nepo-
měrně značnější (následkem živějšího proudění vzduchu ve smyslu
vertikálném) než v území rovinném, v němž zase naopak pravděpo-
dobnost stupňů extremních, zvláště S,, jest větší než v pohoří. Rela-
tivně teplé proudy, vanoucí ve spodních vrstvách atmosferických,
narážejíce na svahy horské bývají nuceny vystupovati po nich do výše,
následkem čehož se vodní pára, v nich obsažená, zhušťuje v útvary
oblaëné. Pro značnou pravděpodobnost stupňů lomených poměry horské
se blíží poměrům oceanským (jmenovitě Jihlava a Bernartice ve
Slezsku); naproti tomu stanice ležící v rovině jeví pro značnou pravdě-
podobnost stupňů extremních ráz kontinentáině zimní (zvláště Přerov
a Písek).
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1897. 1
2 IV. Jos. Frejlach:
Hodlaje jednak kontrollovati pozorování česko-moravsko-slezská,
jednak pak chtěje vypátrati, zdaž i poměry zemí sousedních, zvláště
západních a jižních, se shodují s poměry zemí sudetských, zpracoval
jsem 15lete (1879—93) nefometrické záznamy různých stanic bavor-
ských, vorarlberských, saleburskych a hornorakouských. V této práci
uveřejňuji pouze výsledky pozorování salcburskych a kremsmün-
sterských; mohlat by býti domněnka, že s tak značným přiblížením se
k Alpám poměry nefometrické se změní. Avšak z obou tabulek čísel-
ných (na str. 22. a 23.) a ze zpracování nefometrických poměrů vídeň-
ských pány prof. drem W. Köppenem a drem Meyerem,!) vidno, že tomu
tak není: poměry zemí ležících v bezprostřední blízkosti severních
vápencových Alp, jsou zajisté tytéž jako zemí prostoupených vysočinou
českoněmeckou. Tomu nasvědčují ku př. i pozorování bregencskä,
bayreutská, wůrzburská,“) mnichovská a j. v., jež jsme sice rovněž
zpracovali ale zde neuveřejnili, poněvadž by se jimi nefometrické
poměry Čech, Moravy a Opavského Slezska blíže neosvětlovaly.
Podkladem mé práce jsou pozorování vykonaná v 15leté (většinou)
periodě (1879—93) v Chebu, Praze, Josefově, Písku, Jihlavě, Přerově
a Bernarticích. “) Pozorování pražských jsem tu užil z doby 15leté,
přes to, že v práci, na tomto místě před půl rokem předložené *)
1) Die Häufigkeit der verschiedenen Bewölkungsgrade als klimatologisches
Element. Von Dr. W. Kóppen und Dr. H. Meyer. (Aus dem Archiv der Deutschen
Seewarte. XVI.) Hamburg 1893.
2) Pozorování wůrzburská jsou nápadna velikou pravděpodobností stupně X.
Maje důvody k domněnce, že zjev ten je snad rázu místního, obrátil jsem se na
p- prof. dra V. Strouhala jenž jak známo svého času působil při universitě würz-
burské a jest s poměry tamní pozorovatelny obeznámen, s prosbou za poučení
v této věci. Prof. Strouhal, jemuž jsem tuto povinen zvláštním dikem za přeochotné
a bezodkladné zodpovědění mého dotazu, sdělil mi, že vliv kouře továrního ve
Wůrzburku naprosto nepadá na váhu, avšak že není beze vlivu mlha mohanská
a t. zv. kouř výšinný (H’rauch). Těmto okolnostmi ve spojení s fysiologickými
vlastnostmi pozorovatelů lze si zdánlivou anomalii wůrzburskou vysvětliti.
3) Pozorování pražská jsou otištěna v „Astronomische magnetische und
meteorologische Beobachtungen der k. k. Sternwarte von Prag,“ 1879—93, po-
zorování všech ostatních stanic v příslušných ročnících „Jahrbůcher der k. k.
Centralanstalt fůr Meteorologie und Erdmagnetismus in Wien.“ Pozorování josefov-
ská a jihlavská, v „Jahrbůcher“ neotištěná, byla mi s uznáníhodnou ochotou za-
půjčena v rukopise p. dvorním radou prof. Hannem, ředitelem c. k. ústředního
ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus ve Vídni. Konám milou povinnost,
vzdávaje p. dvornímu radovi na tomto místě uctivý svůj dik.
4) Příspěvky k poznání klimatu Prahy. II. Oblačnost. (Věstník král. české
spol. náuk. 1896 č. XXVI).
Nefometrické poměry zemí sudetských. 3
jsem užil řady 50leté. Zde jsem vzal za vděk řadou 15ietou, abych
poměry pražské mohl snáze srovnati s poměry ostatních stanic. Ostatně
se výsledky pozorovací řady 50 leté i 15leté kvalitativně téměř vůbec
neliší, kvantitativně pak neznačně. Závadna mi byla nestejnost po-
zorovací doby na některých stanicích, avšak rozdíly, z okolnosti té
plynoucí, nejsou zajisté tak veliky, aby měly pronikavější vliv na
výsledky.
V Chebu jest pravděpodobnost S, v 6" a.m nejznačnější v lednu,
nejmenší v říjnu. Sekundárné hodnoty krajní se vyskytují v dubnu
a květnu (max.) a v únoru (min.) V únoru a září až prosinci jest
pravděpodobnost tohoto stupně pod průměrem ročním, ostatní měsíce
nad ním. O 2* p. m. jeví S, maximum hojnosti sice také v lednu,
avšak minimum v červnu; říjen vykazuje pouze minimum vedlejší,
kdežto v září znamenáme neznačné maximum sekundárné. Nad průměr
roční vyšinuje se pouze září a prosinec až březen, Průměr polouletí
letního jest značně menší než polouletí zimního; v době ranní zříme
opak. Od rána k polední vůbec pravděpodobnost S, nejen v hodnotách
krajních, nýbrž i průměrných velmi klesne. Avšak tím více vzroste
k 10* p. m Tu hojnost maxima hlavního (září) se zvýší vzhledem
k 2" p. m. dvojnásobně, min. hl. (listopad) pak osmeronásobně. Ex-
tremy vedlejší jeví se v dubnu (max.) a v červnu (min.) Spád od
hlavního maxima k hlavnímu minimu jest neobyčejně příkrý i zna-
menati cos podobného v Praze, částečně též v Písku a Přerově. Pod
průměrem ročním jest S, v červnu, červenci a říjnu a prosinci.
V polouletí letním zvýší se hojnost S, od 2* p. m. k 10° p. m. více
než sedmeronásobně, v polouletí zimním více než dvojnásobně. —
Pravděpodobnost Sr- ráno jeví hlavní maximum v květnu, o poled-
nách v září a večer v srpnu, minimum ráno v lednu, o polednách
a večer v prosinci. Tytéž poměry, t. j. maximum v polouletí letním
a minimum v zimě znamenäme i při Siv-vi à Syn—ix. V průměru
ročním hojnost Sr od rána až do večera stoupá, kdežto Srv—vr
a Svn-ix stoupnou pouze o poledni, klesajíce večer hlouběji než byly
ráno. — Sx ráno jest nejhojnější v prosinci, nejméně hojný v květnu:
odpoledne i večer připadá maximum na listopad, minimum na srpen.
Extremy večerní a zvláště odpolední nedostihují ranních a souhlasně
s tím jest i roční průměr ráno >> večer > odpoledne. — Absolutné
minimum hojnosti připadá na S, v červnu (2" p. m.), absolutné ma-
Ne „ [ max.
ximum na Sx v prosinci (6* a. m.). — Relativné kolísání = |
jednotlivých stupňů jest obsaženo v tomto přehledu.
1*
4 IV. Jos. Frejlach:
6h a. m. 2h p. m. 10h p. m.
Sí nee 2-7
Sı_rı ea hal 1:8 57
Sıv_vıi een 14:6 35 24
SVII—IX P O 23 20
Oy nn 20 25 20
Maximum relativného kolísání znamenáme při S, v terminu po-
ledním, minimum při Sı-ın v téže době. Ráno i o polednäch jest nej-
kolísavějším S,, večer Sir. Kolísavosti S, od rána k poledni při-
bývá, k večeru ubývá, Sr-m k poledni ubývá, k večeru přibývá, Sıv_vı
a Svu_x od rána až do večera ubývá a Sx od rána až do večera
přibývá.
Pokud se týká poměrů stanice pražské, mohu se tu spokojiti
poukazem na práci, již jsem dne 12. června minulého roku této
slavné třídě předložil. Relativné kolísání v Praze jest nejznačnější
při S, o polednách, nejméně značné při Svr-1x v touž dobu. O po-
lednách kolísá nejvíce S,, večer Sı_nı. Ráno jest kolísavost při všech
stupních téměř stejnou (max. Svır_ıx :3°0, min. Sx : 23).
Hojnost S, v Josefově v 8: a. m. dospívá hlavního maxima
v dubnu, hlavního minima v prosinci, ve 2" a 8" p. m. hl. max.
v únoru, hl. min. v červenci resp. v červnu. Vedlejší maxima jeví
se v srpnu nebo září, vedlejší minima jednak v červenci, jednak
v říjnu, jednak v prosinci. O 8" a. m. se pravděpodobnost S, udržuje
nad průměrem ročním od dubna do září, o 2" p. m. v srpnu i září
a pak od prosince do dubna, o 8* p. m. od února do dubna a v srpnu
i září. Si, Siv—vr Švn-1x jeví maximum většinou v červenci, červnu
a srpnu, minimum především v prosinci a listopadu. Sx má minimum
v srpnu neb červenci, maximum v prosinci neb listopadu. Pokud se
týká průměru ročního, převládá Sx ráno, v poledne i večer nad ostat-
ními stupni. Nejméně hojný ráno jest Siv_vr, o polednách S, a večer
Svn Six. Relativné kolísání jest celkem neznačné:
termin ranní polední večerní
el)
Sn RD BT 49
Die er eD) 23 33
SVII—IX Den is Ne 26 25
Dol But 20 26 30
Nefometrické poměry zemí sudetských. 5
Při Sim v terminu večerním je tedy poměrná oscillace největší,
při S, v téže době nejmenší. Při S, relativného kolísání od rána
k večeru neustále ubývá, kdežto při ostatních stupních jest více méně
patrné vzrůstání.
V Bernarticích S, v terminu ranním má hlavní maximum v lednu,
o polednách v únoru a večer v září, hl. minimum resp. v říjnu,
červenci a červnu; vedlejší maximum ráno vyskytuje se v květnu
a srpnu, 0 polednách v září a únoru, vedlejší min. v červnu i březnu
(ráno) a říjnu (odpoledne i večer). Maxima pravděpodobnosti stupňů
středních připadají na letní měsíce červen, červenec i srpen, minima
hlavně na leden i únor, v ojedinělých případech i na březen a pro-
sinec. Při Sx jest maximum ve všech terminech denních jednak v listo-
padu, jednak v prosinci, minimum jednak v červenci, jednak v srpnu.
V průměru ročním pravděpodobnost S, o polednách vzhledem k ránu
o více než 0 polovici klesne, aby pak večer téměř čtyřnásobně vzrostla.
Podobně intensivný vzrůst tohoto stupně od terminu poledního k ve-
černímu znamenáme pouze v Chebu. Roční průměr hojnosti Sr- jeví
maximum ráno, minimum večer, Šiv—vi à Svı-ıx maximum v poledne,
minimum ráno a Sx maximum ráno, minimum večer. 8x převládá ve
všech třech terminech nad každým z ostatních stupňů. Poměry rela-
tivného kolísání jsou naznačeny v tomto přehledu číselném:
termin ranní polední večerní
SA aloe Oct. 8:8 24
OT Oe 5 al 0 13 32
Sylvia 2i 2:2 1:8
SYIL-IX Mare oral 16 14
Oral jed) da) 21 22
Maximum kolísání jeví se při S, 0 2" p. m., minimum při Svı-ıx
večer. Ráno i odpoledne kolísá nejvíce S,, večer Sı_ım. Kolísavost hoj-
nosti S, odpoledne vzhledem k ránu se více než zdvojnásobí, aby pak
večer bezmála o */, klesla. Kolísavost stupňů se během dne příliš
nemění; i tu, jako ve všech předchozích stanicích, znamenáme, kterak
poměrná oscillace Sx od rána k večeru znenáhla stoupá.
V Písku má pravděpodobnost S, v terminu ranním hlavní ma-
ximum v květnu, hl. min. vříjnu, o polednách resp. v lednu a červnu,
večer resp. v srpnu a listopadu. Vedlejší maxima se vyskytují v ter-
minu ranním: v červenci a lednu, o polednách: v září, večer v lednu
a dubnu, vedlejší minima v únoru a červnu resp. v říjnu, resp.
6 IV. Jos. Frejlach:
v ünoru a květnu. Stupně střední mají maximum pravděpodobnosti vět-
šinou v červenci, pak v srpnu, červnu a v ojedinělém případě v květnu,
minima většinou v lednu, prosinci a listopadu. Sx jeví největší hojnost
v listopadu a prosinci, nejmenší v červenci a srpnu. V průměru
ročním stupně krajní od rána k poledni klesnou, od poledne k večeru
stoupnou, stupně střední naopak. Sx převládá ve všech terminech nad
ostatními stupni, z nichž nejméně často se vyskytuje Sıv_vı (ráno a
večer) a 8, (o polednách). — Poměrná roční oscillace jednotlivých
stupňů vypočtěna v tomto přehledu:
termin ranní polední večerní
slané. Mere Maar Ke 18:1 26
SLI s PLAV Z 34
SIV-VI RE PO 30 D
Syn: ae O 2:3 dal
S xe VEST DOC LE 959 23 23
Sr V terminu ranním jeví maximum, Svr-1x V terminu ve-
černím minimum poměrného kolísání. Ráno i večer kolísá nejznačněji
Sr, odpoledne S,. Kolísavost S, a Svrr1x od rána až k večeru
nepřetržitě klesá, Sr- k poledni klesá, k večeru stoupá, Srv—vr
k poledni vzrůstá a k večeru klesá, při Sx pak zůstává po všecek
ok téměř nezměněna. — Význačnou pro Písek jest veliká pravdě-
podobnost S, v terminu večerním v měsících letních, takže v červenci,
srpnu a září bezoblačná obloha jest pravděpodobnější než obloha
zcela zachmuřená. Proto i průměr polouletí letního při S, jest větší
než při Sx — zjev to nepozorovaný na žádné jiné stanici vyjma
v Přerově (tam arci ještě mnohem zřetelněji). Ostatně i v Písku samém
zjevu toho neznamenáme v terminu ranním neb odpoledním.
V Jihlavě jest S, ráno nejpravděpodobnější v srpnu, o polednäch
v únoru, večer: v září, nejméně pravděpodobný pak v terminu ranním
v prosinci, v terminu poledním a večerním: v červnu. Vedlejší ma-
xima jeví se ráno: v květnu a lednu, o polednách: v září a večer:
v březnu, lednu a listopadu, vedl. minima v únoru i červnu resp.
v říjnu, resp. v prosinci, říjnu i únoru. Hlavní maxima stupňů střed-
ních jsou zdánlivě nepravidelně rozdělena na dobu od března do října
(vyjma duben). Tolikéž hl. minima se nevyskytují jako v jiných po-
zorovatelách, pouze v listopadu, prosinci neb lednu, nýbrž i v březnu
srpnu a září. Tato se vztahuje arci vlastně jen k Svr1x, jenž se tim
způsobem (pokud se týká doby nástupu extremů) blíží stupni nejvyš-
Nefometrické poměry zemí sudetských. 7
šímu. Sx má hl. maximum ve všech terminech denních v prosinci,
hl. minimum v červenci a srpnu. Vedlejší extremy stupně nejvyššího
i stupňů středních jsou neintensivné. Charakteristickou vlastností
poměrů jihlavských jest značná pravděpodobnost stupňů středních,
zvláště Syu-ıx. Týž převládá v terminu ranním po celý rok nad S
i nad Srv—yr, v lednu až březnu a září a prosinci nad Sr 1, v květnu
až září nad Sx. V terminu poledním hojnost jeho ještě vzroste, ale
zároveň vzroste i Srv—vr, jenž ode dubna až do září převládá nad
ostatními stupni, vykazuje v měsících letních hodnoty u stupňů středních
nevídané, s obrovským maximem v červenci (46:9). V terminu večerním
Sıv_vı i Syu_ıx Zvláště v měsících letních klesnou, začež arci vzroste
Sr, takže převládá nad ostatními stupni v dubnu, květnu, červenci,
srpnu i září. Sx ustupuje tudíž v měsících letních značně do pozadí
a to nikoli jako na jiných pozorovatelnách, ve prospěch stupně nej-
nižšího, nýbrž stupňů středních; pfevlädät nad ním v terminu ranním
zvláště Svrrrx, v terminu poledním jmenovitě Srv—vr a V terminu
večerním především Sr-nr. Poměr stupně nejvyššího k stupňům střed-
ním v polouletí letním vysvítá z těchto průměrů:
termin ranní polední večerní
Sr- M c olse) 13:6 DE
De 397 234
Suse ae rl 30:2 193
Sc Se RG) 134 147
V polouletí zimním nabývá převahy ovšem Sx , avšak vedle něho
jest zvláště Syn -1x velmi hojný. — V průměru ročním S, a Sı-ın od
rána k poledni klesnou a k večeru vzrostou; Sx k poledni sice klesne,
k večeru setrvá nezměněný, Srv—vr à Svn—rx K poledni vzrostou a
k večeru klesnou. Zmínky hodno, že Sıv_vı à Svr1x V terminu po-
ledním jsou i ročním průměrem svým pravděpodobnější než Sx. —
Relativná oscillace obsažena v těchto číslech:
termin ranní polední večerní
So Dane Ones 0 804
Spar ra 1:8 29
Da ers 2:0 35 24
SVIT re. Ana 1:5 T
She PŮ, 45 49
8 IV. Jos. Frejlach:'
Největší kolísavost jeví se při $,, nejmenší při Sym-ıx vesměs
o polednách. Ráno, v poledne i večer kolísá nejznačněji S,, pak Sx,
nejméně značně Syu-ıx. Kolísavost S, a Srv—vr k poledni stoupne
a k večeru klesne, Sim à Svn-1x naopak a oscillace Sx sice od rána
až k večeru vzrůstá, ale neznačně. Abnormálně vysokou hodnotu os-
cillace S, o polednách si dlužno vysvětliti abnormálně nízkou hodnotou
minima hojnosti téhož stupně o polednách v červnu.
V Přerově, v terminu ranním, S, má maximum pravděpodob-
nosti v srpnu, o polednách: v únoru a večer: v září; minimum ve-
směs v prosinci. Vedlejší maxima jeví se v terminu ranním : v květnu,
o polednách: v září a listopadu, večer: v březnu a květnu; vedlejší
minima ráno: v červnu, o polednách: v červnu a listopadu, večer:
v dubnu a červnu. Maximum stupňů středních připadá na červen,
červenec i srpen, v ojedinělých případech na květen a říjen, minima
valnou většinou na leden, pak na listopad a v jednom případě na
únor. Maximum hojnosti stupně nejvyššího se vyskytuje v prosinci a
lednu, minimum v srpnu a červenci. Kdežto stupně střední mají po
více krajních hodnotách vedlejších, má Sx pouze extremy hlavní. Pro
poměry přerovské význačno, že S, v různých letních měsících a to
v terminu ranním i večerním převládá nad Sx. V průměru ročním 8,
od rána k poledni klesne, k večeru stoupne, stupně střední k po-
lední stoupnou, k večeru klesnou a Sx od rána až k večeru nepře-
tržitě klesá. Sx převládá ve všech dobách denních nad každým
z ostatních stupňů. Syır-ıx jest nejméně pravděpodobný. — Relativné
kolísání roční zobrazeno těmito čísly:
termin ranní polední večerní
S a oo O1
Sı-ım ED! 25 29
Siv_vı M AE. 23 19
SVIL—IX zb ak AS mapa U 20 46
Drau PA Er An) 29 35
Největší kolisavost jeví se při Svır-ıx, večer, nejmenší při Sıy_vı
ráno. Ráno kolísá nejznačněji S,, nejméně Siv_vr, o polednách nej-
více 9x, nejméně Svrrx, večer nejvíce Syı-ıx, nejméně Sry—vr.
V protivě téměř ke všem ostatním stanicím jest v Přerově relativné
kolísání o polednách vůbec menší než ráno a večer. Kolisavosti 8,
od rána do večera ubývá, Sr—m à Sx přibývá, Sıv-vı k polední při-
bývá, k večeru ubývá a Svır-ıx opačně.
u”
NV
Nefometrické poměry zemí sudetských. 9
Nehledíme-li k různostem doby denní a vyvodíme-li průměry
z hodnoty ranní, polední i večerní, objeví se nám poměry jednotli-
vých stanic velmi jednolitými. Roční perioda stupně nejnižšího jest
obsažena v těchto číslech :
S,
Cheb Praha Josefov Bernartice Pisek Jihlava Prerov
leden 168 188 142 1820221:6 92 184
únor 149 156 184 19 OF AO; 38 228
březen 5D 1:6 1637220:959 10:3: 0334
duben 159 B:3 1193 150419 2044102 24993;0
květen IDO 0 17T 13:62 5207 38 245
červen 100123 724130 9:02 2379:6 48 205
cervenee 97 142 120 104 205 DCR
srpen 14.097183 171 1936 29:9 872233
září 702120082 10020 Lo JD TS
říjen 02 29:872210:5 OPA OO ES A Eee Ti
listopad DY MALO: OL an) Oro 16318
PROSIEC 9:77 131° 10:1 143200138 za a
Vidno, že hlavní maximum pravděpodobnosti S, připadá pře-
devším na září, pak na únor i leden, vedlejší maxima buď rovněž na
září, neb na listopad, leden a na měsíce jarní. Tato zdánlivá roz-
troušenost vedlejších maxim způsobena tím, že většina pozorovatelen
má po dvou, ano i po třech (Písek) maximech sekundärnych. Zře-
telnější minima se jeví jednak v říjnu, jednak v červnu nebo v čer-
venci. Průměrné hodnoty polouletí letního a zimního se málo liší,
nejvíce ještě v Písku a v Přerově, kde S, jest vůbec hojnější než
v kterékoli jiné pozorovatelně.
So
Průměrné hodnoty
polouletí letního zimního roku
Gheb r dB 119 124
Erahaž =. A4 23416:6 142 15:4
Josefov.. (45v.z0 155 13:4 145
Bernartice el 061324 148 141
Píseké ně V212 163 18:8
Jihlava 1415051. 8188 T5 82
Přerov saze. 12459 175 21:2
10 IV. Jos. Frejlach:
Pokud se týká průměru ročního, je týž největší v Přerově,
značný v Písku, nejmenší v Jihlavě.
Stupně střední jeví tyto poměry:
SL Ix
Cheb Praha Josefov Bernartice Písek Jihlava Přerov
leden 2295020250212 4400702331375 19 EE
únor 29:9 73160295 2431728457 51H a
brezen 3620038 40086 90450 3122259 SET
duben 473 466 464 504 380. 677 429
květen 55°6 549 557 585 451 754 408
červen 5751059177580. "61 2045 1 7 78 I
červenec. 59:5 °.757:21.61°7 66:3 1 50:8 77.833 549
srpen 57:0. 1,56°0 7,562 1.62:0 46:07 278255302
září 480.475: "518 © 561 2 89:9NC6/5 TI
říjen 8120037611396 25257033: 972612520
listopad 261 290 -253 . 439° .244 7750377398
prosinec 246 268 23°9* 439 242 48437303
Maximum pravděpodobnosti Sr-1x připadá téměř ve všech po-
zorovatelnách na červenec, minimum na leden a prosinec. Extremü
vedlejších skoro vůbec není. Následkem tohoto pravidelného rozdělení
extremů jest i rozdíl mezi průměry polouletí letního a zimního mno-
hem značnější než při S..
Sr-Ix
Průměrné hodnoty
poloul. letního pol. zimního roku
CREDIT „en CE EN. 542 294 41:8
Praha. r.o o DON 316 426
Joseloye 2. DDU 30:4 428
Bernartice 0: 2592 44-8 52:0
Písek me a 449 275 359
JINAM 2.277192 5b5'0 65.0
Prerov 48457" „484 330 40:7
Polouletí letní jeví vesměs značně větší hodnoty než zimní.
Enormně hojným jest Sı-ıx v polouletí letním i zimním v Jihlavě,
nejméně hojný v Písku a Přerově. V průměru ročním jest Sı-ıx nej-
pravděpodobnější v Jihlavě, nejméně pravděpodobný v Písku.
Poměry stupně nejvyššího jsou sestaveny v tomto přehledu:
Nefometrické poměry zemí sudetských. 11
Sx
Cheb Praha Josefov Bernartice Písek © Jihlava Přerov
leden OUS D30 DSC RUES DD 90 © 551
únor HDD D20 A094 152 52367041. 457
březen 432943: AH NOON 9 2) O 338
duben D 35.05234:3,,.36:05.742:0, 221.. 341
květen DUOMO JO OU D20 34:1: 15:87, 272
červen DOE 2802 2897,29417 9072, 10:9.. 264
FERUCHOCHH O0 20020200. 2930029 110" 22:1
srpen 28:92 225.154 2010 zon 0e 200,0 12:0, 21:42
září 3327522102 30:35 A000 6100020)
říjen Dh OMR DC ,50:07738425355:32 30:1, 42:9
listopad 663 606 646 437 640 433 553
PEosinee 5655: 00:00 060 41:37 61:9: 46:9 581
Sx jeví maximum pravděpodobnosti v listopadu nebo prosinci,
minimum v červenci neb srpnu. Vedlejší maxima se vyskytují větši-
nou v červnu, vedlejší minima v květnu. Tudíž v průměru polouletí
zimního jest Sx značně pravděpodobnější než v polouletí letním:
Sx
Průměrné hodnoty
poloul. letního pol. zimního roku
Whebizs Er S% 22:9 58°6 45°8
Praha. 1 .8297 541 419
JOSClOV > =. 29:5 56:1 428
Bernartice... -2214 404 339
Rise een. ARS 34:5 56.1 453
Jihlava 6:0 306 208
BÉCrOV E 06 26:0 49:5 38°1
V průměru ročním jest Sx nejpravděpodobnějším v Chebu, nej-
méně pravděpodobný v Jihlavě. |
V přehledu na str. 24. jsou vyvoděny průměrné hodnoty ze
všech stanic českých (4), moravských (2) i ze stanice slezské pro
jednotlivé stupně i pro jednotlivé doby denní. Pokud se týká S, zna-
© menati v podstatě tytéž poměry kvalitativné jako v jednotlivých po-
zorovatelnách. V terminu ranním jest hlavní maximum v květnu,
hlavní minimum v říjnu, vedlejší extremy resp. v srpnu a únoru. Od
března do září trvá frequence S, nad průměrem ročním, s ostatek
pod ním. V terminu poledním připadají hlavní extremy na únor a
12 IV. Jos. Frejlach:
červen, vedlejší na září a říjen. Pod průměrem trvá hojnost S, od
konce března do začátku srpna a od začátku září do začátku pro-
since. Jinak jest S, o polednách po celý rok (vyjma únor) mnohem
méně pravděpodobný než ráno. Za doby večerní pozorujeme extremy
hlavní v září a listopadu, vedlejší v březnu a červnu. Hodnoty menší
průměru ročního vyskytují se od května do začátku července a od
polovice září do ledna. Celkem pravděpodobnost S, večer vzhledem
k ránu 0 tolikéž vzroste, oč v poledne klesla. Vyvodivše průměr ze
tří terminů denních seznáváme, že pravděpodobnost S, večer jest po
celý rok nad průměrem, o polednäch po celý rok pod průměrom a
ráno od března do začátku září nad a ostatek pod průměrem. Cini
pak průměr ten 149. Poměry tyto jsou znázorněny v tab. č. I., jež
obsahuje roční chod pravděpodobnosti (°,) S, v zemích hereynsko-
sudetských (na základě 11ti až 15tiletÿch pozorování 7 stanic) ve
třech terminech denních.
Z tabulky č. II., znázorňující pravděpodobnost stupňů lomených,
jakož i z tabulky č. III., týkající se pravděpodobnosti Sx, vysvítají
hlavní rysy nefometrických poměrů zemí hercynsko-sudetských 1 ne-
třeba tu priémovati slov, ježto si možno různé detaily vyvoditi.
Shrnuvše stupně lomené v jediný (Sı-ıx) a srovnavše pravdě-
podobnost jeho v jednotlivých terminech s pravděpodobností stupně
nejnižšího i nejvyššího, našli jsme, že S, nenabývá v nižádném měsíci
převahy nad Srrx neb Sx, nýbrž že Sı-ıx a 8x se v jednotlivých
měsících takto dělí o převahu:
Sr_1x
Termin
(ranní polední vedermi
leden 26:8 384 273
ünor AA) 434 30:3
březen 304 492 35:6
duben 427 60.8 421
květen 480 682 52:5
červen JDA 691 579
červenec. 59'8 724 597
srpen 506 715 51:9
září 472 60:7 42-9
říjen 39:7 512 40:4
listopad 290 397 29:3
prosinee 285 306 28:6
scie til dy
Nefometrické poměry zemí sudetských. 13
Sx
Termin
Tanní poledni | večerní
leden 583 405 514
únor 541 41°9 470
březen 48:7 38:7 38:7
duben 385 318 328
květen 316 260 26°4
červen 317 26°6 259
červenec 292 226 223
srpen 294 20:6 Z)
září 35.0 21.2 DAN
říjen 55:0 434 490
listopad 625 JZ JDU
prosinee 625 54.0 55°5
Poněvadž roční chod pravděpodobnosti jednotlivých stupňů,
S jistou výjimkou při S,, jest v ranním, poledním i večerním ter-
minu téměř souhlasny, vyvodili jsme průměr z těchto tří terminü
1 jsou výsledky obsaženy v těchto číslech:
Průměrná pravděpodobnost jednotli. stupňů v zemích hercynsko-
sudetských (srv. čís. tab. na str. 24.).
So Sm Sry—vI SYIL-IX Sx
leden 167 9-9 ODO 524
únor 170 11:4 95 Noa 47:7
brezen 174 13:8 121 144 42:0
duben B 1273 139 162 344
květen | 158 20:7 161 19:4 279
Gerven. 12:67 21-0 rer 206 281
červenec 13°6 22:9 190 20-1 244
srpen 180 DEL 1767! 19:2 24-0*
září 197 19:3 144 16:6 30:0
říjen TĚ EKO 119 178 465
listopad 10:3 100 87 141 570
prosinec 110 9-6* 89 12-9 903
polouleti letní 161 20:3 165 18:9 23
2 zimní 13°7 115 9-9 144 505
rok 149 159 152 16:6 392
14 IV. Jos. Frejlach:
Stupně střední mají maximum hojnosti celkem v červenci, mi-
nimum v lednu, stupeň nejvyšší max. v prosinci, minimum v srpnu,
stupeň nejnižší má pak po dvojích určitějších extremech: hlavním
max. v září, vedl. v březnu, hl. min. v říjnu, vedl. v červnu. Od
poloul. zimního k letnímu pravděpodobnosti So_rx více neb méně
přibude, Sx značně ubude. V průměru ročním jest nejpravděpodob-
nějším Sx, nejméně pravděpodobný Srv—vr, platí tedy v této příčině
o zemích hercynsko-sudetských totéž, co jsme dne 12. června 1896
v zasedání této slavné třídy stanovili o poměrech pražských.
Nemyslím, že by touto prací byly nefometrické poměry zemí
hercynsko-sudetských zpracovány až do vyčerpání. Nastínili jsme tu
spíše jen hlavní rysy, byvše nuceni ponechati si zatím další práci do
budoucna. Jet dosavadní způsob pozorování nefometrického velmi pri-
mitivný a zůstane takým, dokud se nebude všeobecně zaznamenávati
nejenom snad velikost plochy oblohy, zastřené oblaky, nýbrž aspoň i druh,
výše a vývoj oblaků. Pozorovatel nynější jest na tom asi tak, jako
by byl pozorovatel oceanograf, který by chtěl se břehu mořského
vyzkoumati hlubiny širého oceanu.
FW
15
zemí sudetských.
v
é poměry
7
Nefometrick
‘(CI GT) E68T—6L8T ‘194
‘qeu9
cer | 2er] 88 | 89T | 1.08 | 6.68 | 6%% | 0.61 | 70T | ze | 660 | gor | a6 | 86 | eur 01
£99 | 60T | 19 | 08 | sur pic! zer) TED | 86 | re | 629 | eur | 84 | 67 | 26 u
9.08 | 97 | or | 9-18 | 7-86 | 7:8% | T-IE | 8.98 | our | 08 | 868 | 202 | 9er | ser | 0.81 a
879 | OI | 79 |xbV | 86T | 280 | 82T | 26 |462 | 89 | 9:82 |479 | 99 | 67 | 86 | o0msoad
099 | 601 | 09 | 49 laror | 866 | sur | #6 | 08 | 8e | nen) ver 07 | 07 | 69 | vedonm
vas | eur | 7.8 | or) 29T | 107 | 210 | 89T | er | 7% | 889 | our | or | 67 488 uofr
6.68 | 6er | vor | gar | 8.26 | TIE | ces | 6.76 | OPF | 79 | 125 | v.08 | er | 86 | 001 1187
«178 | 897 | 26 | gcc | ace | 49.60 | 9.08 | 78% | ser | G8 | 1.68 | soc | SPI | ar | cer uadıs
1.08 | rer | 811 | ave | ect | 7.0% | 6.08 | 2.68 | cor | 6T | 028 | ere | ser | ser | 8. 2994199
1.18 | 091 | 8:87 | vre | LT || 0.08 | ges | 8.98 | 86 [ser | 8.96 | 6.08 | 88T | get | or U9A199
9.6% | 1.87 | LOT | 18 | eve) 198 | 9.08 | 79% | 80T | ne ro | 610 | or | cor | men 1094
998 | LIT | 68 | eur | 148 | 886 | 288 | nie) rer | 88 | er | cer | re | ver | wrr usgnp
097 | 20T | 12 | GIT | 676 || ver | erw | 8er | 06 | 9.6 | sos | ser | 98 | 64 | zer 107919
6.09 | 08T | 99 | er | sec || 627 | ver | ET | 76 | 0-81 | 999 | 08T | 68 | 67 | 16 zoun
6.89 | 48.8 (489 | G9 | 208 | 889 4901 +78 | 78 | 777) 801) SL lice | sue | 2er uopa]
E IAS) AIS] Hg) 09 | Xg |Xrag| raag II] 0$ | xs [xrrag] raie] 118] og
‘a ‘À vor ud ya | ‘ue y9 zu en
Jos. Frejlach
IV.
16
Praha.
Per. 1879—1893 (15 r.).
: 6x a. m. 2h p. m. 10% p. m.
Měsíc A De ee
I So Sert [Siv—vilS virixl| Sx | So Sur |S1v—vI SvIa-Ix| Sx So (Br-I |Sıv-vI Svirız| Sx
T | n |
leden 18:3 | 62*| 54 | 88 | 613 | 129 | 120 | 79 | 202 | 447 | 252 | 529*| 4:5*| 84*| 568
únor 13:0) 9:70, 4:92 .10:2°|62:0° 11:0 | 15:8°3| 11°1| 20:5.2| 4190512220010 eu wor 652
březen 133 | 129 | 77 | 110 | 550 | 114 | 18:5 | 146 | 247 | 357 | 28:4 | 112 | 84 | 112 | 409
duben 184 | 109 | 138 | 175 | 393 | 64 (1600 1193 26:7 | 315 | 300 | 162 | 91 | 104 | 342
květen 226 | 157 | 116 | 17:8 | 822 | 43 | 206 | 228 .| 260 | 262 | 204 | 247 | 97 | 157 | 295
červen 204 | 178 | 107 | 200 | 31°1 | 2-4*| 184 | 26:0 | 284 | 247 | 140 | 262 | 113 | 18:4 | 30:0
| | | |
červenec | 211 | 174 | 129 | 172 | 314 | 47 | 168 | 256 | 288 | 241 | 168 | 271 | 108 (174 | 284
srpen | 189 | 174 | 125 | 209 30:3* | 69 | 191 | 247 | 284 | 20-9*| 29:2 | 183 | 181 | 135 | 25:8%
září | 184 | 178 | 11:3 | 167 | 35:8 | 111 | 19:3 | 169. 233 | 29:3 | 340 | 167 | 102 | 102 | 311
| | | | | |
říjen | 92* 127 67 | 118 | 59:6 | 52 | 118 | 146 | 204 | 479 | 150 | 146 | 60 | 142 | 60:3
listopad | 98 | 75 | 47*| 95 | 689 | 75 | 91*| 95 | 189 | 549 | 142%| 113 | 58 | 107 | 580
prosinec 181 | 77 | 64 | 69*| 658 | 79 | 116 | TT*| 183*| 546 | 183 | 7-3 | 56 | 90 | 598
poloul. letní | 900 | 16:9 | 19:1 | 184 | 88:3 | 60 | 184 | 226 | 269 | 26:1 | 237 | 216 | 106 | 143 | 298
(duben—září I = = à
O I il
en | 127 | 95 | 60 | 97 | 620 | 94 | 123 | 109 | 205 | 468 En 94 | 61 | 104 | 584
rok 164 | 128 | 91 | 140 | 477 | 77 | 1583 | 168 | 237 | 864 | 221 | 155 | 83 | 124 | 416
De
Nefometrické poměry zemí sudetských.
2er | 9.01 | 63T | 927 | 9.97 | G.68 | SFT | 620 | 220 | 9.0T| 999 | SET | 0.1 T-GT | 97 | HOT
| | (uozerq—uofr)
9.96 | 0.8 | 88 9-6 SIT | AIG | GGI | 0.87 | 6-07 | 021 | 6.66 | 46 2.6 6.6 GET | rumrz "mopoď
6.26 | 661 | 6-9T | 8.92 | 7.91 | G-LG | 7-97 L.8G | Pe | 26 6.86 | 9.21 | 86T | 608 | 6-08 | in
0.99 | a8 | &2 |40.9 | ©8T|| 609 |x84 | get [492 | OTT) 072 [48.2 | 38 (449 | #69 oourso1d
6.99 | 2-9 | 4-9 69 GET | 8648 | GIE | GTI | 6.6 3 G29 | T6 | 0-8 6.. 08 pedogsıf
87 | SOL | SIT | SCT | PVL, 8-47 | 481 | 871 | 88T | 69 6.46 | 66l 1:6 VIT | 801 ualtı
8.68 | %el | 451 | 478 | 8:68 | 6.96 | T-6T | 0.08 | 9.28 | 7.81 | SHE | Tal | 2217, 861 | 81% 1192
9.02 | TEL | 9.21 | 6%% | 48T | 0.88 | 2:87 | 1-88 | 3.86 | 0-77 | 48.16 | 297 | PIE | 0.08 | L-1č uodıs
6.18 | 188 | TIG | 6:66 | 9.71 | 6.78 | 2.21 | 8.9G | 6-98 | +64 SITE | SIT | 6.90 | 9.66 | 691 29U9A199
1-53 | 0.91 | 8 IG | 29% | 48IT | 7.8% | SLT | 0758| 40% | &L 86€ | 6.2 | LIT | 766 | 8.61 U9AI99
2.68 | OTL | SLI | 898 | €€T|| 88% | O.GT | 8-08 | 7-66 | 44 G.8g | A.GL | 9.10 | 6-16 | 8-08 U9}9AH
7.98 | III | LOI | SG.Té | GO0G | G-I6 | 6-91 T6T | 2.08 | 811 | T-G8 | OL | LOL | ST | 888 uoqnp
47 | 9.8 IT | LSI | 6.12 | STH | 9.11 GGT | GOT | 8PI| 267 | 88 6.21 | el | LOT u9z914
4-79 | +19 9.9 7.6 6.88 | 8.81 | 0-21 | G-IT | 70T | 827 | SS | 811 | 66 | MOL TÔT goun
6.89 | 6.4 6.6 LL G.GI || 7.98 | 0.81 | «Ÿ-IT | 6.2 “TI | 7.69 | 1-8 6:6 77 G.CT u9pol
xg |xrmag|1ars| mis) 08 | XS |Xrmag| 1aaıg| mis) 08 | XS Ixrırag| 1A-A1g| m—s| 08
“ud 18 "rd ya "m 6 8 Sn
pad TTT
‘(A GT) 868T—628T ‘194
"AOJ9Sor
2
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1897.
lach
‘rej
Jos. F
IV.
18
Bernartice (Slezsko).
Per. 1879—1892 (14 r.).
EEE S
6% a. m. | 2h p. m. 10% p. m.
Měsíc | | == | Z Re o
So Sir (Srv-vr |Svi-ıxı 8x | So Sı-nı Sıv.vı Svırıx SX So |S-m Sıv.vı Svırıx) 8x
leden 175 | 169 | T6* 46:8 | 115 | 161.) 129 | 189%) 412 | 256 | 81% 113 | 177% | 373
únor | 154 | 15:9 | gs | 189 | 454 | 124 | 182 | 12:6* | 227 | 341 | 203 | 98 | 91*| 177% | 841 |
březen (18:1 | 148 | 99 [170 | 456 | 97 | sa | 15% | 101 | 382 | 260 | 113 120 | 184 | 322 |
duben | 188 | 157 | 124 | 164 | 417 | 48 | 152 | 200 | 25:6 | 846 | 294 145 | 12:6 | 190 | 317
květen | 15:7 907 (104 219 316 | 41 | 15:2 | 2583 (267 | 28:6 21:0 | 19:8 145 | 202 | 23:5
červen | 109 (7221 | 114 | 28:1 | 824 | 341 | 157 | 250 | 264 | 298 | 18:1 | 20:5 | 169 | 24:5 | 250
| červenec | 17 | 287 | 122 | 26:0 | 26:8" | 14) 170 | 276 | 293 | 246 | 180 1260 | 161 | 210 | 18:0%
srpen 168 | 196 | 175 | 193 | 272 | 32 | 193 | "28:8 | 286 | 20:5* | 26:5 | 196 | 127 | 210 | 203
září | 188 | 204 198 213 | 2811 | 81 | 190 | 209 | 245 | 269 | 817 | 188 | 121 | 195 | 233
| říjen | ae 178 | 108 | 214 | 401 | 37 | 166 | 173 260 864 | 191 | 140 | 152 | 189 | 327 |
listopad 109 | 157 | 90 | 188 | 459 | 64 (169 | 138 | 188 | 440 | 195) 83 | 121 | 188| 472
prosinec | 124 | 18:8% 10:8 | 13:8 | 49! | -7-1 | 154 | 18:6 | 205 | 43:8 | 23:0 | 87 | 147 233 | 332
aan | 136 | 206 | 197 | 218 | 862 | 41 | 170 | 246 | 268 | 274 | 220 | 19:0 | 142 | 21:0 23:7
en | 120 | 155 | 6 | 164 | 265 | ra | 108 Lise | 200 ous | 200100 | a
rok 130 | 180 | 112 | 19:0 | 388 | 63 | 166 | 197 | 238 | 336 | 22:9 Pe 13:0 | 201 | 294
1)
ých.
Í sudetsk
é poměry zemi su
v
z
Nefometrick
I7 | 6.11 | T.G
1.6G | TOT | V%
8.88 | LEI | 8:9
0.89 | 8:8 T%
2:99 | 484 | 20-8
1.08 | 67 | 88
0.66 | Z2T| 87
+182 | 9:67 | 6.6
TI | PRU| 29 |
6.86 | T-ST | 19
8.26 | TAI | T9
6.28 | 0.87 | TG
G.27 | 2.6 £.G
895 | 60T. 2%
GPS | 801. 2%
XS. AS
XIIAS| rag ms] |
8.07
6.2
2.81
*2V
ud 401
1.88 | 8:68 | 9.28 | 0.GT | CSI | 9.07 | 9.09 | I.£T | T9 | OT | 9.27 „7101
3% | 9.87 | L-8T | €0T | 0:07 | £.8r | 799 | 9.6 | 87 | 89 | ET en
0-F$ | 8.62 | 9.9% | 2-6T | 09T | 8.8 | 8.07 | 9-97 | GL FPT | 6:08 en
©8T | 4.99 | 8.81 | 29-2 (dd 8.07 T-L9 | 42.9 | 88 16% 6.cT o9urso1d
ar | 680 | 2.18 | 8:8: Nas | ce 0.82 | 8.) | 68 | 78 Leo pedojst
7-18 | 9:67 | 8.08 | TI | 80T | 6.0 | 2.9 | 9:81 | 69 | 001 | 6. uafız
7.68 | 2-68 | T.6T | 1.67 | SFT | SLT | 8.29 | 8:81 | 28 | Do | 9.57 112
0-1P | 0:18 | 6-73 | Grec CE 156 | 6.98 | 76T | 28 2-91 | 1.61 uadıs
TS «leer | 9:68 | 6:06). 9:2P | 1:95 | ÉTeTe | OMU | 00T | 621 | 0-7% 2994199
6:08. | 6.08 | 978 | L6T | LT py 6.09 | FT | 19 | SH | 2.88 U9A199
8:63 || 6:62 6:68 | 79T | 79T | ee | 9:66 | vor | 10: | ser | 9.98 wog9AaN
BE | 0:86 | ee | SLT I HE 04 267 | 2.61 | 7.9 6.01 | 6.0% usqnp
2:08 | 677 | 0.27 | &@E | 8:01 | TŤI | 6-99 | 8:07 | 9-9 6:8 G8T 197914
z-26 | 8.07 | 6-08 | 6:01 | 0:07 | PT | %09| gel | G7: | GG | A2 Toun
age | 8:27 (48.61 | G8 | mir) 887 | 889 | G8 (488 |.8e. | 808 uopgl
og IE: rung! mang| mg 08 | xg- |xrmag| rar ms, os | PRT
ě RARE -= = 2ISAN
| "ur ‘À ys
‘WU "€ 49
"CA TT) 688T—628T ‘194
‘X0Sid
Jos. Frejlach
IV.
20
Jihlava.
Per. 1880—1892 (13 r.).
O EEE
|
a 7% a. m. N 2h Bon I 9% p. m. =
| So Sr- |Sıv.vi Bvarix| 8x | So (Sim |Sıv-vi [Svnax| Sx | So |Sı-ı |Sıv.vi Svur-ıx| Sx
leden 67 | 181 | 8-7*| 29:8 | 417 | 84 | 184 | 10:1 | 205 875 | 194 | 1611 | 120* | 218 | 879
| únor so | 14:4 | 13:3 | 25:8 | 410 | 90 | 188 | 156 | 255 | 861 | 114 | 185 | 168 |.205 | 320
březen | 82 | 196 | 109 | 258 | 350 | 62 | 179 | 253 | 228% 278 | 166 | 248 | 156 | 166 (268 |
duben | 11:8 logs | 118 | 23:6 | 277 | #3 | 149 | 38:1 | 302 | 185 | 15:6 | 261 | 197 | 185 | 20:0
květen | 199 | 296 | 181 | 25:3 | 19:1 | 25 | 126 | 427 | 80:3 | 1109 | 109 | 825 | 19:3 | 2018 | 164
červen | 82 | 29:0 | 167 | 264 | 197 | 0:5*| 100* | 426 | 381 | 188 | 56*| 29:7 | 30:5 | 187 | 104
červenec 18937. 11.38:0.1°16:6 W281: jour) 15 | 109 | 469 | 305 | 102 | 57 | 840 | 205 | 208 | 104 |
srpen 159 | 270 | 179 | 218*| 174 | 25 | 16:6 | 432 | 28:3 | gar 109 | 335 | 241 (228 | 92%
září 18:8 | 28:6 | 149 | 243 | 28:8 | 87 | 164 | 292 | 287 | 169 | 192 | 818 | 169 | 151 | 169
říjen 45 | 189 | 124 | 86:2 | 38:0 | 25 | 109 | 216 | 862 | 298 | 94 | 181 | 186 | 203 | 275
listopad ga | 110 | 10:8 | 259 | 48:7 | 39 | 12:3 | 156 | 274 | 40:8 | 115 | 11:5*| 136 | 22:8 | 405
prosinec Loue novel 199 | 270. \-499 | 40 | 117 | 184%|-256 | 464 | "PL | 117 | 1099, Dass) 454 |
|
en 12:0 | 279 152 | 250 | 19:9 | 31 | 136 | 397 | 308 | 134 | 113 | 31-3 | 284 19:3 | 147
o) | "58 | 18:8 | 110 | 284 | 416 | 50 | 13:3 | 178 ; 270 | 362 | 115 | 16:8 | 156 | 212 | 849
rok | 87 | 208 | 13:1 | 267 | 30-7 | 4:4 Ian 28:7 | 28:6 248 | 114 | 841 | 195 hass 248
i sudetských.
v
é poměry zemí su
Nefometrick
2.98 | 29 £.0T | 9.18 | 2.98 |! 2.88 | 9.77 | T.8T | 2.22 | 6.77 | 8.07 | 88 | 46 2-8T |! 1.88 yo1
291 | GG 6.6 0.9T | G.68 | 0.67 | TOT | 0.07 | 6.41 | 0.61 | 26 9.2 0.0T | 94T | 07T P
9.6% | O2 | TI | 1.88 | 6.68 | 9.28 | T.6T | GOT | 9.80 | LT | 6.82 | 66 | 76 | 8-18 | 0.08 en
6.99 | 6% 8.8 2:67 |+9.21 | 869 | 80T | 28 | 881 | +66 0.09 | 8.9 9.8 T-ST | +02 o9urso1d
6.08 | 2.9 1.8 GPI | CGI | 6.79 | POI |+08 | API | 081 | 2.09 | 82 GOT | #8-TT | 0:07 pedogsm
9.88 | 9.8 917 | 2.08 | 1-18 | 8.27 | 0.81 | 8.8 | 9.08 | GIE | 827 | TOT | 662 | Ve | VST uoltı
0.95 | 1% 8.6 6.20 | 6.98 | 6.86 | 86 GIE | 68% | Ile | 2.08 | 6-9 36 -Ic | 816 1192
0.08 | 94 GOT | 6.68 | STE (+600 | 941 | 467 | 0:68 | VI | 4T-TS | 18 8.8 | PSG | 886 uadıs |
*L9T | 64 9PI | 6.48 | 092, 136 1-81 VAE | 268 | 6.21 | 0.96 | 2.6 9.11 Te | V.16 99U9A1T99
ere Te: | 0150.16 le. re | ve | rer | mer | 788 | 0.01 | 6:88 | er | 68 | 888 | 292 U9A199
ce 26 0-1E | 2.9% | 8.88 | 0.68 | 0.77 | 69T | 4.28 | 661 | 46% | TOT 06 66T | 8.1€ 19394
8.66 | 8.9 0.0T | 0.88 | 18% | STE | OGE | 6-77 | PPS | PVL | VE | GIT | 8.2 8-08 | &-98 en?
£.9£ | 0.9 0.1T | 0.91 | 9.18 | 6.07 | 0.6 8.PI | 281 | G.YT | T-Gr | 26 PIE | 991 | 1-66 uazortd |
em | 67 | G8 | 9.51 | 8.10 | 67 | STI | T-TI | 4287 | 6.78 | 0.09 | 8.2 | 66 | LT | 9.87 1oun |
9.76 41:6 | +94 | 8681 ve | 6.69 [40.2 | 88 | 8-91 | 2:81 | 6.09 4D JB NTI (06:01 uopor |
xs fxrnagl aug) mis] og | xs |Xrmas| ag) mg] og | xs [xritagl mais] ig | 08 za pat
Re RSR PRES EURE RE 3 DIS9N
ud y6 | ud vč "u ey)
I o
‘(1 GT) £68T—6,8T ‘194
"A0491d
Salzburg.
Per. 1879—1893 (15 r.).
.
.
Jos. Frejlach
IV.
22
5 (a mě | 20 90b 106 9% p. m.
Měsíc SE den STE = 2
| So. Sr- (Srv-vr Svnax| Sx | So Sin |Sıv.vr |Svo-ix| Sx | So Sin ISıv.vi Syn ıx| 8x
leden | 105 | 125 | 88 | 153 | 534 | 218 | 148 | 92 | 155 | 391 | 333 | 58*| 52 | 95 | 462
únor | 132 | 1601! m1) 168 | 474 | 21:0 | 156 | 106 | 210 | 318 | 314 | 104 | 80 | 78 | 424
březen | 125 | 168 | 90 | 209 | 413 | 142 Dion Lis | 234 | 307 | 275 | 109 | 86 | 95 | 385
duben PE 00 | 288 | 867 | 68 | 198 | 169 | 208 | 294 | 196: | 189" | 118 | 1860873
květen | 160 | 206 | 108 | 282 | 307 | 54 | 298 | 157 | 308 | 258 || 120 | 217 | 97 | 254 | 812
červen (12T | 15:8 | 11:8 | 058 | 349 | 29% 004 | 167 | 302 | 284 | 78*| 184 | 153 | 262 | 322
červenec | 122 | 258 | To | 207 27-8*| 34 | 284 (200 273 | 209% | 10:5 | 209 | 105 | 275 | 805%
srpen | 158 | 289 | 101 | 196 | 312 | 62 | 320 | 188 | 249 | 930 | 204 | 21:5 | 116 | 181 | 383
září (144 | 189 | 67*| 218 | 387 | 98 ars 135 | 215 | 278 | 298 | 155 | 69 | 120 | 362
říjen | 6T*| 157 | 97 | 282 | 447 | 67 | 280 | 107 | 236 | 359 | 174 | 13:8 | 69 | 12.9 | 490
Jistopad | 71 | 181.) 67*| 173 | 558 | 78 | 167 | 115 | 227 | 418 | 149 | 131 | 4ax| 124 | 551
prosinec | 88 | 116* 73 | 125*| 598 | 135 | 142%, 86*| 144*| 492 | 217 | 79 | 52 | 64*| 587
Cube) | 138 | 205 | 92 | 232 ie | 5-4 | 25:5 | 16:1 | 273 | 257 | 165 | 19:4 | 109 | 19-7 | 384
iný | 98 | 142 | 81 | 176 | 501 | 140 | 172 | 105 | 201 | 884 | 244 | 111 | 63 | 97 | 482
rok 118 | 178 | 87 | 204 | 417 | 97 | 214 | 138 | 237 | 321 | 20:5 | 158 | 86 | 147 | 408
23
Nefometrické poměry zemí sudetských.
8.47 | GOT | 92 | Ter | 1.80 | LIP | 90T | 6:80 | 881 | LIT | 6-89 | IGI | 20 | ut | 8-87 | 01
99 | 64 | 9.G | FL | 4.28 918 | GT | 26 | g.£r | 281 | 9.99 | 16 | +. | 74 | er | Ce
868 | 9.GI | 9.6 69T | 9-12 | 408 | 86T | 02T | 672 | 0.6 | 21H | 0:61 | 7.6 | 87 | 6.91 | nah
0.99 149.6 | G | 67 | 88T | 6.19 | &01 1209 | PIL| 60T G92| 69 ur [axes | 78 o9ursoadď
A F2 #0 | LOT! 769 |48.6 | GL (460 | 16 | TEL | 29 | 60 | 09 | 8 | pedost
229 ee | 27 a6 | 900 mon mer rer heu nor Be or ms | a a
6.78 | -1.01 | 1.9 8-91 | 7-88 | 0.08 | 87T | GEL | 6.0% | LST | -67 | SET 28:2 0:1 | 262 1182
„one | ATI | 96 | our | 625 | 698 | ver | LOT | 692 | oer 998 | cor lac | ner | 267 uadas
6-0 | TEL | PIT | 282 | 69T lente | ere | ere | 0.08 | 2-9 |x0.08 | on due 0.22 s č
887 | Gr | oer 288 ser | 9:88 | 2.08 | 78T | 6+6 ace | 167 | RO | oo1 | ası zer) U9A199
9.87 ont) 06 | arr) 861 | ace | 008 | ar | 06e | 62 | 8.68 | or | PID | est | cor 193943
28 | BIT | eo | 691 258 | 998 | 961) 641) mer | 86 | Ber | ver | 68 | eur | on uagnp
2.0% | 821 09 | our | 6:68 || 807 | 6-01 | oer | our | er | 680 | ot | eu | 26 | or uazaıq
2.02 | 08 | IL (384 | 298 | 0-07 | or | ver | rer |. 2.27 | 190 008 (187 | 99 Len še
9.26 | 6.9 1.9 2.9 0-68 | 0-74 | 6.6 | 6-9 BIT | „7-21 | 8.89 | 20:9 6% G.) 8.61 T001
xg |Xrmag ang is, og | XS Xrag|A—AS| MIS) OS. | xs (xrnaglia=als) ums) og | :
"ud 46 ai DA 9e | ui € už ISSN
‘(CT QT) E68I—6L8L “194
‘19}SUNWSW91Y
Země hercynsko-sudetské.
(Na základě pozorování 7 stanic a 98 roků, z per. 1879—1893.).
0
| So | Sr—n | Sıv-vi SVILIX | sx 5
"S Měsíc ce BO Eon ol AO fo ©
Ja NE ARK ranní | polední | večerní || ranní |polední| večerní || ranní | polední | večerní || ranní |polední | večerní || ranní | poledni | večerní &
ER | >
= leden 14:8 | 141 | 211 92 | 120 8:6 65* | 10-4*| 80%) 11°1 | 16:0* | 10 77| 583 | 475 | 514 &
m W
‘à únor 13:6 | 146 | 227 | 107 | 129 | 105 83 | 120 82 | 133 :| 185 | 116 | 541 | 419 | 470 ©)
© TD
N |
S březen 14:8 | 11:8 | 257 | 128 | 147 | 140 97 | 166 | 101 | 139 | 179 | 115 | 487 | 38:7 | 387 x
»D | à be)
= duben 18:8 74 | 950 164 | 169 | 187 | 104 | 20:6 | 10:9 | 159 | 23:3 | 12:5 | 885 | 818 | 328 8
= | =
w květen 20:4 58 | 211 | 195 | 183 | 243 | 107 | 249 | 128 | 178 25:0 | 154 | 316 | 260 | 264 5
© | |
B červen 175 43% | 161. |208 | 171 | 250 | 112 | 25:8 | 161 | 187 | 26:2 | 16:8 | 317 | 266 | 259 n
= | | | s
= červenec | 18:0 49 | 180 | 276 | 191 | 280 || 18:5 | 27°7 | 15:8 | 187 | 25:6. | 15:9. || 282" | 22:6 | 22:3 A
© | >
z | | | o
= srpen 200 7-8 | 26:3. | 19-7198. | 237 | 13:12 | 267 | 184 | 178 | 250 | 148 | 294 | 206%) 21°9* |, 5
„= | | | 3
S září 17:7 | 121.| 298 | 18:0 | 204 | 194 118 | 202 | 112 | 174 | 201 | 123 | 8350 | 272 | 277 5
"© | en
es říjen 7:3*| 5:4 | 165 | 13:0 | 140 | 150 95.1153 | 11°0 | 172 | 219 | 144 | 530 | 434 | 430 5
m | | £
= listopad 84 a | 150%) 90*| 112 9:6 73 | 109 79 | 127 | 176 | 118 || 625 | 62:7 | 557 3
> prosinec 92 81 | 15:8 | 10:0 | 108 81H] 79°] 10:5 85 | 104%| 16:3 | 12°0 | 625 | 540 | 555 5
Tv
Dj
poloul. letni, | 4.7) mo | 286: || 182. lise | 282 | 118. | aaa | 184 | mn. | 2420] 14:7. | 824 (D52 | 2641 3
(duben září) | 7 k | É | |
71 { | |
„poloul) zimní 11:3 1102 | 194 | 108 | 126. | 11:0 | 82 | 127.| 90 | 181 | 181 | 120 | 565 | 461 | 48:5
říjen březen)
a rok 15:0 8:6 | 21:0 | 150 | 15:6 | 171 || 1000 | 185 | 112 | 154 | 212 | 138 44-4 | 358 | 373
YCH,
SUDETSK
+
a
E POMERY ZEMI
FREJLACH : NEFOMETRICK
0
Jy
Ji
ých terminec
ří termínů.
v
; dnotliv
ze vsech t
průměry v je
průměr
o
Æ
A
UM
»
„večerním
2
poledním.
»
terminu rann
dobnost o
"
’
épo
pravd
a
p
m
®
IE
l
a mathema
[rid
Fv. «
po
i
11-4
TH ET
LE HH
ITT DLT
HET
T EEE:
H -
L
m
H
HE
Ä
HS Sn :
EEE: ii RENE a
ii nn nn
H HERJESEHEHEEH en i I
a eh ne
Pe
FH u ii
B . . HS a Lb
À ._
mo EHER | Ei ji ii
EEE HE
FA ER AR LES FA à
dd
EBENE
EEE
EEE
nn ei : n
je II
Be
_
620
® HOT
MARNE An
S, IX
FREJLACH: NEFOMETRICKE POMĚRY ZEMÍ SUDETSKÝCH.
| 640
=
EEE 620
|
ai
|
Hr
|
ai
|
i
5 HE HU 5600
|
|
| ke]
RE A T = =
RÉ LS =
i | =;
s- EEE [S 3
À HEAR EEE Si. ©:
| | | =
P i —— -m HEHE ee z (> =
E À )
P FEE EEN EEE N 7
| | 5 a
| | |
SE RARE Hi TS Es
| |
:
+ — Zr L RX J
= F = = = S
s = S S S S s s s s Ss s S S S SASS
5 3 S 2 = = I s Na & à à S ZS
B3 5 S k 8
: —
HEEHHEEHER GER on Ei HE
u À _ HH
(E Ea ABB M
MÁ
2 _ |
E
EEE : E si FE sun fe
NN es
BE
BiH
HE
u:
Z SBD UE
_
L
i
HE
Mm
FLE pa U Bun:
N N
a
EHER IFR HE
ER N zig
fi
nm En
no a
7 M 6 ME o o X
…. Věstník kral české společnosti náuk. Tiidatı. „přírodověd em |
_
Li
FREJLACH: NEFOMETRICKÉ POMĚRY ZEMÍ SUDETSKYCH.
nosti n
eG
spol
V.
Note zur projeetiven Erzeugung der C?*+7.
Von K. Küpper in Prag.
(Vorgelegt den 15. Jänner 1897.)
Mein Aufsatz (Sitzungsber. 1896) ist in den math. Annalen mit
einer wesentlichen Zugabe erschienen. In dieser Zugabe (IV) wurde
Einzelnes zu kurz behandelt; deshalb soll dies hier weiter ausgeführt,
dabei mancher Ausspruch präciser gefasst werden. Es ist gewiss an-
gezeigt, in unserer Sache mit scrupulöser Genauigkeit und Strenge
vorzugehen.
=
Ueber die C?+", welche 3»— 2 unabhängig von einander liegende
Puncte / gemein haben.
Es gibt of Basen B von »* Puncten für Büschel (C*), in wel-
chen B auch die festangenommenen f eintreten:
= — Gin — 2) — 1} = nt — (Gr — 3)
Mit G; werden die n*—(3n— 2) Puncte bezeichnet, welche
die f zu einer B ergänzen, so dass in der Ebene oo“ solcher Ergän-
zungsgruppen bestehen. Irgend eine B hat normale Lage bezüglich
der oo“ durch sie möglichen ©**+; folglich liegen die allein auf
genau or (tr, wo
u=za+n"— (Bn— 2) = « +f.
Jetzt entsteht die fundamentale Frage:
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1897.
14 À
El
2 V. K. Kůpper:
Kommt auf jeder der c"C?*+" wenigstens eine B vor? oder
sind alle C?+ als ČT" anzusehen?
Seit über 50 Jahren ist diese Frage auf Grundlage eines durch-
aus unhaltbaren Raisonnements mit „Ja“ beantwortet worden:
Wir werden einsehen, dass die Bejahung nicht unbedingt statt-
finden darf:
Aus der Bedeutung von «, B erhellt, dass die Mannigfaltigkeit WW
der Et” dann, und nur dann ihren Maximalwerth «+ B = u erreicht,
wenn nicht auf jeder €**+" noch unzählige B auftreten.
Hierin liegt also eine unerlässliche Bedingung für die Beja-
hung:
a) Wir zeigen zuerst, dass dieselbe erfüllt wird, wenn die G;
sich normal zu den °C? verhalten, auf welchen sich etwa B;
befindet.
Die Annahme des normalen Verhaltens des G; ist nämlich un-
vertäglich damit, dass jeder Punct E einer beliebigen ©, der 6217
einer Ergänzungsgruppe auf Čr angehört:
Denn wäre dies der Fall, so müsste auf jeder der ©o“-* durch
E möglichen C?+ eine G% sein, zu welcher F gehört.
Da aber E nur zu co/-2G; gehört; und eine solche G; auf ge-
nau co“-/(6?"+r Jiegt, so könnten überhaupt höchstens
co4—6T—2 — co a —2($2nv
durch # gehen.
Durch diesen Widerspruch erkennt man in dem normalen Ver-
halten der Ergänzungsgruppen eine hinreichende Bedingung dafür,
dass jede der oo“C?rT> wenigstens eine B trägt, d. h. eine Č%1 ist.
b) Wir unterstellen zweitens, dass die Ergänzungsgruppen G;
durchwegs anormal bezüglich der GC? liegen, d. h. dass für die Man-
nigfaltigkeit x der durch eine G% gehenden €?”t” die Ungleichung
s>a—P
besteht.
„Alsdann müssen auf jeder der co“(©**T" unendlich viele B sein.“
Denn andernfalls würde, da durch B, und irgend eine G; immer eine
62T" existirt, durch Zählung aller auf den o0“&?*t” vorkommenden
B keine « übersteigende Mannigfaltigkeit derselben erhalten. Und
weil hiebei Ueberzählungen stattfinden, so lässt sich mit Rücksicht
auf diese ein Maximum ß, für die überhaupt möglichen B ableiten.
Irgend eine B wird nun co“-mal gezählt, da sie auf c0“6%t liegt.
Note zur projectiven Erzeugung der C2n+v, 3
Mithin hat man f, +2 = a; folglich wegen x > « — B
B, +a—$B< a, oder B,< fB.
In der That existiren oo“ Gruppen B; demnach sind die beiden
Annahmen: Anormale Lage der G; gegen die oo“G**tr, und Nicht-
existenz von unendlich vielen B auf jeder dieser Č**t" unvereinbar.
Hieraus geht klar hervor, dass die ausdrückliche Festsetzung, „dass
nicht alle Ergänzungsgruppen anormal zu den durch eine B gehenden
623 liegen“ eine gebotene Determination für den Satz ist, dass auf
jeder der “C7 wenigstens eine B auftritt.
c) Um nun die anormale Lage der G; auszuschliessen, verfahren
wir folgendermassen:
Wir legen durch B; und G; die Ct“. „Hat G; anormale Lage
bezüglich aller der durch B, möglichen co“€**1, so muss G; auch
anormal zu allen den C”'” liegen, die G; enthalten.“
Beweis. Nach der Voraussetzung gibt es in G; nothwendig
B—1 Puncte g', so dass alle &?”t”, welche sie aufnehmen, auch die
ganze Gruppe G; enthalten werden. Nehmen wir jetzt eine C" des
Büschels (B,) mit einer Ct” an, welche letztere die p“ enthält, so
muss diese die G% ganz aufnehmen, woraus das Behauptete folgt.
Die G; wird demnach normal bezüglich &*7? Sein, wenn sie nicht
anormal zu den Curven ("> liegt.
Erstens. Das anormale Verhalten der G; zu C*t" ist unmöglich,
wenn v=n—3 ist. Denn die B, welche G; enthält, hat normale
Lage für alle Curven von höheren als der 2» — 3-ten Ordnung, und
die B ist Minimalgruppe für alle C2, so dass auch bei v=n—3
die in B befindliche G% normal zu C?"=* liegt. Also ist bei v=n1—3
die obige hinreichende Bedingung stets erfüllt.
Zweitens. „Ist v<n—3, so erheischt anormale Lage der G;
zu C*t>, dass die 3n — 2 Puncte f auf einer 03 liegen.“
Beweis. Liefert G; die Basis B, so sei C" eine irreducible Curve
des Büschels (B). Legt man alsdann durch G; irgend eine C*"*" und
schneidet mit ihr (7%, so muss der erhaltene Restschnitt auf eine
C"-3 fallen, wegen des supponirten anormalen Verhaltens. Nimmt man
als C*t eine C” des Büschels B, nebst einer C" der Ebene, so folgt
der Satz sofort.
Wäre demnach eine C* "3 durch die f ausgeschlossen, da müssten
die G; normal bezüglich C"+" liegen, und die hinreichende Bedingung
würde befriedigt. . |
1*
4 V. K. Küpper:
Sind aber die f unabhängig von einander, so kann eine Curve
von der beliebigen Ordnung m sie nicht enthalten, wenn nur
In = 2 > Ze R
Ist demgemäss
no Bali
n — In + 4 — v(2n — v — 3) <O (1),
so ist die Bejahung unserer Frage zweifellos.
Nun ist schon n? — 9n + 4<0, falls n< 9; es gilt somit (1)
für n< 9, was immer v sei.
Ferner wird (1) bei belebigem n erfüllt, falls v > n —9.
Denn schon bei v=n— 8 wird
n° — 9n + 4 — (n — 8)(n+ 5) = — 6n— 44<0, wenn n > 7,
bei v —n—7 erhielte man — 6n + 32 < 0, wenn n>5,
u. S. W.
Unzweifelhaft ist mithin die projective Erzeugung der con Ct,
für n<9, und für beliebiges mn, sobald v > n — 9.
Anmerkung. Es ist nöthig zu beachten, dass normales Verhalten
der G; zu C* ein Gleiches für die C?*t” zur Folge hat, also die
hinreichende Bedingung nach sich zieht (wie bewiesen wurde), dass
aber das Umgekehrte keineswegs nothwendig ist. Es ist mithin die
von uns benutzte Bedingung nicht so umfassend, wie die allgemeine
hinreichende.
HZS
Die "C++ mit 31 — 2 gegebenen Doppelpuncten D.
A) v © 0. Wie vorhin existiren co“ B, $ = n°— (3n — 2).
Gehen c©o“€6?1"etwa durch B,, so folgt u = a +.
Aber für die Mannigfaltigkeit M der EC?” erhalten wir
M=a+tß— x,
wenn auf jeder 6%*T" noch co“ B sind. Treten daher nicht unzählige
Note zur projectiven Frzeugung der O2n+v, 5
B auf jeder 6%1" auf, so wird W — u, andernfalls wird M < u
ausfallen. Wir leiten alsdann ebenso wie unter I. die Sätze ab:
1. Wenn die Ergänzungsgruppen normales Verhalten zu den
oo% Zeigen, so können nicht auf jeder dieser Curven unzählige B
sein. Es muss also M — u werden.
Dies ist die allgemeinere hinreichende Bedingung für M = u.
2. Wenn die G; durchwegs anormal bezüglich der C?*t” Tiegen,
so müssen auf jeder Curve unzählige B existiren, und M<u sein.
3. Bei anormaler Lage aller G, zu den &’*}”, muss auch jede
B anormal zu den C"+" liegen.
4. Bei normaler Lage der B gegen U"? muss die hinreichende
Bedingung erfüllt sein.
Dies ist die specielle hinreichende Bedingung für das Stattfinden
Neu.
Da eine B der vollständige Schnitt zweier C* ist, so wird diese
specielle Bedingung stets befriedigt, sobald v>n — 3.
Beispielsweise immer dann, wenn n=3, v>>0.
„Alle Čtv mit 7 Doppelpuncten D sind ©, wenn v >0.*
B) Wir untersuchen den kritischen Fall: v — 0.
Die Curven C? mit 3n — 2 D,
Die Ausprůche 1., 2. behalten ihre Geltung; nur ist betreffs 1.
zu bemerken, dass die supponirte normale Lage der G; zu den durch
eine B, gehenden o°&?* unmöglich sein muss, weil wir wissen, dass
wirklich co "B auf jeder der co°&?* vorhanden sind.
(a. a. O. II, 2. Lehrsatz.)
Da wieder die Manniegfaltigkeit u der C?* mit den Doppelpuncten
D genau & + wird die Mannigfaltigkeit M der E% höchstens «+ B— 1
werden kann, so hat man M < u,
d. h. es gibt unter denco“C?* unzählige, welche keine B haben.
Aber man kann leicht direkt darthun, dass die G; anormal be-
züglich der co“ in Betracht kommenden €?” sein müssen; dass dann
zufolge 2. unzählige B existiren, und M<u wird: ©7" sei eine Curve,
die ausser B, die Ergänzung G; enthält.
Wir schneiden sie mit einer zweiten C?, bestehend aus einer
Cr des Büschels (B,) und einer C% des Büschels (B), welcher durch
G“; bestimmt wird. Wenn hiebei der erhaltene Restschnitt auf eine
adj. C%—3 fällt, so muss G"; anormal zu den &?* liegen. Dieser Rest-
schnitt besteht aber aus 2 Gruppen von je w*-— (31x — 2) Puncten,
von denen jede mit den D eine B liefert. Jede dieser B ist Minimal-
6 V. K. Kůpper:
gruppe bezüglich (3. Kann man daher eine adj. C*-3 durch
n° — (3n — 2) — 1 Puncte der ersten Restgruppe und durch ebenso-
viele der Zweiten legen, so nimmt diese C?—* beide Gruppen auf.
In der That ist dies stets möglich, weil
In —2+ Am 3n +1) = (On — 3) À:
Es ist klar, dass die Aussprůche 3., 4. wegfallen, da ja jede B
anormale Lage zu (CP = C" hat.
SEE
Die C** mit 31 — 3 Doppelpuncten D.
Hier gibt es
or BD, D— u a Sa ED Et
Eine Ergänzungsgruppe hat n*—(3n —3)=ß—1 Puncte;
heisst also G;-.ı.
Liegt B, auf co“(€?", so folgt u = a + B—I, als Mannigfaltig-
keit der C?*, welche die D zu Doppelpuncten haben.
Da aber auf einer &°* wenigstens co" B sind (cit. Lehrs. 2), so
beträgt die Mannigfaltigkeit M höchstens a-—-B—1, dagegen weniger.
wenn mehr als ©!B auf jeder &°* auftreten. Man hätte dann, und
nur dann M < u.
Wir beweisen jetzt:
Erstens. Soll es möglich sein, dass auf jeder der %-1 durch
B, und einen beliebigen Punct E gehende noch unendlich viele G1
auftreten. die alle E enthälten, so können diese G;_ı nicht durchwegs
normal zu den C2 liegen :
Zählt man nämlich die G;_1, so erhält man überhaupt wenig-
stens co“@;_1, wobei jede nur 1 mal gazählt wird (bei suppo-
nirtem normalen Verhalten). Demnach müssten wenigstens cof=1G;
existiren mit dem festen Puncte E; aber es gibt nur cf? sol-
chor G.
Wir důrfen also schliessen, das bei normalem Verhalten der Er-
sänzungsgruppen nicht mehr als co'G; auf jeder CG? sein können,
und das M = u stattfindet:
Dies ist eine hinreichende Bedingung für M = u.
Note zur projectiven Erzeugung der C2n++, 7
Zweitens. Verhalten sich die G3_1 durchgehend anormal zu den
00:62, so müssen auf jeder durch E gehenden Curve noch unendlich
viele G@;-ı bestehen mit dem festen Puncte E.
Denn wäre dies nicht der Fall, so erhielte man durch Zählung
der auf den “16% befindlichen G;-ı nur die Mannigfaltigkeit
co 16%; ,, wobei jede wenigstens co%—(6-1H1— 004—4T2mal gezählt
erscheint. Mithin könnten höchstens o?”@;_ı existiren mit dem fe-
sten Puncte E; aber es gibt deren of,
Wir ersehen hieraus, dass das Bestehen der Gleichung
M—u
der Determination unterliegt „dass nicht alle G5—1 anormales Ver-
halten bezüglich der °C? zeigen.
Erläuterndes Beispiel: CS mit 6 D.
Wir erkannten (durch Transformation der C“, 1. c. II. 4.), dass
jeder Punct der Curve zweien auf ihr liegenden B angehört; also
sind die sämmtlichen °C% projective GS.
Wir legen durch B, irgend eine Čř. Sie wird von den C* des
Büschels (B,) in GD geschnitten; @! sei eine Gruppe dieser Schaar,
E,E,E, ihre Puncte.
Nach dem Riemann-Roch’schen Satz liegt G! auf co" adj. C®:
folglich bedeutet @! eine Ergänzungsgruppe. In Bezug auf die durch
B, möglichen co“ ©“ verhält sich GT deshalb anormal weil die 2° mit
einer die G*' ausschneidenden C* ausserhalb G" und 5, keinen ge-
meinsamen Punct haben 2.6 +3 +3 = 18).
Nun existirt auf Cf eine 2. Ergänzung @!, welche ebenfalls E,
enthält.
Würde diese auch anormal bezüglich der 65 sein, so müsste
zufolge Zweitens jeder Punct E von Gi noch zu unzähligen auf Gr
befindlichen Ergänzungen gehören, was nicht der Fall ist. So ist
zu schliessen, dass G normale Lage bezüglich der 565 haben
muss:
Die Bestätigung dieses Schlusses ergibt sich wie folgt:
Je zwei ©“ haben ausser den D 12 einfache Punct Æ gemein.
„Wenn nun 6 dieser E einer adj. C'* angehören, so muss das Gleiche
für die übrigen sechs gelten“. Nämlich alsdanu verhalten sich die
ersten 6 anormal zu den durch sie gehenden Č“, und es müssen die
zweiten 6 einer adj. Có—* = C* angehören. Ist demnach durch die
8 V. K. Küpper‘:
einen 6 die adj. C* unmöglich, so ist dies auch bei den anderen 6
der Fall. Nun ist ersichtlich durch die in B, auftretende Ergänzung G!
und G eine adj. C* unmöglich; denn durch den Punet E, wäre
die etwaige C* bestimmt, und würde Gr sowohl in G1 als G" schnei-
den, was nicht angeht. Wenn hiernach 67 von einer beliebigen durch
GIT und G" gelegten ©“ in 6 Restpuncten geschnitten wird, so geht
durch diese keine adj. C*, und sodann folgt die normale Lage der @!!!,
G" zu allen &*.
Unser Beispiel mag schiesslich dienen eine Bemerkung zu illu-
striren, die sich bei dem Satze 4. in II. A) aufdrängt. Nach diesem
Satze hat eine Ergänzung stets normale Lage, bezüglich der in Be-
tracht kommenden 6?*'>, wenn die zugehörige B normal zu (tr
liegt.
Wir bemerken, dass dies nicht umkehrbar ist:
Die hier erhaltene GE liegt ja normal zu den Cf, und den-
noch hat die B, welche GT liefert, anormale Lage zu den C?.
EN
Ausführungen, betreffend die Hülfssätze unter Il. des früheren
Aufsatzes.
1. Ad 1. „über die Coeffizienten c“.
Jeder mit Funktionentheorie einigermassen vertraute Leser wird
bei der Erörterung 1. zweifellos die (7° als irreducibel und ihr
Geschlecht p>1 gedacht haben. Wir haben deshalb darauf keinen
Nachdruck gelegt; man muss sich dies jedoch stets vor Augen halten.
Statt o>1 steht
dr Z
l 2
Als kleinstmögliches c ergab sich ae für r-
2
Damit d = " zulässig sei, muss
m (m — 3)m
REP RO PR EE
Note zur projectiven Frzeugung der C?n++., 9
d. i. m >6; alsdann wird auch
sein.
Ist dagogen m = 6, sonach
also c=3, so wird
m?
und es ist stets O < Ta
2
Wenn d =% zulässig ist, so können die D entweder co!, oder
coo" C" zukommen, dementsprechend wird
4
oder um —, grösser.
m
Ganz anders verhält sich die Sache, falls p = 1, Beispielsweise
nehmen wir p = 0, also
__ (m —1) (m — 2)
O — BO BRNO
Zunächst muss man sich die Uebezeugung verschaffen, dass es
C" mit
(m — 1)(m — 2)
an
Doppelpuncten gibt:
Der bekannte Geometer de Jonquières beruft sich deshalb auf
die Arbeiten Riemanns und Clebsch's (Crelle-Borchardt 66. B.).
Er hätte es jedoch einfacher haben können. „Schneidet man
ein Hyperboloid mit einer Fläche #”-!, welche m — 2 seiner wind-
schiefen Geraden enthält, so gewinnt man eine %”, deren Projection
10 V. K. Kůpper:
eine C" liefert mit
(mŤ—1)(m*—2 _
9 0)
Doppelpuncten.“
Dies leuchtet sofort ein.
Ist dabei m > 5, so wird m°< 40, so dass höchstens eine (>o°)
irreducible C" mit denselben
(m — 1)(m — 2)
2
Doppelpuncten bestehen kann: Nunmehr ergibt sich
mím + 3) (m — 1)(m— 2) _
2 u: vorn
somit
_ _m(m+3)
mm —3) +2
Steigt m über 8, so wird c<2 und kann bei wachsendem m
beliebig nahe an 1 gebracht werden.
2. Kurze Herleitung des Lehrsatzes 2. aus dem Riemannschen
Theorem.
Die n°— © Puncte E nebst dem vollständigen Schnitt von C?+”
mit irgend einer C” bilden eine Specialgruppe GA. q ist unbekannt,
dagegen ist die Mannigfaltigkeit 7 der durch die Gruppe legbaren adj.
Crtr-3 gleich derjenigen der adj. C?*3, welche die E aufnehmen:
>L
r = (1 — 3)n—n +1=n— 3n+1.
Nach Riemann muss p— 1— Q+qg=n?— 3n +1; woraus
durch leichte Rechnung
= (v T- De +2)
gi 2
folgt.
Nun besteht eine Restgruppe G@% aus einer Gruppe der
1)
I m
nebst einem vollständigen Schnitt (C?*+”, C*—*), weil die jene Gruppe
ausschneidende C" zusammen mit der beliebigen C"—* und der C"
eine durch G© gelegte adj. C?*t?-3 ausmacht.
Note zur projectiven Erzeugung der C2n++, 11
(v-r- D42) X ; N
Alle c1— m 2 adj. C?*t?-3 zerfallen aber ersichtlich
T (+1) +2)
in die Hůlfscurve Cr-3, und genau © 2 Curven OP, auf
welchen sich die Gruppe der 9% ,,,, befindet, auch ist durch diese
Gruppe keine grössere Anzahl von CT” möglich.
3. Zum „Hauptsatz“ (3).
Projectiver Beweis eines den Ilauptsatz umfassenden Thheorem’s,
Sei gegeben die Basis B, eines irreduciblen Büschels (C*). Von
ihren #* Puncten seien d, mit D bezeichnet, die Doppelpuncte von
co” Curven C*t, welche zudem die fehlenden n°— © Puncte E der
B, einfach aufnehmen: Die normale Mannigfaltigkeit « der Q2%+ ist
demnach:
= čp ND > nz — 30 — (n*— d);
also
WM = a:
Unser Theorem lautet: „Es ist M — e, wenn die D sich normal
zu den durch sie gehenden C*+" verhalten, aber M> a, wenn ihr Ver-
halten ein anormales ist.
Beweis. Jede der €**t" ist (2. Lehrs.) projectiv erzeugbar mit-
tels des Büschels (C*), dessen Basis in B, vorliegt, nebst einem Bů-
schel (C"1); zu dessen Basis ® die D gehören, ferner
me)
2
willkührliche Puncte der betreffenden C2.
Nun existiren in der Ebene co“ solcher 8, wo
fetten)
je nachdem normale Lage der D bezüglich Ct” besteht (Gleichheits-
zeichen) oder aber anormale Lage (Zeichen >).
Mithin ergibt sich bei der ersten Annahme:
M — (n +) -v +9 243 LTD,
oder W — «, und bei der zweiten M > a.
12 V. K. Küpper:
Im Hauptsatz 3. war normales Verhalten der D zu den C” vor-
ausgesetzt, alsdann liegen die D sicher normal bezüglich C*+”, und
es wird Mt — a, was wir mit den Worten „B liegt normal zu den sie
aufnehmenden 6?*+"* ausdrückten.*)
Das bewiesene Theorem gibt die Veranlassung, die nachstehende
Betrachtung anzustellen, bei welcher wir die Kenntniss der ,Mini-
malgruppen“ (Sitzungsber. 1892) zu Grunde legen:
Welchen Bedingungen ist das normale Verhalten der D zu den
Ct unterworfen?
Erstens. Die B ist Minimalgruppe für alle O*T”=3 und verhält
sich stets normal zu den CP, falls v>n— 3; folglich gilt Gleiches
für die D, was auch 0 sei.
Zweitens. Ist © < (v +3)n, so ist normale Lage der D bezüg-
lich C*+* verbürgt, was auch v sei.
Denn auf einer irreduciblen C” ist die Minimalgruppe für C?+
der vollständige Schnitt der C” mit einer C’+, hat also (v + 3)n
Puncte.
Drittens. ,Ist v Z n— 3, so darf à ein gewisses Maximum nicht
überschreiten, wenn normale Lage der D gegen CU” vorhanden sein
soll.“
Da B Minimalgruppe für 03 ist, so muss d<<n?; denn B
ist anormal bezüglich aller C?*-% und aller Curven von niederer Ord-
nung. Der Gruppenexcess für B bezüglich der Curven
Ontr — (2Rn—3—(n—v—3)
beträgt, wenn
Nh—v—3—=1
G+1)G +2)
5 :
gesetzt wird:
Nimmt man alsdann innerhalb B mehr, als n? mn
Puncte an, so haben diese stets anormale Lage zu den Cn+r (v. Mi-
nimalgruppen); dagegen kommen immer in B gewisse
„_ +DG+2
2
*) Wenn für die €2»4v mit © Doppelpuncten D der Coeffizient c < 3, so
ist Me klar, mithin anormales Verhalten der D zu Or+v. Also folgt aus nor-
malem Verhalten nothwendig c—3. Indess ist bei anormaler Lage der D zu
Cn+r sowohl c — 3, als c 3 möglich (v. Vrertens).
Note zur projectiven Erzeugung der C2n+,. 13
Puncte vor, in normaler Lage zu C*+*. Mithin folgt
ja (DE,
oder
BER [nn (n—v—3)
N
Diese Bedingung genügt d sicher, wenn d <
n(n + 3)
2
n(n +3)
De
Nehmen wir z. B. biv=0, — 1 D an, normal zu C”,
so erhalten wir die Mannigfaltigkeit der €”, welche die D zu Doppel-
puncten haben, und einfach die fehlenden Ars =; Gr) E auf-
nehmen in
a n(n +3) (m— 1)(n—2) _
a = m2n+3)—3 > =:
Mithin müssen hier die °C” auch die E als Doppelpuncte be-
sitzen.
Viertens. Gesetzt, die angenommenen D seien anormal bezüglich
Cr, so dass die anormale Lage der B gegen die CG? feststeht, so
könnten doch immerhin die D selbst noch normal zu den Č?"*" liegen.
Sollen dagegen die D allein anormal für die C7 sein, also
auch die Gruppe B sich ebenso zu diesen Curven verhalten, so können
die D niemals in normaler Lage bezüglich der C*+ liegen; weil sonst
B selbst normal zu 6°? sein müsste (Theorem).
Fünftens. Wir behandeln ein einfaches Beispiel, um deutlich zu
machen, dass man sorgfältigst die Prämissen unserer Ausprüche zu be-
achten hat.
Es liege der vollständige Schnitt der irreduciblen C?, C vor,
seine 3» Puncte werden zu Doppelpuncten D von C?? angenommen.
Die D sind Minimalgruppe für die C*73== C7; also verhalten
sich 3n— 1 der D, etwa D‘ normal zu C7.
Fügt man den D‘ einen beliebigen Punct % der Ebene zu, so
erhält man 3» Puncte, welche für die C” normal sind, weil auf einer
irreduciblen C?, 3n Puncte nur dann noch anormal sein können, wenn
eine C* durch sie geht, durch die D! aber nur C? möglich ist, auf
welche % sich nicht befindet.
14 V. K. Kůpper:
Durch die neue Gruppe D‘, à gehen, falls n>3 stets wenig-
stens oo!C”*, Ist B die Basis eines solchen Bůschels, so folgt, dass B
normal ist bezüglich der C?*, welche die D’, à zu Doppelpuncten
haben, mithin auch, dass diese Doppelpuncte genau 3, 3» Constante
der C?* absorbiren (der Coeffizent c = 3).
Wollte man für n=3 das Námliche aussagen, so würde man
fehlgehen. Zwar besteht auch dann die normale Lage der 9 Puncte
D', % bezüglich C?, indem nur eine solche Curve durch sie existirt.
Aber die zweite nothwendige Prämisse, dass die D‘ % einer B ange-
hören, wird nicht erfüllt.
Demnach könnte für die C“ mit den Doppelpuncten D, # noch
immer c< 3 sein. Und es ist dies in der That so:
„Fasst man die C5 auf mit den Doppelpuncten D”, so ist damit
eine involutorische Transformation 17. Grades in der Ebene gegeben.
Bedeutet 3 einen Coincidenzpunct desselben, so hat man in D’, 9 die
9 Doppelpuncte von co'(C*,“
(Vergl. hyperelliptische C5% in den Abh. 1885.)
Für diese o!C® ist aber c 8.
Gehen wir jetzt auf die ursprünglich gegebene Gruppe von 3n D
zurück.
Ist n=3, so existiren ©o?C® mit den Doppelpuncten D, also
c < 3 und die D sind anormal bezüglich C.
Wenn n>3, so ist ebenfalls anormale Lage zu den C? vor-
handen. Man darf (Viertens) hieraus noch nicht schliessen, dass bei
den C?* mit den Doppelpuncten D nun auch c< 3 sein muss. Es er-
gibt sich dieses aber so: Die 3n—1 D’ liegen normal zu C*, haben
also, zu Doppelpuncten von C** genommen normale Lage zu diesen
Curven.
Die oo"@r+92—9243 (/2r schneiden Úř in einer g®, und es kommt
unter ihnen stets eine vor, die den 3n‘”-D zum Doppelpunct hat. Folglich
gibt es wenigstens oo*“?rt+3)—9r+2 djeser C?, welche in D die C? be-
rühren, somit wenigstens
oor@r}3)-92}1 mit dem Doppelpuncte D
und es ist c<3.
Wir können auch die genaue Mannigfaltigkeit u der C?* finden,
welche die D als Doppelpuncte haben:
0 sei eine irreducible unter ihnen; sie wird von einer
Note zur projectiven Erzeugung der O2r4v. 15
zweiten in 4n*— 121 = 2p — 2 Puncten geschnitten,
welche, da c< 3, eine Specialgruppe bilden müssen.
Nach unserer Erörterung (Hülissätze 1.) wird u = q +1, wo g
die Beweglichkeit der 29—2 Schnittpuncte bedeutet.
Weil nüung=p—J, so hat man u=p=2n’—6n—+1; wie
sie eben als wenigstens bestehend gefunden wurde.
[Anm. zu „ultraelliptische Sitz.-Ber. a, c. — Die als Ain-
reichend bezeichnete Bedingung fůr die Geltung des Umkehr-Theo-
rems habe ich jetzt auch als eine nofhwendige bewiesen. Näheres
später !]
—— ==
Verlag der kön. böhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag. 1897
VI.
O některých formách rodu Xanthium (Tourn.) L.
Napsal K. Tocl v Praze.
(Předloženo dne 15. ledna 1897).
V polovici listopadu předešlého roku konal jsem podzimní vy-
cházku za sbíráním lišejníků do okolí Kralup na dolním toku vltav-
ském. Té příležitosti užil jsem spolu k tomu, abych na místě shlédl
u Kralup zvláště podél řeky rostoucí v hojnosti Xanthium italicum
Moretti, s plody úplně zralými, na tomto stanovisku as před 15 lety
prof. Drem. L. Celakovskÿm objevené, jež přede dvěma roky na konci
září sbíral též pro něho zvěčnělý druh, kand. prof. Jarosl. Košťál.
— Rostlina ta jest hojná již za městečkem cestou ke přívozu, na
krajích cest, mezích, a zvláště pak při břehu vltavském ve spoustách
se vyskytuje, které v ten čas byly již z dálky patrny chumáči tma-
vohnědých zákrovků. Spolu, ač méně hojně bylo tam X. strumarium
L., jinak v Čechách mnohem více rozšířené, a pouze na dvou nebo
na třech místech tvořilo na písku a rumu pobřežním, kde zvláště
také Amarantus retroflexus L., tou dobou již úplně suchý, toho roku
byl zaujal větší partie půdy, skupiny větší, jinde bylo pouze v oje-
dinělých kusech roztroušeno. Bylo tedy značné překvapení, když na
jednom místě zvýšeného břehu, kde stálo X. strumarium L. u větším
ostrůvku, kolem docela obklíčeném kusy druhu X. italicum Moretti,
Spatřil jsem dva statné exempláře, které učinily nezvyklý dojem.
Kdežto exempláře X. strumarium L. měly lodyhy buď jednoduché
nebo rozvětvené tak, že větve, zvláště dolní, poměrně dlouhé skoro
pravým úhlem odstävaly, a X. talicum proti tomu mělo vesměs, jak
bývá pravidlem, silnější, statnější lodyhy s větvemi obloukovitě vzhůru
namířenými, byly ony dva kusy tak větveny, jako X. sérumarium,
leč s lodyhami statnějšími, hlavně však barva, velikost i tvar zá-
krovků přímo hlásaly jejich míšenecký původ.
Třída mathematicko-přírodovědecká. 1897. 1
9 VI. K. Tocl:
Zevrubnějším prohledáním okolí odkryl jsem po chvíli na jiném
místě, na malém úhoru v polích před městečkem ještě jeden kus,
jenž však od prvních dvou se odchyloval poněkud, tak zvláště tva-
rem lodyhy, která statností svou a způsobem rozvětvení téměř se
nelišila od oněch typického X. #alicum, resp. X. riparium Lasch ;
leč plody této rostliny naprosto nebylo lze považovati za příslušné
druhu A. #alicum, abnormně snad vyvinuté. Budiž poznamenáno, Ze
míšenec tento, ve dvou formách se objevivší, jest pro Čechy, pokud
autorovi povědomo, nový.
Pode jménem X. éalicum, kterýžto druh r. 1822. MoRerm 7.)
z Italie popsal, rozumí velká čásť autorův dvě dosti odchylné variety,
nebo lépe dvě subspecie, totiž X. riparium, Lasch a X. otalicum Mo-
retti, které poslední západoevropské X. macrocarpum DC. se
přibližuje.
Typická jako X. otřalicum Morettim popsaná rozšířena jest
v Evropě jižní, a to hlavně v Italii, vedle několika zemí sousedních
a blízkých, a byla Bertolonim sjednocena se X. macrocarpum DC.,
leč GRENIER a Goprox ve Flore de Grance 11.) za dva různé druhy
mají X. macrocarpum DÚ., která rostlina je v západní Evropé a pů-
vodem asi severoamerická, a X. italicum Moretti. Druhá, jižto také
slovutný prof. L. ČeLakovský v Prodromu květeny české 3) pode
jménem druhovým X. otalicum Moretti předvádí, leč jako varietu
téhož, jest domovem ve střední Evropě (nyní, ač snad též původu
cizího) a byla nejprve r. 1831. pozorována u Driesen (na přítoku
Warty při hranici brandenbursko-poznaňské) a v Rabenhorstovu Bo-
tan. Centralblatt jako nové Xanthium, totiž riparium, tamním lekär-
níkem W. LascHEm, popsána, který později, r. 1856. 6) v časopise
Botan. Zeitung (v. Mohl « Schlechtendal) podal opětně popis jeho
vedle dalšího jednoho, domnělého druhu, vedle slušné řady forem
všech tří jemu z Driesen známých druhů Xantií a šesti jejich mí-
šenců. Vedle toho v témže časopise 5) o dva roky dříve (14. Je.
1854.) již HrRrzscH a Irzicsoux podali zprávu o míšenci, podél Odry
u města Kůstrin pozorovaném vícekráte, pospolu s X. strumarium a
riparium, a udávají zejména, že jedna forma hybridní je blíže X.
riparium (neboli X. ifalicum Moreti pro pte.), druhá pak ku X. séru-
marium L., u níž také pohřešili aromatický zápach jaký je pro zá-
krovky X. riparıum Lasch charakteristikon. Jiný míšenec, beze vší
pochyby značně blízký ke X. sérumarium, uveden jest v cenné do
dnes knížce o květeně Brandenburku (P. AscHERSoN, Flora der Pro-
vínz Brandenburg, 1864.) 1) a nalezen byl týž na dolejším Labi
O některých formách rodu Xanthium (Tourn.) L. 3
(Burg Rogátz). Při této příležitosti citoval Ascmersox (na pag. 309
té knížky), že onen druh nový (ovšem domnělý pouze) Laschův, totiž
X. arenarirum, pokud mohl exemplář od autora toho doručený se-
znati, shoduje se právě s tímto míšencem z dolního Polabí němec-
kého, avšak výslovně podotkl, že popis Laschův platný pro X. are-
narium hodí se spíš na jakousi malou formu X. sérumarium L.*);
později R. vos Urcarrirz v dodateich ku květeně Slezska (v. Verh.
des bot. Vereins fůr die Prov. Brandenburg ete. 1861. p. 210.) 9.)
považuje X. arenarium Lasch za varietu X. strumarium, aspoň s ma-
teriálem, který mu byl zaslán, souhlasily jisté exempláře u Vratislavi
sbírané na místech, kde X. riparium pozorováno nebylo.
Ježto posléze míšenec X: strumarium X ripurium v nejnovější
době v Německu znova byl sbírán, a v popisech síarších forem ještě
eccos jest nejasného, považoval jsem za důležité v otázce prioritní,
několik fakt na tomto míšenci jím pozorovaném co nejdříve s ve-
řejností sděliti, při čemž budiž mi přáno také místa k úvaze oněch
svrchu jmenovaných forem.
1.) Lze za to míti, že R. v. UEcHraRrrz nejsprávněji určil hod-
notu X. arenarium Lasch, spatřiv autentické exempláře, totiž po-
važoval je za pouhou varietu od X. strumarium, a P. AscHERsox I. c.
1,) praví, že popis W. Laschr nepřilehá k autentickému jeho exem-
pláři, který jest prý míšenec X: italicum X strumarium, shodný
s doklady téhož míšence od Labe: popis skutečně svědčí na malou
formu X. sérumarium, ale i míšenec známý Aschersonovi od Labe
není středem mezi rodiči, nýbrž blízký X. sérumarium. Tak, pročítá-
me-li těch 16 řádků Laschova popisu X. arenarium na str. 411.
v Botan Ztg. 1856., postihujeme téměř doslovný souhlas (až na od-
chylky málo významné) S popisem X. strumarium, který před tím
uveden, a vůbec s X. sérumarium L., jak dalece autorovi je toto
známo až na tyto odchylky: Zralé zákrovky o málo menší, za to
něco nadmutější (což nemá důležitosti v rozeznávání specií, odchylky
v tom udaném rozsahu pozorovati lze i na jednom a témže kusu
X. strumarium), osténce, které kryjí povrch zákrovků, jsou u větším
počtu, tedy stojí hustěji, kratší, něco i slabší, a k zobánkům na-
mnoze blíže dostupují. Jen v tom posledním jest něco samostatněj-
*) P. AscHmRsox L. c.: „Die mir gütigst mitgetheilten Fruchtexemplare von
X. arenarium Lasch. sind davon kaum zu unterscheiden; nach der in der Bot.
Zeitung...]. c. vom Autor gegebenen Beschreibung und dem dort angegebenen
geselligen Vorkommen sollte man indess glauben, dass derselbe eine kleine Form
von X, strumarium meint.“
1%
4 VI. K Tod:
šího, ale oprávňuje to nejvýše k tomu, bychom X. arenarium Lasch
(e deser.) měli za pouhou varietu X. strumarium F. W. WarrRorH
ve knize „Beitráge zur Botanik“ 1844. 10.) popsal vedle řady jiných,
cizích, pěknou odrůdu X. strumarium z Orientu a Řecka, totiž
X. antiquorum, které k Laschovu X. arenarium přistupuje blízko
tím, že osténky na zákrovkách jsou značně hustější než u typu, a
dostupuji až k zobánkům; leč zákrovy X. arenarium Lasch jsou
značně menší než u X. antiguorum a ostenky slabé. Jiná forma,
jejíž zákrovky jsem byl obdržel od přítele svého, M. U. C. Jarosl.
Drobného, a to ze sev. Uher, blíží se trochu oběma těmto varietám,
leč osténky zákrovů nedosahují až k zobánkům, nýbrž shodují se
v tom se X. sérumarium L., velikostí také nemnoho normální tvar
tohoto přesahujíce. Proto dovoluji si místní formu tuto zde skutečně
vylíčiti v rozdílech od typu a dle naleziště její jmenovati: letos
zamýšlím mna původním stanovisku © povaze její zevrubně se ori-
entovati.
Xanthium strumarium L. var. Koskovcensis v. nova:
A typo differt involucris fructiferis brevius ovatis, robustioribus
basin versus subito attenuatis, spinis involucri tenuibus, evidenter
crebrioribus. — Loc. nat.: Koškovce (Koskócz) in Hungaria boreali. —
Lze míti za to, že obě dříve uvedené variety, právě citovaná
forma a dojista řada jiných ještě, dnes méně dosud známých, jsou
výsledkem diferenciace specifické hlavně účinkem zeměpisných po-
měrů, který zvláště dobře se jeví v extrémním svém zástupci v Ori-
entě, X. anfiquorum Wallr., dobrým to plemenem.
Zvláštní je, že v seznamu tak důležitém, jako Index Kewensis
4.) X. arenarium postaveno jest jako samostatný druh, ač jiné, více
oprávněné formy jako druhy jsou zneuznány (X. riparium Lasch,
X. italicum Moretti! X. occidentale Bert.) C. Fr. Nymax v II. do-
datku (č. I.) seznamu: Conspectus florae europaeae 8.) správně polo-
ložil je ke X. strumarium L. —
2. Míšenec uvedený v AscHERsovově: „Flora d. Prov. Branden-
burg“, vidí se mi naprosto býti bližším ke X. sérumarium; vyznívá
to ze stručného popisu, hlavně z toho: , .. Fruchthüllen länglich ei-
förmig, oder länglich — verkehrt — eifórmig..“, potom poznamenal
ještě Ascnerson, Ze zäkrovky té rostliny jsou nestejnoměrného vý-
voje, totiž na horní části její zákrovky liší se pouze velikostí od
X. italicum, kdežto nejdolejší jsou skoro ty ze X. strumarium. Bude
na věci asi tolik, že příčina toho nestejnoměrného vývoje není dána
toliko © míšeneckou © povahou rostliny, nýbrž spolu variabilitou
ře
O některých formách rodu Xanthium (Tourn.) L. 5
toho způsobu, která u AX. sérumarium L. zhusta se vyskytuje;
tak na dolních větvích jsou zákrovky často s osténky nečetnými,
podlouhlejší, nahoře na rostlině pak mají větší počet osténců a jsou
nadmutější; to pozoroval jsem na př. na X. sérumarium L. z Chuchle,
kde X. riparium vůbec není. Téhož asi míšence, jejž uvedl P.
AScHERSON, postavil Lason pod číslo 3. = X. arenarium X strumarium ;
náhled ten sice překvapuje, ale Ize tak souditi z udané velikosti zákrovků.
Pod č. 4. Laschen. e. 6.) uvedený míšenec X. strumarium X are-
narium je ovšem zřejmě pouze X. sérumarium L. Nejsprávnější bude
formu, již také Ascnersos za míšence (z Polabí dolního) uvádí,
jmenovati: X riparium X strumarium (Asch.) f. super-strumarium.
3. Popis míšence, který mnou byl sbírán a na prvním místě
tu jmenován, a jejž, jak dosud jinde se činívá, dovoluji si zvláštním
jménem označiti ku cti zesnulého druha svého, Jarosl. Košťála, stůj
v krátkosti zde:
Xanthium strumarium X riparium m. f. bene intermedia X.
Kostalii mihi: inerme. foliis longiuscule petiolatis, asperis, subcorda-
tis, difformibus, plerumaue lateovatis, irregulariter lobatis, parvis acu-
tius dentatis, ad petioli insertionem substantia carnosa saepe ex una
parte, ex altera nervo adjacente, cuneatis, ideo asymmetris; ramis
inferioribus patentibus, omnibus et caule et petiolis pilis sat densis
e basi paulum crassiore eminentibus et modifice adpressis tectis;
involucris fructiferis subito basin versus attenuatis, ideo elliptieis,
raro subovatis, pubescentibus, sed inter aculeos parce glandulosose-
tosis, aculeis illis X. sfrumarit L. duplo fere crebrioribus, rectis,
apice uncinatis: rostris terminalibus rectis vel paulum incurvis, pa-
rallels vel divergentibus, in dimidio superiore tantum, vel inconspi-
cue aculeo interno brevissimo subbifidis. —
Forma tato, jižto považuji za dobrý střed mezi X. strumarium
L. a X riparium Lasch, při bližším ohledání ukázala tyto podrob-
nosti vedle znaků předem uvedených:
Listy dílem nesouměrné, nepravidelně laločnaté, zvláště male
pak dosti hustě a ostře zubaté; lodyha, větve i řapíky, pokud části
ty svůj vzrůst ukončily, dosti hustě mrtnaté, totiž obrostlé chlupy
hojnými, skoro přímými nebo poodstálými, které pod silnou lupou
ukazují poněkud sesílenou basi. U X. sťřumarium L. jsou chlupy
ještě četnější, téže velikosti a dílem ještě odstálejší, beze spodku
stlustlého. X. riparium Lasch je v těch částech kryto chlupy spo-
rými, jež na červenavé pokožce pod lupou pro oddälenost svou bě-
lostí vlastní se obrážejí, a jsou něco větší nežli u předešlych, k ose
6 VI. K. Tod:
silně přitisklé a ze silné, na povrch osy kolmé base náhle ztenčené
a protáhlé. — Zákrovky plodné především svou velikostí u míšence
toho stojí skoro právě uprostřed v poměru k zákrovkům rodičů; tak
z průměru (vzatého vždy z 10 a více dobře vyvinutých zákrovků),
délky jejich bez zobánků mají sek sobě takto:
X. strum.: X. intermed. (Kostalü m.): X. riparium = 15:19:22
při čemž čísla ta spolu odpovídají délkám v mm.
Také jsou zákrovky tohoto míšence tvarem uprostřed; některé
(na téže rostlině) jsou ke zpodu více zúženy, blíže tedy tvaru oněch
od X strumarium L., jiné toho ztenčení ke zpodu nemají, tedy
blíže ke X. riparium Lasch, ale rozdíl je vůbec malý, proti onomu,
jaký se u rodičů jeví, nepatrný. Co do barvy zralé zákrovky nemají
té tmavohnědé, do žlutava někdy přecházející barvy jak u X. ripa-
rium, jsou tmavší, ale proti zralým zákrovkům X. strumarium, po-
pelavě šedým, odstín do temnohněda je přece zřejmý. Množství
“ osténců na povrchu zákrovků není stálé, ale vždy stojí tyto hustěji
nežli u X. strumarium, a řídčeji než u X. riparium. Tím, že vedle
jemné plsti a žlázek jen sem tam pouze vyskytují se na nich i na
povrchu zákrovků delší článkované chlupy, nebo hojné sice, ale
kratší, zachovává se také střed mezi rodiči; tvarem zobánků a tím
posledně vytčeným znakem liší se jednak od obou rodičů, jednak od
druhé formy míšence, autorem sbírané. Zobánky bývají téměř rovné
a osténky sahají někdy až k nim, někdy ne; každý zobánek bývá
skoro celý, ve svrchní polovici své nepatrně dvojklaný, maje na
vnitřní straně jednu kratší, slabší trnitou špičku. Na tvaru blizen,
které ještě dílem byly zachovány, nebylo zvláštních rozdílů od X.
riparium pozorovati; za to na několika kusech přesvědčil se autor,
že zákrovky nejsou, jak u míšenců byvá, jalové, nýbrž obsahují vždy
aspoň po života schopné nažce. Odpovídá míšenec tento formě, kterou
Lascu 1. c. uvádí pod č. 8. X. riparium X strumarium, až na to, že
udává poměrně menší zákrovky s osténci řídkými (Weichstacheln...
unter sich entfernt stehend).
Druhá miSeneckä forma z Kralup je rozhodně blíže X. ri-
parium Lasch, zákrovky její a spodní části osténců jsou hustěji
opatřeny dlouhými chlupy, ač přece méně než u X. riparium, a z0-
bánky jejich do polovice výšky neb i trochu níže rozštíplé s vnitřní
krátkou trnitou špičkou. Je to asi táž forma, kterou vedle jiné
HmRrzscH a IrziesoHx pozorovali, a jižto Lascn má pod č. 9.
(X. strumarium X riparium). Je to tedy X, strumarium X riparium
(Lasch) f. super-riparium.
O některých formách rodu Xanthium (Tourn.) L. 7
Literatura.
1.) P. Asomersox: Flora der Provinz Brandenburg, Berlin 1864,
2.) Ant. Berrorosır: Flora Italica, Tomo X. 1854.
3.) Prof. Dr. L. ČeLakovský: Prodromus květeny české, 1868.
a dodatek IV. díl.
4.) Index Kewensis plant. phanerogamarum, Ottonii IV. 1895.
5.) Irzresoux Dr. H. « Herrzsen, v Botan. Zeitung (Mohl &
Schlechtendal) 12. Jg. 1854.
6.) W. Lascu v Rabenh. Botan. Centralbl. 1846. a později v Bo-
tan. Zeitung (v. Mohl « v. Schlechtendal) 14. Jg. 1856.
7.) Morerm v. Brugnat. Giorn Fis. Dec. II. 1822.
8.) C. FprepR. Nrmax, Conspectus Florae Europaeae et suppl.
Oerebro 1878—1889.
9.) R. v. Uscarrirz ve Verh. des bot. Vereins der Prov. Bran-
denburg (P. Ascherson) 1861. Nachtráge ete. p. 210.
10.) F. W. Warrrora, Beiträge zur Botanik I. 1844.
11.) Grenier & Goprox, Flore de France II. Paris 1850.
Resume des böhmischen Textes.
Im November 1896. entdeckte der Verfassser am Moldauufer
bei Kralup (Mittelbohmen) zwei Bastardformen zwischen Xantium
strumarium L. und X. riparium Lasch (= X. italicum Moretti pro
pte.) Die erste Form hält fast gänzlich die Mitte zwischen den beiden
Stammarten. Die charakteristische Verästelung, die Behaarung des
Stengels, der Aeste und der Blattstiele, welche nicht so dicht und
abstehend war, wie bei X. sérumarium, aber auch nicht so spärlich
und angedrückt, wie die zerstreuten, weissen Haare des X. riparium
Lasch, machte den Bastardcharakter dieser Form sehr deutlich. Sehr
interessant waren die reifen Fruchthüllen. Was die Grösse anbelangt,
war sie etwa genau die mittlere der beiden Stammeltern. — Die
Schnäbel der Fruchthüllen sind gerade oder wenig gekrümmt, ganz,
nur selten erscheinen sie durch eine kürzere schwache Nebenspitze
bis zur Hälfte zweiklappig. Zwischen den Weichstacheln der Frücht-
hüllen findet man hie und da vereinzelt jene lange, gegliederte Haare,
welche man an Fruchthüllen von X. riparıum in Menge immer bis
8 VI. K. Tocl: O některých formách rodu Xanthium (Tourny L.
zur Hälfte der Weichstacheln antrifft; oder sind diese reichlicher,
dabei aber kürzer als bei X. riparium Lasch. Diese gut ausgeprägte
Mittelform des schon in der ersten Hälfte unseres Jahrhunderts von
W. Laisca und später auch von Anderen angekündigten Mischlings
ist für Böhmen neu und der Verf. benannte sie zur Ehre seines
seligen Freundes X. Kostalii. Die zweite, zugleich vom Verf. eben-
daselbst gefundene, dem X. riparium näher stehende Form stimmt
mif einer von LascH in der Botan. Zeitung Jg. 1856. angeführten
Form überein. Sie ist also X sťrumarium X riparium (Lasch) f. su-
per-strumarium. Die Schnäbel ihrer Fruchthüllen sind öfters mehr
gespalten. als bei X. Kostalii, auch jene lange Behaarung ist ein
wenig dichter.
Eine Form des X. strumarium L., die dem X. arenarium Lasch
(welche Art nur als eine Varietät des X. sérumarium L. betrachtet
werden muss) ziemlich nahe kommt, erhielt der Verf. vom nörd-
lichen Ungarn. Ihre Fruchthüllen sind grösser, als in der LascH's
Beschreibung des X. arenarium angegeben ist, und die Weichstacheln
nähern sich nicht so viel den Schnäbeln, wie bei X. arenariwm Lasch.
Der Verf. nannte es dem Fundorte nach X. Koskovcense (als Va-
rietät des X. sérumarium L.)
Nákladem Král, České Společnosti Náuk, — Tiskem dr Ed. Grégra v Praze 1897,
VII.
Gombinatorische Beziehungen zwischen Summen
von Teilerpotenzen.
Von Franz Rogel in Barmen.
(Vorgelegt den 15. Januar 1897.)
Wenn in der Reihe
a
1
= n—1 eat
1 Vo log Ne
(0)
‚|2|<1,
OT
die Logarithmen durch die gleichwertigen Potenzreihen ersetzt werden,
so entsteht eine Doppelreiche, deren Summe ungeändert bleibt, wenn
sie nach den aufeinander folgende Potenzen der n geordnet
wird, wodurch die neue Reihe
rie
o—l
hervorgeht, in welcher dý die Summe der n“* Potenzen sümmtlicher
Teiler des Index u bezeichnet.
Dieselbe convergiert für |« < 1, denn jeder ihrer Coefficienten
ist kleiner als der gleichnamige der bekanntlich convergenten Reihe
Zato a < L
Die Gleichheit der Reihen À und 7 lässt sich aber auch in die
Form
Za a)
ol
all
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897. 1
2 VII. Franz Rogel:
kleiden. in welcher das Gesetz der Abhängigkeit der Teilerpotenz-
summen bd” von einander so zu einfachem Ausdrucke gelangt, dass
durch wiederholte Differentiationen dieser Gleichung (1) und Null-
setzung der Variabelen sofort combinatorische Beziehungen zwischen
Summen der Teilerpotenzen hervorgehen.
Wird zu diesem Zwecke in der bekannten Formel
X, Cr. cr |
LA a ae ee
worin ©, &,... den Bedingungen
a a, ...+a,—i, G +20, + 34, . I Non
genügen
Ken u stk,
gesetzt, so ist
d'X
TO GNT dé = (—1);
9
daher, nach Unterdrückung des Factors
(ws = 1
(r) — O) 2 =D, sb DANCE
X > a, Jo, ! A ay! 9 s De . zo (2)
Wird dieselbe Formel auf den linkseitigen Ausdruck in (1) an-
gewendet, so entsteht, wenn
n—l
(1 PAGE. av) = / / Bin = V
gesetzt wird, aus
Joy, CD EN. (EN
JA M B, ! Din ee B, sa
BB... + Bor
ist zufolge
Bo o
l o E NS (E “+ = 1a
Z oz)
4
0
M
Combinatorische Beziehungen zwischen Summen von Teilerpotenzen.
c
Bo
MT, CN) EX} Gr
der verlangte Nullwert
(r) l Pl 3"—1 p"—1
== — 1W+02- bary P
I N 2) > l č | P | Get č |
3
U + 20, 303. Er = T,
« = ji « = 2 « < 31 STE GES pate
2 39 = I
Die Gleichsetzung der Resultate (2) und (3) ergiebt nun nach
Kürzung mit r/ die angekündigte Relation
r (— 15) E > o% O E ar
a! OH 0,
1—12
ER Cr --@
0. U
|
C + 0+ 6 2 tra — rf
Dieselbe lässt sich ausführlicher darstellen durch Absonderung
jener Glieder, welche den Werten ? — 1 und 42 entsprechen, zu
denen die folgenden Lósungen der obigen unbestimmten Gleichungen
gehören:
Dr oeil („allenandern 0;
le Gi =ul d“,
(R = v al, d“,
Úřad d?,
VD NX .
toa d®, r gerade,
2 : 2 =
Ge CE LS d°, 7 ungerade;
2 2
a ee Bee
ee € P 3 3
1*
4 VII. Franz Rogel:
(2.
= Ze; r gerade
DIS He
| v i n n
Den. Ví
ní En F Sg r ungerade,
02 END
c 1); () ag B = os | Dre a G3 el:
+ al a 2 3 Fee >
ro . . .
Il
|
>
Ss
|
=
+-
o
Fr
pe ne nn = Dura u is
2
PA RE n—1
FE | , r gerade,
EE)
3
a ee ET AS |
Die Anzahl der Glieder der linkseitigen Summe hängt nur von
r ab, jene der rechtsseitigen jedoch von 7 und ». Erstere wird nie-
mals kleiner sein kónnen als letztere, denn die Glieder der rechts-
stehenden Summe verschwinden, sobald
n—1
ED, CE ARNO A nr A) > P — 3
wird.
Wenn die Gleichheit (1) geschrieben wird
JA (1 — zo) el
Wa!
so findet sich auf dieselbe Weise eine weitere Relation zwischen den-
selben zahlentheoretischen Functionen d*:
Combinatorische Beziehungen zwischen Summen von Teilerpotenzen. 5
dr DE, DA DL,
mein
dr WB By
mu la,!... a 127 13 EEE
= aan AP LEE TES
et ee)
. (6)
ee en
ON LC
Durch Substraction der Gleichung (6) von (5) geht eine neue
Beziehung einfacherer Natur hervor u. zw.
= PTE u | Lo un
Lie
Sr +r— Ben 1
O3
M 1) 1 9M (81 pass |
( (2) MU eo]
VÁ 1 2 0 dě y DE A3 ;
Doe zel 9 B Vo \ ers
CIC ren... Lo ,=i, le3
oP a ae
mittelst welcher die Berechnung von 9? aus d? „dř ,... 0 ermög-
licht wird. Auffallend ist hierin das Fehlen von d?_, und à,
Für den Fall a=0 kommt
& L & 2 & k
o) (* Př ae "“ r—3
i=3,4,6,... Ce es
6 VII. Franz Rogel:
1x fl 1
ek GA) ts
DD Lb) DA Dr—a | &,_3
CARE o oV 3 CONTE
AE
B)
=
wo 5? die Anzahl der Theiler von r bezeichnet.
Für # = 1 entsteht zwischen den Theilersummen 5} eine noch
einfachere Relation
are é 1 Di o (bi
319,1
Des ER
|“ ži 6)
wo
a die Anzahl der Lösungen «,, az... G3
der Gleichung ©, + 20, + 3a,... < r— 34,31,
und
b die Anzahl der Lösungen der « < 2 für ein bestimmtes
à bezeichnet.
Um die beiden Summen in (7) noch mehr zu vereinfachen, sollen
zunächst die dem System der Lösungen
O0 == le, Es = U Zoe
entsprechenden Glieder
1
Dr
Da
Zm LE Du: LE
wo
Dr I
sodann die andern d”_, und c, 3 nicht enthaltenden Glieder abgeson-
dert werden, so dass sich ergiebt:
Combinatorische Beziehungen zwischen Summen von Teilerpotenzen. 7
BR B WTE
DA Can) Du
is k be =, Pr
+22
i=3,4,
iz + Z 1
4
al PA
BET n
1 2 3 >
Ba- NE D? 0 Di 03 bo, an
=) Hot © | NÍ ní 2
. (10)
MODE sony... Ir Ar W es < (10)
Nun gilt aber zufolge der Formel (7), r — 1 für r setzend
6 pp. we Pace,
zoe lu L
. (11)
He ne Ten, (9)
Zwischen den Lösungen der unbestimmten Gleichungen (10)
und (11°) besteht aber ein sehr einfacher Zusammenhang. Jede die
Gleichung (11“) befriedigende Lösung genügt auch der Gleichung (10°),
wenn «, +1 an die Stelle von «, gesetzt wird; nur jene Lösungen
von (10°), welche a, — 0 enthalten, können von den Lösungen von
(11’) nicht abgeleitet werden.
VII. Franz Rogel:
Die Substraction der Gleichung (11) von (10) ergiebt somit
= = 56 3
Hay rony, poco
0 C4
on) T)
5 1 be & (dr) =
een os IS
E TA eo o
role)
1—3 40e"
U Un WEA)
20, +30, <. +-r— duazrí
Ist p eine Primzahl, 7 = p", so ist
DŘ 1
Di DEL
und aus (7) und (12) entstehen Primzahl-Characeristiken. Die Ein-
fachste findet sich für »== 1 aus (9), nämlich
1 bla“ (dl %
; TC Dra eue ae) M PE
i—3, 4,... 3M:
ae = |,
DS
Bo, Do pa (ED) EN)
a, — 2a, + 34, .. pP Bb ZD,
worin 9? auch d5', d. h. die Summe der reciproken Divisoren der
k
Zahl k bedeutet.
Wird schliesslich die Primzahl 7 in der Form
Combinatorische Beziehungen zwischen Summen von Teilerpotenzen. 9
o
vorausgesetzt, wo A eine positive ganze Zahl vorstellt. so findet sich
die Charakteristik
ern > == T l , es
Pu lo (UV)
BE. 0
BT Bu ee es BÍDA;
3,47...
2 (1A)
men) 07
DU an An ne |- 2).
wo
a die Anzahl der Systeme von Lösungen
der Gleichung
20, -30,....rr - Aa, T,
und
b die Anzahl der Systeme von Lösungen e < 2 für ein
bestimmtes : bezeichnet.
Barmen, 1. Jänner 1897.
— go —
Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag. 1837
VIN.
Über eine neue Sporozoenform aus Limnodrilus,
Von Al. Mrázek in Prag.
Mit einer Tafel.
(Vorgelegt den 29. Jänner 1897.)
Im vorigen Frühjahre fand ich bei meinen Archigetes-Studien in
einem Exemplar von Limnodrilus Claparèdianus R. einen Myxosporidien
ähnlichen Parasiten. Ich konnte damals denselben nicht lebend unter-
suchen, und verschob desbalb die Publicirung meines Fundes auf eine
spätere Zeit, in der Hoffnung, dass es mir inzwischen gelingen wird,
weiteres Material aufzufinden. Seit dieser Zeit habe ich schon viele
Tausende verschiedener Tubificiden absichtlich auf das Vorkommen von
Sporozoen hin näher untersucht, aber immer mit negativem Resultat.
Da keine Hoffnung vorhanden ist, dass ich meine gewiss lückenhaften
Beobachtungen an neuem Material bald vervollständigen könnte, so
erachte ich es für angemessen, mit der Veröffentlichung dessen, was
ich an meinen Schnittpräparaten ermitteln konnte, nicht weiter zu
zögern.
Angaben über das Vorkommen von Myxosporidien im Everte-
braten sind in der Litteratur sehr spärlich, und grösstentheils datiren
sie aus der jüngsten Zeit. Was insbesondere die Annulaten betrifit,
so finden wir selbst in den neuesten Arbeiten, z. B. Tnécorax (5),
Conx (2). WasıeLewskt (5) nur den von Bourscurr (1) erwähnten Fund
Lisgerküny’s angeführt. Doch hat schon vor Jahren Srorc in ver-
schiedenen Tubificiden einige interessante Myxosporidienarten ent-
deckt, leider aber darüber nichts ausführlicheres publicirt.*) So weit
*) An einem recht versteckten und unzugänglichen Orte, nämlich in dem
Jahresbericht des „Klub přírodovědecký“ in Prag für das J. 1890 findet sich
auf wenigen Zeilen ein kurzer Bericht über einen im erwähnten Vereine ge-
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897, 1
2 VIII. Al. Mräzek:
ich mich erinnern kann, handelt es sich bei den von Store beob-
achteten Myxosporidien sämmtlich um oligospore (dieser Ausdruck
ist entschieden besser als der von THÉLOHAN angewandte „disporées“ ).
Formen, die mit den beiden Gattungen TnéLonaxs: Ceratomyxa und
Leptotheca nächstverwandt sind.
Die von mir beobachtete Form ist gewiss von den erwähnten
Formen gänzlich verschieden. Das von ihr befallene Limnodrilus-
exemplar war schon äusserlich sehr deutlich, da es eine schmutzig-
gelbe, also eine von der gewöhnlichen recht verschiedene Färbung
zeigte. Diese Erscheinung ist leicht erklárlich, wenn wir bedenken,
dass im Innern des Wurmes sich Hunderte von Individuen unseres
Parasiten befanden. Dieselben waren grösstentheils zu Gruppen ver-
einigt, die, von einer seitens des Wirtes gebildeten membranösen Hülle
umgeben, der äusseren Darmwand des Wirtes aufsassen (Fig. 1. u. 2.). Teil-
weise flottirten einzelne Individuen auch in der Leibeshöhle des Wurmes.
Solche Exemplare hatten eine kugelige oder ellipsoide Gestalt (Fig. 6.),
während die der Darmwand anhaftenden, durch den Druck, welchen
sie gegenseitig auf sich ausübten, verschiedenartig umgestaltet waren.
Da wo die Parasiten an der Darmwand befestigt waren, war das
Darmepithel degenerirt. Die Grösse der einzelnen Individuen variirte
etwas, durchschnittlich betrug der Durchmesser derselben 0.05 — 0:10 mm.
Bei allen Iudividuen war die Ectoplasma deutlich entwickelt.
Dieselbe war bald homogen, bald fein gestreift, bald zeigt die auf
Fig. 5. abgebildete Structur, welche an das mesoplasmatische Netz-
werk Conn’s erinnert. Thatsächlich könnten wir beinahe manchmal
(besonders bei frei flottirenden Individuen) von einem selbständigen
Mesoplasma sprechen. An seiner Peripherie war das Ectoplasma
stets scharf begrenzt und ausserdem von dicht stehenden, kurzen,
feinen und wahrscheinlich steifen Haaren besetzt. Dieser feine Haar-
besatz war bei den frei in der Leibeshöhle flottirenden Exemplaren
kaltenen Vortrag Srore’s über die Myxosporidien der Oligochaeten Dieselben
bilden nach Šronc eine besondere Gruppe der Myxosporidien die er Actinomyzidia
nennt. Diese Gruppe umfasst drei Genera Synactinomyxon, Triactinomyxon und
Hexactinomyxon, die der Autor als mehrzellige und zweischichtige Organismen be-
zeichnet, da sie nach ihm aus einem inneren vielkernigen Plasmodium und je
drei Deckzellen und Nesselzellen zusammengesetzt sind. Diese Auffassung scheint
jedoch Srorc selbst wieder aufgegeben zu haben, wie wir dies wenigstens aus
einem späteren Aufsatz desselben Autors (zusammenfassender Bericht über Spo-
rozoa im Věstník č. Akad. Františka Josefa. Prag 1893. 39 pp. 14 Figg.) ersehen
können. Leider findet sich auch in dieser zweiten Arbeit keine eingehendere
Beschreibung oder Abbildung der betreffenden Formen.
Über eine neue Sporozoenform aus Limnodrilus. 3
überall sehr deutlich (Fig. 6), bei den zu Gruppen vereinigten da-
gegen nur an solchen Stellen, wo die einzelnen Cysten einander
nicht berührten. (Fig. 4 bei a). Offenbar haben wir hier mit cilien-
artigen Ectoplasmavorsprůngen zu thun, wie solche z. B. auch bei
Myxidium Lieberkühni oder nach TnéLonax bei Chloromyzum Leydigü
vorkommen.
Über die Zusammensetzung des Entoplasmas kann ich keine
vollständigen Aufschlüsse geben, da bekanntlich manche Einschlüsse
desselben am sichersten nur am lebenden Object studirt werden
können und ich nur Schnittserien untersuchen konnte. In der fein-
körnigen Grundsubstanz finden wir zunächst Gebilde, die wir als
Kerne betrachten können. Wie es sonst bei Myxosporidien üblich
ist, finden sich dieselben in einiger Entfernung von der Oberfläche,
und sind schon bei schwacher Vergrösserung recht deutlich (vergl.
Fig. 1. u. 2.). Ihre Grösse ist sehr verschieden, die kleineren haben
noch ein besseres Färbungsvermögen, während dio grösseren auf
meinen Präparaten ganz hell erscheinen, da sich nur ihre Wand und
spärliche inneren Einschlüsse (Chromatin oder Nucleolen?) färben.
Diese letzteren färben sich im Hrıexnam’s Eisenhämatoxylin intensiv
tief schwarz. Die Form dieser Kerne besonders der grösseren ist eine
ganz unregelmässige und veränderliche (Fig. 3., 4., 5.) und es wollte
mir manchmal sogar scheinen, als ob die langgestreckten und mehr-
lappigen Formen teilweise auch als Verschmelzungsproducte zu deuten
wären. Falls wir es hier mit wirklichen Kernen zu thun haben, so
wirft sich die Frage auf, in welcher Beziehung dieselben zur Sporen-
bildung sich befinden. Obgleich ich die Sporenbildung nicht vollkommen
verfolgen konnte, da alle von mir gefundenen Individuen auf an-
nähernd derselben Entwicklungsstufe sich befanden, so glaube ich
doch behaupten zu können, dass dies die senilen Kerne sind, welche
sich an der Sporenbildung schon nicht mehr beteiligen. Wir finden
nämlich in manchen Individuen das ganze Entoplasma von zahlreichen
winzigen, (0'004 mm langen) ovalen Gebilden angefüllt. Dieselben
sind deutlich begrenzt, obgleich schwer zu entscheiden ist, ob durch
eine eigene Membran oder blos dadurch, dass ihr helleres Innere von
der dunkleren Grundsubstanz scharf absticht. Im Innern derselben
können wir ein kleines stark lichtbrechendes Körperchen beobachten,
welches auf meinen Präparaten (dieselben wurden mit dem v. Rath’schen
Osmiumsáuregemisch fixirt, wodurch freilich ihr Färbungsvermögen
herabgesetzt wurde) ungefärbt blieb. Nur an in Hsıpexsam’s Eisen-
hämatoxylin gefärbten Schnitten liess sich an der Peripherie dieses
1*
4 VII. AL Mrázek:
Körperchens ein schwarzer Punkt oder Strich wahrnehmen. Zwischen
diesen Gebilde lagen nun zerstreut die oben erwähnten hellen Kerne
(Fig. 6.). Ich bin darüber im Unklaren, wie wir die soeben beschrie-
benen Gebilden erklären sollten. Man könnte hier wohl an die kleinen
Sporen der Glugeiden denken, in welchem Falle dann das kleine
glänzende Körperchen als die Polkapsel zu deuten wäre. Doch wir
finden in vielen Individuen solche Gebilde die anstatt eines zwei
solche Körperchen enthalten (Fig. 7. sp.). Fig. 8. zeigt eine solche
mit Eisenhämatoxylin gefärbte vermeintliche Spore. Wie auch diese
Gebilde gedeutet werden könnten, man wird fragen, wie dieselben
entstehen. Ich konnte nur folgendes beobachten. Wie schon bemerkt
wurde, füllen in den meisten Fällen diese sporenartige Körper fast
das ganze Entoplasma aus. Wo dies nicht der Fall ist, finden wir
im Körper zahlreiche kleine Stellen, wo das Plasma eine grössere
Concentration zeigt, und an besonders günstigen Stellen machen diese
Protoplasmaanhänfungen ganz den Eindruck kleiner Amöben, deren
jede ein kleines glänzendes Körperchen enthält (Fig. 5.). Wie diese
Körper entstanden sind, kann ich nicht beurtheilen, aber wir sehen an
manchen Stellen, dass sich diese Protoplasmaklümpchen mit deutlichem
Hof umgeben (Fig. 3. u 5. bei s) und so in die oben beschriebenen
„Sporen“ übergeben.
Dle systematische Stellung des von mir beobachteten Parasiten
ist noch zweifelhaft. Es ist fraglich, ob derselbe überhaupt zu den
Myxosporidien, auf die ich ursprünglich zuerst dachte, gehört. Manche
Verhältnisse desselben weisen vielmehr auf die Gruppe der Sarkospo-
ridien hin. Freilich sind Sarkosporidien bisher anschliesslich nur bei
Wirbeltieren gefunden, und zwar stets ursprünglich als Zellschma-
rotzer, vorzüglich des Muskelgewebes, während unsere Form später
sogar frei in der Leibeshöhle des Wirtes flottirt. Doch kann diesem,
da nur biologischen, Unterschied kein grosser Wert beigemessen
werden, insbesondere weil wir über die ersten Entwicklungsvorgänge
unseres Parasiten nicht instruirt sind. Da es schwer ist denselben in
irgend welcher der bestehenden Gattungen zu unterbringen, so schlage
ich für ihn die Bezeichnung Myxocystis ciliata n. g. n. Sp. vor.
O
Uber eine neue Sporozoenform aus Limnodrilus.
Literatur.
1. Bürscutı: Sporozoa in Bronns Klassen und Ordnungen des Thierreichs.
2. Coux: Über die Myxosporidien von Esox lucius und Perca fluviatilis.
Zool. Jahrbüch.; VIII. Bd. 1896.
3. GuRLEY: The Myxosporidia, or l’sorosperms of fishes and the epidemies
produced by them. Bull. N. S. Fish. Comm. 1594.
4. Preirrer : Die Protozoen als Krankheitserreger 1891, 1895.
5. Tuécoxax : Recherches sur les Myxosporidies. Bull. Scient. de la France
et d. la Belg. T. XXVI. 1895.
6. v. Wasiezewsxi: Sporozoenkunde. Jena. 1896.
Erklärung der Abbildungen.
Fig.1. Schnitt durch Limnodrilus Claparedianus mit zwei dem Darme aufsitzenden
Cystengruppen der Myxocystis ciliata.
. Teil eines anderen Schnittes.
Schnitt durch ein grosses Individuum. k Kerne.
4. Teil eines Schnittes durch eine Cystengruppe. Bei a ist der Haarbesatz
zu sehen.
5. Die amoebenartigen Protoplasmaverdichtungen im Innern des Körpers.
ect. = Ectoplasma.
„ 6. Ein frei in der Leibeshöhle des Wirtes flottirendes Individuum.
„ 7. Schnitt durch drei Individuen. Der Deutlichkeit halber wurden die Con-
touren der „Sporen“ viel deutlicher gezeichnet als sie in der Wirklich-
keit sind.
„ 7. Eine Spore stark vergrössert.
3
x m
— eee
Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag. 1897
DAME SVEH
3
BE)
ES
A
A er an BER
TMY
a,
> X,
©
a
=
re
A
ná
re
£
H
4 re
94 ail
ces
ANUS s
EN
=
E
TS
RN >
7
DÁ MU KAN
an
STURZ
Ai
6
BATAÁ
3
2
SPOROZOEN.
C
y
=
€,
2
Sitzber d kónigl bôhm Gesellsch.d Wissenschaft Mathernzt naturwiss Classe 189
MRÄZEK
P
Pásmo I. — Perucké
EMA eh SC útvaru v Ecoonří.
Sepsal Čeněk Zahálka.
(S obrazci 1—11.)
(Předloženo dne 29. ledna 1897.)
Pasmem I. v okolí Ripu označili jsme souhrn oněch nejstarších
sladkovodních usazenin křidového útvaru, které spočívajíce na starším
útvaru, pokryty jsou pásmem II. mořského rázu.
Rozšíření pásma I.
Již při vylíčení stratigrafických poměrů křidového útvaru v okolí
Řipu bylo nám vyhledávati pásmo I. v nejvýchodnější části Poohří
u Budyně, ve příkrých stráních od Přestavlk přes Vrbku k Roudníčku
a ku Mšenému. Na tomto západním úpatí Řipské vysočiny nalezli
jsme nejen všecky vrstvy pásma I. ale i jeho základ — totiž Permský
útvar — 1 jeho patro — pásmo II. — s pásmem III. Tato čásť
Poohří bude nám zase východištěm při sledování všech pásem útvaru
křidového v Poohří mezi Litoměřicemi a Postoloprty.
Pásmo I. vychází na povrch pouze po pravé straně Oharky,
následkem vymletí hlubokých údolí a vyzdvižení vrstev dle četných roz-
sedlin dislokačních.
Srázná stráň mezi Přestavlky a Vrbkou od SV. ku JZ. směřující,
hlavně z pásma I. je složená.“) Stráň tato přerušena je u Vrbky
náhle Mšenským důlem, jehož dolní oddíl mezi Mšeném a Vrbkou
1) Obr. 2. a 37. geologických profilů okolí Ripu.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1897. 1
2 IX. Čeněk Zahálka:
mohli bychom považovati za rozhraní mezi Řipskou a sousední Pe-
ručkou vysočinou. Pásmo I. tvoří v Perucké vysočině spolu s Permským
útvarem spodní čásť vysočiny a proto jest mnohem přístupnější než-li
v Řipské vysočině. V Perucké vysočině není pásmo I. pokryto větším
množstvím mladších pásem jako ve vysočině Řipské, nýbrž po většině
jen pásmem II. a III.
V Perucké vysočině vychází pásmo I. na povrch ve stráni
Oharecké od Vrbky přes Zaháje k Roudníčku, Kostelci, Poplzům,
v lese Šebíně a přes Horka ku Strádonicům. Stráň tato má celkem
směr od východu k západu. Od Strádonic k JZ. vychází pásmo I.
následkem geotektonických poměrů ve třech tarasech čili stupních
na povrch. V severní stráni Slavětínského tarasu od Strádonic ku
Slavětínu pásmo I. málo je přístupno jako v průsmyku, kterým vede
cesta Perucko-Radonická mezi kopci Sibenicí a Lomy. Mnohem pří-
stupnější je pásmo v severní stráni Bitínského tarasu od Peruckého
důlu (proti Chráštínu) přes Bytínský les ku Smolnici až do Pochva-
lovského důlu. Také v severní stráni Peruckého tarasu odkryto je
naše pásmo od Peruce přes Vrbno až do Pochvalovského důlu pod
Novou vsí. Všecky tyto tarasy proráží Perucký důl od Dřivčic až do
Strádonic a ve stráních jeho odhaleno je pásmo I. na mnoha místech
tak jako v pobočných jeho roklích: Dybeřské, Oldřichově a Chráštín-
ské. Také dříve již jmenovaná Oharecká stráň od Vrbky k Poplzům,
proražena jest několika důly, které též ve svých stráních odkrývají
vnitřní stavbu Perucké vysočiny, zvláště vrstvy pásma I. Tak jest
v krátké k SV. směřující Evansk6 rokli; v Podbradeckém důlu k SV.
směřujícím mezi Podbradeem a Roudníčkem i v pobočné Brníkovské
rokli; konečně ve Mšenském důlu, který směřuje od Černochova ku
Mšenému na východ, od Mšeného ku Vrbce k severu, jakož i v čet-
ných pobočných roklích zejmena pod Charvátcem. — V jižní části
Perucké vysočiny zvláště je odkryto pásmo I. spolu s l’ermskÿm
útvarem ve Vranském údolí, které jihovýchodně směřuje a v četných
roklích a údolích v okolí Panenské Týnice, které ponejvíce k východu
směřují a v dalším běhu svém do Zlonického údolí ústí. — Na zá-
padním okraji Perucké vysočiny, v Pochvalovském údolí, přístupno
je pásmo I. ve stráních tamějších od Pochvalova až skorem ke Chlum-
čanům- l:
V bližším okolí Loun mezi Chlumčany a Postoloprty pásmo I.
nikde na povrch nevychází až teprvé na severním okraji Žbánské vy-
sočiny v Podlesí. Nejbližší místa od Loun a Postoloprt jsou Lišťany,
Zbrašín, Opočno a Lipenec, od nichž pásmo I. s podloženým Permským
Pásmo I — Perucké křidového útvaru v Poohří. 3
útvarem do vyšších poloh Žbánské vysočiny vniká. Také v západním
oddílu Žbánské vysočiny jsou na Permském útvaru (jenž tu povrch
z většího dílu skládá) osamělé hřbety a kopce, jichž boky a témě
skládá trojice našich pásem, pásmo I., II. a III. Posledními těmito
zbytky zakončuje se křidový útvar ve zdejším kraji a ustupuje pak
pole na západě třetihornímu útvaru, na jihu Permskému a kameno-
uhelnému útvaru.
0 základu pásma I.
V celém rozšíření svém, jak jsme svrchu vytkli, má pásmo I.
za základ Permský útvar.
Již Krejčí“) poukazuje na „Permský útvar co základ kvádrového
pískovce křidového útvaru, obsahující červené pískovce, nezřídka ze-
leně skvrnité, pak lupky modravé a zelené, blíže povrchu v jíly pře-
cházející. Po různu vyskytují se též lože červeného vápence jako
u Budenie nebo pruhy rohového křemence, jako u Klobuk a Zlonic.
Mimo hojné úlomky skřemenějých kmenů Araucarites Schrollianus
Gópp. u Klobuk ve stropu lupků na otisky kapradí bohatých, jsou
zde otisky sporé. Vyskytují se mimo malé skořápky z rodu Unio
(u Klobuk), Walchia piniformis St. od Peruce a Klobuk, Calamites
sigas Bronen. a sladkovodní mušle z rodu Anthracosia od Klobuk
a některé kapradí. V roklích pod Perucí ve směru k Oharce vychází
pod křidovým útvarem Permské lupky na den, které upomínají na
Kalenský stupeň“.
Ve stráni Ohareckého údolí jsou výchozy Permského útvaru
špatně přístupny. O výchozu červených vrstev permských, na povrchu
v jíl rozpadlých, zmínili jsme se již při pásmu I. v okolí Řipu.*)
Podobná místa jsou v Zahájí blíže ústí Podbradeckého důlu do údolí
Oharky, v Evaňské rokli a pod Šebínem u Oharky; vrstvy jejich jsou
však málo přístupny.
Lépe odkryté nalezneme vrstvy permské v Peruckem důlu.
Z přístupných tam vrstev poměrně nejhlubší jsou viděti u lavky
v Macáku, 1 km na SV. od Peruckého cukrovaru. Jeví se tu v levé
stráni následující
2) Geologie str. 600. Archiv pro přír. prosk. Čech. I. Předběžné poznámky,
str. 21.
s) © třech nejstarších pásmech útv. křid. v okolí Řípu. Str. 2.
1“
4 IX. Čeněk Zahálka:
Profil I.
Vrchol stráně. 270 m n. m
A c.. Lupky šedé
Piskovec deskovitý zažloutlý iemnozrnný
Kvádrový pískovec drobnozrnný žlutý s povrchem důlkovitým
“ Kvádrový pískovec hrubozrnný až velmi hrubozrnný šedý neb za-
| žloutlý AB a
ea, ne ana el el Ne ie tunen Ne,
| Kvádrový pískovec hrubozrrnÿ až velmi N ae místy v slepenec |
přecházející, žlutý až rezavý . . K ooo ons .
i Slepencová vrstva žlutá s bílým kfemenem ...... MINS |
— 24218
| 4. Pi:kovec velmi kaolinický bílý na povrchu v bělavou do žluta
půdu zvetraly .
| 3. Pískovce a břidlice jílovité šedé zvláště ale červené na povrchu
|
Mi
©
=)
v červený jíl rozpadlé, jenž splakováním zbarvuje do červena “
pískovce hlubší . i 7:18
2. Slepenec s porfýrovými valouny aneb pískovec hrubozrnný (lépe
mezi lavkou a hrází bývalého rybníka přístupný) |
1. Piskovec kvádrový hrubozrnnÿ na povrchu červenavý (splako-
váním vrstvy 3.), dál od povrchu šedý neb hnědý . . . . . . 70
Hladina Dybeřského potoka pod lavkou. As 225 m n. m.
17:18 m
— — = SRE ee
Pískovec permský vrstvy 1. má živec hojně v kaolin proměněný.
Šupinky muskovitu jsou v něm málo zastoupeny. V některé poloze
se zdá, hlavně dle zrnek křemenných, že k utvoření pískovce hlavně
porfýr poskytl hmoty své. Však také nedaleko odtud mezi lavkou
a hrází bývalého rybníka přechází pískovec ten ve vyšší poloze ve
slepenec vrstvy 2. s porfýrovými valouny. Má barvu téměř na
každém místě jinou; brzy špinavě žlutou neb šedou a zase rudou.
Valouny porfýrové jsou bílé, žluté, rudé; některý valoun má všecky
tři barvy zastoupeny. Skládá se obyčejně z křemene a z živce, který
bývá někdy v kaolin proměněný. Valouny porfýrové dosahují často
velikosti pésté. Valouny šedého křemene zřídka se objevují ve sle-
penci. Hrubý písek (pískovec), jehož zrna souhlasí barvou i nerosty
s předešlými valouny, stmeluje tyto. Místy valouny vymizí a tu pře-
chäzi slepenec ve hrubozrnný pískovec podobný pískovci vrstvy 1.
Také v protější pravé stráni, naproti hrázi bývalého rybníka
v Macáku, přístupny jsou poněkud vyšší vrstvy permské ve velmi
příkrém břehu nad potokem až do výše 13:5 m. Střídají se tu šedé
neb zažloutlé pískovce s červenými břidlicemi, jsou však úplně na
povrchu rozpadlé. Vychozy těchto najdem i na lesní cestě, která tu
nad potokem ku mlýnu vede.
Další výchozy permských vrstev najdeme v Peruckém důlu jižně
od cukrovaru u hráze rybníka, kde vléčná dráha přejíždí po mostě
Dybeřský potok. Pokračování těch vrstev do výše stopujeme vedle
v Oldřichově rokli. Z obou nálezišť sestavíme
Pásmo I. — Perucké křidového útvsru v Poohří. 5
Profil 2.
Slepenec pásma I. souvrství a vrstvy 1, útvaru křidového.
6. Piskovec velmi kaolinický, měkký, velmi jemný, na povrchu roz-
padlý, bílý. S hojným muskovitem
Piskovec jilovitý jemný s obojí slídou. Šedý neb zažloutlý, místy
červený. Někdy se barvy obě prostupují : k
Piskovec kaolinický jako 3. však s hojnými bílými zrnky
Piskovec kaolinický s obojí slídou, bílý, jemno- i drobnozrnný .
Břidlice jilovitá bílá u spodu s červenými skvrnami
Břidlice jilovitá pestrá; červená, PE zelenavá. Často se různé
barvy prostupují . . . te :
Hladina potoka u most S lečné dran blíže nor aru.
=
o re
Go
or
1
de
pee
©
m
LE am -
Permský útvar.
p —
Les
©
Vrstvy permského útvaru prozrazují se též na úpatí pravé stráně
Peruckého důlu mezi mlýnem Dybeřským a Dlouhou loukou a pak
při ústí Chráštínské rokle při nejhlubším domku č. d. 22. Jsou špatně
přístupné a při povrchu v červený jíl obyčejně rozpadlé.
V Pochvalovském důlu, který větším dílem do Žbánské vysočiny
spadá, vystupuje útvar permský pod pásmem I. mnohem více na po-
vrch a čím dále k severu tím více se zůžují výchozy jeho, tak že
u Brdloh naleznem již poslední stopy ve dvou roklích východně
a jižně od obce ku Smolnici se zdvihajících; jeví se tu opět v podobě
bělavých neb červených jílovitých pískovců a břidlic.. V podobných
poměrech vystupuje permský útvar ve Hřivickém údolí a první stopy
jeho na severu najdem v okolí Opočna, kde opět tvoří základ pásma L.
jak jsme se o tom již při rozšíření pásma I. zmínili.
Rozšiřuje-li se permský útvar hluboko pod povrchem zemským
též i na levou stranu Poohří, nebude tam míti velkého rozšíření ploš-
ného ani mocnosti, což z toho soudíme, že v okolí Běliny ukládá se
útvar křidový na rulu, kdežto v okolí Žernosek a v Oparenském údolí
za Lovosicemi ukládá se pásmo I. na rulu, svor, amfibolovou břidlici a fylit
0 patru pásma I.
Patrem pásma I. jest pásmo II. Pískovce jeho obsahují vice
méně glaukonitu a mořské skameněliny pro pásmo II. velmi charak-
teristické. Tím lze pásmo I. také v nejvyšší poloze čili v temeni jeho
omeziti. Poněvadž o pásmu II. pojednáváme zvláště, odkazujeme na
článek o pásmu II. v Poohří.
Petrografie pásma I.
Horniny vyskytující se v pásmu I. souhlasí celkem s horninami
téhož pásma ve Ripské vysočině. Jsou to: slepence, pískovce a lupky.
6 IX. Čeněk Zahálka:
Slepence v části Poohří mezi Přestavlky a Budyní popsali jsme
jiz.‘) U Přestavlk byly velmi pevné pro jich železitý tmel a obsaho-
valy různé horniny prahor. Dále k Budyni, ku př. u Vrbky, byly
oblázky slepence téměř jen z křemene složené, tmel jejich byl více
písčitý. V Perucké vysočině, kde slepence menší jsou mocnosti, složeny
jsou téměř ze samého křemene. U Peruce jen jediný oblázek ruly
jsem nalezl. Oblázky zřídka dosahují velikosti pěstě. © Stmeleny jsou
pískem. "Tento bývá vodnatým kysličníkem železitým zbarven žlutě,
rezavě neb rudě. Zřídka jest mezi zrnky písku tolik onoho kysličníka,
že by tu tvořil i tmel železitý. Proto není slepenec pevným a blíže
povrchu se snadno rozpadává v jednotlivé oblázky a písek. Často se
slepenec vyklíní a vrstva jeho hrubozrnným pískovcem se nahražuje.
V podobných poměrech vyskytuje se též v Pochvalovském dülu
u Brdloh a až na malé výminky i v Podlesí až k Tuchořicům.
Slepence vyskytují se skorem výhradně v nejspodnější části pásma I.
V souvrství a.
Pískovce jsou rozmanitého druhu. Co do tvaru převládají kvá-
drové pískovce, které ve velkých kvádrech často z povrchu příkrých
strání vyčnívají a obyčejně lesem zarostlé jsou. V některé poloze bý-
vají též na povrchu důlkovité, ku př. v Oldřichově rokli, v Peruckém
důlu (v Macáku), jako jsme to shledali na pískovcích pásma VHI.
a IXd. v Polomených Horách.
Podle složiva nerostného jsou si všecky pískovce podobny. Cho-
vají všecky: křemen, kaolin a muskovit. Křemen tvoří hlavní součást.
Jsou-li dutinky mezi zrnky křemene kaolinem zcela vyplněné, je pí-
skovec pevnější: je-li kaolin vyloužen, pak se pískovec snadno. drobí,
Barva kaolinu má také vliv na barvu pískovce, Die toho je-li bílý
neb žlutý jest i pískovec bílý neb žlutý. Ve hrubších pískovcích bývá
muskovitu méně, více je zastoupen v pískovcích jemnozrnných, hojný
jest v deskovitých pískovcích, zvláště na jeho ložích. Vyskytuje-li se
v pískovci jemnozrnném větší množství kaolinu a slídy, stává se pí-
skovec tenkolupenným a podobá se lupkům (Oldřichova rokle Ib, 3.).
Také je pískovec tenkolupenným, střídá-li se často s jemnými vrstvi-
čkami lupku (Strádonice). V nejvyšší poloze pásma I. bývají někdy
placičky jílu bílého až šedého (Oldřichova rokle, Pochvalovský důl
u Brdloh). Svým tvarem ukazují na to, že se déle ve vodě povalovaly
než-li se usadily. Prach uhelný (mour), zvláště ale drobty uhelné
4) Pásmo I. v okolí Ripu, str. 2.
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 4
(zuhelnělé to úlomky vétévek a listů) bývají v pískovcích častým
zjevem. Někdy jsou drobty uhelné ve větších skupinách nahromaděny.
Podle velikosti zrn křemenných lze rozeznati pískovce velmi
hrubozrnné od hrubozrnných, drobnozrnných a jemnozrnných. První
dva druhy hlavně na souvrství a a d jsou omezeny. Piskovec drobno-
zrnný bývá obyčejně v souvrství b a d, jemnozrnné převládají v sou-
vrství d. Poslední se nejvíce vyhledávají ku stavebním účelům pro
jich snadné spracování, trvanlivost a úhlednost.
V Bitínské stráni, 1 Am JZ. od Slavětína jest pískovec souvrství
d3 (Profil 21.) zbarven červeně jako cihla. Bezpochyby vodním
tokem, který sem z oboru permského útvaru přicházel. Podobný zjev
shledáme v pásmu III.
Lupky tvoří dosti mocný oddíl pásma I. v souvrství c. Jsou
šedé, místy černé, zřídka žluté. Obsahují někdy tenkou vrstvicku
aneb hnízdo černého uhlí. Mocnost uhlí zřídka přesahuje 1 cm.
V černém lupku bývá uhelnatá hmota v podobě mouru a v zuhelnělých
listech a větévkách. Lupek takový pálen jsa doutná ale plamenu ne-
vydá (Strádonice). Lupky vůbec zvláště ale černé daly všude na svých
výchozech, aneb když dostíženy byly ve studnách, podnět ku marnému
kutění po uhlí; tak v okolí Přestavlk, Mšena, Poplz, Brníkova, Strá-
donic, v Peruci, u Dřivčic, Lipence a j. a j. Vzdor zkušeností na-
bytých dolováním, vyhledává se uhlí v pásmu tom až do dnešního
dne marně (Nižebohy, Přestavlky). Muscovit, zvláště na ložích, je
obyčejným nerostem v lupkäch. Lupky mají vlastnost vodu nadržovati.
Geotektonika pásma I.
O geotektonických poměrech útvaru křidového v Poohří vůbec
pojednáme sice v samostatném článku; avšak pásmo I. má pro svůj
sladkovodní původ také některé zvláštnosti, pročež se o některých
již nyní zmíníme.
Celkový sklon pásma I. není všude stejný. Četné dislokace
způsobily nestejnost ve sklonu jeho vrstev. Mezi Perucí, Vranou
a Poplzy jest sklon témene pásma I. ku VSV. a obnáší asi '/,’ (směr
vrstev od SSZ. ku JJV.). Mezi Panenskou Týnicí, Vrbnem a Dybří
míří sklon temene pásma I. skorem ku V. a jest menší než-li '/;"
(směr vrstev skorem od J. ku S.). Na Bitínském tarasu, mezi Bitinou,
Bitínským lesem a Pohodnicí u Dřivčic, jeví se sklon temene pásma I.
ku VJV. a obnáší do */,“ (směr vrstev od JJZ. ku SSV.). V nej-
východnější části Bitínského tarasu, totiž mezi Bitínským lesem a Pe-
8 IX. Čeněk Zahálka:
ruckým důlem (od Cukrovaru k Cihelné u Strádonic) jest sklon témě
pásma I. SV. Zde jest největší, blízký 1° (směr vrstev od JV. ku SZ.).
Ačkoliv se zdají býti sklony uvedené nepatrny, tak že se na
výchozech jejich a v lomech ani okem postřehnouti ani kompasem
meriti nedají, předce při větších vzdálenostech jeví se rozdíly ve
výškách vrstev značné. Tak je ku př. vzdálenost temene pásma I.
u myslivny v Peruci od téhož temene při silnici od Poplz ku Brníkovu
8 km a temeno pásma I. klesá tu od 3056 m n. m. ku 237 m n. m.
to jest o 686 m a k tomu třeba podotknouti ještě, že v onom směru
nejde sklon nýbrž jen vedlejší spád (který je menší sklonu). Od sil-
nice v Bitinském lese do Peruckého důlu (blízko nad Ciheluou u Strä-
donic) jest asi 3 km a tu spadá témě pásma I. od 287 m n. m. ku
235 m n. m. to jest 0 52 m ač v tom směru také nejde sklon nýbrž
vedlejší spád (ale blízký sklonu).
SZ JV
Ib
ODE
Kdybychom měřili sklon vrstev kompasem na výchozech pískovců,
zvláště v lomech, shledáváme mnohdy sklon v každém místě jiný již
ve vzdálenosti několika metrů buď ve směru horizontálném buď ver-
tikálném. Příčinou toho jest nepravidelnost v uložení vrstev.
Máme-li příležitost vrstvu nějakou ve směru horizontálném sto-
povati, tu často vidíme, že se nějaká vrstva slepence čím dále tím
více zúžuje až se vytrati (vyklíní), a na místě jí nastupuje vrstva
hrubozrnného pískovce, která zase čím dále tím více se rozšiřuje na
útraty vrstvy slepencové až ji úplně nahradí. Takový úkaz je častý
při vrstvách souvrství a. Podobný vyobrazujeme u vrstvy 4 souvrství d.
(Obr. 1.) v pravé stráni Oldřichovy rokle ve stěně pískovcové blíže
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 0
mostu při silnici. Spodní vrstvy hrubozrnného pískovce zdají se býti
rovnoběžné, však nejsou: spád jejich ve stěně obnáší místy 15°, místy
až 25°. Sklon jejich, ovšem sklon místní, obnáší 35“ ku SV. Obrazee
znázorňuje, kterak se vrstvy ku SZ. náhle končí a na jich místo
vrstvy velmi hrubozrnného pískovce nastupují. Uložení posledních
jest velmi nepravidelné. (Plně vytažené čáry na obrazci značí: lože,
trhliny a rozsedliny.)
Také vrstvy lupků souvrství c často se vyklíní a jich horizont
zaujmou pak pískovce; však v nevelké vzdálenosti opět se objeví
buď v témž horizontu, buď výše neb níže. Obraz 2. znázorňuje nám
takový příklad v lomu pískovcovém JW. od Peruce v pravé lesnaté
stráni Peruckého důlu (silné čáry na obrazci značí lupek, ostatní
vrstvy náleží kvádrovému pískovci drobnozrnnému zažloutlému, jenž
tu byl druhdy jako dobrý kámen stavební dobýván).
ná
Im
Obr. 2.
Zajímavé jest uložení pískovce kvádrového v lupku u Lipence
V Souvrství c, jež vyobrazeno jest na obrazci 11. Drobnozrnný pískovec
tento vniká jako klín do vrstvy lupkové, která je dole pod pískovcem
černá, nahoře nad pískovcem šedá. (K tomu poznamenáváme, že
obraz souvrství c na profilu tom nejde jak tam znázorněno od J. k S.,
nýbrž od Z. k V.)
Čočkovité uložení lupku v pískovci zvláště je viděti u vrstvy 5.
souvrství d u Strádonic (obr. 6.). Plno malých čoků mourovitého
černého lupku vloženo tam do hrubozrnného pískovce, jenž má moc-
nost 25 m.
Zvlnění vrstev bývá u pískovců řidší. Mírně zvlněné nalézáme
na příklad vrstvy v souvrství d2 v lomu u myslivny v Peruci (odtud
přeneseno též na obr. 7.). Lože jejich pokrývají obyčejně tenké
vrstvičky lupku (jílu). Velmi zvlněné jsou tytéž nejvyšší pískovce
souvrství d na úpatí levé stráně Peruckého důlu pod Novou Dybří,
10 IX. Čeněk Zahálka:
Z. od cesty, která po stráni vzhůru se vine (obr. 3.). Zde není na
ložích žádného lupku.
Pískovce na posledním nálezišti prostoupeny jsou soustavou
rovnoběžných rozsedlin o sklonu 45" k jihu. Rozsedliny tyto jsou tak
blízky, že upomínají na příčnou bridlienatost, u břidlic tak častou.
Jinde jsme tento úkaz ani na pískovcích ani na jiných horninách
našeho útvaru křidového neviděli.
Ve směru vertikálném též spatřujeme někdy značných nepravi-
delností ve vzájemném uložení vrstev. Ku př. na úpatí stráně v Bi-
tínském lese při Silnici do Peruce byla vrstva velmi hrubozrnného
pískovce s valouny porfýrovými: vodorovná (obr. 4. vrstva 2.). Na
vrstvu 2. uloženy jsou vrstvy jemnozrnného pískovce tu a tam s hrub-
šími zrny křemene, z nichž spodní mají sklon 30° k západu, vyšší
20° až 80° k západu (I d 3.). Mezi oběma souvrstvíma uložena. jest
ECHT,
12m
Obr. 3. Obr. 4.
vodorovná řada písku hrubšího. Vrstva 4. pískovce jemnozrnneho
klade se opět skorem vodorovně na souvrství 3.
Z nepravidelného uložení vrstev pásma I. vychází na jevo, že
nestačí měřiti sklon vrstev kompasem. Takovým měřením nenabýváme
pravého pojmu o celkovém sklonu vrstev v krajině. Dlužno tedy při
posuzování sklonu vrstev našeho útvaru křidového činiti rozdíl mezi
sklonem místním (který může býti v každém místě jiný a 1 na témže
místě různý) a mezi sklonem celkovým (v jisté krajině). První stano-
víme kompasem, druhý konstrukcí a počtem, jak jsem to uvedl ve
své úvaze: „O zvláštním určení směru a sklonu vrstev v geologii“°)
Srovnejme: Sklon místní spodní části souvrství Zb 4 (obr. 1.) v pravé
stráni Oldřichovy rokle při silnici je 35“ k SV.; sklon temene pásma I,
5) Věstník Král. Čes. Společ. Náuk. Tř. II. 1896.
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 11
východně od Poplz při silnici do Brníkova je 25° k 8SZ.; však cel-
kový sklon v oné krajině jest asi ‘/,° ku VSV. Jiný příklad: v Bi-
tínském lese při silnici do Peruce je sklon vrstev Id 2—4 (obr. 4.)
buď vodorovný aneb 20“ místy 30" k Z.; v Bitínské stráni JZ. od
Slavětína má témě pásma I. sklon 30° k SZ.; však celkový sklon
v oné krajině je as !/,° k VJV.
Hlavní rozsedliny prostupující celé pásmo I. jdou v levé stráni
Peruckého důlu při cestě nad Pohodnicí mezi Dřivčicemi a Dybří od
SV. k JZ. (měřeno u 3 rozsedlin), druhé od SZ. k JV. (měřeno u 1
rozsedliny). Též v lomu západně od Pohodnice shledán směr u 3 roz-
sedlin od SZ. ku JV. -— V pravé stráni Oldřichovy rokle jdou jedny
rozsedliny od SV. k JZ. (měřeno u 10 rozsedlin), druhé od SZ. k JV.
(měř. u 5 rozs.) Jen u jedné shledán směr od SSZ. k JJV. Take
v levé stráni této rokle pod Zámkem a pivovarem v Peruci tytéž
směry od SV. k JZ. a od SZ. k JV. se opakovaly. — V pravé stráni
Peruckého důlu proti cihelně u Strädonic bylo velmi mnoho a blízko
sebe rozsedlin směru od SV. k JZ. Četně byly též zastoupeny roz-
sedliny „směru od SZ. k JV. Tyto nebyly však svislé, nýbrž měly
sklon 70" k JZ.
Jmenované rozsedliny, pokud byly přístupny, jsou Z pravidla
svislé a rovné. U Strádonic pozorovali jsme též v pískovcích Ib 1, že
jsou rozsedliny mírně zkřivené. Prostupujíce vrstvy pískovců, vytínají
spolu s ložemi kvádry v podobě pravoúhlých rovnoběžnostěnů. Ná-
padno je zajisté, že se všude objevují rozsedliny dvou soustav: od
SV. ku JZ. a od SZ. ku JV. Na jiném místě shledáme, že tyto směry
rozsedlin souhlasí se směrem okolních čar dislokačních.
O vrstvách pásma |.
Na úpatí Řipské vysočiny, v pravé stráni Ohareckého údolí
mezi Přestavlky a Vrbkou lze v pásmu I. čtyři souvrství rozeznati.
Znamenali jsme je zdola nahorü: 1, 2, 3, 4. Při dálším studiu pásma 1.
v Poohří od Budyně až k Lipenci u Postoloprt shledáváme, že tato
čtyři souvrství pokračují dále a že tudíž rozdělení pásma I. na čtyři
souvrství i zde je možné. Na místě číslicemi /, 2, 9, 4 hodí se nám
lépe označiti souvrství písmenami a, d, c, d.
Souvrství a (dříve 1.), nejstarší a nejhlubší, které mělo u Pře-
stavlk velmi hrubé slepence železité s rozmanitými horninami prahor,
stávají se dále ku Vrbce méně hrubými a železitými a jejich oblázky
12 IX. Čeněk Zahálka:
jsou téměř ze samého křemene složeny. V dalším postupu svém do
okolí Loun jsou slepence též méně hrubé a železité, často hrubo-
zrnným pískovcem zastoupené a s tímto pískovcem se často střídají.
Souvrstvé b (dříve 2.) složeno bylo u Přestavlk a Vrbky z hrubo-
zrnného kvádrového pískovce zřídka s vrstvičkou slepencovou. V dal-
ším Poohří jest souvrství to složeno též z hrubozrnného pískovce
zřídka se slepencovou vložkou, avsak převládají tam více pískovce
drobnozrnné a jemnozrnné a místy mají také menší vložky lupků
aneb vrstvy lupkům podobné.
Souvrstvt c (dříve 3.) obsahovalo u Přestavlk a Budyně lupky
s jemnými vrstvičkami neb čočkami uhlí. Lupky se někdy střídaly
s piskovcem a kde se lupky vyklínily, tam na jich místech pískovce
se objevily, místy, jako nad Vrbkou, hlinité, jemnozrnné, žluté. I v tom
případě poznali jsme horizont lupkový. Podobně je to v dalším Po-
ohří. Lupky šedé neb černé, někdy s pískovcem se střídající, pro-
stupují pásmo I. mezi Souvrstvím c a d a rovněž tenké vrstvičky neb
čočky uhlí chovají. I zde se někdy lupky vyklíní a místo jejich pískovce
drobnozrnné neb jemnozrnné vyplní, však jen na krátko; opět nová
a nová hnízda lupků se objeví.
Souvrstvé d (dříve 4.) se svými význačnými jemnozrnnými pí-
skovci zakončuje v celém Poohří pásmo I. Výminečně shledáváme
v souvrství tom hrubozrnné pískovce aneb slabou vrstvu lupků. Spíše
objeví se lupek co tenká vložka na ložích pískovců.
Proberme nyní nejdůležitější profily našeho pásma. Poëneme
v sousedství Řipské vysočiny — v Perucké vysočině — a zakončíme
u Lipence blíž Postoloprt.
V Oharecké stráni mezi Roudníčkem a Livousy nejlépe je od-
kryto pásmo I. při nové silnici z Poplz do Brníkova úpatí této stráně
náleží pásmu X., boky pásmu I. Mezi oběma jde čára dislokační, dle
níž pásmo I. spolu s pásmem II. a III. nad pásmo X. bylo vyzdviženo.
Je tu následující
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 13
Profil 3.
(obr. 5.)
Kříž na křižovatce. 266 m n. m.
A 3. Bělavý, šedý neb modravý pevný
písčitý slín stavební, místy s lavicí
modravého křemitého vápence |
2. Zažloutlý slín s četnými limoniti-
ckými peckami po spongiich a s de-
skovitým limonitem v trhlinách a
rozsedlinách : |
Šedý neb žlutý jíl též s limonitem
jako wehvrstvět2 m DUT .15)
240
Zelenavy elaukoniichy pískovce jemno-
zrnný . de > 6 (009,0 6 lo DUT
237
Kvádrový pískovec šedý jemno- , )
AIO YA N. 1e
d.! Kvädrovy pískovec šedý neb žlu- j*
Pásmo III.
—— m]
Pás. II.
tavý hrubozrnný místy slídnatý
s uhelnými drobty :
c. Lupek šedý slídnatý Bien!
pouze v mocnosti.. o 15
Kvádrový pískovec šedý a žlutý
hrubozrnný, místy slídnatý, pří-
stupný jen do hloubky . . . . 10
u
Pásmo L
| V rokli Ejvaňské pokračuje kvá-
| drovec hloubeji
Slepenec neb hrubozrnný pískovce
v rokli Ejvaňské lehrt.
Permsky ütvar v rokli my ranskci
rozsedlina
207 m n. m.
„z ( Modravý vápnitý slin ie
& = měkký, na povrchu roz- (©
=Zy padlý bílý. [3
m
=
Ss
<=
Cesta na úpatí stráně východně od dvora v Poplzích. 164 m n. m.
Při jmenované silnici přístupna je jen nejvyšší čásť souvrství b
v mocnosti 1 m. Lupky souvrství c odkryty jsou jen v mocnosti
15 m. Souvrstvf d, v němž založeny jsou též lomy, přístupno je
úplně. V Ejvaňské rokli lze tu a tam ve stráních i hlubší vrstvy
souvrství b a a nalézti, i se základem jejich permským.
Podobný profil jako je 3., ale méně přístupný. jest ve stráni
Šebína. V úvozu cesty vedoucí z Poplz na Horka jsou vrstvy po-
měrně nejpřístupnější.
Velký díl pásma I. odkryt je v příkré stráni nad JV. okrajem
Strádonic. Zvláště je tu pěkně odkryto souvrství c. Lupky zasahuji
tu i do souvrství b a d.
14 IX. Čeněk Zahálka:
Profil 4.
(Obr. 6.)
Na šancích. 2755 m n. m.
= | 2. Slin písčitý, R na povrchu zažloutlý, s modravým křemitým LS
= vápencem , - 4502
= | 1. Jil zamodraly na povrchu šedý S limonitový mi tenkÿr mi destičkami 15 JE
— ——————— 229) ————
= ( Piskovec jemnozrnný šedý, poněkud zelenavý s hrubšími zrnky křemene,
2) s.muskoyttem "457,0 ORNE 07
————— 111... 79 —
{ 7. Pískovec kvädrovy jemnozrnný, bílý, s muskovitem. . . . . .75
[ 6. Piskovec tence deskovity bily neb světle žlutý s tmavými pásky |
tenkolupennými. Jemnozrnnÿ, hlinitý, s četným muskovitem . .40
5. Lupky šedé a tmavošedé s četnými otisky listů ©. 205
4. Pískovec hlinitý šedý velmi a nung střídá se s tým mž tmavo- S
dá šedým -... .0:8he
3. Piskovec dr obnozrnný kaolinický šedý se žlutým s se střídá a četné 29
drobty uhelné chová . OSM
= 2. Lupky b'lavé šedé a tmavošedé střídají se v teninkých desti-
| čkách: S hojným muskovitem . .. ... m. BER!
Sa 1. Pískovec týž C0 3 + .ymnpeme le à ee a. CORRE
=) u OR | =
"| [ 3. Lupky šedé s četným muskovitem. S hojnými drobty uhelnymi 1:5)
x 2. Lupky černošedé na povrchu tmavošedé. Obsahují mnoho uhel-
P naté hmoty a zuhelnělých listů a větévek . . ol s
| 1. Lupky v teninkých vrstvičkách tmavošedých s hojným musko- [*
vitem střídají se s tenkými pásky JPG piskovce tmavo-
| šedého . Er : Ro)
Hal ZÁDI Maniac 0065) z
(5. Piskovec kvádrový hrubozrnný šedý s četným muskovitem a uhel-
a nými drobty. Obsahuje hnízda lupku tmavošedého s hojným mu-
ši skovitem. Po je ps omisen DERRON mi přsky šedými Jeny"
Ne zrnnými 0 à ua o -15m
ha l et 00 ee
Kvádrové pískovce pásma I. zakryté jílovitým černým náplavem (s horních
lupků), z něhož se řinou železité vody . . MAT Or
Náplav červený (z permských pískovců a břidlic), tvoří břeh 1 Dybořského
potoka a zakrývá vrstvy pásma I. nejhlubší.. .. . . En
Hladina potoka Dybeřského pri JV. kraji St EC) un ie 18
Již Reuss®) povšimnul si vrstev těchto u Strádonic a uvádí tento
postup vrstev:
6. Plánersandstein.
5. Lichtgrauer Schieferthon.
4. Schwarzgrauer glimmerreicher Schieferthon mit vielen Frag-
menten von Holzkohle, ja selbst mit 1-—2" starken Lagen schwarz-
brauner Kohle, die der tertiären Braunkohle gleicht und mit heller
Flamme brennt. Die Schichten des hier bis 4° mächtigen Gebildes
fallen mit 5—10° N. ein.
6) Kreidegebilde. Str. 94, 95.
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 15
3. Schwarzgrauer sehr ose rte fast blättriger thoniger
Sandstein.
2. Grauer schiefriger olimmeriger Sandstein.
1. Nicht sehr feste grobkörnige Sandsteine, in den oberen Lagen
braun oder gelb.
Srovnejme vrstvy tyto s naším profllem 4.:
Reuss | Zahälka
llänersandstein 6 | 2 |
F Pásmo III.
ja!
Neuvádí | | Pásmo II.
de l AZ V, |
5 8 | k
Unterer Quader- | 4 Ze | s
sandstein | 9 Bar! ) =
1 vyšší db)
Při jižním okraji Strädonic vchäzime do hlubokého Peruckého
dülu. Ve východní stráni jeho pokračují vrstvy předešlého profilu
a jsou tu přístupny též hlubší vrstvy souvrství b proti cihelně. Podle
nich doplnil jsem obraz 6. v nejnižší části jeho. Zde zhotoven
Profil 5.
Na šancích. 275:5 m n. m.
=s|* Slín písčitý bělavý na porzehu zažloutlý s modravým o lé
E vápencem . +
= || 1. Jil modravÿ na (povrchu šedý ÿ ; imonitovým mi destiékami a LE)
252°1
|| Piskovec jemnozrnný šedý, poněkud zelenavý s hrubšími zrnky kře-
z er STARS ZUM
Pás. IL
„80 m
— 2491
a Pískovce jako na předchozím profilu. . . . . . . . Soon af
o: EE nie
i Lupky jako na předchozím Buy ne Zac EN Salate oe Bar ee 407)
er ——— 2266 ————
© ( 5. liskovec kvädrovy šedý misty mourovity střídá se s černavým |
2 =] lupkem mourovitym. V poloze vodorovné též se střídá pískovec
"| | s lupkem. Nahoře převládají lupky, dole I LAS 2:5 | =
= 19). + Piskovec kvádrový hrubozrnný žlutý . PRO an
„| ‘| 3. Pískovec kvädrovy hrubozrnný šedý . . „Lola
2. Pískovec kvádrový hrubozrnný neb drobnozrnný žlutý a šedý ; 1:5|7
DT ae Piskovec kvádrový drobnozrnný, místy hrubozrnný s vrstvami |
Y
<
velmi hrubozrnnými, žlutý neb Šedý RE cor 0 p OU)
— 2141
16 IX. Čeněk Zahálka:
Sříceniny pískovců a lupků po dolování v horních P am VE
pásmo o nejhlubsí -= em : „45 m
este
Náplav tmavošedý z pískovců a lupků zakrývá vrstvy . 2 7
Näplav alluviální ze žluté hlíny zakrývá vrstvy- . - <- “mn
Potok Dybeřský pod Cihelnou jižně od Strádonic. . .... 205 m n. m.
Sklon celkový vrstev těchto mezi Chráštínskou roklí a Strádo-
nicemi bude poměrně dosti značný, poněvadž při ústí jmenované rokle
do Peruckého důlu jest již pod domkem č. 22. červený co cihla jíl,
zvětráním vrstev permských povstalý. Obnäsi tu sklon více než 2°.
Sklon místní může býti ovšem různý. Tak skloňují se vrstvy Id 2, 3,
4 profilu 4. při 20° až 30° k západu.
VELEvovský“) poznal v lupkách zdejších následující druhy květeny
křidové:
Podozamites lanceolatus Heer. (z)
Cunninghamia elegans Cda. (zř)
Seguoia heterophylla Vel. (h)
Widdringtonia Reichii Ett. (zř)
Cocculophyllum cinnamomeum Vel. (zř)
Eucalyptus Geinitzi Heer (zr)
Eucalyptus angustus Vel. (zř)
Jižně od ústí Chráštínské rokle, v levé stráni Peruckého důlu
odkryty jsou vyšší vrstvy souvrství c a porůznu pak vrstvy souvrství d,
jak to naznačuje
Profil 6.
Vrchol stráně. 248 m n. m.
=| Bělavé a zažloutlé sliny Higee s modravým Kenia ra u spodu
Pas. II.
| DIRES OR RES CRE P Mn à: + >: NDO
= —
= Pískovec N ey P nazelenalý s hrubšími zrnky kře-
Si mener > E en. OO 350)
Ar P ee L —
{ Piskovec jemnozrnný žlutý s muskovitem, kvádrový . . 11:5
2 A Piskovec šedý neb bílý drobnozrnný s muskovitem s četnými otisky |
| + listů, větví, drobty uhelnými s vložkami lupků v teninkých vrst-
=) | vičkách k D : RÁ |
\ che SRE PAU ENQNTR FLE AR LR 15:5
TC MAD PVO V A k OPAVA O 00, EN ONO s
m | —0 Costa —
| y Nepřístupné vrstvy A od ee zprac ho A]
Dybeiský potok. 210 m n. m.
7) Květena českého cenomanu. Str. 48.
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 17
SV. od bývalých železitých Lázní, nad lavkou v Macáku uvedli
jsme již postup vrstev v profilu 1.
Profil 7.
Od mlýna pod Peruckým cukrovarem dle silnice Slavětínské
v levé stráni Peruckého důlu:
Les ps obou stranách Slavétinské silnice . . . . 2 es 2300. mAansım!
. Sliny pisčité zažloutlé neb šedé, při povrchu porovité lehké, místy m
= s modravym křemitým vápencem pevnějším . . . TE I Ole M 00
ae Gr BORN 1 D} AE AOL TE AETS ASEET UE RENTEN ES Ja
— 267-2 —_
„IL
3] estimé pískovos sí SOOS OKOLO O OSLO OS O O ie + eo DA 711
=
2648
j 3. Pískovec kvádrový jemnozrnný šedý s muskovitem . 23:6
2. Pískovec kvädrovy jemnozrnný zluty s hojnym muskovitem . . 2-0
| 1. Pískovec kvádrový jemnozrnný šedý neb zažloutlý . 45
2
(
d.
—— 2497
Lupek tmavošedý s hojným muskovitem. Tu a tam přerušen je
lupek lavicí šedého pískovce, který má drobty lupků hojné. Místy
se vytrácí čásť lupků a místo její a žluté pískovce jako
HSoupodilupkem 9100 Its 0: 0
Pásmo L
a
Vox Kvádrový pískovec jemnozrnný žlutý s hojným muskovitem ©... .92 m
Cesta u hráze rybníka mlýnského pod cukrovarem . . . . . . . 2375 m n. m.
Také Rrvss*) popsal průřez zdejších vrstev dle téže silnice,
a nalezl i základ pásma I. — permský útvar. — Nám nepodařilo
se permský útvar zde odkrýti, poněvadž v místech, kde by se vy-
skytovati mohl, nalézají se nyní zdi a stavby (u cukrovaru). Jest
pak Revss-ův průřez tento:
7. Versteinerungsarmen, Plánersandstein mit Inoceramus myti-
loides Mant., Inoceramus Cripsii Mant., Anomia radiata Sow. und
Koniferenzweigen.
6. Denselben schwarzgrauen Schieferthon, aber in geringer Mäch-
tigkeit.
5. Feinkörnigen gelblichen Sandstein ohne Peträfakten.
4. Einen dünrschiefrigen schwarzgrauen glimmerigen Thon, der
stellenweise viele Quarzkörner aufnimmt. Ausser einzelnen Brocken
von holzartiger Kohle schliesst er zahlreiche Pflanzenreste ein.
3. Einen ziemlich feinkörnigen braunen, ganz von Brauneisen-
S) Kreidegebilde, S. 91, 92.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1897. 2
18 IX. Čeněk Zahálka:
stein durchdrungenen, glimmerreichen sehr festen Sandstein. Einzelne
Schichten sind voll von Kohlentheilchen.
2. Einen theils sehr groben, fast conglomeratartigen, theils fein-
körnigen, gelben Sandstein ohne Peträfakten, welcher hier, wie in der
ganzen Umgegend, das unterste Glied des Quadersandsteins bildet.
1. Einen grobkörnigen gelblichgrauen Sandstein, der aus Quarz-
körnern, zahlreichen gelblichen Feldspathpartikeln und sparsamen
Bröckchen grauen Schiefers besteht, welche durch ein feldspäthiges
Cement fest verbunden sind, doch so, dass viele leere Zwischenräume
bleiben. Zugleich sind silberweisse Glimmerblättchen eingemengt. Das
Gestein gehört dem rothen Todtliegenden an.
Profil Reuss-öv srovnati můžeme s naším profilem 7. takto:
Re us/s Zahálka
7 2
Plánersandstein | Pásmo III.
6 1
Neuvádí Pásmo II.
5 d
‘ Unterer [ 4 Z | k
I + Päsmo I
Quadersandstein > je
Rothes Todtliegendes 1 Neuvádí
Velmi pěkně přístupny jsou vrstvy pásma I. v Oldřichově rokli
která pravou stráň Peruckého důlu pod Perucí proráží. Dle pravé
stráně Oldřichovy rokle blízko ústí jejího, pak dle silnice k myslivně
(lupky souvrství c jsou zdí zakryty) a dle lomu blíže myslivny Se-
strojíme tento
Profil 8.
(Obr. 7.)
Vrchol stráně a lesa severně od Peruce. 343 m n. m.
ca || 2. Bélavÿ neb zažloutlý slin pisčitý pevný obsahující pevnější lavice |
= křemtého vápence(modravého -1502-21-02 S: 26:41
=] 1. Jíl modravy tence deskovity. Na povrchu stává se šedým. V dolní IS
E| čtvrtině až třetině obsahuje hojně limonitem proniknutých vrstviček. | ko
S Tyto jsou žluté až rudé. Místy jsou hnědé destičky úplně z limo- où
> | Bit Složené sin. an. Ale en a ae u aan N Beer SSS 17)
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 19
. Pískovec deskovitý jemný, místy s hrubšími zrnky křemene. Barva
jeho jest šedá, též zelenavá, žlutá až rezavá. Má někde hojně li- |
monitického tmelu. Obsahuje velmi mnoho pecek limonitu. Véträ- |
ním limonitu nabývá plno rezavých skvrn. Nemá vrstvy rovné,
nýbrž zprohýbané. Přibírá n mnoho jílu a mění se v pískovec |
jílovitý . . é 0:6]
Piskovec kvádrový jemnozrnný s hrubšími zrnky křemene. Je bě-
lavý a má žluté až rudé skvrny. Tyto jsou někdy zvlněné .... 1-8)
— 3124 —
2. Piskovec kvádrový jemnozrnný bělavý s tmelem kaolinickÿm
s hojným muskovitem. Při samém povrchu, kde pískovec je
zvětralý, bývá barvy žluté. Při trhlinách a ložích mívá žluté
skvrny. Lože jsou někdy zvlněná a v nich je vrstvička zvlně-
ného lupku (jílu) šedého neb zamodralého v mocnosti od 1 mm
až do 2 cm. Tu a tam objevují se ojedinělé okulacené placičky N
šedého neb bělavého jílu, které svým tvarem ukazují, že se |
—
povalovaly v tekouci vodě, než se byly usadily. Místy je v pí-
skovci plno hnízdovitě nl, drobtü uhelnych B listech
a větévkách . . . U a) oo à EIN: A330
1. Nepřístupné pískovce kvádrové jemnozrnné SADY MEK Pesonen 2
2973 —
c. Lupek modravy po vyschnuti Sedy. un Se je nn ons s hoj-
nými limonitovými ploškami . . . . . . . . . a 3 EN
2939 —
7. Piskovec deskovitý jemnozrnný okrově žlutý s velmi hojným
= [ muskovitem s hojnými drobty uhelnými zvláště na ložích. Místy |
má lože potažené zažloutlým jilem ... 5:6
o 6. Pískovec kvádrový drobnozrnný s hojným muskovitem s chu-
a | dým tmelem kaolinickÿm, šedý neb žlutý v pilířích s povrchem
důlkovitým \ dal
a 5. Piskovec kvádrový hrubozrnný s muskovitem, šedý neb zažloutlý,
na povrchu s chudým kaolinickým tmelem. v pilířích . . . 3:01 8
= b. | 4. Piskovec kvädrovy velmi hrubozrnny s muskovitem, zažloutlý, 1:0
a na povrchu s chudým tmelem kaolinickým, v pilířích AE. 2815
3. Pískovec hlinitý deskovitý, jemný bohatý muskovitem a drobty
uhelnými zvláště na ložích, bílý, s otisky listü . . . 07
2. Pískovec kvádrový drobnozrnný neb hrubozrnný místy velmi
hrubozrnný s muskovitem, šedý neb zažloutlý. . . . . cu A)
1. Piskovec kvádrový drobnozrnný neb hrubozrnný místy se sle-
| pencem,“) kaolinicky a muskovitovy, zažloutlý neb šedý, místy |
s hojnými drobty uhelnÿmi . . MURS RE NAT PAKY 20 EN DS
2724 —
[ |
| |
| jednou nalezl též oblázek rulový. Oblázky jsou bílé a dosahují
|
| |
3. Slepenec jako I. . . 8 0:6
2. Pískovec kvádrový hrubozrnný rezavý neb rudý s tmelem kao-
linickým neb železitým jako v 1. Má místy hnízda slepencová 13
1 Slepenec téměř ze samých oblázků křemenných složený. Jen
1 velikosti pěstě. Místy oblázek vedle oblázku s tmelem písko-
vým. Vodnatým kysličníkem železitým je do žluta, rezavě neb
rudě zbarven. Místy se slepenec vytratí a místo jeho rain
pískovec hrubozrnný křemitý téže barvy . . . . . 4071
— 2704
9) jehož valounky jsou z bílého křemene.
JE
IX. Čeněk Zahálka:
DI
©
m
Piskovec velmi kaolinický a měkký, velmi jemný, na povrchu roz- |
padlý, bílý. S hojnými šupinami muskovitu .. ee CU ONE 2.3
5. Piskovec jilovitý jemný s obojí slídou. Šedý neb zažloutlý, z | I
červený. Někdy se barvy jmenované prostupují. . . . . . . .
Piskovec jako 3., avšak s hojnými bílými zrnky mastku
Piskovec kaolinický s obojí slídou, bílý, jemno- i drobnozrnný
Břidlice jilovitá bílá u spodu s červenými skvrnami. . . . . . . A 1
Břidlice jilovitá pestrá; červená, bílá, zelenavá. Často se různé
barvy břidlice této prostupují, neb jedna ve druhé skvrny tvoří . y tvoří . 075) _
Boženin potok v Oldřichově rokli blízko Peruckého dülu. . . . 261'55 mn. m.
8:85 m
Permský útvar.
—
en
<
V souvrství Ib 7 nalezl jsem posud neurčenou rostlinu. Zcela
tutéž mám ze souvrství / 4 v Přestavlkách.
Popis nejvyšších vrstev pásma I. pak pásma II. a nejhlubších
pásma III. byl vzat z lomu u Myslivny, kde vrstvy ty následkem
sklonu vrstev jinou výšku nadmořskou zaujímají než-li v předchozím
profilu a Sice:
Profil 9.
Hradba zahrady při vrcholu lomu . . . . . . . RO O Vo 10 o OL 40 le 11
2. Rozpadlý bělavý neb zažloutlý slín pisčitý . . . . . . « . . . . a *
= 1. Modravy jíl, v dolní části hojně limonitem proniknutý žlutý až 3
= TUTO PE oa Jaký ES LIMITES RENE 1:7»
= 308
| 2. Deskovitý pískovec jemný místy s hrubšími zrnky křemene. Šedý, |
Im: zelenavý, žlutý až rezavý. Místy hojně limonitu a s peckami limo- (=
1 DICK VIN Me u nalen ER 062.
21 1. Jemný pískovec kvádrový bělavý s hrubšími zrnky křemene, se B
| žlutými az rudými skvrnami.. <: ein ae Ee: 1:8]
— 053056
s! d2. Jemný pískovec kvádrový bělavý s hojným muskovitem. Při trhlinách
R a lozich se Žlutými skyrnami ©... S72 o ee 3 m
Dno lomunad olneamysivy es NN 302:6 m n. m
Reuss !°) popsal dle silnice z Peruckého důlu do Peruce ná-
sledující profil:
1. Gelblichweissen festen Plánersandstein in starken horizontalen
Bänken, ausser /noceramus mytiloides Mant. und Koniferenzweigen
wenige Peträfakten einschliessend.
2. Braunschwarzen kohligen Schieferthon, stark abfärbend, mit
vielen Quarzkörnern und Glimmerblättchen und zahlreichen Brocken
fasriger Holzkohle.
3. Sandstein, in den obersten Schichten sehr eisenschüssig,
sonst theils gelblich, theils grau. In dem übrigens feinkörnigen Ge-
10) Die Kreidegebilde, str. 92—94.
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 21
steine sind zahlreiche grössere abgerundete grauliche Quarzkörner
eingestreut, hin und wieder gruppenweise zusammengehäuft. Die
überall verstreuten grössern silberweisen Glimmerblättchen sind mit-
unter lagenweise zusammengedrängt, wodurch der Sandstein ein theil-
weise schiefriges Gefüge erhält. Ueberdies ist er sehr reich an kleinen
Nestern eines gelblichweissen Thones, in welchem sich ganz feine
Glimmerschüppchen nur durch ihren Schimmer verrathen. Auch diese
Nester sind plattgedrückt und liegen den Glimmerschichten parallel,
wodurch der Anschein schiefriger Struktur noch vermehrt wird. Ausser
sehr vereinzelten Exemplaren von Lucina circularis Gein. und Scyphia
parvula m.? konnte ich keine Versteinerungen darin entdecken.
4. Dunkelgrauen glimmerigen Schieferthon, ziemlich mächtig.
5. Mächtige Lagen eisenschüssigen Sandsteins von mittlerem
Korne.
6. Den Thon Nr. 4, aber nur 1—2“ mächtig.
7. Schiefrigen gelben und braunen Sandstein von mittlerem
Korne.
8. Sehr eisenschüssigen festen Sandstein.
9. Dünnschiefrigen grauen glimmerigen Sandstein, wechselnd
mit festen eisenschiessigen Schichten.
10. Lockern bräunlichen Sandstein in bis 1° starken Bänken.
11. Grauen Sandstein.
12. Gelben sehr grobkörnigen Sandstein.
13. Grauen Schieferthon, eine etwa 3° lange, beiderseits sich
auskeilende Schichte.
14. Groben lockern bräunlichen Sandstein, der zahlreiche Nester
des grauen Schieferthons von 3“—1'/,“ Länge umschliesst. Er wechselt
mit Lagen eines meist sehr lockern grauen und braungelben Conglo-
merates, in welchem erbsen — bis eigrosse Quarzgeschiebe, unter-
mengt mit seltenen Geschieben schwarzen Thonschiefers durch thonige
Sandsteinmasse verkittet sind.
15. Schneeweissen, stark abfärbenden, glimmerreichen schiefrigen
Thon, fast ganz aus Porzellanerde bestehend. Nach unten wird er
fester und gelb gebändert oder konzentrisch gestreift.
16. Graulichen thonigen glimmerigen Sandstein in 1'/, bis 2‘
starken Bänken.
17. Schwache Schichten theils lockeren thonigen röthlichen,
theils festen braunen glimmerigen Sandsteins.
18. Grauen thonigen glimmerreichen Sandsteinschiefer.
29 IX. Čeněk Zahálka:
19. Festen braunrothen thonigen Sandstein mit zahllosen Glim-
merblätchen, mit grauen Schichten wechselnd.
20. Weissen schieferigen Thon, wie sub N. 15.
21. Theils gelblichweissen, theils pfirsichblütherothen glimmer-
reichen sandigen Schieferthon, sehr porzellanerdehaltig.
Vrstvy tohoto Reuss-ova profilu srovnati lze s vrstvami našeho
profilu 8. a s následujícím GumBLovým profilem asi takto:
Reuss | Zahálka Gümbel
ARS SEEN : | Pán. : | MD
| 3 | 1,2 Päsmo II. 45 část 6, Grünsandst. À
| PROV | část 6, 7, 8 ja
Z 9 B
À ) | A)
Unterer- a = |£
7 7 SE
Quadersand- 8 | A VE
l 9 | + Pásmo I vo Na
stein. 10 | Han (410,11, 12,18 | & JE
Ho | = |
12 4 | 3
13 3 s
=)
1,2)
| 14| 1. 2, 3.0 | ) J
15 | 6 |
Rothes 16 | |
De Us
Todt- 18 | a | Perm. M Rothliegendes
, 19
liegendes 20 2
21 1 ) )
GumBEL !!) uvádí též profil u Peruce dle silnice z Peruckého
důlu přes Peruc k lomu východně od obce:
1. Wechselnde Lagen von weichem, gelbem Schwammflintstein
(Plánersandstein) und Mergelkalk mit seltenen Versteinerungen
(Inoceramus labiatus) in Brauneisen umgewandelte Holztheile in
einem grossen Steinbruche . . . . . 60°
2. gelben, thonigen Mergel in dinen Schichten) zum "Mittel-
pláner gehörend . . . . . hs?
d
3. eisenschüssigen, done piles voll en en =
1) Beiträge zur Kenntniss der Procän oder Kreideformation. Str. 532, 533.
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 23
4. bröcklichen, dünngeschichteten Grůnsandstein mit groben
Quarzkörnchen und mit zahlreichen a von Cardium
hillanım ... EL ERGO BEI ONCE SE TS
5. ne schich ten andern Es SE poz
6. weisslichen Sandstein, fest, zu Baustein ie ro RE LE
7. thonigen Sandsteinschiefer. Hiermit beginnt der Complex
NERO PZEM SOM CHEN 2 RM ee AN 9
8. grobkörnigen, weissen, ziemlich festen Sandstein ohne
CiPTRONE ‘10 N ns RT ea
9. feinen, grauen, durch Pflanzenreste schwärzlich gefärbten
Schieferthon mit sehr zahlreichen, schön erhaltenen Blättern —
klauptphanzemlager von Perutz » - . . 0... +. , 1 PE
10. gelbkörnigen, weissen Smilie. ee oi EN DE
11. dünnes Lager von Pflanzenschiefer . . . . s
12. grobkörnigen, weissen z. Th. eisenschüssigen Sanieren
mit unregelmässigen Thonputzen, welche Pflanzenreste enthalten . 17‘
13. Quarzconglomerat und groben Sandstein, tiefste Lage
des Pláners mit wenigen Graden in St. 4. NO. einfallend .
14. Unterlage: Rothliegendes in St. 3 mit 10° SW. einfallend.
Kaesčí '*) rozeznává u Peruckých vrstev v celé vysočině Žbánské
a Ripské s hora dolů:
2. Piskovec šedobílý s drobounkými lístky stříbrolesklé slídy
a s pruhy uhelných lupků, v nichž se vyskytují malé flece nebo hnízda
lesklého uhlí k hnědému uhlí podobného.
1. Obyčejně železitý hrubozrnný neb slepencový pískovec.
Dle obce Peruce nazval Kreyèt vrstvy tyto „Perucké“, poněvadž
se tam vyskytují v lupkách význačné otisky kapradin a větviček
sosnových, jakož i skořápky říčních mušlí.
V levé stráni Oldrichovy rokle, v níž rozkládá se též Peruc,
je následující
Profil 10.
Kostel v Peruci. 333 m n. m.
| 3. Slin pisčitý zažloutlý neb bělavý, místy s modravym vápencem |
= VERO VOD neue ere toje Eo NV a ee 16:6) <
2 Hladina Boženy Is
=O Slinäbelayy: jako, 3.1 . remain elle ohren che Adele 160
ln, ee Rn )
©
©
©
o
12) Archiv I. str. 71—73, Obr. 14, 15.
24 IX. Čeněk Zahálka:
sf 2. Pískovee žlutý s limonitovými peckami u č. d. 48. . . . . . . . - 06] 5
£ | 1. Piskovec kvádrový jemnozrnný šedý s muskovitem . . . . . . . sE
E RE a E 9 S
a.| 2. Piskovec kvädrovy jemnozrnný šedý s muskovitem . , . . . 51
i Pískovec 6y20C002. zakıryty ©- Role ete CRC CRE |
Al N zakryiyszdln.ee 2573 >|:
M Následuje totéž pořadí pískovců jako jsou uvedeny . . . . . . | iz
&| ' — Most u Oldřichova dubu 2824 — ao:
ZN RS NPC ee BS 8 310.0 « > sy
LA Slepence a pískovce jako v profilu 8.. . . . . . . . . . . . 2:0)
Permsky ütvar. 2651 m n. m.
Profil 11.
zhotoven jest dle pravé stráně Peruckého důlu, v sousedství Oldři-
chovy rokle od Dybeřského potoka pod splavem rybníka (jižně od
cukrovaru) poblíž západního okraje Peruce až k silnici při JZ. konci
obce. Stráň tato úplně jest porostlá lesem a ukrývá dva zašlé někdy
rozsáhlé lomy pískovcové, které měly v odkrývce své lupky souvrství c.
Lupky popsané v profilu tomto vztahují se k lomu blíže obce, jejž
tu nazývají „v Karhanovic“. Otisky bylinné a živočišné vyskytující se
v Museu království Českého pocházejí z tohoto lomu. Blízko odtud
na západ, rovněž v lese, jest lom druhý, k němuž vztahuje se náš
obraz 2. Jest pak pořadí vrstev profilu 11:
n okraj Peruce při silnici. 850 m n. m.
2. Slín pisčitý slabě zažloutlý neb bělavý dále od povrchu (v lomech)
: pevný. Läme se ku stavbě. Místy obsahuje modravý vápenec v po- (5
à | době hrud. Slin má pecky limonitové žluté neb hnědé po spongiich . lz
s 1. Jíl šedý špatně přístupný s úlomky žlutých destiček limonitových . E
31415
— { Pískovec jemný deskovitý zelenavý, šedý neb žlutý, tu a tam s hrub- E
| šími zrnky křemene. S limonitovými peckamis 4.2 069
= | Piskovec kvádrový jemnozrnný bělavý s muskovitem . 2.2.2... 1:8|&
mm nn STE ——
4 2. Pískovec kvádrový jemnozrnný bělavý se žlutými skvrnami. R
Shojnýmmuskovitem“ -© - - er MOM: 90
—— YVleönä dráha F
Pískovec týž co d 2. při povrchu často zarezavělý . . . . . . Go
29575 —
= . Lupek šedý (1 m) s hojnými pozůstatky rostlinnými aneb pí-
& SR OR PZ MERO MPO RK a are ee ee oi 010 O o © 25
"lDupek šedý "střídá se selzlutym r. Run Hl irn Ve 05
a 2975 —
A . Pískovec kvádrový jemnozrnný bělavý kaolinický s hojným mu-
z, skovitem a uhelnými drobty 0- 2 22 202) <- ee T0| 5
b.} 2. Piskovec kvádrový velmi hrubozrnný, hrubozrnný neb drobno- a
zrnný, šedý neb žlutavý, na povrchu důlkovitý . ....2....75[&
2. Pískovec kvádrový špatně přístupný . . . . . . . . oa
m NND —————— — mmm-
| a. Slepence rezavé a pískovce málo přístupné . . . . . . . . . .. 20 m
26655
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 25
š [ 4. Pískovce jemnozrnné kaolinické bílé . . . . . . . . . . . . .. 45| x
=) 3. Bridlice jílovité červené a šedé se střídají ... .. . : . . nn... 35
ve . . xy. 09 AP 212 : z De
=) 2. Břidlice pisčito jílovité bile“ dosti-pevne.. .... MEME ER ENS 1:5
= 1. Biidlice jílovité červené u SamĚhNotpotokal E „un 933.400 PANNE 3:2)
Hladina Dybeřského potoka pod splavem rybníka ....... 25585 m n. m.
Již CoRpa'*) zabýval se určováním pozůstatků někdejší květeny
křidové v lupkách souvrství Ic. v Peruci. Týž popsal
Cunninghamia planifolia Cor.
Fprč !t) a Or. FrrsrmaxrEL sestavili následující seznam z lupků
v Peruci:
Filices.
Pecopteris Zippei Cda.
Gleichenia Giesekiana.
Gleichenia rigida.
Didymosurus comptoniaefolius Ettgh.
Abietineae.
Cunnighamites elegans Endl.
Cunnighamites Oxycedrus Presl.
Cunnighamites planifolius Endl.
Cupressineae.
Widringtonites fastigiatus Endl.
Widringtonites Ungeri Endl.
Dycotiledones.
Phyllites div. sp.
V novější době zabýval se určováním květeny lupků z Peruce
dle sbírek v Českém Museu chovaných VrreNovský.') Týž popsal
odtud:
Gleichenia Zippei Cda. (h)
Gleichenia multinervosa Vel. (vz)
Laccopteris Dunkeri Schk. (vz)
Cunninghamia elegans Cda. (h)
Dammara borealis Heer. (zř)
Sepuoia heterophylla Vel. (h)
18) Reuss: Die Versteinerungen. 1845-6. Str. 93. Tab. 50. F. 1—3.
4) Archiv I. R. 1870. Str. 168.
15) Květena českého cenomanu. 1889. Str. 48—51.
26 IX. Čeněk Zahálka:
Widdringtonia Reichii Ett. (h)
Grevilleophyllum constans Vel. (zř)
Myricanthium amentaceum Vel. (zř)
Araliphyllum formosum Heer. (zř)
Araliphyllum Daphnophyllum Vel. (vh)
Eucalyptus Geinitzi Heer. (h)
Eucalyptus angustus Vel. (h)
Bombacophyllum argillaceum Vel. (h)
Delwaguea coriacea Vel. (h)
Butomites cretaceus Vel. (zř)
Ze skamenělin živočišných popsal Fkrč'“) mušli sladkovodní
z lupků v Peruci:
Unio Peruciensis Fr.
a z téhož místa i horniny sladkovodního hlemýždě :
Tanalia Pichleri Hörn.
Při té příležitosti doplniti třeba seznam skamenělin pásma I.
ze Mšeného u Budyně. Tam uvádí Friè "") krovku brouka
Otiorchynchites constans Fr.
a chodby červotočinám podobné od
Tinea Araliae Fr.
Profil 12.
(obr. 8.)
veden jest od Dybeřského potoka pod mlýnem Dybří po pravé stráni
Peruckého důlu lesním úvozem až k lomům při silnici a pak přes
trať Pražskoduchcovské dráhy na výšinu „Na Hájkách“ zvanou. Pra-
videlný postup vrstev přerušen je v polovici stráně dislokací, jak to
znázorňuje obraz 8.
16) Archiv. I. Str. 169, 170.
17) Fossile Arthropoden aus der Steinkohlen- und Kreideformation Böhmens
Beiträge z. Palaeontologie Österreich-Ungarns. II. Bd, S. 1—7.
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 97
3071 m n. m.
7. Pískovec deskovitý dro- |
bnozrnný okrově žlutý 24
6. Pískovec kvádrový dro-
bnozrnný šedý . . . .20
5. drobnozrnný žlutý 101 8
d.34. = drobnozrn. n. hrubo- p 3
H S | zrnný žlutý LOUE
3. 2 Shrubozrnnÿ šedý .15| 7
7 2. E|velmi hrubozrnný =
A | | žlutý .. Plk dělo
= | 1e rubozrnný žlutý „45 a
B | —— 2927 a XX
A| c. Lupek šedý, na povrchu o
často žlutavý, Du Br
MMoOcnosti A: 18:8, m
— 2889 [—
b. Piskovce kvádrové pokryté
ssutinami slínů pásma III.
| sehorassvalene . „2... . 21m
Potok pod mlýnem Dybří 2679 m n. m.
(Blízko pod ním počíná již Perm.)
Vrstvy pískovce Id 1 jsou tu
červeně zbarveny.
Profil
Na Hájkách. 360 m n. m.
3. Slin pisčitý šedý a žlutavý \
2 s modravým křemitým vá- |
Bl pencemo rn. eur. oo | 8
= Zeleznice Le)
šle, Tytéž vrstvy jako 3. ... 10sl5
a |1- Jíl šedý s velmi hojnými |
\ destičkami limonitovÿmi. 12)
3285
(2. Pískovec deskovitý jemný
| en! šedý neb žlutý
R s limonitickými peckami. S
= Tu a tam s hrubšími zrnky v
&| křemene. 3 SE
F4 le Piskovec kvádrový | jemno-
\ zrůný bělavý . . .... 16)
3261
( (Piskovec kvádrový jemno-
| zrnný bělavý; tu a tam má
se na loži šedý lupek tenký . 7m
2) Piskovec nepřístp. | kryto |
c. Lupkü tmavoše- * Zlutou 12 m
Ý dých stopy | ninou
(Rezavá půda s úlomky
limonitovymi) . . . . 3071 m n. m.
nad roklí Dybeřskou jako cihla
13.
(Obr. 9.)
vychází od dna údolního JV. od Dřivčic a je stopován dle cesty ve-
doucí přes Pražskoduchcovskou dráhu, v příkré stráni Peruckého
tarasu až na pláň zvanou „Na Širokém“.
28 IX. Čeněk Zahálka:
Na širokém. 364 mn. m
= [ 3. Slíny pisčité zažloutlé s modravým křemitým vápencem . . . . 40
= Křižovatka 360 =
2 2. Sliny pisčité zažloutlé a bělavé s modravým křemitým vápencem, | =
2 jenz.tvori:vesslinu.koule 2... EEE NP . 0 [à
RMS IL NEpřístupný sg EN es ee nie de ea een TON |
mm nn nn 8501 —
4 6
=) Pískovec žlutý jemný glaukoniticky s pevnějšími limonitovymi středy . 0: | S
41 Piskovec kvädrovy jemnozrnný bělavý s hojným muskovitem . . . . 2: of
Železnice 334-5
of 6. Piskovec kvádrový jemnozrnný bělavý s hojným muskovitem . 3:0| S
: | 5. „Pískoveci kvádrový nepřístupný... ... -0.00 ole v ©
=
| u 3955
©
a Ji 4. Lupky šedé vodu nadržující . . . . . oo sA 3-0| 8
a | 3. Lupek černošedý k povrchu se vyklíňující. . . . . . ER EL CUIR
ws a SS ———
= 2 2. Pískovec kvádrový jemnozrnný ns s muskovitem . . . . . 15 m
Ý \ 1"Pískovce nepřístupné 2 4. -4 4500 a 3:0 m
Dno údolí mezi Dřivčicemi a železnicí, jímž rozsedlina dislokační
Prochází s sn IS er ae ke: ar ust tea en er Udaje AE 318 m n. m.
V oboru vodonosných lupků profilu předcházejícího založena je
studnice, z níž vede se potrubím voda do blízkých Dřivčic. Zde za-
ložena také před léty šachta ku vyhledávání uhlí. Piskovec 52 má
sklon 20“ ku JV.
Profil 14.
vztahuje se ku stráni jižně od Vrbna. Na návsi pod kostelem ve
Vrbně, asi ve výši 330 m n. m. prozrazuje se poloha lupků sou-
vrství c četnými prameny vody. Od kostela podle silnice ku Panenské
Týnici zjistili jsme souvrství das ním i pásmo II. ve sklepích
domků nejvyšších.
Vrchol lomu a stráně zvané „Na Vartě“. 36285 m n. m.
nie tmavá. s ulomkyslinu.. una. N N 0:15
0016217
DA 9. Slín pisčitý zvětralý rozpadlý . . . . . . . . . . . . . .. 1:0)
Sin pisčitý Sedy pevný 1.2. < 02- N 1:5
= 3 2 Křemitý vápenec modrasy. . . 0.00.2020 M :
MC 6. Slin pisčitý bělavý neb šedý deskovitý pevnÿ . . . . . . . . | S
S4 » | 5. Slin pisčitý šedý velmi pevný . . . . . . . . . . . . .. -{ 15be
m 4. Křemitý vápenec modrý. . . . . . . . « + . . + + . + s. | E
À 3- Slín/pisčitýbělavý pevný 54 el 2 (o 0:5
2. Slíny pisčité bělavé pevné s křemitým Pohon ga AV Ra 1130
LIT mäloupristupnyd vn. Ad J
Jižní okraj obce Vrbna 3452
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 29
= [ 2. Pískovec jemnozrnný glaukoniticky zelenavý s hrubšími zrnky kře-
o mene. V něm placky limonitického jemnozrnného Dinkoyse zluteho S
A až hnědého ... Z MDV MNT 5
Sa: Piskovec kvädrovy jemnozrnný bělavý S "muskovitem . o tz) ye)
—— 3122 [0
|
ad. Piskovec jemnozrnný kvädrovy bělavý s muskovitem . . . . . . . 32 m
em!
\
Kostel ve Vrbně (pod ním na návsi při 330 m n. m. prameny
wodsv20boruBlupk@). 0... 0. ee en else. a te 1088057 n. me
Z Vrbna zajdem po silnici ku Panenské Týnici. U Pohodnice
odbočíme cestou po stráni dolů k rybníku. Zde, severně od Týnice,
sestavíme:
Profil 15.
Ukazovatel nad pohodnicí při silnici. 361 m n. m.
=| 2. Sliny pisčité bělavé s modravym křemitým vápencem . . . . . 17 sl
| 1. Jil modravy na povrchu šedý, přístupen jen v mocnosti . 15(&
= ham!
347 o —
[ 3. Zelenavý, žlutý neb hnědý pískovec s muskovitem jemnozrnný
dE s ploškami a shluky pisčitolimonitovými, s hrubšími zrnky křemene,
s místy jilovity. . . 071 2
= D: Zelenavý pískovec neb bělavý do zelena, S s muskovitem, jemno- ee
=| zrnný, deskovitý tu a tam s hrubsimi zrnky křemene . . 0311
m! 1. Pískovec kvädrovy bily, ponekud zazloutly s nädechem do zelona,
[ jemnozrnný, s muskovitem, na povrchu deskovitý ...... 13
— 3394
= j 3. Pískovec kvádrový, bílý, jemnozrnny s muskovitem . | 5] ž
814 2: Pískovec kvádrový, žlutý, jemnozrnný symuskovitem. 0.4 „1D
EM l 1. Pískovec kvádrový jemnozrnný málo přístupný . Se 3-0|©
Hladina rybníka západně od dvora Ovčína. 3334 m n. m.
Profil 16.
Od rybníka dříve jmenovaného dle cesty k Panenské Týnici
i v obci samé opakují se tytéž vrstvy co jsme v předešlém profilu
poznali.
Kostel v Panenské Týnici. 3595 m n. m.
= ( 3. Slíny pisčité bělavé s modravým křemitým vápencem . . . . .168
= Rybníček 8
SZ ET Odra V LE ea ooo N nee 6 OV
A — — č. d. 11 =
a T4
PAJA modravý ETS ee nen. ER NAN ED a
30 IX. Čeněk Zahálka:
= | 2. Pískovec žlutý s ODD m tmelem Jeans s hrubšími zrnky s
Z křemene . GTB ARAB SY 2 MENU E © ca
| 1. Piskovec kvádrový bílý jemnozrnný en an en o JE
Doi 9 DT C5
= | 2.,,BEiskovee, kvádrovy, bily, jemnozruný PR EEE 30) s
=) 1. Pískovec kvádrový žlutý jemnozrnný . Die 1 Ile
Hladina rybníka západně od dvora Ovéina. | 3334 m n. m-
Obratme se opět k Peruckému důlu tam kde jsme jej opustili,
totiž ku mlýnu v Dybří. Tam shlédli jsme po pravé straně profil 12.
(na obr. 8.). Naproti, v levé stráni, pod Dybeřským dvorem (novým)
a nad mlýnem zhotovme
Profil 17.
(Obr. 8.)
Dvůr Dybeř (nový). as 306 m n. m.
= [ 2. Slin pisčitý deskovitý ou neb bélavý s křemilým vápencem. IE
= Vybírá se ku stavbám . . . z UE AS AH
| 1. Modravý, na povrchu šedý jíl s limonitovými destičkami A ES
Z n VAT E V VO _____
= { 2. Pískovec šedý, zelenavý a žlutý s hrubšími RT křemene a s pe- 8
e ckami limonitovými . MOIS
= | 1. Piskovec kvádrový šedý neb žlutý jemnozrnný s muskovitem . . 20|a
=== 277- —————— —_—— L L L L L — — —
= j d. Pískovec kvádrový šedý neb tb jennezeuny s muskovitem Dane
Er) pEistupny m nr aie o. UNE Tome
Dno důlu Peruckého. Cesta. Prameny vody železité. 270 m n. m.
Jil pásma III. (III 1) splavuje se po Stráni dolů a zahaluje
tím často celé pásmo II. i nejvyšší pískovec kvádrový d pásma T
Totéž činí ssutiny slínů pásma III.
Pod Pohodnicí Dřivčickou nalezneme v levé stráni Peruckého
důlu strž a v nf
Profil 18.
Cesta ku dvoru Dybeř. 309 m n. m
= (4. Slin pisčitý deskovitý zažlontlý neb bělavý, stavební. Pan
= modravý křemitý vápenec . . tc MSS
= 3. Slín pisčitý měkký bělavý, šedý neb ražloutlý D T0. USC)
| 2. Jil šedý na povrchu zažloutlý . . . ee Te:
UMU Jidimodravý! větráním. šedý 051 AM u. We
—— SQL ——————
= 2 Pískovec rezavý jemnozrnný s hrubšími zrny křemene . . . . . . 06 m.
sl Pískovec kvádrový jemnozrnný nepřístupný
FR f Piskovce kryte ssutinami slinü päs. III. nn je i D slínu tohoto =
2\ shora splavené a vrstevnatě složené : EN à à | l'a
Y
Dno důlu Peruckého pod Pohodnici u Dybří. 278 m n. m
Zcela týž postup vrstev nalézáme v protější pravé stráni.
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 31
Profil 19.
jest blízko nad předchozím profilem dle cesty v levé stráni od Po-
hodnice vzhůru jdoucí.
Cesta ku dvoru Dybeř. 310 m n. m
f 5. Slin pisčitý zakrytý vrstvami naplavené žluté hlíny pisčité místy |
= hlinitého písku s malými střípky bílého slínu z pásma III. . . . 160! 4
| 4. Slin pisčitý zakrytý žlutou hlinou bez střípků slinovÿch . . . 1:7| ©
= | 3. Slin pisčitý zakrytý žlutou hlinou obsahující ssutiny slinu z pásma III. 14 =
7) 2. Modravý jíl neobsahující limonit HAINE ne
= | 1. Modravý jíl na povrchu šedý s limonitový mi vrstvičkami D 10:0
SMI 1999-7 le
: { 2. Pískovec jemný s hrubými zrnky křemene, deskovitý, rezavý, žlutý | %
=), neb zazelenalý s pevnějšími limonitem proniknutými kusy hrubšího Le
=| Dískovce |- za IE
1. Jemnozrnný piskovec šedý neb žlutý "kvädrovy s muskovitem . . 2:0 ”
L F
44 d. Jemnozrnný pískovec šedý neb žlutý kvádrový s muskovitem . . . .28
Ye
Nepřístupné vrstvy . . . TĚ E A PTEN
Dno Peruckého důlu u Pohodnice S VE On o k le 278, m nam
Povšimneme si nyní vrstev pásma I. v severní stráni Bitínského
tarasu. Dle silnice ze Slavětína do Peruce vedoucí, v Bitínském lese
jest tento
Profil 20.
Vrchol Bitínského lesa při silnici Perucké . . . . . ae VO OLAV
= { 2. Slin pisčitý bělavý na povrchu zažloutlý s oder N vä- E
= pencem. . en ed „dll EAS =
= 1. Jíl špatně přístupný šedý „ob tn p lahko bs oku HE [=
9 = -
= 2. Pískovec žlutý až okrové žlutý s hrubšími zrnky křemene . . . . o8| 8
= 1. Pískovec kvádrový jemnozrnný bělavý s muskovitem. . . . . . .22f=
287 m
( 4. Pískovec kvádrový jemnozrnný bělavý s muskovitem. . . . DE)
= | 3. Piskovec kvádrový jemnozrnný s hrubými tu a tam zrnky a s mu-
= skovitem. Je bělavý neb slabě zažloutlý. Jevi místní LT ve
Sy vrstevnatosti . ; iS
7, 2. Piskovec velmi hrubozrnný S ‚ valouny porffru a křemene. Barva
= bílá. Porfýr bělavý neb šedý až 15 cm v průměru. Křemen až 10 cm =
À v průměru barvy šedé. Od 015 ku .. AOL
S | 1. Pískovec Sos jennernf bílý s hrubšími tu a tam zrnky
M křemene . . ge : : : 03)
Dolní okraj Bitinského TEE při zn Po Doré TED m
Porfyr ve vrstvě Id 2 složen je hlavně z živce, který je ale již
po většině proměněn v šedobílý neb bílý kaolin. Tmavošedá zrnka
křemenná jsou řidší.
32 IX. Čeněk Zahálka:
Profil 21.
ve stráni Bitínské JZ. od Slavětína blíže cesty ze Slavětína do
Donína:
Vrchol stráně mezi strážným domkem a zářezem dráhy. 330 m n. m.
3. Slin pisčitý bělavý a zažloutlý s modravým křemitým vápencem 150
A E eleznicetots i
&| 2. Slin pisčitý s křemitým vápencem jako 3. E
A | 1. Jil modravý na povrchu šedý A: l =
2996
= { 2. Pískovec deskovitý jemný s hrubšími zrny křemene žlutý až hnědý,
E místy zelenavý . . ; m S
= 1. Piskovec kvádrový jemnozrnný šedý neb zažloutlý s muskovitem . 2-4|®
A 0 TER
d. 3. Pískovec kvádrový jemnozrnný s muskovitem, šedý, zažloutlý aneb
červený co cihla (od permu) :
z 2. Žlutá hlína s placičkami slínu pásma ant naplavená, zakrývá vrstvy ©
a | v mocnosti as 5 m. . . =
Ý 5. 1. Piskovec kvádrový šedý jemnozrnný neb drobnozrnný s muskovitem
Lom v rokli SV. od strážného domku blíže rozsedliny dislokační asi . 280 m n. m.
Přejdem do Pochvalovského důlu. V pravé stráni, severně od
Brdloh a východně od Brdložského mlýna je
Profil 22.
(obr. 10. strana pravá)
Vrchol stráně. 269-2 m n. m.
5. Slin pisčitý bělavý neb zažloutlý s modravými skvrnami -0
= | 4. Křemitý vápenec šedý, dále od povrchu modravý . . 0:3
a Sliny pisčité bělavé a zažloutlé s křemitými vápenci modravými. S
2 Spatné přístupné . . I no
2 | 2. Slin pisčitý šedobílý až zažloutlý ve spodu S hojnými destičkami 7 =
a limonitovými v rozsedlinách a v lozich . . . . sure tvý dot o
1 "IWsedý na povrchu bílý <- un. ER PRE 3:3
————Í 7 m _—_ un
= [ 2. Pískovec jemnozrnný deskovitý žlutý a a a pas EN limoni- |
= tový barvy žluté až hnědé. .. 5 : aa A
& | 1. Pískovec kvádrový jemnozrnný zažloutlý Et. olo vo 3-3|5
2492 -——
Í 7. Pískovec kvádrový jemnozrnný nun S ion P
k peckami une ANNE Ba ale
Le “2 6. Piskovec kvádrový šedý drobnozrnný s muskovitem . . . «. 3°0
"S | 5. Piskovec kvádrový jako 6. . . Ne V616 2 9-0
o 4. Nepřístupné vrstvy obsahující též lupky . Nas o S
=/ b. 3. Pískovec kvádrový drobnozrnný sypký s muskovitem šedý neb (©
> žlutavý místy se železitým tmelem ..... D eve
S 2. (Nepřístupné. vrstvy '.. we mann. Dt en PNE
=| — (esta
1. Vrstvy zakryté alluvialním náplavem písčitým červeným (původu
| Permského) s oblázky písčit. slínu šedého z pásma III 21239230
Pochvalovský potok východně od mlýna Brdložského. 224 m n. m.
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 33
Na povrchu vrstvy Id nalezl jsem zlomek skřemenělého kmene
kapradího Tempskya varians Corda. Shoduje se na průřezech svých
s Cordovým popisem a vyobrazením. (T. 47. F. 7—9. v. Reuss: Ver-
steinerungen.)
Také Krusci nalezl v pískovci pásma I. v blízkém Doníně týž
kmen. (Archiv I. str. 72. pod jménem Protopteris neb Caulopteris,
před tím Palmacites varians zvaný.)
V protější, levé strání Pochvalovského důlu, při silnici nad
mlýnem Brdložským nalezáme
Profil 23.
(obr. 10. strana levá)
Vrchol stráně nad mlýnem. 247*) m n. m.
8. Pisčitý slín šedý glaukonitický na povrchu úplně rozpadlý . . . . ON
„| 7. Křemitý vápenec šedý v pevné AV M RER in 7078
E | 6. Pisčitý slín šedý glankonitickÿ na povrchu úplně rozpadlý . . . . 10
o) 5. Křemitý vápenec šedý v pevné lavici mr: SE OB
=) 4. Pisčitý slín šedý glaukoniticky na povrchu úplně rozpadlý . SO
Z| 3. Křemitý vápenec šedý v pevné NEDALO U un. aŠ
F | 2. Pisčitý slín šedý glaukonitický na povrchu úplně rozpadlý . . . . 10
na povrchu bílý WU. 2- + © < © ee st Ode RN 15
MOM 1 O4 O
=| 2. Pískovec šedý jílovitý rozdrobený na DOMECRU a. 02) £
7%) 1. Pískovec kvádrový jemnozrnný glaukoniticky s muskovitem šedý do u
Summer AR 5 OL. El POV alle
SNO OR SPR EEE 0 0 Se UN
d. Pískovec kvádrový drobnozrnný neb jemnozrnný s muskovitem, za-
LE ae APE 2-3
=
E = 035:0 8
3! «. Lupky šedé s muskovitem a drobty uhelnými . . . . + . +++- 1520
2 | p. Pískovce kvádrové nepřístupné . . < + -++ +353: 6.0]
= | Rybnik u mlÿna 228 —
Y Vrstvy zakryté alluvialnim náplavem na dně. důlu 4 MERAN
Pochvalovský potok východné od mlýna Brdložského. 224 m n. m.
Východně od Brdloh, kde se rokle vzhůru ku Smolnici zdvihá,
přístupny jsou též nejnižší vrstvy útvaru křidového v podobě slepence,
jak jsme je viděli u Peruce. Reuss!*) uvádí tam následující profil:
8. Gelblichen und graulichen Plänersandstein.
7. Grauen nicht zu festen Sandstein, mächtige Quadern bildend.
6. Gelblichen und grauen feinkörnigen Sandstein, mit gröbern
Schichten abwechselnd.
5. Lichtgrauen Schieferthon mit einzelnen undeutlichen Blatt-
resten.
*) Výšky nadmořské jsou na tomto profilu jen přibližné.
18) Kreidegebilde. 5. 107.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 3
34 IX. Čeněk Zahálka:
4. Gelben und grauen feinkörnigen Sandstein mit Lagen gelb-
braunen sandigen Brauneisensteins wechselnd.
3. Groben eisenschüssigen Sandstein.
2. Grobes gelbes Quarzconglomerat, das auch hier die unterste
Schichte des Quadersandsteines bildet.
1. Sehr thonigen glimmerreichen rothen und grauen Sandstein-
schiefer, dem rothen Todtliegenden angehörig.
Vrstvy ty lze srovnati s vrstvami předchozích našich profilů
tímto způsobem:
Reuss ZAHÁLKA
(oo Po eko KA
T nous Pá o ROA ora, LEE ITI.
Neuvádí sg 0... 0.200225 SEE
TO ER ET z Ola d|
DAS a pe Tia ba DE le pol RES :
ARS NUE i DY
2 s a
1 5 : . Perm.
Profil 24.
Obr. 14.
vztahuje se ku stráni při západním okraji Lipence nad číslem domu 79
Jest vzdálen 150 m na západ od kostela.
Vrchol stráně. 2411 m n.m
3. Slin pisčitý spongiovy zažloutlý lehký zvonivý s peckami křemitého
= pískovce“spongiového':12722129200 170 net
8 Cesta 240 ————— =
z 2. Pískovec spongiový velmi jemný bílý, lehký, zvonivý . . . . . . 25(2
Fa
1. Jíl tmavošedý jemně glaukonitickÿ na povrchu bělavý neb světle
zelenavý, místy limonitem žlutě zbarvený 4
231°5
= [ 2. Pisčitý jíl deskovitý žlutý neb jílovitý pískovec. Týž pískovec bývá R
o někdy hnědý neb rezavý a pevnější, má-li tmel limonitickÿ . . . 05? u
A) 1. Pískovec jemný šedobílý s muskovitem s tmelem jílovitým. Je pro- =
= niknut proužky jílovitými. . . ...... dd too oc c 3:0?)
228
Zi | d. Nepřístupné piskovce . . . . . . . . . . SR MARNE S 8:5] ©
E) ec... Lupek"sedy.v jíl rozpadlý 0-0... are an... 2 V 3:0(
CD
íslo domu 79. u silnice na záp. okraji Lipence. 2165 m n. m.
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 35
Profii 25.
(Obr. 11.)
jest veden strání 300 m na západ od kostela v Lipenci.
Vrchol stráně. 242 m n. m.
4. Slin pisčitý spongiovy žlutý lehký zvonivý S křemitými peckami
all Sn OS o ue DVU AN 2-0
ei M ne Ze AC OS TA 2200 een: S
24 3 Slin pisčitý spongiový zažloutlý pevný s křemitými šedými peckami 1
& spongiovÿmi ER RN a We BETRETEN ECHTEN 3018
S| 2. Piskovec spongiovy šedý do běla . « + + - KUN mondo a cbr 15)
1. Jíl šedý jemně glaukonitický + + ©- + + + + + + + + + + 13460
IQ mm m
=| 2. Pískovec jilovity žlutý aneb žlutý limonitický lee en A0 08 =
5) 1. Pískovec jemný bílý s muskovitem a kaolinickým tmelem . . . . 35?(&
ss EE away "sn Le
( d. Pískovec kvädrovy jemnozrnný bílý S muskovitem . . . . . à 9
3. Lupek šedý s drobty uhelnými a s muskovitem, pískovcem pře- |
: Busoyanyaalı ele te dieu DURS Re en sh Pete che . 04
= 2. Piskovec kvädrovy drobnozrnný S muskovitem, bílý šedý až
o tmavošedý, dole žlutý. Více jílem tmavošedým než kaolinem
a = MONNIER SOS EN AR o Re ROSEN es 1308
= 1. Lupek tmavošedý, šedohnědý až černý s čočkami uhlí až 2 cm (a
č mocnosti. Uhlí je černé lesklé lomu lasturnatého i rovného.
a, Il as EVA ea hou DR Ro SM eb o A ER ka 10
b. Piskovec kvádrový bílý, šedý, zažloutlý až tmavošedý s musko-
vitem. Jemný až drobnozrnný se zuhelnělými otisky rostlin a čet- |
Ý nými drobty uhelnými. "Tmavošedým je tam, kde má více jílu . - 2:5
Maruse, potok. 21397 m n. m.
Reuss *) zmiňuje se částečně 0 vrstvách u Lipence takto:
3. Gelblicher Sandstein von oróberem Korn. Er ist von dem
Thone ganz scharf geschieden mit vollkommen ebener Demarkations-
fläche. Alle diese Gebilde fallen mit 15° gegen NNO.
9. Schwärzlichbraunen schiefriger Thon, fast ganz aus in allen
Richtungen verwebten Stengeln zusammengesetzt, SO dass er stellen-
weise manchem Torfe sehr ähnlich wird. Einzelne Kohlenstückchen
sind auch darin zerstreut.
1. Nicht sehr feinkörniger gelblicher glimmeriger Sandstein.
Ronıseer?") má tento profil 0 Lipenecké stráni:
4. Máchtiger gelber Bau-Sandstein (Pläner-Sandstein und grauer
Sandstein von Reuss).
3. Fettig sich anfühlende, olimmerreiche Thone. 202:
2. Weisser, grobkörniger, elimmerreicher, mit den Fingern zer-
drückbarer Sandstein, etwa 30° mächtig.
19) Die Kreidegebilde. S. 109.
20) Beiträge zur Kenntniss der Böhmischen Kreide. 1847. 5. 643.
3*
36 IX. Čeněk Zahálka:
1. Glimmerig-sandige Thone mit 1“ máchtigen groben Sandsteinen
mehrmale wechselnd. Die Thone sind ausserordentlich reich an Blát-
tern von Dikotyledonen ; einzelne Lagen davon sind sogar ganz schwarz
und krümmelig wie Kohle, was Veranlassung zu einem wieder auf-
gegebenen Kohlen-Versuch gab. Die Mächtigkeit der Thone ist nicht
anzugeben, da sie nicht durchsunken sind; über Tag sieht man un-
gefáhr 30° davon.
RowrvaER zahrnuje své vrstvy 1a 2 ku svému „Unterer Quader“
jako Reuss. Ku pásmu I. náleží pouze vrstvy 1. a dolní čásť vrstev 2.
GumBEL*") popisuje vrstvy našeho pásma I. takto:
6. weicher, weisser, Glimmer-reicher und Kaolin-führender
Sandstein . ... - 1
5. grauer neuen one te fé Fees ce
schlecht erhaltenen Pflanzen in wechselnder NÍ cp bis» 5°
2 Sandsteinschiehten WOW- D
3. zweites, oberes mehr sandiges Lager von Pense etes er
2. glimmerreicher, weisslicher, streifenweise durch kohlige
Beimengungen grauer Sandstein mit sehr zahlreichen kleinen Kohlen-
theilchenen a 0
1. grauer, sehr Rn dummseschiehteter Schiefercherd erfüllt
von kohligen Streifchen m zahlreichen deutlichen Pflanzentheil-
chen. Ihre Mächtigkeit ist wechselnd, durchschnittlich . . . . . 2
Poslední čtyři profily pásma I. lze přibližně srovnati asi takto:
Reuss RomINGER ZAHÁLKA GUMBEL
262, 10 OM da a Bao DE NK
KOST oo |.
|
eh
char Sa Sea o HON
DOM
2°
2
VELENovský ”) popsal z plu lupků následující druhy
rostlinné :
Lacopteris Dunkeri Schk. (vz)
Acrostichum cretaceum Vel. (vz)
Osmundophyllum cretaceum Vel. (vz)
Marsilia cretacea Vel. (vz)
21) Beiträge. S. 516—519.
22) Květena českého cenomanu. Str. 48—51.
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 37
Pseudoasterophyllites cretaceus O. F. (h)
Cunninghamia elegans Úda. (zř)
Dammara borealis Heer. (zř)
Araucaria bohemica Vel. (zf)
Sequoia crispa Vel. (zí)
Seguoia major Vel. (vz)
Microlepidium striatulum Vel. (zř)
Widdringtonia Reichii Ett. (z)
Juniperus macilenta Heer. (vz)
Chamaecyparites Charonis Vel. (vz)
Plutonia cretacea Vel. (vz)
Frenelopsis bohemica Vel. (h)
Laurophyllum plutonium Heer. (vz)
Conospermophyllum hakeaefolium Vel. (h)
Myricophyllum Zenkeri Ett. (zř)
Myricanthium amentaceum Vel. (zř)
Araliphyllum formosum Heer. (zř)
Araliphyllum Kowalewskianum Sap. (vz)
Cocculophyllam cinnamomeum Vel. (h)
Eucalyptus Geinitzi Heer. (h)
Eucalyptus angustus Vel. (zř)
Hliciphyllum deletum Vel. (h)
Delwaguea coriacea Vel. (zř)
Butomites cretaceus Vel. (h)
V tenké vrstvě lupku, kterým byl proložen pískovec 5 (prof. 25
obr. 11.) nalézaly se samé otisky listů Hucalyptus angustus. V čer-
ných lupkách c 2 jsou otisky vzácné; hlavně se tu objevuje Sequoia
crispa. Překrásně jsou zachovány veškeré rostliny i nejjemnější po-
vahy v lupku vrstvy € 3. V tomto nejbohatším stanovisku českém
(po Vyšerovicích) jest květena čistě lokälni.””)
Mocnosť pásma I.
Máme-li posouditi mocnost pásma I. a jeho souvrství, učiňme
tak z diferencí nadmořských výšek jejich základu a patra. Nebudou
to přesné mocnosti pásma I. a jeho souvrství; avšak vzhledem k tomu,
že profily vztahují se obyčejně ku příkrým stráním, a že celkový sklon
vrstev je malý, nebudou se čísla ta od mocností mnoho líšiti.
23) VELENovský: Květena čes. cenom. S. 44.
38 IX. Čeněk Zahálka:
Úhrnná mocnost pásma I. obnáší v okolí Budyně asi 50 m,
v okolí Peruce as 42 m, v okolí Lipence je mnohem menší, neboť
součet výšek souvrství c a d obnáší tu skorem polovici od onoho
součtu u Peruce. Zmenšuje se tedy mocnosť pásma I. směrem od
Budyně k Lipenci.
V následujícím přehledu podáváme výšky pásma I. a jeho sou-
vrství, pokud byly přístupny, od Přestavlk až po Lipenec k posou-
zení mocnosti jejich.
Čsl | Výšky v metrech
Stanovisko | -
profilu _ souvrstvi päsma
| a c b a I.
1 =
bk on EAN ZDE 17 PB
Foplžy: 90200 3 20015, | as19 2 |as 50
Stradonice -s 4,5 13:5| 9 — — =
Peruckÿ cukrovar . 7 155063 — — —
Oldřichova rokle ... 8 15:1 1354 215 2 42
Bene JZ 11 1685| 3 | 220 0000
Di. nO 12 144| 38 | 21 a
Dřivěice Dina 13 9 83 | — — —
Braiohy). (2 22 13:2 | — == —
Bpenec 2. 24 85| 3 | — — —
Mpenec 0 25 6:8, 27 | — — —
|
Palaeontologie pásma I.
Skameněliny u jednotlivých vrstev pásma I. již jmenované, jsou
rázu sladkovodniho; rostlinné prozkoumány byly v novější době VELE-
NOVSKÝM, Živočišné Friöem. Zbývá nám jen sestaviti:
Přehled rostlin nalezených posud v pásmu I. v Poohří:
Cryptogamae vasculares.
Filices.
Gleichenia Zippei Cda.
Gleichenia multinervosa Vel.
Laccopteris Dunkeri Schk.
Acrostichum cretaceum Vel.
Osmundophyllum cretaceum Vel.
Tempskya varians Cda.
Pásmo I. — Perucké křidověho útvaru v Poohří.
Rhizocarpeae.
Marsilia cretacea Vel.
Incertae sedis.
Pseudoasterophyllites cretaceus O. F.
Cycadeae.
Podozamites lanceolatus Heer.
Coniferae.
Cunninghamia elegans Cda.
Dammara borealis Heer.
Araucaria bohemica Vel.
Seguoia crispa Vel.
Seguoia heterophylla Vel.
Sequoia major Vel. ©
Microlepidium striatulum Vel.
Widdringtonia Reichii Ett.
Juniperus macilenta Heer.
Chamaecyparites Charonis Vel.
Plutonia cretacea Vel.
Frenelopsis bohemica Vel.
Dicotyledones.
Laurineae.
Laurophyllum plutonium Heer.
Proteaceae.
Grevilleophyllum constans Vel.
Conospermophyllum hakeaefolium Vel.
Myricaceae.
Myricophyllum Zenkeri Ett.
Myricanthium amentaceum Vel.
Araliaceae.
Araliphyllum formosum Heer.
Araliphyllum Kowalewskianum Sap.
Araliphyllum Daphnophyllum Vel.
39
40
IX. Čeněk Zahálka:
Menispermaceae.
Coceulophyllum cinnamoneum Vel.
Myrtaceae.
Eucalyptus Geinitzi Heer.
Eucalyptus angustus Vel.
Bombaceae.
Bombacophyllum argillaceum Vel.
Magnoliaceae.
Illiciphyllum deletum Vel.
Incertae sedis.
Delwaguea coriacea Vel.
Monocotyledones.
Butomites eretaceus Vel.
Ze živočišných skamenělin nalezeny:
Pelecypoda.
Unio Peruciensis Fr.
Gastropoda.
Tanalia Pichleri Hórn.
Závěrek.
jílovitou pásma III.,
Unterer Quadersandstein.
pod jmenem:
Unterer Quader.
a Lipenci co samostatné pásmo jménem
Unterplänersandstein.
Reuss (1844) jmenoval vrstvy našeho pásma I. ve Strädonieich,
Peruci, Brdlohu, Lipenci, spolu S pásmem II. a s nejspodn
VW,
RomrvcER (1847.) zahrnul v Lipenci pásmo I. spolu s pásmem IT.
GumBEL (1868.) osamocuje vrstvy našeho pásma I. v Peruei
Pásmo I. — Perucké křidového útvaru v Poohří. 41
Také jmenuje vrstvy ty specielně v Čechách:
Perutzer Pflanzen-Schichten.
Při tom považuje vrstvy u Korycan za stejnodobé s Peruckymi
vrstvami. (Viz „závěrek“ při pásmu II.)
KzEsčí a Fric (1870.) nazývají vrstvy našeho pásma I. v Peruci,
Strádonicích, Poplzích, Doníně, Lipenci:
Peruckým vrstvami.
Porovnáme-li pásmo I. v Řipském okolí s pásmem I. v celém
Poohří, shledáváme, že od Přestavlk až po Lipenec udrželo v celku
stejný petrograficko-palaeontologický ráz. Také stratigrafické poměry
jeho se nezměnily. Jen mocnost zmenšila se od Přestavlk přes Peruc
k Lipenci dosti.
Nákladem Král, České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1897.
DRY
|
KON
BU
SZ
EIN I ESSSSS Oo = sue
| Dle Dr mer. ares: C. TT.
Obr. 5 Frofil Ohareckou straní vych.od Fopla.
Fomer delky 1:25000 Poměr výšky 1:4000
K Je SN o Oo an 2 AO
rıaa matiemat přirodoved. 1890.
re P L
X
Š
S
C- Dybeřský potok
SS OO NS ES
6: 7 2. an Worb dar oo CZahdlka.
Obr.6. Frofil stráni nad Stradonicemi.
Pomer delky 1:G250. ÆFomer vysky 4:300.
Věstník král české společnosti näuk. Trida mathernat. pfirodoved.1897
|
„Rokle .....* — _—_ —
Oldřichova © —
Obr. % Profil pravou straní Oldrichovy rokle.
Poměr delky 1:3333 Poměr výšky 1:500
Věstník kral české společnosti náuk. Třida mathemat prirodoved 1897
D3
Co
Q
me
AD,
RE HE at
DE EE
C
“| Ia
N...
RER tele BESTER Teile SR) een
267,5 E MACRO Aa ABA o ADS P EE E
7° Die prır.mer.arejs- C Zahálka .
Obr. 8. Profil pravou straní Feruckeho důlu nad
mlýnem Dybri.
Pomer delky 4:6250 Fomer vysky 4:300
Věstník král české společnosti náuk. Třída mathemat prirodoved 1851
RR LU 11 0
SZ à JV
Na Sirokem
Křižovatka
DEP non ano ee E O ERO M
= ---- ---- - ---- = — — -
PRO
.*.. ..
TC Aahalka.
Obr. 9 Froñl stráně jihov ychodné Dřivčic.
Æomer delky 4:8333 Former vysky 1333
RS en een NN Re ROT
Vestnik KTal. CESKÉ SPOlECNOSŮ NAuk. Trida mathemat prirodoved [OS
|
o Ark
by din
n
A
C
<
Pike eS=E Sa 5550 ee EE === == -= -m
+
|
ne o Sad ee era N EN
dan
=
| »
| | j »
el m II, :
= 7
=
©
„O
a
a ne Eee
O
MO
ke
Brdloisky
mlyr
ker
a Die přír mer. A rejs. CKahalka.
Obr.10. Profil Fochvalovským dulem sever.
od Brdlohu.
Fomer dělky 4:35714 Pomer vysky 133233
AR BERG ai s : Z] rv + 1 H Ve AIO OA
ala soirs enrieinestı nan TIR A marhemar npır d 100
esinik Kral Ceske Spolecnosu nauk !TIada Mathemat DPIFOUOVEGE 104€
=
220-
= Sirice |
244 ne RN VAR a 0 00 504
| AU Dle přir.měřila rejsoval C. Zahalka .
Obr. m Profil straně 300m na zapad od koste-
la Li je
Pomer delky 1:1250 Pomer vySky 1:200
Vestnik král české svolečnosti náuk. Trida mathemat přírodověd 1890
Tu
X.
Příspěvek ku znalosti vývoje českých Hydroptilid.
Podává Fr. Klapálek v Třeboni.
Se šesti obrazy v textu.
(Předloženo dne 29. ledna 1897.)
Hydroptila sparsa, Curt.
Larva kampodeovitá, tvarem svým larv& Hydr. Maclachlani
velice podobná, až ku pátému kroužku břišnímu ponenáhlu silnější,
pak opět zúžená; jest asi 3:8 mm dlouhá a v profilu na hrudi přední
0:26 mm, na pátém kroužku břišním 0:72 mm a na osmém kroužku
břišním 0:45 mm široká. Celé tělo její jest značně se strany smačklé.
Hlava poměrně malá, vejčitá, vzadu však v oblouku mírně klenutém
přitupělá, tak že obrys její při pohledu shora tvoří vzadu na každé
straně tupý úhel.
Základní barva jest světle žlutohnědá, ale mezi očima nachá-
zíme nahnědlou kouřovou kresbu v podobě řeckého kříže, jehož zpodní
delší rameno táhne se mezi očima, hořejší kratší rameno jest před
nimi. Týl sám jest uprostřed a po stranách hnědavě lemován, kterážto
barva tvoří příčnou pásku napřed nepravidelně vykrajovanou a uza-
vírající uprostřed na každé straně 3, dále na stranách 2 velké světlé
okrouhlé skvrny. Celý povrch jest velejemnými, kratičkými chloupky
posázen. Mimo to nese svrchní plocha hlavy četné dlouhé štětiny
a to: na předním kraji štítu čelního stojí dva páry; před vnitřním
krajem každého oka jest jedna velmi dlouhá a velmi silná Štětina
a dále směrem ku čáře střední ještě jedna kratší a slabší, kteréžto
čtyři štětiny tvoří příčnou řadu, táhnoucí se přes prvou třetinu hlavy;
za každým okem jest skupina tří štětin; ve příčné řadě přes třetí
čtvrtinu hlavy se táhnoucí stojí čtyři štětiny; za nejkrajnější z nich
Tř. mathematicko-přírodovědecká 1897, 1
2 X. Fr. Klapálek:
stojí ještě jedna zcela krátká štětina. Tykadla jsou velmi zřetelně
vyvinuta, složená z dlouhého, válcovitého článku, který nese ještě
malý, kuželovitý článeček; prvější nese ve druhé třetině na svrchu
přední strany silnou, dlouhou Štětinku. Ústroje ústní jsou mírně vy-
Obr. 1. Hydroptila sparsa, Curt. 1—5. larva. 1. Pysk svrchní (+99), 2. levá, 3. pravá
mandibula shora ('$°), 4. zpodní čelist a zpodní pysk (*;*), 5. konec těla se
strany (%“), 6—8. kukla, 6. svrchní pysk a čelist (!$8), 7. konec těla ©* zdola
(109) satýž shora, (228), 9..,pouzdro (23):
niklé. Pysk svrchní jest napříč podélný, čtyřúhlý se zaokrouhlenymi
předními úhly a široce obloukovitě vykrojeným krajem předním; celý
kraj přední posázen jest krátkými, tuhými štětinkami; mimo to jest
na každé straně výkrojku, poblíž kraje předního chvostek podobných
Příspěvek ku znalosti vývoje českých Hydroptilid. 3
štětinek; za každým z nich stojí na povrchu pysku silná, ohnutá
štětina a na kraji zaokrouhlených rohů předních stojí dvě takové
štětiny. Mandibule silné, dvojostré, při pohledu shora trojúhlé. Obě
ostří jsou přistejná, rovnoběžná a blízko při sobě položená ; na čelisti
levé jsou ostří větší, mají slabě vlnitý kraj a mezi nimi jest hustý
chvostek tuhých štětin; na pravé jsou ostří menší, vystupují jakožto
veliké trojúhlé zuby a zpodní ostří jest mimo to dole rozšířeno
v úzkou, tenounkou průhlednou lamellu. Hřbet čelistní nese as ve
zpodní třetině dvě silné štětiny, z nichž štětina více na straně hřbetní
stojící jest mnohem delší než čelist sama, rovná a černohnědá, štětina
více na stranu břišní postavená jest ohnutá, žlutohnědá a dosahuje
konečku čelisti. Maxilly a pysk zpodní jsou silné. Makadla čelistní
jsou silná, kuželovitá, čtyřčlenná, poněkud delší než sanice. Makadla
pysková jsou silně vyvinutá; také jejich článek základní zřetelně se
od polokulovitého pysku odděluje; druhý článek jest poměrně dlouhý,
válcovitý a nese ještě malý kuželovitý článek.
Celá hruď jest právě tak jako prvý článek zadkový velmi jem-
nými kratičkými chloupky porostlá. Všecky tři kroužky hrudní jsou
rohovitými kroužky pokryty; tyto jsou lichoběžníkové, vzadu značně
užší než ve předu, mnohem širší než delší. Jejich základní barva jest
jako na hlavě světle žlutohnědá, ale přes přední třetinu táhne se
mezi oběma rohy předními široká, kouřově hnědá páska, která několik
nezřetelných světlejších skvrn uzavírá; zadní kraj jest leskle hnědý,
široce lemovaný, s několika uzavřenými světlými skvrnami. Přední
kraj posázen jest dlouhými štětinami, které s kratšími se střídají
a zvláště na rozích předních jsou dlouhé. Tyto krajové štětiny jsou
na přední šíji mnohem hojnější než na střední a zadní. Před krajem
zadním poblíž čáry střední stojí na každé straně skupina tří štětin,
z nichž prostřední jest dlouhá, postranní však krátké. Nohy jsou
značně silné, zadní páry o něco delší (v poměru 1:1:38:1'5); jejich
barva je-t docela světlá, žlutavá; plošky podpůrné jsou však hnědé
a kořen kyčlí jest zahnědlý. Jejich články jsou zvláště ke konci a na
zpodní hraně krátkými, jemnými štětinkami posäzeny; mimo ně jsou
dosti četné dlouhé štětiny roztroušeny.
Konec holení nese (dva silné trny. Holeně přední jsou rozšířeny
a tvoří na hraně zpodni trojúhlý výběžek, jehož konec nese nejen
ony dva trny, nýbrž za nimi ještě jeden vějířovitě rozšířený a splo-
štělý trn. Také články chodidlové nesou na konci po dvou trnech.
Drápky jsou silné, mírně zakřivené, delší než příslušné články cho-
didlové a opatřené silným trnem zpodovým.
1*
4 X. Fr. Klapálek:
Kroužky zadkové jsou odděleny vespolek hlubokými zářezy
a v profilu na straně břišní i hřbetní polokulovitě klenuté. Zadní kraj
kroužku osmého jest na straně hřbetní polokruhovitě rozšířen. Konec
zadečku tvořen jest polokulovitě zaobleným kroužkem, vynikajícím na
straně hřbetní ve výběžek, jehož zadní kraj prodloužen jest v žábro-
vitý přívěsek a posázen více dlouhými, černými štětinami, z nichž
dvě poslední mnohem jsou delší než ostatní. Pošinky jsou silné;
jejich drápek nese dva háčky hřbetní. Na zadní ploše posledního
kroužku nalézáme vedle každé pošinky ještě jeden kratší a slabší
žabrovitý přívěsek. Při pohledu zdola má zadní konec těla obrys
parabolický.
Kukla silná, shora i zdola smačklá asi 3:1— 3:34 mm dlouhá
na střední hrudi 066 mm, na zadní hrudi i s pochvami křídlovými
0:93—1:15 mm široká. Hlava jest napříč elliptická, s vyvýšeným, ale
rovným obrysem čelním. Tykadla nitkovitá u S 32, u © 26 článků
čítající. Jejich prvý článek nese na zadním kraji svrchní plochy tři
krátké trny, z nichž dva těsně vedle sebe stojí. Pysk svrchní jest
okrouhlý, u kořene zúžený, a tvoří napřed dva tupé úhly; na za-
škrcené části u kořene stojí na každé straně jedna delší štětina a na
kraji předním na každé straně dvě kratičké štětinky. Mandibule zúžují
se drápkovitě od silného kořene; jsou mírně prohnuté a hřbet jejich
nese asi v prvé čtvrtině dvě krátké, jemné štětinky, které šikmo za
sebou stojí. Makadla čelistní jsou silná; prvé dva články jsou velice
krátké, ostatní tři jsou postupně delší. Také články trojčlenných ma-
kadel pyskových jsou postupně delší.
Pochvy křídlové sahají až na konec těla, jsou stejně dlouhé
a zahrocené. Počet ostruh 0, 2, 4; ostruhy značně dlouhé, tupé;
jejich páry nestejné. Přední a zadní chodidla krátká, střední jsou
slabě obrvená.
Přístroj přidržovací jest dosti slabě vyvinut. Hřbetní plocha
prvého a druhého kroužku opatřena jest proužky chitinovými, které
na každém z nich omezují lichoběžníkovité pole; z nich má pole na
kroužku předním větší délku a proto též kratší přední stranu, za to
však jsou jeho proužky chitinové silnější. Při předním kraji třetího ©
až sedmého kroužku jest dvé úzkých, šikmo postavených, do zadu se
rozbihajieich chitinových plošek. Na zadním kraji třetího až pátého
kroužku jest rovněž po dvou chitinových ploškách, které však dále
od sebe jsou vzdáleny než plošky při kraji předním, následkem čehož
tvoří všecky čtyři plošky při jednom zářezu rohy lichoběžníka ve
předu širšího. Plošky při kraji předním nesou četné silnější a do zadu
Příspěvek ku znalosti vývoje českých Hydroptilid. 5
obrácené hroty, kdežto plošky při kraji zadním opatřeny jsou jem-
nějšími a do předu mířícími trny. U samičky jest osmý kroužek
zadkový náhle zúžen a konec těla jest pozvolna tupě zakončitý.
U samečka tvoří hřbetní plocha kroužku devátého na zad prodlouženinu
lichoběžníkovou, vzadu Širší, nahoře plochou. Břišní plocha téhož
kroužku zúžuje se ponenáhlu do zadu, jest na zadním konci téměř
rovně utatä a přechází uprostřed v tupě kuželovitý hrboulek.
Pouzdro jest žlutohnědé, prosvítavé, podlouhle ledvinovité, nebo
fazolovité, něco více než třikrát tak dlouhé, jako Široké, na každém
konci se širokou štěrbinou. Jest zhotoveno z velmi jemných, práško-
vitých zrníček pískových. Pouzdra kuklová jsou na obou koncích
uzavřená, na kamenech nebo na kořenech, listech i lodyhách vodních
rostlin buď oběma konci, nebo dutou hranou připevněná.
Porovnáme-li průpravná stadia tohoto druhu s týmiž stupni po-
psaného již druhu H. Maclachlani, shledáváme velikou podobnost, ač
myslím, že lze i larvu i samčí kuklu dobře rozeznati. Barvy chitino-
vých částí u H. Maclachlani jsou poněkud temnější, spíše červenavě
hnědé, kdežto u H.sparsa jsou tytéž částky bledě žlutohnědé. Štítky
šijové u H. Maclachlani jsouce téměř jednobarvé, nejeví žádné zře-
telné pásky temnější, jaká se u H. sparsa v oblouku mezi oběma
předními rohy přes přední třetinu táhne. Světlé skvrny v týle hlavy
jsou na širokém hnědém proužku u H. Maclachlani mnohem četnější,
kdežto u H. sparsa jest temnější, nahnědlý proužek užší a má pouze
dvě s krajem otvoru týlního rovnoběžné řady světlých skvrn. Žabro-
vité přívěsky zadního konce tělního jsou u dříve popsaného druhu
tenoučké ale delší, kdežto u nynějšího druhu jsou sice kratší, ale
silnější.
Samičí kukly jsou ukončením svým velmi podobny týmž kuklám
H. Maclachani a tu padati bude hlavně na váhu tvar pysku svrch-
- ního, v čemž ovšem obrázky přiložené nejlepšími jsou vůdci. Kukla
samčí hlavně v ukončení těla největší ukazuje rozdíly.
Pouzdro pak má u H. sparsa, jak se zdá, tvar poněkud užší.
Barva nebude asi rozhodující, poněvadž závisí na barvě písku, který
na nalezišti se nachází.
6 X. Fr. Klapálek:
Ithytrichia lamellaris Eat.
Larva kampodeovitä, tvaru u Hydroptilid obvyklého asi 2:6 mm
dlouhá, na hrudi přední as 0:36 mm, na hrudi střední 05 mm, na
hrudi zadní 053 mm a na třetím kroužku břišním 0:72 mm široká.
Třetí kroužek zadečkový jest nejširší a od něho do předu i na zad
tělo se ponenählu zúžuje, čímž nabývá podoby kopinaté. U larev do-
spělých a k zakuklení se chystajících jest tělo shora i zdola silně
smačklé. Hlava jest podlouhle vejčitá; poněvadž však oči s okolím
jsou vyzdviženy a vyklenuty v nízký hrbol, má hlava při pohledn
shora obrys spíše souměrně šestiúhlý, napřed mnohem uzší než v zadu.
Barva jest světle žlutohnědá. Povrch zvláště na ploše hořejší jest
velmi jemnými osténci posázen. Úhel vidlicový jest tupý; jeho přední
ramena brzy ohýbají se ku předu, prohýbají se však velmi málo
dovnitř, následkem čehož jsou strany štítu čelního skoro rovnoběžné.
Tykadla jsou hned za kořenem čelistí na kraji chitinové lbi vkloubena ;
skládají se z dlouhého tyčinkovitého článku, který nese ještě jeden
malý podlouhle vejčitý článek. Kusadla jsou mírně vyniklá. Pysk
svrchní jest lichoběžníkovitý, u kořene širší a na přední části hoj-
nými štětinkami posázený. Čelisti jsou silné, éervenohnédé, čepelovité,
na konci zahnuté, a při pohledu shora nebo zdola na ostří pod kon-
cem ostře obloukovitě vykrojené a to na čelisti pravé hlouběji než
na levé; následkem tohoto vykrojení vyniká koneček velmi ostře. Na
čelisti pravé nese ostří před svým zpodním koncem malý zoubek; na
čelisti levé vyniká sám dolní konec ostří jako malý zoubek a vedle
konečného hrotu tvoří hořejší konec břišní plochy čelistní silný zub.
Hřbet nese poblíž kořene dvě silné štětiny citové, z nichž zpodní jest
poněkud delší než hořejší. Maxillae a pysk zpodní jsou podobné jako
u rodu Hydroptila.
Kroužky hrudní jsou postupně na zad širší (v poměru 1:1:39:
1:47), všecky nahoře světle žlutohnědými štítky kryté. Tyto štítky
jsou napříč podlouhlé, čtyřúhlé. Pronotum jest nejdelší, metanotum
nejkratší. Střední Sev jest na všech třech velmi zřetelný. Na šíji přední
jest přední a postranní část četnými, ale jemnými štětinami posázena ;
mezi nimi vynikají na každé straně zvláště tři, dvě totiž as uprostřed
délky štítkové poblíže Svu středního a jedna v rohu předním. Také na
šíji střední nacházíme, úzký proužek vzadu vyjimaje, hojné štětinky,
z nichž na každé straně jedna as v polovici délky a jedna v každém
rohu předním jest nejdelší. Docela podobně jsou štětinky rozděleny na šíji
Příspěvek ku znalosti vývoje českých Hydroptilid. 7
zadní. Nohy jsou postupně delší (v poměru 1:157:1:80), bledé,
slabě zažloutle hnědé; pouze plošky podpůrné a kořeny článků kyčel-
ních jsou tmavohnědé. Všecky nohy jsou jemnými štětinkami posázeny
a nesou mezi nimi roztroušené dlouhé štětiny. Konec holení nese na
všech nohách jednu normální ostruhu a hned vedle ní plochý, vějí-
řovitě rozšířený a na kraji dělený trn, pod nímž ještě jeden kratší
trn sedí.
Us
)
i
= RN ; 7 m
N \ 2) |
IN. PU
ae NS 17/74
À ) } ))
Obr. 2. Ithytrichia lamellaris, Eat. 1—%. larva, 1. Mandibula a tykadlo (+99),
2. konec těla zdola (!7°), 3. týž shora (*$0), 4. a 5. kukla, 4. pysk svrchní (14°),
5. mandibula (?3°), 6. pouzdro kuklové.
Zadeček sestává z osmi zřetelných, hlubokými zářezy vespolek
oddělených kroužků. Čára postranní a žabry scházejí úplně. Na hřbetě
stojí při zadním kraji třetího až šestého kroužku dvě silné štětiny
poblíž čáry střední a jedna na každé straně; na zadním kraji sedmého
stojí vedle každé z obou uprostřed postavených dlouhých štětin ještě
dvě krátké. Zadní kraj téhož kroužku prodloužen jest na straně břišní
8 X. Fr. Klapälek
v kuželovitý cíp. Hibetni kraj kroužku osmého jest obloukovitě roz-
šířen a nese poblíž čáry střední dvě velmi dlouhé černé štětiny;
blízko při každé z nich stojí dvě krátké křivé štětinky; dále na stranu
jest jedna poněkud delší, křivá stětinka a dále ještě jedna dlouhá
štětina, která však jest přece kratší než štětiny prostřední. Po kroužku
osmém následují dva kuželovité silné hrboly, mezi nimiž pod polo-
kruhovitou rozšířeninou 8. kroužku hřbetního vyniká žabrovitý měkký
přívěsek, z počátku rovný, pak kolenovitě dolů zlomený a pak opět
rovný. Kuželovité hrboly nemůžeme pokládati za nic jiného než za
kořen pošinek, neboť jejich vrchol nese silný drápek; pod ním na
straně hřbetní sedí tři silné štětiny, jedna velmi dlouhá prostřední
a dvě krátké postranní. Jest ovšem též možno, že jest devátý kroužek
hluboko rozpoltěn a že každá jeho část srostlá jest s příslušnou
pošinkou.
Kukla jest velmi silná; její trup má úzce vejčitý obrys, na jehož
předním kraji sedí napříč elliptičná hlava. (Celé tělo jest shora
i zdola silně smačklé a pochvy křídlové nepřiléhají těsně k tělu,
nýbrž poněkud odstávají, čímž právě šířka těla se zvětšuje. Délka
těla obnáší as 2:8—2:96 mm, šířka na střední hrudi 0:66 mm a na
místě nejširším (asi přes šíji zadní) 0:94—105 mm. Obrys čelní jest
silně a dosti stejnoměrně klenutý. Tykadla jsou velmi krátká nitkovitá
u G 22členná, u © 20členná. Pysk horní jest souměrně pětiúhlý, se
zaokrouhlenými rohy a poněkud ke kořenu zúžený; blízko při kraji
předním stojí dvě krátké štětinky. Čelisti jsou poměrně silné, ze širší
zpodiny ponenáhlu ke konci ztenčené a slabě zahnuté; na zpodní
části plochy hřbetní stojí poněkud šikmo za sebou dvě krátké žlutavé
štětinky citové. Makadla jsou silná; čelistní pětičlenná, ponenáhlu
ztenčená; jejich poslední článek jest nejdelší, třetí poněkud kratší,
čtvrtý značně kratší a první a druhý docela krátký. Články trojčlen-
ných makadel pyskových jsou, jdouce od prvního ku třetímu, po-
stupně delší.
Pochvy křídel jsou velmi úzké a špičaté, až na konec těla sa-
hající a téměř stejně dlouhé. Počet ostruh 0, 3, 4; ostruhy velmi
dlouhé, na konci tupé; páry jsou velmi nestejné. První a třetí pár
noh jest lysý, druhý jest na chodidlech dlouhými chloupky hustě
posázen.
Přístroj přidržovací jest dosti silně vyvinut; na prvém a druhém
kroužku nalézáme úzké chitinové lištny, které na každém ze jmeno-
vaných kroužků omezují lichoběžníkové pole. Na třetím až sedmém
kroužku jsou při kraji předním dvě větší, četnými na zad obrácenými
a U 2
Příspěvek ku znalosti vývoje českých Hydroptilid. 9
ostenei posázené plošky chitinové. Na zadním kraji třetího až pátého
kroužku jest pár menších štítků posázených menšími vpřed obrácenými
osténci. Čára postranní a žábry scházejí úplně, Zadní konec těla
samičího jest jednoduše kuželovitě zakončitý a velice malý kroužek
devátý nese na straně hřbetní dva malé kuželovité hrboulky ; u samečka
jest zadeček ke konci zúžen a na konci otupen.
Pouzdro kuklové jest as 3:86 mm dlouhé, as ve prvé třetině
1:25 mm široké do předu i do zadu zúžené, čímž nabývá podoby úzce
vejčité. Přední kraj tvoří širokou poněkud dolů sklopenou obrubu.
Zadní konec vybíhá v bledší válcovitou na konci uzavřenou a za-
okrouhlenou často nepravidelně slabě zkřivenou rourku. Pouzdra jsou
vpředu i vzadu prostě na rostliny vodní a kořeny do vody sahající
upevněna. Zhotovena jsou z pouhého přediva larvy a mají světleji
nebo temněji hnědou barvu.
Orthotrichia Tetensii Kolbe.
Kukla jest silná, shora i dola smačklá, 3:26 mm dlouhá, na
hrudi střední 0:62 mm, na nejširším místě, as uprostřed těla 0°9 mm
široká. Hlava jest na kraji zadním nejširší, vpřed silně, v zadu slabě
klenutá; obrys čelní nad to ještě poněkud vyniká. Tykadla samčí jsou
90-členná a sahají na konec těla, samičí jsou 2%-členná a sahají do-
prostřed druhého kroužku zadečkového. Pysk horní jest přitrojúhlý,
napřed širší než u kořene, tvořeného zaokrouhleným vrcholem; kraj
přední jest právě tak jako oba kraje postranní krátce před koncem
v tupém úhlu zlomený; u kořene horní plochy stojí ve příčné řadě
čtyři zcela krátké bledé štětinky. Čelisti silné ale krátké, široce troj-
úhlé před koncem poněkud ohnuté, s ostřím neobyčejně jemně pilo-
vitým. Na hřbetě samém nemohl jsem ani štětinek ani stopy jejich
odkryti, ale na měkké kožce hned pod kořenem části hřbetní nalézá
se docela kratičká štětinka. Makadla jsou silná, jejich články postupné
delší; oba základní články makadel čelistních jsou velice krátké.
Pochvy křídlové velmi úzké, zahrocené ještě poněkud konec
těla přesahující, zadní poněkud delší. Počet ostruh 0, 3, 4; ostruhy
velmi silné, dlouhé a tupé; jejich páry silně nestejné. Všecka chodidla
lysá.
Přístroj přidržovací jest dosti silně vyvinut. Prvý až sedmý
kroužek zadkový opatřen jest na každé straně poněkud šikmou lištnou
10 X. Fr. Klapälek:
chitinovou, kteráž prostřední plochu hřbetní od ploch pobočných
omezuje; na kraji předním kroužku prvého a druhého táhnou se
krátké lištny spojovací, čímž ohražuje se na kroužku prvém lichoběž-
níkové pole. Na předním kraji třetího až sedmého kroužku nalézají
se dvě úzké podlouhlé plošky chitinové, nesoucí podélné žebro, které
opatřeno jest po způsobě pily silnými a nazad obrácenými zuby. Na
zadním kraji třetího až pátého kroužku jest dvé docela malých
okrouhlých plošek chitinových, kteréž opatřeny jsou několika do
předu namířenými háčky. Čára postranní i žabry scházejí. Konec těla
Obr. 3. Orthotrichia Tetensii Kolbe. Kukla. 1. Pysk svrchní ('$°), 2. Mandibula
(189), 3. konec těla S zdola (196), 4. Týž se strany (196), 5. Týž shora (12°),
6. Konec těla © zdola (195), 7. Týž se strany (196).
samčího tvořen jest osmým kroužkem, který nám však bezpochyby
představuje poslední kroužky v jeden kus splynulé. Jeho zadní kraj
jest rozdělen střední shora dolů přes zadní plochu se táhnoucí rýhou
ve dva díly. Při břišním počátku této rýhy zvedá se hruškovitý vý-
běžek, který tvoří konec základu pyjového. Zadek kukly samičí jest
kuželovitě zakončitý a na konci samém při pohledu zdola poněkud
vykrojený; před koncem zvédají se na straně břišní dva malé vedle
sebe stojící trojühle hrboulky.
Pouzdro má podobu kmínového nebo jiného okoličnatého semena;
jest vřetenovité, uprostřed nejširší, vpřed i vzad zúžené, poněkud
širší než vyšší a mírně zakřivené. Jest as 441 mm dlouhé, 09 mm
široké a 0:77 mm vysoké. V čáře střední táhne se po ploše konkavní
Příspěvek ku znalosti vývoje českých Hydroptilid. jt)
i konvexní kýlovitý šev. Strana vypouklá jest zvláště ozdobná: Vidíme
na ní podlouhlé, poněkud temnější pole, jehož přední i zadní obrys
tvoří úhel hluboko dovnitř zasahující a na němž táhne se pět rovno-
běžných kýlovitých žeber, z nichž prostřední jest silněji vyvinutým
středním svem. Před tímto polem jest menší deltoidovité políčko, které
však v úhlech postranních v ostatní plochu pouzdra přechází. Přední
prohloubená hranice tohoto políčka jest tenčí a vnfi při slabém tlaku
pouzdro se otvírá a puká; takto vzniklá štěrbina jest bezpochyby
cestou kudy dospělá kukla z pouzdra uniká. Po každé straně předního
i zadního otvoru, kteréž rozmanitými drobnými částečkami jsou uza-
Obr. 4. Orthotrichia Tetensii, Kolbe. Pouzdro kuklové se hřbetu a se strany 136
vřeny jest postranní stěna v lasturovitý, zaokrouhený, průsvitný la-
lůček prodloužena. Mezi oběma lalůčky vyniká na obou koncích krátký
silný úvazek, jímž jest pouzdro na kameny i vodní rostliny upevněno.
Larva jest neznáma.
Oxyethira tristella, Klp.
Larva jest velice podobna larvě Ox. costalis ; má uzounkou hruď
a velmi rozšířený zadeček a jest se stran silně smačknuta; dospělá
jest as 408 mm. dlouhá a v profilu na přední hrudi 0:21 mm., na
12 X. Fr. Klapálek:
pátém kroužku 1 mm. široká. Hlava jest dlouze elliptická, něco více
než 1'/, krát delší než široká, barvy stejnoměrně žlutavé bílé. Z četných
na svrchu hlavy se nacházejících štětinek jest tyto zvláště vytknouti:
jedna velmi silná ač poměrně krátká štětina as v polovici délky štítu
čelního na vrcholu vypouklého úhlu větví vidlicovych; jedna velice
dlouhá ale tenká štětina, která s předešlou stojí v jedné řadě mezi
očima se táhnoucí; tři krátké štětiny za každým okem, z nichž nej lolejší
jest nejdelší a konečně pár krátkých štětinek stojících při vrcholu úhlu
vidlicového. Při pohledu se strany jest hlava obrysu přitrojúhlého,
vzadu zřetelně vyššího, než ve předu; otvor týlní jest pouze nepatrně
šikmý. Na zpodní ploše hlavy stýkají se pleury ve dlouhém rovném
švu a hypostomum objevuje se jakožto docela úzký štítek v podobě
tupoúhlého trojúhelníka až při samém otvoru týlním. Tykadla jsou
velmi dobře vyvinuta, postavena na předním kraji chitinové lbi,
a dvojčlenná; článek prvý jest kratší ale silnější, druhý dlouhý, ty-
činkovitý, na Straně vnitřní ve druhé pětině opatřený dosti dlouhou
štětinou. Ústroje ústní jsou podobně vyvinuty jako u ©. costalis.
Obr. 5. Oxyethira tristella, Klp. Kukla: 1. svrchní pysk ('5°), 2. mandibula (150),
3. konec těla u $ (%).
Na čelisti pravé jsou oba zuby na ostří poněkud silnější, a ostří
samo jest tu jednoduché a ne ve dvě samostatná ostří rozštěpené;
konec levé čelisti jest uťatý a tvoří na každé straně malý zoubek
pod kterým na zpodním ostří nalézá se úzký, ale hluboký zářez.
Všecky tři kroužky hrudní kryty jsou chitinovými štítky; přední
šíje jest napříč podlouhle čtyrúhlá se zaokrouhlenými rohy předními,
střední a zadní šíje jest na zad poněkud užší, tudíž napříč licho-
běžníková s ostrými rohy předními i zadními. Barva štítků šíjových
jest žlutavě bílá, ale všechny kraje jsou úzce ale zřetelně hnědě le-
movány a rohy jsou tmavohnede; i zadní půle přední šíje jest slabě
kouřově zahnědlá. Přední kraj přední šíje nese řadu štětin; jedna
štětina stojí na kraji postranním a nepravidelná řada štětin, velmi
Příspěvek ku znalosti vývoje českých Hydroptilid. 13
nestejných táhne se napříč as v polovici délky pronota. Na předním
kraji meso a metanota stojí po jedné štětině a to as uprostřed každé
půle kraje předního; dvě silné štětiny stojí v rozích předních. Před
zadním krajem týchž štítků stojí šikmá řada tří štětin; tyto jsou na
šíji zadní skoro stejně dlouhé, na šíji střední však jest nejvnitřnější
z nich nejdelší. Přední roh podpůrných plošek všech noh nese silnou
štětinu. Noby jsou velmi nestejně dlouhé (v poměru 1:196:2-10);
přední pár roh jest velmi silný, oba ostatní štíhlé. Přední stehna jsou
velmi široká, trojúhlá, u kořene hrany vnitřní nesoucí silný trn a dvé
silné krátké štětiny; tyto tvoří se Stétinami na vnitřní hraně příkyčlí
jednu řadu. Přední holeně opatřeny jsou na hraně vnitřní řadou vele-
jemných štětinek a tvoří na konci na hraně vnitřní silný, kuželovitý
výběžek, který téměř až na konec chodidla sáhá a na vrcholu svém
dva silné štětinovitě zakončité trny nese. Vnitřní hrana předního
chodidla jest rovněž přejemnými Štětinkami posázena, nese před
koncem dva slabé trny a vedle nich na straně vnější zploštilý a na
kraji rozstřepený trn. I střední a zadní holeně i chodidla jsou na
hraně vnitřní posázena sporými velmi jemnými brvami, které však pouze
před koncem stávají se zřetelnými. Ostruhy středních i zadních noh jsou
silně dolů posunuty a stojí jako dvě silné štětiny uprostřed hrany
střední těsně vedle sebe. Drápy dlouhé a štíhlé, mírně zahnuté se
štětinou zpodovou; na nohách předních jsou delší, na středních
a zadních kratší než přináležitý článek chodidlový.
Zadeček jest podobný jako u Ox. costalis; částice chitinové
jsou Zluto-hnede; dräpek pošinkový jest opatřen dvěma háčky
hřbetními.
Kukla silná, shora i dola smačknutá, u S as 2:46 mm u © 538 mm
dlouhá, u S na hrudi střední 058 mm, u © 07 mm široká, s po-
chvami křídlovými dosti přilehavými. Hlava jest velmi krátká, s rovným
obrysem zadním, silně klenutýma očima a rovným vysoce vyklenutým
obrysem čelním; na stranách této vyvýšeniny čelní vkloubena jsou
nad očima tykadla. Tato jsou u G B5-členná a na konec šestého
kroužku zadečkového sahající, u © 25- 26-členná a pouze na počátek
druhého kroužku zadečkového sahající. Po střední čáře čelní táhne se
dosti dobře omezená podélná rýha, která na obryse čelním vypadá jako
trojühly výkrojek. Ústroje ústní jsou postaveny na přední straně hlavy.
Pysk svrchní jest lichoběžníkový, dosti krátký se zaokrouhlenými rohy
předními; jeho obrys u kořene není rovný, nýbrž tvoří v zaokrouh-
leném úhlu zlomenou čáru. Štětinky na povrchu pysku svrchního
sedící jsou velmi malé, prosvitavé a těžko nalézti; pokud mohl jsem
14 X. Fr. Klapálek:
to zjistiti nacházejí se dvě uprostřed na kořeně, jedna po každé
straně při postranním kraji kořene a dvě na kraji předním. Mandi-
bule jsou silné, se silným kořenem, který se zúžuje v čepel tenkou,
téměř rovnou, pouze před koncem poněkud zahnutou s ostřím velice
jemně pilovitým; její hřbet tvoří kýl, který se i přes zpodní čásť
hřbetu táhne. Obě štětinky citové jsou velmi slabé, krátké i průsvitné
a nestojí přímo na hřbetě, nýbrž jsou postaveny poněkud na stranu
zpodní; stojí šikmo a štětinka kořenu bližší jest poněkud delší. Ma-
kadla jsou tak jako u jiných Hydroptilid silně vyvinutá, jejich články
zpodové velmi malé, ostatní, postupně delší.
Pochvy křídlové jsou velmi úzké a zaostřené; u samičky sahají
na konec těla nebo jsou poněkud kratší, u samečka poněkud konec
těla přesahují; oba páry jsou stejně dlouhé. Počet ostruh jest 0, 3, 4;
ostruhy jsou dlouhé, tupé; jejich páry silně nestejné. Přední a zadní
chodidla jsou lysá, střední dosti slabě na straně vnitřní obrvená.
Přístroj přidržovací jest dosti silně vyvinut. Hřbetní plocha
prvého kroužku zadečkového opatřena jest dvěma lištnami chitinovými,
ke kraji přednímu se sbližujícími, na zad se rozstupujícími, a značně
sesílenými. Podobné, ale daleko slabší lištny nacházíme na druhém
kroužku; napřed jsou ostře ohnuté a jejich přední konce spojují se
se zadními konci listen předcházejících. Polohu podobnou zaujímají
na kroužcích následujících, třetím až sedmém, dvě zkrácené, napřed
na venek prohnuté lištny chitinové, jsou však poněkud vespolek bližší;
nesou tři až čtyři silné, do zadu obrácené zuby, z nichž přední zpra-
vidla jest největší a které dohromady krátkou, ostrou pilku tvoří. Na
zadním kraji třetího až pátého kroužku jest pár malých, okrouhlých
plošek chitinových, které několik málo vpřed obrácených háčků nesou.
Čára postranní a žábry docela scházejí. Zadní konec těla kukly samičí
jest jednoduše tupě kuželovitý; zadní konec těla samčí kukly jest
rovně utaty, vybíhá však uprostřed zadní plochy v malý komolý
kuželík na straně břišní kýlovité prodloužený. Tento kuželík tvoří
základ pyje i jediné liché pochvy pyjové.
Pouzdro jest zcela podobné jako u Ox. costalis. Na pouzdře
kuklovém nalézáme vpředu obyčejně na každé straně dvě poutka,
kterými jest pouzdro upevněno; toto dvé poutek vychází z každého
předního rohu a jedno z obou poutek jest delší a tenší, druhé kratší
a silnější. Zadní konec jest zřídka pouze dvěma poutky, jak tomu
jest u O. costalis na obou koncích, připevněn, nýbrž obyčejně děje se
to třemi nebo čtyřmi a v případě posledním bývají opět dvě kratší
— vor
Příspěvek ku znalosti vývoje českých Hydroptilid. 15
a dvě delší. Otvor zadní uzavřen jest tenounkou, často až polokulovitě
klenutou blanou.
Předběžná stadia Ox. tristella podobají se celkem velice týmž
stadiím O. costalis, myslím však, že podařilo se mi nalézti kriteria,
jimiž bude lze tyto dva druhy od sebe rozeznati. Rozdíly jsou as
tyto: Nohy Oz. tristella jsou poměrně k tělu kratší; také střední a
zadní drápky jsou v poměru ku přináležitým chodidlům kratší tak že,
kdežto u Om. costalis má se délka středního a zadního drápku ku
přináležitému chodidlu asi jako 1:1:11, u Ox. tristella jest poměr
Obr. 6. Kuklové pouzdro Oxyethira tristella, Klp. (13°).
středního drápku ku střednímu chodidlu jako 1: 1:27, a zadního
drápku ku zadnímu chodidlu jako 1:1:42. Barva hlavy i noh jest
u Oz. tristella téměř stejnomernä, kdežto u O. costalis jsou na hlavě
temnější kresby, a stehno i následující články zadních dvou párů jsou
patrně temnější než kyčel a příkyčlí. U ©. costalis nese vnitřní hrana
středních holení docela malé osténce, kdežto u ©. tristella jest tato
hrana zcela lysá. U ©. tristella jsou zuby na ostří čelistním větší
a zřetelnější.
U kukly jeví se hlavně nápadný rozdíl ve tvaru pysku svrchního
a v počtu článků tykadel samčích. Přístroj přidržovací jest velmi silný
tak že řady ostnů při předním kraji sahají až do třetiny kroužku,
16 X. Er. Klapálek: Příspěvek ku znalosti vývoje českých Hydroptilid.
kdežto u O. costalis jsou kratší. Také tvar kuželovitého výběžku na
zadním konci těla samčího jest rozdílný. Co pouzdra se týče není
rozdílů markantních, pouze ta okolnosť může býti kriteriem, že u O.
costalis pouzdro na každém konci pouze dvěma poutky jest upevněno
a nejeví na zadním konci tak klenuté blány uzavírající.
Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tliskem dra Ed. Grégra v Praze 1847.
RS nné etě db JÉ o o o Zu
1 ide kk k
db
Pásmo Il. — Korycanske
kridoveho ütvaru v Poohri.
Sepsal Cenek Zahälka.
S obr. 12. az 15.
(PredloZzeno dne 26. února 1897.
Pásmem II. označili jsme v útvaru křídovém v okolí Ripu vrstvy,
které spočívaly na pásmu L. a kryty byly pásmem III. Byly to vrstvy
pískovcové s hojným glaukonitem. Přítomností glaukonitu rozeznávaly
S ovců pásma I. Vápence v nich ještě nebylo jako v pásmu I-
N a místech obsahovaly hojně zkamenělin mořských s vodícími
pi © pásmo druhy. Od pásma III. bylo lze snadno je rozlíšiti již
po ränce petrograficke, neboť pásmo III. počíná nad pásmem II. ná-
paunym souvrstvím jílu. :
Rozšíření pásma II.
Poněvadž má pásmo II. jen malou mocnost a tvoří patro pásma
I., bude o jeho rozloze v Poohří to samé platiti, co platilo 0 rozší-
ření nejvyšší části pásma I. Ve vysočině Perucké a Žbánské pokryto
jest obyčejně jen pásmem III. Všude, kde přístupno bylo souvrství d
pásma I., tam také je přístupno pásmo II. Ono se rozšiřuje nepře-
tržitě z Řipské vysočiny, Peruckou vysočinou do Žbánského Podlesí,
od Přestavlk u Roudnice až do Lipence u Postoloprt. Ovšem je sou-
vislost jeho přerušena četnými údolími a dislokacemi. Těmito údolími
a dislokacemi způsobeno, že vychází pásmo II. ve stráních často na
povrch, neboť jinak bylo by ukryto spolu s pásmem I. pod dosti moc-
ným pásmem III. a našemu zkoumání nepřístupno.
O výchozu pásma II. v Prestavlckém údolí; kde tvoří úzký pás
v jeho stráních, pak v pravé Oharecké stráni od Přestavlk ku Vrbee,
Tr, mathematicko-přírodovědecká 1897. 1
2 XI. Čeněk Zahálka:
jakož i ve Mšenském údolí a pod Charvátci, pojednali jsme již při
pásmu II. okolí Řipu. O pokračování jeho v dalším Poohří platí, jak
jsme řekli, totéž, co o pásmu I., s tím připomenutím, že zaujímá na
svých výchozech úzký pás, obyčejně ve vyšší poloze strání.
O základu pásma II.
Základem pásma II. jest pásmo I., o němž jsme v předchozím
článku pojednali. Tam, kde se vrstvy pásma II. skládají v dolní části
z kvádrových pískovců s hojným glaukonitem, tak že od něho barvu
zelenou nabývají, tam se rozhraní mezi pásmem II. a jeho základem
(v němž glaukonitu není) hravě stanoví. Také tenkráte stanovíme
snadno rozhraní mezi pásmem II. a jeho základem, když v dolním
pískovci pásma II. zkameněliny naleznem. Obtížno však jest rozhraní
ustanoviti, je-li glaukonit vzácný a je-li k tomu ještě mikroskopický,
když barva pískovce je šedá neb bělavá jako v jeho základu a když
k tomu ještě zkamenělin v něm nenalezneme. Má-li se v takovém
případě rozhraní ustanoviti, třeba si opatřiti vzorky hornin z verti-
kálného profilu pískovců v blízkých od sebe vzdálenostech a doma
zjistiti, kam až sahá glaukonit. Ohraničení pásma II. při jeho základu
napomáhá skorem stejná mocnost pásma II. v celém Poohří.
O patru pásma II.
Patrem pásma II. jest v Poohří jako v okolí Ripu pásmo III.
Pásmo to složeno je hlavně z deskovitých slínů a ve zpod, kde při-
léhá na pásmo II., má význačné mocné souvrství jílu. Jest tedy roz-
hraní mezí pískovci pásma II. a jíly pásma III. vždycky velmi ostré.
Často se stává na stráních, že ssutiny slínů aneb splavený jíl pásma
HI. zakrývají výchozy pásma II.
Petrografie pásma II.
U Přestavlk skládá se pásmo II. z nepevných deskovitých pí-
skovců jemnozrnných glaukonitických s hojnými šupinkami muskovitu,
s tmelem jílovitým, barvy šedé do zelena přecházející. U Mšeného
měl též zrnka křemenná hrubší. Tu a tam objeveny v něm pecky
limonitu uvnitř duté s práškovitým obsahem. Vápence v něm nikde
nebylo.
Od Přestavlk přes Vrbku a Poplzy až do Strádonic se pískovec
ten jen nepatrně změnil. Desky jeho stávají se od Vrbky přes Po-
plzy k Strádonicům mocnější. Jest též jemnozrnný, obsahuje však
Křídový útvar v Poohří, — pásmo Il. 3
také tu a tam hrubsi zrnka křemenná. Že glaukonit chová, to již
barva jeho šedá s nádechem do zelena prozrazuje. Je nepevný a jílo-
vitý tmel všude obsahuje. Vápence nikde nemá.
Od Peruce až po Lipenec jakož i u Břvan má pásmo II. u spodu
kvádrový pískovec jemnozrnný bělavý, šedý neb zažloutlý, zřídka za-
zelenalý se žlutšími až rudými skvrnami. (Glaukonit obyčejně jen
drobnohledem dokázati lze. "Tmel jeho jest chudý, jílovitý. Nejvíce
jílu má u Lipence, kde i proužky jílu dosti se v něm objevují.
Od Peruce až po Lipenec má pásmo II. ve svrchní části pésko-
vec deskovity jemnozrnný s hrubšími zrny křemene, šedý neb zelenavý
(při větším množství glaukonitu), zvláště je nápadný pískovec žlutý
až rezavý. Má tmel jílovitý. Vodnatým kysličníkem železitým zbarven
je do žluta. Čím více tohoto kysličníka, tím je rezavější, tvrdší
a pevnější. V tomto pískovci zvláště se objevuje více pecek limoni-
tových. Jedna a táž deska pískovce mívá někdy všecky uvedené
barvy. V celé krajině mezi Perucí a Lipencem, mívá některá vrstva
pískovcová mnoho jílu šedého s tmavšími skvrnami, takového asi,
jako je v nejhlubší vrstvě pásma III. V takovém Jílovitém pískovci
vystoupí více zrna křemenná, otřeme-li pískovec ve vodě kartáčem.
Geotektonika pásma II.
Zde jen o těch vlastnostech pojednáme, které nejsou jiným pás-
müm společny. O celkovém sklonu vrstev platí totéž, co o pásmu I,
neboť byl stanoven sklon ten u temene pásma I. Místní pak sklon
jest rozmanitý i na jednom a témž stanovisku. Tak jsou ku př. u pí-
skovce II v lomu u myslivny v Peruci (profil 9.) nejvyšší vrstvy
skloněny při 25°—30°, uprostřed vodorovny, dole jsou vlnité, všecky
pak tvoří s hora dolů pozorovány, jeden souvislý kvádr. Svrchní de-
skovité pískovce mezi Perucí a Lipencem zřídka bývají rovné; oby-
čejně jsou zprohýbané od původního nerovného usazování se vrstev.
Při silnici z Poplz do Brníkova zapadají vrstvy při 25° ku SSZ. Ve
stráni údolní pod Pohodnicí severně od Panenské Týnice mají vrstvy
II 1. sklon 15“ ku JV. Ve stráni Bitínské JZ. od Slavětína mají
vrstvy pásma II. sklon 30° ku SZ. V Břvanech mají sklon 9° ku ZJZ.
O vrstvách pásma II.
Pásmo II. již pro svou malou mocnost nepřipouští rozmanitost
ve svých vrstvách. Od Přestavlk u Roudnice až po Strädonice jsou
vždycky v celém profilu stejné vrstvy. Teprve v Peruci vidíme rozdíl
1*
4 -XI. Čeněk Zahálka:
mezi spodními a svrehnimi vrstvami. „Spodní vrstvy, obyčejně v pro-
filech našich číslicí 7 znamenané složeny jsou z kvádrového pískovce;
svrchní, znamenané obyčejně číslicí 2, jsou deskovité pískovce limo-
nitem hojně proniknuté, místy 1 větším množství jílu. V tomto slo-
žení shledáváme pásmo II. až do Lipence.
Profily pásma II. uvedli jsme již při popisu pásma I. Sem patří
především
Profil 3.
(Obr. 5.)
v jehož pískovcích pásma II. při silnici z Poplz do Brníkova nalezá
se velké množství zkamenělin
Natica bulbiformis Sow. (h)
Protocardium Hillanum Sow. sp. (vh)
_Cardium pustulosum Münst. (h)
Pectunculus lens Nilss. (h)
Arca subglabra D’Orb. (h)
Exogyra columba Sow. (h)
Fucoides. (h)
Také Frı6') popisuje nad vsí Poplzy v drobivem zelenavem pí-
skovei Korycanských vrstev :
Cardium Hillanum.
m .Cardium pustulosum.
S týmž profilem a s týmiž skamenélinami Setkáváme se při cesté
pod Brnkovem v lomu; rovněž ve stráni při cestě z Poplz do Horek
kde zejmena Cardium pustulosum vedle ostatních je nápadné.
Profil 4., 5., 6.
(Obr. 6.)
Ve 4. profilu nad Strádonicemi obsahuje pásmo II. četné otisky
zkamenělin se žlutým povlakem od vodnatého kysličníka železitého :
Turritella cenomanensis D’ Orb,
Aporhais sp.
Natica bulbiformis Sow.
Cardium pustulosum Münst.
Pectunculus lens Nilss.
Serpula sp.
1) Archiv I- Str. 202.
Kiídový útvar v Poohří, — pásmo li. 5
Profil 8., 9.
(Obr. 7.)
V lomu u myslivny v Peruci (Profil 9.) jsou v pískovcích sou-
vrství 2. hojné zkameněliny :
Turritella cenomanensis D'Orb. (zř)
Natica bulbiformis Sow. (zř)
Protocardium Hillanum Sow. sp. (vh)
Trigonia sulcataria Lam. (h)
Arca subglabra D’Orb. (zř)
-V jilovitém pískovci objevují se tu místy celé chomáče koralů
(blíže neurčitelných) rovněž z jílu, tak že se špatně dají zachovati.
Z Reussova profilu Peruckého (uveden za prof. 9. při pásmu I.)
náleží sem nejvyšší část souvrství 3., kde nalezl Reuss:
Lucina eircularis Gein. (lenticularis Goldf.)
Scyphia parvula Reuss ?
Z GowBLova profilu Peruckého (též tam) patří ku pásmu II.
vrstvy 9, 4, 5 a nejvyšší část vrstev 6. V nich uvádí se:
-© Gardium hillanum (vh)'
Profil 10., 1.
vztahují se k obci Peruci a jsou podobné předešlým.
Profil 12.
(Obr. 8.)
Tam, kde se nalézá rozsedlina dislokační v pravé stráni Peru-
ckého důlu nad Dybří, tam nalézáme rezavou půdu s úlomky limoni-
tovými jako bývá u pásma II. Výše u silnice v lomu je pásmo II.
přístupno tak jako v Peruci.
Profil 13.
(Obr. 9.)
-Zde přístupno pásmo IT. nad dráhou pražsko-duchcovskou JV.
od Dřivčic.
Profil 14.
Při jižním okraji obce Vrbna ve sklepě a dvorku č. d. 16.
6 XI. Čeněk Zahálka:
Profil 15.
Ve stráni údolní severně od Panenské Týnice pod Pohodnicí nad
rybníkem lze tři souvrství rozeznati s hora dolů:
3. Zelenavý, žlutý neb hnědý pískovec s muskovitem jemno-
zrnný, místy s hrubšími zrnky křemene, místy bez nich; s tenkými
destičkami a shluky písčitolimonitovými žlutými až hnědými; místy
jilovitÿ pískovec. Toto souvrství má ploskovälcovité rozvětvující se
tvary, které mají zakončení podobné Amorphospongiim rugosám. Jsou
až 10 cm ba i 20 cm dlouhé a hmota jejich jest z limonitického pí-
skovce. Podobné viděl jsem v témž pásmu u Mšeného. Že vlastně
Amorphospongie rugosy, které z křidového útvaru našeho známe, ne-
jsou celým tvarem, nýbrž že vězí na konci delších stopek (i větev-
natých stopek), na to poukázal jsem již při „Pásmu III. v okolí Řipu“
str. 20, 21. a při pásmu X. ve „Druhé zprávě o geologických pomě-
rech Brozanské výšiny“ str. 275.
2. Zelenavý pískovec neb bělavý do zelena s muscovitem, jemno-
zrnný tu a tam s hrubšími zrnky křemene, deskovitý.
1. Pískovec kvádrový bílý, poněkud zažloutlý s nádechem do ze-
lena, jemnozrnný, s muskovitem, na povrchu deskovitý.
Vrstvy 1. a 2. tohoto profilu odpovídají souvrství 1, a vrstva 3.
odpovídá vrstvě 2. předchozího profilu.
Profil 16.
Na mírném površí mezi rybníkem, který je nad dvorem „Ovčí-
nem“ a nejnižší částí Panenské Týnice přístupno je úplně též pásmo
II. při cestě.
Profil 17.
(Obr 8.)
V levé stráni Peruckého důlu nad mlýnem Dybeř, při cestě levé
ku novému dvoru Dybeř.
Profil 18.
Přístupna tu jen svrchní čásť pásma II. ve strži pod Pohodnicí
Dřivčickou.
Naproti tomuto profilu vystupuje pásmo II. také v protější stráni,
jehož svrchní čásť 0:6 m mocná se svými žlutými pískovci hrubými
neb jemnými též šedými a zelenavými zvláště je nápadna.
Křídový útvar v Poohří, — pásmo II.
km
Profil 19.
Ve svrchní části pásma II. nad Pohodnicí Dřivčickou lze na-
lézti ve svrchním souvrství 2. spongie tvaru válcovitého neb obráceně
kuželovitého. Kostru zachovanou nemají, jsouce složeny z pískovce.
V jich stěnách zelených jest však mnohem více glaukonitu, než
v okolním pískovci. Opět tu vidíme, jak glaukonit přispívá ku hmotě
zkamenělých spongii.
Profil 20.
V dolní části Bitínského lesa při silnici do Peruce přístupno
poněkud pásmo II.
Profil 21.
Je ve stráni Bitínské JZ. od Slavětína.
Profil 22.
(Obr. 10.)
Zde v pravé stráni Pochvalovského důlu nad Brdlohy jsou ná-
padny pískovce limonitické pevné, žlutě hnědé až rezavé svrchního
-oddělení pásma II.
Profil 23.
(Obr. 10.)
V levé stráni Pochvalovského důlu, naproti předešlému profilu,
nalezáme místo limonitického pískovce rozdrobený šedý pískovec jílo-
vitý ve svrchní části pásma II.
Profil 24., 25.
(Obr. 14., 11.)
Na profilu 25. ve stráni u Lipence nad Maruší jest svrchní sou-
vrství pásma II. již jen 3 cm slabou vrstvou zastoupeno. Zdá se, že
toto souvrství u Lipence již se vytrácí. Zda-li celá stolice 35 m moc-
ného pískovce IT. náleží pásmu IL, nemohl jsem při velké podob-
nosti její s nižšími vrstvami přesně rozhodnouti, též proto, že jsem
v ní glaukonitu nenalezl.
Při pásmu I. (profilu 25. obr. 11.) zmínili jsme se o tom, že
Gůmblovy vrstvy 1, 2, 3, 4, 5, 6. v jeho profilu u Lipence ') lze při-
1) Beiträge. S. 516—519.
S neb. Čeněk Zahálka:
blížně srovnati s naším pásmem I. Těžko je však porovnati jeho
vrstvy 7, 8, 9..s naším pásmem II. Praví o nich Gümbel:
9. fester, hellfarbiger Grünsandstein . . . . . 15’
8. lichtfarbiger, weicher Grůnsand, arm an Ver-
steinerungen (Ostrea columba, Cardium pro-
ductum) . . . His arte ln (CN TRE
7. grauer, ose t Marcel ERBE ee 37
Co se týče vrstvy 7., tu třeba podotknouti, že v této poloze
ještě žádné sliny se objevovati nemohou. Grünsand vrstev 8. a 9. má
míti mocnost 25°; tato mocnost nesouhlasí s přírodou. Slova Grün-
sand a Grünsandstein nelze bráti u Gůmbla ve smyslu petrografickém,
nýbrž v tom smyslu, že vrstvy 8. a 9. jsou aeguivalentní Gümblo-
vemu Unterpläner-Grünsandsteinu.
Knrsčí !) přidružuje u Lipence veškeren kvädrovy pískovec měkký
drobivý (náš profil 25. vrstvy Id. a II./, obr. 11.) nad Peruckým
lupkem v mocnosti asi 5 sáhů ku svým Korycanským vrstvám (naše
pásmo II.). Dle Kre,söino je k severu pod 15° skloněný a neobsahuje
zřetelných zkamenělin.
Profil 36., 39.
(Obr. 15.)
Po levé straně Oharky naleznem pásmo II. na dně Hradeckého
údolí pod obcí Břvany. Při pravém břehu Hradeckého potoka proti
úvozu cesty do Lenešic. Vyčnívá tam 09 m vysoko nad hladinou po-
toka. Je to kvádrový pískovec šedobílý, jemnozrnný s muskovitem
a s velmi vzácným glaukonitem. Je proniknut často proužky a skvrnami
tmavšího pískovce s hojným jílovitým tmelem. Vrstvy jeho zapadají
při 9° na ZJZ. (h 17 JZ.) Také dále na SV. od Břvan, objevují se
pískovce tyto na úpatí levé stráně (profil 39.).
Nad pískovci pásma II. následují pak jíly pásma HI.
Krejčí se vyslovuje o pískovcích pásma II. a o jílech nejspod-
nější části pásma III. takto: „Teprva na severní straně Oharky ve
Brzvanech a odtud vzhůru v mohutné rokli k Hrádku vedoucí, vy-
chází pod bělohorskou opukou opět malý pruh pískovců a slídnatých
jílů na den, kteréž dle svého uložení též ke Korycanskému pásmu
přidružiti se může.“ (Archiv. I. str. 49.) — „Jíly od prof. Reussa
u Brzvan uvedené náležejí patrně k vyššímu pásmu a sice k spodní
lavici bělohorských opuk.“ (Archiv. I. str. 47.)
1) Studie v ob. křid útv. v Č. Archiv. I. str. 49.
Křídový útvar v Poohří, — pásmo II. 11
Z uvedeného seznamu je viděti, že tu není v pásmu II. velká
rozmanitost druhů. Vyskytují-li se tedy v některých polohách zkame-
něliny hojně, nevyskytují se hojně různé druhy, nýbrž jeden a týž
druh často se objevuje.
Zavěrek.
Reuss (1844.) nevyloučil vrstvy, jež pásmem II. označujeme, co
samostatné pásmo útvaru křidového, nýbrž zahrnul je spolu s pásmem I.
a s nejspodnější částí (jílu) pásma III. ve svůj:
Unterer Quadersandstein.
Romiseer (1847.) nevylučuje vrstvy našeho pásma II. co samo-
statné pásmo ani si jich blíže nevšímá, poněvadž v krajině u Lipence
a Břvan, kde on český útvar křidový zvláště studoval, neodlišuje se
pásmo II. nápadně od pásma I. tak, jako ve Žbánské vysočině, Pe-
rucké atd. Proto spadají Romingerovy vrstvy ty u Lipence a Břvan
v jeho
Unterer Quader.
GumBEL (1868.) odlišuje již vrstvy našeho pásma II. u Peruce
a Lipence od vrstev pásma I. Všímá si zelenavé jeho barvy a jme-
nuje je důsledně ,Grünsandsteinem,“ i tenkráte, když změnou facií
také barvu svou zelenou ztratily (Lipenec). "Tento Gümblüv „Grům-
sandstein“ tvoří svrchní část jeho „Unterplänru.“ Jest tedy naše
pásmo II. až na malé odchylky (Lipenec) souhlasno s Gümblovym:
Unterplůner- Grůnsandsteinem,
jemuž uděluje pro Čechy specielně jméno:
Tuchomeritz-Pankratzer Schichten.
K tomu dlužno však připojiti, Ze GumBEL nepovažoval tyto vrstvy za
aeguivalentní vrstvám u Korycan, nýbrž za nejblíže mladší Korycan-
ských vrstev.
Kresôt a Frië (1870.) vyloučili vrstvy našeho pásma II. v Po-
obří jako samostatné pásmo útvaru křidového a považovali je za aegui-
valentní svým Korycanským vrstvám. “)
Při studiu pásma II. v okolí Ripu sledovali jsme pásmo II. mezi
3) Archiv. I. Str. 74, 202.
12 XI. Čeněk Zahálka: Křídový útvar v Poohří, — pásmo Il.
pásmem I. a III. z Řipské vysočiny i do okolí Nelahozevsi, Kralup,
Zlosýna a Korycan a tím shledali, že jest pásmo II. co do stáří to-
tožno s m
Korycanským vrstvami.
Poněvadž jest pásmo II. v Poohří pokračováním onoho z Řip-
ské vysočiny, jak jsme v předchozím článku ukázali, sos 1 zde
pásmo II. co do stáří s Korycanskými vrstvami.
Pásmo II. mění se v blízkých od sebe vzdálenostech v- jiné
a jiné facie. Na to poukázal již Frıö!) ve své studii o Korycanských
vrstvách v Čechách vůbec. V Ripském okolí a probraném Poohří
shledali jsme tyto facie:
1.
Facie Korycanská. “)
Písčitý glaukoniticky vápenec i jiné vápence.
2.
Facie Ziosejnska. °)
Deskovité neb kvádrové pískovce glaukonitické jemnozrnné.
Facie Prestavicka.
Deskovité glaukonitické pískovce jílovité jemnozrnné.
4.
Facie Perucká.
Nahoře: Deskovitý pískovec jílovitý, jemnozrnný s limonitem.
Dole: je pískovec jemnozrnný.
1) Archiv. I. Str. 171—173.
2) Frič: Archiv. I. Str. 172.
3) Frič: Tamtéž.
LME
Nákladem Královské Ceské Společnosti Náuk ,— Tiskem dra Ed Grégra v Praze 1897
Křídový útvar v Poohří, — pásmo II. 9
O mocnosti pásma II.
Pásmo II. v Poohří jest jedno z nejslabších pásem útvaru kři-
dového. Průměrná mocnosť jeho obnáší asi 3m. Tam, kde lze pásmo
II. ve spodní a svrchní rozděliti, tam mocnost spodního nad svrchním
převládá.
Mocnost pásma II. a jeho souvrství vyšetřili jsme na různých
místech takto v metrech:
| | Pásmo II.
Stanovisko | a | souvrství |
| prohlu TT —| celkem
| Dee
Přestavlky, Vrbka . . . . .| —- p
Pony < C EE P 2 3 | — | 3
Stradonice 31.. 5. | £ 5,6 un) "8
Peruc... | 89.108 0:08 1 2A
MD 4 24: Lol 12 POS or 24
Dřivčice . Gi OL A RE 13 0:56.25 0 2:6
None... | 14 Oe M23
Eanenskábyýnice ...-.., . - | 15 0271.16 1723
ame ee | 16 OZ ME 252
M ue ul le 10, O 220
Bitinský les. ..... | 20 | 0:8 Zo
BPA ze, okn 21 POOL 23
Billie 2 o | 22 02 Na, 23:5
Ipenecr. ... :...... | 25 | 0:03| 359 3:53?
Ještě na Bílé Hoře u Prahy v opuštěném lomu za Strahovskou
branou zjistili jsme mocnost zelenavého pískovce glaukonitického
s limonitickými peckami pásma II. rovněž 3 m.
Palaeontologie pásma II.
Poznamenali jsme již při popisu pásma II. v okolí Řipu, že se
tam zkameněliny objevovaly ve velkém množství v nejvyšší části pásma.
Tak jest tomu i v Poohří. Tam, kde pásmo rozdělujeme na spodní
a svrchní, tam svrchní oplývá větší hojností zkamenělin. Spodní je
na zkameněliny chudo. Zkamenělin objevuje se ve vyšších vrstvách
10 XI. Čeněk Zahálka:
tak hojně, že lože deskovitého pískovce poseto je často zkameněli-
nami těsně vedle sebe ležícími. Toto hojné vyskytování se zkamenělin
v Poohří omezeno je však pouze na krajinu od Přestavlk přes Vrbku
a Mšeno do Strádonic a Peruce. Od Peruce k Lipenci jen nezře-
telné zbytky jsme nalezli aneb se obyčejně zcela žádné zkameněliny
nevyskytovaly.
© Zkameněliny jsou veskrze mořské a tím se líší úplně od sladko-
vodních pásma I. Však i od zkamenělin mořských pásma III. liší se
každá společnost jejich dostatečně. Zkameněliny z okolí Přestavlk,
Vrbky a Mšena zde již nevypisujeme. Sestavme si přehled nalezených
zkamenělin v Poohří od Poplz počato.
Gastropoda.
Turritella cenomanensis D’Orb.
Aporhais sp.
Natica bulbiformis Sow.
Pelecypoda.
Protoeardium Hillanum Sow. sp.
Cardium pustulosum Münst.
Trigonia sulcataria Lam.
Eriphyla lentieularis Stol.
Pectunculus lens Nilss.
Arca subglabra D'Orb.
Exogyra columba Sow.
Vermes.
Serpula sp.
Anthozoa.
Neurčitelné koraly..
Porifera.
Seyphia parvula Rss?
Spongie neurčitelné.
Amorphospongia rugosa Röm.?
Plantae?
Fucoides.
pm PO 499 : p Ryska dawoel "0062 :/- Ry19p 19umod alnoxzrugo N090 7
pıunsopjpuhpu POZ )OPN OYDYSSNNOJI PUDA)S DADAÍ PJOLT CY 490
L I JL A aM
nou kur pou |
DYFAPIN |
zon 9)p 1404 #1 190
ÚB
. SON ENG U Eat SE
ei
K
FRE)
1601 poaoponad Yewsypeur PH] Neu Hsouoajods 94590 ED JSA
"A199 2YDISDUDT MZOON OP UDAT DZ unyopn UYJDPOIUJT JO CJ 490
BP ou po x)
40701
UYOPN PYDOPPAJT
A (* 100854 291 490 P MDOLL=H 490 7 fysfia 131107 K9 190 Nogon Äypzp 2907 Z S
ADADS DU DDUJÁ UT 2IU0Y AOX PO URSLAPU JIJO4J hf 490
TIRSIOUSCHLD TE OAO DEPO OTTO OE > > > I n SDG n
OOo = O CHO EHO OOo Ayo ierazen aloe D Z RER I OO OO g DD
DR 3 SR ACG DSO O OAO .. Z LT OS F
HEC ER < snb leer OR — EN CE 6040 ee)
pel
nn
a a
noch eo go on mysmpouRRApY
6 27539) : S
XII.
Obojetník kobylky zelené.
(T.ocusta viridissimea ZL.)
Popisuje prof. Fr. Klapálek v Třeboni.
S 1 obrazcem v textu.
(Předloženo dne 27. února 1897.)
Zrůdný jedinec kobylky zelené (Locusta viridissima L), který
jest předmětem této stati, uloven byl roku minulého na brambořištích
u Třeboně, když sbíral jsem cvičný material hmyzový pro ústav. Bo-
hužel, že ve spěchu, abych veliké množství nasbíraných jedinců na-
píchal a aspoň postavení noh jejich upravil, nepovšiml jsem si tohoto
zvláštního kusu, abych byl prozkoumal vnitřní ústroje pohlavní. Jiná
vážnější nehoda zaviněná byla tou okolností, že následkem nešťast-
ných poměrů příbytkových o minulých prázdninách jsem vlastně ne-
bydlel, odkázán jsa na pokoj, který mi laskavě náš p. katecheta pře-
pustil; nemohl jsem tudíž míti po ruce potřebný počet krabic hmy-
zových, na tož tím méně skříně k uschování nasbíraného materiálu.
Sušil jsem tedy napíchané kobylky na volném vzduchu na skříních,
ale brzy mne hnilobní zápach poučil, že se nesuëf, nýbrž osazeny
jsou larvami mušími. Tím bohužel mnoho vzalo docela za své, mnoho
aspoň částečně bylo pokaženo, mezi posledními byl také tento obo-
jetník. Chci nicméně podati zde jeho popis, poněvadž jest vzhledem
ku morfologii zevních ústrojů rozplozovacích zajímavý.
Celkem jeví se jedinec tento samečkem, což zvláště zvukový
jeho ústroj ukazuje, který dokonale jest vyvinut a který jediný činí
podstatný rozdíl ve křídlech mezi samečkem a samičkou. Také na za-
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1897. 1
2 XI. Fr. Klapälek:
dečku lze rozdílnost sledovati pouze na posledních třech kroužcích, které
můžeme pohlavními nazvati. Kroužek osmý prvý ukazuje lateralně
rozdělenou obojetnosť tak, že levá jeho strana jeví se samčí, pravá
samičí. Poněvadž jeho hřbetní oblouk u obou pohlaví jest normálně
vyvinut, jsou obě jeho poloviny souměrny. Také levá polovina oblouku
bříšního jest normální samčí. Pravá však na zadním kraji svém nese
zakrnělý sice, ale zřetelný přední dílec kladélkový podoby šavlovité,
u kořene v malé okrouhlé ouško do předu prodloužený a štěty ne-
patrně přesahující; podél kořene této přední chlopně, a to na vnitřní
ku čáře středové obrácené straně vyniká podlouhlý, ve předu po-
někud uzší, v zadu zaokrouhlený a podél kýlovitě smačklý vyrůstek.
Také devátý kroužek hřbetní jest souměrně vyvinut, a jest
i na obou stranách stejně rozšířen. Levá polovina devátého kroužku
břišního představuje nám polovinu podplodní chlopně samčí; jest to-
tiž prodloužena, po délce zduřelá, ke konci kýlnatá a na konec to-
hoto kýlu připojuje se tenký, poněkud prohnutý přívěsek, který není
nic leč stylus samčí. Polovina pravá jest podél čáry střední hluboce
vtisklá a nese po straně rovněž šavlovitě prohnutý zadní dílec kla-
délkový ; tento jest u kořene na straně vnitřní v trojúhlý cíp roz-
šířen a svrchní jeho hrana vybíhá na konci v malý podlouhlý la-
lůček. Ze vnitřní strany jejího kořene vybíhá tenký hnědý ostrohranný
vnitřní dílec kladélkový. Desátý kroužek hřbetní jest zcela normálně
samčí, totiž dokonale vyvinutý, uprostřed prodloužený a hluboce
trojühle vykrojený, tak že tvoří dva dosti ostré cípy. Stety (cerci)
jsou velmi rozdílné, levý jest rozhodně mnohem větší a opatřen na
straně vnitřní nad kořenem ostrým zubem, pravý jest menší a nemá
žádného zubu.
Z líčeného vysvítá, že jest popisovaný obojetný jedinec pouze
na nejzazším konci svém totiž na kroužku osmém, devátém a desá-
tém obojetně vyvinut; jinak jeví se jakožto sameček. Z toho ještě
třeba vytknouti, že na kroužku osmém není vyvinut příslušný díl
samičí chlopně podplodní. Aby jasněji poměr tento vysvitl, porov-
nejmež zevní ústroje pohlavní samčí i samičí. Sedm prvých kroužků,
jak nahoře již bylo podotčeno, jest u obou pohlaví normálně vyvi-
nuto, vyjímaje, že břišní oblouk prvého jest zakrnělý. U samečka
zůstává také kroužek osmý beze změn, kdežto u samičky jest pouze
jeho oblouk hřbetní normální. Týž oblouk břišní tvoří chlopeň pod-
plodní; jest totiž prodloužen a ostrým zářezem na dva, na konci
zaokrouhlené úkrojky rozdělen; po každé půli táhne se ostře. vyni-
kající podélné žebro; na straně vnitřní sedí na obou polovinách po
o o dí A k vs jooo ee ee
Obojetník kobylky zelené. 3
malém měkkém tupě čtyřstěnovém lalůčku, který těsně zapadá do
vyhlubeniny na kořeně předních. díleů kladélkových. Ze zadního kraje
osmého kroužku břišního vynikají přední dílce kladélkové. U na-
šeho jedince jest přední čásť osmého kroužku břišního podobně Vy-
vinuta jako břišní štítky kroužků předcházejících, pouze vzadu jest
hluboce vtisklá, což naznačuje místo samičího otvoru pohlavního: na
kuse suchém nelze bohužel zjistiti, zdaž také otvor pohlavní byl vy-
vinut. Po pravé straně vyniká přední dílec kladélkový.
Hřbetní oblouk kroužku devátého jeví po stranách jisté rozdíly;
u samečka jest prostě trojúhle rozšířen, kdežto u samičky zatáčí se
konec zadečku se strany břišní. VII, VIII, IX, X — sedmý až desátý kroužek
Pa = přední, Pp = zadní, Pi vnitřní dílec kladélkový, Sg — samčí chlopeň
podplodní, Gp — stylus (okončina pohlavní), C — štět (cercus). Zvětšeno 61/, X.
svým dolejším krajem do zadu a tu se k němu připojí druhé dva,
dílce kladélkové. U obojetníka jest oblouček tento souměrně vyvinut
a po obou stranách prostě trojúhle rozšířen jako u samečka.
1*
4 XII. Fr. Klapálek:
Týž kroužek břišní tvoří u samečka značně velikou chlo-
pen podplodni; jest totiž tužší, vice rohovitÿ, polokruhovitě roz-
šířený, na konci tupě trojühle vykrojený, čímž vznikají dva nízké
trojúhlé cípy, z nichž každý nese kloubnatě upevněný stylus, totiž
okončinu v podobě jediného dlouhého válcovitého, ke konci ztenče-
ného článku. Po ploše chlopně podplodní táhne se až ke kořenu
stylu silné žebro, které jest zajisté podporou silného svalstva. Styli
mají asi ?/, délky chlopně podplodní a upomínají nás na podobné
ústroje na zadním kraji osmého a devátého kroužku rybenky. Co
morfologického významu se týče, musíme je zajisté považovati za Zá-
krnělé pohlavní nohy. U samičky jest bříšní oblouk úplné kladélkem
zaujat a nese zadní a střední jeho dílce. U obojetníka jsou obě po-
loviny různě podle pohlaví vyvinuty a zvláště zajímavy jsou dílce
kladélkové, které nás o vzájemné poloze dobře poučují. Na tomto
jedinci patrně vidíme, že přední dílce kladélkové nejsou nic jiného
než prodloužené a silně vyvinuté pyskovité lalůčky, které zhusta
po stranách samičího otvoru poklavního nalezäväme; zadní dílce pak
jsou mohutně vyvinuté a ve výběžek prodloužené záhyby devátého
kroužku břišního, jaké zpravidla prohlubinu po kroužku tomto od
otvoru pohlavního se táhnoucí provázívají; vnitřní dílce pak jsou trny
na kořeně dílců zadních vynikající. Všecky tyto dílce jsou u samičky
pevně dohromady spojeny, ne sice srostlé, aletěsně k sobě přilehlé, tak
že stěží lze je od sebe odděliti a kořen kladélka celého jest z předu
pokryt chlopní podplodní.
U našeho obojetníka jsou všecky tři dílce zřetelně od sebe od-
děleny a zkráceny tak, že přední nejdelší něco málo štět přesahuje,
zadní poněkud kratší sotva štět přesahuje a střední daleko konce
štětu nedosahuje.
U samečka nad chlopní podplodní vyniká voluminosní, ale
měkký penis; na kuse našem nelze bohužel zjistiti, pokud tento
organ jest vyvinut.
Kroužek desátý má u samečka břišní oblouk měkký a krátký,
hřbetní jest však prodloužen uprostřed zadního kraje hluboce troj-
úhle vykrojený, tak že kraj výkrojku tvoří cípek. Štěty jsou dosti
dlouhé, silné jednočlenné, od silnějšího kořene ke konci ponenáhlu
ztenčené a na straně vnitřní nad kořenem kuželovitým zubem opatřené.
Kolem řiti stojí tři malé chlopně, lichá nadřitní a dvě podritni;
prvá jest podlouhlá, nahoře žlábkovitě vydutá a na konci zaoblená,
druhé jsou ploché zevně mírně klenuté, vnitř ploché a na konci za-
okrouhlené.
Obojetník kobylky zelené. 5
U samičky jest desátý kroužek mnohem menší; jeho hřbetní
oblouček jest uprostřed vtisklý a tvoří po každé straně cíp, přechází
však přímo v chlopeň nadřitní; také uzoučký oblouk zpodní přechází
přímo v chlopně podřitní. Štěty jsou mnohem menší, jednoduché,
bez zubu.
U obojetníka našeho tudíž patrně jeví se oblouk desátý v tvaru
samčím, kdežto štěty jsou dle pohlaví různé.
Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1897.
un
IR
Ne
HAE
Pi
XIII.
Kondensace methylfurolu s floroglucinem.
Napsal Emil Votoček v Praze.
(Předloženo dne 12. března 1897).
Podobně jako pentosy odštěpují vařením s kyselinami furol
C,H,O,, chovají se dle výzkumů Maguenne-a a jiných i methylované
jich derivaty, methylpentosy, t. j. dehydratují se za okolností těch
a pouštějí methylfurol, jehož konstituce vyjádřena je formulou:
CH CH
|| ||
CH lente co
NA
Na tomto rozkladu pentos zbudovány byly různé methody kvan-
titativního jich určování, jež záleží v tom, že destilací s kyselinou
solnou vzniklý furol buď se titruje nebo sráží. Jsou to methody Sto-
neova, Günther-Tollensova, Chalmot-Tollensova. Counclerova a Welbl-
Zeislova. Poslední i Councler použili současně ke srážení furolu
floroglueinu, jenž za přítomnosti 12°/,ni solné nad míru snadně s fu-
rolem se kondensuje. Zabývaje se přípravou methylfurolu z rhamnosy,
shledal jsem, že i tento u přítomnosti kyseliny solné snadno v reakci
vchází a kondensační produkt barvy rumělkové poskytuje. Umínil
jsem si podrobiti reakci tuto podrobnějšímu studiu a zjistiti, zdali
by bylo možno využitkovati jí ke stanovení kvantitativnému methyl-
pentos, v různých součástech rostlin se vyskytujících, zvláště pak
rhamnosy, jež ve formě olykosidů v přírodě hojně je rozšířena.
Nedlouho po tom seznal jsem z originálu práce Welbl-Zeislovy,*) že
tito první pozorovali rozdílné chování se furolu a methylfurolu k flo-
*) Monatshefte f. Chemie 1895.
Tr. mathematicko-přírodovědecká, 1
2 XIII. Emil Votoček:
roglucinu, totiž že methylfurol z rhamnosy pocházející nedává s lo-
roglucinem produktu barvy temné, kterou se vyznačuje furolfloroglucid.
Laskavostí pana prof. Zeisla bylo mi umožněno, thema toto volně
zpracovati a jest mi milou povinností vzdáti mu tuto své díky za
jeho svolení.
Jelikož rozklad nejpřístupnější z methylpentos, t. j. rhamnosy
při destilaci s kyselinami se zřetelem na unikající methylfurol dosud guan-
titativně sledován nebyl,*) provedl jsem v té příčiné zprvu několik před-
běžných pokusů. Destiloval jsem známá množství krystalované rhamnosy
s 12°/,nf kyselinou solnou tak dlouho, až přešlo 400 cm? destilatu,
načež srážel jsem přebytkem floroglucinu. Čísla získaná, udávající °/,
kondensačního produktu, byla dosti shodna, pročež přikročil jsem
ke sledování reakce na látkách čistých, methyifurolu a floroglucinu.
Příprava methylfurolu.
Maguenne připravil methylfurol destilací rhamnosy s 20“/;ní kyse-
linou sírovou s výtěžkem pouze 6°/,. Jelikož u pentos rozklad ky-
selinou solnou mnohem stejnoměrněji probíhá, použil jsem této a
shledal jsem, že se tím praktický výtěžek na methylfurolu značně
zvýší.
Krystalovaná rhamnosa (připravená methodou Kruisovou z t. zv.
resina quereitri) destilována byla s 12°/,ni kyselinou solnou a přika-
pována byla voda tak, aby niveau tekutiny příliš se neměnilo. K jedné
destilaci použito bylo nejvýše 40 g rhamnosy na 3 litry 12°/,ni ky-
seliny. V jimadle nacházel se CaCO, k vůli neutralisaci přešlé
kyseliny. Po 6—8 hodinovém varu získaný nažloutlý destilát vysolen
kuchyňskou solí a znovu destilován. Po 4 až 5 takových destilacích
s NaCl přecházel téměř výhradně nažloutlý olej, jenž důkladně vy-
sušen chloridem vápenatým a podroben fraktionované destilaci. Frakce
od 180" výše vyčistěna několikráte opakovanou destilací a jímán
pouze podíl vroucí mezi 182—184° (nekorrig.). Výtěžek na čistém
methylfurolu obnášel as 10°/, použité krystalované rhamnosy. Methyl-
**) Rayman určoval za jiným účelem množství rozkladem vzniklých látek
huminových : Bull. Soc. Chim. 1887. p. 675.
Kondensace methylfurolu s floroglucinem. 3
furol tvoří olej téměř bezbarvý (časem slabě žloutnoucí), příjemně
zapáchající. Uschováván byl v zatavených trubicích na temném místě.
Methylfurol dává mimo zbarvení zelené alkoholem a kyselinou
sírovou (Maguenne) ještě řadu barevných reakcí s různými fenoly a
jinými látkami; nejcitlivější jest zbarvení s «-naftolem nebo karba-
zolem a kyselinou sírovou.
Roztok «-naftolu v konc. H,SO, skytá s methylfurolem krásně
violovo-karminový roztok; B- naftol za stejných podmínek zbarvení
třešňové málo intensivní. Resorein v roztoku kys. sírové barví se
methylfurolem oranžově až červeně, podobně pyrogallol; pyrokatechin
skytá zbarvení červené. S alkohol. roztokem thymolu a kyselinou
sírovou obdrží se roztok karmoisinový, však nepříliš sytý. Málo in-
tensivná jsou zbarvení získaná floroglucinem a H,SO, (žlutočervené).
Krásně šarlatové zbarvení skytá karbazol v roztoku konec. H,SO,,
kteréžto syté zbarvení přidáním alkoholu ve fialové přechází; dife-
nylamin barevní reakce neskytá. Patrno z toho, že i u methylpentos,
na př. rhamnosy, dlužno barevné reakce s fenoly přičítati tvoření
se methylfurolu vlivem přítomné kyseliny.
Co se týče floroglueinu, bylo ke kondensacím použito výhradně
preparatu čistěného methodou Skraupovou, t. j. převedením v ky-
selinu floroglucinkarbonovou a zpětným odštěpením grupy karboxylové.
Kondensace methylfurolu s floroglucinem.
K seznání mechanismu reakce bylo důležito zjistiti, v jakém
poměru molekulárném se kondensace dějí. Připraven tedy '/,, n roztok
aldehydu a přidáván '/,, n roztok floroglucinu v různých poměrech ;
na to okyselena směs takovým množstvím konc. kyseliny solné, aby
tekutina obsahovala 12°, HCl. Vylučovaly se hojné sedliny barvy
živě rumělkové, jež později přechází v odstín červenohnědý. Po 48
hodinovém stání v zahražených baňkách sedliny sfiltrovány váženými
filtry a filtráty zkoušeny na přítomnost aldehydu, případně floroglu-
cinu. I shledáno bylo, že 1 mol. methylfurolu spotřebuje ku konden-
saci méně než 1 mol. floroglucinu, dále že užilo-li se na 4 mol.
aldehydu 3 mol. floroglucinu nelze ve filtrátě dokázati žádného floro-
1*
4 XIII. Emil Votoček:
glucinu a pouze stopy aldehydu. Nevzniká však theoretické množství
produktu, odpovídající totiž rovnicí
4R—COH +3 C,H, (OH), = kondensační produkt + maximálně
4 mol. H,O
nýbrž mnohem méně; tvoříť se mimo hlavní produkt ve vodě neroz-
pustný i vedlejší, ve vodě a 12°/, solné rozpustné produkty, kteréž
filratům žlutou barvu udělují. I když zachován při kondensaci jiný
poměr než 4:3, vznikají vedlejší produkty, t. j. filtráty jsou žluté.
Sedliny na filtru důkladně promyty studenou vodou do zmizení
HCl reakce, a sušeny při 100“ do konstantní váhy. Poměr získaných
kond. produktů k užitému množství aldehydu jest měnivý dle toho,
převládal-li v tekutině aldehyd nebo floroglucin a jsou tyto faktory
obecně vyšší, byl-li floroglucin v přebytku. Z čísel sestavených v ná-
sledující tabulce, nečiněny nižádné závěry, neboť ukázalo se dalším
pokusem, že kondensační produkty nelze sušiti na vzduchu, jímž
se patrně oxydují.
aldeh. flor. pis © |Produkt |
Pokus| cm? n em ,n | Molm:Mola | Filtrát obsahuje Ada
;
| |
l: 10 20 TRE Ra floroglucin 14917
% 20 30 4:3 (stopy methylfurolu | 1,582
D. 20 20 Zd. | mnoho 5
4. 20 10 4:1 8 2
D. 109) | 20 3:2 málo methylfurolu | 1,439
Welbl a Zeisl ukázali, že furfurolfloroglucid přibírá na váze,
suší-li se na vzduchu a užili proto k sušení netečného plynu, vodíka.
K seznání, zda-li methylfurolfloroglucid obdobně se chová, provedeny
následující 2 pokusy. Pokus čís. 7. Na 3 molekuly aldehydu použito
2 mol. floroglueidu. Pokus čís. 8. Na 4 molekuly aldehydu použito
3 mol. floroglucidu.
Po 48 hodinách sfiltrováno v trubce s asbestem (čistěným kyselinou
solnou). Filtrát čís. 8. s methylfurolem nereaguje, kdežto přidáním
Koudensace methylfurolu s floroglueinem. 5
floroglucinu již po několika minutách se kalí a po 12 hodinách hojně
červené sedliny osazuje. Filtrát čís. 8.: S methylfurolem žádná sedlina,
s floroglucinem jen stopu kond. produktu poskytuje. — Kondensaty
promyty vodou do zmizení HCl reakce a sušeny v proudu vodika
(čistěného methodou Líonetovou) do konstantní váhy, na to zahřívány
byly dále v proudu suchého vzduchu při téže temperature 100—110°
a shledáno, že přibírají patrně na váze. Po 9'/, hodin. sušení se jich
váha ustálila.
Kond. produkt čís, 7. vážil vysušen v proudu vodika 0,4553 g
po dalším zahřívání ve vzduchu 0,4620 g
přibylo tedy. . . „ 0,0067 g
což odpovídá 1,5“,.
Produkt čís. 8. vážil po vysušení v proudu vodíka 0,6965 £
po zahřívání v proudu vzduchu 0,7020 g
přibylo "2200059 2e
tedy 0,799.
Je patrno, že příbytek na váze při sušení ve vzduchu uení
stálý; z toho důvodu při všech dalších pokusech sušeny kondensační
produkty v proudu netečných plynů.
Z pokusu čís. 8. vyplývá dále, že kondensace 4 molekul alde-
hydu s 3 molekulami floroglucinu za vystoupení vody není jedinou
zde probíhající reakcí; musilot by se při vystoupení 4 H,O ziskati
na 1 díl aldehydu 1,696 dílu produktu kondensačního, při vystoupení
jen 2 mol. H,O pak ještě více, kdežto získáno bylo pouze 1,583 d.
produktu. Tuto differenci dlužno nutně přičítati vedlejším reakcím,
vedoucím k produktům ve vodě i zřed. HCl rozpustným, jichž pří-
tomnosti nasvědčuje zbarvení všech filtrátů.
Kondenscce za přebytku floroglucinu.
Pro analytické použití reakce mezi methylfurolem a floroglu-
činem měly důležitost pouze pokusy, při nichž floroglucin by se na-
lézal v přebytku, pročež těmto věnována byla pozornost největší.
V následujících pokusech aldehyd odvažován direktně do nädoby»
v níž reagoväno, a přidána 12%, kyselina solná. Florogluein odva-
žován pokaždé zvláště, rozpuštěn v 12°/, solné a po vychladnutí při-
dáván k methylfurolu. Objem tekutiny obnášel ve všech případech,
9 XIII. Emil Votoček:
kde jinak není udáno — 200 cm?. Vzniklý kondensační produkt
sfiltrovän vždy po 48—72 hodinném stání. Sušení prováděno bylo
většinou v proudě čistěného vodika, v několika málo pokusech
v proudu CO, čistěného methodou Hagerovou. Výsledky pokusů těchto
sestaveny jsou v následující tabulce:
Použito 9 Su- 5 Väha pro-
Pokus | ——— or) 8900 | produkt ram ni
+ uf uzıt.
aldehydu |kryst. forogl.|" voue aldeh.
AČS“ 49. 0,2425 0,7275 1:3. | CO, 0,4678. 729329
CIS 10: 0,2553 | 0,7659 1008 0,4322 | 1,927
eis. 0,2112 0,5988 1: 2,8 0,4035 | 1,911
čís. 16. 0,2666 0,7515 1 : 2,8 0,5179 | 1,942
ČÍSLA: 0,3095 0,9034 12,9 0,6051 | 1,948
čís. 27. | 0,2857 | 0,8569 | 1:2,9 0,5490 | 1,922
H
H
H
čís. 17. 0,2594 | 0,7847 1:2,9 4H |x0,50083: 6850
H
H
H
čís. 28. 0,3050 0,9154 1:29
?
0,5917 | 1,940
Jak již dříve bylo podotknuto, přibírají kondensaëni produkty
ve vodíku při 100° až 110° sušené na váze, zahřívají-li se dále pri
téže temperatuře v proudu vzduchu. V souhlasu s tímto faktem na-
lézají se čísla získaná v následujících dvou pokusech, z nichž je
zoo patrné stoupnuti vah produktu. Objem tekutiny obnášel 200
cm? Sedliny byly promyty vodou na filtru papírovém a suseny
v misce na vzduchu.
Z hoření tabulky jde na jevo, že poměr užitého aldehydu
k váze produktu, ve H sušeného, je dosti konstantní, pracuje-li se
vždy s200 cm? tekutiny a kvanty aldehydu, v hořeních mezích se
pohybujícími, načež výslovně upozorňuji. Použije-li se na 200 cm? te-
kutiny méně než as 0,21 g aldehydu, jsou čísla pro kondensační
produkt značně nižší, snad následkem značnějšího tvoření se vedlej-
šího produktu. Tak na př. dalo:
Kondensace methylfurolu s floroglueinem. 7
Naopak zvýší-li se ceteris paribus značně množství užitého
methylfurolu, zvýší se také poměrné množství získaného produktu.
Tak na př. dalo 0,3519 g methylfurolu s 1,0514 g floroglueinu ve
; Väha pro-
Aldehyd kryst. Poměr Váha ee
Pokus florogluein ee send | produktu Sata aldiehl
na
čís. 19. 0,2056 0,6004 | 1:2,9 |vzduchu, 0,4018 | 1,954
čís. 20. | 0,2740 | 0,7535 | 1:2,7 |vzducha| 0,5393 | 1,968 |
|
|
200 cm? 12°/,ni solné 0,7844 g produktu, t. j. 2,229 d. na 1 díl
aldehydu.
Váha
Váha pro-
duktu
produktu váha aldeh.
Su-
Pokus Aldeh. florogl. ald.: flor. | Seno
Y
čís. 11. 0,0870 0,1305 | 1:15 | H | 0,1405 | 1,615
čís. 12. 0,1105 0,2210 | 1:2 |CO, | 0,2013 | 1,821
čís. 13. 0,1866 0,4665 | 1:2%/,| H | 0,3425 | 1,836
čís. 14. | 0,1030 | 0,3090 | 1:3 |CO, | 0,1900 | 1,844
Bude tedy nutno při stanovení methylpentos pomocí floroglucinu
zjistiti předběžným pokusem přibližné množství methylfurolu, jež
200 em? (oddělených) destilatu v sobě chová a vzíti k druhé desti-
laci větší nebo menší množství původního materialu, po případě
destilát zřeďovati do mezí, pro něž hoření faktory byly nalezeny.
Působení methylfurolu na diresorcin.
Jelikož prodejný, tavením resorcinu s KOH připravovaný flo-
roglucin bývá znečistěn značným množstvím (až 30°/,) diresorcinu
8 XIII. Emil Votoček:
(OH),C;H,— C;H,(OH);, zkoušel jsem, má-li čistý diresorcin *) schop-
nosť kondensovati se za přítomnosti kyseliny solné a shledal jsem ná-
sledující:
Smísí-li diresorcin s methylfurolem a konc. HCI, nastává okam-
žitě zbarvení, po delší době pak vyloučí se jemná sedlina. K roztoku
methylfurolu v 12"/;ní solné přidán roztok diresorcinu v téže kyse-
lině; směs nabyla v krátké době barvy oranžové a po 24 hodinách
utvořil se slabý zákal. Sedlinka sebraná na filtru a promyta horkou
vodou za účelem odstranění přebytku diresoreinu, jenž se v 12°/,ni
solné skrovně rozpouští. Zbylá na filtru látka měla barvu hnědočernou
a rozpouštěla se úplně v 96°/,nim alkoholu. Na to proveden pokus
kvantitativní: K 0,1165 g methylfurolu přičiněn roztok 0.3002 ©
diresorcinu ve 200 cm? 12°/,ni kyseliny solné a zředěno toutéž ky-
selinou na 300 cm?. Mimo jehlice diresorcinu nevyloučila se během
„několika hodin žádná usedlina i ponechána tekutina 72 hodin v klidu.
Během této doby vzniklo něco sedliny, jež na váženém filtru promyta
horkou vodou a na vzduchu do konstantní váhy vysušena. Produkt
vážil 0,008 g, což odpovídá 0,068 dílům na 1 díl methylfurolu. Jest
patrno, že diresorcin, ačkoli nesnadno, přece s metylfurolem a 12°/,nf
solnou reaguje, pročež jest lépe užívati ke srážení methylfurolu pre-
paratu čistěného Skraupovou methodou.
S pyrogallolem se methylfurol u přítomnosti 12°/,nf kyseliny
solné velmi těžko kondensuje. K roztoku pyrogallolu v 12"/,ní solné
přidáno methylfurolu; tekutina nabyla barvy žlutorůžové a po 12 ho-
dinách vyloučilo se jen málo sedliny žlutohnědé, vzhledu prysky-
řičného.
Kondensace s resorcinem. K roztoku čistého resorcinu
barvy žlutooranžové, po 10 minutách zakalil se sedlinou, kteréž
postupně přibývalo, takže po 12 hodinách získáno značné množství
kondensačního produktu, krásné světle karmínové barvy. Tento sebrán
na filtru a promyt vodou, okamžitě ztrácí původní svou barvu a jest
žlutooranžový. Přelije-li se produkt vymytý do zmizení HCl reakce
konc. kyselinou solnou, nabývá barvy původní, světle karmínové. Látka
rozpouští se v alkoholu.
*) Preparát Merckův.
Kondensace methylfurolu s floroglucinem. 9
Vlastnosti a složení kondens. produktu methylfurolu
a floroglucinu.
Pozorujeme-li barvu kondensačních produktů vyloučených ve
12°/,ni solné, shiedáme, že jejich barva z počátku ohnivě rumělková
po nějaké době přechází v odstín červenohnědý. Promýváním sedlin
vodou až do zmizení chlorovodíkové reakce ve filträtech nabývají
produkty barvy světlejší a tvoří pak — ať jsou Sušeny na vzduchu
nebo v proudu vodíka hmotu světle okrovou, žlutou. Jestliže
na místě promytí vodou původní sedliny červenohnědé direktně od-
sajeme, po případě ještě 12°/,ni solnou promyjeme, pak na porovitém
talíři vysušíme, podrží svoji barvu a obsahují dle zkoušek kvalita-
tivních a kvantitativních chlor, vodou ve způsobě chlorovodíka snadno
odstepitelny. Tak na př. dalo 0,2497. g produktu, vzniklého za pře-
bytku floroglucinu, po digesci s vodou, últraci a srážení AgNO,
(+ HNO,) 0,023 g Ag CI—0,0056 g Cl, což odpovídá 2,28%, CI
v analysované látce. Však množství HCl v takových produktech není
konstantním, jak dokazuje další pokus:
0,1343 © methylfurolu a 0,3969 © floroglucinu kondensováno
200 cm? kyseliny solné 12°/,ni. Po 24 hodinách sfiltroväna sedlina,
promyta 12°/,ni solnou, až tato odtékala bezbarvá; pak látka pone-
chána z4 hodin na pórovitém talíři. 0,1585 © tohoto preparátu, barvy
kolkotaru, zahříváno as 1 hodinu s horkou vodou. Filtrát poskytl
0,011 g Ag Cl ëili0,0027 g Cl, což odpovídá 1,76°/, CL.
Co se týče vazby, jakou chlór s molekulou souvisí, jsou látky
vodou nepromyté buď addičními produkty chlorovodíkovými, jichž
HCl tak volně vázán jest, že pouhou vodou již se dissociují na HCl
a produkt žlutohnědý — nebo zastupuje chlór jeden nab více hydro-
xylů fenolových. Pro tento názor mluví hlavně nápadná analogie
s trifloroglueidehloridem, jejž poslal Hesse.) Tento chlorid vzorce
C,H, C10, vzniká kondensací 3 molokul floroglucinu za spolupů-
- sobení 1 mol. HCl a vystoupení 3 mol. H,O. Tvoří látku oranžově-
červenou, která vodou ponenáhlu, rychle za varu se rozkládá a
HCI + žlutý trifloroglucid uvolňuje dle rovnice:
C,,H,,010, + H,0 = HCI + C,;,H,,0..
Z této analogie rozhodně vyplývá, že Cl v nevymytém methyl-
*) Lieb. An. 276, str. 336.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 2
10 XIII. Emil Votoček:
furolfloroglucidu visí na jádru floroglucinovém, nikoli na zbytku
methylfurolu.
S oběma výklady souhlasí úplně toto moje pozorování. Konden-
sační produkt, získaný přebytkem floroglucinu (promytý vodou a ve
vodíku sušený) barvy světle okrové, nabývá barvy červenohnědé,
přelije-li se dosti koncentrovanou kyselinou solnou. Nastává tu patrně
buď zpětná addice chlorovodíka, kterýž byl vymýváním odstraněn,
nebo reakce následující:
ROH HO nr C1. mo,
Ještě nápadněji jeví se to u methyliurolresoreidu (viz nahoře),
který promytý vodou jest čistě ZlutéoranZovÿ a ve styku s kyselinou
solnou nabývá barvy karmínové, jíž se vyznačuje před vymytím.
Methylfurolfloroglueid liší se v mnohem ohledu od furolderivatu
(čistěného dle Welbla a Zeisla). Tak rozpouští se (ať vlhký, at ve
vodíku nebo na vzduchu vysušen) v alkoholu, kdežto furolfloroglueid
se v něm nerozpouští. Roztok je žlutohnědý. Rovněž ve vodných
roztocích alkalií (KOH etc.) jest methylderivat snadno a úplně i za
chladu rozpustný, ba rozpouští se i v roztoku uhličitanů alka-
lických. (K pokusu použit Na,CO, chem. čistý, prostý volných ží-
ravin). Furolfloroglueid Welbl-Zeislüv jest v alkalifch nerozpustný.
Rozpustnosti methylfurolfioroglueidu v alkoholu bude Ize s vý-
hodou použiti k dělení methyliurolu od furolu, resp. kvantitativnému
stanovení methylpentos vedle pentos. Předběžné pokusy ukázaly,
že lze ze směsi methylfiorogluciau a floroglucidu velmi snadno prvý
alkoholem kvantitativně odstraniti. V té příčině konám další pokusy,
vycházeje jednak od známých směsí furolu a methylfurolu, jednak od
destilatů získaných ze známých kvant pentosy + methylpentosy; vý-
sledky dovolím si podati v příští zprávě.
Snadná rozpustnost v alkaliích svědčí o přítomnosti volných
hydroxylů v molekule fioroglucidu a jest potvrzena ještě tvořením se
benzoylderivatu, působí-li se na floroglucid benzoylchloridem za pří-
tomnosti KOH.
Pro elementární analysu připraveny byly propukty za různých
poměrů komponentů. Spalování dělo se ve všech případech v loďce
platinové s použitím kyslíka, jelikož kok zbývající vzduchem jen těžko
se spaloval.
I. Analysa preparatu č. 33. Působeno na 0,4400 g methylfurolu
0,4860 © kryst. floroglucinem t. j. užito na 4molekuly aldehydu 3 molekul
Kondensace methylfurolu s floroglucinem. 11
floroglueinu za přítomnosti 200 cm? 12" zní solné. Po 48 hodinách
sfiltrováno papírem, promyto do zmizení HCl ve filtrátě, zbaveno
hlavního podílu vody na pórovitém talíři a vysušeno při 100°—110°
v proudu čistěného vodíka.
1. 0,1527 g látky poskytlo 0,0637 g H,O = 0,00707 g H
0:3621487.005,. 0098137526
2. 0,1693 g látky posk. spálením 0,0797 g H,0 = 0,00885 g H
a 0,4014 8 CO, — 0,10947 g C
3. 0,1469 o látky posk. spálením 0,0699 g H, 0 — 0,00776 © H
I. IT. II.
Nalezeno uhlíka 64,679, 64,66°/, —
vodíka — 5,23°/, 92925
kyslíka z diference — 30,11%, —
II. Analysa pr ZD čís. 38. Produkt získán působením 0,440 ©
methylfurolu na 0,486 g kryst. floroglueinu, t. j. 4 mol. aldehydu na
3 mol. floroglueinu a seně zpracován jako předešlý.
0,1850 © látky poskytlo spálením 0,0887 g H,O = 0,00985 g H
a 0,4465 g CO, = 0,1217 g C
Nalezeno uhlíka 6477"
vodíka 5,24°),
kyslika (z dif.) 29,396
III. Analysa preparatu čís. 37. Na 0,3952 g methylfurolu bylo
püsobeno 1,2307 © kryst. floroglucinu a 200 cm? 12"/,ní solné,
ostatně stejně pracováno jako u předešlého preparatu. Poměr užitého
aldehydu ku floroglueinu byl 1 : 3,1. Produkt má barvu světle okrovou.
1. 0,1765 g látky ve vodíku sušené dalo spálením
0,0878 « H,O — 000975 g Ha
0.4154 g CO, — 0,11329 © C
2. 0,2302 gtezelätky posk. spálením 0,0957 g H+0 — .0,01063 gs H
0,4789 g CO: = 0,13060 gC
Nalezeno: je IT
uhlika 64,189, 64,28°/,
vodfka sp 5,239
kyslíka (z dif ) 30,30°/, 30,49,
12 XIII. Emil Votoček:
IV. Analysa preparatu čís. 20. Na 0,2056 © aldehydu po-
užito 0,6004 g floroglucinu t. j. poměr 1:2,9. Objem 12°/,ni solné
obnášel 200 cm?. Látka vymyta do zmizení HCl a vysušena na
vzduchu do konstantní váhy.
1. 0,2077 g látky poskytlo 0,0946 g H,O = 0,01051 g H
a 0,4852 © CO, = 0,132325876
2. 1994 g látky poskytlo 0,0926 g H,O = 0,01028 g H
0,4668 g CO, = 0,12730 s C
Nalezeno uhlika 63,210 63,81”,
vodika 5,06°/, D'AIDES
kyslíka (z dif.) 31,23°/, 31,049;
Zde jeví se jasně samovolná oxydace floroglucidu při sušení na
vzduchu v úbytku uhlíka a příbytku kyslíka proti předcházejícím
analysám.
Srovnáme-li čísla, získaná spálením látek, ve vodíku sušených,
shledáme, že souhlasí dosti dobře s theoretickým složením konden-
satu vzniklého buď
* 1. ze 4 mol. aldehydu + 3 mol. floroglucinu za vystoupení
2 mol. H,O, nebo
II. ze 7 mol. aldehydu + 6 mol. floroglucinu — 3 mol. H,O.
Produkt dle I. vznikly vyZadoval by theoreticky
ublika © 64,45°),
vodika 4,86"/,
kyslíka 30,69°/,
produkt dle II. pak
uhlíka 6437;
vodíka 4,82°/,
kyslíka 30,81°/,
Kdežto ve skutečnosti nalezeno bylo u produktů za zcela růz-
ných poměrů komponentů vzniklých
= -=
VE IL in lo | Va WV
uhlíka 64,67%, 64,66%, — | 64,77%, | 64,18%, 6428,
vodíka = 5,23%, 5,299,| 524%, | 5,52, 5,23%,
kyslíka (z diff) — 30,11%, — | 29,99%, | 30,40%, 30,49%,
Kondensace methylfurolu s floroglucinem. 13
Čísla ve vodíku vysvětluje hygroskopičnost sušených konden-
sačních produktů. V uhlíku jsou maximální odchylky od theorie
+ GA
— 0,19°/,
znamu, nežli zasluhují, neboť kondensačním produktům schází jaké-
koli kriterium čistoty. Ony ani nekrystalují, ani srážením se nedají
spolehlivě vyčistiti. Rovněž bodu tání nemají.
Zaměstnávám se studiem derivatů floroglucidu, abych dospěl
k látkám krystalovaným a doufám, že touto cestou bude možno určiti
jeho složení i velikost jeho molekuly. Uvádím prozatím stručně ně-
kolik detailů o produktu benzoylace.
Vzdor tomu nepřikládám uvedeným analysám více vý-
Benzoylace floroglucidu.
Floroglucid (za přebytku floroglucinu získaný) ve vodíku vysu-
šený rozpuštěn v louhu draselnatém a přikapán za míchání přebytek
benzoylchloridu; pak zahříváno několik hodin na vodní lázni. Vznikla
tuhá, zrnitá hmota, jež sfiltrována. K odstranění zbylého benzoylchlo-
ridu, jakož i benzoanu draselnatého vařena rozetřená látka opětovně
s velkým množstvím vody, až byla bez zápachu, na to promyta na
filtru alkoholem, étherem a vysušena na pórovitém talíři. Látka má
barvu světle šedožlutou, a liší se od původní látky svou nerozpustností
v alkoholu, ve vodném KOH, dále snadnou rozpustností ve vroucích
uhlovodících, jako xylolu atd. (pův. látka se v nich nerozpouští).
Popele preparát obsahoval velice málo, jen 0,29°/,. Látka dá se zmý-
delniti varem s alkoholickým draslem; roztok jest pak žlutohnědý,
jako roztok původní látky v KOH. Benzoylace pomocí anhydridu
benzoového vedla k nevzhlednému produktu pryskyřičnatému, pročež
opuštěna.
V příští zprávě své hodlám podati analysu i zevrubné popsání
hořejšího benzoyl-derivatu.
Ku konci vzdávám své díky panu Ot. Laxovi, stud. chemie,
jenž mne při přípravě výchozích látek účinně podporoval.
Chemická laboratoř
c. k. české vysoké školy. technické v Praze.
Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra, Edv. Grégra v Praze 1897.
XV.
O vláknitých hmotách křemennných ze serpentinů
moravských.
Podává dr. Jindřich Lad. Barvíř v Praze,
(Předloženo dne 12. března 1897.)
Vláknitými hmotami křemennými rozuměti jest nejprve chalcedon
již ode dávna známý, pak quarzin a lutecin, popsaný A. Micner-
Lévym a MoxrER-CHarmasem r. 1890"), posléze také lussatit, popsaný
Er. MarraRDEw"“)
Všecky tuším tyto hmoty křemenné nalezl jsem zkoumaje vý-
brusy kusů chalcedonovitých a opálovitých, sebraných mnou na několika
naleziskách serpentinů v západní Moravě.
Na výskyt hojných chalcedonüv a opalů na některých místech
té krajiny upozornil zejména dr. Fr. Dvonsk“.*)
Sám soudil jsem již před čtyřmi léty na přítomnosť quarzinu
na puklinkäch serpentinu Hrubšického“), ale teprve letos mohl jsem
zase ve zkoumání onom poněkud pokročiti. |
Budiž zde podán popis mikroskopické struktury některých
hmot křemenných, chalcedonovitych a opälovitych ze serpentinů zá-
padní Moravy jak následuje.
r) Comptes rendus de P Acad. des sciences, Paris 1890, I. (24. března) p.
649, 650, později v Bulletin de la Soc. Min. de France, 1892, č. 7.
2) Bull. Soc. Min. sv. XIII. z r. 1890. na str. 63—66.
9) Časopis Musejního spolku Olomuckého, ročník I. z r.1884, str. 174a 175.
4) Tento Věstník z r. 1893. číslo XVIII. („O některých serpentinech zá-
padní Moravy“) str. 27.
Tř. mathematicko-přírodovědecká 1897, 1
2 XIV. Jindřich Lad. Barvíř:
a) Ouarzin čili kfemenin ze serpentinu od Mohelna.
Ze serpentinu u Mohelna vytloukl jsem kus křemenné hmoty
ze druhotné žilky, několik em široké. Jest to kus zřetelně vrstevnatý,
jehožto vrstvičky '/, až 2"/, mm Široké usazovaly se podél obou
krajů pukliny proti sobě. Jedny vrstvičky jsou bělavé a neprůhledné,
druhé pak skoro čiré. Místem bývají značně krouceny a mezi nimi
zbývají pak dutinky, kolem nichž proužky se vinou analogicky
proužkům mandiiček achatových. Tu a tam obdržíme kresbu, upo-
mínající značně na kresbu moře s ostrovy na mapě, jest-li moře
značeno Carami S pobřežím rovnoběžnými. Na stěnách dutinek vyční-
vají jehlancovité tvary křemene. Kraj vzoru jeví sledy rozvětraného
serpentinu, ze kterého byl vytlučen a přechází celkem zvolna
do něho.
Mikroskopické vlastnosti. Bělavé proužky složeny jsou hlavně
ze quarzinu s mechanicky přimísenou kalnou hmotou magnesnatou.
Čiré nebo skoro čiré proužky sestávají hlavně ze křemene, jemužto
bývají přimíseny proužky quarzinu a chalcedonu. Hustotu nejčistší
(čiré) směsi takové, sestávající hlavně ze křemene a quarzinu, určil
jsem roztokem TuovLerovyu při dvou kouscích souhlasně na 2621,
u třetího obdržel jsem 2630, u čtvrtého 2625. Hustotu křišťálu ze
Švýcar určil jsem týmže roztokem na 2652, jest tudíž přimísena
kremeni hmota specificky lehčí, třebaže i toho nutno dbáti, že ag-
gregát sám i téže látky n. p. křemenné mohl by zde míti hustotu
o něco nižší nežli kompaktní kousek její.“)
Křemen jest vyvinut zrnité. Zrnka jeho, pokud volně rostla do
dutiny, jsou krystalograficky omezena plochami R a jeví skoro ve-
směs sloh vrstevnatý, již v obyč. světle dobře zřetelný jakožto ná-
sledek postupného vzrůstu. Vrstvení toto má zcela ostré, rovné
hranice.
Chalcedon má sloh vláknitý o vláknech délky opt. — Vlákna
tato sestavena jsou buď vedle sebe do proužků nebo činí známé
sferolity.
Ouarzin má taktéž sloh vláknitý, v obyčejném světle nelze
ho rozeznati od chalcedonu, ale vlákna jeho mají délku opt. +.
KA
Také quarzin činívá proužky vláken příčně sestavených nebo
5) Hustotu quarzinu od Heřmanova Městce určil jsem na 2-625...2-607.
(Tento Věstník z r. 1893, číslo XIII.; str. 2.)
O vláknitých hmotách křemenných. 3
sferolity až "; mm Široké podobně jako chalcedon, místy však
i hmotu zdánlivě velmi jemnozrnnou o zrnkách nepravidelně omezených,
někdy sotva 0.002 mm velikých s obrysy skoro mlhavými, nikoliv
ostrými. Hmota taková upomíná velmi n. p. na mikroskopický vzhled
pazourku. Silným zvětšením se pozná, že zrnéčka zhášívají vlnivě a
že jsou vlastně vějířky nebo nedokonalymi sferolity vláken quar-
zinových.
Větší sferolity vláken quarzinovych a chalcedonovych jevívají
v obyčejném světle dosti pravidelné soustředné vrstvení jakožto ná-
sledek postupného vzrůstu.
Vyskytují se však ve vzorku zkoumaném také proužky vláken
a jehliček příčně sestavených, od obou stran proužku mezi sebe
vnikajících, Kterážto vlákna a jehličky zhášejí nestejně šikmo, ani
jehličky nemají obrysů krystalografických, délka pak všech bývá
opt. +. Není nemožno, že máme zde přechody od guarzinu ku lutecinu.
Ostatně vyskytují se zde nezřídka také skupiny vláken kře-
menné hmoty, osazené na větších zrnkách křemene krystalograficky
(tvarem R) vyvinutých. Na plochách R bývají tu postavena hojná
vlákna obalujíce křemenné zrnko, i upomínají na obrázek lutecitu,
podaný M. Lévym a Munier-Chalmasem. Někde vlákna tato zhášejí
rovnoběžně, majíce směr délkový buď opt. -nebo —. Jindy však
zhášejí šikmo a pozorované úchylky v řezech různých činívají až
kolem 20° i 30°. Také zde bývá délka někdy opt. —, někdy —, i mám
za pravděpodobno, že čásť vláken takových jest identicka s lutecinem
Mallardovým, čásť pak rovnoběžně zhášejících může ovšem náležeti
také guarzinu nebo chalcedonu. Pozoruhodno jest, že v postavení
45° (40° -50°) ku směru zhášení křemenného průřezu často se zdá
při pozorování mezi kříženými nikoly, jakoby křemen se rozplýval
na vlákna jej obklopující, ale obyčejně zhášejí vlákna jindy nežli
křemen, často bývá možno rozdíl až přes 15° konstatovati. Téměř
jen výminkou zháší jedna řada vláken zároveň se průřezem jádra
křemenného.
Chalcedon, quarzin i lutecin jeví vesměs nižší průměrný lom
světla než křemen, což lze methodou BEckEHo snadno dokázati. Kře-
men ve výbruse nejeví reliefu, tyto hmoty mají pak znatelný nega-
tivní relief, jehožto povaha arci s vláknitým seskupením celé hmoty
zřetelně souvisí.
V celém kuse vyvíjel se křemen zvláště na větších puklinách
a dutinách matečné horniny, quarzin pak hlavně na místě rozkládané
a vyluhované hmoty serpentinové, tedy ve prostoře těsnější.
1*
À. XIV. Jindřich Lad. Barvíř:
b) Chalcedon od Mohelna.
Šedavá hmota chalcedonová, vzhledem i lomem poněkud na
pazourek upomínající. Na průřezu jeví nestejnoměrné skvrnité zbar-
vení se skvrnami oblých obrysů. V dutinách vzorku osazeny jsou
skoro čiré hrozníčkovité povlaky chalcedonu, jejichž hustotu ve vzor-
cích co možná nejčistších určil jsem tekutinou Thouletovou pro
tři kousky na 2'591, 2610, 2'616.
Na tenkém průřezu pozná se pomocí mikroskopu, že temnější
skvrny mají přimísený bílý (magnesnaty) a nahnědlý nebo červenavý
(železitý) prášek, pocházející z rozložené hmoty hadcové. Mezi při-
míseninami těmito máme velmi jemnou hmotu chalcedonovou roz-
troušenu. Čím více ubývá přimísené (hlavně bílé) hmoty, tím přibývá
také chalcedonu nejen množstvím, nýbrž i poněkud velikostí zrna.
Ale zrnitost chalcedonu jest podobně jako předešle u quarzinu toliko
zdánliva, neboť lze se přesvědčiti silnějším zvětšením, že zdánlivá
zrnka tato zhášejí obyčejně undulosně. Na puklinách a v dutinách
usazují se posléze sferolity chalcedonovych vláken a krystalky kře-
mene, obě hmoty tyto činíce střídající se proužky. Dutinu doplňuje
buď křemen nebo chalcedon.
c) Chalcedon z poli od Hrotovic.
Chalcedon nažloutlý, lesku matného, značně průsvitný, na po-
vrchu drobně hroznovitý.
Mikrosk. vlastnosti: Jest chalcedon zdánlivě jemnozrnný, v němžto
dutinky pokryty jsou většími vějířky a sferolity vláken chalcedono-
vých délky opt. —. Zrnka chalcedonu zdánlivě jemnozrnného zhášejí
opět undulosně, prozrazujíce tím vlastní vláknitý sloh. V partiích
takových zbývají i stopy po chrysotilovych proužcích, jejichžto roz-
kladem vzniká chalcedon podobně jako rozkladem obyčejného pletiva
serpentinového. Také jsou zde přimíseny sferolity a vějířky vláken
quarzinovych, ale zřídka. Také šikmo zhášející vlákna křemenné
hmoty délky opt. 4 jsem nalezl, upomínající tudíž na lutecin, jednak
ve výbruse roztroušené jednak i na zrnku křemenném osazené. Žlutavé
zbarvení chalcedonu pochází od přimísených hydroxydů železa.
Analogické složení shledal jsem i na jiné odrůdě chalcedonu
od Hrotovic, zbarvené olivově zeleně. Olivově zelené zbarvení po-
de dh
O vláknitých hmotách křemenných. 5
chází od jemných zelených a žlutavých zbytků serpentinové a chry-
sotilové hmoty. Hustotu dvou kousků co nejsytěji zbarvených a
makroskopicky homogenních určil jsem na dvou exemplárech Thou-
letovým roztokem souhlasně na 2'590,
d) Opál s chalcedonem od Slatiny nedaleko Biskupic.
V rozvětraném hadei vyskytují se zde četné drobné puklinky,
všemi směry procházející, a některé z nich jsou vyplněny opálem a
chalcedonem tomuto sdruženým, i vznikají tu kusy slohu skoro bu-
něčnatého. Opálová hmota ve vzorku zkoumaném jest kalně bělavá,
lesku polomastného, chalcedonová pak hmota čistčí, až skoro čirá,
lesku matného.
V tenkém výbruse se pozná, že opálová hmota činí shluky
s obrysy obloukovitě vypuklými různé velikosti, neb i kouličky, a
bývá původně isotropní, t. j. mezi kříženými nikoly jeví se býti
všecka temna. Často však na okraji opálových partií neb i dále
dovnitř bývají přimísena opálu vlákna jemná, buď přímo nebo po-
někud šikmo zhášející, světelného lomu nižšího nežli má kanadský
balsam, kterýžto lom světelný od svět. lomu opálu sotva se liší.
Dvojlom vláken těch jest slabší nežli u křemene, délka opt. +, i po-
kládám je za lussatit Marcarpüv. Myslím, že tvoří se přeměnou opálu.
Opál vyvíjí se hojně rozkladem serpentinu a sice na témže
místě, co byla hmota serpentinová. Chalcedon vyplňuje hlavně puk-
liny a dutiny, odkud hmota serpentinová byla již vyluhována. Nej-
čistší chalcedon tvořívá pěkné sferolity vláken délky opt. —. Obrysy
sferolitů těch bývají rozmanité, někdy všelijak vykrajované, podle
toho, jak právě sousední sferolity rostouce na sebe tlačily. Často
jeví sferolity ty také soustředné päskoväni na důkaz, že rostly po-
sloupně do šířky, a päskovänf to bývá kruhovité. Ve středu sfero-
litů nebývá lze konstatovati žádného cizího zrnéčka. Největší pozo-
rovaný sferolit chalcedonu má průměr na */, mm. Někdy pak i zde
lze nalézti zdánlivé jemnozrnné partie chalcedonové, jakož 1 tu a tam
vtroušený sferolit quarzinu.
6 XIV. Jindřich Lad. Barvíř:
e) Mléčný opál s lussatitem ze Slatiny.
Mlékově bílé barvy, lomu lasturovitého, lesku skoro mastneho,
neprůhledný. Se studenou ani s horkou HCl nešumí.
V tenkém výbruse patrna jest opálová hmota amorfní, ježto
zůstává mezi skříženými nikoly úplně temna, má zřetelný negativní
relief a promísena jest kalnými zrnéčky bělavé hmoty magnesnaté,
dílem dvojlomné, dílem neprůhledné. Sloh opálu toho jest v obyč.
světle buněčnatý po někdejším pletivu serpentinovém, s obrysy buněk
někdy nápadně obloukovitými.
Dutinky vzorku jsou vyplněny vějířky a sferolity chalcedono-
vými, o délce vláken opt.—, krajem pak partií opálových objevují se
četná velmi jemná vlákénka, kolem (004 mm dlouhá, rovnoběžně nebo
skoro rovnoběžně zhášející, délky opt. +, dvojlomu zřetelně menšího
nežli u chalcedonu, a taktéž lomu světelného značně nižšího než
u chalcedonu, jak lze se přesvědčiti methodou Beere-ovov. Relief
jest skoro týž, jako má opál. I pokládám hmotu tuto za lussatit
Marvarpév. Činívá řádky vláken rovnoběžně vedle sebe nebo vějíř-
kovitě spojených a jeví nezřídka růst vrstevnatý jakožto příčné
proužkování. Vlákna jeho mohl jsem se vlákny chalcedonovými i
s opálem dobře porovnati, a zvláště od chalcedonu dobře je roze-
znávati. Ostatně i v obyčejném světle jevívají poněkud bělavé zakalení,
kdežto chalcedon na puklinách bývá čirý.
f) Lussatit z poli od Ratkovic.
Hmota bělavá lomu téměř zrnitého, vzhledu skoro matného,
poněkud upomínající na obecný křemen, hustoty 2'015, což jest hod-
nota hustotě lussatitu Mallardova (2:04, po vyžíhání 1:94) dosti blízká.
Ani se studenou ani s horkou HCl nešumí.
V tenkém výbruse se sezná, že složena jest hlavně ze bělavých,
průhledných proužků až ‘/, mm širokých, rozličně spořádaných, mezi
nimiž přimísena jest kalná bílá práškovitá hmota magnesnatá a
hmota opálová.
Mikroskopem lze poznati, že proužky průhledné sestávají ze
vláken lussatitu, příčně sestavených.
Vlákna lussatitu, přirovnávána jsouce methodou BEckE-Ho, jeví
lom světla stejný nebo něco vyšší, event. i něco nižší nežli opál,
O vláknitých hmotách křemenných.
-1
nižší nežli balsam kanadský a nedají v konverg. světle polarisovaném
žádného obrazu osního. Délka jejich jest opt. +. Taková vlákna bý-
vají přimísena i opálu na krajích jeho partií, podobně jako ve pří-
padě e), i soudím dle celého seskupení, že zde lussatit vzniká
také přeměnou opálu.
Analysou 0'379 g hmoty co možná nejčistší a ve prášku při
1059 C vysušené nalezl jsem
ztrátu žíháním 262"/,
S10, 90:64% (kontrol. zahřív. se FH),
ostatek činí MgO, FeO a stopa Al,O,.
Jest to tudíž hmota křemenná.
Podobný delší lussatit vyskytuje se i w ‚»latiny, jenže ponejvíce
se serpentinem smísen. Pro tři bílé kousky lussatitem bohaté od
Slatiny nalezl jsem hustotu 2067 pomocí tekutiny Thouletovy. Žádný
z podobných kousků ani zde nešuměl ani se studenou ani s horkou
HCl. Jestli přimíseno značnější množství hmoty serpentinové nebo
chloritové, kusy nabývají barvy modravě zelené se vzhledem úplně
matným. Dvojlom serpentinu jest arci značné vyšší nežli dvojlom
ussatitu.
9) Jatrově hnědý opál od Slatiny.
Vyskytuje se v serpentinu, má lom ploše lasturovitý, lesk polo-
mastný. U dvou exemplářů makroskopicky homogenních, barvy temně
jatrové určil jsem hustotu souhlasně na 2145.
Mikroskopem se pozná, že vzorky takové mají sloh buněčnatý
po pletivu serpentinovém, jehož rozkladem vznikly, a že hnědé zbar-
vení celého kusu pochází od přimísených tmavohnědých zrnek že-
lezných rud.
Opál tento jest opět hmotou amorfní, mezi skříženými nikoly
úplně temnou. V nečetných dutinkách mívá přimíseno něco zrnek
křemene. Další proměnou rudy železné bývají vyluhovány a zbývá
hmota bělavá až bílá, ve které opál mění se na chalcedon zdánlivě
velmi jemnozrnný, ale -při silném zvětšení pozná se, že zdánlivá zrnka
zhášejí undulosně a jsou vlastně skupiny vláken chalcedonovych
délky opt. —.
8 XIV. Jindřich Lad. Barvíř: O vláknitých hmotách křemenných.
Z pojednání tohoto následuje. že na některých naleziskách
serpentinu v záp. Moravě vznikají vláknité křemenné hmoty: chalce-
don, quarzin, lussatit, a pravděpodobně i lutecim, a sice chalcedon
a quarzin přeměnou hmoty serpentinové, chalcedon také přeměnou
opálu nebo vůbec jako usazenina na puklinách a dutinách, lussatit
nejspíše přeměnou opálu, lutecin pak jakožto usazenina na puklinách
a na krystalcích křemene.
Poněvadž pak způsob větrání serpentinu bývá i jinde dosti
podobný, lze souditi, že tytéž vláknité hmoty křemenné vyskytují se
i na jiných naleziskách serpentinu a sice nejen na Mor nýbrž
1 v jiných zemích.
Mimeralogický ústav c. k. české university.
—- AB 8 INA —
Nákladem Královské České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Ed, Grégra v Praze. 1897
XV.
0 době dospělosti dívek v Čechách.
Podává Dr. Jindřich Matiegka v Praze.
(Předloženo dne 12. března 1897.)
Již od starodávna a takřka u všech národů jak kulturních tak
primitivních považuje se objevení čmýry (menstruace‘, t. j. typického
v pravidelném období se objevujícího krvácení z rodidel u žen oplo-
dnění schopných a závislého od činnosti vaječníků "), za jednu z nej-
důležitějších a obyčejně za nejjistější známku pohlavní dospělosti
dívky *). Jest to známka dospělosti především u člověka typicky se
vyskytující, ačkoliv také v tom ohledu není zásadního rozdílu mezi
ním a ostatním živočišstvem, potvrdí-li se popisy pravidelné čmýry
u anthropoidnich opic (alespoň u Simpanze častěji pozorované ©) a jsou-li
spolehlivé zprávy cestovatelů, dle nichž ženy Laponců na Gronsku
jen jednou v 3 měsících aneb jestě řidčeji (Velpeau a Gardieu), ženy Eski-
maků v zimě a při nedostatku potravy nikdy (Guérauld) a ženy Země
ohnivé nikdy aneb jen zřídka menstruujf (Bischoff). *)
Doba, kdy čmýra se u dívky poprvé objeví, závisí od různých
faktorů: především od podnebí (střední roční teploty vzduchu, geo-
grafické polohy bydliště, jeho výšky nad mořem, blízkosti moře),
1) Srv. Dr. Jar. Nečas v Odborné pathol. a therap. red. Eiselt, V. sv.
Nemoci rodidel str. 78.
2) Různé zprávy starých autorů, četné výsledky zkoumání anthropolo-
gického a velkou spoustu ethnografických detailů o tomto zjevu podávají Ploss
a Bartels (Das Weib in Natur u. Völkerkunde, anthrop. Studien von Dr. H. Ploss,
bearb. u. herausgeg. v. Dr. M. Bartels I. 4. Aufl. 1895).
9) Rob. Hartmann: Die menschenähnl. Affen 1883. str. 179.
*) Viz Hennig: Uterus eines während d. Menstruation verendeten Affen.
Centralbl. f. Gynaek. 1387. str. 274. Ploss-Bartels cituje v tom ohledu jen Mac
Diarmida, dle něhož ženy Eskimáků nemívají v zimě čmýry, kdežto u ostatních
zde zmíněných národů připouští jen opozdění první menstruace.
> Tř. mathematicko-přírodovědecká 1897. 1
R XV. Jindřich Matiegka:
od plemene (rasy), způsobu přebývámí (v městě neb na venkově), od
způsobu výživy, zaměstnání a od socialniho postavení. — Konečně
musí se uznati vliv dedienosti?), konstituce celkové a hlavně zdraví.
Již Burrox“) zná vlivy podnebí, stravy a způsobu obývání; neboť
udává: „doba dospělosti jest různá u různých národů a závisí — jak
se zdá — částečně od teploty klimatu a jakosti potravy. V městech
a u majetných lidí vstoupí děti, zvyklé na vydatnou a hojnou stravu
dříve do toho stavu; na venkově a u chudého lidu se vývin dětí
opozdí, poněvadž jsou špatně a nedostatečně živeny.“ — Všeobecně
jest uznáno, že v teplých krajinách se objevuje čmýra dříve než
v studených ”), u dívek městských dříve než u venkovských, u dívek
majetných, v lepších poměrech žijících a zvláště u duševně pracu-
jících dříve než u dívek chudých, namahavě pracujících. (Současný
vliv výchovy, stravy, bytů a Šatstva, mravů a zvyků). Vliv plemena
vychází nejlépe na jevo při porovnání dívek různé rasy tutéž krajinu
obývajících ku př. židovských děvčat s jinými v Evropě. Země, které
různými národy a plemeny jsou obývány (Uhry, Rusko, Sev. Amerika
atd.) podávaly vždy nejlepší a nejvděčnější material k takovému
zkoumání. *)
Při práci, kterou jsem s laskavým svolením p. prof. PavuikA
na jeho klinice v zemské porodnici provedl, zkoumav vlivy různých
okolností na váhu a délku novorozenců ’), všímal jsem si také udání
na přijímacích listkách zaznamenaných, v kterém stáří se u rodiček
dostavila čmýra. Na základě těchto udání, která se týkají žen r. 1891
na porodní klinice p. prof. Paviika pozorovaných, při čemž vyjmuty
byly jen některé anomalní případy (porody předčasné a dvojčat), po-
kusil jsem se podati odpověď na některé otázky, týkající se stáří,
v němž dívky v Čechách dosahují své pohlavní dospělosti. Jsem si
vědom, že udání ta, v kterém stáří se u rodičky čmýra dostavila,
5) Jednotlivé příklady viz Dr. Edv. Krieger: Die Menstruation, Berlin 1869
strana 12.
6) Oeuvres complètes; Paris, Mauprivez 1835. T. III. De ’homme str. 286.
7) Dr. F. Szukits (Über d. Menstruation in Österreich. Zeitsch. d. k. k. Ges.
d. Ärzte in Wien XIII. 1857. str. 509.) uvádí jako historický příklad Kadišu,
ženu Mohamedovu, kterou si týž vzal jako dívku pětiletou; v témž roee se prý
u ní dostavila čmýra a v jejím 8. roce počal s ní souložiti.
8) V poslední době upírá opět Jouserr (Einfluss trop. Klima's auf d.
Menstruation, ref. Centralbl. f. Gynaek. 1895. str. 1324) podnebí a plemenu tuto
důležitost, vykládaje rozdíly ty jen růzností poměrů socialních.
9) Dr. J. Matiegka: Co má vliv na váhu a délku novorozenců? — Časopis
českých lékařů 1894. XXXII. str. 245.
O době dospělosti dívek v Čechách. 3
jsou asi někdy nespolehlivá, nesprávná, učiněna bez dlouhého roz-
mýšlení, často v době již počínajících bolestí porodních, a bez bližšího
detailu, bez udání měsíce "“) atd. a že snad nebyl vždy dosti přesně
rozlišován rok, v němž se právě rodička tehdy nacházela, od roku
již zaZitého.!!) Neváhám však přec výsledky své práce podati veřej-
nosti vzhledem na to, že doposud vůbec český material k takovému
zkoumání upotřeben nebyl, vyjma práci Szurrrsovu ?) z r. 1851.,
která se zabývá také 430 ženami z Čech pocházejícími, do Vídně
přestěhovanými. — Nepochybuji, že výsledky mé práce budou při
bohatosti nahromaděného materialu, při lehkém opatření nového detail-
nějsího materialu a při důležitosti celé otázky záhy znova zkoumány
-a doplněny. V celku zaznamenal jsem stáří, v kterémž se čmýra
poprvé objevila u 830 žen: a sice dostavila se
VY 12. 15. 14. 15. 16. 17. "roce
u- 1 13 31 134 166 190 137 ženy
(70 + 120)
VA 092 1:57 340, 16715 2000" 22:89 16:51
V 8. 19. 20: 21. 22 28.
12205 40 13 8 1 1 ženy
Br 1144 482% 1:50. 0:06 10120012
Poněvadž v pražské porodnici (dle poznámky v „pražských sta-
tistických knížkách“) slehne jen asi 34°/, žen, které před přijetím
do ústavu delší neb kratší dobu v Praze se zdržovaly, platí tyto
číslice spíše pro celé království než pro Prahu samu, ale ovšem
hlavně pro střed země.
10) Neboť i roční doba (podzim a jaro) a doha denní (noc a ráno) zdají
se míti vliv na první dostavení se čmýry (Krieger, I. c. 55.).
11) Chybám takovým bylo většinou vyvarováno tim, že nebyla otázka ta
vůbec odpověděna, čímž se ovšem material poněkud zmenšil. — Nedostatky ta-
kovými trpí však také jiné práce ; zůstává nám útěchou, že udání bývá při důle-
žitosti, jaká se čmýře všemi ženami připisuje, jistě poměrně jen zřídka nesprávné
a že i zde velké číslice statistiky chybu jednotlivce vyrovnají.
2) Über die Menstruation in Österreich 1. c. — Mimo to připomínám po-
známku, kterou učinil dr. Veselý ve svém spise: Anthrop. a demogr. příspěvky
k národop. výstavě v Kutné Hoře (1894. str. 17); týž považuje dívky starší 14 r.
v krajině Kutné Hory za dospělé.
1*
4 XV. Jindřich Matiegka:
Největší číslo (kulminační bod) naší serie (190 = 2289"/,) při-
padá na 16. rok; na týž rok připadá také střed celé serie v tom
způsobu, že ze 190 případů 70 připadá na dolejší polovici, 120 na
hořejší polovici celkového čísla 830 připadů. Průměr však padá po-
někud níže a sice na 15:84 rok."*) Z této serie seznáváme dále, že před
14. rokem jen u nepatrného počtu (5:4"/, se dostavila čmýra, již
v 14. roce však náhle u většího počtu, který ještě v 15. a 16. roce
se stupňuje, v 17. a 18. roce zvolna se menší. V dobé od 14. do
18. roku inclus. dostaví se čmýra v celku u 86'99°/, dívek. Později
počet ten velmi rychle klesá, tak že dívek, u nichž se čmýra poprvé
objevila po 18. roce (t. j. v 19.—23. roce naší serie), tvoří jen 7°6°/,
celkového počtu.
Porovnáme-li naši serii s číslicemi Szukitsem (1. c. str. 513.)
podanými, vidíme, že u Češek (dle udání autora před dosažením do-
spelosti) do Vídně přestěhovamých se objevila čmýra jen u malé části
dříve (6:9"/, do 13. r. incl.), u větší pak později (v 15°/, od 19. roku)
a v 78:19, od 14. do 18. roku. Také průměr připadá na pozdější
dobu než dle našeho výpočtu (16:71 proti 15:84). Vůbec dostavila
se dle Szukitse čmýra u Češek ze 430 ve Vídni
v. 10. „11. 12. 13. 14, 15, 16 Ken
úl 1 9 9 (41 18 Ar
CAEN 0321700200929 VSA 19:0, DLA PDA NO
W828 41941204 val. 191 2eugan204 eds BOCE
UO 2 4525 6 7 1 L. „ženy
PVO 70:70:80 5:50 11:4. 07:6: 2.02. No>
Material Szukitsüv pochází pouze z venkova a patrně vesměs
z chudších vrstev.
Porovnáme-li dále naše číslice s těmi, které Szukırs podal pro
ženy vídeňské, "*) HEcKER a ŠcmLIcHTING pro mmchovské,'*), KRreGER
13) Průměry vypočítal jsem dle methody v moderní anthropologii jedině
za správnou uznané a také již Szukitsem používané, t. j. sečtěním všech jednot-
livých udajů a dělením počtem pozorovaných případů. Szukits ukázal již (1. c. str. 511)
na nedostatky methody markýze d’Espinas; ale ještě Kriegrovy a Mayerovy prů-
měrné číslice (v jinak cenné knize Kriegrově: die Menstruation L. c.) jsou získány
nespolehlivou touto methodou.
14) Szukits I. c.
15) Hecker u. Bubl: Klinik d. Geburtskunde, Můnchen 1861. 1864. —
O době dospělosti dívek v Čechách. Ď
a Mayer pro berlínské, "“) (jako naše nejbližší sousedy), nalézáme, že
čmýra se dostavila
u dívek časně v středních letech opozdene
(do 43. r. inelus.) (od 14. do 18. r.) (od 19. r.)
v Čechách vůbec: v 5:42, 86-99°/, 7599,
českých ve Vídni: „ 69, 78:1°/, 15:09
ve Vídni bydlících vůbec: „ 110, 1529 13:8"/,
ve Vídni rozených: „ 19'0"/, 15:6°/, V079
bavorských (Hecker): „ 516"/, T318 21:62%
bavorských (Schlichting): „ 11590, 15:5209|3 12°883°/,
v Mnichově nar. (Hecker): , 438°/, 77-520), 18:09%,
v Mnich. nar. (Schlichting): „ 13'894 °/, 13:980"/, 12-1269
berlínských: „ 12'83°/, 13219, 13:909/
Číslice ty prozrazují především značný rozdíl mezi městem
a venkovem; u dívek berlínských, mezi nimi se však také nacházelo
více z majetných tříd, vyvolávají patrně poměry světového města
jednak hojněji časnější dospělost, ale také častější opozděnost čmýry.
Mnichov a Vídeň tvoří jakýsi přechod.
Z dívek ve Vídni bydlících podobají se ony z Čech pocházející
více našim než rozené Vídeňačky. Jistě se v těchto rozdílech jeví více
vlivy kulturní a společenské než vlivy plemene, pásma a podnebi. '”)
Použil jsem poznámky „rodiště a bydliště“ nalezající se na
lístkách přijímacích, bych náš material také dále rozlišoval. Především
rozdělil jsem všechny případy dle toho, pochází-li z okresů většinou
českých ameb německých (dle posledního sčítání r. 1890.). Při tom
objevil se značný rozdíl v prospěch českých okresů, v nichž dívky
nejen poněkud dříve, ale hlavně o mnoho pravidelněji (t. j. více
v stejném stáří) se vyvinují. Neboť se čmýra dostavila
dívek Wa ea losy. LA TO eo
z okresů něm. . 25 323 9 Lino hl
Yrrlont 332 232 ILE MAR IR 32150
ZAokresü českých. 7 11729721257 15271347124
vv’, 01 14 37 163 201 240 161
Schliehting: Statistisches über d. Eintritt d. ersten Menstruation u. s. w. Arch
f. Gynaek. 1880. XVI. 202.
16, Krieger |. c.
17) Stran srovnání s jinými národy viz práce Nečase, Szukitse, Hannovra.
Kriegra, Plossa a Bartelse atd.
6 XV. Jindřich Matiegka:
u.dívek Vy 18:51:19. 20. 21. 222 23.21.28 vaeelle
z okresu nem Ja jl ; 1 5 | průměrně
vun 149 .11:8,10.. 0. 10000 v 1629
Z (okresů českých 86 353 12778 l | průměrně
Vo MPD O T050 STOJÍ by 15:80 roce
Nesmíme však přehlednouti, že okresy české patří ne pouze
k čeplejším, ale dozajista také k majetnějším okresům země, tak že
i v těchto číslicích se nám jeví spíše vlivy kulturni mež plemenní
a pásmové. Při posouzení vlivů plemenních jest jistě nejsprávnější
porovnávati dobu objevení se první čmýry dle jednotlivých charakterů
tělesných t. j. dle barvy vlasů, očí, výšky těla atd. Take u nás jest
všeobecně rozšířen náhled, že se u blondÿnek dostavuje čmýra po-
zději než u brunetek. Brierre DE Boismoxr '*) v Paříži udává však, že
vedle plavé také kaštanová barva vlasů poukazuje na opozděnou
čmýru, kdežto světlohnědá barva se nachází u dívek záhy menstruo-
vaných. Dle Krırera a Mayera !”) v Berlíně dostavila se čmýra také
dříve u brunetek než u blondynek a sice dle materialu Krınarova
v 14. roce u 11°/, blondýnek, 18°/, brunetek
» 15. » » O » 250 »
” 1 6. » » 24" » 1697 »
a dle většího materialu L. Mavera
v 14. roce u 1720"/, blondynek, 18:84"/, brunetek,
» 15. » » 1 789°), » 1802"/, »
» 16. » » 15:14" » 1659 »
Hannover, jehož obšírnou práci znám bohužel pouze z referátu
Queteleta *) udává však, že v Dánsku se čmýra dostavuje poprvé
u blondýnek průměrně v 1570, u brunetek v 1754 roce (u těchto
ovšem poněkud silněji) a že také u prvních poněkud dříve přestává
(v 4451 roce, u brunetek v 45:12 roce). Dle Lunumsa ?') objevuje se
15) De la menstruation, Paris 1842. cit. Hannover, Krieger atd.
19) ]. c. str. 18, 19... „Průměrné“ číslice Kriegrovy a Mayrovy nelze po-
važovati za spolehlivé.
29) Bulletins de l’Académie royale de Belgique 2. ser. T. XXVIII. 1869.
str. (151).
21) F. Lullies: Über die Zeit des Eintritts der Menstruation. Inaug. Diss.
Königsberg, 1886. str. 71—72. Z blondynek bylo dle jeho číslic 13:29, před 14. r.
O době dospělosti dívek v Čechách. 7
čmýra v Královci také u brunetek později (průměrně v 16'135 roce)
než u blondýnek (průměrně v 15'965 roce).
Naše lístky přijímací nezaznamenávají však komplexi: Seskupil
jsem tedy dívky pouze dle toho, pocházejí-li z okresů, v nichž se
vyskytuje poměrně více obyvatelstva světlého nebo více tmavého
typu.?*) Dle toho objevila se první čmýra u dívek:
MĚKOCOH 12. 19. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21402285223.
z okresü
S vice než
20°), typu
SMSHEhouEM 27.6. 29734 98 40 240 12 2 Tal:
Denn: 1:10,32 15:5 184120:221:312:7 6:35 1.1 334053
s méně než
20°/, typu
Setlehoue 15 117 25 105 132 152 97 71.28 11 865-081
BEN o. 39. 164 2062837151111 44 17. 10290
aneb:
z okresů
S více než
25°/, typu
PRAVCHOUK 2 | LI 27.33 4127 1977502785
205 205 1591942441 15:9 8:8, 4:7 1:2 21:8
202252,
typu tma-
MOROMUF -V090 4811 9714419489) II CHEN Fe]
RENE LO 31107 20425 "8 16 11737 2080902072
s méně než
20°/, typu
FmaNehou:,.. 22 2. 1Wad4 10 elb B :© č et
Bl 22:6 2:6, 13:0118:2153:0.19:57 1952104 € ral-2
a jen 15:0%, po 19. r. menstruováno, z brunetek 11-2°/, před 14. rokem a 175%;
od 19. roku a později.
22) Dle G. A. Schimmera: Erhebungen über die Farbe d. Augen, d. Haare
u. d. Haut bei d. Schulkindern Österreichs. Wien, 1884.
8 XV. Jindřich Matiegka:
aneb časně v středních letech © pozdě průměrně
(do 13. r. inclus.) (od 14.—18.r.) (od 18.r.incl.). v roce:
z okresů
s více než
20"/, typu
světlého v 439 81:89 099% 1611
s méně než
20°/, typu
světlého v 57 86:9 74 1576
a dále
z okresů
s více než
25°/, typu
tmavého v 82 841"/, T 15-83
s20-25",
typu tma-
vého v 47 88 1 12 15:78
s méně než
20°/, typu
tmavého v 52 832 116 1635
Dívky tmavé komplexe menstruují u nás dříve než dívky typu
světlého. S tím souhlasí úplně okolnost, že u nás vůbec tmavému
typu přináleží lepší konstituce a pevnější vitalní síla než světlému.
Ale také udání Hannovra a Lurriesa považuji za pravděpodobná,
poněvadž se jejich pozorování týká zemí, v nichž světlý typ ne pouze
převládá, nýbrž také svou tělesnou konstitucí lépe vyhovuje pod-
mínkám životním (severního podnebí). **)
Nesmíme však zapomínati, že v naší vlasti světlý typ se vy-
skytuje právě nejčetněji v pohraničních chudších okresech (německých)
a že se tedy v našich číslicích nejeví jistě pouze vlivy plemenní.
Přijímací lístky porodní kliniky udávají také přibližně vzrůst
(postava velká, prostřední, malá) a konstituci (konstituce neb výživa
dobrá, střední, špatná) rodiček: Dle toho dostavila se čmýra u žen
%) Srv. Dr. J. Matiegka: Vzrůst, vývin, tělesné vlastnosti a zdravotní po-
měry mládeže kr. hl. m. Prahy. Rozpravy č. Akademie 1897. II. Třída.
O době dospělosti dívek v Čechách. 9
254135 LAIT 18 199205921. 22323:
postavy
EE 200. IL 11 12016 9 6
t j.v 9, 14 28 42 155 155169225127 85 adob,
prostřed.: . 11 24 107 143 168 108 79 2716 6 1 1
iv’, < 16 35 156208244157 115 40 1709 0201
Be 10. 12, 10 1957 U lz
Po DD 222 100 13918197, 971428
aneb časně v středních letech opozděně © průměrně
(do 13.r. incl.) (od 14. do 18. r.) (od 19. r.) v roce:
u žen postavy
velké v 8:40), 83-19, 85, 157
prostřední v DRI 880" DIODES 15:8
malé v BIDA o 80:6°/, 1399, 161.
Vyskytuje se tedy čmýra nejpravidelněji t. j. v nejpřirozenějším
stáří u dívek střední výšky, často poněkud dříve, ale také častěji
opozděně u vysokorostlých, někdy dříve, ale častěji opozděně u žen
malého vzrůstu. *“) Vzrůst není však pouze známkou plemenní, nýbrž
souvisí také úzce s individuelním vývinem těla a se zdravotním stavem
vůbec; značná výška těla jest ovšem často známkou dobré konstituce
a urychleného vývinu, jak hlavně zkoumání školní mládeže dokázalo,
často však dostavuje se při rychlém vzrůstu do výšky — chudo-
krevnost a jiné nemoce, které dostavení se menstruace zamezují; malý
vzrůst značí obyčejně také opozdění vývinu těla vůbec.
Pokud se konstituce a výživy týče, dostavila se čmýra u dívek
při konstituci
ocel. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 218501908209 213222823:
Hobel D, 9: 57, 90 94.66 344 16 „203204
t.j. v°/, 0°26 1-29 2:32 14:69 23:19 24:28 17:01 11:34 412 0:52 0:77 0:26 .
Bear 06. 19 1100194168948 MONET EN ST
t.j.v°/, . 195 4621728 17:03 22-14 16:55 11:68 4:62 2:68 121 . 024
BBatne l dersielad 160196 5 Den 5
Bv 23:68 19/3) 19:35 16-13 3:63 9/68 16:13
24) Krieger aLullies udávají, že u velkých žen se dostaví čmýra nejčasněji
po nich přijdou malé a naposled teprve prostřední. Krieger nepodává ovšem celé
10 XV. Jindřich Matiecka:
aneb časně © v středních letech — pozdě průměrně
(do 18. r.inel.) (od 13. do 18. r. incl.) (od 19.r.) | v roce:
při konstituci
dobré v 387%, 90-46), 5:679/, 15:98
střední v 6579, 77-930), 15:50°/, 15:50
špatné v 9:68°/, 74:19/, 16:189/, 15-90
Přehledy tyto prozrazují zcela jasně výsledky rušících vlivů:
Kdežto při dobré konstituci se čmýra dostavuje nejhojněji v 15. a 16. r.
ale vůbec zřídka předčasně aneb opozděně, obejevila se při špatné
konstituci těla velmi nepravidelně, často velmi záhy, ještě častěji
pozdě. Jest to vysvětlitelno z toho, že jednak anomalie menstruační
a předčasné dostavení se čmýry mohou na konstituci neblahý vliv míti,
ale že jinak špatná konstituce z jiných příčin vzniklá může míti za
následek opozdění se první čmýry. Kulminační bod jest v křivce
u žen slabé konstituce pošinut ku předu t. j. na mladší věk. —
Osoby střední konstituce a výživy tvoří asi střed.
Podobné poměry ukazují číslice Luruesovy (1. c. str. 70.—71.)
zvláště přihlížíme-li k jeho seriím. U silných dívek objevila se čmýra
dle něho v 16-021 roce ( u 1199, před 14. r., „u 15:67 po 19x)
u středních průměrně v 16-091 r. (u 12:1°/, před 14. r., u 173%,
po 19. r.) a u slabých dívek průměrně v 15'928 roce (u 148%, před
A u016.0%, po Or) 15)
serie a jeho průměrné číslice nejsou spolehlivé; avšak Lulliesovy serie souhlasí
s jeho průměrnými číslicemi a zdá se, že v Královci rozhodují v tom ohledu
vlivy plemenní u větší míře než u nás.
25) Pozoruhodno jest jak blízce si stojí průměrná číslice (v statistice naší
i Lurriesově), což jest důkazem, jak málo lze na ně (i při nejsprávnější methodě
jich vypočítání) spoléhati. — Kriecer udává (1. c. str. 14. na základě materialu
Mayerova), že se čmýra dostavila
u silných, u slabých žen
v 14. roce v 16985"/,, v 20-3169,
„als. i, 16594490 „ 185265/,
16 » » 16:0509%, „ 15-0539,
a dle průměru (ovšem nespolehlivého) u silných v 1442 r., u slabých v 15:17 roce.
Dle toho musíme také souditi, že u slabých čmýra často předčasně se dostaví,
často však se také opozdí. Krieger bohužel nepodává serií. — Dle něho (1. c.
str. 23.) ve vyšších vrstvách malé slabé, v mižších velké silné nejdříve men-
struují, což by bylo lze lehce dle uvedeného vysvětliti; v nižších vrstvách roz-
hoduje jistě především zdraví.
O době dospělosti dívek v Čechách. it
HaxvovER *) uvádí také dobu objevení se první čmýry v sou-
vislost s plodností ženy; dle něho obnášel počet dětí žen, které byly
menstruovány v době
od 12. do 16. let — 4:81
„pull 20, ue 4:67
sb Aly Ad 420:
Zdá se tedy, že ženy, u nichž se čmýra záhy dostavila, jsou
také plodnější, což však nezávisí — jak Hannover připomíná — vý-
hradně od delší doby plodnosti, jak skutečně pro ně dokázána byla.““)
Náš material nestačí ku zkoumání této otázky, poněvadž neudává
celkový počet dětí neb porodů jednotlivých matek. Ale pouhé po-
rovnání doby, kdy se čmýra dostavila, u mnohorodiček a naopak
u prvorodiček nepodalo žádného výsledku; neboť připadá doba prvního
se objevení čmýry v průměru u prvorodiček (457) na 15'7, u ostat-
nich (373) na 159. rok.“*)
Jak úzce souvisí u žen vůbec plodnost se správným dostavením se
čmýry dokazuje také okolnost, že mezi staršími prvorodičkami se
nachází poměrně více takových žen, u nichž se čmýra opozdila.
Hecker °°) udává, že se čmýra dostavila
u dívek vůbec: u starších prvorodiček
(přes 30 let starých):
od 11.—15. r. W230, 26°68°/,
» 16.—18. „ 485909); 45-399,
„ 19.—25. „ 260256 ZB
K stejnému výsledku došel Dr. R. Romre v Marburgu *“), který
vypočetl u 100 starších prvorodiček průměrné stáří při dosažení do-
PE str. (153):
27) Srv. Krieger I. c. str. 154.
28) Zvláště ženy, které již častěji (5—10krát) rodily, průměrně v 154 r.
menstruovaly. U tohoto malého počtu (21 žen) nedostavila se však nikdy čmýra
velmi časně (před 13 r. inclus.) a jen jednou (4:8°/;) po 19. roce, tak že bychom
u nich mohli na nejvýš souditi na nejpravidelnější a v nejpřirozenější době se
objevující čmýru.
29) C. v. Hecker: Über d. Geburten bei alten Erstgebárenden. Arch. f.
Gyn. 1875. VI. str. 448.
3) Dr. R. Rumpe: Über die Niederkunft bei alten Erstgebärenden. Arch.
f. Gyn. 1882. XX str. 117.
12 XV. Jindřich Matiegka:
spělosti = 18:88 r. (oproti 17313 r. Westuorrem v Marburgu pro
3000 žen vůbec vypočtenému). Lurrızs *") konečně udává průměrné
stáří v době objevení se první čmýry pro dívky v Královci vůbec
= 160 r., pro 114 starší prvorodičky však = 17299 r.
U 22 prvorodiček naší statistiky přes 30 let starých dostavila
čmýra taktéž průměrně později t. j. v 16:45 r. (a sice jednou v 13.,
dvakrát v 14., jednou v 15. a po šestkrát v 10., 17. a 18. roce).
Úplné vysvětlení tohoto zjevu jest těžké, neboť jak Rumpe
správně udává, nemusila by se koncepce tak značně opozditi, jak-
mile jest možnost t. j. dospělost (třeba opozděně) dána. Jest však
patrno, že anatomické neb fysiologické anomalie rodidel aneb vady
tělesné, které u jistého počtu žen zavinily opozdění se čmýry, mohou
a musí také míti vliv jak na plodnost vůbec, tak na dobu prvního
oplodnění, které jest pak závislé od řady podmínek ne vždy t. j.
řídčeji a jistě později současně daných.
Konečně podávám přehled doby dostavení se čmýry u žen,
které (na klinice p. prof. Pavlíka v roce 1891) porodily hochy, u po-
rovnání s těmi, které porodily dávky bez ohledu na počet předcháze-
jících porodů a na pohlaví dřívějších dětí. Tak dostavila se čmýra
v roce 11. 12.19 14.015. 16. 120.,18..,19 2077229 27825:
u matek
hochur +" SA 717 921087 7737 41720955 6
t.j.v°/, . 1613211628 20:87 2477 1674 9:40 459 1:15 1:38
dívek 1.6 17 63 15,782 64 54 "POSER
t.j.v“/, 025152431 15°99 19:05 20:81 16:24 1371 5:08 2:03 0:51 0:25 2
aneb záhy: © v středních letech: © pozdě: průměrně
(do 13, r. ine.) (od 13. do 18. r. inel.) (od 19, r.) y roce:
u matek
hochů v 482, 88:069/, 7129, 15:68
dívek v 6:089/, 85:80, SAP 16:01.
Nepřikládám přehledu tomu velké ceny a nedovedl bych ho
také využitkovati pro žádnou z četných theorií, které vysvětliti hledí
původ a příčinu pohlaví plodu; avšak při velké naší nejistotě musí
S) C ASUS
O době dospělosti dívek v Čechách. 13
poměry pohlaví ve všech směrech býti vyzkoumány, třeba by neslibovaly
vésti přímo ku rozřešení této otázky. Obě křivky pro matky hochů
a dívek jsou dosti podobné, jen že ona pro matky hochů jest v celku
konsolidovanější, s dobře vyznačeným kulminačním bodem (16. rok),
druhá poněkud rozvláčnější (jako u Zen špatné konstituce), tak že
se v ní vyskytuje více případů předčasné čmýry (do 13. r. incl.),
ale na druhé straně také více případů, kdy se dostavení čmýry opo-
zdilo (od 19. roku). Také průměrná číslice připadá u matek dívek na
pozdější rok. Dle toho zdálo by se, že žena právě ve svém rozkvětu
a v své nejlepší síle spíše rodí plody druhého pohlaví, kdežto matka,
jejíž čmýra svým časným neb opozděným objevením poukazuje na
slabší životní sílu, dává spíše život plodu stejného pohlaví jaksi ku
zachování svého pohlaví.
Snad bude lze rozsáhlejší statistikou také v tom směru, jakož
i v jiných, jichž jsem se v této práci jen zkrátka dotknouti mohl,
dospěti k dalším a určitějším výsledkům.
RESUMÉ.
Úber die Eintrittszeit der Pubertát bei den Mádchen
in Böhmen.
Der Eintritt der ersten Menstruation wird seit alters und all-
gemein als sicherstes Reifezeichen der Mädchen gedeutet. Die Zeit
des Eintritts hängt von einer grossen Reihe von Bedingungen ab, von
denen gewöhnlich mehrere zngleich wirksam sind, weshalb die Be-
deutung der einzelnen für sich schwer festgestellt werden kann. Was
nun die Mädchen in Böhmen betrifft, so stellten sich die Menses nach
den auf der geburtshilflichen Klinik des Herrn Prof. Pavrix in Prag
im J. 1891 gemachten Verzeichnungen am häufigten im 16. Jahr (190
von 830 d. i. in 22:89°/,) oder im Durchschnitt im 15:84 Jahr ein.
Vom 11. bis 14. Jahr traten sie nur in 54%, vom 14.—18. J. in
86:999/,, vom 19.—23. J. in 769, ein.
Die nach Wien übersiedelten Böhminnen menstruirten nach Szu-
xırs in 6°9°/, vor dem 14. Jahr, in 15°/, nach dem 19. Jahr. Szukııs’
Material stammt wohl insgesammt aus ärmeren Kreisen.
Bei den Mädchen Berlin’s (Krırger-Maver) erschien die Men-
14 XV. Jindřich Matiegka:
struation viel häufiger vorzeitig (12:839/, vor dem 14. J.), noch háu-
figer verspätet (13°90°/, nach dem 19. J.). Wien (Szuxırs) und München
(Hecker, Senuionting) bilden den Uebergang zu Prag. Das Grossstadt-
leben beschleunigt also einestheils den Menstruationseintritt, anderen-
theils verzögert es ihn durch seine vielen schädlichen Einflüsse
(Bleichsucht etc.), so dass hier der Kulminationspunct nie so prägnant
auf ein bestimmtes Alter fällt.
In Böhmen selbst erschienen die deutschen Bezirke im Nach-
theile, insofern hier die Mädchen häufig vorzeitig, häufiger verspätet,
im Durchschnitt aber überhaupt später menstruiren (im 16-29 J. ge-
gen 15:80 in böhmischen Bezirken).
Hiebei entscheiden wohl auch mehr kulturelle als nationale Mo-
mente; denn die deutschen Gränzbezirke des Landes mit ihrer Indu-
strietreibenden Bevölkerung und der armen Gebirgsbevölkerung stehen
augenscheinlich den anderen Bezirken nach.
Was die Haar- und Augenfarbe betrifft”), so sind in Böhmen
die Mädchen aus den Bezirken mit einer Bevölkerung von dunklerem
(nicht dem dunkelsten) Typus entschieden früher menstruirt. Es
hängt dies wohl damit zusammen, dass in Böhmen der dunklere Typus
eine grössere Vitalität und ein bessere Konstitution aufweist. Dieser
Befund widerspricht nicht den Angaben Hassover’s und Lurnıes’,
die ein früheres Eintreten der Menses bei den Blondinen beobachteten,
da ihre Beobachtungen sich auf Länder beziehen, in denen umgekehrt
der helle Typus nicht nur zahlreicher vertreten ist, sondern auch
den dortigen klimatischen Bedingungen besser zu entsprechen scheint.
-— Übrigens gehören die Bezirke mit dem helleren Typus in Böhmen
zumeist zu den ärmeren Gränzbezirken.
Der Körpergrösze nach trat die Menstruation bei grossen Mäd-
chen imDurchschnitt im 15:7, bei den mittelgrossen im 15:8., bei den
kleinen im 16:1. Jahr ein, bei den letztern entschieden viel häufiger
verspätet. Die Mittelgrossen sind aber am regelmässigsten (88°/, vom
14—18 Jahr) menstruirt, da ein zu schnelles Wachsthum nicht immer
nit dem besten Gesundheits-Zustand verbunden ist.
Eine Berücksichtigung der Körperkonstitution und der Ernährung
ergibt, dass die Menstruation am regelmässigsten bei den gut Konsti-
tuirten und gut Genährten (3:87°/, vor d. 14. J., 90'469/, vom 14—18
J., 5:67"/, nach d. 19. J.) und am unregelmässigsten d. h. zeitlich
oder verspätet bei den Mädchen von schlechter Konstitution und
*) Im Einzelnen wurde dieselbe nicht festgestellt.
=
O době dospělosti dívek v Čechách. 15
Ernährung eintritt (968%/, vor d. 14, 1419/, vom 14.-— 18. J.,
16:13°/, nach d. 19. J.). Einestheils hat der frühe Eintritt der
Menses häufig einen verderblichen Einfluss auf das Gesammtbefinden,
anderentheils hat ein schlechter Gesammtkörperzustand auch einen
verspäteten Eintritt der Menstruation zur Folge. Ähnliches lehren
die Serien der Lullies’ schen Arbeit.
Ein Zusammenhang zwischen Eintrittszet der Periode und
der Fruchtbarkeit, wie ihn Hannover fand, konnte nicht sichergestellt
werden; dazu reichte das Material nicht aus.
Dahingegen konnten die Beobachtungen von Hecker, Rumps und
Luuries, dass bei alten Erstgebärenden auch häufiger eine Verspä-
tung der Menstruation eingetreten war, bestätigt werden, denn die-
selben wurden in Böhmen im Durchschnitt erst im 16:45. J. men-
struirt. Es ist klar, dass dieselben anatomischen und physiologischen
Anomalien oder Fehler, die eine Verspätung des ersten Eintritts der
Menses verursachten, auch auf die Fruchtbarkeit und die Zeit der
ersten Empfängnis bei sonst gleichen Umständen einen Einfluss haben
werden, da die Empfängnis ja von einer Reihe von Bedingungen ab-
hängig ist, die dann seltener und so auch später gleichzeitig gege-
ben sind.
Interessant ist ein Vergleich der Eintrittszeit der Menses bei
Müttern, welche Knaben, mit jenen, welche Mädchen geboren hatten.
Die Mütter der Mädchen zeigen etwas häufiger einen vorzeitigeren
(6°08°/, gegen 482"/, v. d. 14. J. und desgleichen etwas häufiger
(8:12°/, gegen 7‘12°/, nach dem 19. J.) einen verspäteten Menstrua-
tionseintritt. Im Durchschnitt erschienen die Menses bei den ersteren
im 16:01 Jahr, bei den Müttern von männlichen Früchten im 15:68
Jahr. Die Kurve erscheint also bei den Müttern der Mädchen nach
beiden Seiten ausgezogen, etwa wie bei den schlecht genährten Müt-
tern. Ohne diesen Befund überschätzen zu wollen, denn er betrifft ge-
rade je nur eine Geburt derselben Mutter ohne Rücksicht auf das
Geschlecht der Frucht bei anderen Geburten, scheint es, dass das
Weib gerade in seiner Blüthe eher männlichen Früchten das Leben
gibt, während eine Mutter, deren Menstruationseintritt auf eine ge-
ringere Lebenskraft hinweist eher eine Frucht von gleichem Geschlecht
gleichsam zur Erhaltung seines Geschlechts zur Welt bringt. Weitere
statistische Beobachtungen werden wohl mehr Licht in diese Frage
_ bringen.
==
Nákladem Královské České Společnosti Náu<, — Tiskem dra Ed, Grégra v Praze 1897.
XVI.
Neuer Beitrae zur Theorie der Potenz- und
Kombinations-Determinanten.
Von Prof. Dr. F. J. Studnička in Prag.
(Vorgelest am 26. März 1897.)
Was ich über den obangeführten Gegenstand in diesen Sitzungs-
berichten (No. I.) veröffentlicht habe, erheischt einige Ergänzungen,
die ich im Nachfolgenden mitzutheilen mich beeile.
I.
Weil die primitive Potenzdeterminante
On (agara, OPEN me)
gleichsam die Basis der allgemeinen Potenzdeterminante
A,n= (a? aa". .. a?)
bildet, und deren Auswerthung durch das bekannte alternirende Pro-
dukt erfolgt, so ist vor Allem erforderlich diesen Uebergang metho-
disch exakt zu vermitteln, was auf folgende Weise am einfachsten
sich effektuiren lässt.
Bekanntlich folgt aus dem Verhältnis der Determinante n-ten
Grades
An= (A, ı...G%,n) (1)
zu ihrer Reciproken
In= (A, 1 + + + An.) (2)
die specielle Formel
dn(az, Z Un) À, 14h, AT Ai, n An 1 (3)
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897. il
2 XVI. F. J. Studnieka :
welche in vielen Fällen das beste Mittel abgibt, um das Wesen der
ursprünglichen Determinante (1) zu ermitteln, was auch im vorliegenden
Falle sich bewahrheitet.
Bezeichnen wir nämlich die primitive Potenzdeterminante mit
Öi,n, Indem wir die Zeiger des ersten und letzten Diagonalelementes
hiezu verwenden, so erhalten wir zunächst der Formel (3) gemäss
0 n- 02, 1 — 0, n—1 - 0, nídn er a) ;
und wird hierin der Zeiger » schrittweise um Eins verringert, bis man
zu der an sich klaren Identität
01, ne (a, = a)
gelangt, so folgt aus dem so erhaltenen System von Relationen die
einfache Formel
ern) (4)
k—2
Darnach ergibt sich jedoch sofort weiter
din n,n® / / (a4— WM),
k=n
und daher, wenn hier beiderseits nach vorgenommener Kůrzung das
Multiplikationsresultat fixirt wird, schliesslich
0, = ano JJu—a) 5 0 JT tů,
2 kn
was eben rechter Hand das bekannte alternirende Produkt als Werth
unserer primitiven Potenzdeterminante darstellt.
Dass man dieselbe Formel aus den Annullirungsbedingungen
der Determinante d,,, noch früher erhält, ist zwar richtig, aber diese
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. 3
Methode ist ebenso wenig exakt wie jene, welche sich auf Determi-
nanten-Umformungen welcher Art immer stůtzen.
106
Die zweite Ergänzung schmiegt sich an die früher veröffentlichte
Formel (9) und (14) an, indem daraus zunächst
TSM Me s Mn tla ím
T OM (BR)
abzuleiten ist.
Da nun die rechtsstehende Kombinations-Determinante zu Ele-
menten lauter ganze Zahlen hat, weil
U 1
Kon Nun
dieselbe mithin ebenfalls eine ganze Zahl vorstellt, so muss auch der
linksstehende Bruch sich auf diese ganze Zahl reduciren, also dessen
Zähler durch den Nenner theilbar sein. Und daraus ergibt sich fol-
gendes Theorem der Zahlenlehre:
Sind n verschiedene ganze Zahlen
MM, MA Mn
gegeben, und bildet man daraus einerseits das Produkt
n “
[fu =m m, my... Mn
il
und anderseits die einfachste Potenzdeterminante
dn = (mImims... m7),
deren Auswerthung bekanntlich durch das zugehörige alternirende
Produkt
dy = (m, — m, )(m, — m,)(m, — M) < (Ma — M)
erfolgt, so ist das Produkt dieser beiden Ausdrücke durch das Produkt
der n ersten Faktoriellen
1*
4 XVI. F. J. Studnička:
[fr =1!2!3!...»!
k=1
theilbar, was sich durch das bekannte Symbol
Tm
kurz ausdrücken lässt, wenn man nicht die Determinantenform
vorziehen will.
Darnach hat man z. B.
(Sn
Tigia1a1:26.4.10.8.4)=0.
Sind also die verschiedenen im Záhler der Formel (5) vorkom-
menden » Zahlen
m, (km 1,2, 3,...,%)
sämmtlich čheilerfremd zu den Faktoren des zugehörigen Nenners
o en
oder zu n!, so ergibt sich aus Formel (5) die einfachere Relation
R (6)
(momim?...me )\ 0
DDU NER
wobei also im Záhler einzig und allein die einfachste Potenzdetermi-
nante 0, auftritt. Sind daher z. B. die angenommenen Zahlen
Se Ds
so folgt aus Formel (6)
0.
R an: (CC OT ONE |
1234 Jon 1772546224 BE
Aus Formel (5) folgt dann speciell, wenn
Mi = a+- (k—1)d, k=1, 2, 3,..., n)
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. 5
wobei sowohl a als d ganzzahlig ist, wenn also die betreffenden Zahlen
m eine aričhmetische Reihe erster Ordnung bilden,
al
woraus in dem noch specielleren Falle, wo die Fakultätsdiffenz d zu
n! theilerfremd ist, sich ergibt
n, d
T 2 — 0, (7)
RS) = (8)
und daher in dem speciellsten Falle
dn
die bekannte Relation
n. 1
r(® jso
n
liefert, die besagt, dass Binomialkoefficienten ganze Zahlen sind, wenn
der Potenzexponent dieselbe Eigenschaft besitzt.
Ist hingegen die Fakultät
n—1
a 4 — [] (a + kd)
k=—0
theilerfremd zu n!, so liefert unsere Formel (7) die neue Relation
| = )=0, (9)
n!
welche angibt, wie die Differenz d beschaffen sein muss, damit eine
arithmetische Reihe erster Ordnung n zu n! theilerfremde Glieder
aufweise.
Daraus lassen sich nun einige Folgerungen ableiten, welche spe-
ciell Primzahlen betreffen und deswegen bemerkenswerth sind.
Zunächst ergibt sich aus Formel (9), dass nur je vier Primzahlen
eine arithmetische Reihe erster Ordnung bilden können, wenn ihre
6 XVI. F. J. Studnička:
Differenz durch 6, nicht aber durch 30 theilbar ist, wie z. B. die
Reihe
11 1002520!
dass jedoch die Gliederzahl auf fünf steigen kann, wenn die Reihe
mit 5 beginnt, weil diese Primzahl nicht zu 5! theilerfremd ist, wie
z. B. die Reihe
5, 17, 29, 41, 58.
Ist die Differenz jedoch durch 30 theilbar, so kann die Zahl
der Glieder der arithmetischen Reihe auf sechs, resp. sieben steigen,*)
je nachdem darunter die Primzahl 7, nicht theilerfremd zu 7!, vor-
kommt oder nicht; so ist z. B. die Reihe
157, 307, 457, 607, 757, 907
sechsgliedrig, hingegen die Reihe
7, 667, 1327, 1987, 2647, 3307, 3967
siebengliedrig.
Und dies lässt sich noch weiter erstrecken.
Wird hingegen in der Formel (5)
MAM (== 2,3, en)
angenommen, bilden also die » Zahlen », eine geometrische Reihe, so
erhalten wir daraus nach durchgeführter Sonderung der Faktoren des
Zählers
n—1
ar+Dam GED TT (mt — 1)"—#
kn
R v an ON Te Vana | 0,
Ilk!
k=1 1
woraus für den speciellen Fall, wo a theilerfremd ist zu n!, sich so-
fort ergibt
*) Vergleiche, was darüber Waring in seinen Medit. algeb. (London,
1770) sagt. E
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. 7
jan n—1 Zu
R| me | —0, (10)
IIk!
k=1
Darnach ist also z. B. betreffs der Reihe
RD Bo DR
wie leicht zu erkennen ist,
Be Der NET
R WO o
Wäre schliesslich auch m theilerfremd zu n!, so würde Formel
(10) in die einfachere
= n—1
II (mě ar Dez:
k=1
R =0 (11)
jE
| IIk!
übergehen.
Nehmen wir also z. B.
M—= D,;,n — 4
an, so erhalten wir demzufolge
(ODO) On Die
R 112:3!4! =
Dass aus Formel (11) unmittelbar
Tale
R o (12)
n!
und schliesslich Fermar’s bekanntes Theorem
8 ; XVI. F. J. Studnička:
MN!
{too
folgt, wenn dabei » eine Primzahl vorstellt, wollen wir nur nebenbei
bemerkt wissen.
III.
Die dritte Ergánzung betrifft die Formel (18) meiner frůheren
Abhandlung, welche dort durch
ur (AT V jus vu (asana PŘES an)
O)
= (m+1n— 2M
gegeben erscheint, und wozu ergänzend hinzuzufügen ist
Wy, 1, 0, I
Nos Wy, 1, Q 2
W. n n .
= 3? 2 1? 2 =
(m + W — 2)n—1 — a ? SER! AND
Nm—ı, Wm—2; Wm—33 + 0 0 5 M
man erhält nämlich, wenn die Vergrösserung der Exponenten der pri-
mitiven Potenzdeterminante je eine Zeile später erfolgt, analog
ne
a Be) er 1h (a a) amamt!. , amt")
041 2 13 —1 2
m — 2 (aaa; En Ba)
a /1 (ns. ÉD a JL (alalarar... am)
Roue oa aa n 4% ;
m—3 (abažažaí ... ar)
und so fortschreitend allgemein
ar (Kn ob o Kn-1+1) = se (avast Kan am ah g O)
ke +2 °
m—k +1 (a° ai a? ai... a
2M
PAR
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. 9
Nun ist der vorangehenden Formel gemäss, wenn m um 1 ver-
grössert wird,
n, 0, TO
(CAE) SPAS Ve spas |
Na À n ak)
— 39 29 19 O I ze
Z = (n+m— 1), (13)
Wm, Non —1; m2 .... m
ebenso erhält man weiter, was auch schon in der Eingangs citirten
Abhandlung (pag. 7) anmerkungsweise angeführt erscheint,
yo — Var) _ (n + Mm —2)m 1, (0 + mM —3)n 2
"m1 (n +-m"— Dm Mm — 2m |
und allgemein
(n+m—k)m—r+1, (n+m—k— 1) x
(nm —k+ Tarte, (0 +m—k)n rt
(N...) _|m tm— kt ns, (R+M—k + Dna...
IT :
Im tm dm (nm)
p)
4 =
(14)
wo die Zusammensetzung der Kombinations-Determinante dem Voran-
gehenden gemäss sich ganz deutlich manifestirt.
Darnach hat man z. B. für
k=m
die specielle Formel
M, 1, ..., 0
(n + 1, M, Al
10,
m = (1 + 2);; (n + 1),,
Gin D GED) Lan,
10 XVI. F. J. Studnička:
aus welcher hervorgeht, wenn darin
n=m
gesetzt wird, dass für jeden ganzzahligen Werth von »
M, 1. 0, 0)
(+1), 9, 1, ey)
O 25 (+) M on — 6) 9)
(21 — 1)n, (2n — 2)n 1, (2n— 3). Mm
Es ist also, wenn in der letzten Formel der Reihe nach die der
natůrlichen Zahlenfolge entnommenen Werthe
ee
gesetzt werden, identisch
4,1,00
S10 nie
el et ENT 0
a ONE,
Mo A U 64, 52 4
u. s. w., welche Identitát bei verschiedenen Transformationen eine wich-
tige vermittelnde Rolle zu spielen vermag,**) analog der so oft mit
Erfolg verwendeten Formel
*) Kann auch in der einheitlicheren Form geschrieben werden
(n + 1)n, m, las 2h) In
(n + 2)n, (a + 1)n, -. +, 3n, 2n
(2n)n; (2% — 1)n, < + « ; (nm + 1)n, nn
(24 + 1)n, (2n)n, +++ (nb 2)n, (m + 1)n |
**) Als einfaches, geometrisch leicht zu deutendes Beispiel führen wir an:
Lis Yı 21 3%, +41, 6x1 + 3y1 + 21, 100 + 69, + 32,
Lay Ya 29 || 30, + 42) 6%, — 3%, + 22, 102, + 69, + 32, |
| Las Ysr 2 30: + Y5) 605 + 3y3 + 23, 1025 + 645 + 323 | |
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. il
(cos? u + sin*a} = 1.
Da nun dem Begriff der Kombinations-Determinante gemäss die
linke Seite der Formel (14) durch
Wy, fe 0, nr) 0
Nan, Ms Ji ea 0
Mez) Métis Ms es O (m5. n) (17)
== —
| m—k+1
| Vin, Nm—1, Mm—2s à + + 5 W
ersetzt werden kann, so sehen wir daraus, wie man in speciellen
Fällen die Werthe der Determinanten
Z — B2305)
zu berechnen hat. Auch ist aus der Determinante
Z (m0)
—— /;€
m
zu ersehen, dass die weiteren daraus erhalten werden, wenn man
schrittweise die ersten Zeilen und letzten Kolonnen weglässt, wie die
nächsten speciellen Fälle und zwar
Rd zvy
W, N, m; . „0
W, M n 0
Zar 4) 39 29 oe) nu f
49 = =) (18)
A
5 m—1
Hm Nin—1 9 Nm—2, 3 N,
sodann
ne aa)
W, Nos Nos oo og 0
0, W n : 0|
6)) © 5? 43 8? SARA | =
4, = (R41) (19)
pot BAE
m— 2
Nins Nm—1; Wm ...., NR,
19 XVI. F. J. Studnička:
und weiterhin
DONE Maires 340
W, Nas Wy MOMO BY) 0
0
AG) — W; W, Wy, LONG
COMTE 5
Wm; Nm—15 Wm, 2.. N,
u. s. w. deutlich zeigen.
=(n...m) (20)
m —3
Ebenso erhält man aus der rechts stehenden Determinante der
Formel (14) die zugehörigen aequivalenten Determinanten als Aus-
werthungen, wenn man im %-ten Falle alle Zeilen und Kolonnen mit
Ausnahmen der k letzten Zeilen und 4 ersten Kolonnen weglässt. In
speciellen Fällen entscheidet man dann leicht, was bequemer auszu-
werthen ist.
So ist z. B. für
m=4,n=5
nach unserer speciellen Formel (18)
10,50 85, 15
103910545 70. 35
5 210,210 ,
wáhrend im ungekehrten Falle, wo
m5, n—=4
gesetzt wird, sich aus Formel (15) ergibt
wie leicht zu verificiren ist.
= 175,
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. 13
l. Anmerkung.
Die vorangehenden Formeln liefern nicht nur Auswerthungen
von speciellen Kombinations-Determinanten für verschiedene Fälle, wo
das aequivalente Verhältnis der Potenzdeterminanten die Form
2) ALAN)
040.808
annimmt, sondern drücken auch interessante Eigenschaften der Bino-
mialkoëfficienten aus, was in einzelnen Fällen die beigefügten Bei-
spiele klar illustriren.
Am wichtigsten sind die Relationen, welche zwischen der De-
terminante (13) und (14) bestehen uud die man symbolisch auf folgende
Weise am einfachsten darstellen kann:
Identificiren wir die zuerst angeführte Determinante n-ten Gra-
des mit
U, 1? U, GR} 20.06) On, n
a a allen
=== 2 1? 2, 29 3 D
ZA (01:5 Ga n) —
els s."e-Kd. ei © © ee © 0,0 ©
Un, 13 On, 2) ...j An, n
die andere hingegen mit
DE 1) by: DAONOJO by, n
b ee 7
Bl ze
etoile elle. ee ce, #,jei,e, OAO
ba, la by, 2) ..., Dan
so bestehen der Reihe nach die Identitäten
d"—1B
A= 08x, 20012, 3e ob,, nů
0A WB
3,0 70/070023,00:09.0170 1.0 00.20.0000) 0, 6)-e
d'A a"—3—1B
14 XVI. F. J. Studnička:
HA B
901, ny da, n—1l -.. Un 2, 3 Wa 04, D ) (21)
JA
==
day, n dag, n—1 +0- dAn—1, 2 p
Daraus ist auch zu ersehen, wie sich der jeweilige Grad der
Determinante A mit dem diesbezüglichen Grade der Determinante B
zu (n +1) ergänzt.
2. Anmerkung.
Wie wir vielfach zu bemerken Gelegenheit hatten, liefern die
Relationen zwischen Potenz- und Kombinations-Determinanten, so zu
sagen spontan, interessante Identitäten, auch wenn deren Ableitung
nicht direkt beabsichtigt wird; in diesem zweiten Falle führen sie
also um so leichter dazu, wie an einigen Beispielen gezeigt werden
soll. —
a) Setzt man in der elementaren Potenzdeterminante dritten
Grades
dě kz l
oa as, da à
af, dž, az
deren Auswerthung einerseits
8, — (a, — az) (a, — a,) (43 — a)
und anderseits
0, — a(až— az) + a,(aj— aj) + a)(aj — až)
ergibt, allgemein
IS GOUT)
so erhált man durch Gleichstellung und nachträgliche Umformung beider
Ergebnisse die eigenthümliche Formel
30 NER
—— sin —— SIN —— cos cos —— ©
u 9 9 2 2
U, — à, — a, a + ©, = UZ Re: y +0,
2
Theorie der Potenz- und Kombinations-Determinanten. 15
— sin a, sin (©, — «,) sin (@,—+ «;)
— sin ©, sin («,— «,) sin (@,+ «,) (22)
— sin «, sin («, — «,) sin (@, + @,).
Wird also hierin z. B. gesetzt
= K0
so erhält man nach kurzer Reduktion die Identität
3
Šk DDK en > —
Vs 3 =Ve — Va),
welche leicht zu verificiren ist. *)
b) Setzt man in derselben Determinante
Ar = YU (k = IL 2, 3),
so erhält man auf gleichem Wege die iuteressante Identität
2 sin («, — @,) sin (a, — «;) sin (4, — a,)
= sin 2a, sin («, — «,) sin («, + «,)
— sin 2«, sin (a, — «;) sin (a, + «,) (23)
+ sin 2x, sin (&, — «,) sin (« + @,).
Setzt man also hierin z. B.
498 — hé: 15°,
so erhält man ebenfalls nach kurzer Reduktion die gar durchsichtige
Identität
ja zh B
*) Es braucht wohl nicht bemerkt zu werden, dass man aus Formel (22)
sofort neue Identitäten ganz ähnlicher Natur erhält, wenn man darin
R
Cu
Il
to] à
|
©
Col
setzt und dann vereinfacht.
16 XVI. F. J. Studnička: Theorie der Potenz- u. Komb.-Determinanten.
c) Auf dieselbe Weise erhált man, wenn
U = log ne
gesetzt wird, die Identität
n N, n
log— „log >. log > =
: 2 : N; 5 N,
= log n, . log =: „log n,n,
À (24)
+- log n, . log = . log n,n,
1
— log n, . log =, log n,n,,
N,
so dass darnach z. B. sich ergibt
log +. log log + =
= log 3 ‚log. log 30
+ log 5 .log = log 21
+ log 7. log. log 15.
d) Würde man setzen
a, = arctgie., (kl, 2, 3)
so erhielte man eine analoge Identität, wie denn überhaupt Funktionen,
welche sich eines Additionstheorems erfreuen, zu Due T° Ablei-
tungen sich sehr gut verwenden lassen.
= ———4 à 0 ENSD-e—
Verlag der kön. böhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr n Prag. 1897
AVL
Das Wasser des unteren Amazonas.
Von Dr. Friedrich Katzer, zu Parä (Brasilien).
(Vorgelegt den 26. März 1897).
Die Beschaffenheit des Amazonaswassers ist fast völlig unbe-
kannt, da bisher nur eine einzige Analyse vorliegt, welche T. MELLARD
Reape mit einer bei Santarem inmitten des Stromes im Juni 1876
geschopften Probe anstellen liess. Santarem liegt aber bekanntlich
nicht unmittelbar am Amazonas, sondern am Südufer des Tapajós,
nahe dessen Mündung in den Amazonas, und dadurch, dass die nä-
here Angabe, ob die Wasserprobe ober- oder unterhalb der Tapajós-
mündung entnommen wurde, feblt*), erfährt der Werth dieser bisher
einzigen Analyse eine bedauerliche Einbusse.
Um einen Einblick in die Zusammensetzung des Amazonaswassers
zu erhalten, führte ich selbst Analysen von Wasserproben aus, die
ich von meinen Reisen theils im Juni und Juli, theils im November
und Dezember 1896 mitgebracht hatte. Die Analysen sind allerdings
nicht zahlreich und auch nicht vollständig, aber sie bieten doch
immerhin eine erste concrete Grundlage zur Beurtheilung der Wasser-
beschaffenheit im Unferlaufe und an der Mündung des grössten
Stromes der Welt.
Sämmtliche Wasserproben wurden unter Beobachtung aller Vor-
sichtsmassregeln geschöpft, verkorkt und genau etikettirt. Namentlich
wurden die Proben nie unmittelbar an der Oberfläche, sondern stets
0:5 bis 1 m tief entnommen und die reinen Flaschen jedesmal gründlich
mit dem darin aufzubewahrenden Wasser ausgespült. Eine Probe
*) Wenigstens bei Schichten: Der Amazonen-Strom. Dissertation. 1893, p. 96.
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897. 1
D XVII. Friedrich Katzer:
wurde bei Obidos von Herrn Ingenieur Pauz LE Comre mittels einer
von ihm ersonnenen Schnurvorrichtung in der beiläufigen Tiefe von
25 bis 28 Meter geschöpft.
Bei der Ausführung der Analysen beobachtete ich folgenden Gang:
Durch Schütteln der Flasche wurde der Bodensatz aufgerührt,
eine entsprechende Menge des Wassers abgegossen und durch bei 110° C
getrocknete, gewogene Filter (von Schleicher & Schüll, Nr. 589, 11 cm)
ein-, zwei- bis höchstens dreimal filtrirt. Die mit den abfiltrirten
Stoffen neuerdings bei 110° C getrockneten Filter wurden gewogen
und dadurch die Menge der im Wasser schwebenden Bestandtheile
bestimmt. Hierauf wurden die Filter verkohlt, geglüht und die nicht
verbrennbaren, sowie in Rothglühhitze nicht verflüchtigten Bestand-
theile gewogen. Dieses letztere Gewicht gibt die Menge der im Wasser
suspendirten und auf dem Filter zurückgebliebenen mineralischen
Stoffe an, während die Differenz der beiden Gewichte als organische
Substanz angenommen und in das Ergebnis der Analyse eingestellt
wurde.
Alle übrigen analytischen Bestimmungen wurden mit dem rein-
sten Filtrat vorgenommen. Der Gesammtrückstand wurde bei allen
Proben durch Eindampfen eines '/, Liters ermittelt; Gase wurden
nicht quantitativ bestimmt; desgleichen nicht Kohlensäure, Phosphor-
säure, Salpetersäure, salpetrige Säure und Ammoniak, jedoch quali-
tativ ermittelt und zwar die Phosphorsäure mittelst Molybdänsolution,
die salpetrige Säure mittels Jodkalium und Stärkereaction, Am-
moniak mittels des Nessler’schen Reagens. Kalk, Schwefelsäure und
Chlor wurden, wo thunlich im unverdichteten Wasser bestimmt, letz-
terer stets durch Titrirung mit Silberlösung. Eisen, welches im
Amazonaswasser nur in minimalen Mengen vorhanden ist, wurde von
der Thonerde nicht getrennt. Von den Alkalien wurde nur im we-
nigen Fällen Kalium direct bestimmt, Natrium stets berechnet. Die
im Filtrat verbliebene organische Substanz wurde durch Titrirung mit
Kaliumpermanganat ermittelt. Bei jeder Wasserprobe wurde auch das
spezifische Gewicht mittels Pyknometer bestimmt.
Viele Bestimmungen wurden zweimal oder auch mehrmals wie-
derholt und nur die am meisten übereinstimmenden Resultate berück-
sichtigt. Nebst in chemischer, wurde jede Wasserprobe gleichzeitig
in physikalischer und mikroskopischer Hinsicht untersucht, letzteres
allerdings nur in bescheidenem Ausmass behufs vorläufiger Orien-
tirung.
Ich lasse nun die Ergebnisse der einzelnen Analysen folgen.
Das Wasser des unteren Amazonas. 3
1. Amazonaswasser von Obidos,
geschöpft am 30. Juni 1896 um 4 Uhr Nachmittag, beiläufig 800 m
vom nördlichen Ufer entfernt, in einer Tiefe von 50 m (von Herrn
Ingenieur Pauz LE Corne).
Das Wasser war bräunlich gelbgrün gefärbt, etwas trübe und
enthielt zahlreiche, für das blosse Auge deutlich erkennbare, dunkel
olivengrüne Flocken und winzige lichtgelbliche Kórnchen. Das zweimal
filtrirte Wasser war völlig klar, jedoch immer noch schwach gelb
gefärbt. Es war geruchlos und ohne eigenthümlichen Geschmack.
Die abfiltrirten suspendirten Bestandtheile zeigen auf dem Filtr rost-
braune Farbe und ihre mikroskopische Untersuchung ergab, dass sie
nebst feinem lehmigen Schlamm und winzigen Mineralkörnchen, haupt-
sächlich Quarz, wesentlich aus abgestorbener vegetabilischer Substanz,
bestanden. Lebend waren nur einige Fadenalgen. Panzer kleiner Dia-
tomeen, namentlich der Gattungen Navicula, Cymbella, Denticula,
Diatoma u. a. waren relativ häufig. Lebende Thiere wurden nicht
beobachtet, wohl aber spärliche Ueberreste von Cladoceren und In-
secten, sowie einige feingekörnelte Röhrchen.
Die Analyse des Wassers ergab folgende Resultate:
Abfiltrirt wurden aus 1 Liter Wasser:
Suspendirte Bestandtheile . . . . . . 0'1966 gr
Nach dem Ausglühen verblieben . . . 0'1352 ,
Suspendirte organische Substanz . 0.0614 gr
Im Filtrat verbliebene org. Substz. . . 0'0089 ,
Gesammtmenge der organ. Substz. . „00703 gr
Spezifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28° C:
100028
Der Liter des filtrirten Wassers enthielt:
Abdampfrückstand bei 100° C. . . 0'056 gr
Kueselsäure ua. 2.000. 2.001228
Thonerde u. Eisenoxyd . . . . . . 00062 ,
EA PAR 02 ee 700
Maonesiase = waere OUUUORE
Schwetelsaure, ass te ie 0.000857,
Chose e =. D ve 20005,
Kala 0: Mika in maj a% u 2100025 4
Organische Substanz . . . . . . . 00089 ,
1*
4 XVII. Friedrich Katzer:
Die úbrigen Bestandtheile, namentlich Natron, Kohlensáure und
Spuren von Phosphorsáure blieben unbestimmt.
Die Berechnung der Salze aus den gefundenen analytischen
Resultaten hat zwar nur einen relativen Werth, wurde aber bei allen
Wässern durchgeführt, um einerseits einen leichteren Vergleich mit
anderen Analysen zu ermöglichen und anderseits, um die Beziehungen
zum Seewasser, welche für das Mündungsgebiet des Amazonas von
besonderer Bedeutung sind, klarer hervortreten zu lassen. Letzterem
Umstande gemäss wurde im Anschlus an G. Forcanammers bekannte»
noch immer unübertroffene, grundlegende Abhandlung*) bei der Be-
rechnung sämmtliche Schwefelsäure dem Kalk zugewiesen, mit der
Absicht den eventuellen Ueberschuss der Magnesia und vielleicht
noch einen Rest dem Natron zuzutheilen. Der Rest der Magnesia
(oder die ganze) wurde bei den Wasserproben aus dem Mündungs-
bereich als Chlorid, bei den übrigen als Carbonat berechnet. Alles
Kalium wurde als Chlorkalium angenommen und der Ueherschuss
an Chlor auf Natrium bezogen. Ein eventueller Ueberschuss von Kalk
wurde als Carbonat in die Analyse eingestellt.
Nach diesen Grundsätzen berechnet sich der Salzgehalt des ana-
lysirten filtrirten Wassers wie folgt.
Im Liter sind enthalten:
Kieselsäure, . 3 cel un oi 0'0122 gr
Thonerde u. Eisenoxyd. . . . . .0'0062 ,
Schwefelsauerer Kalk . . . . . .00013 „
Kohlensauerer Kalk . P TUK
Kohlensauere Magnesia . . . . . „0.005
Chlorkalium. . . . . Be io eue OZE)
Chlornatrium 07170011 07 110: 005 SE
Organische Substanz . . . . . . 0‘0089
Summa.. . . 00545 gr,
was mit dem direct gefundenen Abdampfrückstand genügend über-
einstimmt.
2. Amazonaswasser von Obidos,
geschöpft am 30. Juni 1896 kurz nach 4 Uhr Nachmittag, beiláufig
800 m vom nördlichen Ufer entfernt, in einer Tiefe von etwa 25 bis
23 m (von Herrn Ingenieur Pauz LE Core).
*) On the composition of sea-water in the different parts of the Ocean.
Phil. transact. 155. 1865, pag. 203—262.
Das Wasser des unteren Amazonas. 5
Das Wasser war bräunlich gelb, schwach trübe und enthielt
zahlreiche kleine schwebende gelbe Flocken und Körnchen. Schon
das einfach filtrirte Wasser war völlig klar und durchsichtig, jedoch
noch kenntlich gelb gefärbt, dabei ohne Geruch und Geschmack. Die
auf dem Filter zurückgebliebenen suspendirten Bestandtheile waren
rostbraun und bestanden aus etwas feinem Lehm und winzigen Mineral-
partikeln, sowie aus Pflanzendetritus, wenigen Algen, zumal Chloro-
phyceen und etwas reichlicheren Diatomeen, besonders Navicula. Le-
bende thierische Organismen wurden bei der mikroskopischen Unter-
suchung im Wasser nicht mehr gefunden.
Aus 1 Liter Wasser wurden abfiltrirt:
Suspendirte Bestandtheile . . . . . . 0:1004 gr.
Nach dem Ausglühen verblieben . . .W0632 ,
Suspendirte organische Substanz . . . 0'0372 gr.
Im Filtrat verbliebene org. Substz. . . 00057 „
Gesammtmenge der organ. Substz.. . . 0'0429 gr.
Spezifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28° C:
1:00026.
Das filtrirte Wasser enthielt in 1 Liter:
Abdampfrückstand bei 1109 C. . . 0'039 gr.
Kieselsaure armen, 2 PR RS Es 00094 gr.
Thonerde u. Eisenoxyd . . . . . . 0‘0036 ,
KalkmMá 05 0.1, SSD 00068 ,
Masnesia -5 001034 2.0:0009 115
Schwefelsäure ‚> anse VRE 00007 ,
Chlor rar: ide Ad 0‘0025 ,
Kalkee CIS LAMUUR „dub Uk 0‘0018 ,
Organische Substanz . . . . . . . 0:0057 ,
Ferner Natron, Kohlensäure und etwas Phosphorsäure, die nicht
quantitativ bestimmt wurden.
Auf Salze berechnet enthält demnach das filtrirte Wasser im
Liter :
Kieselsaure .. eno 0:0094 gr.
Thonerde u. Eisenoxyd . . . . . . 0‘0036 „
Kalksulphat 27 ee a, 00011 „
Kohlensauerer Kalk . . . .... 00114 „
Kohlensauere Magnesia... . . . 0:0022 ,
6 XVII. Friedrich Katzer:
Chlorkallum Sn. es 0:0030 gr
Chlornatsume 1. 0. ne ee 0:0023 ,
Organische Substanz... . AIM AU 0:0057 „
Summa. . . 0‘0387 gr.
Die grosse Uebereinstimmung mit dem direct bestimmten Ab-
dampfrückstand scheint zu beweisen, dass die festen Substanzen im
Wasser wohl zumeist auch in der Form der angenommenen Salze
enthalten sind.
3. Wasser aus dem Kanal von Breves,
geschöpft am 3. Juli 1896 bei Fluth, beiläufig 20 m von der Lan-
dungsbrücke von Breves entfernt.
Das Wasser besass eine bräunlich olivengrüne Farbe, war trübe
und enthielt zahlreiche braune und schwarzgrüne Flocken. Durch
dreimaliges Filtriren wurde es nicht völlig klar, sondern blieb ge-
trübt, gelblich und opalisirend, war jedoch ohne Geruch und Beige-
schmack. Die auf dem Filter zurückgebliebenen Schwebestoffe be-
standen hauptsächlich aus vegetabilischem Detritus, ziemlich reich-
lichen Spalt- und Fadenalgen, namentlich Chroococcus, Ulothrix und
Diatomeen, unter letzteren am häufigsten Navicula, Pleurosigma und
Cymbella, ferner spärlichen Infusorien und ziemlich viel feinen tho-
nigen und mineralischen Bestandtheilen.
Aus 1 Liter Wasser wurden abfiltrirt:
Suspendirte Bestandtheile . . . . . . 0:6825 gr
Nach dem Ausglühen verblieben . . . 0'3088 ,
Suspendirte organische Substanz . . . 03737 gr
Im Filtrat verbliebene org. Subst... . . 00112 „
Gesammtmenge der organ. Substz. . . 0.3849 gr
Spezifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28° C:
100034
Im Liter des filtrirten Wassers war enthalten:
Abdampfrückstand bei 1109 C. . . 0.0919 gr.
KreselsauregcH: AIN Ar cbr 00115 gr
Thonerde u. Eisenoxyd. . . . . . 0:0082 ,
AA Ko SARS ONA Pa 10 en 00128 „
Das Wasser des unteren Amazonas. 7
Schwefelsäure it: ass et se 0.0021 gr
(CINQ PRE RER PAR TETE at OLE
Organische Substanz . . . . . . . 0:01:10,
Ferner Alkalien, Kohlensäure, Phosphorsäure, etwas Schwefelwasser-
stoff und Ammoniak, sowie Spuren von Salpetersäure und salpetriger
Säure.
In Form von Salzen ausgedrückt enthält demnach das filtrirte
Wasser im Liter:
IKieselsaure 39 šansony
Ehonerde u. Eisenoxyd...=. . . 00082
Schwefelsaur "Kalk? 11.29", 2.253 000359
Kohlensaur.. Kalk HR. 2.20.0202 5
Kohlensaur. Magnesia . . . . . . 00066 „
Chlorkaliumst,1. . . GE ERTL U EN Tee
Chlgenatıaum. . 2). 0. 00.2 0.2. 0:0207, ©
Organische Substanz’. & ......7: 0,12 04
Summa.. „ 00919, gr.
Die Alkalien wurden indirect bestimmt aus dem Ueberschuss
des Chlors (C) und der auf den gefundenen Abdampfrückstand fehlenden
Salzmenge (S), die als nur aus Chlorkalium und Chlornatrium be-
stehend, angenommen wurde*). Derselbe Vorgang wurde auch bei
anderen Analysen beobachtet.
4. Wasser des Hafens von Para
(Doca do Reducto), geschöpft am 9. Jänner 1897 bei tiefer Ebbe,
nahe beim Ufer.
Das Wasser war bräunlich-gelb, schlammig trübe und wurde
auch durch dreimaliges Filtriren nicht klar, sondern blieb milchig
getrůbt, opalisirend und behielt einen etwas lehmigen Geruch, war
aber ohne Beigeschmack. Das Filtrieren ging ungemein langsam vor
sich und besassen die auf dem Filter zurückgehaltenen Schwebestoffe
eine rostbraune Farbe. Sie enthielten nebst überaus feinen lehmigen
Schlamm und winzigen Mineralpartikeln, meist Quarz, hauptsächlich
flockigen vegetabilischen Detritus, daneben aber auch zahllose lebende
Algen, namentlich Diatomeen, worunter besonders häufig Vertreter
*) Nach den Formeln:
KCI = 463485 S — 764701 C
NaCl = S — KCI
8 - XVII Friedrich Katzer:
der Gattungen Navicula, Pleurosigma, Pinnularia, Amphora; ferner
wenige Acéinocyclus-Individuen, aber viele grüne Algen, besonders
Halosphaera, und Ulothrix; dann Infusorien,
Rotatorien, andere
Würmer usw., — kurz eine reiche Mikroflora und Mikrofauna.
Aus 1 Liter Wasser wurden abfiltrirt:
Suspendirte Bestandtheile
Nach dem Ausglühen verblieben
Suspendirte organische Substanz
Im Filtrat verbliebene org. Substz.
Gesammtmenge der organ. Substz.
. 0:1622
. 00821 gr
. 02443 gr
. 0.0065
0:0886 gr
Spezifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28° C:
100029
Im Liter des filtrirten Wassers wurde gefunden:
Abdampfrückstand bei 110° C. . . 00718 gr
Kieselsaure.. 2 Mr 00104 gr
Thonerde u. Eisenoxyd...... 00238 „
Kalkan ae ee ange DOTE
Magnesia;,; niet tage. ur 00010 „
Schwefelsäure. „pe lex meh: 0:0057 ,
Chlor; Eye. arten el! L'on (ire 00062 ,
Organische Substanz . . . . .....0'0065 „
Ferner Alkalien, Kohlensäure, Phosphorsäure, Ammoniak und Spuren
von Schwefelwasserstoff, Salpeter- und salpetriger Säure.
Auf Salze berechnet enthält das filtrirte Wasser in 1 Liter:
ISTeselsaute en. er Se a en. 0'0104 gr
Thonerde u. Eisenoxyd . . . . . 00238 ,
Schwetelsaun PACS mn. 0:0096 „
Kohlensaur. Kalk 00124 ,
Chiormaenesium 90% ee 0.0025 ,
Chlorkahum Dre "dt 70 NOS
(Chlornatrıumere er CT EN nr 00058 à )
Organische Substanz". 0° < 0‘0065 „
Summa.. . . 00718 gr
5. Wasser des Hafens von Pará
(Doca do Reducto), geschöpft am 9. Jänner 1897 bei mittlerer Fluth,
nahe beim Ufer.
*) Indirect bestimmt.
Das Wasser des unteren Amazonas. 9
Das Wasser war von gelbbrauner Farbe, trůbe, voll dunkel-
brauner bis schwarzer Flocken, ohne auffälligen Geruch. Es filtrirte
ungemein langsam und das Filtrat blieb auch nach dreimaliger Filtri-
rung etwas trübe, opalisirend, besass jedoch keinen eigenthümlichen
Geschmack. Die auf dem Filter zurückbehaltenen suspendirten Stoffe
bildeten eine dunkelbraune flockig-schlammige Masse, deren Haupt-
bestandtheil nebst feinsten thonigen und anderen Mineralpartikeln
vegetabilischer Detritus war, zu welchem sich eine überaus reiche
Mikroflora und Mikrofauna gesellte. Von thierischen Organismen waren
namentlich Infusorien, Rotatorien, andere Würmer und Cladoceren
vertreten; von pflanzlichen Organismen Algen, besonders Chroococeus,
Spirulina, ziemlich zahlreiche Chlorophyceen und Diatomeen, unter
letzteren nur einzelne Arten vom Trommeltypus, aber viele Vertreter
der Gattungen Navicula, Pinnularia, Pleurosigma, Tryblionella u. A.
Aus 1 Liter Wasser wurden abfiltrirt:
Suspendirte Bestandtheile. . . . . . . 01008 gr
Nach dem Ausglühen verblieben . . .0:‘0678 „
Suspendirte organische Substanz . . . 0'0330 gr
Im Filtrat verbliebene org. Substz. . . 00092 ,
Gesammtmenge der organ. Substz. . . 00422 gr
Spezifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28° C:
1:00066
Der Liter des filtrirten Wassers enthielt:
Abdampfrückstand bei 110° C. . . 01446 gr
Iereselsäurer as. DHL. DRD A 0.0202 gr
Thonerde u. Eisenoxyd. . . . . . 0:0330 ,
CURE PRAP RE FCO 3 0.0122 a
MZSneSTa was. ach Moor ee: 0:0039 ,
Schwefelsäure < . . »llallugnin! 0.0038 ,
Ghlor;( 1 oskyskéjoy Malen 00258 ,
Kal Lidi) 2 "amené O 00012 ,
Organische Substanz . . . . . . . 00092 ,
Ferner Alkalien, Kohlensáure, Phosphorsäure, Spuren von Ammoniak,
Schwefelwasserstoff und salpetriger Säure:
Auf Salze berechnet enthielt das Wasser:
Kieselsaure.s.,. ars. ae A O ke o 00202 gr
Thonerde u. Eisenoxyd . . . . . .00330 „
Schwefelsaur. Kalk- : . . . 2%. 00063 ,
10 XVII. Friedrich Katzer:
Kohlensaur. Kalk . . . . . . . . 00173 gr
Chlormagnesium,. sue tin, 0‘0092 ,
Chlorkalium in. dole zel sun. à 0:0027 ,
Chlornatrium 45 ana. eue .0:0409 ,
Organische Substanz. . - . . . . 0:0092,,,
Summa. . . 0‘1388 gr
was mit dem gefundenen Abdampfrückstand genügend übereinstimmt.
6. Wasser von Mosqueiro
in der Amazonas-Tocantius-Mündung nördlich von Paré, geschöpft
am 5. Dezember 1896 bei Fluth etwa 40 Meter vom Strande.
Das Wasser war vollkommen klar und farblos, enthielt aber
zahlreiche, im durchfallenden Lichte für das blosse Auge deutlich
sichtbare gelbliche Körnchen und Flocken, sowie einzelne grössere,
dunkelgrüne bis schwarze Partikeln. Das filtrirte Wasser war voll-
ständig klar und farblos, ohne auffälligen Geruch, von widerlich sal-
zigem Geschmack. Die auf dem Filter zurückgebliebenen Schwebe-
stoffe enthielten wenig feinen Thon, etwas mehr winziger Quarz-
körnchen und Haematitflitterchen, viel abgestorbene organische Sub-
stanz und verkohlte schwarze Pflanzenpartikel, sowie eine sehr reiche
Algenflora, aber zur Zeit der mikroskopischen Untersuchung keine
lebenden Thiere mehr. Unter den Algen waren die häufigsten Diato-
meen, hauptsächlich der Gattungen Coscinodiscus, darunter ganz be-
sonders reichlich Coscinodiscus gigas, Actinocyclus, Melosira (Gallio-
nella), Amphora und Pinnularia, ferner Chroococcus und Spirulina,
von Chlorophyceen Halosphaerea, Ulva, Enteromorpha u. v. a.
Aus einem Liter Wasser wurden abfiltrirt:
Suspendirte Bestandtheile . . . . . . 0:0672 gr
Nach dem Ausglühen verblieben . . . 0:0520 ,
Snspendirte organische Substanz . . . 00152 ,
Im Filtrat verbliebene organ. Substz. . 00048 ,
Gesammtmenge der organ. Substz. . . 00200 gr
Spezifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28° C:
1:00607
Im Liter des filtrirten Wassers wurde gefunden:
Abdampfrůckstand bei 1109 C. . . 11'228 gr
Das Wasser des unteren Amazonas. 11
Kioselsäure;. „3 c; die bare 0:0396 gr
Thonerde u. Eisenoxyd . . . . . . 00211 ,
HONTE CMS EURE Re P PoE 10 . 0.0824 „
MA onesta N a 0.5169 ,
schweielsaure 5... se den 02139.,
Chlor, DPL RONAL EE LUE 66711 ,
Organische Substanz . . . . . . . 0:0048 ,
Ferner Alkalien, viel Phosphorsäure, Kohlensäure und Ammoniak.
An Salzen enthielt demnach das Wasser in 1 Liter:
Kieselsaurese ns. 4 3) Mer. end « 0:0396 gr
Thonerde u. Eisenoxyd . . . . . 00211 ,
Schwefelsaur. Kalk . . . . . . . 02002 ,
Schwefelsaur. Magnesia . . . . . 0‘1440 ,
Chlonmagnesium ue (le 00 11530 ,
Chlorkalium 32. 32, 2, 03605 , |
Chloratrum. u. 0 re 93048 „| )
Organische Substanz . . . . . 00048
7. Wasser von der Mündung des Topinambá,
geschöpft in der Boca do Rio Topinambä auf der Westseite der Insel
Collares in der Amazonas-Tocantins-Mündung, 13 Meter vom Ufer,
etwa anderthalb Stunden nach Eintritt der Fluth am 19. November
1896.
Das Wasser war an sich klar und farblos, enthielt jedoch reichlich
schwebende winzige gelbliche Körnchen, sowie schwarze Flocken und
wenige grössere schleimartige Fetzen. Einfach filtrirt war es voll-
kommen klar und farblos, roch aber nach Schwefelwasserstoff und
Ammoniak und besass einen nicht stark, aber sehr unangenehm sal-
zigen Geschmack. Die abfiltrirten suspendirten Bestandtheile erschienen
auf dem Filter schwarzgrün und enthielten nebst wenig thonigen und
sonstigen mineralischen Partikeln hauptsächlich abgestorbene vegeta-
bilische Substanz, wenige grüne Algen (Halosphaera, Ulothrix), ziemlich
viel Diatomeen, worunter der Trommeltypus (Coscinodiscus) schwächer
vertreten war als die Gattungen Amphora, Diatoma, Navicula, Pleu-
- rosigma usw., jedoch zur Zeit der mikroskopischen Untersuchung
keine lebenden Thiere mehr.
*) Indirect bestimmt.
12 XVII. Friedrich Katzer:
Aus 1 Liter Wasser wurden abfiltrirt:
Suspendirte Bestandtheile . . . . . . 0:1405 gr
Nach dem Ausglühen verblieben . . . 0:1022 ,
Suspendirte organische Substz. . . . . 00383 gr
Im Filtrat verbliebene ore. Substz. . . 00045 ,
Gesammtmenge des organ Substanz . . 00428 gr
Specifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28° C:
100239
Die Analyse des filtrirten Wassers ergab in 1 Liter:
Abdampfrückstand bei 1109 C. . . 41320 gr
Kieselsaurer 7. NAME 00194 gx
Thonerde u. Eisenoxyd. . . . . . 0.023598
NEN a 0 eV.
Macnesıa ee Sb R 02208
Schweielsauke: < Meter RE Ne 0:1740 ,
Chlor 2 ne „2100401
Organische Substanz . . . . . . . 00045 „
Ferner Alkalien, Schwefelwasserstoff, Ammoniak, Phosphorsäure,
Kohlensäure und Spuren von Salpetersäure und salpetriger Säure.
In Form von Salzen ausgedrückt enthielt das Wasser im Liter:
IKIESel SAUTO: E a A slanou) see 0:0194 gr
Thonerde u. Eisenoxyd. . . . . „002955
Schwefelsaus.sKalkı. 2.0.2... 00688 ,
Schwefelsaur. Magnesia. . . . . . 02001 ,
Chlormammesium.. ss E NL 03820 ,
Chlorkalum 0... ver Vela 0:1260 „ | +)
Chlornatriumenl! euren. REMOTE 33077 „
Organische, Substanz. u 22. 00045 ,
Summa . . . 41320 gı
8. Wasser von der Mündung des Topinamba,
geschöpft ausserhalb der Boca im Strome, etwa 300 m vom Ufer
entfernt, bei fallendem Wasser (kurz nach Eintritt der Ebbe) am
19. November 1896.
Das vollständig farblose Wasser enthielt kleine hellgelbe Körn-
chen und Flöckchen, sowie grössere schwarzgrüne Flocken. Einfach
*) Indirect bestimmt.
Das Wasser des unteren Amazonas. 13
filtrirt war es vollkommen klar und besass einen ziemlich intensiven
Geruch nach Schwefelwasserstoff und Ammoniak und schwach salzigen
Geschmack. Die abfiltrirten suspendirten Stoffe bestanden haupt-
sächlich aus thonigen und winzigen mineralischen Partikeln, sowie
aus vegetabilischem Detritus, wozu sich recht zahlreiche Algen, na-
mentlich Diatomeen gesellten, unter denen jene vom Trommeltypus
gegen die übrigen zurücktraten. Lebende thierische Organismen wurden
zur Zeit der mikroskopischen Untersuchung im Wasser nicht mehr
vorgefunden.
In einem Liter Wasser waren enthalten:
Suspendirte Bestandtheile . . . . . . 00922 gr
Nach dem Ausglühen verblieben . . . 00553 „
Suspendirte organische Substanz . . . 00369 or
Im Filtrat verbliebene org. Substz. . . 00094 ,
Gesammtmenge der organ. Substz. . . 0:0463 gr
Spezifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28° C:
1:00230
Die Analyse des filtrirten Wassers ergab im Liter:
Abdampfrückstand bei 110° C. . . 4'086 gr
Rescue 2. 20.22. 200.222 2..00132. 0:
Thonerde u.; Eisenoxyd.. 1.1.» 001151,
allen oa nen ae OA
Macnesia en a, 2 00.0, 2 a 02208
Sehweielsäure-+ . . .., ..., .0:1485 „
©hlon RS ER ner
Organische Substanz . . . . . 00094
Ferner Alkalien, Schwefelwasserstoff, Ammoniak, Kohlensäure, Phosphor-
säure und Spuren von Salpetersäure und salpetriger Säure.
Auf Salze umgerechnet enthielt demnach das filtrirte Wasser in
M niter:
Kijeselsaure!. 0% <. 0 ANGERS rom
Thonerde u. Eisenoxyd- ©... 005
Schwefelsaur. Kalk . . . . . . 00992 ,
Schwefelsaur. Magnesia . . . . 01341 ,
Chlozmacnesıum CN a OJLOLY)
D
14 XVII. Friedrich Katzer:
Ghloricaium E390 de BR Be EL gr ]
CHOEUR m EEE > j i
Organische Substanz . . . . . 0'009 „
Summa . . . 40860 ST.
9. Wasser aus der Amazonas-Tocantins-Mündung
(Rio do Parä), geschöpft am 3. Dezember 1896 ziemlich genau in der
Mitte des Stromes östlich (5° 5° magn.) von der Mündung des Ma-
rajöflusses Cambü, bei fallendem Wasser (etwas über 1 Stunde nach
Beginn der Ebbe).
Das Wasser war klar und farblos, jedoch schwammen darin
winzige gelblichweisse Körnchen, darunter etliche schon für das un-
bewaffnete Auge als Scheibchen erkennbar, und wenige kleine braun-
grüne Flöckchen. Das einfach filtrirte Wasser war vollkommen klar,
roch aber stark nach Schwefelwasserstoff und wurde an der Luft nach
einiger Zeit schwach milchig-trübe, welcher Effekt auch durch
Ansäuern erzielt wurde. Die Trübung wurde allenfalls durch aus dem
Schwefelwasserstoff entbundenen Schwefel verursacht. Der Geschmack
des Wassers war widerlich salzig. Der scheinbar geringe Filtrirungs-
rückstand war schwach gelblich gefärbt und bestand unter dem Mi-
kroskop ausser aus Thon und wenig abgestorbener organischer Sub-
stanz, fast ausschliesslich aus Coscinodiscus-Arten, namentlich Coscino-
discus gigas.
Aus 1 Liter Wasser wurden abfiltrirt:
Suspendirte Bestandtheile . . . . . . 0:0504 gr
Nach dem Ausglühen verblieben . . „00415 „
Suspendirte organische Substanz . . . 0‘0089 gr
Im Filtrat verbliebene org. Substz. . . 00077 ,
Gesammtmenge der organ. Substz. . . 0'0166 gr
Spezifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28° C:
1:00415
Die Analyse des filtrirten Wassers ergab im Liter:
Abdampfrückstand bei 110° C. . . 73208 gr
Kieselsäure . . . - .fNrocotl .10:00961en
Thonerde und Eisenoxyd . . . . 00058 ,
Kalkgém 27.2. RE RATE DOS
*) Indirect bestimmt.
Das Wasser des unteren Amazonas. 15
NÉE A ARE 10 0 0010PT
Sehwetelsäarer 22 V 70.103267,
Wnlor -2 Men ce ERA
@riranische Substanz. 30. ©0077
Ferner Alkalien, Schwefelwasserstoff, Phosphorsáure und Kohlen-
sáure.
In Form von Salzen ausgedrückt enthielt das Wasser in 1 Liter:
IGieselsaure ne ER ON EN" + 0:0096.:9E
Fhonerde u. Bisenoxyd’. 0 < WOODS
Sehweielsaur. Kalk . - . . « 020145;
Schwefelsaur. Magnesia . . . . 03122 „
Ghlormagnesium . . . tu 40270415
Ehlorkaliums c 0150 i
$hlornatrinme .. 3... +. 56416 ly
Oreanısche Suhstanz he Sen VO Taky
Summa . . . 73208 gr
10. Wasser aus dem Atlantischen Ocean östlich
von Marajo,
seschôpft am 3. Dezember 1896, etwa anderthalb Stunden nach Ein-
tritt der Ebbe, 6 bis 8 Kilometer ostnordöstlich (5" 3° magnet.)
vom Cap Magoarý.
Das Wasser war vollkommen klar und farblos, enthielt jedoch
ziemlich zahlreiche, fůr ein scharfes Auge zum Theil als Scheibchen
erkennbare, winzige, gelblich weisse Kórnchen und spárliche kleine
Flóckchen. Es roch stark nach Schwefelwasserstoff und wurde durch
Stehen an der Luft milchig trůbe (wie die Wasserprobe 9.) Der Ge-
schmack war widerlich salzig. Der auf dem Filter zurůckbehaltene
Rückstand enthielt nur wenig Mineralpartikel und Pflanzendetritus,
dafür aber zahllose Diatomeen von Trommelform, darunter entschieden
vorherrschend Coscinodiscus gigas, die meisten lebend, jedoch zur
Zeit der mikroskopischen Untersuchung keine lebenden Thiere mehr.
Aus 1 Liter Wasser wurden abfiltrirt:
Suspendirte Bestandtheile . . . . . 00501 gr
Nach dem Ausglühen verblieben . . 0.0470 ,
Suspendirte organische Substanz . . 00031 gr
Im Filtrat verbliebene org. Substz. . . 00090 „
Gesammtmenge der organ. Substz. . . 00121 gr
*) Indirect bestimmt.
16 XVII. Friedrich Katzer:
Spezifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28° C
1°00529
Das filtrirte Wasser enthielt in 1 Liter:
Abdampfrückstand bei 110° C. . . 9496 gr
Kieselsaure *... .... nd OLO ir
Ihonerde u. Bisenoxyd 2... > 00144 ,
Kalkan ně o a N).
Macnesias 1 „a Be 0 Me 0:6953 ,
Schwefelsaure us. En en 0‘3338 ,
GHIOPASe MER a PR Re zda De
Kalkar Vo Ga SROP 01184 ,
Organische Substanz. PRE UE 0.0090 ,
Ferner Natron, Schwefelwasserstoff, Phosphorsäure, Kohlensäure,
Ammoniak.
Auf Salze berechnet enthielt demnach das filtrirte Wasser
im Liter.
Kieselsäune- 2.2, 272. 23022 30:0 1o Jon
Thonerde’u. Bisenoxyd,. . :. .... 0.0144
Schwefelsaur. Kalk”. . . . 020155
Schwefelsaur. Magnesia . . . . 03226 „
Chlormasnesium + + 4200808
Ghlorkalium Er aan OST
Chlonnatrium ar . Pa TU
Organische Substanz . . . . . 00090
Summa . . 9.3869 gr
11. Wasser aus dem Atlantischen Ocean nördlich vom
Cap Magoarÿ,
geschöpft am 3. December 1896, bei mittlerer Ebbe, beiläufig 4
bis 5 Kilometer vom Ufer entfernt. Das Wasser ist hier sehr seicht
(1—2 m) und die Sandbänke wechseln ihren Platz von Tag zu Tag.
Das Wasser war etwas milchig getrübt, voll gelber Flocken
und Fäden. Durch dreimaliges Filtriren wurde es nicht vollkommen
klar und offen an der Luft stehend, trübte es sich alsbald noch mehr.
Es roch stark nach Schwefelwasserstoff und hatte einen widerlich
salzigen Geschmack. Die abfiltrirten schwebenden Bestandtheile ent-
hielten nebst thonigem Material und reichlichen kleinen Quarzkörnchen,
hauptsächlich Pflanzendetritus, Chroococcus-Arten, einige Chlorophy-
ceen (Halosphaera, Ulwa, Ulothrix) und sehr viel Diatomeen vom
Das Wasser des unteren Amazonas. 17
Trommeltypus, darunter besonders häufig Coscinodiscus gigas. Lebende
thierische Organismen wurden bei der mikroskopischen Untersuchung
im Wasser nicht mehr angetroffen.
An abfiltrirbaren Schwebestoffen enthielt 1 Liter des
Wassers:
Suspendirte Bestandtheile . . . . . .0'0844 gr
Nach dem Ausglühen verblieben . . . 0'0609 ,
Suspendirte organische Substanz . . . 00295 gr
Im Filtrat verbliebene org. Substz. . . . 00104 ,
Gesammtmenge der org. Substz. . . . 00339 gr
Spezifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28°C:
1'00525.
Der Liter des filtrirten Wassers enthielt:
Abdampfrückstand bei 110° C. . . 93325 gr
Keieselsäure ler. Pat- 400000:
Thonerde u. Eisenoxyd . . . .00074 ,
Kalk SS RR PETE NOVOTEL
Maenesia (< loterie -10060710
= Sschweielsäure = 1:2 220.7. 2003953
COR ME, ER EISENACH 0
Organische Substanz . . . . . 00104
Verner Alkalien, Schwefelwasserstoff, Ammoniak, Phosphorsäure, Kohlen-
säure und Spuren von Salpetersäure und salpetriger Säure.
An Salzen enthielt demnach der Liter des filtrirten Wassers:
Kieselsäauree sh ar. a0: 008270
Thonerde u. Eisenoxyd . . . . 00074 ,
Schwefelsaur. ‚Kalk. c OZ
Schwefelsaur. Magnesia . . . . 04055 ,
Chloumasnesiun . 7. mern 2 6213310
Chloskaltum rn ne 2200 nl +)
Chlosnatbium © Tissssh]
Organische Substauz . . . . . 00104 ,
SUMA O2 MCE
*) Indirect bestimmt.
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897.
tv
18 XVII. Friedrich Katzer:
12. Wasser aus der Amazonas-Můndung am Nordufer
von Marajó,
geschöpft am 30. November 1896 bei Fluth zwischen der Fazenda
Gloria und der Mündung des Rio Bebedouro. Das Gestade ist hier
stark versandet.
Das Wasser besass eine schmutzig-olivengrüne Färbung, war ge-
trübt und enthielt viel braune und dunkel-graugrüne Flocken. Es
filtrirte sehr langsam und das Filtrat war fast völlig klar, roch schwach
nach Schwefelwasserstoff und besass einen schwach salzigen Geschmack.
Die auf dem Filter zurückbehaltenen Schwebestoffe waren wesentlich
thoniger Natur, enthielten ferner zahlreiche winzige Quarzkörnchen
und andere Mineralpartikeln, sowie eine äusserst reiche Algenflora,
aber zur Zeit der mikroskopischen Untersuchung keine lebenden
Thiere mehr. Unter den Algen herrschte C'hroococeus, Spirulina, Ulva,
Enteromorpha vor, ganz besonders aber Diatomeen, ‘von welchen am
häufigsten wieder Coscinodiscus-Arten, vornehmlich Cosc. gigas und
Cose. Oculus Iridis, Amphora-, Dimeregramma- und namentlich Nitz-
schia-Arten waren.
Aus 1 Liter Wasser wurden abfiltrirt:
Suspendirte Bestandtheile . . . . . .0‘1861 gr
Mach dem Ausglühen verblieben . . . 0'1288 ,
Organische Substanz . . 00573 gr
Specifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28° C
1:00246.
Die Analyse des filtrirten Wassers ergab:
Abdampfrückstand bei 110° C. . . 4412 gr
Kijeselsäaure 5.0001
Thonerde u-"Hisenox ya "00: 010 DR
Kalkar 1 0.2 RR ER MOTOS TOR
Masnesiaı u... RUE ooo 149 2
Schweielsaure "44 M0808
CHORALE OA O
ARA PE EE SEO O0 0208
Orsanischessubstenz 2027. 257. ENS pur
o EEE
Das Wasser des unteren Amazonas. 19
Ferner Natron, Schwefelwasserstoff, Phosphorsäure, Ammoniak, Kohlen-
säure, salpetrige Säure.
Auf Salze berechnet enthielt demnach das filtrirte Wasser
im Liter:
Kieselsauner en. 2% 20:0094 or
Ihomerde/iu. Bisenoxyd . - . . „00105
Schwefelsaur. Kalk © beats .0:08425,%
Schwefelsaur. Magnesia . . . . . 01333 „
Chlormasnesium .. 4... 4- 2, W320Vopj
Chlorkalium: <,- rt
Chlomatrum... (sc os een se 382704
Organische Substanz. . . . . . Spur
Summa. . . 42215 gr
was mit dem gefundenen Abdampfrückstand befriedigend uberein-
stimmt.
15. Wasser aus der Amazonas-Mündung am Nordufer von
Marajo,
geschöpft am 29. November 1896 bei Ebbe am sandigen Strande
zwischen der Fazenda S. Joäo und der Mündung des Flusses Arara-
quara.
Das Wasser besass eine schwache gelblich-braune Färbung, war
aber sonst klar und enthielt nur wenig schwebende Flocken und
Körnchen von gelblich-weisser Farbe. Das einfach filtrirte Wasser
blieb bei völliger Klarheit etwas gelblich gefärbt und besass schwachen
Schwefelwasserstoff-Geruch, aber keinen unangenehm auffälligen Salz-
geschmack. Die auf dem Filter zurückbehaltenen Stoffe bestanden aus
wenig abgestorbener organischer Substanz, einer Anzahl Diatomeen,
hauptsächlich Navicula, Pinnularia, selten Coscinodiscus, und relativ
reichlichen Quarzkörnchen und thonigen Partikeln.
Aus einem Liter Wasser wurden abfiltrirt:
Suspendirte Bestandtheile . . . . . . 00048 gr
Nach dem Ausglühen verblieben . . . 0:0455 ,
Suspendirte organ. Substanz . . . . . 00193 gr
Im Filtrat verbliebene org. Substz. . . . 00300 ,
Gesammtmenge der organ. Substz. . . . 00493 gr
20 XVI. Friedrich Katzer:
Spezifisches Gewicht des filtrirten Wassers bei 28" C
1:00102
Die Analyse des filtrirten W assers ergab in einem Liter:
Abdampfrückstand bei 110° C. . . 02986 gr
Kieselsaure.. 40.4. L P0:008901
Thonerde u. ods. „288. 00:002BF85
Kalk. N. Werne EDER RO CONTRER
Masnesia u. 19 0 OV100:0 91s
Schwefelsaure. 2 22 2 vo > 1:0:0222,
Ghlor 7.0. Les Vies OA TREE
Organische baie „edk (100500027
Ferner Alkalien, Kohlensäure, Schwefelwasserstoff und Phosporsáure.
Auf Salze umgerechnet enthält demnach der Liter des filtrirten
Wassers:
Kieselsäure . . . OS. Fir
Thonerde u. az 0;
Schwefelsaur. Kalk . RTL :
Schwefelsaur. Magnesia . . . . . 00308 „
Chlormagnesium . ..... . ..2.00694%#
Chlorkalium "00012 ETES
Chlornatrium. 2 OA
Orcaniscne"Substanz MR UD OU
Summa. OPOSDIEE
Die Vernachlässigung etlicher, wenn gleich untergeordneter
Bestandtheile bedingt in den vorstehenden Analysen natürlicherweise
Mängel, welche durch die, zum Theil willkürlichen, Annahmen bei der
Umrechnung der directen Analysebefunde auf Salze zweifelsohne noch
vermehrt werden. Namentlich enthalten alle Wasserproben sicherlich
kohlensaueren Kalk und kohlensauere Magnesia einerseits, sowie
schwefelsauere Magnesia und schwefelsaueres Natron anderseits, se
dass durch die, bei den Umrechnungen zu Grunde geleste Annahme,
dass in den Wässern des Mündungsbereiches aller Kalk der Schwefel-
*) Indirect bestimmt.
Das Wasser des unteren Amazonas, JÍ
sáure und der Rest der letzteren ausschliesslich der Magnesia zu-
zuweisen sei, unzweifelhaft zu hohe Werthe für die beiden schwefel-
saueren Salze resultiren. Ebenso ist die berechnete Menge von Chlor-
magnesium, sowie der Chlorüre der Alkalien bestimmt grösser als in
Wirklichkeit, da, wie erwähnt, ein Theil des Magnesiums und Na-
triums an Kohlensäure und Schwefelsäure gebunden sein dürfte und
ferner im salzreichen Wasser auch sicher etwas Brom vorhanden ist.
Desgleichen bewirkt die Vernachlässigung der zum Theil in gar nicht
geringen Mengen anwesenden Phosphorsäure zunächst eine Erhöhung
des im Analysenresultat angeführten schwefelsaueren Kalkes und
endlich bildet auch die zumeist indirecte Bestimmung der Alkalien
eine Fehlerquelle. Indessen wird durch alle diese Vernachlässigungen
und Mängel die wesentlicheZusammensetzung der Wässer
wohl nicht so weitgehend beeinflusst, um die ausgeführten Analysen
nicht als Unterlage einer vergleichenden Beurtheilung des Amazonas-
wassers verwerthen zu dürfen.
Betrachten wir nun die einzelnen Analysen etwas näher.
Die beiden zuerst angeführten Analysen des reinen Flusswassers
zeigen, dass das Wasser des Amazonasstromes unge-
wöhnlicharman fixen Bestandtheilen ist. Das Ober-
flächenwasser von Obidos (1)*) enthält nur 0'056 gr fester ge-
löster Bestandtneile im Liter, welche Menge beim Wasser aus
einer Tiefe von 25 m (2) sogar auf 0'039 gr. herabsinkt. Man darf
hienach wohl sagen, der Amazonas gehöre, was gelöste fixe Bestand-
theile anbelangt, zu den reinsten Flüssen der Welt. Denn
in 1 Gewichtstheil Wasser enthält er nicht ganz ein 17- Tausendstel
beziehungsweise ein 26-Tausendstel Gewichtstheil gelüster fester
Stoffe, während alle anderen Riesenstrôme der Erde, soweit bis jetzt
bekannt, in 1 Gewichtstheil Wasser an fixen Bestandtheilen mindestens
das Doppelte bis Drei- und Mehrfache enthalten. Das Amazonaswasser
nähert sich in Bezug auf Reinheit und Weichheit den Gletscher-
bächen, welche bei einem mittleren Gehalt an gelösten Bestandtheilen
von rund (025 er. im Liter die reinsten Oberflächenwässer der Erde
vorstellen.
Worin die Ursache der auffallenden Erscheinung zu suchen ist,
dass das Tiefenwasser von Obidos sich ärmer an gelösten Bestand-
theilen erwies, als das Oberflächenwasser, ist schwer zu entscheiden.
11) Die eingeklammerten Zahlen beziehen sich auf die Nummerirung der
vorstehenden Analysen
39 XVII. Friedrich Katzer:
Möglicherweise ist in der Zeit zwischen dem Schöpfen der Proben
und der Analyse derselben von den, im Oberflächenwasser in grösserer
Menge enthaltenen, suspendirten Bestandtheilen etwas mehr in Lö-
sung übergegangen als beim Tiefenwasser; oder beruht die Sache
auf Zufälligkeit. Allenfalls wird man dem, durch die Analysen von
bloss zwei Proben ermittelten Unterschiede, keine zu grosse Bedeutung
beimessen dürfen.
Unter den im Wasser gelösten festen Bestandtheilen nehmen
Kieselsäure und Kalkcarbonat die erste Stelle ein, an welche sich
unmittelbar die gelösten organischen Substanzen anschliessen, während
alle übrigen fixen Bestandtheile bei weitem zurückstehen. Namentlich
Chlorüre sind nur in geringen Mengen vorhanden.
Bedeutend grösser als die Gewichtsmenge der gelösten Bestand-
theile ist im Amazonaswasser die Menge der darin enthaltenen
Schwebestoffe, welche durch Filtration daraus entfernt werden
können. Sie betragen beim Oberflächenwasser (7) im Liter 0.1966 gr
und beim Tiefenwasser (2) 0:1004 gr, also fast 4mal, beziehungsweise
mal so. viel, als die gelösten Substanzen ausmachen.
Unter diesen Schwebestoffen sind die unverbrennbaren Bestand-
theile, welche hauptsächlich aus feinstem Thon mit winzigen Quarz-
und Feldspathkörnchen, Glimmer- und Haematitilitterchen und einigen
anderen úberaus kleinen Mineralpartikelchen bestehen, zwar vorherr-
schend, jedoch ist die Menge der verbrennbaren Substanzen, welche
wohl fast gänzlich organischen Ursprunges sind, verhältnissmässig sehr
bedeutand, da sie in beiden Fällen fast eben so viel beträgt, wie die
Menge der gesammten im Wasser gelösten Stoffe. Dass das Ober-
flächenwasser mehr schwebende Theile enthält als das Wasser aus
einer Tiefe von etwa 25 m ist leicht dadurch erklärlich, dass die von
den Ufern mitgerissenen und suspendirten Bestandtheile eine gewisse
Zeit brauchen, um in die Tiefe zu sinken und dass namentlich vege-
tabilische Stoffe, die im Amazonas einen grossen Theil des Schwebe-
gutes ausmachen, sich überhaupt lange Zeit an der Oberfläche er-
halten. In der That betragen die verbrennbaren (organischen und etwa
in Rothgluth verflüchtigenden) suspendirten Bestandtheile im Ober-
flächenwasser 00614 gr, im Tiefenwasser aber nur 00372 gr im
Liter.
Nimmt man die Wassermasse, welche die Stromenge von Obidos
passirt mit rund 100.000 Cubikmetern pro Sekunde an, so ergibt die:
Rechnung, dass hier der Amazonas bei einem Gehalt an fixen Be-
standtheilen, wie er durch die Analyse des Oberflächenwassers ge-
=
Das Wasser des unteren Amazonas. DE
©
funden wurde, jährlich 176,601.600 Tonnen (à 1000 Kor), bei An-
nahme des Analysenbefundes des tiefen Wassers jáhrlich 122,990.400
Tonnen und im Mittel 149,796.000 Tonnen gelöster Substanzen
pro Jahr durch die Stromenge hindurchführt. Bei denselben Annahmen
leitet der Amazonas an Schwebestoffen pro Jahr durch die
Stromenge von Obidos 620,097.760 Tonnen, beziehungsweise 316,621.440
Tonnen, oder im Mittel 468,359.600 Tonnen. An gelösten und
suspendirten Bestandtheilen zusammen. führt, der
Amazonas somit jährlich durch die Stromenge von Obidos im Mittel
618,155.600 Tonnen.
Wie ungeheuer diese, für die Stromenge von Obidos sicher nicht
zu hoch veranschlagte Menge der vom Amazonas gelöst und suspen-
dirt fortgeschafften Stoffe ist, wird der Vorstellung dadurch näher
gerückt, dass man dieselbe in Waggonladungen ausdrückt. Wenn man
nur das Mittel aus den beiden Analysen berücksichtigt, so wären, um
die Masse der im Amazonas bei Obidos gelösten und schwebenden
Stoffe fortzuführen, täglich 5645 Lastzüge mit je 30 Waggons von
10 Tonnen (d. i. 100 Met. Centner) Ladung erforderlich, d. h. es
müssten Tag und Nacht ohne Unterbrechung jede
Minute 4 Lastzüge abgelassen werden. Für die gelöste Kiesel-
säure allein wären (im Mittel) 311 Lastzüge mit zusammen 9331
Waggons nothwendig und für den Kalk 374 Lastzüge mit 11.232
Waggons, während die im Wasser schwebenden Stoffe gar 2857 Last-
züge zu je 30 Waggons a 100 Metercentner Ladung erfordern würden,
also beiläufig die Hälfte der zur täglichen Fortschaffung der festen
Bestandmassen des Amazonaswassers überhaupt nothwendigen Trans-
portzüge.
Durch die Enge von Obidos geht aber, wenn gleich der grösste
Theil, so doch nicht die Gesammtwassermenge des Amazonas hindurch
und von Obidos abwärts wächst der Strom noch bedeutend, nament-
lich durch die gewaltigen Zuflüsse des Tapajös und Xingú im Süden,
sowie des Parů und Jary im Norden, und man mag sich darnach
vorstellen, welche ungeheueren Mengen von leichten suspendirten und
gelösten Stoffen, ausser dem nicht gering anzuschlagenden, rasch zu
Boden sinkenden, gröberen Detritus der südamerikanische Riesen-
strom dem Ocean zuführt. Eine Veranschlagung auf 300 Millionen
Tonnen gelöster und 1000 Millionen Tonnen schwe-
bender Bestandtheile jährlich dürfte eher zu niedrig
als zu hoch gegriffen sein.
Nimmt man die Zusammensetzung des Wassers von Obidos als
24 XVII. Friedrich Katzer:
die normale des Wassers im Unterlaufe des Amazonas an, so
stellen fast alle übrigen analysirten Wasserproben Mischungen
mit Seewasser vor, worüber insbesondere ein Vergleich der
Chlormengen belehrenden Aufschluss gibt.
Das Wasser aus dem Kanal von Breves (3), bei Fluth geschôpft,
wo jedoch die Strömung vom Hauptmündungsarm des Amazonas süd-
wärts zum Tocantins gerichtet war *), enthält rund 3mal soviel Chlor
als das Amazonaswasser bei Obidos. Nimmt man das Oberflächen-
wasser von Obidos zum Vergleich, weil auch das Wasser des Breves-
kanales an der Oberfläche geschöpft wurde, so steht einem Chlor-
gehalt von 00054 gr im Liter des ersteren, ein solcher von 00169 gr
im Liter des letzteren gegenüber. Das Verhältniss des Chlors zur
Gesammtmenge der gelösten fixen Bestandtheile im ersteren ist
1: 10:37, im letzteren aber 1 : 5:44.
Nach Forcunaumer (I ©.) beträgt der Salzgehalt des Atlanti-
schen Oceans zwischen dem Aequator und dem 30ten Grad N. Br.
im Mittel 36'255 pro Mille bei 20'034 pro Mille Chlorgehalt, und
zwischen dem Aeguator und dem 30ten Grad S. Br. im Durchschnitt
YA
der Salzgehalt des Meeres in der Nähe von Pará 359 bis 36:8, in
den meisten Fällen aber 36°0 pro Mille und der entsprechende Chlor-
gehalt 23°6 bis 299 pro Mille. Da es sich bei Berechnungen, wie sie
zur Ermittelung der Mischungsverhältnisse zwischen Süss- und Meer-
wasser in Mündungsgebieten grosser Ströme dienen, in Folge der
vielen Fehler, welche allen in Rechnung gestellten Grössen anhaften,
immer nur um annähernd richtige Werthe handeln kann, so möge
allen folgenden Mischungsberechnungen als Mittelwerth ein Chlor-
gehalt des Meerwassers von 222 gr im Liter zu Grunde gelegt
werden.
Unter dieser Voraussetzung ergibt sich für das Fluthwasser des
Breveskanales eine Mischung von je 1929 Volum Amazonaswasser
von Obidos mit 1 Volum Oceanwasser.
*) Diese Strömung findet, ausser vielleicht bei höchsten Fluthen immer
statt und es ist daher durchaus bercchtigt von einer Amazonas-Tocantins-
Mündung zu sprechen, an welcher Parä liest. Die gegentheilige Behauptung
delaCondamine’s (Hist generale des Voyages. T.XX. Amsterd. 1773, pag”
214, auf die Reise vom J. 1743 bezüglich), ist schon längst als nicht stich-
hältig erkannt worden und nicht erst, wie Schichtel (Der Amazonenstrom
pag. 99) zu meinen scheint, seit den 70er Jahren d. J.
**) Geophysikalische Beobachtungen der Plankton-Expedition 1893, pag. 88.
Das Wasser des unteren An azonas. 25
An abfiltrirbaren Schwebestoffen enthält das Wasser des Breves-
kanales 0*6825 gr im Liter, wovon mehr als die Hälfte verbrennbar
ist. Die Gesammtmenge der im Breveswasser im Liter enthaltenen
organischen Substanzen beträgt 03849 gr gegenüber von 00703 gr
im Obidoser Amazonaswasser, also rund 5'/,mal soviel. Es ist dies
leicht begreiflich, da in die schmalen Kanäle des Varzeagebietes von
Breves unbedingt mehr organischer Detritus hineingelangt und sich in
Folge der minderen Stromgeschwindigkeit sowohl, als der Rück-
stauungen bei Fluth sicherlich mehr beisammenhält, als in den ge-
waltigen Fluthen des Amazonas. Übrigens dürfte die grosse Menge
an suspendirten Bestandtheilen im Wasser des Breveskanales auch
darin zum Theil ihren Grund haben, dass es nahe beim Ufer ent-
nommen wurde.
Das Wasser des Hafens von Parä, welches bei Fluth geschöpft
wurde (5), enthält etwa um die Hälfte mehr, das bei Ebbe geschöpfte
(4) dagegen nicht bedeutend weniger gelöster Bestandtheile als das
Breveswasser. Die Zusammensetzung des Tocantinswassers ist mir der-
malen noch nicht bekannt; nach der Zusammensetzung des Hafen-
wassers von Parä, dessen Hauptbestandtheil es allenfalls ist, da so-
wohl die Zufuhr des Amazonaswassers durch die Breveskanále, als
auch jene der Flüsse Mojú, Acará und Guamá in die Tocantinsmün-
dung (Rio do Parä) wohl sicher nicht grösser sein dürfte, als jene
des Toncantins selbst, — möchte ich aber glauben, dass es noch
weniger gelöste fixe Bestandtheile enthält als das Amazonaswasser
bei Obidos.
Im Vergleiche mit dem Oberflächenwasser von Obidos enthält
das bei tiefer Ebbe geschöpfte Hafenwasser von Parä (4) etwas
weniger Kieselsäure und löslicher orgenischer Substanz, von allen
übrigen gelösten Bestandtheilen aber mehr, und zwar Thonerde (mit
etwas Eisenoxyd), Kalk und Schwefelsäure ganz bedeutend mehr. Der
Unterschied im Chlorgehalt ist zwar auch beim Parä-Wasser höher,
aber nur gering höher als beim Obidos-Wasser. Berücksichtigt man
ausschliesslich den Chlorgehalt, dann würde das Ebbewasser des
Hafens von Pará eine Mischung von je 27.867 Volum des Amazonas-
wassers von Obidos mit 1 Volum Oceanwasser vorstellen, welches
directe Mischunesverhältniss nach dem weiter oben Auseinanderge-
setzten selbstredend nicht stattfinden kann.
Bei Berechnung des Mischungsverhältnisses mit Oceanwasser
für alle Wasserproben aus der Amazonas-Tocantinsmündung von Parä
strom abwärts bis zum Breitegrade des Capes Magoary auf Marajó
26 XVII. Friedrich Katzer:
schien es mir angezeigt, das Ebbewasser des Hafens von Pará zu
Grunde zu legen, während die Wasserproben nördlich vom Breitegrad
des Capes Magoary auf das Obidoswasser bezogen wurden.
Das Fluthwasser des Parä-Hafens lieferte einen rund doppelt
so grossen Abdampfrückstand als das Ebbewasser. Es erwies sich
als bedeutend reicher an Kieselsäure, Thonerde und Magnesia, dagegen
viel ärmer an Schwefelsäure und an Schwebegut. Der Chlorgehalt
ist ganz bedeutend grösser — 0'0258 gr im Liter gegenüber 0:0062 gr
— und unter der oben erläuterten Annahme von 223 gr Chlor im
Liter Oceanwasser ergibt sich für das Fluthwasser aus dem Hafen
von Parä eine Mischung von je 11364 Volum Ebbewasser mit 1
Volum Seewassers des Atlantischen Oceans. Bezieht man aber, um
einen Vergleich mit dem Fluthwasser von Breves zu erleichtern, das
Fluthwasser von Parä direct auf das Obidoser Amazonaswasser, so
erhält man eine Mischung von je rund 1305 Volum Oberflächenwasser
von Obidos mit je 1 Volum Meerwasser.
Das Fluthwasser von Mosqueiro (6) ergab einen Abdampfrück-
stand von 11'2280 gr im Liter. In Bezug auf das Ebbewasser von
Parä enthielt es ausser Thonerde (mit Eisenoxyd) und gelöster orga-
nischer Substanz, deren Mengen geringer gefunden wurden, alle úbri-
sen löslichen Bestandtheile in weit grösseren Quantitäten, dagegen
an abfiltrirbaren Schwebestoffen ganz bedeutend weniger, nämlich
0.0672 gr gegen 02449 gr im Liter. Von diesem Schwebegut war
nur ein geringer Theil verbrennbar und auch die Gesammtmenge der
im Wasser enthaltenen organischen Substanzen erwies sich als sehr
sering (0'0200 gr im Liter). Nach dem Chlorgehalt berechnet, wäre
das Fluthwasser von je 23 Volum Ebbewasser von Pará mit 1 Volum
Meerwassers.
Die beiden analysirten Wasserproben von der Mündung des To-
pinambä dürfen ebenfalls als Mischungen des Amazonas-Tocantins-
Ebbewassers mit Seewasser angesehen werden; denn wie ansehnlich die
Boca des Flusses auch ist, so geringfügig ist er selbst schon in einer
kurzen Entfernung von der Mündung. Die Wassermenge, die er aus
der Insel herausführt, kann gar nicht in Anschlag kommen, gegenüber
jener, die beim Ansteigen der Fluth des Rio do Parä in seinem Bette
inseleinwärts dringt. Keine der beidsn Wasserproben entspricht dem
völligen Fluthwasser, beide stehen aber dem Wasser der Hochfluth
näher, als jenem der tiefen Ebbe.
Die bei steigender Fluth geschöpfte Probe (7) enthielt gegen-
über dem Ebbewasser von Parä namentlich weniger organische Sub-
Das Wasser des unteren Amazonas. 27
stanz -im gelösten und ungelösten Zustande (0‘0428 gr gegenüber von
0:0886 gr im Liter); der Thonerdegehalt war fast gleich, die Menge
der Kieselsäure und natürlicherweise auch aller übrigen gelösten
Stoffe bedeutend höher. Nach dem Chlorverhältniss würde sich für
dieses Wasser eine Mischung von je 9:8 Volum Ebbewasser des Pará-
Hafens mit 1 Volum Meerwasser ergeben.
Das bei beginnender Ebbe geschöpfte Wasser (8) erwies sich
bedeutend ärmer an gelöster Thonerde (mit etwas Eisenoxyd) und
suspendirten Bestandtheilen als das Ebbewasser von Parä. Unter
letzteren trat die Menge des Organischen sehr zurück, während ce-
löste organische Substanz, sowie alle übrigen gelösten Bestandtheile
in grösseren Quantitäten angetroffen wurden. Nach dem Chlorgehalt
würde dieses Wasser eine Mischung von je 86 Volum Ebbewasser
von Pará mit 1 Volum Oceanwasser vorstellen.
Die Probe aus der offenen Amazonas-Tocantins-Mündung (9)
ergab einen relativ niedrigen Salzgehalt, — 13208 gr Abdampfrůck-
stand im Liter, — trotzdem sie bald nach Eintritt der Ebbe geschöpft
worden war, wo man so nahe am offenen Ocean einen viel höheren
Salzgehalt hätte erwarten mögen. Im Vergleich mit dem Ebbewasser
von Parä erwies sich die Probe sehr bedeutend ärmer an Thonerde
mit Eisenoxyd und desgleichen viel ärmer an suspendirten, namentlich
organischen Bestandtheilen. Aus der Menge des Chlors berechnet sich
für dieses Wasser eine Mischung von rund 43 Volum Parä-Ebbe-
wasser mit je 1 Volum Meerwasser.
Überblickt man die sechs soeben besprochenen, der Amazonas-
Tocantins-Mündung entnommenen Wasserproben, so ersieht man un-
mittelbar, dass dasEbbewasser durchwegs verhältniss-
mässig gering salzhältig, das Fluthwasser aber
noch tief im Inneru des Mündungstrichters, bei
Mosqueiro, ziemlich salzreich ist. Diese Erscheinung wäre
aus der gegenseitigen Einwirkung der bei Ebbe mächtig dem Meere
zuströmenden Süsswassermassen des Stromes einerseits und des bei
Fluth gewaltig hereindringenden Oceanwassers anderseits nicht nur
erklärlich, sondern völlig eine nothwendige Fo lge der-
selben. Sie stimmt aber schlecht überein mit den Salzgehaltsbestim-
mungen der deutschen Plankton-Expedition (Juli bis November 1889),
die meines Wissens die einzigen sind, welche bisher in diesem Ge-
biete vorgenommen wurden.
Prof. O. KnummeL hat die bezüglichen Angaben theils in seine
2 XVII. Friedrich Katzer:
(© ©]
„Reisebeschreibune“ *) theils in seine „Geophysikalischen Beobach-
tungen“ **), hier ohne Gezeitenangabe, aufgenommen. Er fand am
4. October 1889, Mittags um 1 Uhr, auf der Höhe von Mosqueiro,
„mitten im Tocantins“, durch Schätzung den Salzgehalt etwa 15 bis
2 pro Mille; am 24. September um 8 Uhr früh, nordwestlich von
Mosqueiro, bei Ebbe 3:1 pro Mille; am selben Tage etwa auf der
Höhe der Topinambä-Mündung, ziemlich weit stromeinwárts, 43 pro
Mille; am 8. October nicht weit von derselben Stelle 12:8 pro Mille.
am 23. September abends, etwa D Seemeilen nordwestlich von Col-
lares bei Fluth, 22:3 pro Mille; am nächsten Tage bei Ebbe auf der-
selben Stelle 11:8 pro Mille; am 23. September etwa in der Breite
der Cambu-Mündung (cca 0’27 S. Br.), unbedeutend östlich von dem
Punkte, wo unsere Probe 9 geschöpft wurde, 32°6 pro Mille; am selben
Tage etwas wenig nördlicher, aber 13 Längenminuten mehr östlich,
35:4 pro Mille; und am 8. October beiläufig in der Mitte zwischen
den beiden zuletzt angeführten Punkten, 359 pro Mille,
Schaltet man die ersterwähnte Abschätzung aus, so stimmen die
weiteren zwei bis drei von KnRUMMEL ermittelten Werthe mit unseren
directen Bestimmungen des Salzgehaltes ziemlich überein, seine übrigen
Angaben dagegen erscheinen alle ganz bedeutend höher.
Es gilt dies schon von der Stelle nordwestlich von Collares (22:3
pro Mille bei Fluth), namentlich aber von den zuletzt angeführten drei
Bestimmungen östlich von dem Punkte, wo unsere Probe 9 entnom-
men wurde. Dieser überaus hohe Salzgehalt des Wassers an der
äussersten Mündung des Rio do Pará ist in hohem Grade auffällig.
Denn wenn man auch annehmen wollte, — was aber nach den An-
saben der Reisebeschreibung keineswegs zutrifft, — dass alle drei
betreffenden Proben zur Salzbestimmung bei hoher Fluth geschöpft
wurden, so müsste es doch überraschen, dass hier keine Mischung
mit süssem Flusswasser mehr stattfinden, sondern fast völlig reines
Oceanwasser von der Ponta da Tijoca her in die Amazonas-Tocantins-
Mündung hereinschlagen sollte. Denn der Salzgehalt des Atlantischen
Oceans in der Nähe des Gestades von Parä beträgt nach KRUmmELS
eigenen Bestimmungen meist 36 pro Mille und in der Amazonas-To-
cantins-Mündung fand er 359!
Hierüber, glaube ich, müssen weitere bestätigende Untersuchun-
*) Reisebeschreibung der Plankton-Expedition 1892, Bd. I. A. pag. 212
213, 226.
%*) Geoph. Beob. der Plankton-Expedition Bd. I. C. 1893, pag. 86 u. 88.
= dá
Das Wasser des unteren Amazonas. 29
sen erwünscht sein, und ich will mir bei nächster Gelegenheit selbst
daran angelegen sein lassen, zumal es alle, mir von Piloten und
Fischern gemachten Angaben, sowie die Wasserproben nördlich vom
Breitegrade des Capes Magoary, die ich analysirt habe, ausser Zweifel
stellen, dass sich in der eigentlichen Amazonas-Mündung zwischen
Marajó und dem Cabo do Raso do Norte der Einfluss des Riesen-
stromes weit inden Ocean hinein geltend macht und auch
bei Fluth eine bedeutende Versüssung des See-
wassers bewirkt.
Es wäre nun allerdings auch möglich, dass durch die, der herr-
schenden Windrichtung entsprechende, Meeresströmung das süsse
Wasser der Amazonas-Tocantins-Mündung gegen die Insel Marajó hin
gepresst wird und das Salzwasser entlang des Gestades über die Ponta
do Taipů gegen Collares zu hereindringt. Hiemit würde zwar der
niedrige Salzgehalt unserer Wasserprobe 9 übereinstimmen, allerdings
aber der von Kruuner in unmittelbarer Nähe dieses Punktes ermit-
telte sehr hohe Salzgehalt (52:6 Promille) schwieriger in Einklang zu
bringen sein. —
Was die von mir analysirten Wasserproben nördlich vom Breite-
grade des Capes Magoary anbelangt, so ergaben alle einen viel
seringeren Salzgehalt, als man nach dem Verhalten des
Wassers in der Amazonas-Tocantins- Mündung hätte voraussetzen
können.
Die beiden ersten Proben (10 uud 11) wurden dem Atlantischen
Ocean bei sinkendem Wasser entnommen, welches aber der Fluth
näher war als der Ebbe.
Das erste Wasser (70), etwa 7 Kilometer ostnordöstlich vom
Cap geschöpft, ergab einen Abdampfrückstand von 9'496 gr im Liter
gegenüber von 0'056 gr im Obidoser Amazonaswasser. Es erwies
ich, abgesehen von allen anderen Bestandtheilen, ziemlich bedeutend
reicher an gelöster Thonerde mit Eisenoxyd, dagegen sehr wesentlich
ärmer an abfiltrirbaren Schwebestoffen, welche nur 0'0501 gr gegen-
über von 01966 gr im Liter betrugen. Verbrennbar war davon nur
ein geringer Theil, und auch die Gesammtmenge der organischen
Substanz war überhaupt sehr niedrig, nämlich 00121 gr gegenüber
von 0'0703 gr im Liter des Oberflächenwassers von Obidos. Legt
man dieses zu Grunde, so berechnet sich aus dem Chlorgehalt für
das Wasser östlich vom Cap Magoary eine Mischung von rund 3
Volum Obidoser Amazonaswasser mit je 1 Volum Oceanwasser.
Die zweite Probe (/1), geschöpft nördlich vom Cap, ergab einen
90 XVII. Friedrich Katzer:
Abdampfrückstand von 93325 gr im Liter. Gegenüber dem Ober-
flächenwasser von Obidos war der Unterschied im Thonerdegehalt
gering, wogegen es an gelöster Kieselsäure und suspendirten Bestand-
theilen ziemlich bedeutend weniger enthielt. Aus dem Chlorverhältnis
ergibt sich für dieses Wasser eine Mischung von rund 8:1 Volum
Amazonaswasser von Obidos mit je 1 Volum Meerwasser.
Das bei Fluth geschöpfte Wasser von Gloria am Nordufer von
Marajó (72) hinterliess einen Abdampfrůckstand von 4412 gr im
Liter. Der Kieselsäuregehalt erwies sich beiweitem geringer als jener
des Amazonaswassers von Obidos und gelöste organische Substanz
war nur in Spuren vorhanden, wohin gegen sich der Thonerdegehalt
als bedeutend höher herausstellte. Auf Grund des Chlorverhältnisses
berechnet sich für dieses Wasser eine Mischung von 8:1 Volum Ama-
zonaswasser mit je 1 Volum Oceanwasser.
Die letzte der analysirten Wasserproben (13) von S. Jodo am
Nordufer von Marajó wurde bei Ebbe geschöpft. Der Abdampfrůck-
stand betrug nur 02986 gr und die Gesammtmenge der suspendirten
Bestandtheile 0:0648 gr Gegenüber dem Obidoser Oberflächenwasser
erwies sich die Menge der gelösten organischen Substanz ganz be-
deutend grösser, dagegen der Thonerde- und namentlich Kalkgehalt
überraschend geringer. Berücksichtigt man bei Berechnung des
Mischungsverhältnisses nur den Chlorgehalt, so begeht man natürlich
einen Fehler, welcher bei dieser Wasserprobe, in der die Hauptbe-
standtheile sogar in geringeren Mengen vorhanden sind als im Obi-
doser Vergleichswasser, weit bedenklicher sein wird als bei allen
früher besprochenen Wässern. Es würde nach dem Chlorverhältniss
dieses Wasser eine Mischung von je 159 Volum Amazonaswasser von
Obidos mit 1 Volum Oceanwasser vorstellen.
Alle Beziehungen der analysirten Wasserproben von den ver-
schiedenen Stellen des Amazonas-Unterlaufes erhellen klarer als durch
weitläufige Erläuterungen aus den folgenden Zusammenstellungen.
Aus der vorstehenden Tabelle erhellt unmittelbar, dass kein
Ebbewasser im Mündungsbereich des Amazonas einen so hohen Salz-
gehalt (Abdampfrückstand) aufzuweisen vermag, wie er beim Fluth-
wasser noch tief im Innern des Mündungstrichters gefunden worden
ist. Es ist damit erwiesen, dass zur Ebbezeit im Mündungs-
bereiche des Amazonas auch noch im offenen Ocean
Das Wasser des unteren Amazonas.
31
ostlich vom Cap Magoarÿ das Süsswasser bei weitem
über das Salzwasser vorherrscht. Wie sich das Mischungs-
verháltniss bei hoher Fluth gestaltet, ist aus unseren Analysen nicht
1. Uebersichtstabelle.
I
i
= = = | — E | 7 D 5 AT
88 Spezite ar, Ste 585
N » s | = = =
er Tag der 43 eches | 85 | ba vě i
Probe- | 2,3 | Gewicht | 5% | 88, | 28 | Gezeiten |
ben 4 21 ; ol ee CNRS Ne
pro entnahme | 9 _ bei Aus) 893 | ER;
| E og G | E28 SZ EST
e A 4 OI | SE |
| = až 52 en 16) O N |
Obidos Oj!
z 0: Juni 2 | 1100026 | 0'039 | 0:1004| 0:0429
cca 25 m tief 1896 |
Obidos, a N da
| . 9 +0 . 6 . E
a i 1 | 1:00028 | 0:056 | 01966, 00703
HE ol © cs “ nD re a PR kán ns na | ani
Jänner | 4 1:00029 | 0:0718, 02443, 0:0886| Tiefe Ebbe
Hafen 1897
RR a ee ee
br RUE NS "00102 | 0-29 :0648 0:049;
N. bei Marajó Aen 13 110010 ):2986| 0:0648| 0:0493 Ebbe
S om à en
Ainduns des | Novemb.| 8 | 1:00230 | 4:086 | 0-0922| 0-0463| Eintritt der
opinambä ER, ae an au duel nu soy Ebbe
Amazonas- BE 0 TN Bald nach
Tocantins- | Dezemb. 9 100415 | 73208) 0:0504) 0:0166 Beginn der
DER (11419905 ya Balises my di Ebbe
Ocean A
N. vom Cap S HH 100525 | 9:3325| 00844 0-0339 5
Magoarý A SE ee IR a od
Ocean
östlich vom 2 10 | 1-00529 | 9-4960| 0:0501| 0-0121 à
Cap Magoarÿ fi
Kanal von 3.
B Juli o 1:00034 | 0:0919| 06825, 0:3849 Fluth
reves 1896
m a ee | ee
H J Jänner 5 1:00066 | 0:1446| 0:1008, 0°0422 5
afen 1897
le gef ee el o: ie
Mündung des | \gyemb 7 | 1:00239 | 4-1320| 0-1405| 0-0428) Eintritt der
Topinambä
Pro 1896 | S Fluth ©
Gloria N 12 | 1-00246 |4-4120| 0:1861 0:0573| Fluth
N. bei Marajó | 4996 | | zní
ae SPA OE SRS ee ri pr o on __ 2...
Mosgueiro Dezemb. | 6 1:00607 | 112280 | 1:0672, 0:0200 Fluth
| 1896 ! |
39 XVII. Friedrich Katzer:
unmittelbar zu entnehmen. Nur die Analyse 12 zeigt direct, dass
selbst bei Fluth der Salzgehalt des Meerwassers an
der äussersten Ostspitze von Marajó nur gering ist.
Übrigens beweisen die kurz nach Beginn der Ebbe geschöpften und
somit mehr der Fluth als der tiefen Ebbe nahen Proben 8, 9, 10
und 77, als auch die bei steigendem Wasser entnommene Probe 7
ebenfalls, dass zur Fluthzeit das Oceanwasser im Mün-
dungsbereiche des Amazonas nicht, oder doch wenigstens
nicht lange anhaltend über das süsse Wasser dominirt.
Besonders überzeugend erhellt dies meiner Ansicht nach auch
aus den beiden Analysen des Wassers von der Mündung des Topi-
namhä (7 und 8), welche bei steigendem und fallendem Wasser fast
den gleichen Salzgehalt ergaben, so dass schon kurz nach Eintritt der
Ebbe (8) dasselbe Mischungsverhältniss erzielt wurde, welches erst
das etwa anderthalbstündige Zuströmen des Wassers von der Seeseite
her bei Fluth zustande zu bringen vermochte, trotzdem sich nach
Krunuer, wie oben dargelegt wurde, von Südosten her unversüsstes
Oceanwasser bis in den Parästrom hineindrängen soll. Im Norden
dagegen hat Oberst Sasınz*) noch in 5° N. Br. und 50%/,° W. L.
Einwirkungen des Amazonasstromes wahrgenommen. Die letztere An-
gabe scheint mit den Ergebnissen unserer Analysen im besseren Ein-
klang zu stehen, als die erstere; immerhin lassen auch unsere Unter-
suchungen deutlich erkennen, dass sich im Trichter der Ama-
zonas-Tocantins-Mündung der Einfluss des Ocean-
wassers intensiver geltend macht, als in der eigent-
lichen Amazonasmündung nördlich von Marajó.
Noch klarer als aus der obigen Tabelle dürfte dies aus der
folgenden Zusammenstellung zu ersehen sein.
Es darf nicht übersehen werden, dass sich die Berechnung der
Mischungsverhältnisse einzig auf den Chlorgehalt stützt und dass, wie
oben schon wiederholt betont wurde, in Folge dessen die Mischungs-
zahlen nur annähernd zutreffende Werthe vorstellen können.
Von allen analysirten Wasserproben des Amazonas-Unterlaufes
erwies sich das Fluthwasser von Mesqueiro (6) am salzreichsten.
Sein Meerwassergehalt berechnet sich in Bezug auf das Ebbewasser
von Parä zu 30:3. Volumprocenten, während das bald nach Eintritt
der Ebbe geschöpfte Wasser weit draussen im Atlantischen Ocean
ostnordöstlich vom Cap Magoary (10) nur 25 Volumprocente See-
*) O. Krünner, Geophys. Beob. L. c. pag. 86.
Das Wasser des unteren Amazonas.
wasser auf 75 Procent Obidoswasser enthielt. Das einzige analysirte
Fluthwasser aus der Hauptmündung des Amazonas nördlich von Ma-
rajó (12), dessen Entnahmestelle dem offenen Ocean etwa 6mal näher
liegt als jene des Fluthwassers von Mosqueiro, enthält nur 10'9/°,
2. Tabelle der Mischungsverhältnisse.
| 25. Auf je 1 Volum Oceán- |.
| “À | CR
: D5 | : 5 AT RS TREE QU A
Mischwasser E 2 Gezeiten me Ober Volume ee |
= 5 | Hächenwass. | Ebbewasser en
| S 2 von Obidos | von Parä
M 4 Ebbe 27.867 | — 0:003
ea 5 | Fluth 1136-4 0:09
Hafen ut = 3 0
en jed vs | 0
n 8 | Ebbe 8:6 10:4 |
TR ne HORB PB EEE o a a a ze Dee]
| Amazonas-Tocan- : si 5
| tin-Mündung 9 Ebbe == 43 232
| Mosqueiro 6 Fluth — 23 303
| ne Mano 10 Ebbe 3:0 a 250
Atlant. Ocean _. | :
Ne Magoarÿ 11 Ebbe exil | — 244
Doe ac EOBD LODOBOBOO Ee AO NOD a OEC Brreeennrenennnsnnsnan nl onnnerennen Bec es |BobobosHaapěubovsodanco
. |
| m bei | 42 | Fluth 81 ze 10:9
en bei 13 Ebbe 159-0 ži | 06
Be. o B nen Wera nn je en
Kanal von R sa De | me |
proue 3 | Fluth 19290 | 0:05 |
|
Seewasser, also nur rund ein Drittel von dem Quantum im Mosqueiro-
wasser. Und das bei Ebbe wenige Kilometer weiter westlich entnom-
mene Wasser (23) entspricht gar bloss einer Mischung von 99:49
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897.
3
34 XVI. Friedrich Katzer:
Amazonaswasser mit nur 06%, Oceanwasser. Eine überzeugendere
ziffermässige Begründung der obigen Darlegungen von dem bedeu-
tenden Überwiegen des süssen Wassers im Mündungshereiche des
Amazonas ist kaum denkbar!
In der 1. Uebersichtstabelle verdienen die beiden vorletzten
Rubriken noch besondere Beachtung.
Was zunächst die Schwebestoffe anbelangt, so ist deren
Menge im Wasser des Amazonas-Unterlaufes nur in Ausnahms-
fällen (3, 4) bedeutend grösser als im Wasser anderer grosser Flüsse.
So enthält, um nur ein bekanntes Beispiel anzuführen, der Rhein an
suspendirten Bestandtheilen 0:04 bis 0'15 gr im Liter, in welchen
Grenzen sich auch die meisten analysirten Wasserproben des Ama-
zonas halten. Die grösseren Abweichungen scheinen hauptsächlich
durch locale Verhältnisse verursacht worden zu sein.
Am reichsten an Schwebestoffen wurde das Strandwasser im
Kanal von Breves (3) gefunden. Es enthielt im Liter 0:6825 gr, was
in Gewichtsprocenten allerdings nur 0:06°/, oder rund "/,„ Procent
ausmacht. Dennoch ist diese Menge von abfiltrirbaren Schwebestoffen
fast 3mal so gross, wie die im diesbezüglich zweitreichsten Wasser,
nämlich jenen bei tiefer Ebbe im Häfen von Parä geschöpften. Alle
übrigen Wasserproben enthielten noch weniger Schwebegut und zwar
verhältnissmässig am wenigsten die relativ salzreichsten Wasser
nämlich 6, 18, 9 und 70, bei welchen der Gehalt an Schwebestoffen
noch nicht ein Zehntel jenes im Breveswasser ausmacht und die
Wasser 11 und 8 mit Werthen, die unter 01 gr im Liter bleiben.
Die salzarmen Wasserproben weissen alle verhältnissmässig viel
Schwebestoffe auf, so dass man wohl die Regel aufstellen darf: die
Mischung des Amazonaswasser mit Oceanwasser scheint
mit einer Abnahme des Schwebegutes verbunden zu sein.
Bei zunehmendem Salzgehalt nimmt im Mündungsbereiche des Ama-
zonas die Menge der suspendirten Bestandtheile ab. Demgemäss
dürfte, soweit die Beweiskraft ‚der wenigen ausgeführten Analysen
reicht, im Allgemeinen bei Fluth der Gehalt an Schwebestoffen im
Amazonas-Mischwasser niedriger sein als bei Ebbe *).
Bezüglich des Gehaltes an gelösten und suspendirten organi-
schen Substanzen besitzt ebenfalls das Breveswasser mit 03849 gr
im Liter den Vorrang vor allen anderen. Noch nicht ganz der vierte,
*) Es wird hiebei freilich von der unmittelbaren Strandzone abgesehen
werden müssen.
Das Wasser des unteren Amazonas. 35
Theil davon wurde im Ebbewasser des Hafens von Parä ermittelt,
woran sich dann das Oberflächenwasser von Obidos und das Fluth-
wasser von S. Joäo am Nordgestade von Marajó anschliessen, die noch
über 0:05 gr organischer Substanzen im Liter enthalten. Alle übrigen
analysirten Wasserproben enthielten weniger, am allerwenigsten das
Oceanwasser östlich vom Cap Magoary „10), das Wasser der Amazonas-
Tocantins-Mündung (9) und das Fluthwasser von Mosgueiro (6). Auch
hier zeigt sich demnach im Allgemeinen im Mischwasser eine Ver-
ringerung des Gehaltes an organischen Substanzen bei
zunehmendem Salzgehalt. Dabei ist allerdings zu beachten,
dass die Kieselpanzer der gerade im Brackwasser so reichlich auf-
tretenden Diatomeen einen guten Theil des organisirten Inhaltes der
Mischwasserproben ausmachen, in der Menge der organischen Sub-
stanzen, als unverbrennbar, aber nicht mit inbegriffen erscheinen.
Im Vergleich mit anderen Flüssen enthält der Amazonas in
seinem Unterlaufe zwar im Ganzen genommen etwas mehr organischer
Substanzen, aber der Unterschied ist ein geringfügiger.
So z. B. wurden ermittelt: im Wasser des Delaware (Trenton N. J.)
0:068, im Rhein 0:0639, in der Themse 0'043, im Nil bei Kairo 0'017 gr
im Liter usw. — also Quantitäten, welche jenen im unteren Ama-
zonas durchaus nahe kommen; nur das Wasser des Breveskanales
steht mit seinem geradezu kolossalen Gehalt an organischen Stoffen
einzig da. —
In Bezug auf die hauptsächlichsten gelösten fixen Bestand-
theile des Wassers im unteren Amazonas bietet die folgende Ta-
belle, in welcher die Proben nach der Gesammtmenge des Gelösten
aufsteigend angeordnet sind, einige bemerkenswerthe Aufschlüsse.
Zunächst ist daraus zu entnehmen, dass von allen löslichen Be-
standtheilen einzig und allein der Chlorgehalt mit zu-
nehmender Salzmengeregelmässig wächst; bei den übrigen
Bestandtheilen gibt es eine gleiche gesetzmässige Zunahme nicht. Es
beweist dies unmittelbar, dass die Menge der übrigen Hauptbestand-
theile des Gelösten auch im Mischwasser mehr von localen Einflüssen
als vom Mischungsverhältnisse mit dem Oceanwasser abhängt.
Wie nicht anders zu erwarten, stimmt mit dem Verhalten des
Chlors am meisten die Magnesia überein, und dann noch einiger-
massen die Schwefelsäure. Bei den beiden letzteren ist aber die
relativ geringe Menge in dem salzreichsten Wasser (von Mosqueiro)
eine auffällige Erscheinung, die in localen Gründen ihren Ursprung
haben dürfte.
8*
36
XVII. Friedrich Katzer:
Der Kalkgehalt wächst zwar in den salzreicheren Wasserproben
sehr merklich, unterliegt aber namentlich im salzarmen Mischwasser
einem bedeutenden Wechsel, der sich mit Ebbe und Fluth in kein
gesetzmässiges Abhängigkeitsverhältniss bringen lässt. So z. B. enthält
3. Tabelle der löslichen Bestandtheile.
*) Abdampfrückstand getrocknet bei 110° C.
| Der Liter des filtr. Wassers enthielt in Gramm
ez
Wasserproben it |
zeiten _. | | kz. Organ. 6 esamnt-
| Si0, | ALO, | Ca0 | MgO | SO, Satz 0)
Obidos, 0.0084 0:0036, 0:0068| 0:0009| 0:0007| 0:0025| 0:0057| 00390
| Tiefwasser | 72
Obidos, 0139| n:one3|n- i .n0sA|n- en
Oberfläche 0:0122, 0:0062| 0:0087| 0:0006| 0:0008| 0:0054| 0:0089| 0:0560
a Ebbe | 0-0104| 0-0238| 0:0118| 0:0010| 0:0057| 0:0062| 0:0065|o- 0718
Fe Fluth | 0:0115, 0:0082| 0-0128| 0-0031| 0:0021| 0.0169] 0-0112| 0:0919
Parä, » 00202] 0-0330| 0:0122| 0-0039| 0-0038| 0-0258| 0:0092| 0-1446
Hafen |
S. Joáo M à > D] A NAV rt .f}>, . *(j- ..
Amazonasmänd, | Ebbe | 00089) 0-0023| 00011] 0:0377| 0:0222| 0-1447| 0:0300, 0:2986
Mündung des Al 5 2 aslo.: À :
Topinambä » |00132| 0-0115| 0'0401| 01268, 0:1485| 2:3209| 0:0094| 4:0860
: Fluth | 0:0194| 0:0235| 0-0283| 0-2275| 0:1740| 2:0647| 0-0045| 41320
|
Gloria, NEN Tl ana k 1385| 9.41: a
Amazonasmind. | > 00054| 0:0105| 00346) 0:1792| 0:1385| 24133) 00892] 44120
Amazonas-To- ee li L ue ; 5 i be
nisnande Ebbe | 0:0096| 0:0058| 0:0829| 0:5370, 0:3267| 42344| 0:0077| 73208
Atlant. Ocean nngolen: Hama lin SEO o k nc
N. von Magoarý| > |00082| 00074 0:0873| 0"6717| 0:8953| 5-4160| 0:0104| 9-3325
o Hane Deem |, | 0-0115| 00144 070829) 0-6953| 03338) 5:5252| 0-0090| 9-1960
. von Magoary
Mosqueiro | Fluth | 0:0396| 0-0211| 0:0824| 0:5169| 0-2139) 6-6711/0-0048 | 11-2280
Das Wasser des unteren Amazonas. 37
von den beiden, ziemlich gleich salzhaltigen Wasserproben von der
Mündung des Topinambä das Ebbewasser 0‘0401 gr, das Fluthwasser
bloss 0'0283 gr, dagegen das Ebbewasser von S. Joäo nur 00011 gr,
das um die Hälfte salzärmere Fluthwasser von Parä aber 00122 gr
im Liter. In Procenten in Bezug auf den Gesammtrückstand ausge-
drückt, entfallen auf das Topinambáwasser bei Ebbe 0°98°/,, bei Fluth
0:68°/,, dagegen auf das Ebbewasser von S. Joäo nur 0'37°/,, auf
das Fluthwasser von Parä jedoch 8°4°/, Kalk. Das Mengenverhältniss
des Kalkes in den salzärmeren Wasserproben aus dem unteren Ama-
zonas ist demnach ein überaus wechselndes.
Der Kieselsäure- und Thonerdegehalt ist bei allen analysirten
Wasserproben in weiten Grenzen verschieden.
Die grösste absolute Kieselsäure-Menge wurde im Fluthwasser
von Mosqueiro (0:0396 gr), die geringste im Fluthwasser von Gloria
am Nordgestade von Marajó (0:0054 gr im Liter) gefunden. Ausser
dem letzteren Wasser enthielten noch die Proben nördlich vom Cap
Magoary (11), von 8. Joäo (19) und östlich vom Cambü aus der
Amazonas-Tocantins-Mündung (9) weniger als 001 gr Si O, im Liter.
Die übrigen Mischwasserproben ergaben durchwegs einen höheren
Kieselsäuregehalt und wenn man von Mosqueirowasser absieht, wo
möglicherweise in Folge von localen oder gar zufälligeu Einflüssen
die Kieselsäuremenge so hoch gefunden wurde, dann scheint im grossen
Ganzen der Gehalt an gelöster Kieselsäure desto eher gross zu werden,
je mehr das Süsswasser über das Salzwasser in der Mischung vor-
herrscht. In Bezug auf das Gesammtgewicht der gelösten Bestand-
theile ist das Kieselsäure-Verhältniss natürlich ein völlig verschie-
denes von dem Mengenverhältniss in Bezug auf 1 Volum Wasser.
In dieser Beziehung ist an Kieselsäure relativ am reichsten das Fluth-
wasser aus dem Hafen von Parä, worin die Kieselsäure 13:9°/,
des Abdampfrückstandes ausmacht, während sie am Salzgehalt des
Fluthwassers von Mosqueiro nur mit 0'35°/, betheiligt ist.
Der Thonerdegehalt ist im Wasser des unteren Amazonas im
Allgemeinen noch wechselnder und allem Anscheine nach noch mehr
von localen Einflüssen abhängig, als jener der übrigen gelösten Be-
standtheile. Der höchte wurde im Hafen von Parä, ferner in der
Mündung des Topinambä und bei Mosqueiro gefunden. Es wäre nicht
unmöglich, dass diese Erscheinung vom Tocantinswasser bewirkt wird,
dessen Kenntniss zur näheren Beurtheilung der Wasserbeschaffenheit
in der Amazonas-Tocantins-Mündung überhaupt nothwendig ist. In der
38 X VIK. Friedrich Katzer: Das Wasser des unteren Amazonas.
Mehrzal der Fälle besteht, wie die Tabelle zeigt, ein derartiger Zu-
sammenhang zwischen Kieselsäure und Thonerde, dass die letztere
an Menge zunimmt, je höher der Gehalt an ersterer ist.
Kurz zusammengefasst haben die vorstehend besprochenen Wasser-
untersuchungen zu folgenden Ergebnissen geführt:
1. Das Wasser des Amazonas (bei Obidos) ist ungewöhnlich
arm an gelösten Bestandtheilen, so dass der Amazonas in dieser
Hinsicht als einer der reinsten Flüsse der Welt bezeichnet werden
kann. Dennoch ist die Menge an gelösten Stoffen, die er dem Meere
zuführt, eine ungeheure.
2. Die Menge der Schwebestoffe im Oberflächenwasser ist im
unteren Amazonas nicht wesentlich grösser als in anderen bedeutenden
Flüssen, dürfte aber mehr von localen und zeitlichen Umständen be-
einfiusst werden. Die Mischung mit Salzwasser scheint die Menge
der Schwebestoffe zu vermindern.
3. Kein Ebbewasser im Mündungsbereich des Amazonas ist so
salzreich, wie das Fluthwasser selbst noch tief im Innern des Mün-
dungstrichters; aber auch in keinem Fluthwasser der weiten Ama-
zonasmündung herrscht das Oceanwasser anhaltend über das Süss-
wasser vor.
4. Der Einfluss der Wassermassen des Amazonas ist weit in
den Ocean hinein zu merken, da z. B. bei Ebbe noch das Mischwasser
mehrere Kilometer östlich vom Cap Magoarÿ auf Marajó °/, Süss-
wasser auf '/, Seewasser enthält.
5. Anderseits reicht der Einfluss des Meeres hoch stromauf-
wärts, da bei Fluth noch im Kanal von Breves, also rund 200 Kilo-
meter von der Mündung entfernt, eine Mischung des Amazonaswassers
mit Oceanwasser nachweisbar ist.
6. Der Salzgehalt im Mischwasser der Amazonas-Tocantins-
Mündung ist im Allgemeinen höher als in der Amazonasmündung
zwischen Marajó und dem Guyanischen Festland. Ob aber eine Fahne
von sehr salzreichem Wasser vom Ocean um die Ponta da Tijoca
in die Amazonas-Tocantins-Mündung hereinschlägt, ist erst noch näher
zu untersuchen.
Zee C
Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag. 1897.
XVIII.
Integrali euleriani e Spirali sinusoidi.
Nota di Gino Loria a Genova.
(Comunicata il 30. Aprile 1397.)
1. Ricordiamo la definizione degli integrali euleriani di I e II
specie:
1
Bíp, 9) = fera — z) dx,
v
He) Al erde
e la relazione che fra essi intercede
IXp)IXg)
B(p, 9) = = <
2
BONN (P, a). SL fa © — sen ©, p = di = si ottiene
| are)
te] S]
sen”! cos?—! m do = 9 nn =
1 ei
2
e in particolare
TT
2 1
sen"—1 © cos7—1 o do = =}.
Ú 2 (m
0
ji
Tř. mathematicko-přírodovědecká 1897.
D XVII. Gino Loria:
Fatto ivi e = > se ne deduce
ml — 9m—1 el
je sen” dý = 2 — m)
ovvero anche
L em — m—2 EN
(1) J cos v dy —2 m)?
0
eguazione notissima ed importante di cui ci serviremo ora.
2. Consideriamo la curva rappresentata dall’equazione
Day
0" == s COS np;
€ una curva che appartiene ad una classe considerata de Maclaurin
un secolo e mezzo fa,!) studiata in seguito da molti geometri ed i cui
elementi chiamansi oggi dietro proposta di Haton de la Goupilliere,:)
spirali sinusoidi. L’arco della curva (2) e dato da
1 =
(2) sei a f (cos np) de;
onde il perimetro totale s, di essa si avrá moltiplicando per 2m il va-
lore di s preso tag —0 e q = 5 E dungue:
i-
1 JE
In — 1
Sn =2" na f (cos np)" de.
0
Facendo ivi ny — V si puo scrivere
') Traité des Fluxions par M. Colin Maclaurin, trad. Pezenas, T. I. (Paris
1747) p. 264 e 285.
*) Note sur les courbes que représente l’équation o" — A sen ne (Nouv. Ann.
de Math., II. Série, T. XV, 1876, p. 97—108).
©
Integrali euleriarmi e Spirali sinusoidi.
e applicando la (2)
Per n—1 Veguazione (2) rappresenta un cerchio di dia-
metro a e si ha
En. À
r
7
Ss =4—- — Ta;
IM)
per n=2 la stessa (2) rappresenta una lemniscata di Bernoulli, e si ha
SKA
1
9. La relazione (3) fu scoperta da J. A. Serret?), il guale ot-
tenne in tal modo una notevolissima rappresentazione geometrica degli
integrali euleriani di II. specie. Ma cid che non credo sia stato ancora
notato & che le spirali sinusoidi rappresentamo tali funzioni, nam sol-
tanto col loro perimetro, ma eziandio colla loro area.
Infatti Varea A di un settore della curva rappresentata dalla
equazione (2) č data
ecc.
= u z a? [ (cos np)» dy,
onde Varea totale A, di essa è data da 2» volte questo jntegrale preso
VA T ae
tra 1 limiti 0 e —, cioè da
2n
3) V. la bellissimá Note sur les intégrales eulériennes de seconde espèce
(Journ. de Math. pures eť appliguées, T. VII, 1842. p. 114—119).
1*
XVIII Gino Loria:
2
Au) On K
An Din af (cos np)" de.
U
Ponendo ng =» si puó scrivere
jE
12)
2(n—1)
NN € af (cos m =:
0
ora al secondo membro č lecito applicare la formola (1); avremo cosi
1 2
1 “ee 4 a’ nl
n 2 | 2 | r
n
Dunque:
D)
2(n—2) 5
(4) Váhy ES P B OAO a
pe
nh
formola perfettamente analoga a quella del Serret e che conferma la
nostra asserzione precedente.
Ber — lad) da A, — T , area del cerchio di diametro a,
per n==2 essa dá 2 a°, area della lemniscata di Bernoulli, ece.
4. Mi sia lecito di osservare finendo, come le spirali sinusoidi
risolvano un problema che verso la metä dello scorso secolo venne studiato,
ma non completamente sciolto dal Conte di Fagnano e che, se non
=
Integrali euleriani e Spirali sinusoidi. 5
Cinganniamo, nessuno ha poi considerato. Tale problema consiste
nella ricerca delle curve tali che gli angoli fatti dalle corde uscenti
da un punto fisso e dall’asse stanno in un rapporto costante agli
angoli fatti collo stesso asse dalle normali negli estremi di dette
corde. Delle curve risolutrici di tale questioni il famoso geometra
italiano ha stabilita l’equazione differenziale in coordinate carte-
siane ortogonali, e questa integro soltanto nei casi speciali che con-
ducono al cerchio, all’iperbola equilatera ed alla lemniscata‘). Ora
Vintegrazione si puö eseguire in ogni caso adoperando un sistema di
coordinate polari, in cui il polo stia nel punto fino e Vasse polare coin-
cida coll’asse di cui si parla nel problema. Dette infatti o e le
coordinate polari di un punto M di una delle curve cercate, u l’angolo
NR .
della corrispondente tangente col raggio vettore del punto di contatto
e kil valore del rapporto costante, le condizioni del problema si
traducono tosto nell’equazione
ossia
Se ne deduce
cot (k—1)e = tgu
*) Produzioni matematiche, T. II (Pesaro, 1750) p. 375—412.
6 XVIII. Gino Loria: Integrali euleriani e Spirali sinusoidi.
ovvero, per una nota formola,
ct (k—1)eo me:
Scrivendo questa come segue
d
te (4 — 1) dp =0
le variabili risultano separate ed integrando si ottiene
log @ + = log cos (k—1)P = cost.
ovvero
oč—! cos (k—1)eze,
0, se meglio place,
QE — ci cos (1 —4) g.
Quest’ equazione essendo della stessa forma della (2), si vede che
il problema di Fagnamo č risolto dalle spirali sinusoidi.
O —
Näkladem Kräl. Ceske Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1897.
XIX.
Rozbory některých českých mineralů.
Podává prof. K. Preis, v Praze.
(Předloženo dne 30. dubna 1897.)
1. Monazit Písecký.
V r. 1888 popsal prof. K. Vrsa!) větší počet zajímavých mine-
ralů, vyskytujících se v pegmatitu z lomu v obecním lese, „u obrázku“
zvaného, nedaleko Písku a sice: beryll, turmalin, bertrandit, xenotim,
farmakosiderit, symplesit a monazit.
Vyjímám z dotýčné úvahy následující část monazitu se týkající:
„Již před 2 roky poznal Scharizer monazit ze Sušice, z prvního
to českého naleziště; poznamenáváme tudíž v době poměrně krátké
druhé naleziště (Písek) tohoto ne právě obyčejného mineralu.“
„Písecké monazity nevyrovnávají se ovšem ani počtem ploch,
aniž jich výborností krystalům sušickým, předčí je ale výhodně veli-
kostí a hojností. Z mých krystalů má největší 4 mm tlouštky, 8 mm
výšky a 12 mm šířky.“
„Písecké monazity mají typus krátkých sloupců a poněvadž
na nich orthopinakoid převládá, jsou tvaru deskovitého; všecky plochy
jsou drsné, často zakřivené, zprohýbané a rýhované.“
Tvary, jaké prof. Vrsa na Píseckém monazitu pozoroval, jsou
následující :
a (100) co Po; m (110) oo P; w (101)— Pos; « (101) Po; e (011) Roo.“
Prof. VRBA mi dodal několik krystalů tohoto Píseckého mona-
zitu ku chemickému rozboru.
') Věstník král. české společnosti nauk, tř. mat. přír. 1888. 554.
Tř. mathematicko-přírodovědecká 1897. 1
9 XIX. K. Preis:
Budiž předem stručné poznamenán pochod, jaký byl při kvanti-
tativném rozboru zachován.
Jemně rozetřený mineral rozkládán v platinové misce konc. ky-
selinou sírovou; rozklad děje se snadno. Po odpaření hlavního podílu
přebytečné kyseliny sírové zředěn zbytek vodou, roztok sfiltrován a
nerozpustný podíl ještě jednou rozkládán kyselinou sírovou. Konečný
zbytek vážen a v něm zahříváním s roztokem sody atd. stanoven
volný kysličník křemičitý.
Získaný kyselý roztok zředěn v odměrné baňce v určitý objem.
V jednom podílu roztoku stanovena kyselina forforečná obvyklou
metodou molybdénovou.
Jiné dva podíly roztoku sráženy předem kyselinou šťavelovou,
vyloučené šťovany ceria, lantanu, didymu, yttria a thoria po dalším
zahřívání sfiltrovány, žíhány a vzniklé kysličníky váženy. Získané
v jednom případě kysličníky upotřebeny byly ku stanovení ceria;
k tomu konci vpraveny s kyselinou solnou a jodidem draselnatým do
trubice a tato po zatavení zahřívána ve vodné lázni až do úplného
rozpuštění oxydův. Po vychladnutí trubka byla otevřena, v roztoku
jod stanoven odměrnou metodou i vypočtěno z něho příslušné množ-
ství Ce.)
Získané ze Stovanü v druhém případě kysličníky rozpuštěny
v kyselině solné, roztok odpařením dokonale zbaven volného chloro-
vodíku, zbytek rozpuštěn ve vodě a z roztoku sráženo thorium za
horka sirnatanem sodnatým ; po několika-hodinném stání byla vyloučená
sedlina sfiltrována, promývána, žíháním v ThO, převedena a tento pak
vážen. K filtrátu pricinéna kyselina sírová, zahříváním rozložen pře-
bytečný sirnatan sodnatý, sfiltrována vyloučená síra a z roztoku při-
měřeně koncentrovaného vyloučeny Ce, La a Di přebytečným síranem
alkalickým ve způsobě podvojných síranů, s filtratu pak amoniakem
vyloučen hydroxyd yttria a kysličník jeho vážen.
Skrovná množství železa a vápna stanovena obvyklými metodami
ve filtratu po šťovanech.
Shledáno následovné procentové složení analysovaného Píseckého
monazitu :
2) Zahříváním s chlorovodíkem mění se CeO,, obsažený v Zihanych kyslič-
nících, dle známé reakce v Ce Cl, (Ce O0, + 4 HCI = Ce CI, + 2 H,0 + CD a uvolněný
chlor vybavuje z jodidu draselnatého ekvivalentní množství jodu.
Rozbory některých českých mineralů. 3
BORN Wi . 27,579,
SPO RER 1,469/,
(COST P MOK RES ONE
PD OK 26,64"/,
Y, Ožtášole CIN. halle 4ropoj
LION PE mdo 5,850),
FCO 45b. NEE 329
Cao EEE AN MON
BE 3282 une K0 400
Nerozpäzbytek 0.00. 1,96%,
100,70°/,
Poměr:
RO PR OLA
nO 01385
(BYLO pb BTO IH
SONO = 1:1
Svým složením chemickým se monazit Písecský nejspíše podobá
monazitu z Miasku, jenž analysován byl Blomstrandem (Rammelsberg,
Mineralchemie, 2. Ergänzungsheft zur 2. Auflage, S. 134—136.)
V Píseckém, analysovaném mnou fosfatu, obsažen jest vedle nor-
mälniho fosfatu ceria (resp. Di, La, Y) vodnatý křemičitan thoria, vy-
kazující formulu, jakou má thorit. Jednoduchého poměru mezi oným
fosforeénanem a křemičitanem thoria nestává a nasvědčovala by tato
analysa názoru Penriezna, dle kterého v monazitech nalezené thorium
v nem jest ve způsobě mechanicky vtroušeného thoritu.
2. Fenakit od Horního Novosedla u Písku.
V pseudomorfních dutinách pegmatitu u Horního Novosedla
blíže Písku rozkladem beryllu vzniklých, objevil K. VRBA druhotné
mineraly beryllnaté, bertrandit — též v jiných lomech živcových okolí
Píseckého pozorovaný — a fenakit. Nálezem tímto vzácný tento mi-
neral v Čechách poprvé byl zjištěn. Krásné krystalky fenakitu Novo-
sedlského jeví typ krátkých, poněkud tlustých, jen výjimkou též
štíhlých sloupečků. Tvary pozorované jsou tyto: a(1120) © P2;
g (1010) © P; d (1012) — 1}, R; R (0111) R; p (1123) 74 */, P2;
7(2132) 1 — 2 ka; A(1432)1 R2; 5(1321)7.R3.*)
DER 1405 2
4) Rozpravy České Akademie 1894.
1*
4 XIX. K. Preis:
Vedle krystalků jednoduchých pozorovány dvě srostlice, jichž
směry osní rovnoběžné jsou.
Dvojlom fenakitu z Horního Novosedla jest positivní; hu tota
— 2,954.
Analysou chemickou shledáno toto složení:
DU A2,
BeO . 45,17
H, O 2053
99,97
Tato skladba odpovídá formule, fenakitům příslušné: Be, Si 04;
jež vyžaduje.
SLU en jas de 54,22),
Beera 45,189,
100,00°/,
3. Damourit z okoli Tábora.
V r. 1893 popsal prof. Dr. F. SrrExský zelenavý mineral z okolí
Táborského, ve vápenci se vyskytující, jejž poznal jakožto damourit
(Věstník král. společnosti nauk, 1893,
Dodaný mi vzorek byl takto složen:
SO RA O 43,699/,
Al -O:bseseo Mi .adisn: 39,579,
Ken sedu de 1.0257
Ca O . 0,60°/,
KOPE . 9,9897,
Na, (Or De DNA ON a 0,90 lo
HO ee 4,970,
100,78/,
Z tohoto procentového složení vypočítán byl následující poměr,
přepočtěno-li bylo Ca v ekvivalentní množství R!
RTA DI K, Na : H
20 1:24
Rozbory některých českých mineralů. 5
Svým složením podobá se damourit Táborský nejvíce damouritům
z Pontivy (Delesse), ze Solnohradských Alp (Schwarz) a z Unionville
(König). [Rammelsberg, Handbuch der Mineralchemie. 2. Ergänzungs-
heft zur II. Auflage, 392].
4. Delvauxit od Trpina.
V okoli Trpina nedaleko Berouna objeveny byly p. Engelbertem
Novikem v ornici hlízy, tvaru čočkovitého s povrchem hrbolatym,
velikosti as 5—12 cm, uvnitř barvy tmavě hnědé, lomu hrubě lastur-
natého, jež ukázaly se býti delvauxitem.
Analysou, kterou provedl p. E. Butta, shledáno bylo toto složení:
BO A ao 18,45°/,
Fe,O, 38,14"
AO) 2,010,
Ca O 296395
CO, 1,38%],
EPO P 220 200)
Nerozpustný v kys. podíl 3,95%,
101,08, /o
Odečte-li se vypočtěný z nalezeného kysličníku uhličitého uhli-
čitan vápenatý a nerozpustný v kyselině podíl a přepočte se zbytek
na 100, když byl kysličník hlinitý přepočten v ekvivalentní množství
kysličníku železitého, dospěje se k tomuto výsledku.
DO RE:
En AAO A
CAV L eat
HO nue ons een
100,00°7,
Kterémužto složení přiblížně odpovídá formula:
02, PO Ee (OH), 0.2050,
která vyžaduje:
PO ie ee 203007,
Bohn Be ol,
CO ee,
EO, ei,
"100,007,
Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra. Edv, Grégra v Praze 1897.
XX.
O působení sirniku ammonatého v některé sirniky
kovové a 0 dvou nových siroantimonanech ammo-
natých.
Napsal Vladimir Staněk v Praze.
(Předloženo dne 30. dubna 1897.)
Všeobecně jest známo, že mnohé sírníky těžkých kovů se za oby-
čejných poměrů nerozpouštějí v roztoku sírníku ammonatého. | Byla
tudiž na snadě otázka, kterak chovati se budou ony sloučeniny k sír-
níku ammonatému za přiměřeně zvýšené temperatury a zvýšeného tlaku.
Vybídnut jsa p. prof. Preisem, dovoluji si tímto sděliti výsledky
několika pokusů, v tomto směru provedených.
K pokusům potřebné sírníky připraveny přímo před použitím
účinkem sírníku ammonatého v roztok příslušné soli kovové. Sfrnik
kovový polit pak v tlustostěnné trubici skleněné bílým sírníkem ammo-
natým a zahříván po zatavení po několik hodin na 180—200°
v rourové peci.
1. Sfrnik stříbrnatý (O,1 gr Ag,S a 50 cm? roztoku. sírníku
ammonatého) zahříván po 4 hodiny na 150—200°. Po vychladnutí
shledány v trubici pěkně vyvinuté, silně lesklé, černé krystalky
sírníku stříbrnatého. Týž pokus opakován s poměrně větším množstvím
sirniku stříbrnatého (3 gr Ag,S a 50 cm? sírníku ammonatého).
Získány malé, nezřetelně vyvinuté krystalky a drobivé krystalinické kůry.
2. Sírníku stříbrnatému analogický sírník thallnatý chová se
podobně, jeví však mnohem ještě větší náklonnost ku krystalisaci.
Po 3hodinném zahřívání se sírníkem ammonatým shledáno, že sírník
thallnatý vykrystaloval ve dvojích tvarech a sice jednak v tenkých,
šestibokých, lupénkovitých deskách, jednak v jehlicích. Obyčejně
vznikla směs obou tvarů. Ve vytaženém konci roury vyrůstaly zvláště
Tř. mathematicko-přírodovědecká 1897, 1
2 XX. Vladimír Staněk:
pěkné jehlice a byly někdy až 15 mm dlouhé, velmi silně kovolesklé,
černé s reflexem modravým. Lupénky vykazovaly průměr až 1 mm
a byly poněkud méně lesklé než ony jehlicovité krystaly. Jako při
sírníku stříbrnatém i zde pozorováno, že při použití poměrně většího
množství sírníku thallnatého při stejném množství sírníku ammonatého
vzniknou krystaly mnohem nezřetelněji vyvinuté.
Použije-li se místo bílého sírníku roztok polysulfidu ammonatého,
nevzniknou žádné krystaly, nýbrž černé, lesklé, měkké kavaly sírníku
thallitého.
3. Poněkud jinak než oba předešlé choval se sírník mědnatý,
který ani 8hodinným zahříváním při poznamenané teplotě nebylo lze
úplně přeměniti v krystalovanou formu. Použito-li bylo 50 cm? sírníku
ammonatého a as O‘1 gr sírníku mědnatého, utvořilo se vždy pouze
nepatrné množství tenkých, violových, silně lesklých Sestibokych
lupénků, které byly osazeny hlavně na oné části trubice, která se
přímo dotýkala železné roury, ve které se zahřívání dělo. Velký
podíl použitého sirniku mědnatého zůstal nezměněn a výtěžek na
krystalcích byl tak nepatrný, že nemohl býti preparát ani analysován.
Změnou množství sírníku ammonatého nebyla pozorována žádná
4. Sírníky kademnatý a zinečnatý mění se zahříváním se sír-
níkem ammonatým v jemně krystalinické prášky. Jednotlivé krystalky
bylo lze jen silným zvětšením rozeznati.
5. Sirnik rtutnaty, černý, mění se zahříváním se sírníkem am-
matým v růmělku.
6. Sirniky kobaltnatý, nikelnatý, železitý, manganatý, vizmutový
a olovnatý nedoznaly žádné patrné proměny ani Shodinným zahříváním
na 200° se sírníkem ammonatým.
U příležitostí těchto pokusů zkoušen též účinek sírníku ammo-
natého v sírník antimonový, při čemž se podařilo, připraviti dva
krystalované, dosud neznámé síroantimonany ammonaté.
1. Surma, na hrubé kusy rozbitá, polita byla čerstvě připra-
veným sírníkem ammonatým. Již za několik minut počaly se vylučo-
vati na hranách surmy malé žluté krystalky, které po nějakém čase
působení vyňaty kusy surmy z tekutiny, krystalky rychle vybrány
pincetou, opláchnuty vodou, alkoholem a étherem, filtračním papírem
rychle vysušeny a analysovány. Bylo shledáno následovné procentové
složení dvou různých preparací.
O působení sírníku ammonatého v některé sírníky kovové.
jE IT.
NH, 022 507/5
Sb 50899, 50639,
S 27-820], 27-379,
H,O (zrozdílu) 14:07°/, 14449,
100009, 10000,
Složení toto odpovídá metasulfantimonanu ammonatému formuly
NH, SbS, . 2H,0 [(NH,),S . Sb,S, . 4H,O|, jenž má následující složení :
NH, 76°),
Sb 3049,
5.226:9%,
EO
100°0°/,
Tento preparát tvoří tenké, čtyřboké jehličky nebo lupénky
barvy žluté, fialově fiuoreskující. Na vzduchu rychle se mění, za-
barvujíce se hnědočerveně. Ve vodě se nerozpouští. Již slabým za-
hřetím tratí část sírníku ammonatého i veškerou vodu, a zčervená,
aniž by se však tvar krystalů změnil. Ztráta, při zahřívání na 105°
do konstantní váhy vzniklá, obnášela 22-13°/, a zbývá jiný, sírníkem
antimonovým bohatší síroantimonan ammonatý, který, jak níže bude
sděleno, jiným ještě způsobem byl získán přímo. Kyselinami pů-
vodní preparat se rozkládá; vylučuje sírník antimonový a pouští síro-
vodík. V louhu alkalickém rozpouští se za vývoje ammoniaku. Ana-
logickou této sloučenině ammonaté sůl sodnatou získal Unger (Arch-
Pharm. 1879) ve způsobě hnědého beztvarého prášku.
Analogická sůl draselnatá krystaluje v červených, ve vodě roz-
pustných krystalech.
Zahřívá-li se oranžový, beztvarý sírník antimonový neb roztřená
surma s bílým sírníkem ammonatým v zatavené trubici na 150“, pře-
měňuje se v červenou krystalinickou látku následovně složenou :
1% II.
z amorfního Sb,9S, ze surmy.
NH, 444" 4469,
Sb 6412"/, 65'20°/,
S 30'20°/, 30'45°/o
98:76"), 100119,
1*
4 XX. V. Staněk: O působení sírníku ammonatého v některé sírníky kovové.
Výsledky rozboru poukazují na bezvodý síroantimonan ammo-
natý, jemuž přísluší formula (NH,), Sb,S, [(NH,),S . 2Sb,S,], jenž má
následující theoretické složení.
NH, 4869,
Sb 6487,
S 80-279,
100-0°/,
Krystaluje obyčejně v mikroskopických jehličkách, mezi nimiž
vznikají hnízda krásných, až 5 mm dlouhých jehlicovitých krystalů.
Na vzduchu jest tato sloučenina úplně stálá a nerozkládá se ani zá-
hřevem na 200° a teprve mírným žíháním štěpí se v sírník anti-
monový a unikající sírník ammonatý. Ve vodě, ani vroucí se neroz-
pouští. Ku kyselinám a louhu alkalickému chová se jako preparat předešlý.
Zahříváním na 105" ztrácí, jak výše bylo zděleno, NH, SbS, . 2H,0
čásť sírníku ammonatého a vodu, a sice doznává při tom následovného
rozkladu:
4NH, SbS, . 2H,0 — (NH), Sb, S,, (NH), S, 8H,0.
Tomuto rozkladu odpovídá theoretická ztráta na váze 22'26°/,,
kdežto nalezeno bylo 22:13°/,.
Analogická sůl draselnatá krystaluje v červených, 3 molekuly
vody tajících krystalech, které na světle hnědnou až černají. Vylu-
čují se ze zředěného roztoku sírníku antimonového v sírníku dra-
selnatém odpařením ve vakuu. (Ditte.)
Kohl (N. Br. Arch. 1879.) získal přidáním alkoholu k roztoku
sírníku antimonového v sírníku ammanatém světle žluté, ve vodě
snadno rozpustné krystaly, které považoval za síroantimonan ammo-
natý. Nebyl to as sfroantimonan, nýbrž sfroantimoniénan ammonaty,
o kterém v brzku zprávu podám.
Chemické laboratorium c. k. české vys. školy technické.
Nákladem Král, České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1897.
XXI.
O zlatokopných pracech u Vltavy JJZ. od Jílového.
Podává dr. Jindřich Lad. Barvíř v Praze.
(Předloženo dne 30. dubna 1897.)
Pokračuje ve studiích svých o výskytu zlata v Čechách navštívil
jsem dále kopec advůr „Zlatý kopec“ SV od Čakovic, kdežto jsou
tmavošedé břidlice křemité resp. buližníkovité, podobné břidlicím
Šáreckého údolí, ale není tam žádné stopy po zlatokopných pracech
nějakých, a sotva kdy byl tam učiněn větší nález zlata, neboť v okol-
ních lomech v týchže břidlicích založených zlato viditelně se nevy-
skytuje.
Také jsem zašel do vísky Zlaté asi JZ od Úval poblíže vsi
Škvorce. Vesnička tato stojí na typických břidlicích Příbramských,
na týchže, na kterých i Libeř a Zlatníky, směru skoro SV-JZ (V 50“
až 55° od S—Z 50" až 55° od J), jež částečně jsou pokryty hlinitým
náplavem. Také zde neshledal jsem žádných zbytků nějaké zlatokopní
práce, ani ryžoviska žádného, také žádné vyvřelé horniny jsem ne-
spatřil. Tudíž byl zde sotva kdy učiněn nějaký nález zlata, jenž by
zasluhoval povšimnutí.
Byl jsem také žádostiv viděti místa sev. od Prahy, na kterých
před několika lety odporoučel inženýr Theodor Procházka dobývati
zlato, a jež vyhledal jsem si na katastrálních mapách. Jsou to
u Větrušic západně pod vesnicí č. parc. 145/1. a č. 156; u Letek
JZ od vesnice č. p. 349, pak u Dolních Chaber severně č. parc.
157/I. a č. p. 214, ale prohlédnuv místa u Větrušic a Letek ku
Chabrům jsem již nešel, pokládaje dle geol. mapy okolí Pražského
od KzEjčíHo a HELMHACKERA místo to petrograficky za analogické
místům u Větrušic a Letek. Tuto pak nejsou žádné žíly zlatonosné,
a všecky pokusy Procházkovy byly konány hlavně v rozvětraných
tmavých břidlicích, Šáreckým břidlicím velmi podobných, u Větrušic
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1897. jl
9 XXI. Jindřich Lad. Barvíř:
částečně i v rozvětraném porfyru. Břidlice obsahují místem něco
pyritu, jenž činívá někde i slabé žilky na puklinách a vyplňuje malé
dutiny, i není vyloučeno, že místem i stopa zlata může se vy-
skytnouti ve zvětralém kamení, ale, jak také již jiní seznali, na
nějaký podnik nelze tu pomySleti. Zvětráním nabývají železem bohatší
vrstvy břidlic barvy červenavé nebo rezové.
Severně od Prahy až do této krajiny není nikde stopy po ně-
jakém ryžovisku.
Na jih od Prahy hledal jsem zbytky někdejších ryží u potoka
Břežanského nad Závistí, od nichžto by tuším mohlo pocházeti
i jméno vsi Zlatníky za Břežany, jmenované poprvé r. 1314, dříve
nežli náleželo zlatnickému pořádku Pražskému,“) a sice tím spüsobem,
že snad někteří obyvatelé této vsi někdy před rokem 1314 na oněch
ryžích pracovali. Ale po těch ryžích nezachovalo se již ani stopy.
Že však vrch Hradiště celý jest prostoupen žilami zelenokamu dia-
basu podobného, jež údolím potoka Břežanského jsou proraženy,
není nemožno, že hlavní čásť zlata oněch ryží pocházela z diabasovité
horniny. A opravdu nalezl jsem na temeni západní části Hradiště
proti Záběhlicům, v diabasovité hornině starou kopaninu, třeba málo
rozlehlou, ježto by tuším mohla býti kopaninou po povrchních, snad
1 zlatonosných křemenných žilkách.
Poblíže vsi Psár severně (od Dolních Jirčan západně) vyhledal
jsem kopaninu na mapách ve měřítku 1:25000 kreslených zvanou
„v coukách“, a připadající do pokračování pruhu zlatonosných hornin
Jilovskych, ale nejsou zde již horniny Jílovského pruhu, nýbrž
břidlice Příbramské a sotva byl tu kdy učiněn nanejvýše pokus
hledati zlato.
zbytky povrchní zlatokopní práce nahoře ve stráni, hlavně nad se-
verním krajem vesnice. Možná, že zlatonosnost místa toho pocházela
S0w. vo.
Nad Štěchovici byly u Vltavy doposud známy v literatuře
toliko zbytky ryží západně od Štěchovic v nejbližším sousedství tam-
ních kutacích prací. Dodávám, že také v kolenovitém ohybu Vltavy
JZ od Třepšína na levém břehu řeky při úpatí skalin ještě loni
spatřil jsem sporé zbytky zlatokopné práce, snad na materiálu,
z nedaleka od jihovýchodu pocházejícím. Dále byl Posernému znám
*) Sommer: Böhmen, Kauf. Kreis, 1844, pag. 156, 158.
O zlatokopných pracech u Vltavy. 3
zbytek zlatokopné práce JV pode vsí Trebenicemi, jejíž materiál
pochází tuším také z nejbližšího okolí.
Nad sv. Janskými proudy u Vltavy dosud nebylo v lite-
ratuře nic podobného známo, i umínil jsem si krajinu tu navštíviti
a doufám, že učinil jsem nálezy aspoň vědecky povšímnutí. hodné,
jejichžto podrobné studium bude vhodno, ba i nutno spojiti s podrob-
ným studiem zlatonosného okrsku Jílovského.
První takovou kopaninu nalezl jsem východněode
vsi Přestavlk, druhou poblíže odtud na JV, sev. od
dvorce „na Ždáni“, třetí dvě u Královské, čtvrté dvě
u Živohouště (jeden SSZ od Živohouště a jinou v Živo-
houšti samé), stopy pak páté kopaniny u Luhů blízko
před ústím potoka Musíku do Vltavy.
Ad 1. Východně od Přestavlk jsou na levém břehu Vltavském
dvě stavení, poznamenaná na mapě názvem „Vobor“. Do opravdy.
žíkají stavením hořejším „u Nováků“, druhému po vodě „u Burianků“,
a stavení naproti na pravém břehu „u Baborů“. Nad Buriankovými
jsou zbytky značné kopaniny po zlatě ve stráni, přes 100 kopečkův
a jamek, kopaných po zlatonosných křemenech v rozdrobenych hor-
ninách, jež pocházejí nepochybně z nejbližšího okolí.
Ad 2. Na JV odtud za Novákovými následuje zářez malého
potůčku, a hnedle za ním vyčnívá do výše severní výběžek Ždáň-
ského vrchu. Říkají tu prý „na vinici“, ale výběžek jest porostlý
lesem. V lese tomto jest veliký počet kopečků a dolíků, kopaných
po zlatonosných křemenech a snad i po zlatě vůbec v rozdrobenině
hornin okolních, částečně snad i v rozdrobenině hornin spodem tudy
jdoucích. Horniny poslední jsou zelenošedé břidličnaté, fyllitům po-
dobné, místem jakoby stlačený celistvý porfyr, směru S 16° ku V—J
16° ku Z, úklonu skoro svislého. Na srázné stěně při Vltavě není
viděti v nich žádné křemenné žíly, jen jedna tu asi byla, kde jest
tesána trochu nad řekou starodávná krátká díra. Práce zdejší, soudě
dle názvu „Vinice“ není asi starší nežli 14. století, a možná, že
i obě stavení, „u Burianků“ a „u Nováků“ jsou původně used-
lostmi někdejších zlatokopů. Udržela se však pověsť, že někde po-
blíže Vinice bývala i „smelcovna“. Že také tesaná díra jest původu
starého, lze z toho souditi, že pamatuje ji vždy takovou zdejší 65-
letý osadník Novák.
Teprve podrobné studium bude moci posouditi význam rozsáhlé
práce zdejší, ježto pokračuje dolejším krajem následující stráně až
ku Ždáneckému dvoru. V okolí dvora Ždáneckého uvidíme pak ná-
1*
4 XXI. Jindřich Lad. Barvíř:
padně mnoho kopečků ve hlíně, ale většinou jsou to již kopečky
vzniklé erosí, jaké vznikají i jinde na stráních: na p. viděl jsem
velmi typické při cestě mezi Záběhlici a Báněmi, a podobné ukazoval
mi také pan inženýr An. VEska nad břehy potůčku poblíže Krásné
Hory, vznikající jenom erosí.
Prozatím připomínám, že do okolí zlatokopných míst „u Bu-
rianků““ a „na Vinici“ připadá pokračování zlatonosných
hornin okrsku Jílovského.
Křemitý porfyr a provázející jej skvrnitý porfyrit, ze kterého
tlukou štěrk u Radlíku nedaleko Jílového, pokračuje, jak jsem seznal,
na ves Třebenice, maje tu směr přidličnatění opět SSV-JJZ (od S 11°..13°
na V, od J 11°..13° na Z), úklon příkrý na JJV. Pokračování jeho
míří odtud do východního okolí vsi Rabínu, ale šíří se na JZ od Tře-
benic, že památný sloup s orlem, postavený na počátku proudů sv.
Janských, stojí na téže vyvřelé žíle porfyrové proměnlivého vzhledu:
pode sloupem jest zelenošedá hmota její afanitická, doleji však vy-
vinuta jako zelenavý křemitý porfyr s vyloučenými zřetelnými kry-
stalky a zrny modravého křemene, 1 až 5 mm velikými, někde až
na 1 cm dlouhými. Zelenošedý porfyr ten sahá až asi k ústí potůčku
od Záhorského Slapského dvora přitékajícího. Tu pak vyskytuje se
podobná hornina se vtroušeným porfyrickým amfibolem, a jest ne-
snadno rozhodnouti na první pohled, zdali má býti považována ještě
za pokračování porfyru, či za krajní facies brzo následující žuly,
kterážto žula ostatně na kraji svém má zde tvářnost velmi proměn-
livou, tvoříc brzo syenitickou brzo dioritickou facies. Pro všeobecný
rozhled můžeme položiti rozhraní mezi žulou a porfyrem zhruba asi
na ústí onoho potůčku ode Slap do Vltavy se vlévajícího.
Něco málo hořeji proti proudu na pravém břehu Vltavském,
asi co jsou písmena AU slova MOLDAU mapy gener. štábu, zho-
tovené ve měřítku 1 : 75000, prokukují drobně kyzonosné křemence,
podobné snad oněm, jež v severním okolí vsi Luk (u Jílového) ský-
tají zvětráním růžově zbarvené horniny, v nichžto místem byly také
poblíže Luk nalezeny svrchem drobounké žilky křemenné se zlatem,
jistě pak jsou analogické některým kyzonosným vrstvám z okolí
Vobosu a značně podobny kyzonosné hornině ze Živohouště.
Proti zlatonosné kopanině „u Burianků“ a „na Vinici“ vystupují
na pravém břehu Vltavském a míří do okrsku celé kopaniny vrstvy
podobných drobně kyzonosných hornin, i jest pravděpodobno, že
z vrstev těch mohlo by pocházeti zlato v kopanině získané. Nemohu
arci podati dosud, dalších podrobností, ale myslím, že opět objeví se
O zlatokopných pracech u Vltavy. 5
nový doklad správnosti stanoviska petrograficko-geologického, se kte-
rého snažím se luštiti spůsob výskytu a původ zlata na některých
místech v Čechách. Pokud jsem dosud zde shlédl, horniny tyto opět
nemají křemenných žil v sobě na holých svislých stěnách, ani neosa-
zují tu zlata zvětravše, nýbrž všecky zvětraniny spláchnou se brzo
pryč. Ale na povlovném svahu a uvnitř hornin samých mohly se tuším,
tvořiti ledakdes žilky křemenné v puklinách, do nichžto skoncentro-
valo se zlato z nejbližšího okolí, a mimo to produkty zvětrání vůbec
mohly spíše na stráni takové züstävati, a zejména zlato z rozvétranin
vyloučené usazovalo se zde
K tomu dovoluji si ještě částečně znovu podotknouti, že ma-
teriäl zlatonosných kopanin ad 1, 2, 3, 4 a pak veliké ry-
žovnické kopaniny nad Vobosem proti proudu Vltavy na pravém
břehu (asi jižně od Čelína) nepochází z daleka, nýbrž vždy z nej-
bližšího okolí, což pokládám za důležitý výsledek svého zkoumání,
a úsudek ten platiti může i o mnohých ryžoviskách našich vůbec,
jak zmínil jsem se již podobně v lonském pojednání svém v tomto
Věstníku.
Do okrsku míst ad 2. jmenovaných míří tedy zlatonosné hor-
niny Jílovského okolí. Jest tu získán bod, k němuž pomocí mapy
bude lze při zkoumání snadno se dostati, kdežto jinak jest ve kra-
jině roklinaté a kopcovité, a svrchem pak ponejvíce hlínou pokryté
orientace velmi obtížná. Zároveň jest tu podán nezvratnÿ důkaz
o zlatonosnosti pruhu toho i v těchto končinách. Studium poměrů
zdejších přispěje také podstatné ku vysvětlení poměrů Jílovských.
Jak dále odtud pokračují zlatonosné horniny k Vobosu, nemohl
jsem dosud vyšetřiti; možná však, že pokračují nejprve do okolí
Živohouště, a odtud schodovitě tlačeny jsou žulou postupně až ku
Vobosu, za nímžto míří kyzonosné vrstvy jejich právě do znamenité
zlatonosné kopaniny tamnější svrchu již řečené. Pozoruhodno jest, že
ve příkrých stráních z hornin těchto složených nevyskytují se ani
tu žádné zřetelně zlatonosné žíly, a kopanina zlatonosná sama že jest
založena v rozvětranině hornin těch na povlovném svahu. Dodá-
vám jen ještě, že JV od Vobosu v SZ svahu kopce Drbákova nalezl
jsem i horninu velmi tuhému „zelenokamu“ ze Studeného (u Jílového)
analogickou.
Ad 3. U Královské jest dvojí kopanina po zlatě: jedna při
východním konci osady, pokračující odtud na JJZ, jejížto materiál
pochází snad hlavní částí s vyšiny na východ vedle jdoucí, — a druhá
kopanina jest na západním konci osady, tu pak jde značná kopanina
6 XXI. Jindřich Lad. Barvíř: O zlatokopných pracech u Vltavy.
hlavné po zvétralém zbřidličnaténém křemenitém porfyru a kopáno
jest až do pevné horniny samé. Břidličnatění porfyru tohoto má opět
směr SSV-JJZ (od S 21° ku V, od J 21° k Z). Doleji k Vltavě šíří
se kopanina ta po zvětralém povrchu porfyrovém a po nänusu zvě-
traných hornin nejbližšího okolí zdejšího. Na severní straně Krá-
lovské jest sice také povlovný svah, ale není tu žádných zbytků práce
zlatokopné, zajisté tu málo co nalezli nebo nic. I jest toto poslední
faktum dalším dokladem pro úsudek, že zlato kopanin nejspíše právě
z nejbližšího okolí může pocházeti. Snad pak také Královská byla
kdysi založena od zlatokopů a sice dle názvu asi od zlatokopů Čechů
za panování některého českcho krále nejspíše před 15. stoletím.
Ad 4. Za Královskou proti toku Vltavy nemáme u řeky žádných
sledů zlatonosných kopanin, i zdá se, že zlatonosné horniny pokračují
za pravým břehem Vltavským. Až teprve na SV svahu Kočičího
vrchu při potůčku jsou zbytky zlatokopné práce, částečně již pří-
valy mnoho rozbrázděné. V Zivohoušti pak samé jest pod kostelem
příkrá stráň na levém břehu Vltavy, ve které vyčnívají břidličnaté
kyzonosné vrstvy beze všech žil a beze všech makroskopických sledů
zlata — a na protějším břehu na pokračování těchže vrstev jest
povlovnější svah, a na něm kopanina po zlatě, patrně v roz-
větraných těchtýž horninách zdělaná! Směr vrstev jest SSV-JJZ : od
S 16°..21° ku V, od J 16°.. 21° ku Z, úklon příkrý na JV. ;
Ad 5. Na str. 27. obsáhlého a záslužného díla svého o výskytu
zlata v Čechách PošePNý zaznamenal německou zprávu z r. 1699,
jižto překládám česky: „přicházíme-li ze Křepenic do Luk“ (k?) že
tam jsou značné zbytky starého díla. PoškrNý sotva dobře lokalisuje
místo zde míněné ku Křepenicům a dodává tuším mylně, že jména
Luka se nyní již neužívá. Myslím, že jsou tu míněna stavení Luhy
na potůčku Musíku na konci údolí Luhy zvaného, blízko před ústím
potoku toho do Vltavy, kdežto sem shledal zbytky práce vypírací —
nepochybuji, že na materiálu zlatonosném, — a doptal jsem se i na
kopané jámy poblíže, avšak nenadálá velká nepohoda překazila pro-
zatím další zkoumání. — Na konec připomínám ještě, že u potůčku
toho není jinde žádných ryžovnických prací, ani u potoku Mastníku
na jih od Sedlčan. Na „Stříbrném vrchu“ poblíže Křepenic zdá se
býti tu a tam hledáno po křemeni, avšak díla většího nikde není.
Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1897.
XXII.
Pásmo III. — Bělohorské —
křidovwého útvaru Eoohří.
Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici.
S obr. 16. až 27.
(Předloženo dne 30. dubna 1897.)
Pásmem III. označili jsme v okolí Řipu pásmo křidového útvaru,
které spočívá na pásmu II. a pokryto je pásmem IV.
Účelem této studie jest opět zjistiti horizontální 1 vertikalní
rozšíření pásma III. v Poohří, při tom přesně stanoviti rozhraní mezi
ním a pásmem II. i IV., sledovati jeho faciové změny a srovnati vý-
sledky jednak s našimi pracemi o pásmu III. v Polabí a Povltaví
Řipského okolí, jednak s pracemi jiných geologů o těchže vrstvách
jednajícími.
Rozšíření pásma Ill.
Při popisu útvaru křidového v okolí Řipu“) poukázali jsme na
to, že z okolí Prahy ku Řípu, tedy od jihu k severu, přibývají vždy
mladší a mladší vrstvy útvaru křidového. Trojice pásem I., II. a III.
udržuje se z okolí Prahy dosti daleko. "Teprve v okolí Velvar po-
číná pásmo IV. a pak postupně přidružují se pásma vyšší. "Totéž
platí o krajině mezi jižním okrajem útvaru křidového od Unhoště
přes Nové Strašecí k Louštínu a mezi Oharkou. Projdeme-lí útvar
křidový v témž jihoseverním směru, předně od Kladna přes Slané,
Zlonice k Budyni, za druhé z Rynholce u Lán přes Mšec a Panenskou
1) Geotektonika, str. 1. Věstník Král. Čes. Spol. Náuk. .893.
Stratigrafie, str. 34, 35. Tamtéž 1896.
Tř. mathematicko-přírodovědecká. il
2 XXII. Čeněk Zahálka:
Týnici ku Slavetinu, za třetí z Louštína (u Rakovníka) přes Žbánský
les k Lounům, shledáme ve všech třech případech totéž co v krajině
mezi Prahou a Řipem: trojice pásem I., II. a I. udržuje se od
jižní hranice útvaru křidového až ku stráním oháreckým a teprvé
zde počíná nad pásmem III. pásmo IV., načež blízko po sobě připo-
jují se mladší pásma V. až X.
Povrch oněch tří nejstarších pásem klesá z okolí Prahy do
okolí Řipu o vice než o 160 m. Podobně klesá povrch pásma II.
v oněch třech směrech od jihu k severu a sice:
od Kladna ku Brníkovu u Budyně as 0 160 m
„ Rynholce k Vrbnu u Slavětína „ „ 140 ,
„ Louštína ku Nové Vsi u Loun „ „106 „
Na západním okraji vysočiny řipské sledovali jsme pásmo III.
na Oharecké stráni u Budyně až ku údolí Mšenskému. Pokryto bylo
pásmem IV. mezi Nižebohy a Račiněvsí. V následující na to Perucké
vysočiné pokračuje pásmo III. nepřetržitě dále až do Pochvalského
důlu. Pásmo III. zajímá v horní části Perucké vysočiny nejvyšší čásť
povrchu zemského a dává větráním vznik velmi dobré půdě. U každé
obce otevřeno bývá několik lomů na dobrý kámen stavební. Po
odstranění ornice a její spodiny objeví se již desky pisčitých slínů
pásma III. a pod nimi v hloubce jednoho až 3 m jsou již pevné
stolice pevného kamene stavebního. Tam, kde hluboké stráně údolní
přerušují Peruckou pláň, tam pod pásmem III. naleznem i pod ním
spočívající pásma II. a I.
V Oharecké stráni zakončuje se náhle pásmo III. od Roudníčku
ku Ejvani, Horkám, Strädonicüm, Chráštínu, načež po pravé stráni
Peruckého důlu do Peruce pokračuje. Z Peruee tvoří okraj pásma III.
vyšší oddíl stráně Peruckého tarasu přes Vrbno, Bedřichovice a Hříškov
až do Pochvalovského důlu.
Pod Peruckým tarasem nalézá se samostatný pruh pásma III.
níže pošinutého, jenž tvoří povrch Bitinského tarasu od Peruckého
důlu mezi Chraštínem a Perucí přes Dybeř a Milánku, Toužetín
až ku Nové Vsi a Smolnici nad Pochvalovským důlem. Severním
okrajem tohoto tarasu i pásma III. jest stráň Bitinského lesa a po-
kračování její odtud až ku Smolnici.
Ještě v níže pošinutějším Slavětínském tarasu tvoří pásmo III.
nejvyšší čásť povrchu zemského od Peruckého, důlu poblíž Strádonic,
přes Sibenici a Lomy až ku Slavétínu, kde se náhle končí. Za Sla-
větínem nenaleznem již pásmo III. poněvadž je kryto pásmem IV.,
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 3
až teprve dále u Vlčí a pod Smolnicí na okraji Pochvalovského důlu
vyjde z pod pásma IV. a diluvialní hlíny na povrch.
V nejnižším tarasu Perucké vysočiny, totiž v Kysterském tarasu,
vychází pásmo III. a povrch pouze na západním konci mezi Vlčím
a Pochvalovským důlem u Brdložského mlýna a Chlumčan.
Na levé straně Pochvalovského důlu pokračuje pásmo III. jednak
do Žbánské vysočiny, tvoříc rovněž nejvyšší část povrchu, jednak do
Lounské krabatiny vychäzejie na povrch od Brdlohu a Chlumčan
do okolí Citolib, Zemech až k Lipenci, kde se prozatím pozorování
naše po pravé straně Oharky končí. V Lounské krabatině často nale-
zneme pásmo III. pásmem IV. pokryté, zvláště v přímce od Čenčic
k Lípenci.
Následkem dislokac vyšinulo se pásmo III. na „povrch i v levém
Poohří a sice v úzkých páskách po obou stranách Hrádeckého údolí
od Břvan přes Hrádek dále směrem k Libčevsi. Pokračování tohoto
pruhu pásma III. naleznem východně za Libčevsí, na východním
úpatí vrchu Březníku a odtud na Třiblice až za Chrášťany.
0 základu pásma III.
Základem pásma III. je pásmo II., o némž jsme podrobně již
pojednali. Jeho pískovce jemnozrnné částo zjevně glankoniticke s vý-
značnými skamenělinami: Trigoma sulcataria, Turritella cenomanensis,
Natica bulbiformis a j. líší se velice od vrstev pásma III. zvláště od nej-
spodnějšího souvrství jílu. Od Peruce k Lipenci zakončeno je pásmo II.
zvláště význačnými deskovitými pískovci žlutými až rezavými s hrubšími
zrny křemene. Pásmem II. je tedy pásmo III. v nejspodnější části
ostře odděleno.
0 patru pásma III.
Patrem pásma III. mohou býti vrstvy tří útvarů. Tam, kde po-
kryto je pásmo III. vyššími vrstvami útvaru křidového, tam je, jak při-
rozeno, patrem jeho pásmo IV. Kde nebylo však pásmo III. pokryto
vyššími vrstvami křidov. útvaru (viz o rozšíření pásma IIL.), tam
mohou býti ještě patrem pásma III. (pominem-li alluvium) vrstvy
útvaru třetihorního a diluvialního. © každém pojednejme zvláště.
1*
4 XXII. Čeněk Zahálka:
Pásmo IV. jako vlastní patro pásma III.
Rozhraní mezi pásmem III. a IV. není sice tak ostré jako mezi
pískovci pásma II. a jíly spodního pásma III., však přece se dá sta-
noviti petrograficky i palaeontologicky. Kdežto je složeno pásmo III.
v Perucké vysočině z jílů, pak z velmi jemných málo pisčitých slínů
a křemitých vápenců, jsou pisčité slíny i křemité vápence spodního
pásma IV. v Perucké vysočině pisčitější a mnohem více makrosko-
pického glaukonitu chovají. Ačkoliv na barvu hornin nemůžeme velkou
váhu klásti, přece je nápadno, že dáme-li veškeré horniny pásma III.
(vyjma jíly) z nälezist tuto popsaných do jedné řady, do druhé pak
horniny spodní části pásma IV., jdou první do žluta, druhé do běla.
Co se týče svrchních vrstev pásma IV., ty se liší ostře od
vrstev pásma III. již ohromným množstvím hrubšího glaukonitu.
V Lounské krabatině a v Českém Středohoří končí se pásmo III.
buď velmi jemnými zažloutlými písčitými slíny spongiovvými neb
pískovci spongiovými lehkými, zvonivými často porovitými, s peckami
a koulemi křemitého pískovce spongiového, kdežto pásmo IV. počíná
šedým piskovcem glaukonitickym. Větší je rozdíl mezi vrstvami
pásma III. a mezi středními a svrehnimi vrstvami pásma IV., jako
v Perucké vysočině.
Rozdíly palaeontologické mezi pásmem III. a IV. jsou též značné,
Při tom nesmíme váhu klásti jen na pouhé porovnání seznamů ska-
menělin ze všech nalezišť tu i tam, nýbrž i na množství, v jakém se
jisté druhy ve společnostech svých objevují. /noceramus labiatus jest
již dávno uznaná vedoucí skamenělina ve vrstvách, které pásmu III.
náleží, kdežto v pásmu IV. vládne Acanthoceras papaliforme ve spo-
lečnosti četné Arcy subglabry a j. v.
Podle množství vyskytujících se skamenělin velmi se líší pásmo III.
od pásma IV. Jsme rádi když po mnohohodinném hledání ve vrstvách
pásma III. sotva jednu, dvě neb tři zachovalé k určení způsobilé
skameněliny najdeme, třebať by i k jednomu a témuž druhu náležely.
Jinak tomu v pásmu IV. kde v krátkém čase dosti skamenělin vy-
tlouci možno. Jsou tedy skameněliny vůbec v pásmu III. velmi vzácné,
kdežto v pásmu IV. četné. Jedinou výminku činí nejvyšší souvrství
v okolí Loun, kde se poněkud více skamenělin objevovati počíná.
Ku správnému vymezení hranic mezi oběma pásmy III. a IV.
je potřeba pozorně přihlížeti. Proto je nutno sledovati pásmo III.
nepřetržitě od Přestavlk u Roudnice až do Lipence u Loun, aby tak
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 5
ponenáhlé změny faciové se nepřehlédly a vrstvy jeho s jinými se
neslučovaly.
Poněvadž o pásmu IV. v pozdější studii zvláště pojednáváme,
odkazujeme na článek náš o pásmu IV.
Piskovec třetihorní v troskách, jako patro pásma III.
Vystoupíme-li od Chráštína u Strädonic na Perucky teras při
silnici Libochovické a jdem odtud ku Pěkné vyhlídce (u prostřed
mezi Chráštínem a Perucí), naleznem v ornici nad samým pásmem III.
ve vyši 330 m n. m. kusy ďřeřihorního pískovce křemitého. "Týž je
drobnozrnný neb hrubozrnný, žlutý, žlutohnědý, zřídka červenavý
(karminově). Někdy je pískovec tmavohnědý se železitým tmelem s ná-
padně vystupujícími šedými neb bílými zrny křemene. Také ve stráni
Peruckého tarasu, jihozápadně od Peruce, při silnici do Dřivčic nad
mlýnem Dybří, povalují se tytéž kousky pískovce, jsou tu však vzác-
nější než u Chráštína. V dálší části Peruckého tarasu, ku Panenské
Týnici a Hříškovu, nenašel jsem žádných více stop po onom pískovci.
Sejdem-li z tarasu předešlého na Bytinsky taras, tu najdem již
třetihorní pískovec ve větším množství povalovati se všude v ornici.
Pod ornicí, bezprostředně na pásmu. III., uloženo je větší množství
křemenitých pískovců třetihorních, v menších kusech i velkých balvá-
nech. Již obyčejnou orbou hospodáři na velmi pevné a tvrdé kameny
naráží a na meze a cesty je vyhazují. V novější době přichází se však
parní orbou na větší množství pískovců těch, ku př. východně od
dvora Dybří a mezi Dybří a Bytinskym lesem na tak zvaném Velkém
kuse. Zde zvláště velké kusy byly vykopány. Jeden z nich na př. měl
deskovitý tvar o délce 1:9, šířce 1 m, výšce 0G4m. U Dybří měl
deskovity balván délku 0:95 m, šířku 065 m, výšku 02 m. Všecky
pískovce, malé i balvány mají tvar deskovitý, výminečně zakulacený.
Zrnka křemenná zřídka drsně nad povrch pískovce vystupují; oby-
čejně je povrch hladký. Hrany pískovce jsou buď ostré, někdy velmi
ostré, někdy okulacené. Nejednou viděl jsem na povrchu pískovce
vybroušené vanoucím pískem plochy, tvořící črojhrany neb mnohohrany
jako na štěrku diluviálním Řipské vyso@iny.?) Na povrchu pískovců
spatřujem často menší neb větší kruhové neb podlouhlé důlky, které
2) Zamárka: O nálezu hranatých valounů v Čechách. Věstník Král. Čes.
Spol. Náuk. 1889.
6 XXII. Čeněk Zahálka:
na velkém balvánu dosahují i velikosti hlavy aneb jsou tvaru míso-
vitého. V některých vězí ještě písek, který se dá nožem vyškrábati.
Pískovce tyto jsou vesměs křemité. Základní hmota jejich je
křemenná a v ní rozeznáváme menší neb větší křemenná zrna. Někdy
je základní hmota mimo to bohatá limonitem pevným (pískovec žele-
zítý). Podle velikosti zrn rozeznati lze v nich všecky možné druhy
od jemnozrnných ku drobnozrnným, hrubozrnným, ba až do slepenců
přecházejí. Někdy na jednom kusu přechody jednoho ve druhý nalezáme.
Barva žlutá je u těchto pískovců nejobyčejnější. Řidčejí obje-
bují se karmínové červené a vzácnější jsou tu bílé pískovce. Ony se
železitým tmelem bývají hnědé až tmavohnede.
Popíšme blíže tři nejobyčejnější druhy křemitého pískovce od
dvora Dybří:
A. Hrubozrnný pískovec nažloutlý. © Základní hmota křemitá.
V té vězí zrna křemenná dosahující až velikost hráchu. Zrna kře-
menná bílá, „žlutavá a červenavá jsou nejobyčejnější. Často se vy-
skytují černá zrna křemenná, podobná buližníku. Zřídka vyskytne
se křemen šedý až tmávošedý, vzácný je křemen čirý.
B. Hrubozrnný pískovec železitý tmavohnědý. Zrna křemenná táž
co dříve, tmelem hnědý až černohnědý pevný limonit s pískem kře-
mitým. Vrstevnaty.
C. Jemmozrnný pískovec žlutý. © Základní hmota křemitá žlutavá.
V té vězí jemná zrnka křemenná zažloutlá neb šedá.
Souvislé vrstvy pískovec ten nikde netvoří, kusy jeho spočíva-
jící na pásmu III. jsou osamoceny.
Zajdeme-li nyní z pláně Bytinského tarasu na okraj, ku pří-
kladu na levou stráň Peruckého dülu nad Peruckým cukrovarem (od
vily na sever), najdeme tu v nejvyšší části lesnaté stráně (v oboru
pásma III.) mocné naplaveniny (a snad i navátiny) písku. Písek ten
je zažloutlý, drobný s šupinkami vzácného muskovitu a poněkud je
prachem hlinitým znečistěn. Tu a tam má úlomky nahoře popsaného
pískovce neb pisčitého slínu pásma III. Zrna písku jsou křemenná
a shodují se úplné s oněmi, které jsme poznali v pískovcích Bytin-
ského tarasu i v jeho skulinách, nikoliv se zrny křemennými zdejšího
pásma I. a II. křidového útvaru (který hlouběji ve stráni leží). Odkud
jest tento písek? Jeho poloha i jeho skladba minerálná svědčí, že
pochází z Bytínského tarasu, z míst, kde jsme viděli roztroušené
pískovce třetihorní. Mohl se pak dostati sem splavením, jak tomu
placičky slínu nasvědčují, není ale také vyloučeno, že se sem dosti
písku dostalo navátím. Že větrem písek poletoval po pláni Bytinského
Pásmo III. -— Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 7
tarasu, to potvrzují vyhlazené plochy mnohohranů na povrchu oněch
piskovců. Takových míst nalezli bychom po východním okraji Bytín-
ského tarasu více, ba i po jižním okraji mezi Dybeřským mlýnem
a Dřivčicemi nechybí.
Potřebí je zmíniti se ještě o témž písku, který v mocnosti ně-
kolika metrů pokrývá dislokační rozsedlinu Slavětínskou za nejvýchod-
nějším koncem Strádonic při cestě do Horek. Po severní straně roz-
sedliny nalezá se pásmo IX. a v témž niveau i výše je pásmo III.
(hlouběji ve Strádonicích II. a I.) křidového útvaru. Písek pokrývá tu
zároveň pásmo IX. a III. po obou stranách rozsedliny a pokryt je
mimo to mocnými ssutinami písčitého slínu pásma III. pocházejícího
ze stráně, pod kterou se nalézá (Strádonice—Horka). Není pochyb-
nosti, že i sem splaven byl písek z nejvyšší polohy vysočiny mezi
Horkami a Chráštínem, kde jsme, jak v předu podotknuto, též pískovců
třetihorních nalezli. 1
Až budeme jednati o vyšších pásmech křidového útvaru poblíž
Oharky, shledáme, že i na těch roztroušeny jsou pískovce třetihorní,
pak-li že tvoří povrch zemský. Že jsou rozšířeny i po levé straně
Oharky, je znämo.*) V původním, neporušeném uložení naleznem je
v okolí Loun, po obou stranách Oharky. Že se vyskytují i v blízkém
Polabí, v okolí Litoměřic, je též známo. *)
Nastává otázka: Jak vysvětliti přítomnost nejhlubších českých
pískovců třetihorních na pásmu III. Perucké vysočiny? — Z Českého
Středohoří za Oharkou se sem dostati nemohly ani v pozdější době
neogenové ani v době diluvialní; neboť by je zprovázel čedič. Tento
se zde ale nenalézá až teprve dole při Oharce v Ohareckých štěr-
kách diluvialních a pak po levé straně Oharky v diluvialních štěrkách
pyropových. Také orografické „poměry Poohří i tvar kusů pískovcových
na Perucké vysočině nesvědčí o tom, že by se sem byly dostaly
pískovce třetihorní z Českého Středohoří, kde jsou posud v původním
svém uložení. Nezbývá tedy než-li souditi, že pískovce tyto jsou zbytky
bývalých usazenin z počátku doby neogenové v Čechách, a že sladko-
vodní jezero neogenové rozkládalo se z Českého Středohoří až přes
pásmo III. ku nynějšímu Chrástínu u Peruci, kde pásmo III. nebylo
3) Zamärxa: Rozšíření pyropových štěrků v Českém Středohoří. Zprávy
o zased. Král. Čes. Spol. Náuk. 1883. O horninách sprovázejících pyrop v Českém
Středohoří (Pískovec třetihorní). Tamtéž. 1883. — Druhá zpráva o geolog. pom.
Brozanské výšiny. Tamtéž. 1887. Str. 289. 2
4) Zamirxa: © bludivých valounech atd. Věstník Král. Ces. Spol. Näuk.
1892. str. 171, 172.
8 XXII. Čeněk Zahálka:
pokryto pásmem IV. křídového útvaru. Tehdáž na počátku doby neo-
genové nemělo ovšem Poohří naše ten tvar povrchu zemského jako
má nyní, nýbrž tvořilo čásť jezerní pánve neogenové, z níž mírně
zdvihaly se břehy její na jihu u Chráštína a Peruce. Teprvé s dobou
vyvření čedičového a znělcového horstva v Českém Středohoří souvisí
vznik tarasů Perucké vysočiny i celého našeho Poohří, jak o tom
v geoktektonice Poohří pojednáváme obšírněji. Mocnými dislokacemi,
jimiž roztržena byla Perucká vysočina v jednotlivé tarasy a jejich
oddíly příčné, zavdán byl první podnět ku porušení tak jemných
vrstev jako byl větší díl tehdejších třetihorních pískovců. Učíť nás
posud zachovalé vrstvy prvních usazenin třetihorních v okolí Loun,.
ku př. na Mělcích, zvláště ale na levém břehu Oharky na Malém
vrchu a j. a j., že to byly měkké jilovité neb kaolinické pískovce
jemnozrnné, drobnozrnné, místy s hrubšími zrnky křemene, které se
do dnes velice snadno rozpadávají a splakují. V těchto měkkých
pískovcích uloženy jsou pak velmi pevné a tvrdé lavice oněch kře-
mitých pískovců žlutých, bělavých aneb Zelezitych barvy tmavohnědé,
jež jsme nalézali na Perucké vysočině, a které i dnes po spláknutí
měkčích pískovců základových i patrových se sřítí, dle svých trhlin
a rozsedlin se oddělí na menší kusy aneb balvány, právě takové jako
jsou ony na Perucké vysočině. "Tak bylo i na Perucké vysočině.
I zde byly vloženy pevné a tvrdé pískovce křemité do měkkých
jílovitých neb kaolinických pískovců. Tyto dislokací za doby čedi-
čové z části utrpěly, načež větráním, splakováním a větrem úplně
byly rozrušeny a jen tu a tam v ústraní svahů údolních — jak jsme
již popsali — se zachovaly, kdežto křemité pískovce, které
v měkkých pískovcích oněch ležely přiblíženě na svých místech se
udržely a posud jako svědkové označují ona místa, kam až rozšířeno
bylo třetihorní vodstvo.
Vrstvy diluvialni patrem pásma Ill.
Písek, jenž pokrývá stráně Peruckého důlu u Peruckého cukro-
varu, a onen, jenž pokrývá úpatí stráně za vých. koncem Strádonic,
o němž jsme se v předchozí části zmínili, mohl by se k diluviu po-
čítati. Z téže doby pochází mocné písky a hlíny, které na jiných
místech pokrývají stráně tarasů a údolí Perucké vysočiny.
Velmi mocné písky a hlíny žluté jsou u dolního mlýna pod Pe-
ruckým cukrovarem. Tam v ostrohu lesnatém mezi dvěma roklema
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 9
odkryty jsou ve hliništi. Od úpatí ostrohu toho, kde spočívají na
kvádrovci pásma I., sahají výš a výše, pokrývajíce postupně i pásmo II.
a III. Les činí je nepřístupny tam, kde spočívají na pásmu III., po-
všimneme si jich tedy hlouběji ve hliništi, třebať tam pokrývaly pásmo
jiné, totiž I. Ve hliništi je tento profil:
3. Pisčitá hlína žlutá nevrstevnatá . . . . . . . Ko Soho o 8
. Hlinitý písek zažloutlý, vrstevnatý o sklonu 20° k východě | 8
S diluvialními konchiliemi a kostmi . . 2.22.22... N
MZ ouizanevrstevnaátá 2.2.00 en Ae OU ka ki iR
DI
Základem kvádrový pískovec pásma I.
Jaké je složení vrstev diluvialních pokrývajících pásmo III.
ve stráni Peruckého důlu nad Pohodnicí u Dřivčic, to uvedli jsme
již v profilu 19. (při pás. I.) Jsou tam s hora dolů:
5. Hlína pisčitá žlutá, vrstevnatá. Obsahuje místy vrstvy hlinitého
písku s malými placičkami bílého pisčitého slínu z pásma III.
Sklon vrstev řídí se dle stráně a obnáší obyčejně 20°. . . .
AVEO ZU VAN ČSLA ae a ee. EL RENTE TEN
3. Hlina zlutä obsahujici allen písčitého SOU: Ad
Při jižní straně Dřivčic nalezáme malý ostrůvek diluvialní hlíny
nevrstevnaté. V tamnější cihelně (obr. 9.) je v průřezu tomto:
OLHCPRCOENANE stara sí sala cn dní Se le va nee Van eg EL:
Žloutka nevrstevnatá. . . . Pogo ohe CR OKA ZA RT
Žloutka s placičkami pisčitého a Pá JB PRÝ A Dra
Základ: Žlutavě bílý pisčitý slín s modravým Klemm vápencem
pásma III.
Podobně vyskytuje se hlína tato severně za Toužetínem a Do-
nínem a při severním okraji Citolib i při cestě z Citolib do Cenčic.
Zvláštní naplaveniny pokrývají pásmo III. mezi Zeměchy a Bi-
lými Horkami u Loun. Poloha ta sluje „Na pískách“. Hned ve vrcholu
stráně Na Vinci zvané, na severní straně Zeměch, při cestě do Brezna,
uvedli jsme náplav pískový v profilu 30. v Přítelově skále. Tam je
náplav 1:5 m mocný, složený z písku cihlově červeného s placičkami
šedého pisčitého slínu z pásma III.
Lépe než-li v Přítelově skále, přístupny byly pisčité. náplavy
tyto v pískové jámě pobiíž sv. Jana (severně od předešlé skály).
10 XXII. Čeněk Zahálka:
Tam byly vrstvy čerstvě odkryty a svým uspořádáním vrstev nad
sebou poukazovaly na typické usazeniny tekoucích vod. Složeny byly
z písku křemenného červeně co cihla zbarveného. Jemné písky stří-
daly se s hrubšími. Tu a tam byla vrstva červeného písku obsahu-
jící velmi hojně placky pisciteho slínu šedého a žlutavého, jaký je ve
zdejším pásmu III.; vedle těch objevovaly se zřídka červené pískovce
muskovitové původu permského, vzácně červené vápence půvoďu perm-
ského a zřídka šedé pískovce muskovitove. V úvalu který se od sv. Jana
na východ k silnici Lounské táhne, lze v poli pokračování pískových
těchto náplavů stopovati. Jak cihlově červená barva písku, tak i čer-
vené pískovce a vápence permské svědčí o tom, že vodstvo tekoucí,
které je naplavilo, mělo svůj počátek v krajině permského útvaru
na jihu od Zeměch. Lze souditi, že bývalý Hřivický potok, který
dnes u Zemöch k Lipenci se otáčí a u Postoloprt do Oharky se
vlévá, druhdy se ubíral přes výšinu „Na pískách“ pak místy, kde je dnes
údolí Zeměchské až do Oharky v Lounech. V následujících pojednáních
o pásmu IV. a V., kde o patru těchto pásem jednati budeme, shle-
dáme, že pokryty jsou stráně v údolí Zeměchském u Loun rovněž
těmito náplavy jako u Zeměch. Do tohoto potoka vléval se u Zeměch
potok jiný, Lipenský, jehož počátek byl jižně od Lipna a přes Lipe-
nec se vinul k Zeměchám.
Rozsedliny vrstev pásma III. jsou příčinou, že jílovitá barva
červená zatéká hluboko do vrstev pásma III. a zbarvuje tak pisčitý
slín zdejší na plochách rozsedlin. "Tak děje se do dnes v Přítelově
dnerově v Zeměchách (viz popis profilu 29.), jenž tvoří pravou stráň
údolí Zeměchského, jest na rozsedlinách potažen cihlově červenou
(permskou) barvou zdaleka viditelnou a barva tato sahá hluboko
a daleko od stráně údolní. Z toho následuje však, že bývalý Hřivický
potok zdejší měnil postupem času nejen směr svého koryta, anoť
z polohy své na pískách octl se tam, kde je dnes Zeměchské údolí,
ale i svou výšku, neboť s výše 243 m n. m. Na pískách, klesl až do
hloubky asi 227 m n. m. v Zeměchském údolí v Zeměchách.
Již v článku našem o pásmu I. (profil 21.) zmínili jsme se 0 tom.
že ve stráni Bytínského tarasu JZ. od Slavětína, zbarveny jsou též
cihlově červeně nejvyšší pískovce pásma I. To samé shledali jsme
u pískovců vrstvy 1. souvrství d. pásma I. ve strání Peruckého tarasu
nad mlýnem Dybří v Dybeřské rokli. Červeně co cihla zbarvené tyto
pískovce zdaleka (od Nového dvora Dybří) jsou již viditelny a nápadny.
Studovav pásmo III. ve stráních Perucké vysočiny, shledal isem toto.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 11
V celé pravé stráni Peruckého důlu od Strädonie, přes Chráštín ku
Pěkné vyhlídce, Peruci a mlýnu Dybří, nalézají se pisčité slíny
permskou červení zbarvené. Stráň tato je ponejvíce lesnatá, proto
místy jen nepatrné stopy jejich nalézáme. Zejmena však uvádíme
návrší Na šancích nad Strädonicemi, stráň nad Chráštínem a od Chrä-
Stina ku Pěkně vyhlídce. Na stráni pod Pěknou vyhlídkou nalezáme
ohromné množství ssutin červeně zbarvených písčitých slínů pásma III.
Od Pěkné vyhlídky k Peruci jsou velmi vzácné, porostem lesním
ukryté. Teprvé u mlýna Dybří tu a tam nějaký se nalezne. Bytinsky :
taras a stráň severní Peruckého tarasu posud tvoří úval od Nové
Vsi nad Pochvalovským důlem přes Toužetín, Vrbno až ku Dybři a od
Dybří hluboký Perucký důl až do Strádonic pokračuje. Jest tedy
pravděpodobno, že Pochvalovský potok na počátku doby třetihorní,
v mnohem větší výši než-li dnes, ubíral se touto cestou od Nové Vsi
kol Peruce do Strádonic. Poněvadž počátek Pochvalovského dülu
sahá vysoko do útvaru permského Žbánské vysočiny, mohla červená
voda permská snadno vrstvy zdejší zbarviti, jako se posud děje
v celém Pochvalovském důlu od Žbánu až k Voboře. — K tomu při-
pojiti dlužno, že mimo zminenon stráň, v četných lomech, jež zalo-
ženy jsou v pásmu III. na Perucké vysočině, nikde pisčitých slínů
červeně zbarvených nenalezáme.
K úvaze naší o červeně zbarvených vrstvách pásma III. při-
pomínáme, že již Kræüi”) (1870.) zmiňuje se o rozsedlinách Dělo-
horských opuk (pás. III.) zbarvených červeným kalem permským
u Lipna a Tuchořic. Kusra®) (1878) jedná o několika místech v oboru
vrstev útvaru křidového u Peruce, Loun, Zeměch a Lipence, které
zbarveny jsou permskou červení, ve svém článku: „Červená barva
Permu v rozličných útvarech u Loun a Rakovníka“ a rovněž z toho
vyvozuje směr tekoucích tu někdy vod, jichž stáří klade do doby
třetihorní a sice předčedičové (tamtéž str. 534.).
Petrografie pásma III.
Horniny vyskytující se v pásmu III. v Poohří okolí Budyně
jsou podobné horninám téhož pásma v okolí Řipu, zejmena u Roud-
nice. Zde převládaly slíny, jež měly hojné jehlice spongií a foramini-
fery; menší díl zaujímaly pisčité slíny a málo bylo v nich stop
SEA rchiv. 1. str. 53.
5) Casopis Musea Království Ceského, 1878 str. 531.
19 XXI. Čeněk Zahálka:
křemitých vápenců v nejvyšších polohách pásma III. U Přestavlk
pozorovati však bylo již i v nižším oddělení pásma III. křemitých
vápenců, zvláště ve stráních u Přestavlk ku Vrbce a Roudníčku nad
Budyní. V nejhlubším místě pásma III. byla všude 1 » mocná
vrstva jílu bez vápence.
Podobné vlastnosti mají horniny od Budyně přes Peruckou vy-
sočinu až do Pochvalovského důlu. Zejmena mají také množství
jehlic spongif, však méně foraminifer. Písku křemenného — mikro-
skopického — jest v nich o nějaké procento větší, tak že horniny
těchže vrstev, jež jsme v okolí Řipu určovaly co sliny, určujeme
zde co pisčité slíny. Tolik písku však ještě nemají co pisčité slíny
pásma IV. v Poohří. Jsou velmi jemné a barvy zažloutlé. Častěji se
v nich objevují křemité vápence buď v lavicích neb v koulích (boule,
hroudy). Také tyto vápence nejsou ještě tak pisčité jako v pásmu
IV. okolí Řipu.
Jehlice spongií, které svým množstvím byly pro pásmo III.
v okolí Řipu a v Perucké vysočině význačné, počinají se od Pochva-
lovského důlu přes Zeměchy k Lipenci takovou měrou hromaditi ve
vrstvách pásma III., že vrstvy jeho některé, i několik metrů mocné,
více méně ze samých jehlic spongií se takřka skládají. tak že ostatní
nerosty jen vedlejšími jsou a malý díl horniny skládají. Proto na-
zýváme tyto horniny, aeguivalenty to slínů z Roudnicka a pisčitých
slínů Perucka, křemité pískovce spongiové, pískovce spongiové, pisčité
slíny spongiové a vápence spongiove. Také na levé straně Oharky
od Břvan přes Hrádek k Libčevsi, Třiblicům a Chřásťanům tyto
vrstvy spongiové se nalézají.
Pozoruhodno jest, že čím dále z Budyňského Poohří do Loun-
ského, tím častěji nalezáme vrstvy našeho pásma bez vápence. Oby-
čejně bývá vápenec ten vyloužen, zvláště na povrchu zemském a
zůstavuje po sobě dirky. Kámen takový bývá pak lehčí. Pod lupou
se zvláště dirkovitost jeví, i na lomu, když kámen přelomíme. Tu
shledáváme, že dutinky ty jsou střední částí jehlic spongií, jichž obvod
obyčejně ještě je zachován, poněvadž bývá z kyseliny křemičité. Poprvé
jsme shledali takové dirkovité pisčité slíny lehké u Chrästina, pak
v Dybří u Peruce, porůznu mezi Perucí a Pochvalovským důlem, více
u Zeměch a nejvíce u Lipence, Břvan, Hrádku a Třiblic. V některých
vrstvách však vápenec vůbec nikdy nebyl.
Jil v nejhlubší části pásma III. nabývá v dalším Poohří do
Lounska větší mocnosti a glaukonit, který byl u Přestavlk mikrosko-
pický, stává se zde makroskopickým a místy velmi hojným. Zdá se,
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 13
že svrchní vrstvy jílu v krajině Lounské jsou aeguivalenty oněch
nejhlubších slínů v okolí Přestavlk, které na jílu spočívaly a hojným
limonitem oplyvaly. Stävajit se u Vraného a Brdloh vrstvy tyto
měkkými, jílovitými. U Břvan zvláště je to viděti, že svrchní vrstvy
jílu jsou přechody z pisčitých slínů do pisčitých jílů a rovněž na
limonit jsou bohaty. Jíly mají vlastnost vodu nadržovati. Kde pří-
hodný k tomu terrain, tam vidíme v oboru jeho dosti pramenů; ku
př. ve Břvanech, ve Vraném a mezi Dřivčicemi a Dybří.
Přehled hornin vyskytujících se v pásmu III.:
1. Pískovec křemitý spongiový.
. Piskovec jemnozrnný s tmelem jilovitým.
. Pískovec jilovitý.
. Pískovec spongiový.
. Píškovec spongiovy jilovitý.
Pískovec slínitý.
. Pisčitý slin spongiovy.
. Pisčitý slin.
. Vápenec spongiovy.
10. Vápenec křemitý.
11. Slín.
12. Jil glaukoniticky.
13. Jil.
14. Jil pisčitý.
Kremity pískovec spongiovy z lomu Hotskeho nad Lipencem
z vrstvy odpovídající vrstvě 5 b. profilu 33 (viz obr. 21. a 20.)
Makroskopicky: jeví se páskovaný (vrstevnaty), při čem se stří-
dají pásky modravé s tmavošedými, žlutými a bělavými. Blíže k loži
je žlutý, dál do středu vrstvy tmavošedý a modravý. V kyselinách
neSumi. Lom příčný ( k vrstevnatosti) je poněkud lasturovému po-
dobný. Velmi pevný a tvrdý. Modré vrstvičky jsou tvrdší a nedají
se nožem rypati, žluté jsou měkčí, dají se nožem rypati a mají
vryp bílý.
Žlutší vrstvička mikroskopicky: křemen ve způsobě ostrohran-
ných průřezů zrnek jemných dosti zastoupen. Mnohem více v průře-
zech po jehlicích spongiových. Glaukonit co tráva zelený skládá
místy jehlice spongii. Pyrit a limonit málo zastoupen.
Tmavá do modra vrstvička mikroskopicky: Celý výbrus vyplňuje
směsice jehlic spongiových v nepořádku na sobě nakupených v roz-
manitych průřezech a velké množství trosek z koster spongii. Podle
toho, jak jehlice ležela, jeví se průřezy buď podélné, příčné nebo
N
(© 00-10 OM ©
14 XXIL Čeněk Zahálka:
šikmé. I v těch jeví se rozdíly. Při podélném průřezu může jíti řez
blíže obvodu jehlice, aneb blíže centrálního kanálku aneb jím samým.
Hmotou jehlic je čirá kyselina křemičitá. Tmavší čára tvoří obrys
průřezu. Průřezy ostrohranné velmi malých zrnek křemene mezi
jehlicemi spongií dosti se pozorují. Výbrus je přetržen často trhli-
nami, které jsou vyplněny čirým křemenem. Limonit skromně za-
stoupen i pyrit. Glaukonit skládá místy jehlice spongii, obyčejně cen-
trální kanálky.
Kremity pískovec spongiovy z vrstvy 4. profilu 33. z lomu nad
Lipencem.
Makroskopicky: Tvoří tmavší šedé pecky ve vrstvě 4. od ve-
likosti hrášku až po velikost pésté, zřídka větší. Je tvrdší mnohem
nežli pisčitý slín spongiový, v němž vězí. Přechází tak ponenáhle
v pisčitý slín, že jej nelze přesně omeziti bez kyseliny. Tam kde
kámen kyselinou vře, tam počíná již pisčitý slín. Na povrchu, kde
vrstva 4. zvětrala, tam kulička křemene spongiového vystupuje zře-
telné, poněvadž více větrání vzdoruje.
Mikroskopicky: Celý výbrus vyplňují křemenné jehlice spongii
v podlouhlém neb příčném řezu, v nichž často i průřezy centrálních
kanálků se jeví tmavší barvou. Obzvláště překvapuje velká směsice
příčných průřezů jehlic v podobě kroužků uvnitř s tmavší tečkou,
jež dotýkají se těsně vedle sebe. Průřezy křemenných zrnek ostro-
hranných je málo. Nepravidelné průřezy glaukonitu co tráva zelené
málo kde. Pyritu málo, limonitu hnědého neb žlutého více.
Piskovec jemnozrnný s tmelem jilovitým deskovitý žlutý až
hnědožlutý od Břvan z vrstvy 2. profilu 36. a 37. a z vrstvy 3.
profilu 38. Nemá žádného vápence. Dosti šupinek muskovitu. Glau-
konit je mikroskopický. Místy má zlomky po skamenělinách.
Piskovec jilovity velmi jemný deskovitý ze souvrství 3. pro-
filu 36. pod Břvany, je šedý s hojným muskovitem v jemných šu-
pinkách s modravymi jilovitými pruhy. Místy je pískovec celý
modravý. Na povrchu bývá v jíl rozpadlý.
Piskovec spongiový velmi jemný, deskovitÿ ze souvrstni 2. pro
filu 24. v Lipenei (obr. 16.)
Makroskopicky: Velmi jemná tato hornina má barvu bílou, jest
zvonivá, lehká. Pod lupou pozorují se četné dirky, v nichž snad
druhdy vápenec vězel. V kyselině nešumí. Pouhým okem pozorujeme
v bílé hmotě pískovce tmavší skvrny, které ještě lépe vystoupí na
vybroušené ploše pískovce zvláště na mikroskopickém výbrusu. Pod
drobnohledem shledáme, že tato tmavší místa jsou větší skupiny
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 15
velikého množství jehlic spongii. V přírodě činí hornina ta dojem
slínu. Velmi překvapuje její mikroskopický rozbor.
Mikroskopicky : Hlavní součástí výbrusu tvoří jehlice spongif
v nepořádku na sobě nahromaděné. Od některých jeví se řez podélný,
od jiných příčný neb šikmý. Tvar jejich je dosti rozmanitý jak uka-
zuje náš obraz 16., v němž jsme hlavní tvary průřezů jejich zobrazili.
Hmota těchto jehlic je složena ponejvíce z kyseliny křemičité a méně
z glaukonitu. Glaukomit objevuje se též v nepravidelných průřezech
co tráva zelených jako vídáme v jiných horninách útvaru křidového.
Křemenná zrnka písku v nepravidelných průřezech zřídka se objevují
ve výbrusu. Žlutavý prášek jílu přispívá k soudržnosti všech nerostů.
Vzhledem k tomu, že hlavní součást horniny této jsou spongiové
jehlice, a že jehlice tyto z křemene sestávají a jaksi písek křemenný
zastupují, nazvali jsme horninu tuto pískovcem spongiovým.
Piskovec spongiový jílovitý vrstvy T. profilu 38. od Břvan (obr. 18.)
Makroskopicky: Deskovitý, bílý, velmi jemný, velmi špiní ruce,
s hojným muskovitem v jemných šupinkách. V kyselině nešumí. Činí
dojem třetihorního triplu.
Mikroskopicky: Již pouhým okem viděti jest na mikroskopickém
výbrusu tmavší skvrny ve světlé ploše ostatního výbrusu, jež na
obyčejném kusu viděti nebylo. Tyto tmavší skvrny jeví se pod drobno-
hledem co skupiny samých jehlic spongií. Celkem shledáváme, že se
skládá výbrus hlavně z křemenných jehlic spongií. Křemenných prů-
řezů písku je málo. Glaukonitu v jemných zrnkách dosti. Žlutavý jíl
tvoří tmel nerostů i oněch jehlic. Tvary jehlic spongií nejsou tu tak
rozmanité jako u předešlého pískovce z Lipence (viz obr. 18.)
Piskovec spongiový jílovitý z vrstvy 6. profilu 37. od Břvan
(obr. 17.)
Makroskopicky: Deskovitý, šedý až bělavý, s hojným muskovitem
v jemných šupinkách. Na pohled činí dojem triplu. V kyselinách nešumí.
Mikroskopicky : obsahuje sice dosti křemenných jehlic spongiových
(obr. 17.), přece však méně než-li předešlé. Průřezy v malých krouž-
kách pravidelných neb stlačených a protáhlých jsou často ve sku-
pinách. Zinty prášek jílu tvoří hlavní součást plochy výbrusové.
Glaukonitová zrnka co tráva zelená jsou často viděti. Limonit žlutý
až hnědý je hojný.
Piskovec slinitÿ spongiovy ze souvrství 2. (z tak zvaného Win-
tersteinu) profilu 41., z lomu 1 km. jižně od Hrádku.
Makroskopicky: Deskovitý zažloutlý poněkud porovitý kámen
jemný se šupinkami muskovitu. Šumí v kyselině. Křehký.
16 XXII. Čeněk Zahálka:
Mikroskopicky: Hojné průřezy vápence a křemene. Prášku jílu
dosti. Limonitové průřezy hnědé a žluté hojné. Glaukonit v zrnech
co tráva zelených méně zastoupen. Jehlic spongií u porovnání s pře-
dešlými horninami méně; asi tolik co ve slínech pásma III. u Roud-
nice. Místy jsou jehlice z glaukonitu.
Piseity slin spongiovy z vrstvy 7. profilu 40. z levé stráně
Hradeckého údolí mezi Břvany a Hrádkem.
Makroskopicky: pevná hornina zažloutlá se šupinkami musko-
vitu. V kyselině šumí.
Mikroskopicky: Nejvíce je vápence v nepravidelných průřezech.
Jehlic spongiovych křemenných velmi hojně. Glaukonit co tráva zelený
skládá buď nepravidelné průřezy aneb jehlice spongii. Limonitových
zrnek hnědých a žlutých dosti. Jílovitého prášku málo.
Pisčitý slin spongiovy z vrstvý 5. profilu 40. z téhož náleziště
u Hrádku (obr. 19.)
Makroskopicky: Křehký kámen žlutavě bílý, místy žlutý, s čet-
nými jemnými šupinkami muskovitu. Šumí v kyselině.
Mikroskopicky: Nejvíce zastoupen vápenec v nepravidelných
průřezech. Dosti nepravidelných průřezů křemene čirého. Dosti limo-
tových průřezů hnědých a žlutých. Hojně jehlic spongiovych. Jil
žlutý tvoří tmel.
Pisčitý slin spongiový z vrstvy 4. profilu 33. v lomu nad Li-
pencem.
Makrokopicky: Šedý málo zažloutlý, lehký, dosti porovitý. Šumí
v kyselině. (V tomto objevují se pecky křemitého pískovce spon-
gioveho tmavší, tvrdší, neporovité, nešumí v kyselině.)
Mikroskopicky: Vápenec čirý vyplňuje výbrus; v tlustší vrstvě
jde do běla. Křemen v jemných ostrohrannych průřezech tu a tam.
Jilu málo. Glaukonit v nepravidelných průřezech co tráva zelených
málo. Jehlic spongiových méně. Pyritu a limonitu méně než glaukonitu.
Pisčitý slin spongiový ze souvrství 2. profilu 29. z Kädnerova
lomu v Zeměchách. Líší se od následujícího pisčitého slínu z Peruce
tím, že je lehčí. Již pod lupou vidíme hojně direk, tím lépe pod
mikroskopem. Patrně se vápenec z míst těch vyloužil a proto je
kámen lehčí. Jinak má ještě dosti vápence a v kyselině dosti Sumi.
Jest šedý neb zažloutlý. Šupinky muskovitu zřídka se v něm objevují.
Tam kde leží pisčitý slín na samém povrchu, může se z něho vá-
penec úplně vyloužiti a pak v kyselině nesumi. Jehlic spongtí jest dosti.
Obsahuje v sobě pecky šedé křemitého pískovce spongiového.
Ten v kyselině nešumí. Má mnoho jehlic spongii.
Pásmo III. — Bélohorské — křidového útvaru v Poohří. 1e7
Piseity slin z vrstvy 1. profilu 27. v Peruci. Týž náleží ku
nejvyšší poloze pásma III.
Makroskopicky: Pevný šedobílý poněkud zažloutlý. Místy se
žlutými neb hnědými skvrnami a pruhy od limonitu. Vrypu bílého.
Velmi jemná hornina. Působením kyseliny mocně šumí.
Mikroskopicky: Vápenec bělavý až čirý (dle tlouštky výbrusu)
nejvíce vyplňuje plochu výbrusu. Je buď v nepravidelných průřezech
neb tvoří hmotu foraminifer. Tvori tmel ostatním nerostům. Křemene
méně než vápence v nepravidelných ostrohranných průřezech velmi
malých. Jíl málo zastoupen. Limoni* huědý a žlutohnědý je dosti
roztroušen v nepravidelných průřezech. Kde je zvětralý, tam je zbar-
veno okolí jeho do žluta. Také vyplňuje komůrky foraminifer. Povstal
všechen proměnou pyritu. Pyrit v černých průřezech trojühelni-
kových, obdélníkových a čtverečných je málo zachován, obyčejně
vidíme přechody jeho v limonit. Také vyplňuje komůrky foraminifer.
Glaukonit v malých zrnkách nepravidelných méně zastoupen. Průřezy
jeho co tráva zelené jsou čerstvé; kde postouplo větrání, tam jde
barva zelená do žluta. Jehlic spongif málo.
Vápenec spongiový z vrstvy 6. profilu 40. u Hrádku.
Makroskopicky : Pevný, šedý neb bělavý a zažloutlý na témž
kusu. Šumí mocně v kyselině.
Mikroskopicky: Vápenec vyplňuje výbrus, hlavně jehlice spongii
jichž je velmi mnoho. Nepatrně zrnek křemenných v nepravidelných
průřezech čirých. Glaukonit je zvětralý dosti, proto na přechodu ze
zelené do žluté barvy.
Vápenec spongiový: pisčitý z vrstvy 4. profilu 40. u Hrádku.
Makroskopicky : Pevný, bělavě zažloutlý. Šumí mocně v kyselině
Mikroskopicky : Vápenec nejvíce zastoupen. Křemenných zrnek
málo. Jílu nepatrně. Jehlic spongif velmi mnoho.
Vápenec kremitj ze souvrství 1. profilu 27. v Peruci.
Makroskopicky : Šedý až tmavošedý, dále od povrchu namodralý.
Při trhlinách a rozsedlinách šedý. Někde tmavošedý do modra s bled-
Simi šedými skvrnami a pruhy. Mnohem pevnější než pisčitý slin,
v němž v podobě koulí vězí. V kyselině mocně vře.
Mikroskopicky: Celou plochu výbrusu zaujímá vápenec v malé
nepravidelné čiré dílce rozdělený. Jemné průřezy křemene ostrohranné
málo zastoupeny. Glaukonitu je více než křemene v nepravidelných
průřezech co tráva zelených. Týž větráním žloutne. Pyritu a limo-
nitu málo.
Ji glaukonitický z vrstvy 2. profilu 38. od Břvan. Tmavý šedo-
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1897. 2
18 XXII. Čeněk Zahálka:
zelený. Na řezu zvláště zelený. Má velmi mnoho makroskopického
glaukonitu. Bohatý pyritem. Týž se mění v sádrovec, jenž tvoří shluky
v jílu samém až několik cm. dlouhé aneb vyplňuje trhlinky v jílu.
V kyseliné nešumí.
Jil ze souvrství 1. profilu 38. od Břvan. Na trhlinách černě
zbarven. Má šupinky muskovitu a dosti mikroskopického pyritu
a glaukonitu. Pyrit mění se ve shluky sádrovce, jež dosahují ně-
kolik cm. délky. Na trhlinách bývá vyloučena zvětralá zelená ska-
lice a hořká sůl. V kyselině nešumí.
Jíl ze souvrství 1, profilu 8. a 9. v lomu u myslivny v Peruci.
V nejspodnější čtvrtině až třetině tohoto souvrství je jíl modravý blíže
povrchu s šedými skvrnami, na povrchu šedý s modravými skvrnami
neb zcela šedý. Je tence deskovity. Má místy dosti písku jemného
křemenného, který otřením kartáčem ve vodě dobře vystoupí. Vzácné
je hrubé zrnko křemene šedého o velikosti hrášku. Obsahuje pecky
limonitové tmavohnědé, které větráním zbarvují vrstvy jílu do ruda,
hněda a žluta. Vodnatý kysličník železitý zatekä do loží a zbarvuje
tyto hnědým povlakem lesklým. V ložích i trhlinách a rozsedlinách
tvoří se pak destičky hnědelu. V kyselině nešumí.
V horní části souvrství tohoto je jíl tence deskovitý, dále od po-
vrchu modravý se šedými skvrnami, blíže povrchu šedý. V kyselině
rovneZ nešumí.
Jíly piséité vyskytují se v horní části souvrství jílu u Břvan.
Jsou modravé, na povrchu šedé s modravými skvrnami neb šedé.
Obsahují velmi jemný křemenný písek a drobnohledny glaukonit.
Mívají v sobě pecky limonitové po spongiich a na trhlinách mívají
žluté až hnědé desky limonitové, s těmitéž nerosty co jíl pisčitý.
Obsahují někdy dosti jemných šupinek muskovitu. Z pyritu mikrosko-
pického tvoří se místy hořká sůl. V kyselině nešumí. Přibývá-li více
písku v jílech takových, činí přechod v jílovité pískovce.
Geotektonika pásma Ill.
Vyjma nejspodnějšího jilovitého souvrství, v němž bývají vrstvy
někdy vlnitě zprohýbány, jako ku př. v lomu u Myslivny v Peruci
(prof. 9-—IIT 1.) jsou vrstvy pásma III. celkem rovně a rovnoběžně
nad sebou uloženy. Malou výminku shledáme u Lipence. V souvislém
celku ovšem již pásmo III. nenalezáme, jesti často dislokacemi pře-
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 19
trzeno ve více od sebe oddělených stupňů spolu s jinými pásmy,
o nichž ve zvláštním článku se pojednává.
Následkem dislokac nabyly vrstvy pásma III. v tarasech Pe-
rucké vysočiny oněch sklonů celkových, jaké jsme vytkli již u pásma
I. a II. Tyto sklony celkové jsou velmi mírné a sotva 1“ dosahují.
Měříme-li však sklon vrstev pásma III. kompasem ve stráních Pe-
ruckých tarasů, shledáme sklon daleko větší, vždy více méně stupňů
obnášející. Co jest toho příčinou? Odchylky tyto nalézáme vždycky
ve stráních na pokraji tarasů u samých rozsedlin dislokačních. Vrže-
ním těchto tarasů ohnuly se vrstvy při samých rozsedlinäch dislo-
kačních a proto tam nyní většího sklonu nalézáme než-li je celkový
sklon v tarasu. Jaké převraty ve sklonu vrstev mohou býti způsobeny
ve zdejším útvaru křídovém u samých rozsedlin dislokačních, o tom
poučují nás i menší skoky než-li jsou v Perucké vysočině ku pr.
u Brvan, v úvozu cesty do Lenešic. Na obrazci 15. znázorněny jsou
tři blízko sebe se vyskytující rozsedliny břvanské r,, r, a r;. První
jde Hradeckým údolím, druhá a třetí v levé straně téhož údolí. Smér
jejich jest od JZ. ku SV., pročež kolmo protínají poslední dvě úvoz
cesty z Břvan do Lenešic, která má směr od SZ. ku JV. Rozsedliny
r, a r, jsou přístupny a zvláště ve východní straně úvozu se všemi
přílehlými vrstvami odkryty. Vrstvy pásma III. mezi r, a r, jsou
u rozsedliny r, skloněny pod úhlem 10° až 15" kSZ. (21" 5Z.), hned se
však ohýbají pod úhlem 45° v témž směru k neviditelné rozsedliné
r,. Mezi rozsedlinou r, a r, mají vrstvy též sklon ku SZ., tedy ku
rozsedlině r,, avšak u rozsedliny r, vidíme dolní vrstvy jílovité za-
hýbati se mocně dolů ku rozsedlině r, a tvoří tu vlnu. Dál od cesty
ve sluji úzké, která se vymlela vodou dle této rozsedliny r;, ohýbají
se dolů také vrstvy 7. až 11., což u cesty viděti není.
U Přvanských rozsedlin dislokačních nejlépe je viděti, jak mohou
vrstvy změniti svůj sklon celkový v krajině. Severní stráně Peruc-
kých tarasů nalézají se však též při samých rozsedlinách dislokačních, dle
nichž vzhůru byly vrženy, pročež jsou též ohnuty, majíce větší sklon
než je celkový sklon tarasu. To samé může platiti o sklonu vrstev
pásma I. a II. na výchozech jejich v Peruckých tarasech.
Proberme místní sklony a směry rozsedlin v pásmu III. v Poohří.
1. Východně od Strädonic mají vrstvy v lomu tamnější stráné
směr od JZ. ku SV. a sklon 20° ku SZ. Rozsedliny jsou dvojí. Jedny
jdou kolmo ku sklonu vrstev, mají tedy směr od JZ. ku SV. a sklon
70° ku JV. Druhé jsou svislé a jdou podle sklonu, tedy od JV. ku
9%
20 XXII. Čeněk Zahálka:
SZ. Stráň, v níž se lom nachází, jest zakončena rozsedlinou Slavě-
tínskou, která tu má směr od JZ. ku SV.
2. V pravé stráni Peruckého důlu „Na pěkné vyhlídce“ mezi
Perucí a Chráštínem mají vrstvy směr od JZ. ku SV. a sklon 22° ku
SZ. Rozsedliny jsou dvojí. Jedny jdou kolmo ku sklonu, mají tedy
směr od JZ. ku SV. se sklonem 68° ku JV. Druhé jsou svislé, jdou
podle sklonu, tedy od JV. ku SZ. Vrstvy zdejší nalézají se v oboru
Perucké a Dybeřské rozsedliny, které mají směr od JZ. kn SV.
9. V lomu na severní straně Vraného jest sklon tak malý, že
se nedá okem postřehnouti. Určili jsme celkový sklon zdejších vrstev
mezi Perucí, Vranou a Poplzy ku VSV. o velikosti '/,°. Směr vrstev
je od JIV. ku SSZ. Hlavní rozsedliny jdou kolmo na sklon totiž od
JJV. ku SSZ. Jsou skorem svislé. Druhé rozsedliny jdou od Z. k V.
4. V lomu při silnici nad Vrbnem je sklon tak malý, že se
nedá měřiti kompasem. Rozsedliny jsou dvojí. Jedny jdou od JV. ku
SZ., druhé od JZ. ku SV. Oboje jsou skorem svislé. Stráň, v níž je
lom založen, zakončena je Peruckou rozsedlinou, která tu má směr
od JZ. ku SV.
5. Ve stráni Bytinské JZ. od Slavětína mají vrstvy sklon 30°
k SZ., směr od JZ. ku SV. Strání touto končí se Bytinský taras pri
Bytinské rozsedlině, jež má směr od JZ. k SV.
6. Na JZ. úpatí Šibenice, v nejnižším lomu p. Jana Husáka, mají
vrstvy směr od JZ. ku SV. a sklon 50° až 55° ku SZ. Jedny rozsed-
liny jdou kolmo ku sklonu, mají tedy směr od JZ. ku SV. a sklon
40° až 35° ku JV.; druhé rozsedliny jsou svislé, dle sklonu směřující,
tedy od JV. ku SZ. Rozsedliny jsou velmi široké. Je viděti, že vrstvy
velmi utrpěly dislokací. Vrstvy tyto přiléhají ku blízké Slavětínské
rozsedlině, která má směr od JZ. ku SV. a k puklině, dle níž vy-
brázděna je rokle mezi Šibenicí a Lomy směru od JV. ku SZ.
7. V jižním boku Šibenice, v lomu p. Jana Vodičky nejsou
vrstvy rozestoupeny jako v předchozím. Směr jejich jest od JZ.
k SV., sklon 10° k SZ. Vrstvy jsou poblíže Slavětinské rozsedliny
směru od JZ. k SV.
8. V severním boku Šibenice, v lomu p. Václ. Suchého na
Kamenici, mají vrstvy směr od JZ. k SV., sklon 10° ku SZ. Roz-
sedliny mají směr od JZ. k SV. se sklonem 80" k JV., a svislé od
JV. ku SZ. Lom jest u samé Slavětínské rozsedliny směru od
JZ. k 8V.
9. Po jižní straně obce Vlčí, kde je viadukt dráhy, mají ve
stráni tamnější vrstvy směr od JZ. k SV. a sklon 20° k SZ. (20* 52.)
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. DA
Stráň tato se ukončuje při Slavétinské rozsedlině, která tu má směr
od JZ. k SV.
10. V Zeměchách, při východním konci obce, v lomu Kádne-
rově, mají vrstvy směr od JV. ku SZ. a sklon as 5° k SV. (2*5"kSV.)
Hlavní rozsedliny jdou od JZ. k SV. a od JV. k SZ. Jsou svislé
skorem.
11. V lomu Urbanově, Nad háji, SV. od Zeměch, mají vrstvy
směr od JZ. k SV. a sklon as 5° k SZ. (21" SZ.)
12. V úzkém hřbetu od Zeměch k Lipenci se táhnoucím, mají
vrstvy západně za obcí Zeměchy sklon SZ.
13. V lomech Lipeneckých, severně od nejzápadnějšího konce
Lipence, mají vrstvy směr od JZ. k SV. a sklon 10° k SZ. (21° SZ.).
Jedny rozsedliny jdou kolmo na sklon, tedy ve směru od JZ. k SV.
se sklonem 80° k JV., druhé dle sklonu, totiž od ‘JV. k SZ. a jsou
svislé,
14. Ve stráni pravé Marušského údolí, JZ. od mlýna Hasína
mají vrstvy směr od JZ. k SV. a sklon 10° k SZ. 21' SZ.)
15. V Malnickém lomu, JJV. od Malnic, mají vrstvy směr od
JZ. k SV. a sklon 10° k SZ. (22* k SZ.)
Všecky vrstvy uvedené pod 10. až 15. jsou při rozsedlinäch
dislokačních majících směr od JZ. k SV. Ony v lomu Kádnerově
pod 10. zdají se býti též při rozsedlině směru od JV. k SZ., pročež
odchylný mají sklon od předešlých.
16. U Horního mlýna blíže Břvan (Trinksmůhle) jsou přístupné
dvě dislokační rozsedliny, které nazýváme Břvanskými rozsedlinami
(r,) a pátou (r,). Rozsedliny ty jsou svislé a mají směr VSV. (5'SV.).
Od rozsedliny r, zapadají vrstvy pásma III. k Břvanům. Mají totiž
sklon 59 až 10° ku SSZ. a směr od ZJZ. k VSV. Rozsedliny jedny
jsou svislé a směřují dle sklonu, od JJV. k SSZ., druhé jdou kolmo
ku sklonu, totiž od ZJZ. ku VSV. se sklonem 85“ až 80“ ku JJV.
17. O sklonu vrstev u Břvanských rozsedlin r,, r,, r,, zmínili
jsme se již.
18. Na sever, 300 m od předešlého místa, též v levé stráni
Hradeckého údolí, při cestě do Hrádku mají vrstvy směr od JZ.
k SV. a sklon 25° až 30° k SZ. (21" SZ.). Jedny rozsedliny jsou
svislé a směřují jako sklon od JV. ku SZ., druhé jdou kolmo na
sklon, tedy od JZ. k SV. a mají sklon 65° až 60° k JV. — Čím
výše v úvozu tomto vystupujeme a tím od stráně se vzdalujeme
a do vyšších vrstev přicházíme, tím menší se jeví sklon u vrstev.
22 XXI. Čeněk Zahálka:
Opět tu shledáváme, že blíže rozsedliny vrstvy ohnutím většího sklonu
nabyly. Jdet Hradeckým údolím rozsedlina směru celkem od JZ. k SV.
19. Od Hrádku 1 km na jih, mezí Hrádkem a Lenešickou ci-
helnou, mají v lomu Glasrově vrstvy sklon 8° ku JJV. a směr od
ZJZ. ku VSV. Nedaleko odtud na jih, mezi lomem a Lenešickou
cihelnou jest mírný úval, kterým jde dislokační Ranská rozsedlina
směru od JZ. k SV.
Výsledek uvedeného měření je ten, že vrstvy pásma III. mají
u dislokačních rozsedlin daleko větší sklon než je celkový sklon pásma
III. Rozsedliny ve vrstvách jsou hlavně dvojí. Jedny jdou kolmo na
sklon, mají směr rovnoběžný s přílehlými dislokačními rozsedlinami,
jsou tedy s nimi téhož stáří. Druhé jdou ku předešlým kolmo a ty
jsou zase rovnoběžny a stejného stáří s druhou soustavou dislokač-
ních rozsedlin, které jsou též kolmy ku dislokačním rozsedlinám pře-
dešlým. První soustava rozsedlin obyčejných (slují) i dislokačních má
směr od JZ. k SV., druhá od JV. k SZ.
4200 přťr. vel.
Obr. 21. Vrstvy křemitého pískovce spongiového
uložené ve dvou pánvích souvrství 5. pisčitého slínu spongiového pásma HI.
v Hotského skále u Lipence
Horní pánev má délku 10 m, mocnost uprostřed 0:6 m.
Dolní pánev , „ 20 m. à č 1-25m:
Mocnost vrstvy c = 03 m
A 5 DSO
% > a 2
Zvláštního povšímnutí zasluhuje uložení křemitého pískovce
spongioveho v nejvyšších vrstvách pásma III. u Lipence. Nejvyšší
souvrství 5., složeno je z pisčitých slínů spongiovych, které obsáhují
pecky křemitého pískovce spongiového, obyčejně velikosti ořechu až
pěstě. Poloha těchto pecek je nahodilá. Však v lavici a a d lomu
Hotského vyskytuje se pojednou křemitý pískovec spongiový ve vrst-
vách, které skládají dvě pánve jak je obrazec 21. znázorňuje. Vrstvy
jejich odchylují se od vrstev sousedních pisčitého slínu. Kámen jejich
jest pevný a tvrdý rohovei na pohled podobný. Dál od povrchu,
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 23
trhlin a loží jest modravý, naopak žlutavý. Kus z vrstvy vyňatý jeví
páskování (vrstevnatost), při čem se střídá barva modrá s tmavošedou,
žlutavou a bělavou. Popsali jsme již pískovec tento v části petrograficke.
V dolní pánvi (a) střídají se též mocnější vrstvy s tenkolupennými
jako papír (na povrchu stěny lomu). O dalším horizontálním rozšíření
pánví těchto nic bližšího sděliti nemůžeme. Obr. 21. jest vertikálním
průřezem jejich. Tak se jeví ve stěně lomu.
0 vrstvách pásma III.
Pásmo III. Ize v celém Poohří rozdéliti ve směru vertikálném
na dvě části: dolní a horní. Dolní čásť složena je hlavně z jílů, horní
hlavně z pisčitých slínů.
Dolná souvrství jílů tvoří pro menší svou mocnost jen menší díl
pásma III. Čím dále však z okolí Řipu do okolí Loun tím více moc-
nost jeho roste a stává se pak podstatnou částí pásma III. Jíly tyto
z dvojích příčin počítáme již k pásmu III. Předně se líší petrogra-
ficky velice od pískovců pásma II., takže jimi nastaly při usazovaní
se v moři křidovém jiné poměry, za druhé se líší palaeontologicky
též velice od pásma II. V poslední příčině řadí se dobře ku vyš-
šímu oddělení pásma III. Souvrství jílů jsme zvyklí posuzovati ponej-
více dle výchozů jeho ve stráních, kde bývá obyčejné v kousky neb
prach rozpadlé a po dešti ztéká jako bláto po stráni dolů, zakrývajíc
hlubší vrstvy pásma II. Dále od povrchu bývá deskovité a pevnější.
— V Poohří od Přestavlk až za Budyň nelze v souvrství tomto ro-
zeznati různých vrstev ani po stránce fysikální ani petrograficke.
Teprve v okolí Peruce malé rozdíly se pozorují. V Peruci samé jsou
spodní vrstvy jeho zvlněné, obsahují místy dosti písku křemenného a
pecek limonitových a bývají vodnatým kysličníkem železitým do ruda,
hněda neb žluta zbarveny. Horní vrstvy jílu jsou však uloženy rovně
s obyčejnou barvou modravou neb šedou (na povrchu). Značnou roz-
manitost ve vrstvách pozorujeme však v souvrství tomto v Hradeckém
údolí u Břvan, kde se rozmanité jíly a pískovce spolu střídají. Tu
zvláštnost pozorujeme také u vrstev těchto, sledujíce je z okolí Pe-
ruce do okolí Loun, že jim přibývá vždy více na glaukonitu, tak že
u Břvan některé jíly již zelenavé jsou od velikého množství nerostu
toho (Srovnej profily 36, 37, a 38.)
Souvrstvi horní složeno je hlavně z pisčitých slínů. Zaujímá
94 XXII. Čeněk Zahálka:
mnohem větší díl pásma III. Na povrchu rozpadlé bývá v desky,
však dále od povrchu tvoří stolice obyčejné po 1 m mocnosti. Tu a
tam nalézti lze v nich křemitý vápenec buď v podobě koulí (hroudy,
boule) aneb v lavicích obyčejně 20 cm mocnosti. V některých místech
jest křemitého vápence více, někde málo. Ony koule nejsou uloženy
nahodile, nýbrž tvoří horizont; mohou se však v tom horizontu vy-
tratit. Na první pohled podobají se vrstvy pisčitého slínu pásma III.
v Poohří s jejich křemitými vápenci vrstvám pásma IV. v okolí
Ripu. To však jen na prvý pohled. Při bližším prohlednuti shledá-
váme již, že pisčité slíny jejich i křemité vápence jsou mnohem
jemnější. Pisčité slíny jsou žlutší než ony u pásma IV. Není tu ná-
padného glaukonitu makroskopického. Výbrusy mikroskopické pak
se shodují úplně s oněmi u slínů pásma III. v okolí Řipu,
hlavně pokud se týče většího množství jehlic spongii. Také zde bývají
někdy jehlice jako u Roudnice a na Bílé Hoře u Prahy z glaukonitu.
V celém vertikálném profilu pisčitých slínů v Perucké vysočině
není velkých rozdílů ve vrstvách. To jediné lze poznamenati, že jsou
nejhlubší vrstvy poněkud slinitější a měkčí, než vyšší, podobně jako
u Roudnice. V okolí Peruce, na úpatí strání (JZ. od cukrovaru,
u mlýna Dybří a j.) jsou sesuté a spláknuté úlomky pisčitých slínů
uloženy opět vrstevnatě. Při prvním ohledávání takových nových ná-
plavů snadno v omyl uvedeni býti můžeme.
V Lounské krabatiné ztrácí spodní vrstvy pisčitého slínu vá-
pence a týž nahražen je křemičitými jehlicemi spongií. Nazvali jsme
kämen ten pískovcem spongiovym. Také vyšší vrstvy pisčitých slínů
oplývají daleko větším množstvím jehlic spongií nežli u Ripu a Pe-
ruce. Ony křemité vápence v koulích a lavicích zastoupeny jsou tu
peckami a koulemi křemitého pískovce spongiového (vápence nemají).
Poslední stopy křemitých vápenců na přechodu z okolí Peruce do
okolí Lipence nalezl jsm v Zeméchäch.
Vrstvy horní pásma III. po levé straně Oharky podobají se
ponejvíce oněm u Lipence. I ty mají u spolu pískovec spongiový a
to ještě ve větší mocnosti než u Lipence; výše pisčité slíny, mnohem
pisčitější než po pravé straně Ohárky, přechody to v pískovec.
I v těchto posledních jsou vápence buď ve vrstvách neb koulích a
obsahují jako pisčité slíny velké množství jehlic spongií (viz petro-
grafii pásma III.) V okolí Postoloprt zakončeno je pásmo III. nahoře
pískovci spongiovymi glaukonitickymi.
Stopujme nyní profily pásma III. v celém Poohří od Přestavlk
u Roudnice až do okolí Postoloprt.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 25
Přestavlky— Roudníček.
U Roudnice převládají v pásmu III. po nejhlubším jílovitém
souvrství, vrstvy slínů barvy modravé, na povrchu šedé neb zažloutlé.
Vrstvy pisčitého slínu jsou podřízeny a hlavné na nejvyšší polohy
omezeny.
U Přestavlk a odtud až ku Roudníčku pozorovati jest však, že
vrstvy slinité nabývají o něco více písku křemenného. Ten je tak
jemný, že se dá jen drobnohledem dokázati. Zároveň se tu počíná
objevovati křemitý vápenec v koulích neb lavicích. Vrstvy zdejší po-
psali jsme již při pás. III. okolí Řipu a znázornili příslušnými profily.
Roudnicek— Poplzy.
Profil 3. obr. 5.
Ve stráních mezi Roudníčkem a Poplzy jakož i v přilehlém
Brníkovském údolí, shledáváme jako mezi Přestavlky a Roudníčkem,
že po nejhlubším souvrství jílu následuje vrstva slinu majici velmi mnoho
desek limonitových, až i několik em mocných, vyplňujících obyčejně
trhliny a rozsedliny vrstev. Po zvětrání vrstvy na povrchu vypadnou
a povalují se. Také jsou v nich hojné pecky pyritové obyčejně v li-
monit z části neb zcela proměněné. Mnohé z nich mají ještě tvar
spongif a dosahují někdy až 20 i30 cm délky. Nejednou nalezneme mezi
nimi chřesivce. Všecky ostatní, vyšší vrstvy jsou jemné pisčité slíny šedé
neb modravé na povrchu zažloutlé. Upotřebují se jako dobrý kámen
stavební a v mnohých lomech se vybírají. Málo kde zříme v nich
polohu křemitého vápence.
Pásmo III. zaujímá u Poplz, při silnici do Brníkova výšku od
240 až do 266 m n. m. — tedy 26 m. Jižně od Poplz jsou však
ještě mladší vrstvy pásma III. zachovány. Odměříme-li mocnost
pásma III. z profilu sestrojeného od Poplz k Peruci, shledáme tu
mocnost 38 m.
Šebín.
V lesnaté stráni Šebína mezi Poplzy a Horkami má pásmo IT.
tytéž vlastnosti jak u Poplz. Ve zdejsích pisčitých slínech nalezena
a v Strádonické škole uložena byla
Gastrochaena amphisbaena.
26 XXII. Čeněk Zahálka:
Horka— Strádonice
Po cestě s Horek do Strádonic a v přilehlých lomech jeví se
všude souvrství pisčitých slínů. Kámen se láme v desky žlutavé, šedé
s modravými skvrnami aneb modré. Skameněliny jsou tu vzácné:
Inoceramus labiatus
Eucalyptus Geinitzi Heer.
Za nejvýchodnějším koncem Strädonie (při cestě do Horek)
lze při pásmu III. znamenitou dislokaci pozorovati. Pásmo III. skládající
stráň k Valům (Hradiště proslulého), skloněno je při 20° k SZ. Hned
vedle (za rozsedlinou dislokační) sousedí s ním modravé slinite
jíly pásma IX. Obě pásma jsou při styku svém pokryta mocným ná-
plavem piskovym a ten zase je pokryt ssutinami pisčitého slinu
pásma II. z přilehlé stráně.
Sestupujeme-li po cestě ku čís. 60. ve Strádonicích, a dle řady
domků východních hlouběji, sestupujeme tu podle dislokační rozsedlir.y,
po jejíž jižní strané dojdeme již ku pásmu I., kdežto po severní
strané pořád ještě pásmo IX. se rozkládá.
Strádonice.
Profil 4. Obr. 6.
Příkrá stráň, kterou jsme stopovali od Horek ku Strádonicům,
ukončena je náhle u jižního okraje Strádonic Peruckým důlem. Nad
obcí samou přístupno je nad pásmem II. nejhluhší souvrství jílovité 1.
pásma III. v podobě zamodralého na povrchu šedého jílu v mocnosti
15 m s limonitovými ploškami. Odtud výše k památnému Hradišti,
k šancům (290 m n. m.) a valům všude pisčitý slín jemný bělavý neb
zažloutlý se objevuje. Úlomky křemitých vápenců nechybí. Na po-
vrchu povalují se též červení permskou zbarvené pisčité slíny zdejší.
Ku nasypání mohutných šanců vzat byl pisčitý slín z bezprostředního
sousedství jejich z tak zvaných zadních, prostředních a předních valů,
tak že se tam řádné ornice posud nedostává. Ještě nad valy, upro-
střed výšiny mezi Strädonicemi a Libochovickou silnicí ve výši
303 m n. m. nalézáme poslední pisčité slíny pásma III. Zaujímá tedy
pásmo III. na Saneich výšku od 229 m až po 303 m n. m. t. j. 74 m.
Poněvadž vrstvymají značný sklon k SZ., jest mocnost jejich menší. Dle
profilu sestrojeného z Peruce do Strädonic, obnáší mocnost 40 m.
Pásmo III. — Bělohorské — křidovóho útvaru v Poohří. 27
Chrästin.
Rozsáhlý je obor pásma III. ve směru vertikálném v levé stráni
rokle, na níž je obec Chráštín založena. Pod obcí Chráštínem asi od
250 m n. m. stopovati lze pisčité slíny s křemitým vápencem pásma III.
přes obec Chráštín (270 až 285 m n. m.) a odtud výše až za Libo-
chovickou silnici do výše 392 m n. m. Zaujímá tu pásmo III. výšku
od 250 do 332 m n. m. t.j. 82 m. Mocnost pásma III. nemůže tu
však obnášeti více než 40 m. Proč jest tedy výška a zdánlivě i moc-
cnost mírné skloněného pásma III. tak velká? Příčinou toho jsou
dislokace které Chráštínskou strání procházejí. Dislokaëni rozsedliny
jdou tu od JZ. k SV. a dle nich všecky vrstvy křidového útvaru
vrženy tak, že nad pásmem III. severně od dislokační rozsedliny na-
lézá se vždy do větší výše vržené pásmo III. jižně od dislokační
čáry, čímž pásmo III. ve třech stupních nad sebou se nalézá a moc-
nost jeho tím jen zdánlivě větší jest.
Pod Chráštínem vytryskuje v nižší poloze pásma III. mocný
pramen kříšťálové vody, která se odtud tlačí samočinným strojem do
výše položeného Chráštína. Svou polohou a jakostí připomíná nám
známý pramen Boženu v Peruci.
Pěkná vyhlídka.
V pravé stráni Peruckého důlu na Pěkné vyhlídce, uprostřed
mezi Chráštínem a Perucí nalézá se Perucká rozsedlina dislokační
směru od JZ. k SV. Dle ní byly nejvyšší vrstvy stráně (východně
od rozsedliny) do nynější své výše vrženy. Proto i zde pásmo IL.
zaujímá větší výšku než-li by zaujímalo, kdyby tu dislokac nebylo.
V nejvyšší části stráně, odkud rozkošná se otvírá vyhlídka na Poohří
a Ceské Středohoří, ve výši así 220 n. m. jsou odhaleny vrstvy
pevného žlutavého neb šedého pisčítého slínu jemného a křemitého
vápence modravého pevného a tvrdšího. Při sklonu 22“ ku SZ stří-
dají se tu několikráte 1m mocné stolice slínu s lavicemi 20 cm
mocného vápence. Poněvadž sklon vrstev jde od stráně, odtrhují se
snadno kusy vrstev dle četných trhlin, a ssutiny jejich kupí se
v dlouhé a vysoké hráze, které se časem hlouběji se stráně svezou
a opět nové na místě předešlých nahoře se tvoří. Následkem toho jest
celá stráň pokryta množstvím hrází ze ssutin pisčitého slínu, tak že
28 XXII. Čeněk Zahálka:
zakrývají v dolní části stráně z části i útvar permský, pak pásmo I.
a Il. a i velký díl pásma III.
O velkém množství permskou červení zbarvených pisčitých slínů
v této stráni a odtud ku Chráštínu zmínili jsme se již.
Oldřichovy rokle, pravá stráň.
Profil 8. a 9. Obr. 7.
V lomu u myslivny v Peruci přístupno je opět nad pásmem I.
souvrství jílu pásma III. Má tu mocnost 1:7 m. Ve spodní čtvrtině
(0:6 m) až třetiné (0:4) tohoto souvrství je jíl modravý blíž povrchu
s Sedymi skvrnami, tence deskovitý a vrstvy jeho jsou zvlněny. Má
v sobě dosti písku křemenného. Je proniknut velice vodnatým kysli-
čníkem železitým a od něho do žluta, hněda a ruda zbarven. Horní
čásť jílu má tenké desky své rovně uložené. Je teď modravý, na
povrchu šedý. Nad vrstvou jílu vyskytují se v lomu vrstvy bělavě
šedého a slabě zažloutlého pistitého slínu jemného. "Tento se dä
tu atam při cestách a v jamách stopovati až do největší výše stráně
343 m n. m. severně od lomu, na pokraji lesa. I v lese nalezáme tu
a tam výchozy jeho a vždy sprovází jej lavice modravého křemitého
vápence. Výška pásma je tu 35 m, t, j. od 308 až po 343 m n. m.
Mocnost obnáší tu však 40 m.
Peruc.
Profil 10. a 11.
Levá stráň Oldřichovy rokle, na níž se obec Peruc rozkládá,
má totéž složení co pravá stráň. Z vrstev pisčitého slínu jemného
bělavého, 6°9 m nad pásmem IL vytryskuje tu známý pramen Božena.
Hladina studánky má výšku as 316:4m n. m. Sklon vrstev ku stráni,
jemné slíny pisčité vodu poněkud nadržující a příznivé rozsedliny
dávají vznik znamenitému pramenu jako onomu pod Chráštínem.
Nad Boženou pokračují bělavé a žlutavé pisčité slíny jemné s kře-
mitým vápencem až ku kostelu, který na týchž vrstvách spočívá ve
výši 333m n. m. Vrstvy pásma III. téhož složení pokračují ještě
výše na jih od Peruce a dosahují mocnost menší 40 m.
V té samé výši co je kostel nalézáme odkryté vrstvy v panských
lomech při východním konci Peruce u křižovatky silnic. V něm viděti
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 29
jest jak větrají vrstvy pásma III. ve směru s hora dolů, pročež si
blíže povšimn“m jejich
Profilu 27.
Vrchol lomu. 333 m n. m.
Da E Rozpadlý v kousky pdě7ý in mak 62001) =... Lay
= 2. Ve slabší desky rozpadlý posčitý slin (jinak týž co 1.) . . . . . | A
s = 21. Pevné stolice (až 1 m mocné) pisčitého slinu zažloutlého neb běla- as
2a vého jemného. Místy má v sobě modravy křemitý vápenec v po- |
> | dobé hrud (koulí). Tento je tvrdší a pevnéjší než pisčitý slin. . 4:0)
Dno lomu. Pásmo III. pokračuje hlouběji. 326 m n. m.
Ve vrstvách pisčitého slínu 1. objevuje se dosti limonitových
pecek hnědých a žlutých. Povstaly proměnou z pyritu a jsou to bý-
valé spongie.
Fri’) uvádí odtud skameněliny nalezené býv. vikářem peruckým
Fr. Danešem:
Oxyrhina Mantelli. (Coprolith.)
Loricula gigas.
Nautilus sublaevigatus.
Pachydiscus peramplus.
Ammonites Woolgari
Pleurotomaria seriatogranulata.
Gastrochaena amphisbaena.
Inoceramus labiatus. (Velmi plochý a široký).
Ostrea.
Serpula.
Sequoia Reichenbachi.
Reuss®) uvádí odtud:
Caulerpites fastigatus Presl.
Inoceramus mytiloides Mant (labiatus).
Inoceramus Cripsii Mant.
Anomia radiata Sow?
Frondicularia ovata Róm. (Flabellina elliptica).
KRejčí?) jmenuje z lomu toho:
Coprolithy.
Ammonites peramplus.
7) Studie v oboru křid. útv. v Cechäch. II. Str. 60.
S) Die Kreidegebilde. Str. 80, 81, 91.
9) Studie v oboru útv. křid. v Čechách, I. Str. 76.
30 XXI. Cenék Zahálka:
Nautilus sublaevigatus.
Pleurotomaria secans.
Inoceramus labiatus.
Klytia Leachii.
Geinitzia eretacea.
GumBEL !") nalezl tu:
Inoceramus labiatus.
Kousky dřeva v limonit premenene.
Sám nalezl jsem pouze:
Nautilus sublaevigatus. (vz)
Inoceramus labiatus. (vz)
Fucoides. (vz)
Při silnici po východní straně Peruce od myslivny ku profilu 27.
prozrazují se tu a tam vrstvy piscitych slínů pásma III., zvláště ale
v nekolika lomech, po západním okraji Peruce na dvorech, zahra-
dách a v polích. Tam bylo v pasece odkryto též nejhlubší souvrství
jílu s četnými limonitovými deskami (profil 11.).
Reuss ''), jenž prvý vrstvy útvaru křidového u Peruce studo-
val, počítal jíly pásma III. v Peruci ku svému Unterer Quadersand-
steinw. "Týž jmenoval naše souvrství jílu: Braunschwarzer kohliger
Schieferthon. Naše pisčité slíny pásma III. počítá ku svému Pläner-
sandsteinu, tak jako ve Strádonicích.
GUmBEL '?) nazývá naše souvrství jílů, jelovitymi sliny a náš pisčitý
slín s křemitým vápencem: Schwammflintstenem a slinitym vá-
pencem. Považuje všecky tyto vrstvy, jak jsme již při pásmu I. po-
dotkli, za spodní čásť jeho Mittelplänru, totiž za: Mittelpläner-Sand-
stein und Mergel.
Kresci ) jmenuje naše sonvrství jílů: vrstvou hlinitou, která od-
děluje Korycanské pískovce od mocných lavic Bělohorské opuky. Bělo-
horskými vrstvami u Peruce jmenuje veškeré vrstvy pisčitých slínů
a křemitých vápenců našeho pásma III., jak také jeho obr. 14. a 15.
ukazují.
Kpračí '*) sledoval tyto Bělehorské vrstvy od Peruce přes Slänsko
až na Bílou Horu u Prahy, jak studie jeho svědčí. Měl jsem rovněž
19) Beiträge zur Kenntniss d. Procán — etc. 532.
4) Die Kreidegebilde. Str. 92.—94.
2) Beiträge. Str. 532
13) Studie. Str 76. — 14) Tamtéž.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 31
příležitost sledovati pásmo III. z Peruce až na Bílou Horu a shledal,
že pásmo III. na této cestě zůstává nezměněným v povaze své. Jest
tedy určito, že naše pásmo III. v Řipském okolí a v Poohří jest
totožno s Krejčího Belohorskymi vrstvam.
Frič !*) nazývá naše nejvyšší pisčité slíny a křemité vápence
pásma III. v Peruckém lomu (prof. 27.) Vehlovickymi opukami a při-
pojuje: „Měkké sliny Semické nelze v Peruci pozorovati, neboť jsou
lesem a stavbami zakryty“. Že myslí Fnič těmito měkkými Semickymi
sliny naše jílovité souvrstvé v nejspodnější části pásma III., čili Krej-
čího hlinitow vrstvu oddělující Korycanské vrstvy od Bélohorské opuky,
to potvrzují studia jeho o Bělohorských vrstvách sousedního Žbán-
ského pohoří, okolí Lán, Slaného až na Bílou Horu u Prahy.'*) Zde
důsledně nazývá Frrč naše jílovité souvrství pásma III: Semickymi
sliny. Poněvadž dle Frıör spadají mezi Semické slíny a Vehlovické
opuky ještě Dřínovské koule, byl by Fri stanovil stratigrafickou po-
lohu našeho pásma III. takto:
Zahálka Frič
|- Pisčité slíny s křemitým Veblovické opuky.
vápencem. Dřínovské koule.
Pásmo III.
Jily. Semické sliny.
Takovým způsobem určuje Frıö též pásmo II. čili Krescrno
Bělohorské vrstvy v sousedním Žbánském pohoří a v dálší vytknuté
již krajině "“) jakož i v Poohří u Hrädku. !?)
Jak známo, nalézají se typické vrstvy FkrčovýcH: Semickych
slínů, Dřínovských koulí a Vehlovických opuk v okolí Ripu, kdež
jsme odkryli ješté mezi Dřínovskými koulemi a Vehlovickými opu-
kami mocné Roudnické pásmo. Jest pak sled oněch pásem s hora
dolů tento:
Vehlovické pásmo = Pásmo VI.
Roudnické pásmo = Pásmo V.
Dřínovské pásmo = Pásmo IV.
Semické pásmo = Pásmo III.
15) Studie. II. Str. 60. 61.
16) Tamtéž. Str. 61. až 69. Obr. 17, 18, 19, 20 a 21.
17) Tamtéž. Str. 48:
32 XXII Čeněk Zahálka:
Když jsme sledovali naše pásmo II.'*) z okolí Roudnice do Po-
labí a Povltaví okolí Mělníka, shledali jsme, že je to pásmo, které
Frıö nazývá Semickými slíny. Pri tom zvlášté podotykäme, že Se-
mické slíny FnRičovy '”) od Zlosýnských lomů (totiž od pásma IL —
Korycanského) až na Dřínovský vrch ku Dřínovským koulím (pásmu IV.)
mají mocnost as 46 m.7“) (U Roudnice as 50 m, v Peruci 40 m) a že
ono nejspodnější souvrství jílu — 1m mocné — tvoří jen nepatrný
díl typických Semickych slínů. Právě tak tvoří i v Peruci toto sou-
vrství jílu — 17 m mocné — nepatrný oddíl celého pásma. III.
(Z okolí Peruce do Lounska mocnost souvrství jílů roste až na 6 m)
avšak zde, tak jako v sousedním okolí, jen toto souvrství jílu Fgrč
co Semické slíny určuje.
Sledujíce pásmo III. čili Semicke slíny z okolí Roudnice Poohřím
krok za krokem až do Peruce, ustavičně na paměti majíce stratigra-
fickou polohu, petrografické vlastnosti, palaentologické poměry i moc-
nost, shledáváme, že tyto Semické slíny své určil Fgrč v Poohří jako
Semické slíny, Dřínovské koule a Vehlovické opuky.
K vůli přehledu sestavme v tabulku Friéovo určení vrstev
pásma III. v okoli Řipu a Peruce a připojme k tomu též nejbližší
F: | Frič Krejčí |
Zahälka | ; Ma
é V okolí Ripu. V okolí Peruce. v okolí Peruce.
NT | Vehlovické opuky \ (Nepřístupno.) —
E
VE — = Teplické vrstvy hlubší. | —
© |
=
IV. Dřínovské koule E Malnické vrstvy —
=
a)
Vehlovické opuky. |
HI. Semicke slíny J Dřínovské koule.
| Semické slíny. |
Bělohorske vrstvy
>
Bělohor. v
II. | Korycanské vrstvy. Korycanské vrstvy. Korycanské vrstvy.
| T Perucké vrstvy. Perucké vrstvy. Perucké vrstvy.
18) Pásmo III. — Semické. Věstník Král. Čes. Spol. Náuk. 1893.
19) Studie. II. Str. 25.
20) Zahálka: Pásmo III. Semické. Str. 29. Profilů obr. 4,
Pásmo III. — Bělohorské — kridového ütvaru v Poohří. 33
pásma starší i mladší. Pokud se týče pásma IV, V. a VI. odkázati
třeba na následující pojednání naše o pásmech těchto.
Velmi karakteristické vrstvy pásma IV. čili Fnrčovy Dřínovské
koule, které Frié u Slavétina 1 jinde Malnickými vrstvami nazývá,
v Peruci samé vyvinuty nejsou, anoť pásmo III. tvoří nejvyšší část
povrchu zemského v Peruci. Tim méně se může nalézati v Peruci
Vehlovické pásmo —VI., které je mnohem mladší než Dřínovské (IV.)
a od tohoto ještě Roudnickým pásmem (V. je odděleno.
Jak tabulka naše znázorňuje, odpovídají typickým Bělohorským
vrstvám Krescino (a tím i na Bílé Hoře u Prahy) pouze Semické
sliny v okolí Ripu. Friéovr Dřínovské koule, mé Roudnické vrstvy
a Fričovy Vehlovické opuky jsou pásmy po řadé mladšími než-li
Kresöino typické Bělohorské vrstvy.
Z těchto důvodů a pak, že název Belohorske (vrstvy ve smyslu
Krr,scino jest starší než-li Frıcovy Semické slíny, nepřipojili jsme ku
nadpisu našeho pásma II. Semické — jako dříve při popisu
téhož pásma v okolí Ripu, nýbrž — Bélohorské — dle pojmu Karačíno.
Vrané.
Blízko od Peruce je obec Vrané, kde se počíná vyhloubávati
Vranské údolí. Ač jsou vrstvy pásma III. v Perucké vysočiné v sou-
vrství pisčitých slinů téměř stejné, přec chceme odtud jeden větší
profil vrstev podati, aby bylo viděti stavbu pásma III. Po SV. straně
obce a při cestě do Černochova odkryt je tento
Tř. mathematicko-přírodovědecká. 8
34 XXII. Čeněk Zahálka:
Profil 28.
Vrchol stráně při cestě do Černochova. 3067 mn m
Ornice šedá s úlomky pisčitéco slínu . . . o PO
— 30405 —
110. Pisčitý slim zvětralý, bělavý a zažloutlý, Bea EobenN
ANS le
18. Piseity slin bílý v deskách . . BEA „SER SE DE
17. Křemitý vápenec bělavý v pevné stolici . AE 05
—— Kaple 302 ———
16. Piseity slín bělavý v tenčí desky rozpadlý ser
15 Pisčitý slin bělavý. Velmi pevná lavice . . 2. 0
14. Pisčitý slim šedý a modravý v pevných lavicich .
13. Pisčitý slin bělavý deskovitý s
12. Křemitý vápenec šedý. Velmi pevná. lavice
11. Piseity slin bělavý deskovitý, dole s modrými skvrnami . .
10. Pisčítý slin šedý s modravými skvrnami v tenké desky rozpadlý
9. Křemitý vápenec šedý dál od povrchu modravý. Vel. pevná lovice .
8. Piščitý slin šedý dál od Bo modravy. V teuke desky rozp.
Pevnější než 4... una RD EN
oorHom-noo©
DA X 19 OLO O U
IQ Um =- >=- ->=
22:35 m
D. |
7. Pisčitý slin šedý, dále modravý. Pevná lavice
6. Pisčitý sin modravý, měkký jako 4 : ZEUS
5. Piseity slin šedý dál od povrchu modravý. Pevná lavice . . ö
4. Pisčitý slin s jemnými šupinkami muskovitu. Na povrchu šedý až
žlutý, blíže povrchu modravý se šedými skvrnami dál od povrchu
modravý. V tenké desky N. měkký. .. 00 u
3. Nepristupne vrstvy .
2. Slin šedý měkký. Na povrchu v jl rozpadlý. Barva modrá i šedá
se prostupují. Obsahuje Exogyru lateralis. V břehu silnice proti
slodole ufkraje Vrannéhol ur. ea oC E
—— Silnice. Prameny vodní. —————
1. Jil šedý tenkolupenný dál od povrchu modravý .
TT TE FOPO WERBEN
Pásmo Il. Piskovec jemnozrnný s hrubými tu a tam zrny křemene
Semuskoyitem® ZI ESS CNE CN re
Pásmo III.
=
Demo
G
2
BDÍ xD
© a 00
DO
m
—
42 m
(Piskovec kvádrový jemnozrnný žlutý
Sušárna. —
| Zupek tmavošedý s vrstvičkami jemnozrnného hlinitého 5 který
Mm Av SODCOUhelne drobna 0 TR STEG or
Z |Lupek tmavošedý Pare RER a A M EE o o < 59 M
Studánka. ———
Nepřístupné vrstvy. (Stopy po žlutém pískovci kvádr. jemnozrnnem) . 1:6 m
Pásmo I.
|x
mar lnice be bk 0
Ve Vraném, kde vrstvy nejsou tak rozsedlinami mnoho pře-
trhané jako blíže Ohárky, kde následkem toho vrstvy nejsou tak
zvětrány, vidíme, že původní barva vrstev pásma III. byla modrá
a že větráním nabývají šedých skvrn, pak se stanou šedými a konečně
žlutavé jako dříve u Peruce a j.
Ve Vraném vidíme, že vrstvy pásma III. podržely nad sou-
vrstvím jílovitým ještě slínitou skladbu (souvrství 2.) jako blíže Budyně.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 35
Vrstvou 19. nekončí se ještě pásmo, nýbrž vyšší vrstvy po-
kračují jeste dále k severu. Mocnost pásma III. bude tu asi 40 m.
Nad Peruckým cukrovarem, při silnici do Slavétina.
Profil 7.
V levé stráni Peruckého důlu přístupny jsou nad cukrovarem
v pěšině nad vilou jemné pisčíté sliny zažloutlé pásma III. Jeste více
stop po nich naleznem výše v zašlých lomech mezi vilou a silnicí
Slavětínskou, kdež pevné šedé neb zažloutlé pisčité slíny jemné obsa-
hují též pevnější a tvrdší křemitý vápenec modravý. Při cestě, která
vede od silnice Slavětínské do nového dvora Dybří a sice na pozemku
mezi dvorem a lesem, ve výši as 300m n. m. vyorány v panském
poli parním pluhem hromady desek žlutých bývalých slínů pisci-
tých. Tyto jsou porovité a následkem toho lehké. Väpence již ne-
mají. Jest vyloužen. Málo kde obsahuje hroudu křemitého vápence
modravého. Větráním mění se tu pisčitý slín ve žlutou půdu obsa-
hující úlomky těchže hornin. Zde vyskytuje se poněkud skamenělin.
Všecky jsou vzácné a jen Exogyra lateralis zřídka se tu vyskytuje.
Jsou tu:
Isocardia sublunulata
Arca subglabra.
Tellina semicostata
Pecten curvatus.
Exogyra lateralis.
Panopaea sp.
Ještě vyšší vrstvy jsou ku severu. Mocnost pásma III. bude tu
též okolo 40 m.*")
Dybří — Na Hájkách.
Profil 12. Obr. 8.
U silnice vedouci z Peruce do Dřivčic naleznem nad pásmem II.
v lomu šedý jíl (souvrství 1.), jenž má plno destiček limonitových
21) Na tarasu Peruckém a Bytinském poblíž Peruce není pásmo III. kryto
pásmem IV., nýbrž tvoří povrch zemský. Mohlo tu býti pásmo III. od dob svého
usazení též poněkud splaveno aneb větrem odvanuto. To nebude však mnoho
8*
36 XXII. Čeněk Zahálka:
a hned nad ním počínají vrstvy žlutého, dál od povrchu šedého slínu,
který má již v sobě také křemitý vápenec, na povrchu šedý. Pisčitý
slín bývá tu na povrchu též měkčí, porovitý, lehký. Tytéž vrstvy
pisčitého slínu a křemitého vápence opakují se od silnice přes trať
dráhy Praha—Duchcov až na temeno výšiny zvané Na Hájkách
(360 m n. m.)
Nad Dřívčicemi.
Profil 13. Obr. 9.
V téže stráni Peruckého tarasu naleznem pěkně odkryté vrstvy
dle cesty z Dřivčic na návrší Široké. I zde jsou v pisčitých slínech
žlutavých a bělavých koule křemitého vápence modravého. V mnohých
lomech mezi předešlým profilem a tímto opakují se tytéž vrstvy.
Vrbno. Na Vartě.
Profil 14.
V tomto profilu uvedli jsme zejmena vrstvy přístupné v lomu
nad hřbitovem (vrstvy 3.—9.) náležející ku vyššímu oddělení pásma NI.
Modravý křemitý vápenec tvoří tu lavice vložené do stolic pisčitých
slínů. Rozsedliny v lomu potaženy jsou tenonkou blanou limonitu
hnědého. Při bläné této je kámen žlutší dál od ní méně žlutý až se
stane kámen šedým.
U Panenské Týnice.
Profil 15. (16.)
Nejhlubší vrstva jílu, která v předchozím profilu nepřístupna
byla, odkryta je pod Pohodnicí, severně od Panenské Týnice. Vyšší
vrstvy jsou tu v lomech tak přístupny jako nad Vrbnem.
V těch samých poměrech postupuje pásmo III. ve stráni Pe-
ruckého tarasu vždy výš a výše podle obcí Donína, Toužetína, Solan,
Bedřichovic, Hříškova a Nové vsi až do Pochvalovského důlu.
Obratme se opět do Peruckého důlu, jejž jsme u Dybří opustili
obnášeti, což z toho souditi lze, že tam kde v nejvyšších polohách tarasů povrch
vodorovněji ukončen, tam obyčejně zachovaná mocnost 40 m obnáší a pak že vy-
hovuje v Peruci číslo mocnosti 40 mezi Roudnici (50 m) a Lipencem (215 m)
poměrnému ubývání mocnosti od SV. k JZ.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 37
Dyber—Drivcice.
Profil. 17,748,,519:5.Obr. 8:
V horním oddílu Peruckého dülu mezi Dybří a Dřivčicemi od-
kryto je pásmo III. na několika místech. U spodu nad pásmem II.
je vždy jíl modravý, na povrchu šedý, nad ním pak zažloutlé neb
bělavé jemné pisčité slíny, které v několika lomech jsou tu otevřeny
a obsahují též modravý křemitý vápenec. Zvláště tu byl příhodný
profil 18. pro úplnou přístupnost jeho vrstev dolní části pásma IIL
v mocnosti 19:6% a pro několik skamenělin kterých tu nalézti bylo
možno. Ve vrstvě 3. nalezli jsme tu:
Oxyrhina angustidens, zub.
Mammites sp.
Exogyra lateralis
Gastrochaena amphisbaena
Eucalyptus Geinitzi
Tato vrstva 3. je šedožlutý jemný pisčitý slín s četnými malými
kousky limonitu od velikosti máku až po velikost hráchu. Povstaly
proměnou pyritu. Od nich zbarvuje se okolí do žluta.
V souvrství 4. nalezl jsem:
Nautibus sublaevigatus.
Inoceramus labiatus.
Ostrea sp.
Exogyra lateralis.
Fucoides.
Uprostřed mezi Pohodnicí (profil 19.) a Dřivčicemi, ve výši as
290 m n. m., kde cesta pojednou se v levé stráni vzhůru zdvihá,
tam zapadá pode dno důlu pásmo II., načež tvoří stráň Peruckého
důlu u Dřivčic pouze pásmo III. Mezi tímto místem a Pohodnicí plno
pramenů vody vytryskuje z oboru jilovité vrstvy nejspodnější části
pásma III.
Totéž složení jako v Peruckém tarasu má pásmo III. v By-
tínském tarasu. O pásmu III. mezi Peruckým cukrovarem a novým
dvorem Dybeř jednali jsme již. Přikročme tedy k severní stráni
tarasu tohoto, kde jsou vrstvy lépe odkryty.
38 XXII. Čeněk Zahálka:
Bytinský les.
Profil 20. Obr. 28.
Při silnici ze Slavétina do Peruce v Bytinském lese, špatně je
přístupna jilovitá vrstva. V břehu silnice a v lomech v lese roztrou-
šených i cestách jeví se všude bělavé pisčité slíny na povrchu za-
žloutlé. Obsahují všude pevný křemitý vápenec modravý na povrchu
šedý. V ornici v nejvyšších částech profilu povalují se všude kousky
pisčitého slínu lehkého, porovitého jako byly u profilu 7. blíž dvora
Dybří.
Bytina.
Profil 21. Obr. 28.
Lépe přístupny jsou vrstvy pásma III. ve stráni JZ. od Slavětína.
Nad pásmem II. SV. od strážného domku dráhy Praha — Duchcov najdeme
v cestě jilovité souvrství modravé na povrchu šedé a v celém ostatním
pásmu samé bělavé neb zažloutlé pisčité slíny jemné s pevnými kře-
mitými vápenci modravými. Nejvyšší vrstvy přístupny jsou tu zvláště
v zářezu dráhy Praha—Duchcov. Podobně pokračuje pásmo III. v této
stráni Bytinského tarasu ku Smolnici a až do Pochvalovského důlu,
vystupujíc vždy výš a výše. Ze Smolnice uvádí Reuss *):
Inoceramus mytiloides Mant. (labiatus)
Exogyra columba Goldf.
Frié**) uvádí z nejhlubších tu přístupných vrstev pisčitých slínů :
Ammonites Woolgari.
Avicula anomala.
Seguoia Reichenbachi.
a z šedých křemitých vápenců středních vrstev:
Enoploelythia Leachii.
Inoceramus labiatus.
Přejdem nyní do Slavětínského tarasu.
2) Die Kreidegebilde. Str. 80. 81.
3) Studie. II. Str. 60.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 39
Na Šibenici. V Lomech.
Slavětínský taras mezi Strädonicemi a Slavětínem nese ve vyšší
poloze pásmo III. Toto je přetrženo průsmykem mezi návrším Lomy
a Šibenicí. Průsmyk zarývá se až do kvádrových pískovců pásma I.
Jak na návrší v Lomech tak zvláště na Šibenici jsou četné lomy
otevřeny.
Ve JZ. boku Šibenice, blízko nad pásmem I. a II. je lom
p. Jana Husáka, jehož vrchol padá asi do výše 245 m n. m. Zde
jsou odkryty nižší vrstvy pásma III. v mocnosti 6 m. Vrstvy ty slo-
ženy jsou z pevných, bělavých šedých neb zažloutlých pisčitých slínů
s tmavošedým až modravým křemitým vápencem. Vrstvy zapadají tu
jak uvedeno při sklonu 50°—55° ku SZ. Při návštěvě lomu nápadny
jsou Široké rozestoupené rozsedliny. Zde nalezl jsem vzácné :
Mammites nodosoides.
Arca subglabra.
Inoceramus labiatus.
Ostrea semiplana.
Ostrea hippopodium.
V nejvyšším lomu poznati lze horní vrstvy pásma III. Jsou
podobny oněm spodním. Lom ten, náležející panu Janu Vodičkovi
z Pátku, jest po jižní straně vrcholu Šibenice a témě lomu jest asi
250 m n. m. Pod ornicí slinitou střídají se tu za sebou slabší a moc-
nější lavice pisčitého slínu (až 1 mı šedého, zažloutlého neb běla-
vého, až do hloubky 10°5 m. Některé z mocnějších a pevnějších lavic
chovají v sobě koule křemitého vápence modravého, jež udržují v la-
vicích těch horizont. Na stěnách lomu (dle rozsedlin) není poloha koulí
ani pozorovati, poněvadž jsou obyčejně vodnatým kysl. železitým
potaženy. Teprvé otloukáním vrstvy dá se jejich poloha zjistiti.
Na severním sváhu Šibenice je rozsáhlý lom p. Václ. Suchého
z Pátku. Sluje „Na kamenici“. Témé jeho je též asi 250 m n. m.
Pod ornicí 20 em mocnou opět se vyskytují tytéž vrstvy co dříve.
Obsahují vzácné:
Nautilus sublaevigatus.
Pachydiscus peramplus (40 cm v průměru).
Spondylus sp. (přirostlé na předešlém).
40 XXII. Čeněk Zahálka:
Ostrea semiplana (v chomáčích na Pach. perampl. přir.)
Sequoia Reichenbachi.
Na návrší blíže k Slavětínu přiléhajícím opakují se tytéž po-
měry co na Sibenici. Frič, který vrstvy tohoto pásma II. za Vehlo-
vické opuky (čili naše pásmo VI.) považoval, uvádí odtud dle se-
braných skamenělin p. Mudry faráře Slavětínského :
Chelone Benstedi, úlomek.
Osmeroides Lewesiensis, hlava.
Beryx Zippei, Supiny.
Enoploclythia Leachii.
Nautilus sublaevigatus.
Ammonites peramplus.
Ammonites Woolgari.
Turritella multistriata.
Pleurotomaria seriatogranulata.
Pinna decussata.
Mytilus Neptuni.
Inoceramus labiatus.
Tellina sp.
Lima pseudocardium.
Pecten Nilssoni.
Pecten Dujardinii.
Pecten curvatus.
Ostrea hippopodium.
Anomia sp.
Rhynchonella plicatilis.
Seguoia Reichenbachi.
Proteoidus longus.
Myrtophyllum Geinitzii.
Pásmo III. zaujímá tu výšku nadmořskou asi od 230 až ku 267 m
nad mořem.
V místech, kde se rozkládá obec Slavětín, náhle se Slavětínský
taras přetrhuje (dislokací) a tím i pásmo III. Taras ten pokračuje
sice za západní stranou obce dále, ale ne pásmem IIT., nýbrž pásmem IV,,
což od kaple P. Marie zvláště je patrno. Teprve ve stráni Slavětínského
tarasu ve Vlčím vychází opět pásmo III. na povrch.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 41
Vlčí.
Podle jižního okraje obce Vlčí jde dislokační Slavětínská roz-
sedlina. Po severní straně této rozsedliny, tedy v místech kde obec je
rozložena, nalézáme pásmo X.; jižně od rozsedliny vypíná se však
v příkré strání Slavětínského tarasu pásmo III. Odkryto je ve mnoha
menších lomech po jižní straně Vlčí zvláště ale odkryty jsou vrstvy
jeho v hluboké rokli vinoucí se při západní straně obce při viaduktu
dráhy Praha— Duchcov. K zřízení viaduktu brán stavební material
ze strání hluboké této rokle. Šedý pisčitý slín s modravými skvruami,
blíže povrchu šedý neb nažloutlý s jemnými šupinkami muskovitu,
s hnědými skvrnami od limonitu střídá se tu s tmavošedým do modra
jdoucím křemitým vápencem. U viaduktu bývá křemitý vápenec též
jemně, modravě a šedě páskovaný. Limonitové pecičky kulaté a po-
dlouhlé i v něm nechybí.
Taras Slavětínský vystupuje k JV. a tam pokryto je pásmo III.
též pásmem IV. Obyčejně hlína diluvialní pásmo IV. pokrývá.
Pásmo III. pokračuje v Slavétinském tarasu od Vlčí na západ,
do blízkého Pochvalovského důlu, kam se nyní podíváme, abychom
i zde zjistili vlastnosti pásma III. na přechodu do Lounské krabatiny.
Brdloh.
Profil 22, 23. Obr. 10.
Čásť Pochvalovského důlu mezi Brdlohem a Chlumčany náleží již
Kysterskému tarasu. V pravé stráni důlu, severně od Brdlohu a vý-
chodně i západně od Drdložského mlýna můžeme studovati vrstvy
pásma III. hned od pásma II. vzhůru. U spodu pásma III. naleznem
opět souvrství šedého jílu na povrchu bělavého. (Prof. 22. souv. 1.)
Nad jílem obsahuje pisčitý slín hojně limonitových plošek v rozse-
dlinách a ložích. (Prof. 22, souv. 2.) Střídají se tu vrstvy šedého
pisčitého slínu glaukonitického (na povrchu úplně rozpadlé) s lavicemi
křemitého vápence. (Prof. 23, souv. 2—8). Ve střední a nejvyšší
poloze je pisčitý slín bělavý neb zažloutlý s modravými skvrnami
s lavicemi křemitého vápence tmavošedého dál od povrchu tmavo-
modravého.
Tyto vrstvy srovnávají se s oněmi ve Vlčím. Vybírají se ku
stavbě jako jinde.
49 XXII. Čeněk Zahálka:
Reuss **) nazývá u Brdloh vrstvy pásma III. — až na naše sou-
vrství jílu, které neuvádí — Gelblicher und graulicher Pläner-
sandstein.
Friè*) považoval vrstvy jílu za Korycanské vrstvy (pásmo II.)
a v písčitých slínech (opukäch) uad těmito jíly nalezl:
Enoploclythia Leachii.
Ammonites Woolgari.
Modiola capitata.
Avicula anomala.
Inoceramus.
Pecten curvatus.
Ostrea hippopodium.
Citoliby.
Krajina mezi Brdlohem a Louny jest málo přístupná a kde
naleznem stopy nějakých vrstev, ku př. v Citolibech, tam shledáme
tytéž pisčité slíny a křemité vápence jako v Brdlohu. Zejmena při
severní straně Citolib byly vrstvy odkryty v lomech.
Reuss *“) uvádí odtud:
Větve konifer.
Pecten laminosus Mant.
Avicula Reichii Róm. (anomala).
Cardium lineolatum,
krondieularia ovata.
Flabellina cordata Reuss.
Robulina Comptoni Sow. (Cristellaria rotulata).
Serpula gordialis Schloth.
Cytherina ovata Röm. (Cytherella ovata).
| (Rlabelina elliptica.)
Friè?7) považuje tyto vrstvy za Vehlovické (pásmo VI.) a uvádí
zunıch:
Ammonites Woolgari.
24) Kreidegebilde 107.
25) Stud1e 1 Str. 59.
28) Kreidegebilde. Str. 80, 81.
27) Studie. II. Str. 59.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 43
Karsčí"*) považuje vrstvy tyto za své Bělohorské vrstvy
(pásmo III.).
Zeměchy. Nad Háji.
Od Citolib táhne se pásmo ITI., jsouc špatně přístupno, do Zeměch,
kde je zvláště odkryta dobře střední a svrchní poloha jeho v četných
lomech. "Také Zeměchské údolí SV. od Zeměch, má složeny stráně
své mezi Kolečkem a Zeměchy ze středních a vyšších vrstev pás. III.
Poznáme to nejen při Lounské silnici ale zvláště v pravé (východní)
přikré stráni údolní, v níž založeno bylo a posud založeno jest dosti
lomů. Nejvzdálenější jest lom Kožíškův, jenž pominem, poněvadž tu
tytéž vrstvy co v Urbanově lomu. Urbanův lom jest 500 m VSV. od
konce Zeměch, tam kde cesta vozová od Lounské silnice na náviší
„Nad Háji“ vystoupí. Zde jsou vyšší vrstvy. Střední vrstvy jsou při
východním konci obce v lomu Kadnerově. Z obou lomů lze sestaviti
tento
Profil 29.
Vrchol lomu Urbanova. Nad Háji. as 250 m n. m.
__ Omice slínitá : s MAPRPREDTE : RO RC TO DUT
EN 6. Rozpadly pisč Fo UE Zluty 1: RE OOo JAS JMK 0)
5. Pisčitý slin v tenké desky rozpukaný z zažloutlý : „20
) 4. Piseity slin zazloutly ve stolicích 1 mocných. Má málo tmavo-
| šedého Æïemitého vápence v koulích udržujících horizont. . 68
mm 240
. 3. Tytéž vrstvy co 4. (v lomu Kádnerové tence deskov.) . . . . 3:
2. Pisëité sliny spongiové šedé do žluta ve stolicích po 1 m moc-
nosti, s tmavošedým křemitým vápencem a s šedými peckami |
y Enemuého piskonge, spongiovehon EM EM ON 9:8
Dno Kádnerova lomu r. 1896. 227 m n. m.
Urbanův loı
29:8 m
Pásmo III
BDÍ
Pisčitý slín Kádnerova lomu je velmi dobrým kamenem staveb-
ním. Desky jeho při udeření zvoní. Je lehký, porovitý. Mikroskopický
rozbor jeho podali jsme v části petrografické. Křemitý vápenec tvoří
tu hroudy pevnější i tvrdší a tmavší šedé barvy. Rozbijem-li hroudu,
bývají viděti někdy soustředné pruhy žlutohnědé od vodnatého kyslič-
níku železitého. Pruhy ty povstaly způsobem, jejž jsme vyložili v článku:
„O limonitových soustředně slupkovitých konkrecích“. *“)
28) Studie. I. Str..53. s
29) Pásmo IX. krid, útv. v ok. Ripu. Věstník Král. Čes. Spol. Náuk. 1895.
Strana 3.
44 XXII. Čeněk Zahálka:
Křemitý vápenec vyskytuje se u Zeměch nápadně zřídka; za to
se tu počínají objevovati pecky Aremiteho pískovce spongiového, jehož
vlastnosti v předu jsme popsali.
Skameněliny jsou tu velmi vzácné. Ve vrstvách 2. v Kádnerově
lomu nalezl jsem:
Scala decorata.
Arca subglabra.
Avicula anomala.
Pecten curvatus.
Exogyra lateralis.
O zbarvených slujieh Kádnerova lomu červení permskou zmínil
jsem se již v předu.
Zeměchy. Na vínci (vinici).
Ve stráni nad severním okrajem Zeměch, při cestě do Března
je naproti předešlým lomům Přítelova skála. V ní přístupny jsou nej-
svrchnější vrstvy pásma III. v
Profilu 30.
Na vinci. Vrchol Přítelovy skály. 243 m n. m.
Ornice pisčitá ER ER IR . d 108 m
Diluvium. Näplav z písku červení permskou zbarveného, s placičkami
šedého, pisčitého slínu pásma TE MM 2 2
=, OVA AN te x P £ 8
=. | Pisčitý slin jemný šedý neb zažloutlý nahoře v tenké desky roz-
= 2:2 4 pukaný, dole ve stolicích as po 1m mocnosti. Vzácný je tut
ba j I ý, polm osti. Vzácný je tu tmavo-
& v 7 | šedý křemitý vápenec ve hroudäch o 57m
er)
Dno lomu r. 1896. 236-2 m n. m.
V tomto lomu zbarvují se dosud sluje skalní červenou barvou
permskou a to tím, že po každém větším dešti smývá se červený jíl
s horního písku diluvialního a stéká po slujích skalních dolů.
V téže stráni, východně od Přítelovy skály, a v téže výši jest
celá řada starých zašlých i nových lomů. Jsou tu odkryty tytéž bělo-
šedé pisčité slíny jemné s modravými proužky a se vzácným tmavo-
šedým křemitým vápencem.
Křemitý vápenec se v Zeměchách ku stavbám nebéře, proto se
hned odhazuje stranou. Dle výroků skalníků proto, poněvadž se na
mrazu roztrhává.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 45
Posud se tu pracuje v lomu Jak$ové, Seemanove, Matyašově a
Vagnerové.
V Jakšově lomu nalezl jsem:
Exogyra columba (mládě).
Ostrea sp.
Rhynchonella plicatilis.
Pan Hicke z Loun má odtud Limu pseudocardium.
V posledně uvedených lomech nepokrývá jíž diluvialní písek
pásmo III.
Zeměchy, při silnici k Malnicům.
Na JZ. od Zeměch, 400 m od konce obce, tam kde od silnice
Lipenecké odbočuje nová silnice k Malnicům, tam po severní straně
silnice Malnické, ve stráni asi 10 m vysoké, vidíme měkké slíny
Na dolíku. Silnice k Lipenci.
Obr. 22. Profil návrším 400 m JZ. od Zeměch podle silnice k Malnicům.
Poměr délky 1: 6250. Poměr výšky 1:1000
pásma V. Při vrcholu stráně pojednou se končí vrstvy pásma V
(k SZ. zapadající) u přístupné rozsedliny (obr. 22. r.). Za rozsedli-
nou počínají vrstvy pásma III. v podobě pisčitých slínů spongiových
s týmž sklonem k SZ. Jsou to nejvyšší vrstvy pásma III., které
jsme viděli v Zeměchách v tolika lomech. Několik kroků odtud k zá-
padu vidíme, že je pásmo III. pokryto již vrstvami pásma IV.
Malnické lomy.
Profil 31. Obr. 45.
Na temeni návrší asi 1 km JJV. od Malnic, vystupuje pásmo III.
za podobných tektonických poměrů jako na předešlém stanovisku
46 XXII. Čeněk Zahálka:
u Zeměch. I zde je ve stráni východně od Lomů Malnických pásmo V.
Při vrcholu stráně (blízko coty 264 m n. m.) jde rozsedlina sméru
od JZ. ku SV. a západně od té rozsedliny, kde jsou rozsáhlé lomy,
tam je při povrchu pásmo IV., hloubš v lomech nalezneme pak pásmo
III., jak ukazuje následující
Profil 31.
Vrchol skály. 264 m n. m.
SkoVCE zl- ; 0:5
3. Piskovec velmi one N v povnějších ( den po-
někud sborcených . . . . . > + O5
2. Piskovec velmi glaukonitický v písek rozpadly.: EN 052
1. Pískovce jemnozrnný glaukonitický s hojnými šupinkami ne
Sedy ve kvädıy a desky rozdeleny. Tu a tam s Dean kulovi-
tými kusy tmavšími. . . . Nr su leg SEES
Pásmo IV. souv. c.
Ÿ
wu GT
4. Půda pisčitá zahnědlá dole s hrubšími ones a > př z iva NÉ
— 259-5 Den
4. Slinitý pískovec spongiový velmi jemnozrný, šedý s velmi o
glaukonitem. Lehký, porovitý, křehký v mocné stolice se lámající 45
. Pisčitý slin spongiový bělavý nebo zažloutlý, lehký, zvonivý, poro-
vitý. Obsahuje Pecky křemitého re oo šedé a Do
vapnite . :
. Pisčitý slin spongiovy ea, Pělaní a ln zvonivý, tu a tam
s malými peckami křemitého pískovce spongiového modravého . . 06
— Dno lomu 2519 ————
1. Pokračování pásma III. v podobě téhož pisčitého slínu jako 2.,
ale s většími modravými koulemi křemitého pískovce spongiového.
©
m ——
76 m
DO
ot
Pásmo II.
BDÍ
<
Ve vrstvě III 2. nalézá se:
Rhynchonella plicatilis.
Vrstvy zapadají při sklonu 10“ k SZ. (22°) a rozděleny jsou ve
stolice až 1 m mocnosti.
Ze spodu pásma IV. vychází na povrch pásmo III. v úzkém
pruhu od Malnických lomů na JZ. k Lipenci a končí se v ostrohu,
jejž tvoří Maruše při zátočině mezi Lipencem a Hasínem. Rada za-
šlých i nových lomů činí pásmo III. přístupné na mnoha místech.
Staré lomy zcela v pásmu III. založené zasypávají se a nové po-
kračují k severu a blíží se víc a více pásmu IV., poněvadž ku SZ.
vrstvy zapadají.
Lipenec, sever.
Prof. 32. Obraz 14.
V lomu severne od Lipence při cestě do Malnic, jakož 1 při cestě
od Lipeneckého kostela do Hasína naleznem nejvyšší vrstvy pásma III.
V posledním lomu je tento
Profil 32. (Obr. 14.)
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 47
Vrchol lomu při cestě do Hasína. 241 m n. m.
Ornice tmavošedá s úlomky pískovce slinitého . . . . ._. + 203 m
[ 8. Piskovec slimitý spongrov, velmi jemný, šedý, jemně ont "i
v placky rozpadlý jako 7. Nad ním hned pásmo IV. . :
7. Piskovec slinitÿ spongiovj, velmi jemný, světle šedý, jemně nl
niticky se šupinkami muskovitu, lehký, porovity, a “odbar-
vuje. S Exogyra columba a Avicula anomala . . kl
6. Plskovec spongiový, velmi jemný, jemné ende lek n poro-
& vitý, zvonivý, světle šedý do béla neb en v AU a mocné
= stolice se dělící . ... : 5 „80 |-
©) 5. Pisčitý slin spongiový, zvonivý, zažloutlý, S node non pt À
a skovce spongiového V tom rozeznati lze shora dolů: ©
a c) polohu s podlouhle kulovitými, práškovitými místy, obsa-
hující plno jehlic spongií. Některé jsou vodnatým kysliéníkem |
železitým do žluta zbarvené. Po vypadnutí SO p ná- | 3.5
padné o průměru 02 REN ZS Z Rn
b) poloha tenkých desek
a) mocná stolice . : ; P l)
4. Pisčitý slin spongiový, AAA jako sro Ale pévnější. Též
| s peckami kremıteho pískovce BDORTIOVČNO, 2 EM MEME Nea A8 JE a A ATIC SEK te „18
Dno lomu r. 1896. TERKA RT PRO OE m n. m.
Lipenec. Západ.
Profil 24.
Při západním konci Lipence nalézáme ve stráni nad pásmem II
opét souvrství jílu (prof. 24. souv. 1.). Jil jest dosti glaukoniticky,
avšak glaukonit je velmi jemný. Na čerstvém lomu neb řezu po na-
vlhčení objeví se pod lupou hojně zelených zrnek. Někdy i pouhým
okem se postřehne. V kyselině nešumí. Dále od povrchu je tmavo-
šedý, na povrchu šedý, místy vodnatým kysličníkem železitým žlutě
zbarvený, jinde zase světle zelenavě žlutý.
Nad jílem následuje až k cestě (240 m n. m.) deskovitý, lehký,
zvonivý, porovitý, velmi jemný pískovec spongiový (prof. 24., souv. 2.),
který činí dojem na pohled jako jiné pisčité slíny pásma IIT. v okolí
Zemech a Lipence. Teprvé drobnohledem shledáváme, jak se od pis-
čitých slínů liší. Popsán byl již v předu. Mocnosť jeho obnáší 25 m.
Nad cestou, která vede po horním okraji stráně, jest souvrství
8. (prof. 24.). To obsahuje pisčitý slín spongiový zažloutlý se šedými
peckami křemitého pískovce spongiového. Vrstvy mají tu jak známo
sklon 10" k SZ.
Jdeme-li od prof. 24. přes pole na sever, dojdem do lomu, který
je v sousedství lomu, dle něhož zhotoven byl předchozí profil 32.
V tom lomu pokračují vrstvy pisčitého slínu spongiového s peckami
křemitého pískovce spongiového. Číslujeme je 4. V lomu jsou ovšem
vrstvy pevnější a v mocnější stolice se oddělují nežli na povrchu.
48 XXII. Čeněk Zahálka:
Nad souvrstvím 4. nalézáme pak opět souvrství 5. jako ve pro-
filu 32. jakož i nejnižší vrstvy pásma IV.
Probrané vrstvy od západního konce Lipence do lomu na sever
ležícího, lze seřaditi v následující
Profil 33.
Obr. 14
Vrchol lomu. 241 m n. m.
Ornice tmavošedá s úlomky piséitého slínu . . . . . . . . + . . + +. 05m
Štěrk z úlomků piscitého slínu pásma III. . . . . . Ne Vo
(NC Piskovec spongiový, velmi Jemný; NE DEEE DITS
v desky rozpadlý . i
6. Piskovec spongiový týž co 7. Šedý, doj žluta nebo do ot. Tiché ,
zvonivý, s Supinkami muskovitu. V kyselině nesumi. 5 a LÉ
lateralis a Rhynchonellou plicatilis . re Me, AV
a nn 2565 ———————————————————
5. Piscity slin spongiový, zažloutlý neb bělavý, zvonivý s křemitým pi- )
skovcem spongiovým v peckäch. Porovitý, lehký, odbarvuje bíle.
V něm rozeznáme:
c) Ellipsoidická hnízda spongiová, z nichž obsah práškovitý vy- (m
= padá a dutiny zůstavuje o délce 0:3 m a šířce (výšce) 0'2 m. 00
oJ b) poloha deskovitä.
3) a) mocné stolice s peckami krem. pískovce spong. od velikosti
a ořechu až hlavy. J [=
4. Pisčitý slin spongiový, zažloutlý, zvonivý, porovity, lehký s peckami =
šedými křemitého n P a 1596 5 odkryt do toutes [=
Sm. „41
Tin komm ——
3. Pisèity slin týž co 4., též s peer křemitého pe trie
vého (profil 24). . . . al
2. Piskovec spongiový, Lans jemný, v den! bily, lehký, AD
(profil 24.) . . E SE D
| 1. Souvrství jílu ol 24) RE M re l: 0 150 60)
Základem: Pásmo II. ve stráni pri záp. okraji Lipence. 2315 m n. m.
Ku svému zakončení nahoře chybí pásmu III. jen 1 m.
V sousedství předešlého lomu při straně JZ. je lom Hotského
z Lipence. Tam se jeví ve stěně lomu zvláštní mísovité uložení kře-
mitého pískovce spongiového v souvrství 5. hned pod polohou dutin c).
Popsali jsme je v části tektonické (obr. 21.).
Stráň nad Maruší 300 m na západ od kostela Lipeneckého.
Profil 25. Obr. 11.
Zde nalézáme nad pásmem II. opět souvrství jílu 6 m mocné.
Jest velmi glaukonitické s velmi jemnými zrnky glaukonitu. Barva jílu
je na povrchu šedá (souvr. 1.).
*) Číslo 17 m značí tu mocnost vrstev sklonenych; ta nemůže se srovná-
vati s výškou nadmořskou.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 49
Pak následuje do výše pevný pískovec spongiovy šedý do běla
odkrytý v mocnosti jen [5 m (souvr. 2.).
Výše k cestě (240 m n. m.) je 3 m mocného zažloutlého pev-
ného pisčitého slínu spongiového s šedými peckami křemitého pískovce
spongiového (souvr. 3.).
Nad cestou pokračuje tento pisčitý slín s kfemitÿin pískovcem
spongiovým (souv. 4.) až do výše 242 m n. m. Tím není řada vrstev
pásma III. vyčerpána, nýbrž severněji odtud vyšší pokračují, právě
tak jako v profilu 33.
Roh ostrohu skalního mezi Lipencem a Hasinem nad Maruší.
Profil 34. br. 13.
Vrstvy zdejšího pásma III. mají směr od SV.’ku JZ. a sklon ku
SZ. Poněvadž stráň nad Maruší otáčí se za Lipencem k západu, kle-
sají ve stráni výchozy vrstev. V samém rohu ostrohu skalního, kde
Maruše od svého západního směru k SV. se otáčí, naleznem jak se
pásmo IV. přikládá na pásmo III. u coty 241 m n. m. Je tu
Profil 34.
Vrchol stráně. Patro: Pásmo IV. 241 m n. m.
1 4. Fiskovec spongiový slimit), jemný, šedý, velmi glaukonitický s jem- 1
nými zrnky glaukonitu a se šupinkami muskovitu s Arca subglabra,
= Bxosyrascolumbara Exogr lateral. (h) PRE A ARE EE REED .
= 2365 —|.
= 3. Lehký písčitý slin spongiový, bělavý nebo zažloutlý s šedými po: =
& ckami křemitého piskovce spongiového Ba EST 95 |= Ë
| 2. Piskovec SPOUMOVYSC0Ý, NOTDĚlA c- -ky a a NC Ake r AO
( 1. Souvrstvi jílu šedého, jemně glaukonitického . 6:0 | J
Pásmo IL. tvoří základ. 221 m n. m.
Odtud dále ku Hasínu skloňuje se ve stráni pásmo III. ke dnu
údolnímu při 10° k SZ. (21* SZ.). Zde vyvinuto je nad pásmem III.
celé pásmo IV. a u mlýna již také pásmo V. počína (Obr 19.)
Stráň nad Maruší severně od Hasína.
Obr. 25.
Od mlýna Hasína 400 m na sever vypíná se nad Maruší příkrá
stráň způsobená dislokací. V ní odhaleny jsou úplně horní vrstvy
pásma III. a spodní část pásma IV. v tomto pořádku:
Tr. mathematicko-přírodovědecká. 1897. 4
50 XXII Čeněk Zahálka:
Profil 35.
Obr. 25.
Vrchol stráně. 2178 m n. m.
ko 1 slinitÿ, velmi jemný, jemně glaukonitický, šedý, na povrchu
= =! sypký s pevně jšími s povrchu vyčnívajícími tmavošedými lavicemi téhož
= | pískovce v kulovité kusy se rozpadávající .
el
2. Piskovec spongiový slinitý, velmi jemný, jemně glaukoniticky, s šu- mm. 1
k pinkami muskovitu, světle šedý a do běla Au v „mocných stoli-
= CICHMDON Aa ZE NET NOT ; ě ED,
— SZ
S an 206-3 —)
= . Pisčitý slin spongiový, šedý neb zažloutlý v pilířích. Z povrchu jeho =
= vyčnívají pecky a koule křemitého pískovce spongtového, šedého,
uvnitř modravého. Místy je tolik koulí DIEROTCH že i lavici tvoří.
Vrstvy. sahajícaž ku hladině Maruše mu CORP OJ
Hladina Maruše. 200 m n. m.
O vrstvách pásma III. v okolí Lipence zmiňuje se Reuss *’) po-
prvé slovy: „An der steilen Felsenwand westlich von Lippenz, wo
sich das Thal aus der südlichen Richtung plötzlich nach Osten wen-
det, lässt sich ein allmäliger Uebergang des Quadersandes in Pläner-
sandstein nicht verkennen.“ Reuss tim míní přechod nejspodnějších
vrstev päsma IV. ve vrstvy päsma III.
RomrxcER ?') uvádí ve svém profilu z Lipence vrstvy našeho pásma
III. a nejspodnější souvrství c) pásma IV. takto:
4. Mächtiger gelber Bau-Sandstein (Pläner-Sandstein und Grauer-
Sandstein von Reuss).
3. Fettig sich anfühlende, Glimmer-reiche Thone 20’.
Vrstvy Rommgerovy srovnati lze s následujícími vrstvami na-
šeho obrazce 13., ku kterým se popis RomrvcERův vztahuje:
Rominger. Zahálka.
Z. Ve horní
3 . . . IMI dolní (souvrství jílu).
Část horní RomivGEROvA Gelber Bau-Sandsteinu, a sice onu část,
kterou ztotožňuje s Rrussovým Grauer-Sandsteinem, počítáme my již
z podstatných příčin (jak při pásmu IV. uvádíme) ku pásmu IV.
Svůj Gelber Bau-Sandstein popisuje RomixceR takto: „Sehr
mächtig 30—60’ in zahlreichen Steinbrüchen. Gelb, glimmerreich,
99) Die Kreidegebilde. Str. 83.
31) Beiträge. Str. 643— 647.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 51
von feinem Korn, leicht, háufig durch Feuerstein-Knollen durchsetzt.“
Skameněliny z něho uvádí tyto:
Dikotyledonen-Blätter.
Exogyra columba.
Exogyra lateralis.
Ostrea vesicularis
Pecten arcuatus.
Lima elongata.
Lima multicostata.
Lima pseudocardium.
Pinna decussata.
Lucina circularis.
Inoceramus mytiloides.
Nautilus.
Ammonites peramplus.
Var. Ammonites Rothomagensis.
Serpula amphisbaena.
GumBEL *) popisuje vrstvy našeho pásma III. ve svém profilu
z Lipence (do Března) takto:
13. In dünnen Bänken geschichtete Lagen von sandig kiese-
ligem, lichtgelbem Gestein, welches leicht in knollige Stücke mit zer-
fressener, löchiger Oberfläche und in sandig-thonigen Schutt zerfällt,
genau, wie der sogenannte Knollentripel bei Regensburg und der bla-
sige Plänersandstein in Sachsen. Die wenigen gut erhaltenen Verstei-
nerungen sind: Inoceramus labiatus, Ostrea columba, Ostrea canali-
CHA) d:.Orb.; Ostreatyvesichlaus Lim DE 02 nr
12. Schwammflintsteinschichten, lichtgelb, porös, in dicken
Bänken geschichtet (Baustein) mit Hornsteinconcretionen und Aus-
scheidungen von Cacholong auf den Kluftflächen. Versteinerungen
spärlich: Inoceramus labiatus, Austern ©. . <. . : + . 17
11. dünnschiefriger, gelber, etwas glimmeriger Schwamm-
ARISTON TRES RS le eh: 15%
10. weicher, mergeliger, gefleckter Thon. . . . . . . . . 20°
Porovnati je lze S našimi vrstvami takto:
92) Beiträge. Str. 516—519.
4*
52 XXII Čeněk Zahálka:
Gůmbel. Zahálka.
13:
12. 0% Me horní
it.
10. ... TIT dolní .(souve“ jilu).
Knesčí "*) jmenuje vrstvy našeho pásma III. Belohorskymi vrstvami.
Píše, že „u Lipence v ostrém ohybu potoka nad Korycanským kvádrem
(pás. II.) vynikají a rozsáhlými lomy otevřeny jsou. Odtud označují
rozšíření jejich četné lomy mezi Lipencem a Malnicemi. Panujicim
kamenem bělohorských vrstev jest zde vůbec jednostejná opuka žlu-
tavá často s malými lístky slídovými. Některé odrůdy mají velmi málo
vápna. jiné jsou vápnitější a nabývají pak barvy šedé. Tato obyčejná
opuka leží na pískovci (pásmo IL), od něhož na několika místech jí-
lovitou vrstvou (III. dolní) oddělena jest; ke svrchu přechází v řasák,
přijímajíc do oné hmoty zelená zrnka glaukonitu.“
Friè **) uvádí od Malnic „pisčité opuky tvaru kvádrového, bo-
hate na Rhynchonella plicatilis, obsahující též Callianassu bohemicu
v lomu při vozové cestě z Malnic do Lipence.“ O těchto vrstvách po-
jednám podrobně při pásmu IV. souvrství c.
Pod zmíněnými opukami leží dle Friče obyčejné Vehlovické opuky.
Nazývá tudíž Fnrč vrstvy našeho pásma III. Vehlovickými opukami
jako v Peruci (viz můj článek o Peruci).
V Lipenei nazývá Frı6°°, vrstvy našeho pásma III. a nejspod-
nějších vrstev pásma IV., jež obsahují Callianassy, pisčitými Bělohor-
skymi vrstvami v podobě bělavých, silně pisčitých opuk, v nichž se
vyskytují nedobře zachovalé otisky korýše Callianassa bohemica“ (Viz
článek náš o pásmu IV. u Lipence.)
Obratme se nyní na levou stranu Oharky.
Hořejší mlýn (Trinksmůhle) u Břvan.
Profil 74. Obr. 50.
Četnými dislokacemi dostaly se vrstvy pásma III. na povrch
v sousedství mnohem mladších vrstev útvaru křidového po obou stra-
nách Hradeckého údolí. Přicházíme-li do Hradeckého údolí od Le-
nešic, dostihnem pásma III. půl km na jih od Břvan při Hořejším
mlýně (Obere Můhle v mapách, Trinksmůhle v ústech obyvatelstva).
Studie Str 54: Obr. 11.0.
Zr QUE ICE (O0. 19. 7, Opr2 14.
TANT ANSE. 2.5,20..0br. 14. w.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 53
Zde v nízké stráni skalnaté po levé straně Hradeckého potoka, kde
dráha přestupuje potok, nalézáme zajímavé dislokační Břvanské roz-
sedliny čtvrtou a pátou (obr. 50. r, ar,). Pojednáme 0 nich při pásmu
IV. Od rozsedliny čtvrté počíná v sousedství pásma IV. pojednou
pásmo III. a tvoří pak stráň potoční as 13 m vysokou až do břvan.
Vrstvy mají tu sklon 10“ k SSZ., rozděleny jsou v mocné lavice a
trhlinami četnými jsou rozeklány. Složeny jsou ze žlutavých pisčitých
slínů jaké uvidíme dál u Břvan.
Břvany, obec.
Profil 36. Obr. 15.
Ve Břvanech, kde se údolí pojednou v pravém úhlu lomí, odha-
leno je pásmo III. po obou stranách údolí. PovSimneme si napřed
vrstev ve stráni pravé (západní) podle cesty, kterä od č. 61. upro-
střed obce na východ dolů k Hradeckému potoku sestupuje. Na-
jdeme tu nižší oddělení pásma III. spočívající na pásmu II. v tomto
Profilu 36.
Uwe (silnice) uprostřed Břvan, při č. d. 61. . . . . 21900710 me
6. en kupne vrstvy pískovce spongiového NOM v Tobi ot CA
. Piskovee spongiový jilovitÿ, na povrchu rozpadlý, šedý, dále od po- k
vrchu pevnější a modravý . . . ORT : sl o]
O DD ee o ok ei
l
i
4. Jil velmi jemně pisčitý, šedý, dál od povrchu do modra jdoucí, 3 |
s drobnohlednym glaukonitem, s četnými jemnými šupinkami
stím Nadržuje vodu. V něm studánka. . . . 3.4
3. Piskovec jilovitý, velmi jemný, šedý, s hojným jemným muskovi-
tem, s modravymi jilovitými pruhy. Někdy i pískovec jest mo-
dravý. Na povrchu v jíl rozpadlý. Místy pevnější pu pí- í
skovce jilovitého vyčnívají z povrchu gs 230
. Piskovec jemný v pevné lavičce s tmelem jilovitým, žlutý až N
hnědožlutý, s četnými jemnými šupinkami muskovitu. Má v sobě
dosti úlomků po mořských skamenělinách jmenovitě po Æxogy-
m
12:65 m
Pásmo III.
bÍ
rdch (0°3—0:2) . . Ver „ 0:25
1. Jil na povrchu rozpadlý, šedý, dál od povrchu tmavší. Se šu-
pinkami muskovitu a mikroskopickým glaukonitem (má mocnost
Oder. LOL D Em) P da Moe dle jo os sss: ee) J
— 2064 ze ee
| Piskovec kvádrový, šedobílý, jemnozrnný s muskovitem a s velmi
Pásmo II. © vzácným glaukonitem, pr oniknutý často s pisčitojilovitými skvr-
nami šedými DENE M da he de ER U E
Hradecký potok. 2055 m n. m.
Všecky vrstvy v profilu tomto uvedené postrádají vápence. Proto
v kyselině nešumí. Živě upomínají nás vrstvy tyto na ony u Lipence,
které jsme nedávno opustili.
Souvrstvi jílu se co do mocnosti mnoho nezměnilo u porovnání
s Lipeneckým, kde bylo 6 mocné, za to se poněkud změnily petro-
54 XXII Čeněk Zahálka:
graficky — jsou tu mnohem pisčitější i v pískovec proměněné. Zvláště
je tu charakteristická vrstva žlutého pískovce III. 2., která i na ná-
sledujícím stanovisku se nalézá a rychle nás orientuje v pořadí vrstev
jilovitých.
Pískovce spongiové nad vrstvami jilovitými jsou tu mnohem
mocnější než v Lipenci.
Břvany, úvoz cesty do Lenešic.
Profil 37, 38. Obr. 15, 26.
V části tektonické zmínili jsme se již, že Hradeckým údolím jde
dislokační Břvanská rozsedlina r,, a S ní souběžně jdou jiné dvě v,
r; přístupné v úvozu cesty do Lenešic. Obr. 15. nejlépe znázorňuje
uložení vrstev při těchto rozsedlinách. Při samé rozsedlině r, po strané
západní nalézáme toto uložení vrstev:
Profil 37.
Obr: 15.
Vrchol stráně při 2. Bivanské rozsedlině. 224 m n. m.
( 8. Fiskovec spongiový jilovitý, šedý až bílý. na povrchu zřídka. I,
v desky, obyčejně v prach rozpadlÿ . . 42:0
7. Piskovec spongiový jilovitý u se žlutými skvrnami zvláště na
|
=
ložích. Pevná lavice . . & .03 (>
6. Piskovec ed jitovitý šedý až bělavý, rozpadlý na Ru
vrchu. . . N Be S . 5:5
2162
. Jil velmi jemně písčitý S jemnými Šupinkami muskovitu, mo-
= P na povrchu šedý, rozpadlý, proniknutý trhlinami, které
rl obsahuji pevné desky limonitického jílu žlutého až hnědého 8
s s jemnými šupinkami muskovitu . . . . . . SMS a
= | 4. Jilovitý pískovec modravý, na povrchu se v Bons pevnější 28
A4 lavici vyčnívající. . 02
3. Jil šedý, místy dosti elaukoniticky, na trhlinäch s krystalky te
hořké soli. . . . So . 024
2. Piskovec jemný v pevné Mater S nejen jilovitým, žlutý až
hnědožlutý i s tmavšími hnědými pruhy (je při samé rozsedlině)
s četnými šupinkami ‚muskovitu. Se stopami no Does ch ska-
menělinách . . ; NON o o (Pi
ı 1. Jil šedý, pokrytý ssutinami z největší části, A5 LA te 19 12
ee 2102 —————-—
Neprístupné vrstvy, (pásmo, I) EN PR CO EE TE
Hradecký potok. 2055 m n. m.
Všecky vrstvy v tomto profilu uvedené postrádají vápence, pročež
v kyselinách nešumí. O mikroskopickém rozboru pískovce spongiového
souvrství 6. pojednali jsme již v předu.
Souvrství jilovité má tu mocnost 6 m. Při rozsedlinách bývá
mocnost vrstev často změněna.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří,
55
Po východní straně rozsedliny r, jsou tytéž vrstvy co po západní.
Jeví se rozsedlina r, jako puklina. Dle ní vymílá si vodaúzkou sluj.
Při třetí Břvanské rozsedlině r, (Obr.
straně, je tento
Vrchol
ANSE
|
10
9
8
G
| 6
5
s
sk
5 3
o
=
| 2
1
Cesta k Lenešicům v úvozu. YER
Profil 38.
Obr. 26, 15.
15.) a sice při západní
stráně při 3. Břvanské rozsedlině. 2248 m n. m.
Piskovec spongiový jilovitý, zažloutlý a bělavý, rozpadlý, tvoří
povrch nejvyšší ve stráni; ke 2. rozsedlině se sesiluje moc-
nostsur3..rozsedliny se zmenšuje až na. . 2... ......
. Piskovec spongiový jilovitý zažloutlý a bělavý. Poněkud pev-
nější lavička, však dosti již rozpadlá 5
. Piskovec Ze Jjilovitý, zažloutlý a bělavý v tenké desky
rozpadlý .
. Piskovec spongiový jilovitů, bělavý a zažloutlý v tenký ‘ch de-
skách v popředí vystupující
. Piskovec spongiový jilovitý bílý v pevnější lavičce
|
00
0:3 (©
o
55
218 — [0
. Jil velmi jemně pis@ity, šedý, místy do modra jdoucí, s četnými
Šupinkami muskovitu a drobnohledným glaukonitem Má dosti
trhlin, zvláště při rozsedlině, v nichž je týž jíl limonitem pro-
niknutý a od toho jest žlutě až hnědě zbarven a pevnější.
V trhlinách tohoto žlutého pevnějšího jílu ina povrchu desek
jeví se čiré krystálky hořké soli. Také jsou v této vrstvě P
D]
limonitové po spongiich . .
Blíže rozsedliny se velmi sesiluje a je mocnější než 3 m.
. Piskovec jilovitý, velmi jemný, šedý, a S jemnými su-
pinkami muskovitu
. Jil velmi jemně pisäg, šedý, pevnější, s hojnými šupinkami
muskovitu .
. Piskovec Jilovitý, jemnozrnný, žlutý. až hnědožlutý. Má dosti
jemných šupinek muskovitu. Poněvadž je vedle dislokační roz-
sedliny a zohýbáním velmi utrpěla, jeví se vrstva rozdrcenou,
jako ze samých kusů složenou. Na povrchu těchto kousků jsou
hnědé až hnědočerné povlaky limonitu. Takové kousky jsou
i dál do vnitř do hněda zbarvené. Mezi kousky jsou často
skulinky a trhlinky vyložené povlakem limonitovým
. Jil glaukonitický tmavý, šedozelený. Jest velmi glaukonitickÿ.
Jemná zrnka glaukonitu makroskopická zbarvují jej do zelena.
Při naříznuté ploše zvláště barva zelená vystupuje. Obsahuje
shluky krystallinického sádrovce až několik cm. mocné. oi
sádrovec trhlinky vyplňuje. . 6
. Jil tmavošedý, na trhlinách s any povlakem. Se nn
muskovitu, hojným mikroskopickým pyritem a glaukonitem.
Iyrit se mění v sádrovec, jehož čiré shluky krystallové jílem
těsně obalené několik cm. dosahují. Na plochách trhlin bývá
vyloučena zelená skalice zvětralá v podobě žlutého prášku,
někdy krystalky hořké soli. Vrstva utrpěla dislokací. Nejen
že je vlnitě zprohýbnuta jako vrstvy nad ní ležící, ale je celá
v kousky rozdrcena a kousky ty v nepořádku jsou vedle sebe
seskupeny. Do trhlin mezi kousky snadno vniká voda a nero-
sty v jílu obsažené, pyrit a Eon snadno se rozkládati
IMONOuMOCHO SU ODDASÍ MM ee
le]
3 |
) I
0:8
.10
5 m n. m.
56 XXII. Čeněk Zahálka:
Veškery vrstvy v tomto profilu uvedené nemají vápence. V ky-
selinách nešumí. Všecky pískovce spongiové jsou velmi jemné s hoj-
nými jemnými šupinkami muskovitu a mikroskopickým glaukonitem.
Pecky spongiové v souvrství 6. mají stěny z téže hmoty utvořené
jako jíl, v němž se nalézají, jenže jsou hojně limonitem proniknuté jako
to jest u jílu v trhlinách téhož souvrství. Pecky ty bývají někdy duté
a chřestí. Obsahujit ve vnitřní dutiné šedý písek složený z křemen-
ného písku, glaukonitickych zrnek, Supinek muscovitu a jílového
prášku.
Udaná mocnost vrstev v profilu vztahuje se ku vrstvám poně-
kud dále od rozsedliny, kde zvlnění vrstev přestává. Profil je rýsován
dle stěny jak se jeví u cesty. Dál od cesty, hloubš do rokličky, která
se vybrázdila podle dislokační rozsedliny naleznem i svrchní vrstvy ©
profilu, totiž 7., 8. at. d. ohýbati se dolů. Mocnost vrstev u samé rozse-
dliny se mění. Některé souvrství nabylo dislokací u rozsedliny větší
mocnosti, ku př. 6. Vrstva tu byla stlačením rozšířena, utvořily se v ní
trhliny svislé, šikmé a ložné (rovnoběžné s ložemi. To co jednomu
souvrství na mocnosti přibylo, to zase jiným Souvrstvím ubylo.
Po východní strané rozsedliny r, jsou vrstvy pásma IV. Podle
rozsedliny r, vymílá si voda úzkou sluj.
Třeba srovnati přehledně vrstvy profilů 36, 37 a 38.
křidového útvaru v Poohří.
— Bělohorské
Pásmo III.
AN m
= = 5
Es 2 ©
ss N S N
Profil 36. DA Profil 37. = Profil 38. = Profil 39.
© a “8 cg
3 E! =
ES 3 =
m eg x ‘ce
+ ra FA
21905 | 224 2248 | 2225
T h T
| 5.—6. Pískovec spon- | 6.—8. Piskovec spon- | 7—11. Piskovec spon- n A aa,
giový jilovitÿ . . . . 6'0 giovy jilovitý . . . 78 giový jilovitý . . . . 68 | 3. Týž co 4. šedý .20
l ; : Re : i | 2, Piskovec jilovitý
4. Jil vel. jem. pisč. 3°4 5. Jil vel. jem. pisč. 1.5 6. Jíl. vel. jem. pisč. 30 elaukon. ja : Neu
à „| 4. Piskovec jilovitý . .| 5. Pískovec jilovitý . ls R (P ee
= = = E >
=] = A s =- Jil vel j LS j- =
2 | Pískovec jilovitý a) dd : ed el 4. Jíl vel. jem. pisč.. s
8 [= 2 E 2 SE
8 8 p .
OS Kr M) [P+ S <| (© | 1. Piskovec jemně
© [č | = glaukonitický, do-
2. Pískovec žlutý . 015 2. Piskovec žlutý . 01 3. Pískovec žlutý . . 0:25 sti jilovitý, křehký
| | v pevnějších lavi-
> PIE FE. CICR ED
2. Jil glaukonitický 0'8
Jil od 15 ku . .10 LE RE vé < 18 ?
Pásmo II. 2064 r, Úpatí stráně. 2055 r, Cesta 2115 Ty Tees 2115
11 m
58 XXII. Čeněk Zahálka:
Vrstvy právě popsané u Břvan, náleží nižší části pásma III.
Vyšší nalezneme v sousedství popsaného úvozu při cestě do Hrádku.
Tu jsou bělavé a žlutavé pisčité slíny spongiové skloněné při 30° ku
SZ.; na temeni návrší v téže cestě přecházejí však v polohu skorem
vodorovnou. Jsou pokračováním onoho oddílu vrstev pásma III., které
byly v úvozu cesty do Lenešic (obr. 15.) mezi rozsedlinou maj T.
Následkem větší dislokace jsou vrstvy širokými trhlinami přetrženy.
Dále ku Hrádku budou přístupnější, proto si jich až tam blíže po-
všimneme.
Již Reuss ““) zmiňuje se o vrstvách našeho pásma III. u Břvan
(náš prof. 36.). O našem souvrství jilovitém praví: „Bei dem Dorfe
Weberschan liegt zwischen dem Plánersandstein und Quadersandstein
(pás. II.) eine eigenthůmliche Schichtenreihe, die an andern Orten zu
fehlen scheint. An dem Hügel, auf welchem das Dorf Weberschan
liegt, sieht man zu unterst einen ziemlich grobkörnigen lockern Sand-
stein mit silberweissen Glimmerblättchen, der nach oben schiefrig und
thonig wird und endlich in einen blaugrauen sehr glimmerreichen
schiefrigen Thon übergeht mit vielen unregelmässigen Höhlungen, die
durch eine poröse grünlichgelbe Masse nur zum Theile ausgefüllt
werden, und mit undeutlichen Spuren von Versteinerungen. Nach
oben wird der im ganzen etwa 1'/,—3 Fuss mächtige Thon gelbbraun,
Auf ihm liegt erst der Plänersandstein (prof. 36. vrstvy III. 5.).
Také se zmiňuje Reuss o vrstvách po obou stranách naší Břvan-
ské rozsedliny 3: „Viel deutlicher entwickelt ist das thonige Zwi-
schengestein am Eingange in den tiefen Hohlweg, der von Weber-
schan nach‘Hradek *) führt.“ Po obou stranách rozsedliny uvádí vrstvy
pásma II. a IV. takto:
3) Die Kreidegebilde. Str. 86, 87.
37) Jest omyl. Má státi do „Lenešic“.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří.
6. Plánersandstein (d), der das
ganze südliche Gehänge des Hrade-
ker Thales zus ammensetzt. Er bil-
det fast horizontale Schichten.
5. Derselbe graue Thon, wie sub
N. 1., !/,—1’ mächtig (a).
4. Sehr feinkörniger sandiger
graulichweisser schiefrigen Thon mit
silberweissen Glimmerblättchen (c),
1,—11}' stark.
3. Schwerer von Eisenoxyd ganz
durchdrungener und von Brauneisen-
steinadern durchzogener, gelbbrau-
„; jner, fester, etwas thoniger, glimmer-
= \reicher, sehr feinkörniger Sandstein
(b), !/„—1' mächtig.
2. In seinen oberen Schichten
wird der Thon (sub N. 1.) sandig
und nimmt fleckenweise viele grüne
Körner auf (a). Auf den Klüften
führt er vielen krystallinischen Gyps,
hie und da auch etwas Schwefelkies
und braust nicht mit Säure. Beide
sind etwa eine Klafter tief entblösst.
1. Grauer glimmerreicher milder
Thon (a), der ziemlich zahlreiche
aber leider sehr undeutliche Stein-
kerne von Muscheln und Schnecken
enthält.
Ve vrstvách 1. (čili naše III
meněliny:
59
reichen grünen Körnern und platten-
3. Fester Grünsandstein mit zahl-
förmiger Absonderung (9).
2. Ein gelblicher, nicht sehr fein-
körniger, fast zerreiblicher Sandstein,
der häufige Concretionen von Braun-
eisenstein einschliesst, die oft im
‚»Innern hohl sind und losen Sand
enthalten (f).
ozsedlina »
m
1. Ein sehr feinkörniger grau-
lichweisser Sandstein mit silberweis-
sen Glimmerblättchen, der in den
tieferen Schichten locker und abfär-
bend, in den höheren fester ist und
Terebratula alata enthält (e).
. 1. prof. 38.) našel Reuss tyto ska-
Salix angusta Reuss., listy.
Kočičky květové nezřetelné a malá semena.
Micraster cor anguinum Goldf.
Inoceramus, úlomky.
Nucula truncata Nilss, (pectinata Sow.).
Nucula siligua Goldf. (Leda siligua Goldf. sp.).
Cucullaea semiradiata Reuss.
Arca neurčitelná.
Venus parva Sow. (Goldfussi Gein.)
Rostellaria calcarata Sow.
Fusus vitatus Reuss.
Ammonites Lewesiensis Mant. (peramplus) přes stopu velké.
Toto souvrství jílu od Břvan počítá Reuss ještě ku svému Qua-
dersandsteinu našemu pásmu I. + II. a stotožňuje je též s lupky na-
šeho pásma I. an praví: „Im Saazer Kreise werden wir auch oftmals
60 XXII. Čeněk Zahálka:
den grauen Schieferthonschichten begegnen, bald zwischen Pläner-
(III. horní) und Quadersand (II.), bald zwischen den Schichten des
letzteren (I c) eingeschoben, wobei nur der Umstand auffallend ist,
dass sie bei Weberschan Thierreste führen, welche fast durchgehends
dem Plänermergel eigen sind; während sie an andern Orten entweder
nur Pflanzenreste (v lupkäch I c) beherbergen, oder von Versteine-
rungen ganz entblösst sind. Sie müssen also trotz dieser Anomalie
wohl dem Quadersandsteine zugerechnet werden.
Roniscer "*) popisuje též vrstvy našeho spodního pásma III. pod
obcí Břvany i v üvozu Lenešické cesty a dospívá ku srovnání vrstev,
jež tuto přehledně uvedeme.
Po pravé straně potoka Po levé straně potoka.
(Náš profil 36.) (Náš profil 37. a 38.)
Ziemlich grobkörnige, glimmerreiche,
lose Sandsteine von ansehnlicher Mäch-
tigkeit gelagert, die Bach — auf — oder
Bach — ab — wärts verfolgt allmäh-
lich das Ansehen des gelben Bausteins
annehmen.
Gelber Baustein.
Thone von verschiedener Beschaffen-
heit, blau, gelb, schwarzgrün gefärbt,
lagenweise sehr glimmerig oder von
Gyps und Schwetelkies ganz durch-
drungen. Von Versteinerungen sah ich
einen Pflanzen-Stengel mit quirelförmig
gestellten Blättern und mehrere undeut-
liche Gasteropoden Steinkerne. Mäch-
tigkeit 15—20".
Blaue glimmerreiche Thone, mehre-
male durch anders gefärbte, etwas här-
tere sandige Gesteine von ganz unter-
geordneter Ausdehnung unterbrochen;
ihre Mächtigkeit beträgt 30“ und dar-
über.
Grobkórniger etwas glimmerführen-
; Jnterlace i j zv ;
der Sandstein Unteren Quaders. Unterlage ist nicht zu sehen
GumBEL "“) popisuje rovněž spodní vrstvy našeho pásma III. po
levé straně Hradeckého potoka z úvozu do Lenešic. Z jeho profilu,
který odtud uvádí, vychází na jevo, že vrstvy 1. až 4. odpovídati
mohou našim vrstvám L. až 11. profilu 38. Nad tyto vrstvy jako nej-
blíže mladší staví hned své vrstvy 5. až 9. čili našeho pásma IV. 1.
až 4. v profilu 39. po východní straně rozsedliny. K tomu připomí-
náme, že v úvozu cesty Lenešické nejsou veškery vrstvy pásma III.,
38) Beiträge. Str. 643 - 644.
39) Beiträge. Str. 529, 530.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří.
61
nýbrž jen spodní, a že vyšší nalézají se dále ku Hrádku. Nelze tedy
hned nad vrstvy pásma III. v úvozu cesty Lenešické klásti vrstvy
pásma IV. po východní straně rozsedliny jako nejblíže mladší.
IV:
Jest pak profil GumsLův následující:
IORBWeisslicherMergel: Bun nur FEED SAN DE
9. dünnschiefriger Sandstein . . . . à :
8. důnnschiefriger Grůnsandstein mit ole en
Quarzkörnchen und Rhynchonella alata, genau wie Schicht
6 des Profils an der Leneschitzer Ziegelhütte, die zur
Meallmitzer2Schichtigehott z- nn
7. weicher, weisser Sandstein . . . .
6. grauer, thoniger Sandstein. . . . . :
5. dichter, weisslicher Sandstein, unten moe
massig, fast ohne Schichtungsstreifen, von vielen unregel-
massigeneHöhlungenvertüllt 195: en.
4. dünnbankiger Sandstein, welcher in ein kalkig-
mergeliges Gestein übergeht . . . . . . . . FU
3. gelber, eisenschüssiger Sandstein . . . . . .
2. schwarzer Sand mit kohligen Theilchen
1. In der tiefsten Thalsohle rechts und links er-
scheinen mächtige Lagen von dunkelgrauem, selbst schwärz-
lichem, schwefelkiesreichem Thon, aus dem Eisenvitriol
und schwefelsaure Thonerde auswittert. Man bemerkt
zahlreiche kohlige Einschlüsse und verkohlte Pflanzen-
theile; der Schiefer, namentlich wo er sandig wird, ist
so bröcklich und mürbe, dass es mir nicht gelang, ir-
gend bestimmbare Fragmente zu erhalten. Von Thierre-
sten, welche Reuss in seiner ausserordentlich genauen
Beschreibung aus eben diesen Bildungen (Geogn. Skiz.
a. Böhmen II, S. 86) anführt, konnte ich nichts entde-
Chen. boys Jiemk taime Bra: Maure à
70
Diese Pflanzenschichten von Weberschan sehen in auffallender
Weise den Pflanzenführenden Ablagerungen ähnlich, mit welchen der
Pläner (Perutzer Schichten) beginnen pflegt. Auch könnte der höher
vorkommende glaukonitische Sandstein als zum Unterpläner gehörend
gedeutet werden. Indess scheint diese Auffassung der Weberschaner
Ablagerungen nicht die richtige zn sein, einmal weil die Gesteinsbe-
schaffenheit des oben erwähnten Grünsandsteins sehr genau mit jenem
02 XXII Čeněk Zahálka:
der Mallnitzer Schichten übereinstimmt und das freilich dürftige Vor-
kommen der Rhynchonella alata diese Gleichstellung bestätigt, zum
andern, weil wir auch in anderen Gegenden Böhmens Pflanzenführende
Schichten in den zunächst unter den Mallnitzer Schichten gelagerten
Gesteinen kennen. Die Weberschaner Pflanzenschicht dürfte demnach
als eine blos örtliche Entwicklung des Mittelpläners aufzufassen sein.
Krejčí “") připojuje naše souvrství jílu pásma III. ve Břvanech
ku spodní lavici Bělohorských vrstev.
Sestavme nyní přehledně a přiblíženě, jak posuzovány byly
nižší vrstvy pásma III. v úvozu Lenešické cesty a ve Břvanech:
Zahálka. | Reuss. | ; l'as | ra
[Profil 38. Obr. 26. | Taf. 1. Fig. 8. | Rominger. | Gůmbel. | Krejčí.
: - |
: | 11. |
Piskovce |: ' Gelbe
spongiové. k 6 | a Plánersand- Baustein. 4. Opůky.
| | stein. | N Be
== = | mann! js
e 6 | = m
| ee I
© = | 6 | 5 a 2 = = 4 |
s < 1 = G : = A
al =. EEE gi) eds Mám | |
Se P ok 32 SE
® 3131 SEN NET 5 |8
= |
= aber: on E ne =)
= 22 = | S 2. |
107) ——| a IR x |
1 || 1 | 5 | 5) 1 |
| (or © |= == = —
| Sand- | C | Unterer | ee ,
Pásmo II. ‚stein. | S | Quader. — Korycanské.
Hrádek.
Po levé stráni Hradeckého údolí mezi Břvany a Hrádkem pří-
stupny jsou i vyšší vrstvy pásma III. i ona nejvyšší vrstva pásma III.,
která u Zeměch Rhynchonella plicatilis chovala, vyskytuje se i zde
s touž skamenělinou. Veliké množství lomů starých, zašlých i nových
objevuje se tu ve stráni. Jesti pisčitý slín zdejšího pásma III. hleda-
ným stavebním kamenem v širším okolí zdejším pro jeho pevnosť,
trvanlivost, lehkosť, snadnou zpracovatelnost, přilnavosť k maltě a po-
rovitost. Skameněliny jsou v něm až na nejvyšší vrstvu Rhynchonel-
lovou též vzácné, ale při velikém množství kamene stavebního, jenž
se tu ročně dobude, přece se tu a tam něco najde.
40) Studie I. Str. 47.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 63
Asi uprostřed stráně mezi Břvany a Hrádkem jeví se tento
profil přiblíženě :
Profil 40.
Vrchol stráně a lomů. asi 2418 m n. m.
Í 8. Piskovec slánitý spongiový, jemný, zažloutlý, poněkud porovitý se |
šupinkami muskovitu v tenké desky rozpadlý s Rhynchonellou plic.
7. Půsčitý slím spongiový, zažloutlý, s šupinkami muskovitu v Bo
mocné stolici
6. Vápenec epongioeg šedý neb bělavý neb zažloutlý v pevné a mocné \9
= stolici . é to
o) 5. Pisčitý slin ge S četnými šupinkami muskovitu. Žlutavě bílý, =
= misty Zluty. Křehký. V pevné mocné stolici S
= | 4. Vápenec pisčitý spongiový bělavě zažloutlý. V pevné mocné stolici-
3. Pisčité sliny men a rs spongiove can ssutinami z lomü
zakryté . . ar er N)
2. Piskovec spongiový Does an zakrytý, nejméně, Se le)
1. Souvrství jilovité, ssutinami zakryté, ai... . + © « 6. +. . . 65
2145 —
Pásmo II. Piskovec kvádrový, jemný, bělavý, se man u Besunny
___do hloubky . . . . tee toire SER
"Näplavy novější vyplňují dno) dülu a Spa bráně, zakrývají Haba Tee
útvaru křídového do vyse .. EEE ž = 3
Hradecký potok (hladina) . . . . . . . ER 3105 m n. m.
Vápenec tvoří zřídka lavíci a tvoří-li brzy se vytrácí. Spíše se
objevuje v koulích a v podlouhlých kusech. Mikroskopick& rozbory
některých hornin tohoto profilu uvedli jsme již v předu.
Reuss “) nazval zdejší vrstvy pisčitých slínů pásma III., které
činí přechod v slinité pískovce, Plänersandsteinem a nalezl tu následu-
jící skameněliny:
Salix fragiliformis Zenk.
Větve konifer.
Caulerpites fastigiatus Presl.
Úlomky dřev s paličkovitými výrůstky.
Sclerotites ? Gein.
? Scyphia angustata Róm.
Discopora hexagonalis Rss.
Rosacilla disciformis Rss.
Rosacilla sp. ind.
Asterias guingueloba Goldf.
Micraster cor anguinum Goldf. (vz).
41) Die Kreidegebilde. Str. 79—82.
64
XXII. Čeněk Zahálka:
Terebratula triangularis Nilss. (vz) | hynchonella plica-
Terebratula alata Lamk. (h) [ tilis Sow.)
Terebatula pumila v. Buch. (zř) (Magas Geinitzi Schlónb.)
Ostrea vesicularis Lamk.
Ostrea vesicularis var. truncata (h)
Ostrea lateralis Nils. (zř) (Exogyra lateralis Reuss.)
Exogyra columba Goldf. (h)
Pecten laminosus Mant. (h)
Pecten circularis Goldf. (zř)
Pecten striato-punctatus Röm. ?
Pecten squamifer Gein. (Dujardinii Röm.)
Lima aspera Mant.
Lima multicostata Gein. (vh)
Inoceramus mytiloides Mant. (vh) (labiatus Gein.)
Avicula Reichii Röm. (h) (anomala Sow.)
Pinna decussata Goldf.
Cardium dubium Gein. (Lima pseudocardium Reuss.)
Lucina circularis Gein. (vz) (Eriphyla lenticularis Stol.)
Turritella granulata Sow.
Nautilus simplex (h).
Frondicularia ovata Róm. (Flabellina elliptica Nilss.)
Robulina Comptoni Sow. (vz) (Cristellaria rotulata Nilss.)
Serpula amphisbaena Goldf. (Gastrochaena amphisbaena
Gein.)
Serpula gordialis Schloth.
Klytia Leachii Mant. (zř)
Klepeta raka jiného druhu.
l (Hippopodium Nilss.)
GumBEL *) praví, že Reussöv Plánersandstein z Hrádku jest
onou horninou, již navrhl jmenovati Schwammflintsteinem. © Uvádí
odtud
Ostrea columba.
Inoceramus labiatus.
Dle hornin i dle skamenělin považuje vrstvy tyto za spodní člen
svého Mittelplänru.
Kresëi “*) nazývá veškery vrstvy našeho pásma III. až na nej-
vyšší Rhynchonellovou vrstvu (náš prof. 40. pás. III. vrstva 8.) Belo-
#2) Beiträge. Str. 530.
#3) Studie I. Str. 54. Obr. 11.
am
Pásmo III. — Bélohorské křidového útvaru v Poohří. 65
horskými vrstvami v podobě pevné obyčejné žlutavé opuky s tvrdšími
šedými shluky na vápno bohatšími. Jsou 10“ mocné a mají sklon
8—10° k jihu. Uvádí za typické skameněliny z Hrádku:
Klythia Leachii.
Aulolepis Reussi, Šupiny.
Avicula anomala.
Rhynchonella bohemica.
Pecten argatus.
Pecten Dujardinii Roem.
Kresüi *“) praví: „K pásmu řasáku lze konečně ještě připočísti
nejvyšší opukovou vrstvu v lomech u Hrádku pod vrchem Ranným,
asi 3 stopy mocnou a od skalníků zimním kamenem (Winterstein)
zvanou. Opuka tato je poněkud glaukonitickä a obsahuje hojně mušlí
Rhynchonella bohemica, na ní spočívá pak měkká slinitá opuka Teplická.“
Z této poznámky vychází na jevo, že Knrjčí neměl příležitost
viděti v okolí Bivan vrstvy řasákové, jinak by nebyl Winterstein
k pásmu řasáku počítal. Winterstein (vrstva III. 8. našeho prof. 40.
a III. 2. prof. 41.) náleží po stránce petrografické 1 palaeontologické
ku pásmu III. Jeho mikroskopický rozbor uvedli jsme v předu.
O zdejších vrstvách, náležejících ku pásmu řasáku pojednáme při pásmu IV.
Frıö “*) rozeznává ve vrstvách našeho pásma III. od Břvan ku
Hrádku následující vrstvy s hora dolů:
= ( V = Winterstein
| e = Vehlovické opuky
b — Dřínovské koule
ŠÍ a = Černé Semické sliny.
smo
Jak ze studií našich známo, je pásmo III. totožno s Frrčovýmr
Semickými slíny v Polabí a Povltaví okolí Ripského. Sledujíce pásmo
III. mezi pásmem II. a IV. v Poohří od Roudnice až do Lounského
okolí, shledáváme, že i tyto Fricovy vrstvy V, c, 8, a u Břvan a
Hrádku náleží pásmu III., neboť jejich poloha rovněž mezi pásmo II.
(Korycanské) a mezi pásmo IV. (Dřínovské koule) spadá. Všecky tedy
Frrčovy vrstvy V, c, b, a jsou aeguivalentem jeho Semickych slínů čili
Krr,söino Bělohorských vrstev. Proto dobře praví Farč““): „Zcela po-
44) Tamtéž, str. 59. Obr. 11.
45) Studie IT. Str. 48, 49. Obr. 13. vrstvy a, b, c, V.
46) Tamtéž, str. 49.
Tř. mathematicko-přírodovědecká.
66 XXII. Čeněk Zahálka:
dobné černé slíny poznáme později u Nelahozevsi jakožto nejspodnější
vrstvu Semických slínů.“
Frié nalezl v souvrství svém a tyto skameněliny.
Baculites sp.
Turritella multistriata.
Scala decorata ?
Avellana Archiaciana.
Protocardium Hillanum.
Eriphyla lenticularis.
Arca subglabra.
Venus fabacea.
Leda siliqua.
Avicula anomala.
Pecten Nilssoni.
Exogyra columba.
Frondicularia.
Seguoia Reichenbachi.
Dicotyled. listy.
K tomu připomíná Frié, že Reuss zmiňuje se z těchže vrstev
(Schwarzer Schieferthon von Weberschan)*“) o třech druzích :
Rostellaria Reussi.
Venus parva.
Nucula pectinata.
Ze svých vrstev c čili Reussova Plánersandsteinu uvádí Frié dle
RrvssovýcH a svých nálezů:
Beryx Zippei šupiny.
Enoploclythia Leachii.
Callianassa bohemica.
Nautilus sublaevigatus.
Ammonites Woolgari.
Ammonites peramplus.
Pinna decussata.
Avicula anomala.
Perna cretacea.
Inoceramus labiatus.
Pecten Nilsoni.
Pecten curvatus.
47) Uvedli jsme seznam skamenělin Reussových z těchto jílů již v předu.
Pásmo III. — Bélohorské — křidového útvaru + Poohří. 67
Pecten Dujardinii.
Lima Sowerbyi.
Lima multicostata.
Lima aspera.
Exogyra columba.
Rhynchonella plicatilis.
Srovnejme nyní přehledně, jak určovány byly vrstvy pásma IH.
od různých geologů od Břvan ku Hrádku:
Pásmo III.
an |
© IN
= RE | E
S Pisčité slíny spon- =
10 ZLE 2 b =
= glové S vápenci a
—. | spongiovými a pí-
© skovce spongiové. |
© = —
N 8 © ži k ©
= = | Plánersandstein =
ar 3 2
© i = *
= || Unt. =
.. | d ©
= | = — = .. |
> jes = =
= S = =
ers Gelber Baustein © =
Ex | o ="
| ESS | =
Ze =
m eš= PR
= 5425, Schwammflintsten | © | a
© Bern | SSE
= E ee | 6 | E
2, Mittelpláner Sandstein | = |
a und Mergel mit Inoce- | = | *
. I . PS |
| ramus labiatus A |
| |
| {| |}
|. a8| |5
| Bělohorské vrstvy | 35 | ©
| < = Il {| a:
| | Fi A | m
un |
z es
zu ss es z |
St) or Dr cher | |
= D À |< < = {| | =
| © ab © | A | ME
| S A Be =
m a a =. | | C<
=} B |
= | |
| ||
| Bélohorské vrstvy | |
ne mem
n
68 XXII. Čeněk Zahálka:
Lom I km jižně od Hrádku.
Od Lenešické cihelny (tato leží 2 km SZ. od Lenešic) vede ce-
sta směrem SSV. do Glasrova lomu. Uprostřed mezi cihelnou a lomem
je údolí, kterým prochází Ranská dislokační rozsedlina směru od JZ.
k SV. Severně od této rozsedliny (čili ode dna údolí) zdvihá se pásmo
III., jsouc diluvialní hlinou pokryto. Odtud dováží se hlína do Lene-
šické cihelny. Glasrüv lom nalézá se ve výši 260 m n. m.; vrstvy
jeho jsou tytéž co v lomech u Hrádku a Břvan.
Profil 41.
Vrchol lomu. 260 m n. m.
= (2. Piskoveec slinitý, jemný, spongiový (Winterstein) zažloutlý, se šupin-
ES kami muskovitu, poněkud porovitý a lehký UN ONCE = 2 m
2] 11 Piséité slíny spongiové, bělavé a žlutavé, lehké, s vápenci spongio-
u) VAZ ordonne RE 0 a AR D. de: ‚hl ga
Dno lomu. 247 m n. m.
V souvrství 2. objevuje se Serpula socialis a častěji Rhynchonella
plicatilis.
Podle Hradeckého údolí pokračuje pásmo III. dále na SV. ku
Libčevsi. Pokračování tohoto pruhu pásma III. jeví se pak až za
vrchem Březníkem u Želkovic.
Želkovice-Třiblice-Chrášťany.
V okolí Třiblickém vychází opět pásmo III. více méně na po-
vrch v pruhu “*) asi 1'/, km. širokém mezi vrchy Březníkem u Lib-
čevsi a Vršetínem u Třebenic. Severní hranice toho pruhu jde od
jižní paty Libeše kol jižního konce obcí Želkovic, Dřemčic, Chrášťan
až k Ovčínu u Netluk. Od Libeše skládá pásmo IT. levou stráň (vý-
chodní) údolí k Semči se táhnoucího až ku cestě Židovicko-Třiblické.
Odtud jde jižní hranice přes jižní okraj Třiblic, po severním úpatí
Kvítele až ku Podsedicům. Po celém tomto prostranství pokryto jest
pásmo III. tu více tu méně mocným diluvialním štěrkem pyropovým.
Pásmo III. přístupno je hlavně v údolních stráních a příležitostně od-
kryto bývá v obvodu jmenovaném na dně pyropových jam. Velké
lomy odkrývají stavbu jeho v Třiblicích, méně u Zelkovic a roku
1884. u Chrášťan.
48) Srovnej Č. Zahálky Geolog. mapy Podřipska: Klapská vysočina.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 69
Souvrství jílovité nikde na povrch nevychází, tím méně základ
pásma III. — pásmo II. Za to přístupny jsou v nižších polohách
pískovce spongiové, které na souvrství jilovitém jsou uloženy, ku př.
u jižní paty Libeše. Jsou velmi jemné, bílé lehké, porovité, odbarvu-
jící, bez vápence, s četnými Supinkami muskovitu, shodné s pískovci
pásma III. vrstev 7.—11. prof. 38. u Břvan. Týž přístupen byl roku
1884. v lomu mezi Chrášťany a panskými jamami granátovými, kde
obsahoval Spondylus sp.
U jižní paty Libeše nalezneme též žluté pískovce pásma III.
Vyšší místa v oboru pásma III. zaujímají souvrství posčitých
slínů spongiovych zažloutlých se Šupinkami muskovitu. Poskytují vý-
borný kámen stavební u Želkovic, mezi Lomky a Třiblicemi a v Tři-
blicích. Reuss *°) uvádí z nich u Želkovic:
Úlomky dřev s paličkovitými výrůstky.
Terebratula alata Lamk. (h) (Rhynchonella plicatilis Sow.)
Ostrea lateralis Nilss. (zř) (Exogyra lateralis Nilss.)
Exogyra columba Goldf. (zř)
Pecten laminosus Mant. (h)
Pecten striato-punctatus Röm.? (h)
Pecten squamifer Gein. (h) (Dujardinii Röm.)
Pecten Faujasii Defr. (vz)
Pecten obliquus Sow.? (zř).
Lima multicostata Gein. (vh)
Lima undulata Reuss. (zř)
Perna cretacea Reuss. (zY)
Turritella granulata Sow.
Klepeta raka.
V Třiblicích odkryty byly roku 1885. vrstvy pisčitých slinü
spongiovych takto:
Profil 42.
(DACABZ Jo 5 ee At Mao ER MGM Ao T O 03 m
Písčitý slin spongiový. zažloutlý, rozdrobený, dole v desky rozpadlý. .30 „
Pisčitý slin spongiový, žažloutlý v pevné stolici . . . . . . « + . . . ICONS
IReynesstolicestehoz UN M NT et dec IE — ME
ýzávátenké desky, rozpadlý S eo o ee We S
Beyrawstoliger.tehozi. = L PHE aslo ada DR ah) ee Le Oz
ECyneGEAstol1Ce té OZ. NS a ee ee, oe 40 ,
49) Die Kreidegebilde. Str. 79.—82.
70 XXII. Čeněk Zahálka:
Vrstvy tyto obsahují též pecky pyritu obyčejně velice v limonit
proměněné.
Odtud uvádí Reuss: °°)
Salix fragiliformis Zenk.
Acer sp. ind.
Kočičky Betulinef.
Větvičky konifer.
Conites gibbus Reuss. (Microzamia gibba Corda).
Úlomky dřev s paličkovitými výrůstky.
Scyphia subreticulata Můnst.
Micraster cor anguinum Goldf. (vz)
Terebratula alata Lamk. (h) (Rhynchonella plicatilis Sow.)
Terebratula pumila v. B. (zř) (Magas Geinitzi Schlönb.)
Ostrea vesicularis Lamk.
Ostrea vesicularis var. truncata. (h) N (Hippopodium Nilss.)
Ostrea Nilssoni v. Hag. na Ammonitech. |
Ostrea lateralis Nilss (zr) (Exogyra lateralis Nilss.)
Exogyra columba Goldf. (zí)
Pecten laminosus Mant. (h)
Pecten circularis Goldf. (zí)
Pecten striato-punctatus Röm.? (h)
Pecten squamifer Gein. (h) (Dujardinii Róm.)
Pecten obliquus Sow.? (zř)
Pecten decemcostatus v. Münst. (zř)
Lima elongata Sow.
Lima aspera Mant.
Lima multicostata Gein. (vh)
Lima undulata Reuss. (zřj
Lima laevissima Reuss. (zř)
Spondylus spinosus Goldf. (vz)
Spondylus fimbriatus Goldf. (vz)
Spondylus obliquus Mant. ©
Sonne lineatus Goldf. (latus Sow.)
Perna cretacea Reuss. (zř)
Inoceramus concentricus Park. (zř)
Inoceramus Cuvieri Sow.? (zř)
Inoceramus mytiloides Mant. (vh) význačný.
Inoceramus Cripsii Mant. (zř)
50) Tamtéž.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. 71
Avicula Reichii Róm. význačná (anomala Sow.).
Pinna decussata Goldí.
Modiola subaegualis Reuss. = M. spathulata Gein. (vz) (Litho-
domus spathulatus Reuss.)
Modiola arcuata Gein. (vz) (Mytilus radiatus Goldf.)
Cardium dubium Gein. (zř) (Lima pseudocardium Reuss.)
Venus subdecussata Róm.
Lucina circularis Gein. (vz) (Eriphyla lenticularis Stol.)
Fusus vittatus Reuss. = F. fenestratae var. Gein.
Nautilus simplex. (h) (sublaevigatus D'Orb.)
Ammonites peramplus, var. Lervesiensis Mant. (zř)
Ammonites rhotomagensis v. Buch. (h)
Frondicularia ovata Róm.
n A ARK (Flabellina elliptica Nilss.
Serpula amphisbaena Goldf.
Cytherina subdeltoidea v. Münst. (Bairdia subdeltoidea Münst. sp.)
Klytia Leachii Mant. (zř)
Ottodus appendiculatus Ag. (vz)
Fri”) sestavil dle Reussovych prací a svých nálezů tento se-
znam zkamenělin z lomů Třiblických:
Oxyrhina Mantelli.
Enoploclythia Leachii.
Nautilus sublaevigatus.
Ammonites peramplus.
Ammonites Woolgari.
Eriphylla lenticularis.
Venus subdecussata.
Pinna decussata
Mytilus radiatus.
Lithodomus spathulatus.
Avicula anomala.
Perna cretacea.
Gervilia solenoides.
Inoceramus labiatus.
Gastrochaena amphisbaena.
Lima elongata.
Lima pseudocardium.
51) Studie. II. Str. 50.
79 XXII. Čeněk Zahálka:
Lima tecta.
Lima aspera.
Pecten laminosus.
Pecten curvatus.
Pecten Dujardinii.
Spondylus spinosus.
Spondylus latus (obliquus Reue)
Spondylus striatus.
Exogyra columba.
Ostrea hippopodium.
Rhynchonella plicatilis.
Ku seznamu zkamenělin Reussem a Fričem uvedených, připojujiještě:
Holaster sp.
Micraster sp.
Zajímavé naleziště pásma III. z návrší "/, km východně od Chrä-
šťan popsal jsem ve své práci: „Příspěvek ku geologickým poměrům
Českého Středohoří.“ **) Tam spočívá písčitý slín spongiovy těchže
vlastností, co v Třiblicích na rule, která má směr od JZ. k SV.
a sklon 80“ k SZ. Patrně vyčnívalo zdejší nepatrné skalisko rulové
co ostrov nad hladinu vodní za doby pásma I. a II. Výše, u čedičo-
vého proudu byl pisčitý slín spongiovy velmi porovitý a obsahoval:
Pecten Dujardinii.
Lima multicostata.
Ostrea semiplana. (vh)
Exogyra lateralis.
Arca sp.
Lima tecta.
Pleurostoma bohemicum.
Při mladších pásmech budeme míti ještě příležitost poměry zdej-
šího pásma III. po stránce tektonické objasniti a profily znäzorniti.
0 mocnosti pásma III.
Mocnost pásma III. stanovili jsme v Povltaví mezi Zlosýnem a
Dřínovem na 46 m, u Roudnice nejméně na 50 m.**) Mocnost tato
52 Zprávy o zased. Král. Čes. Společ. Náuk. 1883.
58) V práci naší o pásmu III. okolí Ripu omylem udána mocnost pásma III.
na 44 m, ač z popisu mocností jeho vrstev vychází na jevo, že úhrnná mocnost
. pásma III. nejméně 50 m obnáší.
Pásmo III. — Bělohorské — křídového útvaru v Poohří, 73
ubývá směrem od SV. ku JZ. tak, že nejmenší mocnost v prozkou-
maném terainu mezi Roudnicí a Postoloprty jest u Lipence, kde jen
21:5 m obnáší. Pomaleji ubývá mocnost po levé straně Oharky na
pokraji Českého Středohoří přes Třiblice ku Hrádku a Břvanům, ne-
bot na posledním místě mocnost jeho ještě 27 m obnáší.
Mocnost nejspodnějšího jilovitého souvrství neřídí se týmž způ-
sobem. Ta naopak roste a sice od východu k západu — od Roudnice
ku Břvanům. U Roudnice obnáší 1 m, ve Břvanech 65 m. Myslím,
že toto zvětšování mocnosti souvrství jílovitého děje se na účet nej-
blíže vyšších vrstev souvrství pisčitého slínu. Tyto se počínají měniti
v měkký šedý slín (na povrchu v jíl rozpadlý. Viz ku př. prof. 28.
ve Vraném souvrství 2.) a když se v tomto čím dále na západ vá-
penec vytrácí, mění se v jíl, čímž se mocnost souvrství jilovitého
zvětšuje.
Sestavme si přehledně mocnost pásma III. z okolí Řipu až do
okolí Postoloprt v hlavních místech Poohří.
| Mocnost v metrech
Stanovisko oz ;
| souvrství jílu celého pásma
ZAOSEJM ae... en 1 46
Roudnice an... an Su 1 50
Seradomice: ra kdy alus: 1:5 40
Peine No net 1% 40
BAe SLEV RE DA 40
Éomy u Slavétina 5 — 37
JAT 3 Rn — 35
Bralohy 2 Nun. Un 1°6 28
ibn CRU A ee 6 215
Biyvany-Hrädek.. ... .. .. 65 27
74 XXII. Čeněk Zahálka:
Palaeontologie pásma Ill.
Po usazení se vrstev pásma II. nastal velký obrat v poměrech
živočišstva zdejšího moře křidového. Opanovaly tu pole spongie. Sou-
diti tak možno proto, že vrstvy pásma III. chovají veliké množství
jehlic spongií. Již u Roudnice jsme to shledali; tím více však v Po-
ohří. Množství jehlic spongií dosahuje však vrchole v okolí Lipence,
Zemech, Malnic, Břvan, Hrádku, Libéevsi, Třiblic a Chrášťan. Jsou
tam místy vrstvy, které téměř ze samých jehlic spongii sestávají. Tyto
jsou z křemene a glaukonitu. Ostatní nerosty jsou vedlejší. Již ve
studiích našich o útvaru křidovém okolí Ripu Konstatovali jsme na
několika místech (Roudnice v pásmu III, Bílá Hora u Prahy v pásmu
ITI., Nebužely v pásmu IX. a na mnoha místech v pásmu Xa.), že
glaukonit se jeví co hmota zkameňující zvláště u spongii. U velké
míře jeví se glaukonit u jehlic spongif v Poohří. Možno, že jsou
pecky křemitého pískovce spongiového v předu popsané jakož i prá-
škovitá hnízda v pisčitém slínu u Lipence (prof. 32. a 33. vrstva de.)
bývalé spongie. O spongiích v limonit proměněných v nižších vrstvách
pásma III. zmínili jsme se již u Roudníčku a Poplz i při pásmu III.
v okolí Řipu.
Jiné pozůstatky skamenělin jsou v pásmu III. vzácné. Možno
říci, že po této stránce jest pásmo III. nejchudším ze všech pásem
zdejšího křidového útvaru. To jest také charakteristická vlastnost jeho.
Nejdůležitější zkamenělinou pásma III. jest Inoceramus labiatus.
Jaké zkameněliny vyskytují se v pásmu III. na různých místech,
uvedli jsme již při popisu vrstev. Zde chceme sestaviti
Přehled““) posud nalezených skamenělin pásma Ill.
v Poohří. |
Reptilia.
Chelone Benstedi Ow.
Pisces.
Oxyrhina Mantelli Ag.
5) Do přehledu tohoto pojaty z prací starších autorů (Reuss, Rominger,
Gůmbel, Krejčí) jen spolehlivě určené druhy; tu a tam starší jména novějšími
jsou nahražena.
Pásmo III. — Bělohorské -— křidového útvaru v Poohří.
Oxyrhina angustidens Reuss.
Otodus appendiculatus Ag.
Osmeroides Lewesiensis Ag.
Beryx Zippei Ag.
Mollusca.
Cephalopoda.
Nautilus sublaevigatus D’Orb.
Mammites nodosoides Schloth. sp.
? Acanthoceras Woolgari Mant. sp.?
Pachydiscus peramplus Mant. sp.
Baculites sp.
Gastropoda.
Turritella multistriata Reuss.
Scala decorata Gein.
Pleurotomaria seriatogranulata Goldf.
Aporrhais Reussi Gein.
Avellana Archiaciana D’Orb.
Pelecypoda.
Protocardium Hillanum Sow. sp.
Isocardia sublunulata D'Orb.
Eriphyla lenticularis Stol.
Nucula pectinata Sow.
Leda siligua Goldf.
Arca subglabra D'Orb.
Pinna decussata Goldf.
Mytilus Neptuni Goldf. sp.
Mytilus radiatus Goldf.
Lithodomus spathulatus.
Gastrochaena amphisbaena Gein.
Modiola capitata Zitt.
Panopaea sp.
Tellina semicostata Gein.
Venus Goldfussi Gein.
Venus fabacea Roem.
Venus subdecussata Reuss.
Avicula anomala Sow.
5
XXII. Čeněk Zahálka:
Gervila solenoides Defr.
Perna cretacea Reuss.
Inoceramus labiatus Gein.
Lima tecta Goldf.
Lima elongata Sow. sp.
Lima multicostata Gein.
Lima aspera Mant.
Lima pseudocardium Reuss.
Lima Sowerbyi Gein
Pecten Nilssoni Goldf.
Pecten laminosus Mant.
Pecten curvatus Gein.
Pecten Dujardinii Róm.
Spondylus spinosus Sow.
Spondylus striatus Sow.
Spondylus latus Sow. sp.
Exogyra columba Sow.
Exogyra lateralis Reuss.
Ostrea hippopodium Nilss.
Ostrea semiplana Sow.
Anomia sp.
Brachiopoda.
Rhynchonella plicatilis Sow.
Magas Geinitzi Schlönb.
Crustacea.
Enoploclytia Leachi Mant.
Callianassa bohemica Fr.
Loricula gigas Fr.
Cytherella ovata Róm.
Bairdia subdeltoidea Můnst. sp.
Vermes.
Serpula gordialis Schl.
Serpula socialis Goldf.
Echinodermata.
Micraster sp.
Holaster sp.
Stellaster quinqueloba Goldf. sp.
Pásmo III. — Bělohorské — křidového útvaru v Poohří. AT
Porifera.
Pleurostoma bohemicum Zitt.
Foraminifera.
Cristellaria rotulata D'Orb.
Flabellina elliptica Nils. sp.
Frondicularia sp.
Plantae.
Microzamia gibba Cda.
Seguoia Reichenbachi Gein.
Eucalyptus Geinitzi Heer.
Plantae?
Fucoides sp.
Zaverek.
Chceme stručně probrati výsledky, jichž jsme sledováním pásma
III. v Poohří docílili.
a Polabí okolí Řipského jest totožno s Fričovýmr Semickými sliny,
sledováno jsouc z okolí Řipského do Poohří, stává se pásmem, jejž
Kresci typickým Belohorskymi vrstvami nazývá a jež jsou pokračo-
váním Bělohorských vrstev na Bílé Hoře u Prahy. Jsou tudíž Fnrčovy
Semické slíny v Polabí a Povltaví okolí Řipského a Kreino Bělo-
horské vrstvy v Poohří a odtud až na Bílou Horu u Prahy jedním
a týmž pojmem. — Z toho následuje, že nelze pásmo III, to jest
Semické slíny čili KRrJčíno Bělohorské vrstvy v Poohří, rozdělovati
na Semické sliny (pás. III.) Dřínovské koule (pás. IV.) [následuje naše
pás. V. čili Roudmeké] a Vehlovické opuky (pás. VI), neboť pravé
Dřínovské koule (pás. IV.) spočívají na pásmu III., to jest na KnEs-
číno Bělohorských vrstvách v Poohří. — Dálší důsledek toho jest, že
Frıiöovy Dřínovské koule (IV.), mé Roudnické pásmo V., a Fgrčovy
Vehlovické opuky (VI.) nenáleží ku Bělohorským vrstvám, nýbrž ku
vrstvám mladším.
Reuss (1844.) počítal naše souvrství jílovité pásma III. v Pe-
ruci a Břvanech spolu s pásmem I. a II. ku svému Unterer Quader-
sandsteinu. Ostatní vyšší vrstvy našeho pásma III. nazývá Reuss:
Plänersandstein. Staví však svůj Plánersandstein přímo nad Unterer
78 XXIL Čeněk Zahálka:
Ouadersandstein pouze ve Břvanech. V Lounské krabatině vkládá
mezi Unterer Quadersandstein a Plänersandstein vrstvy, které mladší
jsou než Plánersandstein, jak o tom při pásmu IV. pojednáme.
RomrxcER (1847.) nazývá naše souvrství jilovité u Lipence Glim-
merreiche Thone, u Břvan Schwefelkiesreiche Thone a klade je nad
svůj Unterer Quader (pás. I. + IL). Ostatní vrstvy pásma III. jme-
nuje Gelber Baustein, počítá k němu však také vrstvy nejspodnější
našeho pásma IV. totiž Revssův Grauer-Sandstein.
GumBEL (1868.) nazývá u Peruce naše souvrství jílů: gelber tho-
niger Mergel, ostatní vyšší vrstvy pásma III: Schwammflintsteinem.
Počítá tyto vrstvy ku svému: Mittelpläner-Sandstein und Mergel mit
Inoceramus labiatus a klade je nad svůj Unterpláner (naše pás. I.
a IR).
Určení souvrství jílovitého u Bivan způsobilo GumsLovr obtíže.
Nepoznává v nich svůj thoniger Mergel od Peruce, nazývá je: Pflan-
zenschichten (Thon) a praví o nich, že jsou: Örtliche Entwicklung
des Mittelpläners.
Mocnost pásma III. se od Řipu zmenšuje do okolí Postoloprt.
U Roudnice obnášela 50 m, u Lipence jen 215 m.
Petrografické poměry mění se z okolí Řipu do okolí Loun velmi
ponenáhle. Vytkneme pro porovnání tři charakteristické facie, které
tuto změnu nejlépe vykazují. Dvě na pokraji terainu (Roudnice, Li-
penec), jednu uprostřed (Peruc-Vrané.).
Pásmo III. — Bélohorské — křidového útvaru v Poohří. 79
1. Facie Roudnická. 2. Facie Perucká. 9. Facie Lipenecká.
8. Pisčité slíny velmi
jemné šedé a žlu-
tavé .
7. Sliny modravé a
pisèité sliny Za-
Zloutlé velmi
Jemné 10
6. Sliny šedé, zřídka
písčité sliny šedé 8
—
Pisčité sliny Za-
žloutlé neb bě-
lavé velmi je-
mné. Obsahuje
pevné lavice neb
koule © modra-
vého křemitého
vápence ! : -
12-19. Pisčité sliny bez pecek a koulí
velmi jemné bě-
1
6-7. Piskovce spon-
giové velmi jemné
glaukonitické, po-
ER 10 rovité, lehké, zvo-
nivé, žlutavé neb
bělavé s šupin-
kami muskovitu
f
šedé ce ng1 „45
a šedé s pev- spongiového . 4
nými lavicemi 3-5. Půsčité sliny
5. Slin šedomodrý. 7 |- křemitého vá- | spongiové,zažlout- =
: 2 ; S pence modra- <| lé, zvonivé, poro- č
4. Slín zažloutlý . 6 (S| vého ... 69 fS| vité, lehké, s pe- =
3. Slin modravy neb 3-11. Pisčité sliny ckami aneb kou- a
žlutavý 5 velmi jemné dále lemi šedého kře-
N : : od povrchu mo- miteho © pískovce
2. Slim zazloutly dravé na povr-
s velkým množ-
stvím limonitu,
v deskách a spon-
Se É
spongiového . „85
2. Piskovec spon-
giovy bily, lehky,
chu Sede s pe-
vnějšími lavi-
cemi téhož pí-
|
| lavé, zažloutlé | KAON Eon
f
ech. 3 sčitého slinu . 111 zvonivý, velmi Be:
2. Slim modravy Jade nr
ETAPE A m 213238
1. Jil modravý po 1. Jil šedý dál od 1. Jil, místy velmi
zvětrání šedý neb povrchu mo- jemně glaukoni-
zažloutlý . . . . 1 dravý od 21ku 17) (cký 000)
Zvláštní facii tvoří po levé straně Oharky Břvanská facie ob-
zvláště v souvrství jílovitém.
6
u
POT
Souvrstvi jilovit
nA
. Piskovec slinitý spongiový jemný, zažloutlý se Aeon musko-
4. Facie Břvanská.
vitu; poněkud porovitý a lehký (Winterstein) : 2
Pisčité sliny spongione zažloutlé s šupinkami muskovitu. Obsahují
vápenec spongiový v lavicích neb koulích. . . KP en oc o L
Piskovce spongiové jillovite bílé neb zažloutlé velmi jemně 50 o UR
Jil velmi jemně pisčitý, šedý a do modra s šup. muskovitu .3 |)
Piskovec jilovitý velmi jemný šedý se šup. muskovitu . je 45
Jil velmi jemně pisčitý, šedý s hoj. šup. muskovitu . .. ©
Piskovec jilovitÿ jemnozrnný žlutý až hnèdoëlutÿ . . . . . .025 (©
Jil glaukonitický tmavý, sedozelený se sádrovcem. . . . . .08
Jil tmavošedý se sádrovcem s šup. muskovitu . . . . . . „10
Tak jako u Roudnice, tak i u Loun zakončeno je pásmo III.
v Lounsku pisčitějšími vrstvami v nejvyšší poloze.
80 XXII. Čeněk Zahálka : Pásmo III. — Bělohorské — křid. útvaru v Poohří.
V okolí Loun přibývá vrstvám pásma III. tolik jehlic spongii,
že se tyto hlavně z nich skládají. Ostatní nerosty jsou vedlejší. V né-
kterých ztrácí se vápenec úplně. Tím vznikají zcela nové horniny.
Mnohé z nich nazvali jsme sice pískovec? spongiovymi, ale zrnka kře-
menná jsou vnich vzácná; jehlice spongií zastupují tu zrna křemenná.
Křemité vápence zastoupeny jsou tu peckami a koulemi kremitych
pískovců spongiových, které takřka ze samých křemitých jehlic spon-
gif se skládají.
S přibýváním jehlic spongií přibývá horniné obyčejně porovitost
a lehkost. Otřeme-li horninu kartáčem ve vodě, hned se objeví pod
lupou veliké množství porů. Jsou to dutiny mezi kostrou spongiovou
a dutiny po jehlicích. Zdá se, že na mnoha místech centrální kanálky
jehlic byly druhdy vyplněny vápencem. "Tento se vyloužil a züstavil
po sobě dutinky, kdežto křemičitý obvod jehlice zůstal a tvoří trubičku.
Že se jeví glaukonit často co hmota skamenělin a sice u jehlic
spongií, zvláště ve spongiových vrstvách okolí Lipence, Břvan, Hrádku
a Třiblic, jest rovněž výsledek této práce.
Sklon vrstev pásma III. ve stráních tarasů vysočiny Perucké
je mnohonásobně větší, než-li celkový sklon pásma III. a to proto,
poněvadž stráně ty nalézají se u samých rozsedlin dislokačních. Roz-
sedliny pásma III. souhlasí se směrem sousedních dislokačních čar.
Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1897.
JEHLICE SPONGI VE SPONGIOVÝCH VRSTVÁCH PÁS III
|
Ge |
Obr.16. U piskovcí spongiovem z Lipence.
Profil 2% souvrství 2.
BS
l |
sd © N Y ( "| VA |
< 2 / | |
vo | U |
Obr: 17. o: . Obr 19.
U pisk.spongiovem Jů. U pise. slınu sp.
Prof. 37 vrs. 6. h Prof 38 vrs./ PROV ODTS A
z Břvan. u Hradku.
Obr 20- U kremilem pískovci spongiovem z Lipence. _
K = kremenna žilka. (Viz obr 21 vrstva 5 b.). Dle 175x zvětš. kres CA.
AE Pozn ER ESR Hada A ooo S EEE RT DE A k EN ne 007
věstník kral Ceské společnosti nauk. Irida mathemat prirodoved. 1897
ne m m en ==
Zb, Pynvpuau jevudyjcm Ep ALGU ysvuvojvuo PIO9V [var TO
-WOUISDL D NO)SDI NOYNÄNYS 1x7 ISNLOJY auras dADA 104
zyea 62490 #è 490 €2100
E nn BE:
A
u) nous
>. A 020070":
o 00C
one N
Erz
m m m ee
11
= [ZE -..--.. 2 25; are nun een o mm ommmmm ss men
En E E PEN BEER
fee = 5]
EEE EEE EE A DEE EE
EE EEE VEE SES SRE D
TES DS SR CEE Sa
CES ES E (E) CS CRE EEK
CE EE
FL === A zE : 7€;; | E | |
me = ==
= \
Obr.26. Profil vuvozu Lenesicke cesty u Břvan
pri třetí Brvanske rozsedlině.
Forměr vysky 1:167. Dle prır. mer.arejs. CHahalka.
T A
en = Tre] a
VESMIK KPA l ce ske Spo olečnosti náuk. ıTıda mathemat.p jrodoved. 1890
XXIIL
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens.
Von Prof. Dr. Anton Hansgirg in Prag.
(Vorgelegt den 30. April 1897.)
I. Einleitung und Allgemeines.
Während die Auto- und Allogamie der Blüthen, wie die Be-
ziehungen zwischen den Zwitterblüthen und ihren Besuchern, resp.
die auf Gesicht, Geruch und Geschmack der Insecten u. ä. Thiere
sich beziehenden Blumeneinrichtungen sowie die Vorkehrungen, welche
das Aufladen des Pollens auf dem Körper der Insecten u. ä. Besucher
ermöglichen, seit Coxran SPRENGEL bis zur Gegenwart der Gegenstand
eines eifrigen biologischen Studiums war, so dass die Lehre von den
Sexualeinrichtungen der Blüthenpflanzen seit Cm. Darwın hinlänglich
ausgebaut wurde, blieb die moderne Blüthenbiologie in anderen For-
schungsrichtungen trotz den schon von Lrxvý, dessen Schülern, Kör-
REUTER und von dem Verfasser des bekannten blüthenbiologischen
Hauptwerkes „Das entdeckte Geheimniss der Natur“, 1793 gemachten
diesbezüglichen Angaben und trotz dem von verschiedenen Forschern
gesammelten umfangreichen Beobachtungsmateriale bis in die neueste
Zeit sehr vernachlässigt.
So sind z. B. die Schutzmittel des Pollens gegen vorzeitige Be-
netzung, die Widerstandsfähigkeit des Pollens gegen äussere Einflüsse,
insb. gegen Wasser (Regen, Thau etc.), höhere Temperaturen (sehr
heisse Trockenperioden), die Keimfähigkeitsdauer des völlig reifen
Pollens etc. trotz den von Kerner, van Tırsmen, Rırmıngmaus, Eurving,
Moriscu und Livrorss gemachten diesbezüglichen Studien noch nicht
monographisch bearbeitet worden und grosse Lücken, welche die bis-
herige Blumenforschung auf diesen Gebieten übrig gelassen hat, sind
noch auszufüllen.
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897. i
9 AX XHI. Anton Hansgirg:
Auch die in nachfolgenden Blättern kurz mitgetheilten Ergebnisse
meiner im J. 1896 durchgeführten Untersuchungen über die Wider-
standsfähigkeit des Pollens gegen Benetzung mit sauerstoffhaltigem
Wasser und die bereits früher von mir publieirten Beiträge zur
Kenntniss der mannigfaltigen Schutzmittel und Anpassungen der
Blüthen gegen Wetterungunst ete.?) liefern, trotz des guten Willen
des Verfassers bei seinen blüthenbiologischen Studien, auch das Ge-
setz der Mannigfaltigkeit thunlichst zu berücksichtigen und recht viel
Beobachtungsmaterial herbeizuschaffen, blos einen kleinen Beitrag
zur Lösung der betreffenden blüthenbiologischen Aufgaben und sind
blos als Vorarbeiten für diesbezügliche spätere und umfassendere
Untersuchungen anzusehen. ?)
Was die bisherigen Untersuchungen über die Widerstands-
fähigkeit des Pollens gegen Wasser betrifft, so möge hier noch be-
merkt werden, dass die auf eingehenden Studien Kerxer’s basirende An-
sicht über die Schutzbedürftigkeit des Pollens der meisten Anthophyten °)
von Lrpronss als nicht genügend begründet und der Natur wider-
sprechend bezeichnet wurde, ‘) dass jedoch auch die von Brxer Lip-
rorss aufgestellten Theoreme, insb. der von ihm entdeckte Paralle-
lismus zwischen Widerstandsfähigkeit und Nichtgeschütztsein des
Pollens °) von Neuem zu prüfen und nach dem veränderten Standpunkt
des Wissens zu corrigiren ist.
Denn abgesehen von den bereits von Linrorss constatirten
Ausnahmen von der allgemeinen Regel spricht auch die in einzelnen
Familien bei verschiedenen Arten sehr ungleich entwickelte, durch
Anpassung erworbene und durch Vererbung constant gewordene
Widerstandsfähigkeit des Pollens gegen Wasser nicht für die von
Livrorss aufgestellte Regel, resp. für den von Brxer LroroRss be-
haupteten (innerhalb einzelner Familien constatirten) Parallelismus
zwischen Nichtgeschütztsein und Widerstandsfähigkeit und vice versa.
!) Beiträge zur Kenntniss der Blüthenombrophobie, Sitz.-Ber. der böhm.
Gesell. der Wissen. in Prag, 1896. mit 2 lithogr. Tafeln; Physiolog. und phyco-
pbytologische Untersuchungen, I. Abschnitt: Phytodynamische Untersuchungen,
Prag, 1893. mit 3 lithogr. Tafeln.
2) Es wird hoffentlich noch die Zeit kommen, wo die Pflanzenphysiologen
ihre Untersuchungen nicht blos an Kulturpflanzen anstellen, sondern sie auch an die
wildwachsenden den Erdball überziehenden Gewächse ausdehnen werden.
5) Pflanzenleben II. p. 106. 1891.
4) Zur Biologie des Pollens, 1896. p. 11. „Es ist schwer verständlich, wie
Kerner die Schutzbedürftigkeit in dieser Hinsicht als eine allgemeine Figenschaft
der Phanerogamen darstellen kann“, schreibt Liwrorss. — °) L. ©. p. 12.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 3
Aus den vom Verf. durchgeführten diesbezüglichen Untersuchungen
geht weiter auch hervor, dass nicht blos bei vielen Pflanzen mit
geschützten Sexualorganen der cohärente Pollen sich als sehr wider-
standsfähig erwiesen hat, sondern dass auch bei vielen Pflanzen mit
ungeschützten Geschlechtsorganen der gegen Benetzung nicht resi-
stenzfähige Pollen bezüglich der Empfindlichkeit gegen Benetzung
mit Wasser sich nicht gleich verhält, da in bestimmten Fällen
die Widerstandsfähigkeit und die Empfindlichkeit des Pollens gegen
Wasser relativ und individuell verschieden ist nnd Variationen
unterliegt.
In diesem allgemeinen Theile möge bezüglich der von Liprorss
nur halb gelösten Frage über die Beziehungen zwischen Geschützt-
sein und Widerstandsfähigkeit des Pollens der entomophilen Pflanzen
gegen Wasser noch bemerkt werden, dass der Verf. bei seinen dies-
bezüglichen Untersuchungen zunächst zu constatiren suchte, ob bei
solchen Entomophilen, welche einen nicht glatten und leicht ausstreu-
baren, sondern einen stacheligen und klebrigen Pollen, nebst meist
gut geschützten Sexualorganen besitzen, die Pollenkörner gegen Be-
netzung mit Wasser in der Regel (wie Liprorss behauptet) mehr
empfindlich sind, als die glatten und nicht klebrigen Pollenkörner
der nicht regenscheuen (anombrophoben) Blüthen mit exponirten
Sexualorganen, deren nicht cohärenter Pollen in sauerstoffhaltigem
Wasser und in dampfgesättigter Atmosphäre seine Keimfähigkeit (nach
Liprorss) meist nicht verliert; weiter hat der Verf. untersucht, ob
der Pollen von Pflanzen mit ungeschützten Geschlechtsorganen und
ombrophoben oder anombrophoben Blüthen, wie z. B. bei zahlreichen
Piperaceen, Plumbagineen, Compositen, Dipsaceen, Valerianaceen,
Capparidaceen, Myrtaceen u. ä. bei Berührung mit Wasser ohne aus-
zukeimen stets zu Grunde geht, während der Pollen vieler Pflanzen
mit völlig geschützten Sexualorganen und ombrophoben Blüthen, wie
z. B. bei zahlreichen Ranunculaceen, Cruciferen, Papaveraceen, Rosa-
ceen u. ä. im Wasser gut keimt und ob er so wie die Pollenkörner
der meisten Papilionaceen, Orchideen, vieler Campanulaceen, Solana-
ceen, Utriculariaceen u. ä. mit gegen Regen sehr gut geschützten
Sexualorganen oder der Pollen vieler Gesneraceen, Bignoniaceen, Acan-
thaceen, Solanaceen, Bromeliaceen u. ä., deren Blüthen zur Zeit, wo
der Pollen aus den Antheren entbunden wird, in der Regel eine be-
trächliche Wassermenge enthalten, sich bezüglich der vorher er-
wähnten Resistenzfähigkeit, resp. der Livrorss’schen Regel immer
fast diametral entgegengesetzt verhält.
4 XXIII. Anton Hansgirg:
Aus nahe liegenden Gründen hat sich der Verf. bei seinen
Untersuchungen über die Widerstandsfähigkeit des Pollens gegen
Wasser und der Schutzbedürftigkeit der Sexualorgane gegen Regen
etc. auf eine verhältnissmässig geringe Anzahl von Pflanzenarten aus
den von ihm diesbezüglich untersuchten Familien beschränken müssen
und wählte zu seinen Versuchen fast nur solche Species, deren An-
these von Anfang März bis Ende October verläuft und deren Pollen
bezüglich seiner Resistenzfähigkeit gegen Wasser bisher noch nicht
untersucht wurde.
Diese Pflanzen hat der Verf. theils aus der freien Natur sich
verschafft oder man hat sie ihm in einigen in- und ausländischen
botanischen Gärten, wo man diese grösstentheils seltene Arten in
Gewächshäusern ete. kultivirte, zu seinen Untersuchungen gütigst zur
Verfügung gestellt. Was die Methoden anbelangt, deren sich der
Verf. bei seinen vorliegenden Untersuchungen über die Widerstands-
fähigkeit des Pollens gegen Wasser bediente, so möge hier erwähnt
werden, dass der Verf. den auf seine Resistenzfähigkeit geprüften
Pollen stets in auf den Objectträgern befindlichen Wassertropfen
kultivirte, welche, um den Zutritt eines grösseren Sauerstoffquantums
zu ermöglichen, nie mit Deckgläschen bedeckt waren. Diese Kulturen
hat der Verf. in einem dampfgesättigten, mässig warmen Raume bei
vollständigem Lichtabschluss 24 bis 48 Stunden lang aufbewahrt.
Bei allen Kulturen (insb. bei grossen und schweren Pollen-
körnern, welche meist nur spärlich und schlecht im Wasser keimen)
wurde stets nur eine dünne Wasserschicht verwendet.
Weiter bemerke ich hier noch, dass ich nur mit völlig reifem Pollen
aus intacten Blüthen experimentirte und dass ich den spontan ausge-
stäubten oder durch leichte Erschütterungen oder mittelst eines
Scalpells aus den geöffneten Antheren in einen Wassertropfen über-
tragenen Pollen im Laufe von 24 Stunden einigemal microskopisch
untersuchte, um das Austreiben der Keimschläuche zu constatiren.
Da ich bei meinen Untersuchungen über die Widerstandsfähig-
keit des Pollens gegen Wasser blos die Resistenzfähigkeit der Pollen-
kórner gegen Regenwasser resp. chemisch reines Wasser prüfte, so
versuchte ich den von mir untersuchten Pollen nie in künstlichen
Nährlösungen, sondern in chemisch reinem Wasser zum Keimen zu
bringen und benützte bei meinen Pollenkulturen, insb. bei Pflanzen-
arten aus Gewächshäusern und bei solchen in botanischen Gärten
kultivirten Pflanzen, deren Blüthen mit Leitungswasser bespritzt
werden, gewöhnliches Leitungswasser der Grossstädte (speciell das
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 5
Prager, Wiener, Berliner und Münchener städt. Leitungswasser) statt
destillirtem Wasser, ohne jedoch auf eine Prüfung der Empfindlich-
keit des Pollens gegenüber den in dem betreffenden Leitungswasser
meist nur in ganz geringen Quantitäten enthaltenen Mineralsalzen
etc. einzugehen, °) indem ich mich mit der Constatirung der im Laufe
von 2 bis 30 Stunden erfolgten Auskeimung der Pollenkórner oder,
wenn keine Keimung erzielt wurde, ’) mit Feststellung der mehr oder
weniger schädlichen Einwirkung des Wassers auf die Pollenkörner
begnüste.
Obwohl ich bei meinen Untersuchungen über die Resistenz-
fähigkeit des Pollens, wie bereits bemerkt wurde, nur mit reifem
Pollen aus intacten Blüthen Kulturversuche angestellt habe, so darf
ich hier doch nicht unerwähnt lassen, dass die Resultate meiner
Experimente Differenzen ausweisen, insbesondere da, wo mit Pollen-
körnern verschiedener theils im Freien theils in Warmhäusern ete. kulti-
virten Varietäten oder Individuen einer und derselben Art experi-
mentirt wurde.
Dass die schlechte Ausbildung und die geringere Keimfáhiokeit
des Pollens bei vielen Treibhauspflanzen und Gartenvarietäten nicht
allein durch äussere Einflüsse bedingt ist, sondern auch auf inneren
Ursachen beruht und deshalb nicht selten blos individuell ist, geht
aus meinen und aus den schon früher von Eurvise, °) Morisen“) und
Liprorss "“) bei ihren Pollenkulturen gemachten diesbezüglichen Er-
fahrungen mit Sicherheit hervor.
Krankhafte Veränderungen des Pollens, durch welche dieser
seine Keimfähigkeit einbüsst, können ausserdem auch durch wieder-
holte, kurz anhaltende Benetzung des Pollens oder Durchnässung der
Antheren, welche später wieder einer Verdunstung ausgesetzt werden
6) Wie bereits bei den von Laprorss durchgeführten Pollenkulturen mit
Jenenser Leitungswasser, so hat sich auch bei meinen mit Wiener und Münchener
Leitungswasser gemachten Kulturen herausgestelit, dass der schädliche Einfluss
des Wiener und Münchener Leitungswassers hauptsächlich von den in diesem
Wasser enthaltenen Kalk- und ähnlichen Mineralsalzen herrührt.
7) Durch weitere Untersuchungen wird noch fest,ustellen sein, ob der Pollen
solcher Arten, von welchen der Verf. bei seinen Pollenkulturen im Wiener,
Münchener ete. Leitungswass-r keine Keimune der Pollenkörner constatirte, in
destillirtem Wasser keimt oder nicht keimt.
S) Studien über die Pollenkörner der Angiospermen, 1879, p. 4.
9) Zur Physiologie des Pollens ete., 1893, p. 8.
19) Zur Biologie des Pollens, 1895, p. 6.
6 XXIII. Anton Hansgirg:
und durch extreme Veränderung in der Luftfeuchtigkeit, sowie durch
zu hohe oder zu niedrige Temperaturen hervorgerufen werden.
Wie durch starke Wärmezufuhr und Trockenheit während der
Ausbildung des Pollens gewisse Stoffmetamorphosen veranlasst werden
können, durch welche die Keimfähigkeit der Pollenkörner modifieirt
wird, '') so lässt sich auch ein directer Einfluss von ungenügender
Wärmezufuhr einer unter der normalen stehenden Temperatur und
von übermässigem Feuchtigkeitsgehalte der Luft auf die Pollenbildung
leicht constatiren. Doch besitzt der Pollen verschiedener Pflanzen-
arten eine ungleich grosse Widerstandsfähiekeit sowohl in ersterer
wie auch in letzterer Hinsicht, wie sich aus des Verf.’s im Frühjahr
(März und April) 1896 und 1897 angestellten diesbezüglichen Be-
obachtungen herausgestellt hat. '*)
Aehnliches gilt auch von der Resistenzfähigkeit des Pollens
sesen Wasser. Während z. B. die Pollenkörner der meisten Compo-
siten und Umbelliferen, vieler Melastomaceen, Malpighiaceen, Bora-
gineen, u. à. einen längeren (bis 24stündigen) Aufenthalt im Wasser
ohne sichtbaren Schaden vertragen, geht der Pollen zahlreicher Lilia-
ceen, Iridaceen, Portulacaceen, Polygalaceen, Fumariaceen, Passiflora-
ceen, Onagraceen, Malvaceen u. ä. im Wasser sofort zu Grunde, in-
dem die Pollenkörner bei Benetzung mit Wasser fast augenblicklich
platzen; bei zahlreichen Pflanzen mit ungeschützten Sexualorganen
platzt jedoch der Pollen im Wasser nur sporadisch oder ein Platzen
findet überhaupt nicht statt.
Neben einer grossen Anzahl von Pflanzen, deren Pollen bei Be-
rührung mit Wasser rettungslos verloren geht, existiren jedoch auch
zahlreiche Pflanzen, deren Pollenkörner oft schon nach zwei oder
drei Stunden im Wasser reichlich lange Keimschläuche treiben, so
z. B. zahlreiche Papilionaceen, Ranunculaceen, Resedaceen, Rosaceen,
Saxifragaceen, Crassulaceen, Violaceen, Primulaceen, einige Papavera-
ceen, Gruciferen, Capparidaceen, Balsamineen u. ä. oder deren Pollen
erst am zweiten Tage im Wasser spärlich und langsam Schläuche
auszutreiben beginnt, so z. B. bei einigen Rutaceen, Cornaceen,
Gentianaceen, Labiaten, bei Mesembryanthemum Schoelleri, Stypandra
glauca u. à.
11) Vergl. Livrosss, 1. c. p. 6.
12) Die durchnästen Pollenkörner verlieren in Folge allzu niedriger Tempe-
ıatur meist leichter ihre Fähigkeit Keimschläuche zu treiben als ganz trockene
Körner.
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens.
=]
Nebenbei bemerke ich hier noch, dass auch bei solcheu Pflanzen,
deren Pollen in Folge von Benetzung nicht momentan platzt, die
Körner durch eine rapide Wasseraufnahme mehr oder weniger ge-
schädigt werden und zwar sowohl bei den geschützten wie auch bei
den gegen atmosphärische Niederschläge ungeschützten Formen.
Ob der stufenweisen Ausbildung der Blüthenschutzeinrichtungen
gegen Regen etc. entsprechend, wie Liprorss '”) annimmt, auch das
Platzen des Pollens eine phylogenetische Erscheinung ist, die sich
erst dort entwickelt hat, „wo der Pollen durch die Form- und Stel-
lungsverhältnisse der Blüthen dem Einflusse der athmosphärischen
Niederschläge entzogen wurde,“ mag an dieser Stelle einer Kritik
nicht unterworfen werden, da vom Verf. schon im Vorhergehenden
hervorgehoben wurde, dass das Platzen des Pollens bei vielen Pflanzen
eine mit dem Pollenschutze nicht im genetischen Zusammenhange
stehende Eigenschaft ist. Ausserdem hat Livrorss *) selbst nachge-
wiesen, dass der Effect der verschiedenen Schutzmittel des Pollens
gegen Regen in vielen Fällen weit überschätzt wurde.
Wie LiproRss so hat auch der Verf. durch seine diesbezüg-
lichen, an zahlreichen Pflanzen mit durch das Perianthium, die
Blüthenscheiden, Deck- oder Laubblätter oder durch periodisches
Schliessen der Blüthen bei andauerndem Regen und durch besondere
(ombrophobe) Krümmungen der Blüthenstiele etc. geschützten Sexual-
organen angestellten Beobachtungen nachgewiesen, dass selbst combi-
nirte Schutzmittel gegen plötzliche und intensive Regengüsse öfters
keinen oder nur einen ungenügenden Schutz bieten.
Wie bei Pflanzen mit stäubendem Pollen, bei welchen die Aus-
streuung des Pollens in alle Richtungen von Vortheil ist, so erscheint
auch bei den Pflanzen, deren cohärenter Pollen an gewissen Stellen
in der Blüthe haften bleibt, von welchen er durch die fliegenden,
die Fremdbestäubung vermittelnden Besucher leicht abgestreift wird,
der Regenschutz da unnöthig, wo die Pollenkörner gegen Nässe
völlig widerstandsfähig sind.
Doch mag dadurch nicht in Abrede gestellt werden, dass die
von Kerser u. A. als Anpassungen für den Pollenschutz ete. gedeu-
teten Form- und Stellungsverhältnisse der Blüthen und die bei zahl-
reichen Pflanzen mit ombrophoben Blüthen vorkommenden Einrich-
tungen in der That zum Schutze des Pollens gegen vorzeitige Be-
Ot
NC DS
Cp
wo
=
G XXIII. Arton Hansgire:
feuchtung ete. dienen und die Pollenkörner mehr oder weniger vor
Beschädigung schützen, insb. bei solehen Pflanzen, deren Pollen bei
Berührung mit Wasser platzt.
Aehnliches gilt auch von solchen Pflanzen, welche während ihrer
Blüthezeit fast täglich auf einen Regen gefasst sein müssen, deren
Blüthen jedoch, um die Verbreitung des Pollens durch Insecten ete.
zu ermöglichen, oder sie doch nicht zu behindern, eines schirmenden
Daches gegen Regen entbehren, deren Sexualorgane, der Pollen etc.
aber durch besondere (ombrophobe) Krümmungen der gegen Regen
ete. empfindlichen Blüthentheile, Blüthenstiele etc. mehr oder weniger
geschützt werden.
Aus nachfolgenden Untersuchungen wird sich weiter auch er-
geben, dass eine nicht unbedeutende Anzahl von Land- und Wasser-
pflanzen existirt, deren wohlausgebildeter Pollen, auch wenn er
längere Zeit im Wasser liegt, keine sichtbare Veränderung zeigt und
eigentlich eines besonderen Schutzes gegen vorzeitige Befeuchtung
nicht bedarf.
Übrigens sind, wie schon Livrorss !?) nachgewiesen hat, Pflauzen
mit gegen Regen ungeschützten Sexualorganen nicht blos in solchen
Gegenden verbreitet, wo besondere Schutzmittel gegen den während
der ganzen regenlosen Periode fehlenden Regen überflüssig sind, wie
z.B. in den Llanos von Venezuela, in den brasilianischen Campos und
in dem südlich des Wendekreises gelegenen Theile von Australien, son-
dern es kommen solche Gewächse auch in den temperirten Zonen
in beträchtlicher Anzahl vor und auch in unserem Klima besitzen
Pflanzen mit gegen Regen völlig exponirten Geschlechtsorganen eine
weite Verbreitung und der Pollen vieler von diesen Formen mit theils
entomophilen theils anemophilen Blüthen wird, wie durch neuere
Untersuchungen festgestellt wurde, von Wasser gar nicht beschädigt
und ist auch nach erfolgter Benetzung durch Regen noch im Stande
die ihm zukommende physiologische Function zu erfüllen.
So besitzen nach Livrorss !") zahlreiche, der gemässigten Zone
angehörende Arten der Papaveraceen, Capparidaceen, Nymphaeaceen,
Aesculineen, Crassulaceen, Primulaceen, Campanulaceen, Lobeliaceen,
Liliaceen und viele anemophile Pflanzen einen gegen Regen unge-
schützten und dabei doch gegen Benetzung sehr widerstandsfähigen
Pollen.
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 9
Weiter kommt nach Kerxer’s Angabe !) auch dem Pollen zahl-
reicher Wasserpflanzen aus den Familien der Potamogetonaceen,
Najadaceen und Hydrocharitaceen eine solche Resistenzfähigkeit gegen
Wasser zu, dass die Pollenzellen auch nachdem sie von den Strö-
mungen des Wassers hin und hergetrieben wurden, noch keimfähig
bleiben.
Zu den von Kerxer untersuchten Arten von Wassergewächsen,
deren Antheren unter Wasser sich öffnen, gesellen sich jedoch noch
zahlreiche Wasserpflanzen, welche den Pollen nicht unter, sondern
über dem Wasser entbinden, und deren Sexualorgane des Schutzes
gegen Benetzung entbehren, dabei jedoch einen gegen Regen etc.
widerstandsfähigen Pollen besitzen.
Nichtsdestoweniger gibt es auch unter den Hydrophyten, deren
Pollen leicht mit Wasser in Berührung kommen kann, solche Formen,
deren Pollen gegen Wasser sehr empfindlich ist.
Wie bei zahlreichen Wasserpflanzen mit geschützen oder mit
gegen Regen ungeschützten Sexualorganen das Oeffnen der Antheren
unter Wasser unterbleibt, '*) so erfolgt bei den meisten Landpfianzen
mit windblüthigen oder entomophilen Blüthen die Entleerung der
Pollenbehälter nur bei trockenem, schönem Wetter.
An unter Wasser gesetzten oder von Regen durchnässten An-
theren vollzieht sich jedoch das Oeffnen der Pollenbehälter ebenso
wenig wie an in einer dampfgesättigten Atmosphaere (in einer feuchten
Dunkelkammer) gehaltenen oder dem Regenwetter ausgesetzten
Blüthen, so z. B. an den von mir diesbezüglich untersuchten Ranun-
culus-, Anemone-, Callianthemum-, Arabis-, Heliophila-, Sanguinaria-,
Oxalis-, Saxifraga-, Decumaria-, Corokia-, Prunus-, Amygdalus-, An-
drosace-, Vestis-, Exacum-, Saintpaulia-, Luzula-Arten u. ä.
Da jedoch bei den soeben genannten Pflanzen, bei welchen an
den bei Regenwetter oder an nasskalten Tagen offen bleibenden
Blüthen die Sexualorgane und der Pollen gegen den Regen voll-
ständig ungeschützt sind und selbst bei vielen Arten, deren Blüthen
sich schliessen oder ombrophob herabkrümmen der ausgestäubte Pollen
von den vor dem Schliessen oder Herabkrümmen der innwendig durch-
nässten Blüthen in diese eingedrungenen Regentropfen benetzt werden
kann, so muss bei diesen Pflanzen die Widerstandsfähigkeit des Pollens
17) Pflanzenleben, II. p. 105. n. £.
18) Verol. Kerner ]. c. p. 106.
10 XXIII. Anton Hansoirg:
gegen Benetzung genügend gross sein, wenn der Pollen noch tauglich
erhalten werden und normal keimen soll.
Wie die Entstehung der Pflanzen mit cohärentem Pollen und
insectenanlockenden Blüthen aus windblüthigen Gewächsen erst nach
und nach möglich war, so mag dies auch mit der Entwickelung der
Resistenzfähigkeit des Pollens gegen Wasser bei den Entomophilen
der Fall gewesen sein und zwar erscheint uns die Entstehung der
Pflanzen mit gegen Benetzung widerstandsfähigem Pollen in früheren
paläontologischen Perioden (höchst wahrscheinlich erst kurz vor der
Kreideperiode) auf Grund der noch gegenwärtig existirenden indivi-
duellen Variationen in der Widerstandsfähigkeit des Pollens gegen
Wasser ebenso leicht möglich, wie die Ausbildung der Pflanzen mit
nektarabsondernden Insectenblüthen aus Pflanzen mit stäubendem
Pollen, resp. die Umprägung von Windblüthen zu Inseetenblüthen. !°)
Wo noch gegenwärtig stufenweise Variationen in der Resistenz-
fähigkeit des Pollens gegen Wasser sich erhalten haben, können sie,
der Darwin’schen Lehre entsprechend, sich noch weiter ausbilden
und den Ausgangspunet neuer Formen bilden, bei welchen die hohe
Widerstandsfähigkeit des Pullens gegen Wasser zu einer durch Ver-
erbung fixirten phylogenetischen Eigenschaft sich entwickeln wird.
Ohne hier auf die Erklärung der Entstehung von verschiedenen,
durch ungleich entwickelte Resistenzfähigkeit des Pollens charakteri-
sirten Formen der Entomophilen näher eingehen zu wollen, bemerke
ich blos, dass die vorher genannte Eigenschaft des Pollens sowohl
bei den für die Windbestäubung wie auch bei den für die Inseeten-
bestäubung eingerichteten Pflanzen sich entwickelt hat, dass jedoch
die Widerstandsfähigkeit des Pollens gegen Wasser bei den ersteren
Pflanzen wie auch bei den für die Autogamie eingerichteten Blüthen
mehr verbreitet zu sein scheint, als bei den letzteren und bei den
für die Allogamie eingerichteten Phanerogamen.
Doch findet man auch bei den allogamen entomophilen Pflanzen,
deren Sexualorgane und Pollen gegen Regen völlig geschützt sind,
häufig einen gegen Benetzung sehr widerstandsfáhigen Pollen vor.
Auf der anderen Seite besitzen wieder zahlreiche autogame Pflanzen
mit ungeschützten Geschlechtsorganen einen gegen Regen sehr em-
pfindlichen Pollen.
Analoge Verhältnisse findet man auch bei den Pflanzen mit
19) Mehr über diese siehe in Kerwers „Die Schutzmittel des Pollens,“
p. 59, n. f.
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. il
regenscheuen (ombrophoben) und nicht regenscheuen (anombrophoben)
Blüthen. Als Beispiele solcher Pflanzen, deren anombrophobe Blüthen
einen sehr widerstandsfähigen Pollen besitzen, mögen hier blos fol-
gende Arten angeführt werden, deren Pollenkörner nach van Tıesnen ?°)
in sauerstoffhaltigem Wasser ganz normale Schläuche treiben: Nar-
cissus pseudonareissus, Fritillaria imperialis, Cannabis sativa, Ricinus
communis, Primula sinensis, Salix capraea.
Von Pflanzen, deren Pollenkörner nach Moriscr ?!) schon in
dampfgesättigter Luft frei auf dem Objecttráger liegend keimen,
besitzen nachfolgende Arten anombrophobe Blüthen: Amorpha fru-
ticosa, © Colutea arborescens, Vicia cracca, Trifolium hybridum,
Medicago sativa, Epipactis latifolia, Goodyera repens, Digitalis am-
bigua, Ligustrum vulgare, Melampyrum cristatum, Lamium album,
Rumex acetosella, Scirpus radicans, Pinus laricio.
Aehnlich verhalten sich auch nachgenannte Pflanzen mit anom-
brophoben Blüthen, deren Pollenkörner, wie der Verf. nachgewiesen
hat, schon in dampfgesättigter Luft gut auskeimen: Scilla azurea,
Muscari racemosum, Allium triquetrum, Laschenaulia tricolor, Aloe
obtusifolia, humilis, Eucrosia Lehmannii, Narcissus poëticus, Forsythia
suspensa, F. Fortunei, Soldanella montana, pusilla, Kaufmannia Seme-
nowii, Nicotiana glauca, Streptocarpus Rhexii, Tellima grandiflora,
Saxifraga apiculata, Hacquetia epipactis, Chrysosplenium alternifolium,
Nemopanthes Andersonii, Prunus myrobalana, Caltha laeta, Callian-
themum ranunculoides, Cotoneaster buxifolius, Sparmannia africana u. A.
Von Pflanzen mit periodisch sich schliessenden und regenscheuen
(ombrophoben) Blüthen, deren Pollenkörner schon in dampfgesättigter
Luft auskeimen, führe ich hier beispielsweise nur nachfolgende Arten
an: Nymphaea alba, Paeonia triternata und einige andere Paeonia-
Arten, Trollius caucasicus, Arabis aibida, A. Allionii, Farsetia clypeata,
Coronilla varia u. ä.
Während der Pollen aller vorhergenannten Pflanzen, deren Sexual-
organe bei einigen exponirt, bei anderen jedoch gut geschützt sind,
gegen Benetzung völlig resistent sich erwiesen Lat, ist der Pollen
anderer Pflanzen aus denselben und aus anderen nahe verwandten
Gattungen und Familien mit ombrophoben oder anombrophoben Blüthen
gegen Befeuchtung mit Wasser sehr empfindlich und platzt im Wasser
20) Recherches physiologiques sur la vegetation libre du pollen et de
Vovale, 1872.
#) Physiologie des Pollens, p. 428.
2 XXIII. Anton Hansgirg:
fast augenblicklich oder ist doch im Wasser nicht zur Keimung zu
bringen auch wenn die Pollenkörner unversehrt geblieben sind.
Von Pflanzen, deren Pollen in reinem Wasser nicht keimt, ge-
hören die meisten von den mir bekannten Arten zu nachfolgenden
Familien: Cyperaceen, Juncaceen, Iridaceen, Butomaceen, Palmeen,
Piperaceen, Thymeleaceen, Urticaceen, Compositen, Dipsaceen, Acan-
thaceen, Boragineen **), Cucurbitaceen, Ericaceen, Verbenaceen, Pe-
dalineen, Plumbagineen, Convolvulaceen, Polemoniaceen, Globulariaceen,
Limnantheen, Melastomaceen, Passifloraceen, Simarubaceen, Lythrarieen,
Celastraceen, Tropaeolaceen, Polygalaceen, Onagraceen, Malvaceen,
Geraniaceen, Rhamnaceen, Malpighiaceen, Ilicineen, Linaceen, Ampe-
lidaceen, Umbelliferen u. ä.
Hingegen können die Pollenkörner vieler Arten aus nachstehen-
den Familien zur Keimung nicht blos in destillirtem Wasser oder in
sewöhnlichem Leitungswasser, sondern auch in dampfgesättigtem Raume
veranlasst werden: Gramineen, Commelinaceen, Colchicaceen, Zelo-
bien, Liliaceen, Amaryllideen, C'anaceen, Bromeliaceen, Pontederiaceen,
Juncagineen, Euphorbiaceen, Amarantaceen, Polygonaceen, Chenopodia-
ceen, Campanulaceen, Gesneraceen, Selaginaceen, Primulaceen, Oro-
banchaceen, Serophulariaceen, Caprifoliaceen, Gentianaceen, Labiaten,
Hydrophyllaceen, Solanaceen, Valerianaceen, Oleaceen, Lobeliaceen,
Rubiaceen, Epacrideen, Myrsineen, Cyrtandraceen, Plantagineen, Bi-
gnoniaceen, Loganiaceen, Apocyneen, Zygophyllaceen, Datiscaceen,
Hypericineen, Ternströmiaceen, Resedaceen, Aceraceen, Ribesaceen,
Philadelphaceen, Saxiphragaceen, Crassulaceen, Leguminosen, Bego-
maceen, Amygdalaceen, Rosaceen, Pomaceen, Cistincen, Ficoideen,
Myrtaceen, Cactaceen, Rutaceen, Capparidaceen, Papaveraceen, Fumu-
riaceen, Staphyleaceen, Violaceen, Cornaceen, Tiliaceen, Oxalideen,
Caryophyllaceen, Berberideen, Cruciferen, Ranunculaceen, Magnoliaceen,
Nymphaeaceen u. à.
In den soeben aufgezählten Familien bleibt der Pollen bei zahl-
reichen Pflanzenarten *) im Wasser unbeschädigt und keimt nicht
blos, wenn er durch specifische von den Narben ausgeschiedene Stoffe
angeregt wird, sondern es wird die Keimung der Pollenkörner in
diesen Familien schon in reinem Wasser erzielt; blos in den mit
durchschossenen Lettern gedruckten Familien kommen neben solchen
Arten, deren Pollen in Wasser keimt, auch einzelne Species und Gattun-
22) Mit Ausnahme von Pulmonaria obscura.
23) Mehr darüber siehe bei Morascu 1. c. p. 429.
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 13
gen vor, deren Pollen in reinem Wasser zur Keimung nicht gelangt
und öfters auch durch chemische Reizmittel (Narbensecrete ete.) zum
Austreiben der Keimschläuche nicht veranlasst wird.
Nach den bisherigen Untersuchungen über die Resistenzfähigkeit
des Pollens gegen Wasser existiren in zahlreichen Familien alle denk-
baren Übergänge zwischen denjenigen Formen, deren Pollenkörner bei
Berührung mit Wasser fast augenblicklich zu Grunde gehen und
solchen, deren Pollen ohne den geringsten Schaden auch einen län-
geren Aufenthalt in Wasser vertragen kann.
Da jedoch über die Variationen, welche sich nicht nur in Bezug
auf die Zeit, während welcher der Aufenthalt im Wasser ohne Schaden
ertragen wird, sondern auch in quantitativer Hinsicht zeigt, schon
von LrproRss““) das Nöthige mitgetheilt wurde, so möge hier noch
bemerkt werden, dass bei der vorliegenden Untersuchung individuelle
Variationen deshalb ausser Acht gelassen wurden, weil der Pollen
bei vielen Pflanzen in Folge von äusseren Einflüssen nicht normal
ausgebildet wird und die Widerstandsfähigkeit des Pollens gegen
Wasser vor allem von seiner guten oder schlechten Ausbildung ab-
hängt. °°)
So ist, wie schon Liprorss °°) nachgewiesen hat, der nicht völlig
ausgereifte Pollen bei vielen Pflanzen gegen Wasser mehr oder we-
niger empfindlich, während der völligreife Pollen derselben Pflanzen
ganz widerstandsfähig sich zeigt.
Bei manchen Pflanzen keinen nur die spontan ausgestäubten
Pollenkörner, nicht aber die aus noch geschlossenen Antheren her-
ausgenommenen Körner.
Ausserdem besitzt der Pollen einer und derselben Pflanze nicht
selten auch je nach der mehr oder weniger trockenen und warmen
Jahreszeit etc., in welcher er zur Reife gelangt, eine ungleiche Resistenz-
und Keimfähigkeit, **) so insb. bei den vom Verf. diesbezüglich näher
untersuchten Arten aus nachfolgenden Gattungen: Paeonia, Trollius,
Anemone, Ranunculus, Helleborus, Epimedium, Lunaria, Erysimum,
Arabis, Capsella, Vicia, Coronilla, Indigofera, Psoralea, Viola, Rubus,
Geum, Potentilla, Prunus, Malva, Lythrum, Medinilla, Linum, Spar-
mannia, Hacquetia, Philadelphus, Lychnis, Aesculus, Stenanthium,
=) Ie 1% Le
25, Die grössere oder geringere Unvollkommheit des Pollens der Mischlinge
hat schon KórREurTER festgestellt.
Sak.le.p.5.
27) Vergl. auch Momuscu 1. c. p. 430 und Lwrosss L. c. p. 6.
14 XXIII. Anton Hansgirg:
Ardisia, Stylophorum, Clerodendron, Pentstemon, Digitalis, Linaria,
Diplacus, Phacelia, Nemophila, Ruellia, Echium, Pulmonaria, Nepeta,
Phlomis, Thymus, Symphyandra, Plumbago, Azalea, Rhododendron,
Lobelia, Nicotiana, Plantago, Billbergia, Narcissus, Brodiaea (Triteleja),
Tulipa u. ä.
Aus meinen an zahlreichen Arten aus verschiedenen Gattungen
mehrfach wiederholten Untersuchungen über die Keimfähigkeit des
Pollens geht weiter hervor, dass der Pollen nicht selten schon in
den durchnässten Antheren kurze Keimschläuche treibt, dass jedoch
an den sonst unbeschädigt gebliebenen Körnern in den geöffneten
Antheren bei trockenem Wetter die Pollenschläuche zwar nicht weiter
wachsen, trotzdem aber ihre Keimfähigkeit, wenn sie später auf die
Narben gelangen, nicht verlieren.
Da jedoch nähere Untersuchungen in dieser Richtung noch
fehlen, und bisher nur wenige Beobachtungen über die in den An-
theren oder auf den Narben durchnässten Pollenkörner angestellt
wurden, so möge vorläufig noch unentschieden bleiben, inwiefern die
Keimfähigkeit des Pollens auch durch die soeben erwähnten Factoren
modifieirt wird. 2°)
Aehnliches gilt auch von der Verzögerung der Transpiration
und dem Mangel an Sauerstoff, durch welche in vielen Fällen die
Keimung verzögert wird und die nicht selten auch die Hauptursache
der unter sonst gleichen Umständen nicht normalen (reichlichen und
guten), sondern sporadischen und schlechten Keimung des Pollens
sein können.
Bevor ich zu den im zweiten Theile dieser Arbeit mitgetheilten
speciellen Beobachtungen übergehen werde, mögen hier noch folgende,
auf die Morphologie des Pollens sich beziehende Bemerkungen Platz
finden.
28) Auch über den Einfluss des Feuchtigkeitcehaltes der Luft und der
Temperatur auf die Ausbildung des Pollens sind nähere Untersuchungen noch
nicht angestellt worden. Wie die Feuchtigkeit, so kann auch die Trockenheit
und starke Wärmezufuhr zu einer abnormalen Ausbildung des Pollens führen.
50 kann der unter normalen Verhältnissen keimfähige Pollen in Folge einer
heissen Trockenperiode seine Keimfähigkeit mehr oder weniger verlieren. Wie
die Keimfähigkeit, so wird auch die Widerstandsfáhigkeit des Pollens nicht
selten durch Wetterungunst beeinflusst und ich fand öfters, dass völlig reife und
sonst resistenzfähige Pollenkörner bei directer Berührung mit Wasser zu Grunde
gingen, wenn der an sonnigen und warmen Tagen ausgestäubte Vollen früher
längere Zeit dem directen Einflusse der Sonnenstrahlen ausgesetzt war.
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 15
Wie aus dem speciellen Theile ersichtlich wird, ist die Form,
Farbe, Structur und meist auch die Grösse der Pollenkörner für die
Keim- und Resistenzfähigkeit dieser Zellen keineswegs von Bedeutung,
da ebenso gut die grössten wie auch die kleinsten Körner von ver-
schiedener Form und Farbe, mit glatter, durchsichtiger oder undurch-
sichtiger und verschieden sculptirter Membran im Wasser ete. zur
Keimung zu bringen sind. ?“)
Obwohl in vielen Familien und Gattungen (auch bei einigen Arten)
die Pollenzellen bezüglich der Form, Structur und Grösse vielfach
differiren, so gibt es auch Familien, Gattungen ete. (z. B. viele Com-
positen, Primulaceen, Boragineen, Rosaceen, Cruciferen, Resedaceen,
Capparidaceen, Ranunculaceen, Umbelliferen u. ä.), bei welchen nur
sehr geringe morphologische Unterschiede an den Pollenkörnern
konstatirt werden können.
Da eine Erklärung der biologischen Bedeutung der ungleich
grossen Pollenzellen der heterostylen Pfianzen (z. B. Lythrum, Oxalis,
Primula u. 4.) bei einem und demselben Pflanzenindividuum bereits
von Darwin”) Correns *') u. a. gegeben wurde, so mag hier blos
hervorgehoben werden, dass die ungleich grossen Pollenkörner dieser
Pflanzen auch bezüglich der Widerstandsfähigkeit gegen Wasser und
der Keimfähigkeit sich ungleich verhalten.
Ob aehnliche Unterschiede auch bei den ungleich grossen Pollen-
zellen verschiedener Arten aus einigen im nachfolgenden, speciellen
Theile angeführten Familien existiren, wird erst durch eingehende
Untersuchungen festzustellen sein, da der Verf. mit der Erforschung
der ursächlichen Bedingtheit der Pollenformen einer und derselben
Art sich nicht befasste.
Sehr grosse Pollenkörner, welche von 50 bis über 200 u im
Ausmass besitzen, habe ich blos an Pflanzenarten aus nachfolgenden
Familien beobachtet: Liliaceae, Amaryllideae, Bromeliaceae, Canna-
29) Doch scheint in vielen Familien die Resistenz- und Keimfähigkeit der
kleineren Pollenzellen verhältnissmässig grösser zu sein als derjenigen, welche
über 100 « im Ausmass besitzen.
%) Die verschiedenen Blüthenformen etc. 1887. p. 216.
3) Über den Pollen vou Primula acaulis in den Ber. der deutsch. bot.
Gesell. 1889. p. 272. Nach Correxs scheinen die Pollenschläuche der kleinen
Körner kräftiger, nach Livrorss (I. c. p. 13.) scheinen sie auch etwas widerstands-
fähiger zu sein, als die der grossen Zellen. Bei vielen vom Verf. untersuchten
Pflanzenarten mit ungleich grossen Pollenkörnern waren jedoch die grösseren
Zellen im Wasser meist keimfähiger als die kleinen Körner (so z. B. in der
Gatt. Potentilla, Viola, Pomaderis u. ä.).
16 XXII. Anton Hansgirg:
ceae, Iridaceae, Convolvulaceae, Caprifoliaceae, Apocynaceae, Plumba-
oineae, Pedalineae, Dipsaceae, Cucurbitaceae, Verbenaceae, Acantha-
ceae, Malvaceae, Cactaceae, Geraniaceae, Onagraceae, Linaceae, Viola-
ceae, Nyctaginaceae, Passifloraceae, Malpighiaceae u. ä.
Pollenzellen von mittelmässiger Grösse (20 bis 50 u im Aus-
mass) kommen bei den meisten Gattungen aus nachfolgenden Familien
vor: Gramineae, Cyperaceae, Palmeae, Liliaceae, Amaryllideae, Com-
melinaceae, Ericaceae, Epacrideae, Campanulaceae, (Gentianaceae,
Rubiaceae, Plantagineae, Selagineae, Oleaceae, Bignoniaceae, Solana-
ceae, Scrophulariaceae, Orobanchaceae, Polemoniaceae, Primulaceae,
Valerianaceae, Myrsineae, Gesneraceae, Lobeliaceae, Hydrophyllaceae,
Compositae, Ficoideae, Labiatae, Hypericineae, Balsamineae, Oxalideae,
Portulacaceae, Capparidaceae, Rhamnaceae, Aceraceae, Sapindaceae,
Caryophyllaceae, Staphyleaceae, Polygalaceae, Berberideae, Ranuncula-
ceae, Ilicineae, Magnoliaceae, Nymphaeaceae, Resedaceae, Cruciferae,
Papaveraceae, Fumariaceae, Rutaceae, Tiliaceae, Myrtaceae, Tropaeo-
laceae, Lythraceae, Cornaceae, Umbelliferae, Violaceae, Simarubaceae,
Limnantheae, Cistineae, Rosaceae, Pomaceae, Amygdaleae, Coriarieae,
Leguminosae u. ä.
Von Pfianzenfamilien, in welchen die Pollenzellen sehr klein
sind (meist beträgt ihr Ausmass nur 2—20 «) seien hier nur folgende
beispielweise angeführt: Thymeleaceae, Piperaceae, Urticaceae, Bora-
gineae, Primulaceae, einige Gesneraceae und Scrophulariaceae, Loga-
niaceae, Begoniaceae, Philadelphaceae, Melastomaceae, Celastraceae,
Dilleniaceae u. ä.
Da einige von den in den letzten zwei Gruppen angeführten
Pflanzen auch ephemere Blüthen besitzen, so kann ich Kerxer’s “")
Ansicht „dass insbesondere in jenen Blumen, welche nur einen Tag
oder nur eine Nacht hindurch offen bleiben, wie z. B. in jenen der
Kürbisse, Melonen, des Portulaks, der Morina und den verschiedenen
Arten von Mirabilis die Pollenzellen auffallend gross sind“ nicht bei-
stimmen. Sehr grosse Pollenkörner kommen ja auch bei zahlreichen
Pflanzen aus der ersten Gruppe mit nicht ephemeren, sondern mit
periodischen oder agamotropischen Blüthen vor.
Hingegen ist nicht zu bezweifeln, dass durch die Grösse der
Pollenzellen sowie durch die mannigfaltigen Auswüchse und Sculpturen,
insb. die stachel-, warzen-, höcker-, leisten-, netz-, rief-, kamm-, etc.
artigen Hervorragungen, welche auf der Aussenseite der Exine dieser
2) Pflanzenleben, II. p. 90.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 17
Zellen auftreten, ähnlich wie durch die klebrigen Überzüge des
Pollens ®®) das Haftvermögen der Pollenzellen an den Narben etc. be-
dingt ist und auch das Anheften der Pollenzellen an Insecten und
andere Thiere, welche die Pollenübertragung besorgen, begünstigt wird.
In Betreff der Beziehungen, welche zwischen den Verdickungen,
Sculpturen etc. der Exine und Intine *) an den Pollenkörnern und
dem Schutze gegen vorzeitige Durchnässung des Pollens bestehen,
möge hier — da der Verf. darüber keine Untersuchungen angestellt hat —
auf KERNER"") verwiesen werden, mit der Bemerkung, dass nicht
blos die verschiedene Farbe, Form und Grösse der Pollenzellen,
sondern auch die verschiedenen Einrichtungen zur Verbreitung des
stäubenden und des haftenden Pollens mit der Resistenzfähigkeit
der Pollenkörner gegen Wasser nichts zu thun haben.
II. Specielle Beobachtungen.
Monocotyledones.
Ordo Gramineae und Cyperaceae. Windblüthige Pflanzen
mit glattem, kugeligem oder fast eifürmigem (Carex) Pollen von
mittelmässiger Grösse und mit meist vollständig gegen Regen, Thau
etc. ungeschützten Sexualorganen.
Dactylis glomerata und Sesleria varia: Pollenkörner nach 24
Stunden in reinem Wasser nicht keimend, viele zu Grunde gehend,
30 bis 40, seltener bis 50 u im Durchm.
Phalaris brachystachya: Pollenkörner innerhalb 24 Stunden in
reinem Wasser ausgiebig und gut keimend (einige Körner haben
schon in 12 Stunden lange, sehr dünnhäutige Keimschläuche getrieben)
20—50 u im Durchm.
Carex tomentosa: P. in Wasser keine Schläuche treibend, 30
bis 40 u im Durchm.
Carex pilosa und montana: Pollenk. in Wasser spärlich und
langsam keimend, 30 bis 40, seltener bis 50 u im Durchm., kugelig
oder eiförmig, viele zu Grunde gehend.
33) Mehr darüber siehe bei Krrxer „Pflanzenleben“, II., p. 104.
3) Mehr über die Morphologie der Pollenkörner, insb. über die Intine,
Exine, den protoplasmatischen Inhalt der reifen Pollenzellen, die eigenthümlich
organisirten Austrittstellen, deren Zahl bei jeder Pflanzenart, oft auch bei ganzen
Gattungen und Familien eine bestimmte ist, findet man in der Pollen-Literatur.
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897. 2
18 XXIII. Anton Hansgirg:
Ordo Alismaceae. Entomophile Pflanzen, mit mehligem, kuge-
ligem oder rundlich-tetraödrischem, gelb bis goldgelb gefärbtem, ziemlich
durchsichtigem, mittelmässig grossem Pollen und gegen Regen etc.
ungeschützten Staubbeuteln und Narben.
Sagittaria montevidensis : Pollenkörner gegen Benetzung ziemlich
widerstandsfähig, in reinem Wasser jedoch in 24 Stunden nicht kei-
mend, aber gut erhalten, mit fein punctirter Exine,?’) 15—30 u im
Durchm. S. cordifolia: Wie vorige, jedoch 20—40 u im Durchm.
und weniger widerstandsfähig (sporadisch zu Grunde gehend). S.
lancifolia: Pollenk. in 24 Stunden sehr spärlich und langsam keimend,
20—35 u im Durchm.*“)
Hydrocleis montevidensis: Pollenk. in 24 Stunden nicht keimend,
jedoch gut erhalten, meist 30 - 50 u im Durchm.
Ordo Najadaceae. Windblüthige Pflanzen mit ungeschützten
Sexualorganen und glattem, fast kugeligem, undurchsichtigem Pollen
von mittelmässiger Grösse.
Triglochin laxiflorum: Pollenkörner in 24 St. in grösserer Menge,
aber ziemlich langsam dünnhäutige und meist kurze Schläuche treibend,
einige in reinem Wasser jedoch schnell zu Grunde gehend, 20 bis
40 u im Durchm."")
Ordo Palmecae. Entomophile und anemophile **) Pflanzen, mit
exponirten Geschlechtsorganen und kugeligem, meist glattem und
durchsichtigem Pollen von mittlerer Grösse und gelber oder weiss-
gelber Farbe.
Chamaedora Lindeniana: Pollenkörner ziemlich widerstandsfähig,
aber innerhalb 24 Stunden in reinem Wasser nicht keimend, 20 bis
35 u im Durchm.
Ordo Juncaceae. Pollen mehlig, stäubend, aus vier tetraëdrisch
verbundenen, . fast kugeligen und glatten Zellen von mittlerer Grösse
gebildet. Sexualorgane bei den anemophilen Arten gegen Regen etc.
meist volkommen ungeschützt (blos bei den kleistogamen und pseudo-
35) Da ich bei meinen Untersuchungen stets nur mit schwachen Vergrös-
serungen (Ocular Nr. 2. und System Nr. 4.) arbeitete, so bin ich nicht in der
Lage nähere Angaben über die mannigfaltigen Verzierungen der äusseren Schale
der Pollenzellhaut zu machen.
%) Über die Widerstandsfáhigkeit des Pollens von Alisma plantago gegen
Benetzung vergl. Liprorss I. c. p. 14.
57) Über die Widerstandsfáhigkeit des Pollens von Aponogeton distachyum
gegen Wasser etc. siehe bei Livrozss 1. c. p. 14.
88) Mehr darüber siehe bei Brccanr (Malesia Vol. I. Genova, 1877.)
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 19
kleistogamen Formen geschützt). Pollenkörner in reinem Wasser
widerstandsfähig, aber nicht keimend.
Luzula silvatica: Pollentetraden in 24 Stunden meist gut erhalten,
jedoch keine Schläuche treibend, 40—50 u im Durchm. Luzula cam-
pestris und L. sp: Wie vorige; einzelne Pollenzellen etwa 15 bis
20 u im Durchm.
Ordo Commelinaceae. Entomophile Pflanzen mit in der Regel
ephemeren Blüthen und ungeschützten Sexualorganen. Pollenkörner
bei einigen Arten sehr widerstandsfähig und an einem oder an beiden
Enden Keimschläuche treibend, bei anderen Arten jedoch gegen Be-
netzung empfindlich und in Wasser nicht keimend, elliptisch, oft mit
rauh punctirter Exine.
Tradescantia crassula und Lyomi: Pollenzellen in 24 St. in
grosser Menge entweder an den Zellenden oder auch in der Mitte
der Lángsseite (wie bei den Papilionaceen oder bei einigen Correa-
Arten) gut ausgebildete Schläuche treibend bei der ersten Art meist
15—20 u breit, 30—40 u lang, bei der zweiten Art 20—30 u breit,
50—70 u lang. T. ciliata: Wie vor. Pollenkörner 20—25 u breit,
etwa 50 u lang, weniger gut erhalten, viele aber doch gut keimend.
Commelina coelestis var. alba: Pollenzellen in reinem Wasser nach
24 St. nicht keimend und in grösserer Menge platzend, 40—50 u
breit, 70—80 u lang. C. hispida: Wie vor; einzelne Pollenkörner bis
90 u lang.
Ordo Pontederiaceae: © Entomophile Pflanzen mit meist
ephemeren Blüthen und ungeschützten (blos bei den pseudokleistogamen
Formen ??) geschützten) Geschlechtsorganen, Pollen mehlig, bei einigen
Arten sehr widerstandsfähig und in Wasser gut keimend, bei anderen
Species nicht keimend, aber gut erhalten. Pollenkörner elliptisch, mit
zarten netzförmigen Zeichnungen an der Oberfläche, wenig durchsichtig
oder undurchsichtig.
Pontederia cordata: Pollenzellen in Wasser nach 24 St. nicht
(blos ausnahmsweise) keimend, 40—50 u breit und ebenso, seltener
bis 70 u lang. P. azurea: Pollenzellen in Wasser ausgiebig und gut
keimend und nur sporadisch platzend, bei vielen Körnern schon nach
12 St. mit langen, dünnhäutigen Schläuchen, 40—50 u breit, 50 bis
75 u lang.
Heteranthera reniformis: Pollenzellen wie bei P. cordata in
99) Mehr über diese siehe bei Sorms-Lausach (Bot. Zeitung 1883. p. 301
bis 304.) und bei HroEBRAvp (Ber. der deutsch. bot. Gesell. 1883.)
I*
20 XXIII. Anton Hansgirg:
Wasser nur vereinzelt keimend, manche zu Grunde gehend, 50—60 u
im Durchm.
Ordo Liliaceae. Entomophile Pflanzen mit gut geschützten
oder völlig exponirten Geschlechtsorganen und sehr widerstandsfáhigem
oder in Wasser augenblicklich explodirendem Pollen. *°%) Pollenkörner
meist elliptisch, seltener fast kugelig oder rundlich-viereckig, bis
D-artig, oder schmallanzettlich (Triteleja) glatt oder fein punctirt (so
bei einigen Scilla-, Anthericum-, Lilium-Arten), seltener (so bei Gal-
tonia) mit netzförmigen Verzierungen an der Exine, meist durchsichtig
und gelb bis goldgelb gefärbt, an der Oberfläche nicht selten mit
fettem Öl überzogen (z. B. bei Aloe, Lilium u. ä.), gelb, grünlich
oder goldgelb, seltener grau oder bläulich (Erythronium, Scilla u. A.)
gefárbt.“*)
Gattung Tulipa: Blüthen bei regnerischem Wetter und des
Abends sich schliessend. Pollen bei einigen Arten in Wasser gut kei-
mend, bei anderen schnell zu Grunde gehend. T. praecox: Pollen-
zellen mehr als 50°/, in Wasser explodirend, 50—60 w im Durchm.
T. Gesneriana: Pollenkörner in Wasser ziemlich ausgiebig, aber
langsam keimend, viele zu Grunde gehend. 50—80 w im Durchm.
T. silvestris: Wie vorige, doch weniger ausgiebig, aber ziemlich
rasch keimend, 40—60 u breit, 60—90 u lang. Die grösseren P. besser
als die kleineren keimend.
T. osulus solis: P. nicht keimend, meist platzend, 40 bis 50 u
im Durchm.
T. Ostrowskiana: Wie vorige, 50—70 u breit, 60-75 u lang.
T. Borszczowiü: Wie vorige, 40—45, seltener 50 u breit, etwa
60 u lang.
T. triphylla: Wie vorige, etwa 50 u breit und 70 u lang.
T. elegans: Ziemlich ausgiebig keimend und dicke, öfters gekrümmte
Schläuche bildend, 60—80 u im Durchm.
Gatt. Salla: Blüthen bei einigen Arten weit geöffnet, mit völlig
exponirten Sexualorganen (S. italica, azurea u. ä.), bei S. sibirica
jedoch nickend und bei Regenwetter nur glockenförmig geöffnet.
Pollen geht bei einigen Arten in Wasser bald zu Grunde, bei anderen
40) Mehr darüber siehe bei Livrosss, L. c. p. 15, wo auch über die Resistenz-
fähigkeit des Pollens von Agapanthus umbellatus, Lilium tigrinum, speciosum,
auratum, eximium, Tritoma uvaria, Colchicum autumnale, Allium fallax, carinatum
etc. näher abgehandelt wird.
41) Die Farbe des Pollens entspricht in der Regel der Farbe der Antheren,
welche z. B. bei Scilla und Erythronium blau gefärnt sind.
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 21
Species zeichnet er sich jedoch durch grosse Widerstandsfähigkeit
aus. S. úalica: Pollenkörner in reinem Wasser reichlich, aber lang-
sam keimend, gut erhalten, 40—50 u breit, 50—55 u lang.
S. azurea: Wie vor., jedoch rascher gut entwickelte Schläuche
treibend.
S. sibirica: Pollenzellen gegen Wasser sehr ein, meist
zu Grunde gehend, 40—50 u breit, 50—60 u lang.
S. bifolia: Pollenk. meist sporadisch, seltener in grösserer
Menge in Wasser keimend, 30—40 u breit, 40—50 u lang.
S. amoena: Ausgiebig und gut keimend, 30 —40 u breit, 50 bis
55 u lang.
S. verna: Wie vor., aber langsamer gut ausgebildete Schläuche
treibend, 20—40 u im Durchm.
S. peruviana: In Wasser nicht keimend, 50—60 u im Durchm.
S. Clusii: Wie vor. (blos vereinzelt und sehr langsam keimend), 60
bis 70, selten bis 80 u im Durchm.
S. pratensis: Nicht keimend, über 50%, explodirend, 50—60 u
im Durchm.
S. hemisphaerica: Wie S. Clusii blos vereinzelt uud langsam
keimend, 50—60 u breit, 60—80 u lang.
Puschkinia scilloides: Sexualorgane gegen Benetzung nicht gut
geschützt. Pollenkörner sehr widerstandsfähig, in Wasser reichlich
und rasch keimend.
Tulbaghia violacea: Pollenkörner in reinem Wasser ausgiebig
und rasch keimend, 30—40 u im Durchm. Anthericum liliago und
A. ramosum: Pollenzellen gegen Benetzung mit Wasser sehr empfind-
lich, meist bald zu Grunde gehend, 60—100 w im Durchm. A. Renarw:
Wie vorige, 60—70 u breit, bis 90 u lang.
Arthropodium cirrhatum: Die schön violett und goldgelb ge-
färbten Antheren, welche zugleich auch als Schauapparat zur An-
lockung von Insecten dienen, sind gegen Regen völlig exponirt.
Pollenkörner in Wasser bald und massenhaft (ungefähr 60°/,) zu
Grunde gehend, 25—40 u breit, 50—60 u lang.
Stenanthium angustifolium: Pollenzellen in Wasser reichlich
und gut keimend, 25-40 u breit, 30—45 u lang.
Erythronium dens canis: Blüthen ombrophob. Pollenk. in Wasser
nicht keimend, aber ziemlich gut erhalten, 40 bis 50 u breit, 80 bis
100 u lang.
Funkia albomarginata: Pollen in reinem Wasser bald zu Grunde
29 XXIII. Anton Hansgirg:
gehend, keine Schläuche treibend, 40—80 u im Durchm. 7. undulata :
Wie vorige, 80—100 u im Durchm.
Galtonia candicans: Pollenkörner sehr empfindlich, in Wasser
meist platzend, 80—90 u im Durchm.
Gattung Muscari: Blüthen wie bei Galtonia, Funkia u. 4. meist
so gestellt, dass die Geschlechtsorgane gegen Regen gut geschützt
sind. Pollen sehr widerstandsfähig, rasch und gut keimend. M. race-
mosum und M. pallens: Pollenkörner in grosser Menge gut ausgebil-
dete, lange und ziemlich dünne Schläuche treibend, 20—25 u breit,
30—35 u lang.
Hyacinthus amethystinus, provincialis und Hyacinthus sp.: Se-
xualorgane völlig geschützt. Pollenkörner in 24 Stunden reichlich
und rasch keimend, bei der ersten Art 30—40 u im Durchm., bei
der zweiten Art 30—50 u breit, 50—70 u lang, bei der letzten
Species meist 35—40 u breit, 50—60 u lang.
Endymion campanulatum: Wie vorige, aber weniger rasch kei-
mend, und in grösserer Menge zu Grunde gehend, meist 40 u breit,
etwa 60 u lang.
Bellevalia dubia: Pollenkörner in Wasser nicht keimend, meist
zu Grunde gehend, 40—50 u im Durchm.
Camassia esculenta: Blüthen wie bei Bellevalia nicht geschützt.
Pollenzellen wie bei der vorigen massenhaft platzend und nur ver-
einzelt kurze Schläuche treibend, 40—60 u breit, 60—100 u lang.
Bulbine rostrata: Geschlechtsorgane exponirt. Pollen nicht re-
sistenzfähig, meist platzend und nur ausnahmsweise (an einzelnen
Zellen) kurze Schläuche treibend, 30—35 u breit und bis 50 u lang,
B. annua: Wie vor., jedoch mit noch weniger widerstandsfähigem
Pollen.
Asphodelus Villarsii, A. albus und A. luteus: Sexualorgane ex-
ponirt. Pollen in Wasser explodirend und wenn ausnahmsweise nicht
platzend, so doch nicht keimend, bei allen 3 Arten 50—60, seltener
bis 80 u im Durchm.
Gatt. Ornithogalum: Geschlechtsorgane bei einigen Arten mit
periodisch sich schliessenden Blüthen mehr oder weniger vor Regen
geschützt, bei anderen exponirt. Pollen in Wasser meist bald zu Grunde
gehend, bei allen untersuchten Arten (O. nutans, cephalonicum, nanum,
Houttei, Balansae, Eckloni, sulphureum, oligophyllum, Thierkeanum)
keine Schläuche in reinem Wasser treibend. Pollenkörner bei einigen
Arten kleiner (30—50, selten bis 60 u im Durchm.; so z. B. O. oli-
gophyllum, sulphureum, nanum, cephalonicum, Balansae u. ä.), bei
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 23
anderen Arten jedoch grösser (50—90 u im Durchm.; so z. B. bei
O. nutans, Thierkeanum u. ä.).
Veltheimia glauca: Sexualorgane ziemlich geschützt. Pollen in
Wasser nach 24 Stunden nicht keimend, aber ziemlich gut erhalten.
Lachenaulia tricolor: Blüthen nickend, mit geschützten Ge-
schlechtsorganen. Pollen in reinem Wasser in grosser Menge und
rasch keimend.
Charlewoodia congesta : Sex. nicht geschützt. Pollenkörner reichlich
und rasch ziemlich dicke und lange Schläuche treibend, 40—50 u
im Durchm.
Gatt. Aloe: Sex. bei einigen Arten (A. obtusifolia u. ä.) gut
geschützt, bei anderen (A. humilis u. ä.) exponirt. Pollen bald sehr
widerstandsfähig und in reinem Wasser ausgiebig keimend (so z. B.
bei A. obtusifolia), bald in Wasser nicht oder nur spärlich keimend
(A. humılis, subverrucosa, plicatilis, saponaria, u. 4.) und ziemlich gut
erhalten, bald empfindlich, nicht Schläuche treibend und zu Grunde
gehend (so z. B. bei A. Reinwardtii u. ä.). Pollenzellen 30—50 u
im Durchm.
Jucca filamentosa: Sex. geschützt. Pollenzellen in Wasser pla-
tzend, nicht keimend, meist 40—50 u im Durchm. (auch kleinere
Körner kommen vor).
Stypandra glauca: Sex. an den nickenden Blüthen, deren Peri-
anthium während der Anthese zurückgeschlagen ist, nicht gut ge-
schützt. Pollenkörner in Wasser nur vereinzelt und sehr langsam
kurze Schläuche treibend, ziemlich gut erhalten, 20—30 u im Durchm,
Gatt. Allium: Sex. exponirt (A. azureum, obliguum, hirtulum,
ursinum) oder vollkommen geschützt (A. pendulinum). Pollen bei
einigen Arten nicht (so z. B. bei A. hirtulum, triquetrum, obliguum
und ä.) oder sehr ausgiebig keimend (A. ursinum u. á.“*), gut er-
hatten (A. azureum, pendulinum); bei anderen Species nur spärlich
und langsam keimend und nicht selten bald zu Grunde gehend (so
z. B. bei A. triquetrum var.). Pollenkörner 20—30 u breit, 30—50 u
lang (so bei A. triquetrum, azureum, obliguum, ursinum, pendulinum
u. à.) oder kleiner (15—25 u breit, bis 30 -u lang, so z. B. bei A.
hirtulum ®),
Gatt. Eremurus: Sex. exponirt. Pollen in Wasser nicht keimend,
gut erhalten. Pollenzellen 20—30 u breit, 40—45 u lang (so bei
#2) Die kleineren Pollenzellen scheinen wie bei Narcissus poöticus u. ä.
eine geringere Keimfáhickeit zu besitzen als die grösseren.
43) Uber A. carinatum und fallax vergl. Laprorss L. c. p. 15.
94. XXIII. Anton Hansgirg:
E. tauricus) oder 30—35 u breit, 40—50 u lang (so bei E. specta-
bilis und robustus).
Gatt. Hemerocallis: Sex. nicht geschůtzt. Pollen sehr empfindlich,
über 50%, platzend. Pollenkörner 30—60 u breit, 70—80 u lang
(H. graminifolia) oder grösser (60—70 u breit, etwa 80 u lang, so
z. B. bei H. graminea var. bracteata).
Gatt. Albuca: Sex. vollkommen geschützt (A. major) oder mehr
weniger exponirt (A. aurea, Nelsonii). Pollen in Wasser meist bald
zu Grunde gehend, nicht keimend. Pollenkörner bei allen untersuchten
Arten 60—140 u im Durchm.
Cordyline Haageana: Sex. exponirt. Pollen in Wasser nicht kei-
mend, aber ziemlich gut erhalten. Pollenzellen 20-—25 u breit, 25
bis 30 u lang.
Agapanthus wmbellatus:**) Pollen ausgiebig und gut keimend.
Pollenkörner 50—60 u breit, 60—70 u lang.
Uvularia grandiflora: Sex. vollkommen geschützt. Pollenkörner
in Wasser nicht keimend und viele zu Grunde gehend, etwa 40 bis
50 u im Durchm.
Trilium grandiflorum: Sex. nicht gut geschützt. Pollen in Wasser
zwar nicht keimend, aber gut erhalten, 40—50 u im Durchm.
Brodiaea (Triteleja) uniflora: Sex. ziemlich geschützt. Pollen
sehr widerstandsfähig, massenhaft und rasch in Wasser keimend.
Gatt. Lilium: Sex. mehr oder weniger exponirt.*°) Pollen bei
einigen Arten sehr widerstandsfähig, in Wasser ausgiebig und rasch
keimend (so z. B. L. Sezowitsianum), bei anderen Species ziemlich
empfindlich und nicht keimend (z. B. L. carniolicum, spectabile,
serbicum u. ä.). Pollenkörner bei allen untersuchten Arten 40—60,
seltener bis 80 u breit, 70—100 w lang, mit netzförmigen Verzierun-
gen an der Aussenschale, fast undurchsichtig. Schläuche ziemlich dick-
Gatt. Fritillaria: Sex. völlig geschützt. Pollen meist sehr wider-
standsfähig und schon in 12 Stunden massenhaft keimend und mehr
oder weniger lange und oft gekrůmmte (z. B. F. imperialis “*), oder
#) Die Sexualorgane sind nicht gut gegen Regen geschützt (vergl. Liprorss
©. 10516)
45) Vergl. auch Livrorss L. c. p. 15., wo über 4 vom Verf. nicht untersuchte
Lilium-Arten abgehandelt wird. À
46) An den Pollenzellen dieser Art treten die Keimschláuche an verschie-
denen Stellen (bald an einem Zellende, bald an einer Seitenwand) hervor. Die
Pollenkörner bei dieser Art sind meist 50 bis 60 « breit, 80—100 » lang, bei F.
meleagris, ruthenica sind sie kleiner (meist 40—50 « breit, 50—80 « lang).
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 25
nur kurze und dicke Schláuche treibend (so z. B. F. racemosa, me-
leagris auch var. florealbo, kamtschatica, ruthenica, latifolia und lutea).
Pollenkörner bei allen untersuchten Arten 40—60 u breit, 50—100 u
lang, mit stets nur an einem Pole entstehenden Schläuchen.
Convallaria majalis und C. multiflora: Sex. vollkommen ce-
schützt. Pollen resistenzfähig, bei der ersteren Art jedoch viel spär-
licher als bei der letzteren in Wasser keimend. Pollenzellen 30 bis
40 u breit, etwa 50 u lang.
Smilacina stellata: Sex. exponirt. Pollenkörner spärlich in Wasser
keimend und ziemlich gut erhalten, 40—50 u im Durchm.
Ordo Amaryllideae. Auch in dieser Ordnung gibt es neben
Pflanzen mit völlig widerstandsfähigem Pollen auch Pflanzen, deren
Pollen gegen Benetzung sehr empfindlich ist. Sex. mehr oder weniger
geschützt, bis vollständig exponirt. Pollenkörner gelb oder gelbgrünlich
bis goldgelb gefärbt, elliptisch, eiförmig oder rundlich, D-artig, bis
halbmondförmig, von mittelmässiger Grösse oder sehr gross (über
100 u im Durchm.), mit glatter, seltener (z. B. bei Crinum und
Agave) netzförmig verzierter Exine, beim Keimen in Wasser meist
nur kurze, breite, dünnhäutige Schläuche treibend.
Gatt. Narcissus (incl. Hermione): Sex. meist gut geschützt.
Pollen bei einigen Arten (N. gracilis, obliquus, commutatus u. ä.)
reichlich aber ziemlich langsam keimend, bei anderen (N. Jonquilla,
peöticus u. à.) nur spärlich kurze Schläuche bildend oder (so z. B.
bei N. odorus, incomparabilis, pseudonarcissus, major u. ä.) nicht
keimend und meist bald zu Grunde gehend. Pollenkörner bei allen
untersuchten Arten 20—40 (blos bei N. poëticus bis 60) u breit, 30
oder 40—70 u lang (bei N. pseudonareissus var. bicolor waren die
grössten Körner 60—70 u breit und bis 100 u lang).
Amaryllis Tetauwi: Sex. exponirt. Pollenzellen in 24 Stunden
ausgiebig und rasch keimend, 50—60 u breit, 60—100 u lang, gelb-
srün gefärbt. Amaryllis sp.: Wie vor., mit etwas kleineren Pollenzellen
(50—80 u im Durchm.), von welchen viele im Wasser rasch lange,
dünnhäutige Schläuche bildeten, doch ging eine grössere Anzahl von
Pollenkörnern zu Grunde.
Agave heteracantha: Sex. exponirt. Pollenkörner nicht keimend
und meist bald zu Grunde gehend, 50—90 u im Durchm.
Crinum asiaticum: Wie vorige. Pollenzellen meist 50—60 u
breit, 60—90 u lang (wie bei Agave); doch kommen ausser diesen
auch kleinere Pollenzellen vor, welche in Wasser gut erhalten bleiben.
Euerosia Lehmanmii: Sexualorgane aus den herabgekrümmten
26 XXIII. Anton Hansgirg:
Blüthen weit hervorragend. Pollenkörner in Wasser ausgiebig und
rasch keimend, doch platzen auch ziemlich viele.
Hymenocallis odorata und H. (Ismene) calathina: Sex. nicht gut
geschützt, weit aus den offenen Blüthen hervorragend. Pollen in
Wasser nicht keimend, meist bald zu Grunde gehend. Pollenkörner
50—100 u breit, etwa 150 u lang.
Olivia miniata: Sex. exponirt. Pollenk. reichlich aber langsam
keimend, etwa 50 u breit, bis 100 u lang.
Leucojum aestwum: Sex. geschützt. Pollenk. sehr empfindlich,
nicht keimend, über 50°/, zu Grunde gehend, 20—30 u breit, etwa
40 u lang.?)
Ordo Irideae. Sex. vollkommen geschützt. Pollenk. im Wasser
nicht keimend und meist bald platzend, elliptisch oder rundlich, weiss,
gelb bis goldgelb gefärbt, mit nicht sculptirter Exine.
Gatt. Zris: Pollenk. nicht keimend, bei einigen Arten in Wasser
massenhaft und bald zu Grunde gehend (I. gracilis, Kolpakowskiana,
pumila) oder nach 12—24 Stunden noch ziemlich gut erhalten (z. B.
I. xyphioides, serbica u. ä.), bei den meisten Arten 60—100 u im
Durchm. (bei I. pumila sind die Pollenk. ungleich gross, die kleinsten
blos 20--30 u, die grösseren 40—70 u breit und 60—80 u lang).
Montbretia fenestrata und M. longiflora: Sex. nicht gut ge-
schützt. Pollenk. empfindlich, im Wasser nicht keimend, meist zu
Gruude gehend, 50—70 u im Durchm.
Ixia erecta: Sex. exponirt. Pollenkörner wie bei Montbretia,
50—60 u im Durchm.
Babiana disticha: Wie vor. Pollenk. 50--80 u im Durchm.
Sparaxis tricolor: Wie vor. Pollenk. 40—60 u im Durchm.
Gladiolus cuspidatus: Wie vor. Pollenk. 50 80 u im Durchm.
(doch kommen auch kleinere Körner vor).
Gatt. Crocus: Blüthen regenscheu. Pollenk. sehr empfindlich, in
Wasser nicht keimend und viele zu Grunde gehend, bei allen unter-
suchten Arten (C. aureus, susianus, minimus, neapolitanus flore albo,
biflorus) meist 70—140 u im Durchm.
Ordo Haemodoraceae. Sex. und Pollen wie bei den Lilia-
ceen. Ophiogon spicatum: Sex. nicht geschützt. Pollenk. in Wasser
ausgiebig und gut keimend, etwa 30 u breit und 40 w lang.
47) Der Pollen von Eucharis Stevensii scheint auch nicht widerstandsfähig
zu sein. (Doch habe ich leider nur mit Pollenkörnern aus nicht ganz intacten
Blüthen, resp. Pollenbehältern Kulturversuche anstellen können.)
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 97
Ordo Bromeliaceae. Sex. meist exponirt. Pollenk. goldgelb
oder orangefarbig, widerstandsfähig, gut erhalten, länglich elliptisch,
bis fast gurkenförmig, mit netzförmigen Verzierungen auf der Aus-
senschale, auf welcher auch orangefarbige ölartige Tröpfchen vor-
kommen.“*)
Billbergia pyramidalis: Sex. exponirt. Pollenk. in grösserer
Menge ziemlich dicke, dünnhäutige Schläuche treibend, diese meist
von einem Polende, seltener von der Längseite hervorwachsend, 30
bis 40 u breit, 60 bis 100 u lang (doch kommen auch kleinere
Körner vor).
Ordo Cannaceae (Zingiberaceae). Canna indica: Sex. exponirt.
Pollenk. nicht keimend, viele zu Grunde gehend, fast kugelig, mit
fein punctirter Exine, 60—100 u im Durchm.*)
Dicotyledones.
A. Monochlamydeae.
Ordo Nyctagineae. Allionia violacea: Sex. nicht gut geschützt.
Pollenk. in Wasser nicht keimend, aber gut erhalten, 100 bis 120 u
im Durchm.
Ordo Piperaceae. Peperomia resedaeflora: Sex. exponirt.
Pollenk. in Wasser keine Schläuche treibend, aber gut erhalten, mit
glatter Exine, 10 bis 15 u im Durchm.
Ordo Thymeleaceae. Daphne Blagayana und D. cneorum:
Sex. gut geschützt. °’) Pollenk. in Wasser nicht keimend aber gut
erhalten, ungleich gross, meist 15 bis 20 u im Durchm.
Pimelea decussata: Sex. exponirt. Pollenk. wie bei vor., meist
30 bis 50 u im Durchm.
45) Wie durch bestimmte Sculpturen an der Exine nicht blos das Anhaften,
sondern auch ein Schutz gegen unzeitige Durchnässung der Pollenzellen geboten
wird, so wird das Ankleben des Pollens an fremde Körper (blüthenbesuchende
Inseeten ete.) bald durch Öl bald durch Visein erleichtert (mehr darüber siehe
in Kerner’s diesbezüglichen Arbeiten).
49) Bei Canna indica und Billbergia pyramidalis, deren Pollen ich wieder-
holt in Wasser kultivirte, habe ich individuelle Differenzen in der Resistenz-
fähigkeit des Pollens gegen Benetzung konstatirt. Von Canna keimten die Pollen-
körner ausnahmsweise vereinzelt; bei Billbergia fand ich einmal auch den Pollen
in Wasser nicht keimend.
50) Vergl. Kerxer „Pflanzenleben“, II. p. 111.
28 XXIII. Anton Hansgirg:
Ordo Euphorbiaceae.**) Pachysandra procumbens: Sex.
scheinbar vollständig exponirt.“*) Pollenk. nicht keimend, aber gut
erhalten, kugelig, 40 bis 50 u im Durchm., mit netzförmigen Ver-
zierungen an der Exine.
Euphorbia (Poinsettia) pulcherrima: Wie vor. P. in Wasser
nicht keimend, 40 bis 50 u i. D., mit undurchsichtiger Exine, auf
welcher ölartige Tröpfchen glänzen.
Dalechampia Roezlina: Wie vorige. Pollenk. jedoch grösser, 50
bis 80 u im Durchm.
Mercurialis perennis und annua: Sex. nicht geschützt. Pollenk.
jedoch widerstandsfähig %) und in Prager Leitungswasser bei der
ersten Art ausgiebig, bei der zweiten spärlich und langsam keimend,
kugelig, 20 bis 30 u im Durchm.
B. Gamopetalae.
Ordo Plantagineae. Plantago carinata var. Gussoni und
P. media: Sex. scheinbar exponirt. Pollenk. massenhaft und rasch
lange und gekrümmte Schläuche treibend, ungleich gross (20 bis 40 u
im Durchm.) mit fein punctirter Exine. :
Ordo Ericaceae. Geschlechtsorgane vollständig geschützt oder
exponirt. Pollenkörner resistent, in reinem Wasser in grosser Menge
und rasch keimend (so z. B. Arbutus uva ursi) oder nicht keimend
und meist gut erhalten (Kalmia- und Azalea- (Rhododendron-)Arten
u.ä.) oder viele zu Grunde gehend (Andromeda polifolia u. ä.), zu vier
(in Tetraden) °*) verbunden. Bei der Keimung treibt meist nur 1,
seltener 2 bis 3 Zellen Keimschläuche (so bei Ericaceen und Epac-
rideen).
51) Über die Resistenzfähigkeit des Pollens einiger Polygonaceen, Cheno-
podiaceen und Amarantaceen, vergl. Liprozss ]. c. p. 16 f.
52) Wie bei Euphorbia, Ricinus, Plantago und Globularia so ist auch bei
einigen Santalaceen (Thesium), Laurineen (Laurus), Rosaceen (Alchemilla), Ra-
nunculaceen (Thalictrum), den meisten Magnoliaceen, Ampelideen u. ä. der
scheinbar vor Benetzung nicht geschützte Pollen durch periodisches Öffnen und
Schliessen der Antheren gut geschützt (mehr darüber siehe in Kerner’s „Pflan-
zenleben“, II. p. 124).
53) Nach Laprorss (1. c. p. 21) ist auch der Pollen von Ricinus communis
und einer Dalechampia-Art gegen Benetzung sehr widerstandsfähig.
5) Mehr über Pflanzen mit Pollen-Tetraden siehe in Krrxer’s „Pflanzen-
leben“, II. p. 9.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 29
Azalea (Rhododendron) amoena: Sex. nicht geschützt. Pollen
in Wasser nicht keimend, aber gut erhalten; Pollentetraden 60 bis
70, einzelne Zellen etwa 30 bis 50 w im Durchm.
Rhododendron dahuricum: Sex. exponirt. Pollentetraden in
Wasser nicht keimend, 40 bis 50 u im Durchm.
Kalmia latifolia, angustifolia und glauca: Sex. exponirt. °°)
Pollentetraden bei der ersten Art 40 bis 55, bei der zweiten und
dritten Species 25 bis 50 u im Durchm.; in Wasser nicht keimend.
Erica ventricosa und arborea: Sex. nicht gut geschützt. Tetra-
den 30 bis 40, seltener nur 25 u im Durchm., nicht keimend, jedoch
gut erhalten. °°)
Pernettya floribunda und mucronata: Sex. vollkommen geschützt.
Tetraden 30 bis 40 u im Durchm., keine Schläuche treibend.
Leiophyllum buxifolium: Sex. exponirt. Tetraden 20 bis 35 u
im Durchm., in Wasser nicht keimend.
Andromeda polifolia: Sex. vollständig geschützt. Tetraden 40
bis 60 u im Durchm., gegen Benetzung empfindlich und im Wasser
nicht keimend.
Ledum palustre und latifolium: Sex. exponirt. Tetraden 30 bis
50 w im Durchm., in Wasser nicht keimend.
Arbutus wa wrsi: Geschlechtsorgane vollkommen geschützt.
Tetraden in grosser Menge und rasch keimend, öfters 2 Schläuche
treibend. 5?)
Ordo Epacrideae. Leucopogon affinis: Sex. nicht geschützt.
Pollen reichlich keimend, meist 20 bis 30 u i. D.
Epacris miniata var. splendens, longiflora und E. venus: Sex.
gut geschützt. Tetraden bei den ersten zwei Arten spärlich und
langsam keimend, ungleich gross, bei E. longiflora meist 40 bis 80,
bei E. miniata meist 50 bis 100 w im Durchm.,°®) bei der dritten
Art keine Schläuche treibend und blos 40 bis 80 u i. D.
55) An in der Anthese befindlichen Blüthen sind die an nicht völlig ge-
öffneten Blüthen theilweise geschützten (in Vertiefungen der Corolle verborgenen)
Antheren exponirt (die Staubfäden sind aufwärts gekrümmt).
56) Der Pollen einiger Erica-Arten keimt in Wasser erst bei Zusatz von
Citronensäurelösungen (vergl. Livrozss L c. p. 24).
57) Über Erica-, Rhododendron- und Azalea-Arten vergl. Livrorss l. €. p. 24.
58) Die kleineren Pollenzellen scheinen wie bei Allium ursinum, Narcissus
poëticus, Dicentra cucullata, Prunus divaricata u. ä. eine geringere Keimfáhigkeit
zu besitzen als die grósseren Kórner.
30 XXIII. Anton Hansgirg:
Ordo Primulaceae. Sex. vollständig geschützt oder exponirt. °°)
Pollen bei allen von mir untersuchten Primula-, Cortusa-, Soldanella-,
Dodecantheon-, Ramondia-, Lysimachia-, Kaufmannia-, Glaux-Arten in
Wasser gut keimend, blos bei den Cyclamen- und Anagallis-Arten nicht
Schläuche treibend und bald zu Grunde gehend. Pollenkörner kugelig,
rundlich, tetraedrisch (Primula, Soldanella) oder elliptisch, meist sehr
klein, von gelber bis goldgelber Farbe. Mit glatter Exine.
Gatt. Primula: Sex. in den dimorphen Blüthen °%) mehr oder (die
an der Mündung der Corollenröhre angewachsenen Antheren) weniger
geschützt. 1) Pollenk. in Wasser sehr resistent, meist massenhaft und
rasch (so z. B. bei P. Kaschemiriana, uralensis, chinensis, poculi-
formis, P. (Auricula) hortensis und Auricula venusta, P. hirsuta,
diginea, auricula auch var. monacensis, grandiflora, intricata, Toma-
sinii, Wettsteinii, elatior u. A.) oder langsamer (z. B. bei P. obco-
nica, acaulis, pannonica X acaulis, chinensis, japonica, P. (Auricula)
alba, A elliptica, A. hortensis var. denudata u. á.) keimend und nicht
selten (so z. B. bei P. japonica) zwei Keimschláuche treibend, oft
ungleich gross (meist 15 bis 40, bei P. intricata bis 50, bei P. po-
culiformis, P. (Auricula) hortensis und Auricula alba 10 bis 20, bei P.
chinensis und Auricula venusta, A. elliptica meist 15 bis 30 (auch
etwas kleinere oder gróssere kommen vor), bei P. grandiflora, Toma-
sinii und hirsuta meist nur 15 bis 20 u im Durchm.), doch sowohl
die kleineren wie auch die grösseren ziemlich lange, am Vorderende
öfters stark (bis schraubenförmig) gekrümmte, dünne Schläuche trei-
bend, (so z. B. bei P. japonica und chinensis). °)
Soldanella alpina und montana: Sex. völlig geschützt. Pollenk.
klein (meist 20 bis 30 w i. D.),“*) schon in den Blüthen, wenn diese
59) Mehr darüber siehe in Livrorss I. c. p. 24, KERNER „Pflanzenleben“,
s. 111. u. a.
5) Mehr über die Dimorphie etc. bei den Primulaceen siehe in DaRww's
bekanntem blüthenbiologischem Werke und in J. Scorr’s „Observations on the
functions and structure of the reproductive organs in the Primulaceae“, 1865.
61) Doch fand ich bei den langgriftligen wie auch bei den kurzgriffligen
Blüthen öfters, dass der Pollen gegen Regentropfen nicht so gut wie z. B. bei
einigen Androsace-Arten geschůtzt ist.
62) Die Resistenz- und Keimfähigkeit des Pollens verändert sich bei den
Primula-Arten nur wenig durch die im Leitungswasser enthaltenen Mineralsalze,
doch fand ich dass einige von den oben genannten P.-Arten im Prager und im
Berliner Leitungswasser schneller, als im Wiener und Münchener Leitungswasser
auskeimten.
63) Auch kleinere Pollenzellen kommen vor, welche jedoch (wie auch bei
einigen Primula-Arten) meist nicht keimen.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 31
genůgend feucht gehalten werden, reichlich Schláuche treibend. Solda-
nella minima und pusilla: wie vor. P. sehr ausgiebig, aber langsam
keimend, meist 12 bis 25 u i. D.
Ramondia pyrenaica: Sex. scheinbar nicht gut geschützt. 54)
Pollenk. elliptisch, 10 bis 15 « breit, 20 u lang.
Dodecantheon Meadia: Wie vorige. Pollenk. 8 bis 10, seltener
bis 15 w im Durchm. D. integrifolia: Wie vor. Pollenk. etwas grösser,
meist 10 bis 15 w im Durchm.
Cortusa Matthioli: Sex. vollständig geschützt. Pollenk. wie bei
Soldanella, Dodecantheon, Ramondia und Primula in grosser Menge
in Wasser keimend, 10 bis 15 « im Durchm., doch erfolgt die
Schlauchbildung bei Soldanella und Dodecanthon in kürzerer Zeit
als bei Cortusa und Ramondia.
Lysimachia verticillata, nummularia und secunda: Sex. nicht
geschützt. Pollenk. reichlich, aber ziemlich langsam Schläuche trei-
bend, ungleich gross, 15 bis 40 u im Durchm. (die grösseren lang-
samer keimend.)
Anagallis Monelli: Blüthen ombrophob. Pollenk. im Wasser nicht
keimend, 20 bis 30 w im Durchm. °°)
Cyclamen latifolium: Sex. geschützt. Pollenk. nicht keimend,
viele zu Grunde gehend, 10 bis 25 u im Durchm.
Kaufmannia Semenowii: Wie vorige. Pollenk. schon in 12 Stun-
den und rasch keimend.
Glaux maritima: Blüthen theilweise durch Laubblätter ge-
schützt. Pollenk. sehr ausgiebig, aber ziemlich langsam Schläuche
treibend, elliptisch, 20 bis 30 u breit, 35 u lang (doch kommen auch
noch kleinere Zellen vor).
Ordo Myrsineae. Pollenk. rundlich-tetraedrisch, resistent
in Wasser mehr (Ardisia) oder weniger (Jacquinia) reichlich Schläuche
treibend.
Ardisia humilis: Sex. in den herabgekrümmten Blüthen ge-
schützt. Pollenk. sehr klein (10 bis 20 w im Durchm.) im Prager
Leitungswasser im Juli sehr reichlich und rasch, im Frühjahr weniger
ausgiebig und langsam keimend.
Jacquinia ruscifolia: Sex. nicht geschützt. Pollenk. 20 bis 30 u
64) Über die streubüchsenförmigen Antheren von Dodecatheon, Ramondia,
Cyclamen u. à. vergl. Kerwer’s „Pflanzenleben“ II., p. 273.
65) Von Livrorss ist die Resistenzfähigkeit des Pollens von Anagallis
coerulea, Lysimachia nummularia, punctata, Primula Poissonii und Cyclamen
europaeum untersucht worden. (l. p. 24.)
32 XXIII. Anton Hansgirg:
(seltener blos 15 w) im Durchm., im Wasser spärlich und meist nur
kurze Schläuche bildend.
Ordo Plumbagineae. Sex. exponirt. Pollen empfindlich, im
Wasser nicht keimend, bald massenhaft (über 50°,) zu Grunde
gehend (z. B. Plumbago), oder ziemlich gut erhalten (z. B. Statice,
Armeria). Pollenk. rundlich-tetraedrisch oder elliptisch, mit fein pun-
ctirter oder netzförmig sculptirter Exine und breiten Austrittstellen.
Plumbago capensis: Pollenk. 60 bis 70 u im Durchm.
Armeria vulgaris, Laucheana, dianthoides und berlengensis:
Pollenk. 50 bis 80, seltener bis 70 w im Durchm. mit ölartigen
farblosen Tröpfehen an der Aussenschale.
Statice Suworowü: Pollenk. 36 bis 35 u im Durchm.
Ordo Gesneraceae. Bei den meisten Gesneraceen (Gesnera,
Streptocarpus, Tydaea, Cyrtodeira, Isoloma, Dicyrta, Hypocyrta, Sin-
ningia, Haberlea, Episeia, Gloxinia, Achimenes, Columnea, Aeschi-
nanthus u. ä.) sind die Geschlechtsorgane durch das Perianthium etc.
gegen einfallenden Regen gut geschützt, °%) bei einigen (Sinningia,
Saintpaulia u. ä.) ziemlich exponirt. Pollen meist widerstandsfähig
und oft in grosser Menge (über 50°/,) in Wasser keimend, oder
spärlich langsam Schläuche treibend; bei einigen Arten jedoch mehr
oder weniger empfindlich und in Wasser nicht keimend, kugelig oder
rundlich-tetraedrisch, mit glatter Exine.
Gesnera macrantha: Pollenk. ziemlich ausgiebig, aber langsam
keimend, 30 bis 40 u im Durchm., gut erhalten.
Cyrtodeira mettalica und cupreata: Pollenk. spärlich und lang-
sam kurze Schläuche treibend, bei der ersten Art 20 bis 30 u und
gut erhalten, bei der zweiten 30 bis 50 u im Durchm. und in grösserer
Menge zu Grunde gehend.
Tydaea hybrida: Pollenk. ziemlich ausgiebig, aber langsam
keimend, ungleich gross (20 bis 40 u im Durchm.), die kleineren wie
bei Cyrtodeira cupreata u. ä: weniger resistent und meist nicht
keimend.
Gatt. Streptocarpus: Pollenk. in Menge und rasch (S. Wend-
landii, Rhexii) oder weniger ausgiebig und langsamer (S. caulescens,
Humboldtii, Gardeneri) keimend, meist 20 bis 30 w im Durchm.,
mit langen, öfters am Vorderende stark gekrümmten Schläuchen.
56) Doch enthalten die Blüthen vieler Gesneraceen (Gloxinia, Tydaea, Cyrto-
deira u. ä.) oft Wasser in grösserer Menge.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 33
Dircaea cardinalis: Pollenk. reichlich und rasch keimend, 20
bis 35 u im Durchm.
Isoloma hirsuta: Pollenk. spärlich und langsam kurze Schläuche
treibend, etwa 30 u im Durchm.
Dicyrta candida: wie vorige. Pollenk. etwa 20 u im Durchm.
Hypocyrta strigillosa: wie vorige. 40 bis 50 « im Durchm.
- Columnea Schiedeana: wie vor. Pollenk. 30 bis 50 u im Durch-
messer.
Sinningia (Stenogastra) anciana: Pollenk. im Wasser nicht
keimend, °) 10 bis 30 w im Durchm.
Saintpaulia jonantha: wie vorige, doch gut erhalten, etwa 20 u
im Durchm.
Episcia (Physodeira) bicolor: Pollenk. ausgiebig und rasch kei-
mend, 25 bis 40 u im Durchm.
Gloxinia hybrida: wie vorige, aber langsamer Schläuche trei-
bend, 20 bis 40 u in Durchm., gut erhalten.
Haberlea rhodopensis: Pollenk. in Wasser spärlich und langsam
keimend, 15 bis 20 w im Durchm., viele zu Grunde gehend.
Gatt. Achimenes: Pollenk. schon nach 6 Stunden ziemlich aus-
giebig keimend (A. Haageana und A. sp.) oder nicht Schläuche
bildend (A. patens) und in grösserer Menge zu Grunde gehend,
15 bis 30 w im Durchm.
Chirita sinensis: Pollenk. in grosser Menge rasch keimend,
20 bis 50 w im Durchm.“*)
Ordo Pedalinecae. Sex. vollkommen geschützt. Pollenk. kugelig
oder fast elliptisch, mit schön sculptirter Exine, an welcher neben
grubenförmigen Vertiefungen“?) auch zahlreiche kleine Wärzchen
sich erheben, in Wasser nicht keimend und meist zu Grunde gehend
(z. B. bei Martynia lutea und proboscidea), oder ziemlich gut er-
halten (z. B. bei Sesamum indicum), etwa 40—100 u im Durchm.
Ordo Bignoniaceae. Sex. vollkommen geschützt. Pollen resi-
stent, im Wasser reichlich keimend. Pollenk. kugelig oder rundlich-
tetraedrisch, mit glatter Exine.
67) Die Blüthen, aus welchen ich den Pollen untersucht habe, waren nicht
ganz intact.
68) Über die Resistenzfáhigkeit von Aeschinanthus sp. vergl. Liprorss
eC7p2 126:
6) Nach Kerner’s „Pflanzenleben“, IL, p. 125. sind Pflanzen mit auf-
fallend sculptirter Exine der Pollenkörner auf tropische und subtropische Ge-
senden beschränkt und diese Sculpturen sollen zum Schutze der Pollenkörner
vor Nässe dienen. (l. c. p. 126.)
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897. o
34 XXIII. Anton Hansgirg:
Eccremocarpus scaber: Pollenk. ziemlich langsaın Schläuche
treibend, 30 bis 40 u im Durchm.
Ordo Acanthaceae. Geschlechtsorgane mehr oder weniger
geschützt oder exponirt (Ruellia). 7°) Pollen empfindlich, im Wasser
nicht keimend, aber meist ziemlich gut (bei Justicia oft weniger gut)
erhalten, länglich-elliptisch (Justicia), kugelig oder rundlich-tetrae-
drisch, weiss, gelb bis braun gefärbt, mit netzförmigen Verzierungen
an der Exine.
Dipteracanthus Herbstii und Schauerianus: Pollenk. 50 bis 80 u
im Durchm. [bei der zweiten Art etwas kleiner (55—70 u) als bei
der ersten Species. ]
Ruellia formosa: Pollenk. ungleich gross, 60 bis 110 w im
Durchm., Exine mit gröberen Verzierungen.
Thyrsacanthus rutilans: Pollenk. fast elliptisch, 50 bis 60 u
breit, 60 bis 80 u lang.
Justicia spectabilis und chrysostachys: Pollenk. bei der ersten
Art 20 bis 50 u breit, 50 bis 80 u lang, bei der zweiten Art
meist 40 bis 50 u breit, 60 bis 65 u lang ‘auch grössere Zellen
kommen vor).
Strobilanthes Dyrenianus: Pollenk. 30 bis 50 u breit, 50 bis
100 u lang, mit der Länge nach fast s-förmig gefurchter Exine.
Thunbergia Harrisii: Pollenk. in Wasser nicht keimend und meist
zu Grunde gehend, 60 bis 70 & im Durchm. '')
Ordo Serophulariaceae. Sex. vollkommen geschützt oder
exponirt. Pollen in Wasser sehr resistent, reichlich oder weniger
ausgiebig keimend oder empfindlich und nicht Schläuche treibend,
gut erhalten oder in Menge (über 50°/,) zu Grunde gehend. Pollenk.
kugelig, rundlich-tetraedrisch (Rhinanthus, Wulfenia, Pentstemon) oder
elliptisch (Celsia, Digitalis u. ä.) mit leicht convexen Seiten oder
fast eiförmig, mit glatter Exine.
Tetranema mexicana: Sex. geschützt. Pollenk. reichlich und
rasch keimeud, 20 bis 25 u im Durchm.
Paulownia imperalis : wie vorige im Wasser massenhaft Schläuche
treibend, 20 bis 30 « im Durchm.
Gatt. Mimulus: Sex. ziemlich gut geschützt. Pollen resistent
70%) Über die Streuwerke zahlreicher Acanthaceen, Scrophulariaceen, Oro-
bancheen u. ä. vergl. Krrxer „Pflanzenleben“ II. p, 271.
71) Auch bei dieser Art wird die Exine bei der Keimung (oder in Wasser)
durch spiralige Risse in schraubenförmig gewundene Bänder gespalten (vergl.
Kerner, Pflanzenleben, II., p. 102).
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 35
und in Wasser sehr ausgiebig und rasch (M. primuloides, cardi-
nalis), oder ziemlich langsam (M. moschatus) keimend und gut er-
halten, oder nur spärlich (M. californicus), oder keine Schläuche
treibend nnd über 50°/, zu Grunde gehend (M. cupreus und M.
(Diplacus) puniceus), *) meist 20 bis 40 bei Diplacus bis 50 u im
Durchmesser.
Gatt. Veronica: Blůthen ombrophob oder anombrophob. Pollen
nicht (V. austriaca, dichrus, rosea, spicata) oder spärlich und lang-
sam (V. pallida, chamaedıys, prostrata, umbrosa) in Wasser keimend,
meist gut erhalten oder (V. chamaedrys) in grösserer Menge zu Grunde
gehend, bei einigen Arten (V. chamaedrys, austriaca, umbrosa, dichrus)
30 bis 50 u, bei V. prostrata 25 bis 40, bei V. pallida 20 bis 60,
bei V. rosea und spicata 15—50 u im Durchm."")
Gatt. Verbascum: Sex. exponirt. Pollenk. reichlich und bald
(V. phoeniceum) oder spärlich und ziemlich langsam (V. lychnitis,
pyramidatum) keimend, 20 bis 30 w im Durchm. Bei V. heteromalum
jedoch im Wasser nicht keimend, aber gut erhalten, 15 bis 25 u im
Durchm., rostroth gefärbt.
Celsia pontica: Sex. exponirt. Pollenk. in Wasser keine Schläuche
treibend, jedoch gut erhalten, 10 « breit, 20 bis 25 u lang.
Nemesia versicolor: Sex. geschützt. Pollenk. spärlich und langsam
keimend, gut erhalten, 15 bis 20 u im Durchm.
Melampyrum arvense: wie vorige. Pollenk. 20 bis 30 u im
Durchm. M. nemorosum : wie vorige. Pollenk. jedoch blos 10 bis 20 u
im Durchm.
Gatt. Digitalis: Sex. geschützt. Pollenk. reichlich und gut
keimend, elliptisch, bei D. grandiflora, ochroleuca und luteo X purpurea
15 bis 25 u breit, 30 bis 35 lang.
Rhinanthus (Alectorolophus) hirsutus: Sex. geschützt. Pollenk.
nickt keimend, 30 bis 45 u im Durchm.
Wulfenia Amherstiae: Sex. geschützt. Pollenk. massenhaft und
ziemlich rasch keimend, 15 bis 25 w im Durchm.
Chaenorrhinum origanifolium: wie vorige. Pollenk. jedoch nur
spärlich und langsam keimend, 15 bis 25 u im Durchm.
Gatt. Linaria: Sex. vollkommen geschützt. Pollenk. bei einigen
Arten reichlich und rasch (L. saphirina, capraria), bei anderen spär-
72) Die Pollenkörner von Diplacus puniceus waren an den von mir micro-
scopisch untersuchten Proben nicht kugelig, sondern mehreckig.
75) Über Veronica orchidacea und longifolia vergl. Livrozss L c. p. 26.
8*
36 XXIES Anton Hansgirg:
lich und langsam (L. pallida, alpina, genistaefolia, dalmatica), oder
gar nicht (I. macrura, filifolia var. eglandulosa, arvensis) keimend,
aber gut erhalten, elliptisch, bei allen untersuchten Arten 10 bis
20 breit, 20 bis 25 lang.
Zaluzanskya lychnoides : Pollenk. ausgiebig und gut, die grössten
langsamer als die kleineren in Wasser keimend, 20 bis 40 u im
Durchm.
Maurandia antirrhiniflora: Sex. geschützt. Pollenk. ausgiebig,
aber langsam keimend, 15 bis 20 u im Durchm.
Gatt. Pentstemon: Sex. geschützt. Pollenk. ausgiebig (P. coeru-
lescens, barbatus) oder spärlich und langsam (P. barbatus var.) '%)
oder gar nicht (P. Menziesii) keimend, elliptisch, ungleich gross, bei
P. coerulescens meist 15 bis 20 u breit, etwa 25 u lang, seltener
grösser, bei P. Menziesii meist 20 bis 30 u im Durchm., selten bis
50 u, bei P. barbatus 50 bis 40 u.
'Scrophularia : Sex. nicht gut geschützt. Pollenk. reichlich und
rasch (S. Bornmülleri, chrysantha) oder weniger ausgiebig und ziemlich
langsam Schläuche treibend (S. vernalis, nodosa), oder nicht keimend
(S. peregrina), jedoch gut erhalten, rundlich-tetraedrisch, bei den
beiden genannten Arten 20 bis 40 u, bei S. vernalis und peregrina
20 bis 30 u, bei S nodosa 15 bis 25 u im Durchm.
Calceolaria integrifolia: Sex. geschützt. Pollenk. spärlich und
langsam keimend, 10 bis 15 w im Durchm.
Antirrhinum asarina: wie vorige, aber massenhaft und rasch
keimend, 15 bis 20 u breit, 20 bis 25 u lang A. majus: wie vor.
jedoch weniger ausgiebig Schläuche treibend, 15 bis 40 u im Durchm.
Collinsia multicolor: Sex. geschützt. Pollenk. spärlich und
ziemlich langsam keimend, gut erhalten, 15 bis 20 « im Durchm.
Schizanthus pinnatus: Sex. exponirt. Pollenk. spärlich und lang-
sam keimend, viele zu Grunde gehend, 40 bis 50 u im Durchm.
Alonsoa ineisifolia und albiflora: Sex. nicht geschützt. Pollenk.
reichlich und rasch keimend, 20 bis 40 w im Durchm.
Mazus rugosa: Sex. geschützt. Pollenk. ausgiebig und gut kei-
mend, 20 bis 35 u im Durchm. ”°)
4) Wie bei dieser Art so wurde auch der Pollen aus noch nicht geöffneten
Antheren von Calceolaria Burbidgei und Jovellana punctata untersucht und als
nicht keimfähig vorgefunden.
23) Über die Resistenzfähigkeit des Pollens anderer Scrophulariaceen siehe
LiproRss 1. c. p. 26.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 37
Ordo Orobanchaceae. Lathraca squamaria: Sex. nicht gut
geschützt. "“) Pollenk. in grosser Menge und rasch keimend, ungleich
gross, 30 bis 50 uw im Durchm., die grösseren weniger gut als die
kleineren lange und ziemlich breite Schläuche bildend.
Ordo Solanaceae. Sex. geschützt (Habrothamnus, Scopolia,
Phlox u. á.) oder exponirt (Lycium, Physochlaina u. ä.). Pollen sehr
resistent, in Wasser reichlich und rasch keimend (Nicotiana, Fabiana,
Habrothamnus) oder nur spärlich und langsam (Brunfelsia, Browallia)
oder keine (Solanum, Lycium, Physochlaina, Scopolia, Cestrum)
Schläuche treibend, kugelig oder rundlich-tetraedrisch, seltener 5- bis
7-eckig (Browallia), mit glatter Exine.
Habrothamnus elegans und fascicularis: Sex. geschützt. Pollen
ausgiebig, aber ziemlich langsam keimend, 40 bis 60, seltener bis
70 wu im Durchm.
Brunfelsia eximia und B. (Franciscea) ramosissima: Sex. ge-
schützt. Pollenk. resistent, in Wasser keimend (bei der ersteren Art
weniger gut, als bei der letzteren), bei B. americana nur vereinzelt
keimend und viele (fast 50°) zu Grunde gehend, 30 bis 60 u im
Durchm.
Physochlaina orientalis: Pollenk. in Wasser nicht keimend,
schlecht erhalten.
Cestrum Parqui: Wie vorige über 50°/° zu Grunde gehend.
Pollenk. 30 bis 4) u im Durchm.
Browallia speciosa: Sex. ziemlich geschützt. Pollenk. spärlich
aber gut (die kleinsten nicht) keimend, 5- bis 7-eckig, 40 bis 50 u
im Durchm., mit ziemlich dicken Schláuchen. DB. elata: Wie vor-
Pollenk. meist 5-eckig und etwa 40 bis 50, seltener nur 20 u im
Durchm. Mit kurzen, stumpfen Auswüchsen, seichten Einbuchtungen
und bald leicht convexen bald geraden, seltener concaven Seiten.
Nicotiana glauca, paniculata, affinis, persica: Sex. geschützt.
Pollenk. reichlich und rasch keimend, 20 bis 50 u im Durchm.
Lycium barbarum: Pollenk. nicht keimend, viele zu Grunde
sehend, 36 bis 50 u im Durchm.
Datura quercifolia und D. sp.: Wie vor. Pollenk. 40—70 u
im Durchm.
Scopolia viridiflora: Pollenk. in Wasser nicht keimend und
meist schlecht erhalten, 40 bis 60 w im Durchm. ”)
76) Vergl. Kerner „Pflanzenleben“ II., p. 271.
77) An einigen 50 bis 60 « grossen Pollenzellen, welche aus einer nicht
38 XXINI. Anton Hansgirg:
Fabiana imbricata: Sex. nicht gut geschützt. Pollenk. ungleich
gross, die kleineren weniger gut, als die grösseren Schläuche treibend,
gut erhalten, 20 bis 30 w im Durchm.
Solanum dulcamara, sisymbrifolium, melongena und čuberosum:
Sex. geschützt. Pollenk. blos bei S. sisymbrifolium ausgiebig und
rasch keimend, bei den übrigen Arten in Wasser nicht keimend, gut
erhalten, bei der ersten Art blos 10 u, bei den übrigen Species 20
bis 40 u im Durchm.
Nierembergia rivularis nnd frutescens: Sex. nicht gut geschützt.
Pollenk. in Wasser nicht keimend, schlecht erhalten, 40 bis 80 u
im Durchm.
Petunia nyctaginiflora: Wie vorige. Pollenk. spärlich und lang-
sam keimend, die kleinsten keine Schläuche treibend, 20 bis 50 (die
kleinsten blos 15) u im Durchm. ”®)
Ceratocaulos daturoides: Sex. wenig geschützt. Pollenk. ver-
einzelt keimend, meist 40 bis 70 u.
Ordo Convolvulaceae. Sex. geschützt, seltener exponirt.
Pollenk. empfindlich, in Wasser nicht keimend, oft viele zu Grunde
gehend, kugelig oder rundlich-tetraedrisch, mit nicht glatter, sondern
mit Grübchen versehener Exine und breiten Austrittstellen.
Gatt. Convolvulus. Blüthen meist ombrophob. Pollenk. in Wasser
keine Schläuche bildend und über 50°/, zu Grunde gehend, bei C.
tricolor var. roseus 40 bis 60 u, bei C. arvensis 50 bis 70 a im
Durchm.
Nolana prostrata: Blüthen regenscheu. Pollenk. in Wasser
nicht keimend, 30 bis 50 w im Durchm. Nolana sp.: Wie vorige.
Pollenk. 40 bis 50 u.
Calystegia dahurica: Sex. nicht gut geschützt. Pollenk. nicht
keimend, viele zu Grunde gehend, 50 bis 100 w im Durchm.
Ordo Polemoniaceae. Sex. geschützt oder exponirt. Pollen
empfindlich, in Wasser nicht keimend, mehr oder weniger gut erhalten
oder in grösserer Menge zu Grunde gehend (Polemonium u. ä.).
Pollenk. kugelig, mit ölartigen, öiters stark glänzenden Trópíchen an
der meist mit kleinen Wärzchen verzierten (Phlox) Exine.
ganz intacten Blüthe stammten, war eine kurze (warzenförmige) Hervorstülpung
vorhanden.
78) Über den nicht widerstandsfähigen Pollen von Anisodus luridus einiger
Datura-, Nicotiana-, Solanum-Arten etc. sowie über die Resistenzfähigkeit des Pollens
von einigen anderen Solanaceen Arten gegen Wasser vergl. Liprorss 1. c. p. 25,
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 39
Gatt. Polemonium: Blüthen ombrophob. Pollenk. nicht keimend,
viele platzend (P. himalayanum u. reptans) oder ziemlich gut erhalten
(P. coeruleum), 30 bis 50, seltener 60 & (bei P. himalayanum meist
nur 30 bis 35 u) im Durchm.
Phlox setacea, crassifolia, Drumondi und subulata: Sex. ge-
schützt. ’®) Pollenk. meist gut erhalten, bei allen untersuchten Arten
20 bis 50, seltener (P. crassifolia) bis 55 w im Durchm.
Leptodactylon (Giha) californicum und Leptosiphon (Gilia)
androsaceus und aureus: Blüthen ombrophob. Sex. geschützt. Pollenk.
nicht keimend, bei der zuerst genannten Art 15 bis 20, bei den
Leptosiphon-Arten 30 bis 50 u im Durchm.
Navarretia (Gia) involucrata: Wie vorige. Pollenk. 35 bis 50 u
im Durchm.
Bonplandia geminiflora: Sex. nicht geschützt. Pollenk. ungleich
gross, 50 bis 70 u im Durchm.
Ordo Hydrophyllaceae. Sex. geschützt (Nemophila) oder
exponirt (Whitlawia, Eutoca, Phacelia, Romanzoffia). Pollen reichlich
und gut (Romanzoffia) oder spärlich und langsam keimend (Nemo-
phila, Whitlawia) oder keine (Eutoca und einige Phacelia-Arten)
Schläuche treibend, rundlich tetraedrisch oder elliptisch (Phacelia),
mit glatter Exine.
Gatt. Phacelia: Pollenk. ziemlich ausgiebig aber langsam (Ph.
bipinnatifida) oder spärlich (Ph. bipinnata) oder keine (Ph. tanaceti-
folia) Schläuche treibend, gut erhalten, elliptisch bei den zwei zuerst
genannten Arten 15 bis 25 u breit, etwa 30 u lang, bei der letzten
Art 10 bis 20 u breit, 20 bis 30 u lang.
Nemophila maculata: Blüthen ombrophob. Pollenk. 15 bis 30 u
im Durchm.
Whitlawia grandiflora: Pollenk. elliptisch 20 bis 40 u im Durchm.
Eutoca Menziesü: wie vorige; 50 bis 40 u breit, etwa 50 u lang.
Romanzoffia sitehensis: Pollenk. 20 bis 30 u im Durchm., mit
ziemlich dicken Schläuchen. *“)
Ordo Boraginaceae. Geschlechtsorgane meist vollkommen
oder ziemlich gut geschützt (Pulmonaria, Symphytum, Nonnea, Arne-
79) Vergl. Kerner „Pflunzenleben“, I. p. 111.
50) Über die Widerstandsfähigkeit des Pollens von Phacelia congesta und
anderer Hydrophyllaceen vergl. Livrorss c. p. 24.
40 XXIII. Anton Hansgirg:
bia, ®) Mertensia, Cerinthe“*) oder exponirt (Psilostemon, Echium
u. à.) Pollenk. in Wasser nicht keimend, meist aber gut erhalten,
seltener (Symphytum) viele zu Grunde gehend, kugelig oder kurz-
elliptisch bis biscuitformig, mit glatter, oft gefurchter Exine.
Pulmonaria rubra, obscura, mollissima und mollis: Pollenk. in
Wasser nicht keimend (blos bei P. obscura fand ich einmal einige
P. mit Schläuchen, die am Ende spiralförmig gekrümmt waren) meist
20 bis 40 u breit, 40 bis 50 u lang.
Symphytum uliginosum, grandiflorum und cordatum: Pollenk.
ungleich gross, 15 bis 35 (S. uliginosum) oder 20 bis 40 u (8. cor-
datum) breit, 40 bis 55 u Jang.
Nonnea pulla und lutea: Pollenk. 20 bis 30 u im Durchm.
Mertensia sibirica: Pollenk. sehr klein, 5 bis 6 u breit, 8 bis
10 u lang.
Cerinthe retorta: Pollenk. 10 bis 20 u breit, 15 bis 25 u lang.
Arnebia echioides: Pollenk. 15 bis 30 u im Durchm.
Psilostemon orientalis: Pollenk. 20 bis 30 u im Durchm. *)
Omphalodes amplexicaulis und linifolia: Blüthen ombrophob.
Pollenk. blos 5 bis 6 w breit, etwa 10 bis 12 u lang.
Echium vulgare und rubrum: Sex. exponirt. Pollenk. 15 bis
20 u im Durchm.
Borago officinalis: Wie vorige.°*) Pollenk. 25 bis 30 u im
Durchm.
Anchusa (Coryolopha) sempervirens: Sex. geschützt. Pollenk.
10 bis 20 u im Durchm.
Ordo Gentianaceae. Sex. geschützt oder exponirt. Pollenk.
sehr resistent, im Wasser mehr oder weniger ausgiebig keimend oder
keine Schläuche bildend (Exacum), rundlich-tetraedrisch, mit leicht
convexen Seiten und glatter oder fein punctirter Exine.
#1) Wie bei Arnebia, bei welcher durch die enge Mündung der Corollen-
röhre weder Thau noch Regen zu den in der Röhre eingefügten Antheren ge-
langen kann, wie ich mich wiederholt überzeugt habe, so sind auch andere
Boragineen mit aufrechten Blüthen durch die in der Corollenröhre befindlichen
pollenbedeckenden Antheren vor Benetzung des Pollens durch Regen etc. geschützt.
#2) Uber die Streukegel von Cerinthe, Symphytum u. à vergl. Krrxer
„Pflanzenleben“, IL, p. 275.
83) Über die Resistenzfáhigkeit des Pollens einiger Boragineen siehe Luv-
FORSS L. c. p. 26.
84) Trotz der Exponirung der Staubgefásse ist der Pollenschutz bei Borago,
Psilostemon u. ä. doch durch dichten Schluss der Antheren und Öffnung der-
selben nach der Innenseite gesichert
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 41
Gatt. Gentiana: Blüthen bei einigen Arten ziemlich stark
regenscheu. Pollenk. ausgiebig, aber ziemlich langsam (G. excissa)
oder keine (G. bavarica, Rocheliana, pumila) Schläuche treibend, gut
erhalten, meist 30 bis 50 (seltener blos 20) w im Durchm. Die klei-
neren weniger gut keimend als die grossen. °°)
Menyanthes trifoliata: Sex. exponiert. Pollenk. in grösserer
Menge, aber ziemlich langsam dicke Schläuche treibend, 30 bis 70 u
im Durchm. Die grösseren P. besser als die kleineren keimend.
Limnanthemum Humboldtianum: Sex. nicht geschützt. Pollenk.
spärlich und langsam keimend, viele zu Grunde gehend, 25—45 u
im Durchm.
Exacum affine: Wie vorige, jedoch keine Schläuche bildend.
Ordo Loganiaceae. Buddleia japonica : Sex. geschützt. Pollenk.
reichlich, aber ziemlich langsam in Wasser keimend, 15—20 u im
Durchm., fast kugelig, mit glatter, nicht sculptirter Exine.
Ordo Apocynaceae. Sex. geschützt. Pollen in Wasser keimend,
viele zu Grunde gehend, rundlich-tetraedrisch, mit nicht sculptirter
Exine.
Vinca intermedia und V. minor auch var. angustifolia: Pollenk.
ziemlich ausgiebig und gut keimend, lange und dicke Schläuche treibend,
bei der ersten Art meist 70 bis 110, bei der zweiten 80 bis 100 u im
Durchm.
Amsonia latifolia: Wie vorige. Pollenk. 40—50, seltener bis
65 u im Durchm., dicke Schläuche treibend.
Ordo Oleaceae. Sex. geschützt oder exponirt. Pollen mehr
oder weniger reichlich und rasch in Wasser keimend (Forsythia,
Jasminum), oder spärlich und langsam (Ligustrum) oder keine (Sy-
ringa) Schläuche treibend, kugelig oder rundlich-tetraedisch, seltener
(Syringa) vier- bis fünfeckig, mit fast glatter Exine.
Forsythia viridissima, suspensa und Fortunei: Sex. geschützt.
Pollen bei den beiden zuletzt genannten Arten gut, bei F. viridissima
jedoch in Berliner Leitungswasser nur vereinzelt und schlecht keimend.
Jasminum fruticans und Wallichianum: Sex. nicht gut geschützt.
Pollenk. bei der ersten Art reichlich und rasch, bei der zweiten
spärlich und langsam dicke Schläuche treibend, 40—60 u im Durchm.
Ligustrum vulgare: Sex. exponirt. Pollenk. sporadisch und lang-
sam keimend, 20—50 u im Durchm.
=) Über Gentiana ciliata, asclepiadea und germanica siehe Linrorss
cp. 27.
49 XXIII. Anton Hansgirg:
Syringa rothomagensis: Wie vorige. Pollenk. nicht keimend,
aber gut erhalten, 20—55 u im Durchm.
Ordo Lobeliaceae. Sex. meist gut geschůtzt. Pollen resistent
und im Wasser mehr oder weniger ausgiebig keimend und gut er-
halten oder keine Schläuche bildend. Pollenk. rundlich-tetraedrisch
oder fast elliptisch, mit nicht sculptirter Exine.
Gatt. Lobelia : Pollenk. ziemlich ausgiebig (L. urens) oder keine
Schläuche treibend (L. decumbens), 20 —40 u im Durchm.
Siphocampylos bicolor: Sex. geschützt. Pollenk. vereinzelt und
sehr langsam keimend, 20—40 u im Durchm.
Downingia (Clintonia) pulchella und D. (C.) elegans: Wie vorige.
Pollenk. bei der ersteren Art reichlich, bei der letzteren spärlich
und ziemlich langsam Schläuche treibend, 30—50 u im Durchm.*“)
Ordo Campanulaceae. Sex. exponirt oder geschützt. Pollen
resistent, in Wasser reichlich und gut keimend oder keine Schläuche
treibend, aber meist gut erhalten, seltener (Centropogon) viele zu
Grunde gehend, kugelig oder rundlich-tetraedrisch mit glatter oder
grob punctirter Exine.
Gatt. Campanula: Blüthen ombrophob oder nicht regenscheu,
mit gegen Regen geschützten (C. patula, Reuteriana u. ä.), seltener
fast ungeschützten (C. persicifolia u. ä.) Geschlechtsorganen.*") Pollenk.
bei C. glomerata, nobilis, patula, persicifolia, attica, ausgiebig und
ziemlich rasch keimend, 20—50 bei C. Attica 15—55 u im Durchm.
Die kleineren Pollenzellen meist besser als die grösseren keimend
und ziemlich dicke, oft gekrümmte lange Schläuche treibend, bei C.
Reuteriana nicht keimend.“*)
Centropogon Lucianus: Pollen gut geschützt, obwohl die An-
theren weit aus der Blüthe hervorragen. Pollenk. in Wasser nicht
keimend, etwa 30—40 u im Durchm.
Symphiandra ossetica: Sex. gut geschützt. Pollenk. reichlich
und gut keimend, 30—40 u im Durchm.
Marianthemum sibiricum: Wie vorige, doch weniger ausgiebig
und langsam keimend und stark (spiralig) gekrümmte Schläuche trei-
bend, 20—50 u im Durchm.
s6) Über die Widerstandsfähigkeit des Pollens von Lobelia cardinalis, in-
flata, fulgens, erinus, syphilitica und anderer Lobeliaceen vergl. Livrozss L. c. p. 28,
87) Vergl. auch KrRxER „Pflanzenleben“ II. p. 112, 127.
88) Über Campanula lactiflora, canescens und medium vergl. Liprorss 1.
©. p. 28.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 43
Glossocomia clematidea: Sex. vollkommen geschützt. Pollenk.
nicht keimend, 40—60 u im Durchm.
Ordo Valerianae. Sex. exponirt. Pollenk. meist nicht resistent,
seltener (nur sporadisch) keimend und sehr kurze Schläuche bildend,
rundlich-tetraedrisch, mit leicht convexen Seiten und grob punctirter
Exine.
Valeriana dioica: Pollenk. nur vereinzelt in den ersten Stadien
der Schläuchbildung, 20—40 u im Durchm.
Plectritis (Beckea) samolifolia: Pollenk. nicht keimend und
viele zu Grunde gehend, 40—60 u im Durchm.*“)
Ordo Dipsaceae. Sex. exponirt. Pollen nicht resistent, meist
in Wasser bald zu Grunde gehend.°°) Pollenzellen rundlich-tetraedrisch,
mit punctirter Exine.
Asterocephalus prolifer und ochroleucus (Scabiosa ochroleuca):
Pollenk. bei der ersten Art meist 90—100, bei der zweiten 50—70 u
im Durchm.
Cephalaria Vaillantii: Wie vorige. Pollenzellen 80 bis 120 u
im Durchm.
Scabiosa (Knautia) arvensis: Wie vorige, doch bald in Wasser
platzend, 70—100 « im Durchm.
Pterocephalus palaestinus: Pollenk. 80—130 u im Durchm.
Ordo Compositae. Sex. geschützt°') (so bei allen Arten mit
ombrophoben Blüthen oder Blůthenkopfchen) oder exponirt. Pollenk.
in Wasser nicht keimend, jedoch meist gut erhalten, kugelig, rundlich-
tetraedrisch oder polyedrisch und krystallartig (so z. B. bei Trago-
pogon ruber und Taraxacum officinale) mit kurz stacheliger Exine
(blos bei den Cynaroiden ohne Stacheln) und öfters mit stumpfen
Wärzchen (Centaurea jacea u. ä.), weiss, gelb bis grünlichgelb gefärbt.
Bei nachfolgenden Arten, deren Pollen ich mikroskopisch unter-
sucht habe, waren die in Wasser keine Schläuche treibenden Pollen-
körner bezüglich der äusseren Form, Farbe und Grösse, sehr ähnlich
und meist nur 15—30 w im Durch.: Hymenostoma Fontanesii, Bel-
lium bellidiodes, Sanvitalia procumbens, Erigeron caucasicus, Eurybya
lyrata, Neurochlaena Noakii, Chrysanthemum (Leucanthemum) mon-
9) Auch andere Valerianaceen besitzen einen in Wasser platzenden Pollen,
vergl. LrmroRss ]. c. p. 27.
90) Bei den meisten von mir untersuchten Dipsaceen ist an den in Wasser
24 Stunden lang liegenden Pollenkörnern das Protoplasma in Form von kurzen und
dicken (fussförmigen) Ausstülpungen an den Austrittstellen hervorgeguollen,
>!) Vergl. auch Krrxer „Pflanzenleben“, IT. p. 125.
44 XXIII. Arton Hansgirg:
tanum var. aduncum, anisocephalum, Bellis perennis, rotundifolia,
Eclipta patula, Lonas inodora, Madaria racemosa, Lasthenia Bridgesii
Ptilomeris coronaria, Rhodanthe Manglesii, Quizotia oleifera, Achillaea
vulgaris, rupestris (bei A. fililoba von 20 —40 u im Durchm.) Bellidia-
strum Michelii, Helipterum anthemoides, Senecio crispatus, vulgaris,
Pyrethrum Tschichatschewi, Anthemis montana, arvensis (bei A. aizoon
bis 35 u im Durchm.), Hieracium praealtum, pilosela, Doronicum
lucidum, Aphelexissesamoides, Alloizonium (Cryptostemma) arctoideum.
Bei einigen Arten waren die Pollenzellen etwas grösser, so z.
B. bei Gazania splendens, Bidens chilensis 30—35 u, Doronicum
Columnae, Sphenogyne anthemoides, Mulgedium macrophyllum, Tussi-
lago farfara, Petasites albus, Kablikianus, officinalis, Quizotia Schim-
perei, Tragopogon ruber, Hyoseris lucida meist 30—40 u, bei Tara-
xanum officinale 30—55 u, bei Ligularia speciosa und Calendula
meteor 30—45 u, bei Saussurea discolor und Centaurea dealbata,
cyanus, paniculata und montana 30—50 u (bei C. Marshaliana blos
20—55 u), bei Agathea amelloides 20—35. Auch der Pollen von
Tussilago farfara, Petasites vulgaris, Ferdinanda eminens, Senecio
Kleinioides keimt nicht in Wasser.“*)
Ordo Selagineae. Sex. scheinbar exponirt.“?) Pollen in Wasser
nicht keimend, aber ziemlich gut erhalten, rundlich-tetraedrisch, mit
glatter Exine.
Hebenstreitia dentata: Pollenk. 15—30 u.
Globularia nudicaulis: Pollen in Wasser keine Schläuche treibend.
Ordo Verbenaceae. Sex. exponirt. Pollenk. nicht keimend,
gut erhalten oder in grösserer Menge zu Grunde gehend, rundlich-
tetraedisch, mit nicht sculptirter Exine.
Clerodendron infortunatum und Thompsonii: Sex. exponirt.
Pollenk. 50—70 u im Durchm., bei der letzteren Art empfindlicher
als bei der ersten Art.
Ordo Labiatae. Sex. geschützt oder exponirt. Pollenk. in
Wasser keimend (Rusellia, Lamium, Galeobdolon, Marubium leonu-
roides) oder meist keine Schläuche treibend, gut erhalten, oder
platzend,"“) meist elliptisch oder rundlich-tetraedrisch, zumeist braun
gefärbt, mit glatter, öfters (Prunella laciniata, grandiflora, Salvia gra-
9%) Über andere Compositen siehe bei Laprorss I. €. p. 28.
%) Verg. KrRvER „Pflanzenleben“, II, p. 122.
94) Vergl. auch Livrosss ]. c. p. 27. (insb. bei einigen Nepeta-, Betonica-;
Lamium- und Mentha-Arten).
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 45
veolens u. ä.) mit fettem Öle überzogener und der Länge nach ge-
furchter (Teucrium, Sideritis, Salvia u. 4.) Exine.
Gatt. Salvia: Sex. gut (oder so z. B. bei S. Heerii, macrostachya
u. á.) nicht gut geschützt. Pollenk. ungleich gross (bei S. verticillata,
violacea und graveolens 20 bis 35 u im Durchm., bei S. splendens
40 u breit, 50—60 u lang, bei S. macrostachya 40—50 u breit, 70
bis 80 u lang, bei S. Heerii 30-40 u breit, 45—60 u lang, bei S.
pratensis 30—40 u breit, bis 50 u lang, bei S. rufescens 20—30 u
breit, 40—45 u lang, bei S. officinalis var. aurita 20—50 u im
Durchm.), in Wasser nicht keimend, jedoch gut erhalten.
Gatt. Scutellaria: Sex. geschützt. Pollenk. bei einigen Arten
(S. rupestris) spärlich und langsam, bei anderen Species (S. alpina,
villosa) keine Schläuche treibend, 20—30 u breit, 30—50 u lang,
die kleineren besser als die grösseren keimend.
Gatt. Lamium: Pollenk. bei L. galeobdolon in grösserer Menge,
aber ziemlich langsam keimend [bei L. album und L. garganicum
nur sporadisch, bei L. (Orvala) lamioides, purpureum, L. album X
maculatum keine Schläuche treibend], 20—40 u im Durchm. (bei L.
galeobdolon meist 20 - 25 u breit, 30—35 u lang).
Galeopsis speciosa und angustifolia: Sex. geschützt. Pollenk.
nicht keimend, gut erhalten, bei der ersteren Art 40—45 u, bei der
letzteren Species 30—40 u im Durchm.
Monarda cristata: Wie vorige. Pollenk. 35—40 u breit, 40 bis
50 u lang.
Panzeria sibirica und Ballota nigra: Wie vorige. Pollenk. bei
diesen beiden Arten 20—30 u im Durch.
Teucrium siculum und polium: Sex. exponirt. Pollenk. nicht
keimend, gut erhalten, 20—30 u breit, 30—45 u lang.
Betonica scardica: Sex. ziemlich exponirt. Pollenk. nicht kei-
mend, über 50°/, zu Grunde gehend, 20-—35 u breit, bis 40 u lang.
Prunella laciniata: Wie vorige. Pollenk. 30 —40 u im Durchm.
Ajuga Laxmannit und genevensis: Wie vorige. Pollenk. 10 bis
20 u breit, 20—30 (bei A. Laxmannii bis 35) u lang.
Westringia longifolia: Sex. gut geschützt, sonst wie vorige.
Pollenk. meist 50—55 u im Durchm.
Stachys recta: Wie vorige. Pollenk. 20—35 u im Durchm.
Melittis melisophyllum: Wie vorige. Pollenk. 30 bis 40 u im
Durchm.
Horminum pyrenaicum: Wie vorige. Pollenk. 30 - 40 u breit,
40—50 u lang.
46 XXIII. Anton Hansgirg:
Rusellia sarmentosa: Wie vor.”°) Pollen ziemlich ausgiebig kei-
mend, 15—20 u im Durchm.
Nepeta Mussini: Sex. ziemlich exponirt. Pollenk. nicht keimend,
über 50°/, zu Grunde gehend, meist 20—30 (seltener blos 15) u im
Durchm.
Thymus serpyllum: Wie vorige. Pollenk. 25—35 u breit, 40 bis
45 u lang.
| Phlomis tuberosa: Wie vor. Pollenk. blos 20—30 u im Durchm.
Marubium leonuroides: Sex. geschützt. Pollenk. in Wasser reich-
lich, aber langsam keimend, 20—30 u im Durchm.
Ordo Caprifoliaceae. Sex. meist exponirt, seltener (Vesalea)
vollkommen geschützt. Pollen nicht oder nur vereinzelt, seltener
reichlich (Diervilla) Schläuche treibend, meist bald zu Grunde gehend.
Pollenk. kugelig oder rundlich-tetraedrisch, mit fein punctirter, seltener
(Diervilla) mit feinen und kurzen Stacheln spärlich versehener Exine.
Gatt. Lonicera: Sex. nicht geschützt. Pollen oft sehr empfindlich
(L. pallida, ciliata), in Wasser nicht keimend oder spärlich kurze
Schläuche treibend (L. periclymenum), bei den zwei zuerst genannten
Arten 40—80, bei der letzteren Species 80—110 u im Durchm.
Viburnum (Tinus) laurifolium: Sex. exponirt. Pollenk. nicht
keimend, gut erhalten 20 -40 u im Durchm.
Vesalea floribunda: Pollenk. sehr empfindlich, über 50°/, im
Wasser platzend, 50—80 u im Durchm.
Diervilla (Weigelia) arborea: Sex. nicht gut geschützt. Pollenk.
ausgiebig und rasch in Wasser keimend, ungleich gross, 30—70 u
im Durchm., die kleineren besser als die grösseren dicke und lange
Schläuche treibend.*“)
Caprifolium fuchsoides: Sex. exponirt. Pollenk. nicht keimend,
50—100 u im Durchm.
Ordo Rubiaceae. Sex. exponirt oder geschützt. Pollen resistent,
in Wasser meist gut keimend, kugelig, oder tonnenförmig (Crucia-
nella), mit nicht sculptirter Exine.
Asperula odorata: Sex. nicht geschützt. Pollenk. spärlich und
langsam keimend, 15—20 u im Durchm.
Galium mollugo: Wie vorige. Pollenk. 20—25 w im Durchm.
Bowvardia linearis: Sex. ziemlich geschützt. Pollenk. ausgiebig
und gut keimend, 30—40 u im Durchm.
©) Ja die Blůthen dringt jedoch Wasser bei Regenwetter etc. ein.
96) Uber die Widerstandsfähigkeit des Pollens von Diervilla rosea, splendens,
u. A. vergl. Livrozss, l. c. p. 17.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 417
C. Polypetalae.
Ordo Rosaceae. Sex. exponirt oder geschützt. Pollen sehr re-
sistent, in Wasser sehr reichlich oder spärlich keimend, seltener keine
Schläuche treibend, jedoch meist gut erhalten, seltener zu Grunde
gehend, kugelig, rundlich-tetraedrisch, oder elliptisch bis fast eiförmig
oder von unregelmässig viereckiger Gestalt, mit glatter Exine.
I. Amygdaleae. Gatt. Prunus: Sex. exponirt. Pollenk. ausgiebig
und rasch (P. myrobalana var. Pissardi, domestica, divaricata, spinosa)
oder spärlich bis gar nicht (P. fruticosa, cerasus) keimend, meist 25
bis 50 w im Durchm., seltener kommen auch kleinere (P. fruticosa,
divaricata) oder etwas grössere (P. domestica) Pollenzellen vor. Bei
P. cerasus gehen oft viele Körner zu Grunde.
Amygdalus persica: Pollenk. spärlich, aber bald Schläuche trei-
bend, etwa 50 u im D.
II. Pomeae. Gatt. Pirus: Sex. nicht geschützt. Pollen resistent,
in Wasser reichlich und rasch (P. malus, communis) lange und dünn-
häutige Schläuche treibend oder nur vereinzelt und langsam keimend
(P. spectabilis), meist 30—50 u i. D. (bei P. malus ungleich gross,
meist 25—50 u i. D., die kleineren nicht keimend).
Cydoma vulgaris und japonica: Sex. exponirt. Pollen bei der
ersteren Art reichlich, bei der letzteren spärlich und langsam keimend,
viele zu Grunde gehend, 30—50 u i. D., Schläuche ziemlich dick
und kurz.
Amelanchier canadensis: Wie vorige. Pollen in Wasser nicht
keimend, jedoch gut erhalten, 30—50 u i. D.
Cotoneaster crenulata und buxifolia: Wie vorige. Pollenk. bei
der ersten Art ziemlich ausgiebig, bei der zweiten keine Schläuche
treibend, 25—50 u i. D.
Crataegus cuneata und Douglasii: Sex. exponirt. Pollen bei der
zweiten Art ziemlich ausgiebig, bei der ersten spärlich und langsam
keimend, meist 40—50, seltener 30—70 u i. D.
III. Roseae etc. Gatt. Rosa: Geschlechtsorgane bei den ombro-
phob krümmungsfähigen Arten geschützt, bei anderen exponirt. Pollen
meist sehr resistent, in Wasser reichlich keimend und gut erhalten, (R.
alpina), bei einigen (R. canina) vereinzelt oder keine Schläuche trei-
bend und schlecht erhalten, von verschiedener Grösse und Form,
meist 20 bis 50 u i. D.
Rhaphiolepis indica: Pollenk. in Wasser nicht keimend, 20 bis
30 u breit, 30—40 u lang.
48 XXIII. Anton Hansgirg:
Comarum palustre: Sex. exponirt. Pollenk. spärlich und langsam
keimend, 15—35 u i. D.
Gatt. Rubus: Sex. exponirt, bei einigen (R. deliciosus u. ä.),
jedoch mehr oder weniger geschůtzt. Pollenk. ausgiebig (R. odoratus,
caesius, deliciosus) oder spärlich (R. laciniatus, u. á.) und langsam
keimend oder keine Schläuche treibend (R. biflorus), aber gut erhalten,
meist 20 bis 40 u (bei R. biflorus kommen noch kleinere Pollen-
körner vor).
Gillema trifohata und Kerria japonica: Sex. nicht geschützt.
Pollenk. reichlich und rasch keimend, 15—25 u i. D.
Neillia thyrsiflora und Neviusia alabamensis: Wie vorige. Pollenk.
ausgiebig und rasch keimend, 20—30 u i. D. (bei Neviusia kommen
auch kleinere Pollenzellen vor).
Rhodotypus kerroides: Wie vor. Pollenk. massenhaft und rasch
gut ausgebildete Schläuche treibend, 30 -40 u i. D.
Waldsteinia trifolia und geoides: Pollenk. in Wasser gut kei-
mend, 20—40 u i. D.
Dryas Drummond: Sex. geschützt, bei D. octopetala exponirt.
Pollenk. in grosser Menge und rasch keimend, ungleich gross, meist
20—40 u i. D.
Gatt. Geum: Sex. geschützt oder exponirt. Pollenk. reichlich
(G. rhaeticum = reptans X montanum, chilense, intermedium) oder
spärlich und langsam (G. coccineum, rivale) oder keine (G. pyrenaicum)
Schläuche bildend, bei einigen Arten (G. rhaeticum, coceineum, inter-
medium) 20—40 u, bei anderen ungleich gross (G. pyrenaicum) und
von 20—50 u i. D., bei G. rivale meist 20—30 u i. D.
Fragaria mexicana und elatior: Sex. nicht gut geschützt. Pollenk.
spärlich und langsam keimend, 15—30 u i. D.
Comaropsis sibirica: Pollenk. in Wasser nicht keimend, 30 bis
40 u i. D.
Duchesnea fragarioides: Sex. nicht geschützt. Pollenk. reichlich,
aber ziemlich langsam keimend, 20—40 u i. D.
Sanguisorba pulchella: Wie vorige. Pollenk. in Wasser nicht
keimend, jedoch gut erhalten, 20—30 u i. D.
Agrimonia eupatoria, procera und agrimonoides: Sex. exponirt.
Pollenk. blos bei A. procera in Wasser gut keimend, bei den zwei
anderen Arten keine Schläuche treibend, 20 bis 40 u breit, 40 bis
50 u lang.
Gatt. Spiraea: Sex. nicht geschützt, Pollenk. ausgiebig und rasch
(S. nana) oder ziemlich langsam (S chinensis, hypericifolia var. erecta)
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 49
oder spärlich (S. lanceolata, filipendula, palmata) Schläuche treibend,
gut erhalten, meist 15 bis 25 (bei S. palmata bis 30) u i. D., die
grösseren besser als die kleineren keimend.
Gatt. Potentilla: Sex. bei allen Arten mit ombrophoben Blüthen
gut geschützt, bei einigen Species mit anombrophoben Blumen ex-
ponirt. Pollenk. resistent, meist reichlich (P. reptans, stolonifera,
Kotschyana, cinerea, heptaphylla, rubens, - anserina) oder ziemlich
spärlich und oft langsam (P. splendens, cataclines, Brennia, micrantha,
montenegrina), bis sehr sporadisch oder gar keine (P. alba, rupestris,
millegrana, Gaudini, geoides, argentea) Schläuche treibend, nicht
selten ungleich gross und von verschiedener Form (P. splendens),
meist 15—30, oder 40 (P. heptaphylla), seltener (so z. B. P. cata-
clines) 40—50 u im Duchm., gut erhalten oder viele zu Grunde ge-
hend (P. alba). Schläuche ziemlich dick und ungleich lang.
Ordo Coriarieae. Coriaria nepalensis: Sex. exponirt. Pollenk.
in Wasser reichlich und rasch keimend, fast kugelig, mit glatter Exine,
20- -35 u im Durchm. Keimschläuche dünnhäutig, oft mit kurzer
seitlicher Aussackung.
Ordo Leguminosae. Geschlechtsorgane vollkommen geschützt
(Papilionaceae) oder exponirt (Caesalpinaceae, Mimosaceae). Pollen
meist sehr resistent und in Wasser in grosser Menge und rasch kei-
mend, oder keine Schläuche treibend (Psoralea, Pultaenea, Onobrychis,
Hedysarum, Trifolium, Indigofera). Pollenkörner elliptisch, eiförmig
oder rundlich-tetraedrisch, bis fast knollenförmig, blass ziegelroth,
goldgelb, gelb, orangefarbig bis bräunlich gefärbt, mit fast glatter
oder netzförmig sculptirter (Psoralea) Exine, meist lange, dünne
Schläuche treibend, welche in der Regel nicht aus einem Pollende,
sondern von der Mitte einer Längsseite entspringen.
Gatt. Cytisus: Pollenk. ausgiebig (über 50°/, bei C. nigricans,
C. biflorus) und rasch (C. uralensis, Weldeni und capitatus) oder
vereinzelt und langsam (C. grandiflorus) keimend, gut erhalten oder
ziemlich viele (C. biflorus) zu Grunde gehend, 20—30 (bei C. grandi-
florus 30—40) u im Durchm.
Galega orientalis und officinalis: Pollenk. bei der ersteren Art
massenhaft und rasch, bei der letzteren spärlich und langsam keimend,
10—15 u breit, etwa 20 u lang.
Gatt. Lotus: Pollenk. massenhaft und schnell (L. peliorrhynchus)
oder 'angsam (L. Jacobaeus) oder spärlich und sehr langsam (L. ge-
belia, corniculatus) Schläuche treibend, meist gut erhalten, 10 —20,
seltener bis 25 u i. D.
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897. 4
50 XXIII. Anton Hansgirg:
Coronilla montana und rostrata: Pollenk. bei der ersteren Art
massenhaft, bei der letzteren ausgiebig keimend, 15—35 u im Durchm.
Die grösseren P. meist keine Schläuche treibend. Coronilla emerus, varia
und vaginalis: Pollenk. ziemlich ausgiebig und gut Schläuche treibend,
15—30 oder 30—40 u i. D. Die grösseren P. meist nicht keimend.
Gatt. ZLathyrus (incl. Orobus): Pollenk. in ausserordentlich
grosser Menge und rasch keimend (0. roseus, formosus, pannonicus,
aureus, venetus, flaccidus, vernus, L. pratensis, giganteus, pisiformis)
oder weniger ausgiebig und ziemlich langsam (L. aphaca, sativus var.
albus) oft sehr lange und dünne Schläuche treibend, ungleich gross,
meist 20—40 u breit, 30 oder 40—50 u lang (bei L. pisiformis je-
doch nur 20—25 u i. D.), die kleineren besser als die grossen kei-
mend (so bei O. roseus u. ä.).
Pultaenea tenuifolia: Pollenk. in Wasser nicht keimend, gut
erhalten, etwa 20 u i. D.
Psoralea bituminosa und palestrina: Pollenk. wie bei der voriger
nicht Schläuche treibend, viele zu Grunde gehend, 30--50 u i. D.,
mit grobmaschig verzierter Aussenschale, undurchsichtig.
Sarothamnus vulgaris: Sex. nicht geschützt. Pollenk. in Wasser
spärlich keimend, 15—35 u i. D.
Robinia hispida und pseudoacacia: Pollenk. bei der letzteren
Art reichlich und gut, bei der ersteren sehr sporadisch und schlecht
keimend (auch schlecht erhalten), bei R. hispida meist 20—35, bei
der zweiten Art 20-50 u i D.
Bonaveria securidaca: Pollenk. ausgiebig und rasch Schläuche
treibend, 15 --20 u breit, 20 —25 u lang.
Tetragonolobus siliquosus, purpureus und biflorus: Pollenk. reich-
lich, jedoch nicht sehr schnell (bei T. biflorus rasch) keimend, gut
erhalten (bei T. siliguosus ziemlich viele zu Grunde gehend), 15 bis
25 u im Durchm.
Ornithopus perpusillus und Lessertia annua: Pollenk. ziemlich
ausgiebig keimend, 15—20 u i. D.
Edwardsia grandiflora: Pollenk. reichlich und rasch keimend,
20—35 u i. D.
Gatt. Lupinus: Pollenk. massenhaft (L. polyphyllus) oder weniger
reichlich und langsam (L. perennis, bicolor, albus) oder fast gar keine
(L. arizonicus) Schläuche treibend, 20—40 (bei L. albus bis 50) « im
Durchm., gut erhalten oder (L. arizonicus und perennis) ziemlich
viele platzend.
Astragalus sulcatus und monspessulanus: Pollenk. sehr reichlich
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 51
und rasch lange und dünne, stellenweise ölartig glänzende Tröpfchen
enthaltende Schläuche treibend, 20—30 u i. D., orangefarbig.
Onobrychis sativa und stenorrhiza: Pollenk. in Wasser nicht
keimend, ziemlich gut erhalten, etwa 20—30 u breit, 30 —40 u lang,
mit längsgestreifter Exine.
Anthyllis vulneraria var. alpestris: Pollenk. in grösserer Menge
und rasch keimend, meist 40—45 u im Durchm.
Genista canariensis und florida: Pollenk. spärlich und langsam
ziemlich dicke Schläuche treibend, 20—35 u i. D.
Medicago falcata und sativa: Pollenk. spärlich und langsam kei-
mend, gut erhalten, 20—40 u i. D.
Spartium junceum: Pollenk. ausgiebig, aber langsam ziemlich
dicke Schläuche treibend, 40—50 u i. D., tetraedrisch, mit leicht
hervorgewölbten Seiten.
Bossiaea alata und B. sp.: Pollenk. bei der ersteren Art weniger
reichlich, als bei der letzteren keimend, 15—30 u i. D., die grösseren
besser, als die kleineren Schläuche treibend,
Kennedya rotundifolia: P. spärlich und ziemlich langsam kei-
mend, nicht gut erhalten, 23—55 u i. D.
Cassia glandulosa: Sex. nicht geschützt. Pollenk. in Wasser
nicht keimend, gut erhalten, 30—40 u i. D.
Gatt. Vicia: Pollenk. reichlich und bald (V. oroboides, sepium)
oder ausgiebig, aber ziemlich langsam (V. cracca, tenuifolia) keimend,
ungleich gross, meist 15—30 u breit, 30—40 u lang, oder etwas
grösser (so bei V. sepium), aber nicht alle gleich gut Schläuche trei-
bend; (bei V. cracca keimten die grösseren P. besser als die kleinen,
bei V. sepium umgekehrt). Bei V. cracca fand ich an den 20—40 u
breiten, 40—60 u langen Pollenzellen öfters zwei gut ausgebildete,
ungleich lange Schläuche.
Melilotus officinalis: P. spärlich und ziemlich langsam keimend,
15—30 u breit, 30—35 u lang.
Trigonella calliceras: P. ziemlich ausgiebig aber langsam Schläuche,
bildend, 15—20 u breit, 20—30 u lang.
Sutterlandia frutescens: P. massenhaft und ziemlich rasch kei-
wiend, 19 20’ u 1D.
Crotalaria incana: P. reichlich und gut keimend, ungleich gross,
20—40 u i. D.
Ononis hircina: P. spärlich und ziemlich langsam keimend, 15
bis 20 u breit, 20—30 u lang.
Gatt. Trifolium: Pollenk. keine Schläuche treibend (T. panno-
4*
52 XXIII. Anton Hansgirg:
nicum, pratense, alpestre) und viele zu Grunde gehend, meist 25 bis
40 (bei T. pannonicum 20—60) u im. Durchm.
Hedysarum coronarium: P. in Wasser nicht keimend, ziemlich
gut erhalten, 15—20 u breit, etwa 30 u lang.
Pisum maritimum: P. ausgiebig und sehr rasch, sehr lange
Schläuche treibend, 20—30 u breit, 30—50 u lang.
Halimodendron argenteum: P. reichlich oder langsam keimend
20—35 u 1. D.
Ochrus lathyroides: P. in grösserer Menge, aber nicht schnell
Schläuche treibend, 20—30 u breit, 40—50 x lang.
Scorpiurus vermiculata und Bonjeania recta: P. ziemlich aus-
giebig und gut keimend 10—20 u i. D.
Oxylobium oblistachys (und Callistachys ovata??”): P. spärlich
und sehr langsam keimend, gut erhalten, 10—20 u breit und fast
ebenso lang oder etwas länger.
Hippocrepis comosa: P. reichlich und rasch Schläuche treibend,
meist 20—30 u im Durchm.
Baptista perfoliata: Wie vorige. P. blos 15—20 u 1. D.
Hardenbergia monophylla: P. spärlich und langsam keimend,
viele zu Grunde gehend, 20—40 u 1. D.
Brachysema lanceolatum und Adenocarpus foliolosus: Pollenk.
reichlich und gut Schläuche treibend, 20—30 u breit, 30 - 35 u lang.
Goodia latifolia, Chorizema varium und Ch. cordatum: P. aus-
giebig (blos Ch. cordatum spärlich) und ziemlich langsam keimend,
20 bis 30 u i. D., die grösseren besser als die kleine Schläuche
bildend.
Rhynchosia praecatoria: Pollenk. vereinzelt und. langsam kei-
mend, gut erhalten, 25—40 u 1. D.
Clianthus puniceus: P. in grosser Menge und rasch keimend,
ungleich gross, meist 30—40 u i. D., die grösseren ebenso wie die
kleinen sehr lange und in der Mitte meist schraubenförmig gekrümmte
Schläuche treibend.
Ordo Saxifragaceae. Geschlechtsorgane exponirt oder mehr
weniger geschützt. Pollen widerstandsfähig, in Wasser sehr ausgiebig
und rasch keimend oder keine Schläuche bildend. Pollenk. kugelig
bis fast elliptisch oder rundlich-tetraedrisch, meist gut erhalten, gelb
bis goldgelb gefärbt, mit glatter oder fein punctierter, seltener ge-
streifter Exine.
97) Für die Richtigkeit des Species-Namens dieser in einem botanischen
Garten vorkommenden Leguminosen-Art kann der Verf. nicht garantieren.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 53
Gatt. Heuchera: Sex. geschützt oder exponirt (bei den ombro-
phobe Krimmungen ausführenden Arten theilweise geschützt). Pollenk.
massenhaft (H. sanguinea, cylindrica, divaricata, ribifolia) oder spär-
lich und langsam (H. pubescens) dünne, an der Spitze nicht verdickte
Schläuche treibend (bei H. sanguinea öfters mit 2 Schläuchen) meist
10—25 ui. D.
Gatt. Saxifraga: Sex. meist exponirt oder wie bei Heuchera
bei den mit regenscheuen Blüthen versehenen Species theilweise ge-
schützt. Pollenk. ausgiebig (S. granulata, S. (Bergenia) sp., S. (Der-
masea) pennsylvanica) oder spärlich und langsam (S. apiculata, geum,
S. (Bergenia) ciliata, cordifolia, Forbesii) oder keine (S. sibirica,
Ponae, 5. (Bergenia) media) Schläuche treibend, ziemlich gut erhalten,
meist 15— 40 (bei S. pennsylvanica 10-25) w im Durchm.
Boykima acomtifolia: Sex. exponirt. Pollenk. in Wasser nicht
keimend, gut erhalten, 15—20 u i. D.
Adamia cyanea: Wie vorige. Pollenk. meist 20 bis 25 u im
Durchm.
Jamesia americana: Sex. exponirt. P. reichlich aber ziemlich
langsam keimend, 20—30 u i. D.
Tolmiaea Menziesit und Decumaria barbara: Pollenk. ausgiebig,
bei der ersteren Art 15—30, bei der let,teren etwas grösser (20 bis
35 u im Durchm.) und weniger rasch keimend.
Chrysosplenium alternifolium: Sex. exponirt. P. wie bei den
vorigen A., jedoch noch reichlicher und schneller in Wasser keimend,
meist 10—35 u im Durchm.
Tiarella cordifolia und Mitella diphylla: Sex. ziemlich geschützt.
Pollenk. nicht ausgiebig, jedoch bei Tiarella bald lange Schläuche
treibend, 20—30 u im Durchm., bei der Mitella langsam keimend
und 10—25 u i. D.
Tellima grandiflora: Sex. gut geschützt. P. in grosser Menge
und rasch keimend, öfters 2 ungleich lange Schläuche treibend, 20
bis5307 wi. .D.
Escallonia micrantha: Sex. nicht geschützt. Pollenk. nicht aus-
giebig und ziemlich langsam keimend, 20—-30 u im Durchm.
Deutzia Fortunei und gracilis: Sex. nicht gut geschützt. P. bei
der ersteren Art reichlich und gut, bei der letzteren keine Schläuche
treibend und blos 10—20 u im Durchm. (bei D. Fortunei jedoch
meist 20—30 u).
Philadelpus Gordonianus, latifolius und Ph. sp.: Sex. exponitt,
54 XXIII. Anton Hansgirg:
Pollenk. bei den ersten zwei Arten weniger ausgiebig, als bei der
letzten Species keimend, 10—25 u i. D.
Gatt. Rıibes: Sex. bei einigen Arten mit überhängenden Blüthen
(R. sanguineum u. ä.) vollständig, bei anderen nur wenig oder gar
nicht geschützt (R. niveum, multiflorum u. ä.). Pollen sehr resistent,
in grosser Menge und rasch (R. aureum, sanguineum, multiflorum)
oder spärlich und langsam (R. niveum, alpinum var. opulifolium, di-
varicatum) keimend, meist 30—50 w im Durch., die kleineren besser
als die grösseren lange und mehr oder weniger gekrümmte oder nicht
gekrůmmte (R. multiflorum) Schläuche treibend.
Ordo Crassulaceae. Geschlechtsorgane ungeschützt. Pollen
sehr resistent (Aconium, Sempervivum, einige Echeveria- und Sedum-
Arten) oder (bei Sedum eximium u. ä.) weniger widerstandsfähig
und in Wasser nicht keimend, jedoch gut erhalten. Pollenk. kugelig
oder rundlich-tetraedrisch, mit glatter Exine und ziemlich dicken
(Echeveria) Schläuchen.
Gatt. Echeveria (Cotyledon): Sex. nicht gut geschützt. Pollenk.
meist (so bei E. lutea var. gigantea, E. rosea) reichlich und rasch
oder nur spärlich (E. gibbiflora, retusa) keimend, 20—40 u i. D.
(seltener kommen auch gróssere oder etwas kleinere Zellen vor).
Gatt. Sempervivum: Sex. exponirt. Pollenk. bei S. Doellianum,
stenopetalum, Pittonii var. luteum und Laggeri reichlich, mehr oder
weniger rasch keimend, bei S. holochrysum spärlich und langsam, bei
S. eximium keine Schläuche treibend, meist 20—35 u i. D. (bei S.
holochrysum kommen noch kleinere und auch etwas grössere Pollen-
zellen vor).
Sedum Wallichianum: Sex. exponirt. P. ausgiebig, jedoch nicht
rasch keimend, 20—30 u i. D.
Aconium Sandersii: Wie vorige. Pollenk. jedoch meist 20—35 u
i. D. Schläuche ziemlich dick und meist kurz.““)
Ordo Cistineae. Geschlechtsorgane exponirt, blos bei den
ombrophobe Blüthen besitzenden Arten geschützt. Pollen empfindlich,
in Wasser nicht oder nur vereinzelt und schlecht keimend, kugelig
oder elliptisch, mit fast glatter Exine.
Gatt. Helianthemum: Blůthen bei allen untersuchten Arten
ombrophob. Pollen in Wasser bei H. vulgare, velutinum, tuberaria
und leptophyllum nicht keimend, bei H. grandiflorum blos an einigen
9) Über die Resistenzfähigkeit des Pollens von Sempervivum hirtum, Re-
ginae Amaliae, Heuffelii, Umbilicus pendulus, Rochea falcata und einiger Saxi-
fragaceen vergl. Tuprorss 1. e. p. 22.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 55
wenigen Pollenkörnern sehr kurze Schläuche bildend. Pollenk. ungleich
gross, 30—50 u breit, 40—70 u lang.
Gatt. Cistus: Sex. exponirt. Pollenk. in Wasser nicht keimend,
bei C. salvifolius meist 30—40, bei C. purpureus 30—50, bei C.
hirsutus 40—60 u i. D.
Ordo Violaceae. Gatt. Viola: Sexualorgane geschützt. Pollen
sehr resistent und in Wasser massenhaft und rasch keimend (V. Jovi,
cucullata, pennsylvanica, collina, odorata var. alba, biflora, reniformis,
stagnina) oder ziemlich ausgiebig (V. taurica) bis spärlich (V. pedata,
hirta x odorata) oder keine (V. aethiopica, altaica, alpina, tricolor
var. arvensis und var. maxima fl. albo et coeruleo [Viola azurea|, V.
saxatilis) Schláuche treibend und in grósserer Menge zu Grunde ge-
hend. Pollenk. ungleich gross und von verschiedener Form, kugelig,
elliptisch, tetraedrisch oder (so bei V. tricolor, saxatilis) prismatisch
und meist vier- bis sechseckig, resp. zu regelmässigen Tetra- oder
Pentagonen ausgebildet (so bei V. aethiopica, altaica, alpina, tricolor,
u. ä.), mit glatter, an den Ecken verdickter undurchsichtiger Exine,
geraden oder concaven (so bei V. saxatilis u. ä.) Seiten. Schläuche
dünn, sehr lang (bei V. Jovi kommen öfters zwei ungleich lange
Keimschläuche zur Ausbildung).
Die Form und Grösse der Pollenzellen ist nicht selten bei
einer und derselben Art verschieden, so z. B. bei V. tricolor, saxa-
tilis, altaica meist 50—80 u im Durchm., bei V. aethiopica 40 — 80,
bei V. tricolor var. maxima sind einzelne Körner auch etwas grösser
(bis 100 u) oder kleiner, bei V. stagnina und V. collina sind die
meist rundlichen und nur selten viereckigen P. etwa 30—40, seltener
bis 45 u im Durchm. Bei V. Jovi, cucullata, taurica, hirta X odorata,
pedata sind die Pollenk. meist 30—35 « im Durchm. (die kleineren
oft nicht keimend), bei V. reniformis meist nur 20—40 u i. D., bei
V. alpina 50—60 u i. D.
Ordo Resedaceae. Gatt. Reseda: Sex. exponirt. Pollen bei
vielen Arten (R. truncata, erecta, lutea, fruticosa) sehr resistent und
in Wasser ausgiebig und meist rasch keimend, bei einigen Species
(V. odorata u. ä.) weniger widerstandsfähig. Pollenk. elliptisch, mit
nicht sculptirter Exine, meist 15—25 u breit, 30—40 u lang.
Ordo Capparidaceae. Geschlechtsorgane gánzlich ungeschůtzt.
Pollen meist widerstandsfähig, ausgiebig und rasch keimend (Polanisia
graveolens, Gynandropsis speciosa) oder keine Schläuche treibend
und in grösserer Menge platzend (Capparis membranacea, Cleome
56 XXIII. Anton Hansgirg:
violacea). Pollenk. meist elliptisch oder rundlich-tetraedrisch, mit glatter
Exine, 20—40 u im Durchm.“")
Ordo Cruciferae. Sex. blos bei einigen ombrophobe Blüthen
besitzenden Arten geschůtzt, meist exponirt. Pollen ziemlich resistent,
in Wasser nur selten ausgiebig (Syrenia Perowskiana, Dentaria di-
gitata, Lunaria biennis, Farsetia clypeata, Schizopetalum Walkerii,
Malcolmia maritima, Arabis albida, Crantziana, procurrens), meist
nur sporadisch und langsam keimend (Arabis rosea, albida var., ana-
chordica, Allionii, vochinensis, Cardamine pratensis, amara, barbarae-
folia, leucantha, Draba brumifolia, aizoides, altaica, Erysimum ochro-
leucum, repandum, arkansanum, Aubrietia gracilis, graeca, antilibani,
Columnae, Capsella bursa pastoris, Alyssum Benthami, alpestre, spi-
nosum, Thlaspi alpestre, montanum, Iberis Pruitii, Tetrapoma barba-
raefolia, Alliaria officinalis, Heliophila arabioides, Crambe maritima,
Cheiranthus cheiri, Brassica oleracea var. gongyloides, Braya alpina
u. à.) oder keine (ausnahmsweise blos einige wenige) Schläuche trei-
bend (so z. B. bei Cochlearia glastifolia, Bunias asperifolia, Rapistrum
rugosum, Drassica napus, Jonopsidium acaule, Eunomia cordata, Bis-
cutella laevigata, Crambe hispanica, Sinapis arvensis, Raphanus cau-
datus, raphanistrum, Alyssum (Schievereckia) podolicum, argenteum,
Thlaspi cochleariforme, Lepidium stylatum, Arabis coerulea, Draba
confusa, aizoon, Boissieri, armata), aber meist gut erhalten.
Pollenk. elliptisch oder eiförmig, selten rundlich bis tetraedrisch,
gelb bis bräunlich gefärbt, mit glatter, fein punktierter oder netz-
förmig verzierter (Schizopetalum) und undurchsichtiger Exine.
Bei allen vorher genannten Arten schwankt die Grösse der
Pollenzellen nur wenig; bei den meisten Arten sind die Körner 20
bis 30 u breit, 20—50 u lang (bei Cardamine, Alyssum, Arabis, Au-
brietia, Thlaspi, Capsella, Tetrapoma, Jonopsidium, Cochlearia meist
15—20 u breit, 20 und 50 u lang, bei Alyssum alpestre bis 30 u
breit und 50 u lang, bei Arabis albida bis 25 u breit, 30—40 u lang,
bei Farsetia elypeata und Lunaria biennis meist 30—40 u breit, 40
bis 50 u lang; einzelne Körner auch kleiner, aber nicht keimend).')
Ordo Papaveraceae. Geschlechtsorgane exponirt, blos bei
den Arten, deren Blüthen regenscheu sind, geschützt. Pollen ziemlich
9) Über die Widerstandsfähigkeit des Pollens von Cleome pungens und
einiger Reseda-Arten vergl. Livrozss, L c. p. 19.
100) Kleine nicht keimende Pollenkörner kommen auch bei Thlaspi alpestre
montanum, Alyssum alpestre, Cardamine pratensis, Iberis Pruitii u. ä. vor.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 57
resistent, in Wasser keimend oder empfindlich. Pollenk. kugelig, rund-
lich-tetraedrisch, mit leicht konvexen Seiten oder fast knollenförmig
(Styllophorum), gelb bis goldgelb gefärbt, mit nicht deutlich skulptierter,
öfters schleimiger Exine.
Papaver dubium und rhoeas: Sex. nicht gut geschützt. Pollenk.
spärlich und langsam keimend, meist 20—30 u im Durchm., bei P.
splendidissimum 30—45 u i. D., keine Schläuche treibend und viele
zu Grunde gehend.
Meconopsis petiolata und Styllophorum diphyllum: Wie vorige.
Pollenk. 30—60 u i. D.'")
Argemone Barkleyana, platyceras, Boccoma cordata und Glau-
cium flavum: Sex. nicht geschützt. Pollenk. ausgiebig keimend und
gut ausgebildete Schläuche treibend, 15—60 u i. D. (bei Bocconia
cordata 20—35 u i. D., bei Argemone 30—60 u i. D.).
Hypecoum grandiflorum, Chelidomum majus und Escholtzia cal-
fornica ‘?): Blüthen ombrophob. Pollenk. bei der ersten Art in Wasser
nicht keimend, 15—20 u i. D., bei den zwei letzteren Arten weniger
empfindlich und ziemlich ausgiebig (die kleineren Körner besser als
die grossen) keimend, 30—50 u i. D.
Sanguinaria canadensis: Sex. nicht gut geschützt. Pollenk. in
Wasser nicht keimend, gut erhalten, meist 30—60 u im Durchm.
Ordo Fumariaceae. Sexualorgane geschützt.'””) Pollenk. em-
pfindlich, in Wasser spärlich und langsam keimend, viele zu Grunde
gehend (explosiv platzend), kugelig, rundlich-tetraedrisch, oder fast
krystallförmig, mit fast glatter Exine.
Corydalis rosea und (€. (Calocapnos) modilis: Pollenk. spärlich
und Jangsam keimend, bei der ersten Art 20—25 u, bei der zweiten
25—35 u i. D.
Corydalis cava (mit rothen und weissen Blüthen): Pollenk. in
Wasser nicht keimend, meist bald zu Grunde gehend, 30 bis 40 u
im Durchm.
Dicentra cucullata: Pollenkörner in Wasser sporadisch keimend,
ungleich gross, meist 30—50 u im Durchm. (blos die grossen, kuge-
ligen Zellen lange Schläuche treibend).
101) Bei Styllophorum und Meconopsis aus dem Prager botanischen Garten
keimten die Pollenkörner nur sporadisch.
12) Über Escholtzia Douglasii, Papaver croceum und andere Papaveraceen
vergl. Linrorss, I. c. p. 18.
105) Verol. Krrner „Pflanzenleben“, II., p. 110,
58 XXIII. Anton Hansgirg:
Dicentra spectabilis: Pollen in Wasser massenhaft platzend
keine Schläuche bildend, 30 —40 u i. D.!*)
Ordo Malpighiaceae. Malpighia coccifera: Sex. nicht ge-
schützt, in Wasser nicht keimend, gut erhalten, fast kugelig, ungleich
gross, meist 40—70 u 1. D.
Ordo Linaceae. Linum alpinum, austriacum, flavum und
grandiflorum: Blüthen ombrophob. Pollen sehr empfindlich, rundlich-
tetraedrisch, mit leicht convexen Seiten und fein punctirter Exine,
meist geplatzt, 60—80 u im Durchm.
Ordo Ficoideae. Gatt. Mesembryanthemum: Blüthen der meisten
untersuchten Arten regenscheu. Pollenk. ausgiebig (M. longum, fla-
vescens, laeve) oder spärlich und langsam (M. Schoelleri, bicalosum)
oder keine (M. echinatum, glomeratum, aureum) Schläuche treibend,
ziemlich gut erhalten, rundlich-tetraedrisch oder fast knollenförmig,
meist 20—40 (bei M. longum 15—30, bei M. flavescens 20 —60) u
im Durchm.
Ordo Cactaceae. Sexualorgane bei den nicht mit regenscheuen
Blüthen versehenen Arten nicht gut geschützt. Pollenk. empfindlich,
über 50°/, in Wasser zu Grunde gehend, nicht oder nur sporadisch
kurze Schläuche bildend, kugelig oder rundlich-tetraedrisch, mit fein
punctirter Exine.
Phyllocactus Güärtneri, gymnophyllus, Convoys-giant: Pollenk.
in Wasser nicht keimend, bei der ersten Art 50—80, bei der zweiten
60—90, bei der letzten Species 60—100 u i. D.
Rhipsalis grandiflora und R. (Lepisma) Mülleri: Pollenk. ver-
einzelt und langsam keimend, etwa 40—60 u i. D.
Ordo Myrtaceae. Geschlechtsorgane exponirt. Pollenk. in
Wasser resistent und ausgiebig (Eriostemon) oder nicht keimend, je-
doch gut erhalten, rundlich-tetraedrisch oder elliptisch, mit glatter
Exine.
Eriostemon buxifolius: Pollenk. in grösserer Menge, aber lang-
sam Schläuche treibend, 15—30 u i. D.
Leptospermum auriculatum, Callistemon semperflorens und Mela-
leuca cuticularis: Pollenk. in Wasser keine Schläuche bildend, 20 bis
30 u i. D bei Leptospermum röthlich gefárbt.'""*)
Ordo Melastomaceae. Sex. nicht geschützt. Pollen in Wasser
104) Úber Corydalis nobilis, lutea, pallida, Fumaria capreolata vergl. Liv-
FORSS, LC. D 19:
105) Über Myrtus communis vergl. Livrozss L. c. p. 23.
Beiträge zur Biologie und Morphotogie des Pollens. 59
nicht keimend, jedoch gut erhalten, elliptisch oder rundlich-tetraedrisch,
mit nicht sculptirter Exine.
Centradenia floribunda, Medinilla magnifica und Bertolonia aenea:
Pollenk. 10—20 u im Durchm.
Ordo Lythrarieae. Sex. nicht gut geschützt. Pollenk. in
Wasser widerstandsfähig und keimend (Cuphea) oder nicht keimend,
aber gut erhalten, rundlich-tetraedrisch, mit leicht convexen und fast
geraden Seiten und fein punktierter oder netzfórmig (bei Cuphea
platycentra mit kurzen Emergenzen) verzierter Aussenschale.
Cuphea balsamora und platycentra: Pollenk bei der ersten Art
reichlicher, als bei der zweiten Art Schläuche treibend und blos 15
bis 25 u, bei C. platycentra 20—40 u i. D.
Lythrum pubescens und flexuosum: Pollenk. in Wasser nicht
keimend, 20—50 u i. D.!°)
Ordo Onagraceae. Geschlechtsorgane exponirt oder (so bei
den mit regenscheuen Blüthen versehenen Arten) geschützt. Pollenk.
sehr empfindlich, in Wasser nicht keimend und in grosser Menge zu
Grunde gehend. oft in Tetraden (Oenothera), rundlich-tetraedrisch,
mit concaven Seiten oder sphaerisch dreieckig, bis nachen- oder
polsterförmig zusammengedrückt (Circaea, Fuchsia, Kneiffia, Oenothera),
mit glatter, durch Viscinfáden verklebter Aussenschale und weiten
Austrittstellen (bei Lopezia [Jehlia] ist die Exine an den Ecken der
Pollenzellen verdickt und schön sculptirt).
Fuchsia (Brebissonia) microphylla: Sex. geschützt. Pollenk. in
Wasser nicht keimend, 20—50 u breit, 50—70 u lang.
Kneiffia floribunda und suffruticosa: Blüthen ombrophob. Pollenk.
in Wasser ziemlich gut erhalten, 90—180 u i. D.
Oenothera missouriensis: Wie vorige. Pollenk. 200 bis 250 u
im Durchm.
Epilobium angustifolium und hypericifolium: Sex. nicht geschützt
Pollenk. 80—130 u i. D.
Lopezia coronata und L. (Jehlia) fuchsioides: Sex. exponirt.
Pollenk. in Wasser nicht keimend, bei der ersten Art 50—70, bei
der zweiten Art 70- 80 u i. D.
Ordo Malvaceae. Sex. exponirt oder gut geschützt. Pollenk.
sehr empfindlich, in Wasser nicht keimend, sondern meist platzend,
selten ziemlich gut erhalten (Abutilon vexillarium und Pavonia inter-
16) Üher Lythrum salicaria vergl. Livrorss 1. c. p. 23.
60 XXIII. Anton Hansgirg:
media), kugelig, mit zahlreichen, kürzeren oder längeren nadelförmigen
Auswüchsen und Viscinfäden an der Exine.
Abelmoschus Manihot: Sex. nicht geschützt. Pollenk. 120 bis
160 u i. D., mit zahlreichen, etwa 30 u langen, nadelförmigen Emer-
genzen ar der Exine.
Gatt. Abutilon: Blüthen nickend, mit ziemlich geschützten Ge-
schlechtsorganen. Pollenk. 40—90 u i. D. (so bei A. Darwinii, ar-
boreum, vexillarium; bei A. album meist nur 30—80 u i. D.), mit
kurzen Stacheln.
Hibiscus cannabinus: Sex. nicht geschützt. Pollenk. 70—150 u.
Pavonia intermedia, spimfex und praemorsa: Wie vor. Pollenk.
bei der ersten Art sehr gross (180—290 u) und mit kurzen (15 bis
20 u langen Stacheln; bei der zweiten und dritten Species meist 100
bis 170 u und mit 10—30 u langen Nadeln.
Malva alcea und erecta: Blüthen regenscheu, mit ziemlich ge-
schützten Sexualorganen. Pollenk. bei der ersten Art 100—160 u i.
D., bei der zweiten Species meist 100 bis 120 u im Durchm., mit
kurzen Stacheln.
Palavia flexuosa und Sidalcea candida: Blüthen ombrophob.
Pollenk. 30—90 u i. D., mit kurzen Stacheln an der Aussenschale.
Sphaeralcea umbellata: Sex. nicht geschützt. Pollenk. wie bei
den vor., jedoch weniger empfindlich.'"”)
Ordo Tiliaceae. Sparmannia africana: Sex. geschützt. "*) Pollen
in Wasser nicht oder nur vereinzelt und langsam keimend, oft schon
nach 24 Stunden zu Grunde gehend.!"*) Pollenk. rundlich-tetraedrisch,
von gelber Farbe, mit grob punctirter Exine, 30—40, seltener bis
35 u im Durchm.
Ordo Hypericineae. Gatt. Hypericum: Sex. exponirt. Pollenk.
widerstandsfähig, in Wasser spärlich und langsam keimend (H.[ Webbia|
canariense) oder keine Schläuche treibend (H. amplexicaule), aber gut
erhalten, fast kugelig, mit glatter Exine, meist 15—35 u i. D.)
Ordo Passifloraceae. Gatt. Passiflora: Sex. exponirt. Pollenk.
empfindlich in Wasser nicht keimend, viele zu Grunde gehend, ku-
selig, mit netzförmigen Verzierungen an der schön sculptierten, un-
107) Ueber Althaea rosea, Sida dioica, vergl. Livrorss L c. p. 20.
108) Vergl. Kerner I. c. p. 118.
109) Die Keim- und Resistenzfáhigkeit des Pollens scheint bei dieser Pflanze,
mehr als bei anderen, von der Temperatur und Feuchtigkeit der Luft beeinflusst
zu Sein.
110) Ueber andere Hypericum-Arten vergl. LrmroRss 1. c. p. 20.
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 61
durchsichtigen Exine, ungleich gross (bei P. racemosa 50—60, bei
P. sp. mit blau gefárbten Perigonbláttern, 25—55 u i. D.).
Ordo Cucurbitaceae. Sex. .exponirt. Pollen nicht widerstands-
fáhig, in Wasser bald zu Grunde gehend oder spárlich und langsam
keimend (Momordica) und ziemlich gut erhalten, kugelig oder rund-
lich-tetraedrisch, mit netzförmigen Verzierungen oder kurzen nadel-
förmigen Emergenzen an der Aussenschale.
Momordica elaterium: Pollenk. sporadisch keimend, 40 bis 80 u
im Durchm.
Citrullus colocynthis und Benincasa hispida: Pollenk. in Wasser
nicht keimend, 50—90 ui. D.
Lagenaria vulgaris: Pollenk. 40—100 u im Durchm., sonst wie
bei vor.
Ordo Begoniaceae. Geschlechtsorgane nicht oder nicht gut
geschützt. Pollen widerstandsfähig oder empfindlich, in Wasser nicht
oder spärlich und langsam keimend. Pollenk. elliptisch, eiförmig oder
fast kugelig.
Begonia Johnstomi, Verschaffelti, verrucosa, auriformis, hispida
und coccinea: Pollenk. in Wasser keine Schläuche treibend oder (so
z. B. bei B. verrucosa, auriformis) meist nur sporadisch und ziemlich
langsam keimend, gut erhalten, meist 10—20 u im Durchm.''')
Ordo Rutaceae. Sex. nicht geschützt. Pollenk. resistent, in
Wasser mehr oder weniger ausgiebig keimend oder keine Schläuche ''?)
treibend, gut erhalten, kugelig, elliptisch oder rundlich-tetraedrisch,
mit nicht sculptierter Exine.
Zieria octandra: Sex. exponirt. Pollenk. in Wasser sehr gut er-
halten und ausgiebig keimend, meist 20—30 u im Durchm.
Rondeletia (Rogiera) cordata: Wie vor.*"?) Pollenk. reichlich
und rasch keimend, 10—25 u i. D.
Skimmia japonica: Wie vor. P. in Wasser nicht keimend, ziem-
lich gut erhalten, meist 20—50 u i. D.)
111) Ueber einige Begonia-Arten so wie über Datisca cannabina (Datiscaceae),
Ampelopsis hederacea (Ampelidaceae), Aesculus macrostachya (Sapindaceae), Pe-
ganum harnala (Zygophyllaceae), Clethra alnifolia, arborea (Ternströmiaceae),
Aralia (Araliaceae) u. ä. siehe Liwrosss, 1. c. 20 —23.
112) Die Schläuche treten bei den Correa-Arten nicht von einem Zellende,
sondern aus der Mitte der Pollenzellen hervor.
113) Die Antheren sind durch die starke Behaarung der Corollenmündung
vor Regen geschützt.
114) Bei dieser in Gewächshäusern kultivirten und bei ausbleibendem In-
sectenbesuche zahlreiche Früchte tragenden Art findet regelmässig spontane
62 XXIII. Anton Hansgirg:
Gatt. Correa: Sex. an überhängenden Blüthen nicht gut ge-
schůtzt. Pollenk. in Wasser spárlich und langsam keimend (C. Stock-
welliana, speciosa und C. Backhousiana) 20—30 u breit, 30—45 (bei
der ersten Art bis 60) u lang.
Ruta divaricata, Coleonema pulchrun und Dictamnus fraxinella :
Sex. exponirt. Pollenk. in Wasser keine Schläuche treibend, bei der
ersten Art 20—25 u breit, 30—35 u lang, bei der zweiten Art etwas
grösser.
Eriostemon pulchellus und Murraya exotica: Sex. nicht gut ge-
schützt. Pollenk. nicht keimend, 30—50 u 1. D.
Choisya ternata: Wie vorige. Pollenk. sporadisch und langsam
keimend.''*)
Ordo Sömarubaceae. Cneorum tricoccum: Sex. nicht geschützt.
Pollenk. in Wasser nicht keimend, in grosser Menge zu Grunde ge-
hend, rundlich-elliptisch oder tetraedrisch, 40—70 u i. D.
Ordo Geraniaceae (incl. Tropaeoleae und Limnantheae). Ge-
schlechtsorgane exponirt oder (so bei den ombrophobe Blüthen tra-
genden Arten) geschůtzt. Pollen empfindlich, in Wasser nicht keimend,
sofort platzend oder ziemlich gut erhalten (Tropaeolum). Pollenk.
kugelig, rundlich-tetraedrisch, mit leicht convexen Seiten oder fast
würfelförmig oder prismatisch (Tropaeolum) auch trapezoidisch mit
zwei seichten Ausbuchtungen (Limnanthes). Exine glatt oder rauh
punctirt, undurchsichtig (Geranium) oder durchsichtig.
Erodium Manescavi und corstcum: Sex. exponirt. Pollenk. in
Wasser nicht keimend, 50—90 u im Durchm.
Gatt. Geranium: Pollenk. bei einigen Arten 80—120 u i. D.
(G. canariense, subcaulescens, collinum), bei G. argenteum 60—100 u
i. D., bei G. hybridum 70—90 u, bei G. pyrenaicum, austriacum und
lividum 50—85 u i. D.
Gatt. Tropaeolum: Sex. nicht gut geschützt. Pollenk. in reinem
Wasser nicht keimend,''“) aber gut erhalten, bei T. aduncum 15 bis
25 u, bei T. Lobianum 20—45 u i. D.
Selbstbestäubung statt, indem kurz vor dem Verblühen das eine Staubgefáss nach
dem anderen zur Narbe sich bewest und die noch Pollen enthaltenden Antheren
mit der klebrigen Narbe in Berührung gebracht werden.
115) Ueber Limonia vergl. LrproRss I. c. p. 21.
116) Ueber Tropaeolum majus und T. aduncum, dessen Pollenkörner durch
Zusatz von Rohrzucker zum Keimen gebracht werden können, vergl. Linrorss
CD 20,
Beiträge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 63
Limnanthes Douglasii: Blüthen ombrophob. Pollenk. nicht kei-
mend, trapezoidisch, 15—20 u dick, 25—40 u breit, mit leicht con-
vexen Seiten und je einer seichten Ausrandung in der Mitte.
Ordo Oxalideae. Gatt. Oxalis: Sex. wie bei den Geraniaceen.
Pollenk. rundlich-tetraedrisch, in Wasser spärlich und langsam kei-
mend (0. acetosella, lupulinifolia, rhombifolia) oder keine Schläuche
bildend (O. cernua, Piottae, brasiliensis, variabilis var. rubra, articu-
lata) und meist bald zu Grunde gehend, 30—50, seltener (O. articu-
lata) blos 20 u im Durchm.
Ordo Ilicineae. Ilex nobilis: Sex. exponirt. Pollenk. in Wasser
nicht keimend, rundlich oder fast knollenförmig, meist 30 bis 50 u
i. D. (auch kleinere kommen vor). '"“)
Ordo Cornaceae. Sex. exponirt. Pollenk. in Wasser in grösserer
Menge keimend (Aucuba) oder nur sporadisch bis keine Schläuche
treibend (Corockia, Cornus), gut erhalten oder die meisten zu Grunde
gehend, rundlich-tetraedrisch mit glatter Exine.
Gatt. Corockia: Pollenk. sporadisch keimend, gut erhalten, un-
gleich gross, 20 bis 40 u 1. D.
Aucuba japonica: Pollenk. ziemlich ausgiebig keimend, 30 bis
60 w im Durchm.
Cornus sanguinea: Pollenk. in Wasser nicht keimend, viele ge-
platzt, 40 bis 80 u i. D.
Ordo Umbelliferae. Sex. exponirt. Pollenk. empfindlich, in
Wasser nicht keimend, aber meist gut erhalten oder (blos bei Hac-
quetia epipactis) gut ausgebildete Schläuche treibend, länglich ellip-
tisch, cylindrisch bis biscuitförmig, öfters mit leistenartigen, oder
kurzen hornartigen (Smyrnium, Myrrhis) Verdickungen an der Exine.
Libanotis sibirica und Carum carvi: Pollenk. 10 bis £0 u breit,
30 bis 40 u lang.
Bei anderen von mir untersuchten Umbelliferen (Eryngium coe-
lestinum, Aegopodium podagraria) waren die Pollenzellen meist nur
15 bis 25 u breit, 40 bis 50 w lang (auch kleinere kammen vor)
oder (so bei Pimpinella saxifraga, Peucedanum cervaria, Palimbia
scabra) blos 10 bis 15 w breit, 30 bis 40 w lang, oder (so bei Falca-
ria vulgaris, Peucedanum alpestre, Scandix Balansae und macror-
117) Bei Nemophanthes (im botan. Garten als Nemophanthus bezeichnet)
Andersonii, ist der Pollen ziemlich resistent, keimt jedoch nur sporadisch.
Pollenk. rundlich, meist 20 bis 30 « im Durchm. mit glatter Exine.
64 XXIII. Anton Hansgirg:
rhyncha, Smyrnium perfoliatum, Myrrhis odorata) meist 15 bis 20 u
breit, 20 bis 40 u lang, blos bei Hacquetia ‘epipactis und zwei Hera-
cleum-Arten waren die Körner 20 bis 40 u breit, und 40 bis 60 u
lang its)
Ordo Polygalaceae. Geschlechtsorgane geschützt. 1?) Pollen
empfindlich, im Wasser nicht keimend und meist in grosser Menge
zu Grunde gehend. Pollenk. rundlich mit schön sculptirter (mit
Furchen und Warzen verzierter) Exine.
Polygala oppositifolia und myrtifolia: Pollenzellen 30 bis 50 u
im Durchm.
Ordo Portulacaceae. Sex. exponirt oder (so bei den regen-
scheue Blüthen besitzenden Arten) geschützt. Pollen rundlich-tetra-
edrisch, im Wasser nicht keimend, und meist geplatzt, mit kurzen
Emergenzen an der Aussenschale.
Calandrinia pilosiuscula und ©. (Cistanthe) grandiflora: Pollenk.
40 bis 70 u 1. D.
Portulaca grandiflora: Pollenk. meist 60 bis 100 u i. D.
Ordo Balsamineae. Sex. geschützt. '*“) Pollenk. reichlich und
rasch keimend oder keine Schläuche treibend, gut erhalten, lánglich
elliptisch oder fast oblong-viereckig, mit glatter Exine.
Impatiens tricorms und parviflora: Pollenk. massenhaft und
ziemlich rasch keimend, bei der ersten Art 15 bis 20 u breit, 30
bis 40 u lang, bei der zweiten Species 20 bis 30 u breit, 35 bis 40 u
lang. Impatiens Hookeri: Pollenk. in Wasser nicht keimend, 40 bis
60 u im Durchm.
Ordo Celastrineae. Putterlickia pyracantha: Sex. exponirt.
Pollenk. in Wasser nicht keimend, 15 bis 20 u im Durchm., rundlich
mit glatter Exine.
Ordo Rhamnaceae. Trymalium spathulatum und Ceanothus
integerrimus: Sex. exponirt. Pollenk. in Wasser nicht keimend, ziem-
lich gut erhalten, tetraedrisch, etwa 20 bis 30 u im Durchm. Poma-
deris globosa prunifolia und elliptica: Sex. exponirt. P. in Wasser
vereinzelt kurze Schläuche treibend, ungleich gross, bei der ersten
und zweiten Art meist 20 bis 50, bei der letzten Art 20 bis 65 u
im Durchm., rundlich gelb gefärbt.
118) Ueber Sium latifolium, Peucedanum palustre, siehe Luprorss I. c. p. 23.
119) Wie bei zahlreichen Papilionaceen, so wird auch bei den Polygala-
Arten u. ä. die Ausstreuung des Pollens durch besondere Streuwerke erleichtert.
12%) Vergl. Kerner „Pflanzenleben“, p. 108.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 65
Ordo Staphyleaceae. Staphylea colchica: Sex. geschützt.
Pollenk. in Wasser nicht keimend; 40 bis 60 w im Durchm., rundlich-
tetraedrisch.
Ordo Aceraceae. Acer Ginala: Sex. exponirt. Pollen ausgiebig
und gut Schläuche treibend, 25 bis 40 u im Durchm., rundlich-tetra-
edrisch oder fast knollenförmig, mit gröber punctirter Aussenschale.
Ordo Caryophyllaceae. Geschlechtsorgane exponirt oder ge-
schützt. Pollen resistent oder empfindlich. Pollenk. kugelig, rundlich-
tetraedrisch oder mehreckig, mit fast undurchsichtiger, glatter oder
mit kurzen warzen- oder höckerartigen Emergenzen, deren Zahl und
Grösse bei verschiedenen Gattungen variirt, versehener Exine.
Gatt. Cerastium: Blüthen ombrophob. Pollenk. in Wasser nicht
keimend (so bei C. moesiacum, arvense, tomentosum, triviale), fast
kugelig 20 bis 60 u i. D., mit schön sculptirter (mit kurzen Höckern
verzierter) Aussenschale.
Stellaria holostea: Blüthen regenscheu. Pollenk. in Wasser
nicht keimend, meist bald platzend, 20 bis 50 u im D., an der Aussen-
schale mit kurzen Höckern. sStellaria bulbosa: Wie vor. Pollenk.
meist 30 bis 50 u im Durchm.
Tunica (Kohlrauschia) velutina und Arenaria balearica: Sex.
exponirt. Pollen wie bei vor., 40 bis 50 u i. D.
Melandryum rubrum: Sex. nicht gut geschützt. Pollenk. aus-
giebig und gut keimend, fast kugelig, 25 bis 30 u 1. D.
Viscaria alpina und ZLychnis Preslü: Sex. wie bei vorigen.
Pollenk. spärlich und langsam Schläuche treibend, 20 bis 50 u
im Durchm.
Saponaria ocymoides, Viscaria vulgaris und Eremogyne steno-
phylla: Sex. exponirt. Pollenk. in Wasser nicht keimend, viele zu
Grunde gehend, 20 bis 40 w im Durchm. (seltener etwas kleiner
oder grösser).
Agrostemma githago und Lychms flos Jovis: Sex. und Pollenk.
wie bei vor., bei Agrostemma 40 bis 80; bei Lychnis blos 20 bis 40 u
1. D., an der Exine mit kurzen warzenförmigen Emergenzen.
Silene altaica, vespertina, otites, turgida, Hoockeriana: Sex. und
Pollenk. wie bei den vor. P. in Wasser nicht keimend, viele zu
Grunde gehend, meist 30 bis 70, seltener (bei S. Hoockeriana) bis
80 u im Durchm.
Dianthus alpinus, sanguineus, plumarius und carthusianorum:
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1897. 5
66 XXIII. Anton Hansgirg:
Pollenk. in Wasser keine Schláuche bildend, viele zu Grunde
gehend, 20 bis 60, seltener (D. plumarius) bis 65 u i. D. 121)
Ordo Nymphaeaceae. Geschlechtsorgane nicht geschützt. 122)
Pollen widerstandsfähig, bei einigen Arten (z. B. Nymphaea alba,
flava) ausgiebig, bei anderen (z. B. N. rubra) nur spärlich Schläuche
treibend und ziemlich gut erhalten, oder (N. stellata) nicht keimend
und viele (über 50°/;) zu Grunde gehend. Pollenk. kugelig oder ellip-
tisch, mit glatter Exine, bei N. rubra 30 bis 50 u breit, 40 bis 60 u
lang, bei N. stellata etwas kleiner (meist 20 bis 50 u i. D.) 1%)
Ordo Berberideae. Geschlechtsorgane geschützt oder (Jeffer-
sonia, Berberis u. ä.) ziemlich exponirt. Pollen resistent, in grosser
Menge und rasch (Epidemium) oder nur sporadisch (Jeffersonia, Le-
ontice) keimend, seltener keine Schläuche treibend (Berberis), jedoch
ziemlich gut erhalten.
Pollenk. kugelig oder länglich-elliptisch, mit nicht sculptirter
Aussenschale, gelb bis goldgelb gefärbt. Berberis fascieularis: Staub-
fáden reizbar, Pollenk. 40 bis 60 u im Durchm.
Leontice leontopetalum und L. altaica: Pollenk. goldgelb, 30
bis 50 u breit, 40 bis 50, bei L. altaica bis 60 « lang, in Wasser
nicht oder (so bei L. leontopetalum) vereinzelt keimend und gut
erhalten.
Jeffersonia diphylla: Pollenk. 20 bis 35 w im Durchm., blos
die grösseren in Wasser keimend (Schläuche meist kurz und oft
stark gekrümmt).
Epimedium rubrum macranthum, erectum, violaceum und E. Ika-
risso var. album: Pollenk. 20 bis 45 u i. D., in Wasser reichlich und
rasch keimend (die kleineren weniger gut als die grösseren Schläuche
treibend. '*“)
Ordo Magnoliaceae. Magnolia Iulan: Blüthen schwach om-
'#1) Ueber Silene catholica, Gypsophila scorzonerifolia, Alsine- und Stellaria-
Arten vergl. Livrozss ]. c. p. 16 f.
=) Vergl. Livrosss 1. c. p. 18, wo auch über die Resistenzfáhigkeit des
Pollens einiger Nymphaea-Arten und von Nuphar luteum mehr nachzulesen ist.
7%) Nach Hrrwsrus sind die Pollenkörner von Nuphar luteum bis 100 x
lang, stachelig und von abgeplatteter Form.
'#*, Der Pollen von der im Berliner botanischen Garten unter dem Namen
Peltiphyllum (Podophyllum?) peltatum kultivirten Pflanze keimt in Wasser nicht,
die Körner sind fast alle gleich gross, 25 bis 35 « im Durchm., kugelig und nach
24stündigen Verweilen in Wasser meist gut erhalten.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 67
brophob.**) Pollenk. empfindlich, in Wasser nur sporadisch keimend
und meist bald zu Grunde gehend, rundlich-elliptisch, 30 bis 50 u
im Durchm.
Ordo Dilleniaceae. Tetracera ericoides: Sex. geschützt.
Pollenk. in Wasser massenhaft und gut keimend, sehr klein (10 bis
15 w im Durchm.), rundlich-tetraedrisch, mit glatter Exine.
Ordo Ranunculaceae. Geschlechtsorgane vollstándie exponirt
oder mehr weniger gut bis gánzlich geschůtzt. Pollen sehr wider-
standsfáhig, in Wasser massenhaft und rasch (Trollius, Clematis, Aco-
nitum, Aguilegia, Cimicifuga, Adonis, Paeonia, Actaea, Caltha, Ranun-
culus acer u. á.) oder spärlich und langsam (Ranunculus, Isopyrum
thalictroides, Adonis, Trautvetteria, Pulsatilla, Callianthemum, Ane-
mone) keimend oder keine Schläuche bildend und meist gut erhalten
(Delphinium, Anemone, Isopyrum biternatum, Helleborus u. ä.), selte-
ner (Pulsatilla, Nigella) viele zu Grunde gehend.
Pollenk. kugelig, rundlich-tetraedrisch, bis knollenförmig (Aco-
nitum) von gelber, goldgelber bis bräunlicher Farbe, oft ungleich
gross, mit glatter oder fein punktirter Exine.
Gatt. Ranunculus: Blüthen meist ombrophob., bei einigen Arten
jedoch nicht regenscheu, mit exponirten Sexualorganen (R. biflorus,
aconitifolius). Pollen reichlich und schnell keimend (R. biflorus, acer #5),
aconitifolius, R. Kerneri [R. auricomus X acer], villosus) oder nur
spärlich und langsam (R. Grenerianus, lanuginosus, Nelsonii, peltatus,
ficaria, gracilis) keimend oder keine Schläuche treibend (R. bulbosus,
ficariiformis, auricomus), aber meist gut erhalten. Pollenk. bei allen
untersuchten Arten 15 bis 50 u i. D. (bei R. auricomus X acer un-
gleich gross, die grösseren 30 bis 40 u i. D., meist nicht oder schlecht
keimend, die kleineren meist 20 bis 30 u i. D.1?7)
Trollius europaeus und caucasicus: Sex. gut geschůtzt.'**) Pollenk.
ausgiebig und rasch keimend; 20 bis 25 u i. D.
Adonis vernalis: Blüthen ombrophob. Pollenk. in Wasser spärlich
und langsam keimend, 20 bis 30 u im Durchm.
125) Mehr über diese Blüthen siehe in Kerner „Pflanzenleben“ p. 124.
126) Wie bei dieser Art, so habe ich auch bei R. aconitifolius bei den in
Gärten kultivirten und in der freien Natur wild wachsenden Exemplaren eine
stark differirende Keimfähigkeit, resp. Widerstandsfähigkeit des Pollens gegen
Wasser nachgewiesen.
127) Ueber Ranunculus lingua und andere Ranunculaceen siehe LinroRss
Iren. 17.
28) Vergl. Kerszr „Pflanzenleben“ p. 110.
5*
68 XXIII. Anton Hansgirg:
Cimicifuga (Botrophys) actaeoides und Trautvetteria palmata:
Sex. exponirt. Pollenk. ziemlich ausgiebig, aber langsam keimend,
bei der ersteren Art 20 bis 25 u, bei der letzteren 15 bis 35 u i. D.
Gatt. Anemone: Blüthen meist ombrophob. Pollenk. in Wasser
sporadisch und langsam keimend (A. ranunculoides, nemorosa) oder
keine Schläuche treibend, doch gut erhalten (A. blanda var. alba,
A. silvestris). Bei den nicht mit regenscheuen Blüthen versehenen
Arten (A. hortensis, narcissiflora, pennsylvanica, virginica) nicht kei-
mend. Bei allen untersuchten Arten 15 bis 40 u i. D.
Hepatica triloba fl. roseo, Hepatica sp. flore subalbo in horto
botan. Prag., Isopyrum thalictroides und I. biternatum : Blüthen regen-
scheu. Pollen bei Hepatica nicht augiebig, aber ziemlich schnell, bei
I. thalictroides sporadisch und langsam, bei der letzten Art keine
Schläuche bildend, gut erhalten, meist 20 bis 30, bei Hepatica 30
bis 40, seltener 45 u i. D. :
Aconitum fallacinum: Sex. geschützt. Pollenk. in grösserer
Menge, aber langsam keimend, ungleich gross, meist 20 bis 30 u i. D.
Gatt. Delphinium: Wie vorige. P. jedoch in Wasser keine
Schläuche treibend, gut erhalten, bei D. nudicaule, consolida und
formosum, 20 bis 40 u i. D
Gatt. Helleborus: Wie vorige. P. nicht (H. antiquorum, dives
lividus, Kochii auch var. glaber, purpurascens) oder nur vereinzelt
(H. odorus, abchasicus, multifidus) keimend, aber gut erhalten, 20
bis 45 u im Durchm. (bei H. Kochii bis 50, bei H. trifidus meist
nur 20’ bis 35/4 1. D.).
Paeonia triternata, lobata und P. sp.: Sex. nicht gut gaschützt.
Pollenk. sehr reichlich und rasch lange Schläuche treibend, welche
am Vorderende oft sackförmig erweitert sind, 30 bis 50, seltener bis
55 (P. triternata) u i. D., die grösseren besser als die kleinen
_ keimend.
Caltha laeta, palustris und radicans: Sex. exponirt. Pollen resi-
stent, in Wasser ausgiebig und rasch (blos bei C. palustris spärlich
und langsam) keimend, 20 bis 40 u im Durchm.
Callianthemum ranunculoides:"2?) Sex. nicht geschützt. P. sehr
spärlich und langsam Schläuche bildend, meist 30 bis 40 u im
Durchmesser.
129) Die Staubgefässe der Callianthemum-Arten führen wie bei zahlreichen
Ranunculaceen (vergl. mein Werk. 1. c. p. 137) auffallende gamotropische Nuta-
tionsbewegungen aus.
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 69
Pulsatilla pratensis und vernalis: Sex. geschützt. P. bei P. pra-
tensis wie bei Callianthemum sporadisch keimend, jedoch viele zu
Grunde gehend, 30 bis 50 u i. D.; bei P. vernalis nicht keimend, 30
bis 60 « im Durchm.
Aquilegia chrysantha: Wie vorige. P. in grösserer Menge und
rasch keimend, 20 bis 30 u im Durchm.
Clematis heterophylla, campaniflora, leptophylla und €. Viorna
var. coccinea: Wie vorige. Pollen bei den ersten zwei Arten aus-
giebig und rasch keimend, 15 bis 50 u i. D., bei den letzten zwei
Species keine Schläuche treibend, bei C. Viorna, 20 bis 50, bei C.
leptophylla 10 bis 30, seltener 50 u i. D., meist gut erhalten.
Nigella sativa und arvensis: Sex. exponirt. Pollenk. in Wasser
nicht keimend, gut erhalten, 40 bis 60 u im Durchm.
Eranthis hiemalis: Blüthen ombrophob. Pollenk. in Wasser
nicht keimend, aber gut erhalten, meist 35 bis 50 u im Durchm.
Am Schlusse dieses speciellen Theiles meiner Untersuchungen
über die Widerstandsfähigkeit des Pollens gegen Wasser sei mir er-
laubt noch nachfolgende Listen von den mir bisher bekannt geworde-
nen Pflanzenarten mitzutheilen, deren Pollenkörner A.) in sauerstoff-
haltigem Wasser nicht platzen, sondern normale Keimschläuche treiben
und B.) deren Pollenzellen gegen Benetzung mit Wasser empfindlich
sind und in reinem Wasser nicht keimen.
A. Pfianzen mit gegen Benetzung resistenzfähigem und in reinem
Wasser keimendem Pollen:
a) Pflanzen mit gegen Regen etc. mehr oder weniger geschützten Sexual-
Organen.
Unter den in nachstehenden Verzeichnissen angeführten Pflanzen-
arten besitzen alle unter a) angeführten Species einen gegen atmo-
sphärische Niederschläge meist gut geschützten und die sub b) auf-
gezählten Arten einen gegen Regen nicht oder schlecht geschützten
Pollen. Bei den mit durchschossenen Lettern gedruckten Arten ist
die Keimfähigkeit der Pollenkörner in Wasser verhältnissmässig ge-
ringer, als bei den übrigen Species, da bei diesen Arten der Pollen
weniger reichlich (sporadisch) Schläuche treibt, als bei den übrigen
70 XXIII. Anton Hansgirg:
Arten. Bei den mit * bezeichneten Formen kommen ombrophobe
Blüthen oder Infiorescenzen vor (die Blüthenhülle, die Blüthenstiele
oder beide zugleich führen besondere (regenscheue) Krümmungen aus).
Monocotyledones: Scilla sibirica, Muscari racemosum, pallens,
Fritillaria imperialis, kamtschatica, lutea, meleagris, ruthenica, latifolia,
racemosa, Endymion campanulatum, Laschenaulia tricolor, Convallarıa
majalis, multiflora, Hyacinthus amethystinus, provincialis und Hya-
cinthus sp., * Tulipa silvestras, “elegans, *Gesneriana, Tulbaghia vio-
lacea, Allium pendulinum und triquetrum var., Narcissus poeticus,
Jonquilla, gracilis, obliquus, commutatus, Aloe humilis, obtusifolia.
Dicotyledones: Dodecatheon Meadia, integrifolia, Ramondia
pyrenaica, Soldanella montana, alpima, pusilla, minima, Kaufmannia
Semenowii, Cortusa Mathioli, Cyclamen europaeum, Primula chinensis,
obconica, grandiflora, intricata, digenea, hirsuta, uralensis, Poissoni,
hirsuta, inflata, Kaschemiriana, poculiformis, Wettsteinii, P. (Auricula)
hortensis auch var. denudata, venusta, japonica, denticulata, elatior,
acaulis, pannonica X acaulis, Tomasinii, auricula auch var. monace-
nsis, Glaux maritima, Downingia (Clintonia) elegans, pulchella, Lobelia
erinus, fulgens, cardinalis, inflata, syphilitica, urens, Vinca minor auch
var. augustifolia, intermedia, Amsonia latifolia, Æpacris miniata var.
splendens, longiflora, Arbutus uva ursi, Clethra alnifolia, Digitalis
grandiflora (ochroleuca), luteo X purpurea, lutea, Calceolaria integri-
foha, Linaria dalmatica, alpina, pallida, genistaefolia, capraria,
saphirina, Scrophularia vernalis, nodosa, chrysantha, Bornmülleri,
* Veronica pallida, *umbrosa, *chamaedrys, prostrata, longifolia, orchi-
dacea, spuria, * Mimulus californicus, * moschatus, cardinalis, primu-
loides, Chaenorrhinum origanifolium, Antirrhinum majus, asarina, Col-
linsia multicolor, Maurandia antirrhiniflora, Nemesia versicolor, Mazus
rugosa, Pentstemon coeruleus, barbatus, Melampyrum nemorosum,
arvense, Mazus rugosa, Wulfenia Amherstiae, Paulownia imperialis,
Lathraea squamaria, Buddleia japonica, Scutellaria rupestris, Maru-
bium leonuroides, Russelia sarmentosa, Lamium album, garganicum,
galeobdolon, Gesnera cardinalis, Episcia bicolor, Chirita chinensis,
Isoloma hirsutum, Hypocyrta strigillosa, Haberlea rhodopensis, Tydaea
hybrida, Streptocarpus Humboldtii, caulescens, Wendlandii, Rhexil,
Gardenerii, Dicyrta candida, Dircaea cardinalis, Achimenes sp.
indet. und Achimenes Haageana, Eccremocarpus scaber, Nicotiana
glauca, affinis, persica, paniculata, macrophylla, rustica, tabacum,
Solanum sisymbrifolium, Balbisii, bombense, Habrothamnus ele-
gans, fascicularis, Browallia speciosa, Bouvardia linearis, Brunfelsia
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 71
eximia, ramosissima, Ardisia humilis, Forsythia suspensa, Fortunei,
Jasminum fruticans, Wallichianum, Marianthemum sibiricum, Symphi-
andra, ossetica, *Nemophila maculata, *(Gentiana bavarica, excissa,
asclepiadea, ciliata, germanica, Epacris miniata var. splendens, Arne-
bia echioides, Diervilla arborea, rosea, splendens, *Geum coccineum,
intermedium, rivale, Dryas Drummondii, Gillenia trifoliata, "Rubus de-
liciosus, Potentilla reptans, anserina, *micrantha, *cinerea, hepta-
phylla, splendens, cataclines, Kotschyana, Brennia, stolonifera, monte-
negrina, *Rosa alpina, * Fragaria elatior, mexicana, Impatiens parviflora,
tricornis, Ribes sanguineum, Tellima grandiflora, Heuchera sanguinea,
pubescens, Viola pedata, Jovi, pennsylvanica, *stagnina, *biflora, tau-
rica, odorata var. alba, collina, cucullata, reniformis, Corydalis rosea,
Dicentra cucullata, * Draba brunifolia, altaica, lasiocarpa, *Brassica
oleracea var. gongyloides, *Cardamine pratensis, *amara, *leucantha,
*barbaraefoha, * Arabis rosea, anachordica, *albida, *procurrens, vochi-
nensis, * Alhonu, * Heliophila arabiordes, *Farsetia clypeata; *Capsella
bursa pastoris, Tetrapoma barbaraeaefolium, Schizopetalum Walkerii,
Epimedium rubrum, Ikarisso var. album, macranthum, Sparmannia
africana, Lychnis Preslii, Melandryum rubrum, *Coronilla rostrata,
emerus, montana, “Varia, vaginalis, * Melilotus officinalis, Adenocarpus
foliolosus, Scorpiurus vermmculata, Anthyllis vulneraria var. alpestris,
montana, Orobus pannonicus, roseus, formosus, vernus, flaccidus, ve-
netus, Ochrus lathyroides, Oxylobium oblistachys, Lathyrus pratensis,
aphaca, giganteus, pisiformis, Vicia craca, sepium, tenuifolia, oroboides,
Chorizema cordatum, varium, Goodia latifolia, Brachysema lanceo-
latum, Æhynchosia praecatoria, Clianthus puniceus, Cyfisus grandi-
florus, biflorus, capitatus, Weldeni, uralensis, Astragalus sulcatus,
monspessulanus, Galega officinalis, orientalis, Halimodendron argen-
teum, Lotus gebelia, corniculatus, Jacobaeus, peliorrhynchus, Genista
canariensis, florida, Bonaveria securidaca, Ornithopus perpusillus, Bos-
siaea alata und B. sp., Sutherlandia frutescens, Trigonella calliceras,
Lupinus arizonicus, perennis, albus, polyphyllus, bicolor, Tetragonolobus
biflorus, purpuraeus, siliguosus, Medicago falcata, sativa, Pisum ma-
ritimum, Robinia hispida, pseudo-acacia, Spartium junceum, Baptisia
perfoliata, Kennedya rotundifolia, Lessertia annua, Bonjeania recta,
Onoms hircina, Hippocrepis comosa, Crotalaria incana, Edwardsia
grandiflora, * Mesembryanthemum Schoelleri, “flavescens, *laeve, bica-
losum, *Oxalis acetosella, *lupulinifolia, rhombifolia, Ortgiesu, Cory-
dalis (Calocapnos) nobilis, *Papaver dubium, *Chelidonium majus,
*Escholtzia californica, *Meconopsis petiolata, *Helianthemum grandi-
72 XXIII. Anton Hansgirg:
forum, Clematis heterophylla, campaniflora, Aquilegia chrysantha,
Skinneri, Aconitum fallacinum, Aelleborus odorus, abchasicus, multi-
fidus, * Paeoma lobata, *triternata und P. sp., *Adonis vernalis, Ra-
nunculus gracilis, acris, *pedatus, *Kerneri, villosus, *lanuginosus,
*Grenerianus, | Pulsatilla pratensis, *Trollius europaeus, caucasicus,
* Hepatica triloba auch var. flore roseo und Hepatica sp, flore subalbo
in horto botan. Prag, * Anemone nemorosa, *ranunculoides, Tetracera
ericoides, * Magnolia Julan.
b) Pflanzen mit gegen atmosphärische Niederschläge nicht oder schlecht
geschützten Geschlechtsorganen.
Monocotyledones: Phalaris brachystachya (anemophil), Carex
pilosa und montana (anemophil), Seilla verna, Olusü, hemisphaerica,
azurea, bifolia, italica, amoena, Camassia esculenta, Stenanthium angu-
stifolium, Smilacina stellata, Puschkinia scilloides, Allium ursinum,
Charlewoodia congesta, Bulbine rostrata, Eucrosia Lehmanniana, Cli-
via miniata, *Brodiaea (Triteleja) uniflora, Lilium Szowitzianum, ty-
grinum, auratum, speciosum, Triglochin laxiflorum (anemophil), Trades-
cantia ciliata, crassula, Lyonii, Sagittaria lancifolia, Agave hetera-
cantha, Billbergia pyramidalis, Pontederia cordata, azurea, Ophiopo-
gon spicatum, Amaryllis sp. und. A. Tetaui.
Dicotyledones: Mercurialis perennis, annua, Leucopogon affi-
nis, Valeriana dioica, Plantago carinata var. Gussoni, media (anemo-
phil), Asperula odorata, (Galium mollugo, Lysimachia verticillata,
secunda, nummularia, punctata, Cyrtodeira metallica, cupreata, Gloxi-
nia hybrida, Pulmonaria obscura, Petunia nyctaginiflora, Verbascum
pyramidatum, lychnitis, phoeniceum, Tetranema mexicana, Alonsoa
incisifolia, albida, Zaluzanskya lychnoides, Schizanthus pinnatus,
Whitlawia grandiflora, Phacelia bipinnatifida, Romanzoffia sitchensis,
*Campanula glomerata, nobilis, *patula, persicifolia, Momordica ela-
terium, Jacgnima ruscifolia, Cephalaria Vaillant, Begoma auriformis,
verrucosa, Kalmia glauca, Menyanthes trifoliata, Lomicera pericly-
menum, Ligustrum vulgare, Fabiana imbricata, Limnanthemum um-
boldtianum; Nigella arvensis, Cimicifuga (Botrophys) actaeoides,
Trautvetteria palmata, Caltha palustris, laeta, radicans, Callianthemum
ranunculovdes, Ranunculus biflorus, aconitifolius, Nelson, Argemone
platyceras, Barkleyana, Bocconia cordata, Glaucium flavum, luteum,
corniculatum, * Draba aizoon, aizoides, confusa, armata, Thlaspi alpe-
Beitráge zur Biologie und Morphologie des Pollens. 73
stre, montanum, Iberis Pruitii, Alyssum alpestre, spinosum, Bentham,
Alliaria officinalis, * Arabis Crantziana, procurrens, /vochinensis, ana-
chordica],'?°) Braya alpina, Crambe maritima, Aubrietia Columnae,
Antilibani, graeca, gracılis, * Erysimum ochroleucum, *repandum, arkan-
sanum, Malcolmia maritima, Syrenia Perowskiana, Cheiranthus cheiri,
Lunaria biennis, Dentaria digitata, Leontice leontopetalum, altaica,
Epimedium erectum, violaceum, Jeffersonia diphylla, Hacquetia epi-
pactis, Rhipsalis grandiflora, R. (Lepisma) Mülleri, Reseda erecta,
truncata, Polanisia graveolens, Gynandropsis speciosa, Hypericum
(Webbia) canadense, Tropaeolum Lobianum, Viscaria alpina, Erio-
stemon buxifolius, Aucuba japonica, Corokia cotoneaster, buddleoi-
des, Chrisya ternata, Zieria octandra, Rondeletia (Rogiera) cor-
data, Sparmannia africana, Nemophanthus Andersoni, Acer Ginala,
Cuphea platycentra, Mitella diphylla, Saxifraga geum, S. (Dermasea)
pennsylvanica, S. (Bergenia) ciliata, cordifolia und Bergenia sp., Chry-
soplenium alternifolium, Tiarella cordifolia, Heuchera divaricata, ribi-
folia, Tolmiaea Menziesii, Escallonia micrantha, Echeveria (Cotyledon)
lutea, rosea, Sempervivum Pittonii, hirtum, Heuffelii, Reginae Amaliae,
holochrysum, Doellianum, stenopetalum, Laggeri, Umbilicus pendulus,
Aconium Sandersii, Jamessia americana, Sedum Wallichianum, Ribes
aureum, niveum, multiflorum, divaricatum, Correa speciosa, Back-
hausiana, Stockwelliana, Coriaria nepalensis, Aesculus macrostachya,
Philadelphus Gordonianus, latifolius und Ph. sp., Deutzia Fortunei,
Cotoneaster crenulata, Dryas octopetala, Waldsteinia trifoliata, Agri-
monia procera, Geum chilense, rhaeticum, Kerria japonica, Neillia
thyrsiflora, Neviusa alabamensis, Rhodotypus kerrioides, Duchesnea
fragarioides, Comarum palustre, Spiraea lanceolata, chinensis, hype-
ricifolia var. erecta, filipendula, palmata, Rubus laciniatus, *R. odo-
ratus, caesius, *Fragaria mexicana, elatior, * Potentilla montenegrina
u. ä., Crataegus Douglasii, cuneata, Cydonia japonica, Pirus malus,
Amygdalus persica, Prunus myrobalana var. Pissardi, spinosa, dome-
stica, divaricata.
130) Wie diese so besitzen auch einige andere im Vorhergehenden (sub a)
angeführten Arten (Cruciferen, Ranunculaceen, Rosaceen u. ä.) einen gegen
Regen unter gewissen Umständen nicht oder schlecht geschützten Pollen.
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1*97 6
74 XXIII. Anton Hansgirg
B. Pflanzen mit nicht widerstandsfähigem, in reinem Wasser nicht
oder nur sporadisch und schlecht keimendem Pollen.
a) Pflanzen mit gegen Regen etc. vollständig oder nur theilweise ge-
schützten Sexualorganen.
*Ranunculus ficariiformis, *ficaria, bilobus, *Anemone blanda
*silvestris, hortensis, *Isopyrum-, “Eranthis- und *Pulsatilla-Arten, Del-
phinium nudicaule, consolida, formosum, Clematis Viorna, Helleborus-
Arten, *Nymphaea stellata, *N. rubra, *Stylophorum diphyllum, *Hype-
coum- und *Papaver-Arten, *Malva erecta, “Palava flexuosa, *Sidalcea
candida, Abutilon album, Darwinii, arboreum, *Abelmoschus Manihot,
Pavonia praemorsa, *Hibiscus cannabinus, “Lythrum flexuosum, *Oxalis
articulata, *cernua und andere Oxalis-, dann einige *Mesembryanthe-
mum-, *Dianthus-, *Phyllocactus-, Silene- und *Cerastium-Arten, *Stel-
laria holostea, “Helianthemum- und *Potentilla-Arten, *Linum alpi-
num, *grandiflorum, “Viola aethiopica, “saxatilis, “altaica, alpina,
*tricolor var. arvensis und var. maxima, V. hirta, odorata, Dicentra-,
Corydalis-, Berberis- und Polygala-Arten, Impatiens Hookeri, Sta-
phylea colchica, Rubus biflorus, Leptodactylon californicum, *Brassica
napus, *Oenothera- *Kneiffia-, “Epilobium-, Fuchsia-, *Geranium- und
*Limnanthes-Arten, Hedysarum coronarium, Robinia hispida, Trifolium
pratense, alpestre, pannonicum, Onobryc 
Live Music Archive
Librivox Free Audio
Metropolitan Museum
Cleveland Museum of Art
Internet Arcade
Console Living Room
Open Library
American Libraries
TV News
Understanding 9/11